Ju nák
– svaz skautů a skautek ČR,
středisko
H lin sko
vydává
I nf ormačn í č as op is 26
Červenec 2013 Úvodní slovo
Obsah Úvodní slovo Termínovník Stmelovačka III. oddílu Závěrečná párty HTW Vzpomínka na Multiho Pozvánka
1 1 1-5 6-7 8 9
Červen už je za námi. Prázdniny čekají a první akcí o prázdninách je tábor. Pro vás je tu k přečtení několik zápisků a fotek z oddílových akcí. Pěkné čtení.
Buzola
Důležité termíny 29.6. – sobota ve 13:00 odjezd na tábor (od stadionu) 7.7. – neděle od 14:00 návštěvní den na táboře 13.7. – sobota v 11:00 návrat z tábora (ke stadionu) 22.8. – výprava do Šiškovic (VLK OIKOS)
Stmelovací akce vedení III. oddílu (Olomouc, 31.5.-2.6.2013) Školní rok uběhl jako voda a pro blížící se prázdniny a tábor jsme se rozhodly uskutečnit dlouhodobě plánovanou stmelovací akci vedení 3. oddílu. Při pátečním odpoledni jsme vyrazily směr Olomouc v sestavě Verča, Janča, Terka, Matylda a Péťa. Cestou jsme byly nemile zastiženy přecpaným vlakem, ale nakonec jsme svá místečka k sezení našly. http://skaut hlinsko.ic.cz
Cesta i se zpožděním překvapivě utekla a v Olomouci na nádraží už nás vyhlížela Týnka. Cestou z nádraží jsme nemohly opomenout nákup nějakých dobrot v Albertu . Naše cesta směřovala k Týně na byt, kde jsme se k večeru usídlily a nacpaly si pupky lívanci s jahodovou marmeládou. Večerní procházka byla odložena na sobotu a filmový
večer s Prince od Persia mohl začít. Po filmu jsme se odebraly ke spánku načerpat síly na další den. V sobotu okolo osmé ranní jsme se pomalu soukaly ze spacáků, za libého zvuku písniček z Týnina mobilu. Poté jsme společně posnídaly jogurtík s müsli, aby nám to probudilo mozkové závity. ;) Při čaji jsme se uvelebily do pokoje a plánovaly pro-
1
gram na tábor. Po tom, co jsme si potrápily hlavičky, následovalo kolektivní vaření, které vyústilo ve skvělou rýžovo-kuřecí dobrůtku. Pak přišla na řadu siesta a my se zase předháněly, kdo bude sedět v (nikdy neodpočívajícím, věčně okupovaném) jablku-sedacím pytli. Po skvělém exotickém obídku jsme vzhledem k příznivému počasí sbalily sebe i sladkosti a vyrazily do lanového parku, který Týnka zná pomalu jako vlastní boty . Jak jsme se přibližovaly k parku, už mezi stromy nás vyhlížely kůly od překážek. Poté, co jsme prošly bránou dovnitř, Buzola prohlásila: „Tak na tohle v životě nevlezu!‘‘ Ale i ona se nakonec překonala . Když jsme se rozkoukaly, Týnka nám přinesla sedáky a přesunuly jsme se ke zkušební stěně. Tady nám bylo slečnou instruktorkou všechno ukázáno a vysvětleno. Věděly jsme tedy, jak co pracuje, co smíme, co nesmíme a podobné „důležité“ nesmysly . A hlavně jsme si vyzkoušely, že nás sedáky i lana opravdu udrží . Párkrát jsme si stěnu vylezly, abychom se naučily se i navzájem jistit. Poté už na nás čekaly ony neodolatelné překážky. Na první jsme se odhodlaly ještě všechny, až na Terku, která měla bebíčko na ruce . Na další překážky jsme už Buzolu neukecaly.
http://skaut hlinsko.ic.cz
Po nějaké chvilce se nám pěkně začal zvedat větřík, takže už to nahoře bylo náročnější, proto jsme si daly chvíli svačinkovou pauzičku a trošku poňuchňaly krásný štěňátko . Dokonce jsme dostaly příležitost vyzkoušet i místní velkou houpačku. Spočívalo to v tom, že si člověk vylezl na kůl, kde byla plošina, ze které skočil nebo se nechal strčit. Tam ho přivázali k lanům, která byla připevněná ke dvěma kůlům naproti. Mezi nimi se pak houpal. Jediná odvážná Matylda se odhodlala a tuhle hrůzu vyzkoušela . My
ostatní jsme si to nechaly, i přes Matyldin skvělý pocit, ujít . Na poslední chvíli, kdy už začínalo i trochu pršet se Janinka s Matyldou rozhoupaly k tomu, že zkusí ještě překážky pro skupiny. Vybraly si překážku, kde s pomocí druhého vylezou oba po kládách (jakoby po žebříku) až nahoru. Akorát „šprusliček“ bylo jen pět, byly trochu tlustší a dost daleko od sebe . Díky tomu, že Matylda a Janča byly super tým, tak se s vypětím sil po půl hodině dostaly až na třetí kládu, kde pro zbytek osazenstva
2
„zmákly“ i holubičku. Nebo aspoň něco na ten způsob . Vzhledem k tomu, že déšť byl pořád silnější, nechaly se spustit dolů, sbalily jsme lana a „utíkaly“ pod stříšku. Dojedly jsme bonbony a vyrazily zpět k našemu dočasnému obydlí . A závěr? Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to parádně užily, nasmály se a překonaly i samy sebe . Když jsme se vrátily z lanáče, byly jsme dost mokré a promrzlé, a tak jsme hned navařily kotel čaje a k tomu si daly nějakou tu čajovou sušenku a jablíčko. Svět hned vypadal veselejší, a když jsme ještě začaly hrát karetní hru Dixit, začal být i barevnější. Hru http://skaut hlinsko.ic.cz
vypůjčila Týna od jedné kamarádky a nikdo jiný z party ji ještě neznal. Všechny ale velmi zaujala, a tak jsme hrály hned dvě kola. Dixit spočívá v tom, že se nejprve všichni kromě jednoho snaží ostatní zmást vlastní kartou a posléze opět všichni kromě jednoho hádají, která karta je ta opravdová, která nemá jen mást. Díky takové hře se mohou hráči také vzájemně poznávat, protože se učí odhadnout myšlenkové pochody ostatních. Podobné hry jsou však dosti intelektuálně náročné, a tak po jejím ukončení musela přijít večeře, abychom doplnily energii našim bujícím neuronům. Po večeři přišla ještě dvě témata, týkající se tábora a
našeho oddílu. Kdy jindy bychom mohly takové věci probrat, s dobrým pocitem soukromí a přátelské atmosféry? Možná i díky tomu jsme brzy zjistily, že se naše myšlenky v mnohém potkávají a že i budoucí změny mohou proběhnout v poklidném a veselém duchu, jaký našemu vedení vládl doposud. Po takové debatě jsme už zvládly jen jedno kolo Dixitu a poté do pozdních hodin hrály Ligreto. Buzola, která už byla příliš znavena vším předešlým programem, se uchýlila do bezpečí svého skicáku a tužek a jen z povzdálí sledovala naše nervózní výkřiky a handrkování při hraní Ligreta. Když už jsme se vzájemně unavily tak, že bychom ani nedoká-
3
zaly během hry správně juchat a vřískat, usoudily jsme, že to už nebude ono a šlo se do hajan. Ráno jsme vstaly kolem osmé. Posnídaly jsme bagetky s máslem a marmeládou a čaj a pak jsme se pomalu začaly chystat na procházku do města. Prošli jsme se uličkami až na náměstí. Bylo nám vysvětleno, že je v Olomouci Horní a Dolní náměstí, to na kterém jsme se ocitly bylo Horní náměstí, nacházející se níž než to Dolní. Na tomto náměstí jsme viděly radnici, orloj, morový sloup a taky model města. Z náměstí jsme se vydaly ke kostelu sv. Mořice, kde jsme se chtěly podívat na vyhlídku na věž. Vyhlídka
http://skaut hlinsko.ic.cz
byla ale bohužel zavřená, takže jsme se vydaly k jinému kostelu, a to kostelu sv. Michala, kde jsme se už do věže dostaly. Od kostela jsme se pak zase vracely k Týně na byt. Od kostela jsme se vydali k hradbám a prošly do Bezručových sadů. Tam jsme vytvořily několik společných fotek (ještě, že ty foťáky mají samospoušť, protože kdyby nás měl někdo fotit, tak asi umře smíchy). Po příchodu na byt jsme se pustily do výroby bramboráčků k obědu. Byly výborné, nadlábly jsme se a pomalu se začaly chystat na odchod. Ještě před tím jsme znovu vybalily Ligretto a zahráli si poslední hru. Na nádraží
jsme dorazily včas, rozloučily se s Týnkou a jely jsme domů. Cesta byla dlouhá a únavná, ale velká jablečná přesnídávka nám nedala dlouho spát . Za chvíli jsme za sebou nechali krásné slunečné počasí a jely vstříc zamračenému nebi nad Vysočinou. V Pardubicích jsme přesedly do „regionky“ a jely domů do deště. Myslím si, že se nám tahle akce zase jednou vydařila a budeme na ní dlouho vzpomínat. A jak už to tak bývá, kdo tam nebyl, o dost přišel. Zapsaly Péťa, Terka, Jana, Týna, Matylda, a Buzola
4
Dvě společné fotky na závěr. http://skaut hlinsko.ic.cz
5
Závěrečná párty HTW (21.6.2013) V pátek 21. června se uskutečnila „velkolepá“ párty na ukončení skautského a školního roku a také na ukončení celoroční hry, která letos provázela skautky. Ve hře byly skautky vedoucími firem, které zabezpečovaly program v hudební televizi. Na každé schůzce a výpravě měly možnost získat body nebo peníze, za které pak mohly platit různé interprety, jejichž písně vysílaly ve svém programu. Na poslední výpravě na Čachnov, o které byla také zmínka v časopise (pozn. bylo nás tam 7, z toho 4 vedoucí), jsme společně vytvořily playlist, který
http://skaut hlinsko.ic.cz
zaplnil celou vysílací dobu HTW (Hudební televize Wookihi). Na závěrečné párty se tedy hrály písně z tohoto našeho playlistu a nejen ty, hrálo se i na přání. Scéna velkolepá, program parádní, přesto se nás sešlo opět jen pomálu: Buzola, coby DJ a lightmaster, Vrabčák, Terka, Jazzina, Dáša, která pak odešla, Matylda, která přišla později a ze skautek pouze Eliška, Lea, Anička a Maki. V casinu se hrálo hlavně Ligretto (později Střelené kachny) a každý, kdo vyhrál, dostal bod. Za jeden bod si mohl u DJ nechat zahrát
písničku, za dva body si mohl dát něco v místním baru „Zježená kočka“. Hudba hrála, všichni se bavili a úderem deváté večerní, jsme skončily. Ještě jsme nafotily několik společných fotek a rozešly se domů. Pro ilustraci aspoň několik fotek, aby ostatní pro příště věděli, že mohou přijít o dost. Každopádně všem zúčastněným děkujeme za účast a spolupráci při přípravách a těšíme se na další akci, kterou je tábor. Zapsala Buzola
6
Bar „Zježená kočka“. http://skaut hlinsko.ic.cz
7
Krátká vzpomínka na bratra Multiho Letos v červnu uplynuly čtyři roky od úmrtí našeho bratra Jiřího Švece. Ze srdcí svých přátel, bývalých i současných skautů, za tu dobu rozhodně nevymizel. „Byl jeden z prvních, kdo tady ten skauting zase obnovil. Ušlechtilej člověk!“ vzpomíná na něj s úctou jeho bývalý kolega z kožešnického podniku Kara a meziválečný skaut Ladislav Dřevíkovský. Bratr Švec byl Váš spolupracovník? To byl taky kožešník v Kaře a byl docela dost diskriminovanej. Ale i komunisti ho potřebovali, poněvadž to byl schopnej člověk, víte? A oni taky museli mít někoho schopnýho... Nevíte, proč ho diskriminovali? Protože nebyl komunista! Ale nakonec tam byl takovým tahounem. Dělal práci za lidi, který měli funkce a byli za to oceňovaný, ale on ne. Byl to čestnej člověk. Jako skauta jste ho ale asi nezažil? To ne. Až teprve potom, když se skauting znovu objevil po válce, jsme spolu měli debaty. Byl jsem moc rád, že se toho chopil. On byl skutečně obětavej. Neoslovil Vás po převratu, abyste se taky zapojil do obnovy střediska? Ne, já už jsem byl starej a už těžko bych byl něco platnej. On byl o dost mladší než já a pak měl takový to správný nadšení. To se mi na něm hrozně líbilo.
Jiří Švec – Multi (v klobouku) při návštěvě tábora v roce 2008. Za rozhovor děkuje Vlk, foto: Orlo
http://skaut hlinsko.ic.cz
8
Pozvánka Do srpna je sice ještě daleko, ale další číslo StInfu vyjde až na konci srpna, proto zmínka zde. Mnozí z Vás to možná ještě pamatují a mnozí to nevědí, ale první ročníky dnes již tradičního folkového festivalu Hlinecký folkový Špekáček byly pořádány pod záštitou našeho střediska. Později bylo založeno Sdružení přátel dobré hudby, které vzalo pořádání Špekáčku pod svá křídla. Ovšem většina organizačního týmu, minulého a toho dnešního, jsou pořád skauti. Jsou to například bratři bratři (bratři na dvakrát, opravdoví i skautští ) Roman a Radek (Školník) a jejich pravá a naše skautská sestra Helča Hampejsová. Z dalších tam můžete potkat třeba Vrabčáka, Janču, Buzolu, Peťulku (vedení III. oddílu), Jamala, Rybu, Míru, Radka (Orla). I když je to už akce pořádaná jinou „organizací“ pořád je tam v jádru spoustu skautů, kteří stojí za realizací celého odpoledne i multižánrového předvečeru. Tímto bych Vás, kteří ještě nemáte jiný plán, chtěla pozvat na tuto akci, která se koná 10. srpna v parku DTJ Na Drahách. Více, nejen o historii, si můžete přečíst na webových stránkách akce: http://www.hlinecko.cz/spekacek.
Buzola
http://skaut hlinsko.ic.cz
9
