Děkuji Ing. Ladislavu Stejskalovi, Ph.D. za vedení bakalářské práce i cenné rady, které při jejím zpracování byly inspirací a pomocí

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Spotřební výdaje domácností EU Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Ladislav Stejskal, Ph.D.

Jan Šabouk

Brno 2011

Děkuji Ing. Ladislavu Stejskalovi, Ph.D. za vedení bakalářské práce i cenné rady, které při jejím zpracování byly inspirací a pomocí.

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 26. května 2011

__________________

Abstract Šabouk, J. The European Union consumption. Bakalářská práce, Brno 2011. The Bachelor thesis “The European Union consumption” is focused on development householder’s consumption in European Union. The thesis is comparing consumption of the Czech Republic, Slovak and Germany. The partial goal is define the theoretical base about householders’ consumption according to national accounts. Keywords Consumption, national account, consumption development.

Abstrakt Šabouk, J. Spotřební výdaje domácností EU. Bakalářská práce, Brno 2011. Bakalářská práce „Spotřební výdeje domácností EU“ se zaměřuje na vývoj strukturu spotřeby domácností v Evropské Unii. Práce rovněž porovnává spotřebu států jako Česko, Slovensko a Německo. Dílčím cílem práce je vymezení teoretických poznatků o spotřebě domácností z pohledů Statistiky rodinných účtů a Systému národních účtů. Klíčová slova Spotřeba, národní účet, vývoj spotřeby.

Obsah

5

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce

7

1.1

Úvod ...........................................................................................................7

1.2

Cíl a struktura práce ..................................................................................7

Literární přehled

9

2.1

Základní pojmy ......................................................................................... 9

2.2

Spotřeba domácností ................................................................................ 9

2.3

Domácnosti v ekonomických souvislostech ............................................ 12

2.4

Spotřeba domácností z pohledu Českého statistického úřadu ............... 13

2.5

Statistika rodinných účtů......................................................................... 13

2.6

Zveřejňování a získávání údajů ............................................................... 13

2.7

Výběr zpravodajských domácností .......................................................... 14

2.8

Základní ukazatele SRŮ ........................................................................... 16

2.9

Systém národních účtů ............................................................................ 16

2.10 Spotřeba domácností dle ESA 1995 ......................................................... 16 2.11 Spotřeba domácností v rámci HDP ......................................................... 17 2.12 Spotřební funkce ...................................................................................... 17 3

Metodika

26

4

Vlastní práce

27

4.1

Novodobá historie vývoje spotřeby domácností (1995-2010) ............... 27

4.1.1

Období v letech 1990 – 1994 .......................................................... 28

4.1.2

Období od roku 1995 do začátku roku 1997 ................................... 28

4.1.3

Druhé pololetí roku 1997 – 1998 .................................................... 29

4.1.4

Období 1999 – 2000 ....................................................................... 30

4.1.5

Etapa 2001 – 2003 ......................................................................... 30

4.1.6

Roky 2004 – 2005 ........................................................................... 31

Obsah

6

4.1.7

Od roku 2006 do roku 2008 ............................................................ 31

4.1.8

Rok 2009 až 2010 ............................................................................ 31

4.1.9

Predikce dalšího vývoje spotřeby domácností................................ 32

4.2

Změny ve struktuře spotřebních výdajů domácností ............................. 33

4.2.1

Účelová struktura spotřeby domácností......................................... 33

4.2.2

Sruktura výdajů domácností podle horizontu spotřeby ................. 36

4.2.3 účtů

Struktura spotřeby domácností podle výsledků statistiky rodinných 37

4.3 Srovnání spotřeby domácností v EU s ČR a s dalšími vybranými reprezentanty ze zemí EU ................................................................................ 39 4.3.1

Dynamika spotřeby domácností ..................................................... 39

4.3.2

Struktura spotřeby domácností ...................................................... 40

4.3.3

Podíl výdajů domácností na HDP ................................................... 43

4.3.4

Vývoj spotřebitelských cen ............................................................. 44

5

Diskuze

46

6

Závěr

47

7

Literatura

49

Úvod a cíl práce

7

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Spotřeba domácností patří mezi souhrnné ukazatele obsahující, jak spotřebu zboží, tak služeb. Tento ukazatel podává informace, kolik domácností vynaložilo své dočasně volné finanční prostředky (nejčastěji disponibilní důchod) za nákup zboží a služeb. Každá země Evropské unie měří a vyhodnocuje spotřebu domácností, tyto infáme dále poskytuje Evropskému statistickému úřadu, který z nich vytvoří souhrnné informace za celou Evropskou Unii. Tyto informace jsou důležitým zdrojem pro vládní i soukromý sektor, na jehož základě se stanovují strategie a obchodní doporučení. Velmi významnou informací o spotřebě je, kromě její velikosti, její vlastní struktura. Ta vypovídá o spotřebitelích a jejich preferencích. Rozvinuté ekonomiky, jako například Německo, mají rozdílnou strukturu spotřeby než relativně zaostalé Portugalsko. Tyto informace sledují mezinárodní společnosti a zohledňují je do svých strategií. Dalším velmi důležitým faktorem je vývoj spotřeby v časovém období. Pro zjištění senzitivity spotřebitelů na měnící se podmínky (v nedávné době to byla hospodářská krize) a jejich preference je důležité vycházet z historických dat, která publikují statistické úřady příslušných zemí. V současnosti, kdy doznívají následky hospodářské krize je spotřeba domácností hlavní tématem. Státy jednotlivých zemí Evropské unie ji úzkostlivě sledují a usilují o její růst. V posledních pěti letech docházelo k velkému snižování spotřeby, díky zhoršení makroekonomickým ukazatelům (nárůst nezaměstnanosti, deflace aj), ekonomiky jednotlivých států reagovaly na tuto situaci rozdílným způsoben jen proto, aby zvýšily spotřebu za každou cenu (zvýšením investic do veřejného sektoru, restrukturalizace výdajů státního rozpočtu aj.). Není divu, že právě spotřeba je významným lékem na hospodářskou krizi a pozitivní růst hospodářství.

1.2 Cíl a struktura práce Hlavním cílem bakalářské práce je zhodnotit spotřebu domácností Evropské unie, zejména pak České republiky, Slovenska a Německa. Spotřebu domácností vnímám jako důležitou ekonomickou kategorii, která hraje klíčovou roli při plánování strategií jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Dílčími cíli bakalářské práce jsou: • Charakterizovat spotřebu domácností z pohledu Statistiky rodinných účtů a Systému národních účtů.

Úvod a cíl práce

8

• Vymezit teoretické přístupy ke spotřebě. • Definovat a vyhodnotiv vliv jednotlivých faktorů, které mají vliv na spotřebu domácností.


9

2 Literární přehled 2.1 Základní pojmy Podle českého statistického úřadu je domácnost definováno jak souhrn osob, které společně bydlí a participují na základních výdajích spojených s jejich soužití (náklady na výživu, provoz domácnosti, údržba bytu apod.). Střed těchto domácností tvoří většinou rodina, ale najdou se i případy kdy domácnost tvoří jednotlivec. Na druhou stranu z ekonomického pohledu domácnost tvoří skupina osob, které jsou charakteristické společným příjmem, kteří ho přerozdělují mezi jednotlivé členy. Tyto domácnosti přicházejí na trh za účelem uspokojení svých potřeb. (Artel, 2001) Z národohospodářského hlediska je domácnost významným subjektem na trhu a jeho hlavním úkolem je spotřeba. Tyto subjekty mají tu zvláštnost, že zastávají dvojí roli - jak nakupujícího, tak prodávajícího. (Pavelka, 2000) Jako spotřebitelé (kupující) figurují na trhu statků a služeb. Jejich rozhodování je limitované výší důchodu, který domácnost obdrží a cenou, za kterou prodávající stanoví za výrobky nebo služby. Zásadní otázku, kterou si spotřebitel nebo domácnost klade, je jak co nejefektivněji přerozdělit své dočasně volné prostředky mezi výrobky a služby. Ekonomické teorie, které jsou zaměřené na užitek, říkají, že racionálně uvažující spotřebitel vždy jedná tak, aby maximalizoval užitek, v tom smyslu, že usiluje o maximální uspokojení svých potřeb. Užitek můžeme charakterizovat jako uspokojení potřeb, které má subjektivní charakter. K tomuto uspokojení dochází při spotřebě výrobků nebo služeb. (Brčák, 2010) Jako prodávající vystupují domácnosti na trhu výrobních faktorů, protože disponují výrobními faktory, které nabízejí firmám. Pokud obě strany přistoupí na směnu (domácnost i firma), tak se uskuteční směna. (Pavelka, 2000) Z ekonomického hlediska je důchod charakterizován jako celková suma peněžních prostředků, které domácnost dostane během určitého časového období. Tyto finanční prostředky vynakládají domácnosti na úhradu daní, nákup výrobků nebo služeb a také na osobní úspory. Finančními prostředky, kterými domácnost disponuje po odečtení daní je disponibilní důchod. Tento důchod domácnost skutečně obdrží a může jej přerozdělit podle svých potřeb na spotřebu nebo úspory. (Pavelka, 2000)

2.2 Spotřeba domácností Spotřebu můžeme definovat soubor výdajů domácností za konečné statky a služby, které mohou nabývat krátkodobé nebo dlouhodobé povahy, oproti tomu investice


10

je statek, který se používá pro další výrobu. Část finančních prostředků, která neslouží k nákupu statků nebo služeb je úspora. Tyto dočasně volné finanční prostředky si domácnost nebo jednotlivec odkládá pro pozdější spotřebu. (Pavelka, 2000) Spotřeba domácností zahrnuje výdaje za konečné krátkodobé i dlouhodobé statky. Z makroekonomického hlediska je spotřeba domácností ukazatelem, který zahrnuje celkovou spotřebu konečných statků v dané ekonomice. (Soukupová, 2002) Podle toho, jakou jednotlivé statky mají životnost, můžeme je rozdělit: 1.

Statky krátkodobého užité.

2.

Statky dlouhodobého užití.

3.

Služby

Mezi statky krátkodobého užití patří (hygienické pomůcky, potraviny, oděvy apod.), pro tento druh statků je typické krátká doba spotřeby a navíc během spotřeby dochází k jejich likvidaci. Proto například tubu zubní pasty použijeme jenom jednou, pokud ji chceme použít znovu, musíme si koupit náhradní. Na druhou stranu dlouhodobé statky se vyznačují spotřebou, která trvá určité časové období. Tyto statky předávají svoji hodnotu postupně, proto poskytují svému majiteli uspokojené po nějaký čas. Typickým příkladem dlouhodobého statku lze chápat dům, automobil nebo bazén. Dále služba zahrnuje kadeřnictví, vzdělávací centra, zdravotní péče. Služby jsou charakteristické převážně svoji nehmotnou povahou. Důležitým ukazatelem u služeb je aby se zákazník cítil lépe po provedeních služby než předním.


11

Obr. 1 Struktura výdajů domácností v roce 2008 v mil. Pramen: Český statistický úřad, Struktura výdajů domácností 2008, upraveno autorem

Podle druhu úhrady můžeme spotřebu dělit: 1.

Placenou - je spotřeba domácností (hmotných statků a služeb), které byly uhrazeny v peněžních jednotkách.

2.

Neplacenou - znamená spotřebu statků a služeb, které jsou produktem vlastní výrobní činnosti, nebo se jedná o naturální mzdu.

3.

Částečně placenou - představuje spotřebu, kde čas mezi vypořádáním a spotřebou je rozdílný. (Svátková, 2007)

Z hlediska nezbytnosti se statky dělí do tří skupin: 1.

Statky nezbytné - jsou statky, které spotřebitel potažmo domácnost potřebuje nutně ke svému provozu. Pro tento druh statků je typická nízká míra senzitivity na změnu ceny.

2.

Statky standardní - jedná se o statky, kde je přímá závislost mezi nákupem a velikostí disponibilního důchodu domácností. Čili pokud bude, domácnosti růst disponibilní důchod poroste i spotřeba těchto statků.

3.

Statky luxusní - jsou statky, kde spotřebitel není senzitivní na změnu ceny. V mnoha ohledech s růstem ceny se zvyšuje zájem o statek. Tento druh statku dává pocit exkluzivity svému zákazníkovi výměnou za vysokou cenu. (Pavelka, 2000)

Toto členění se ale může měnit podle hospodářského cyklu, průměrného domácího důchodu aj. Výrobky nebo služby co jsou v jednom období považovány za standardní, tak následujícím období můžeme považovat za luxusní. Vše záleží na okolnostech a vývoji dané situace. (Brčák, 2010)


12

2.3 Domácnosti v ekonomických souvislostech Ekonomika je dynamický proces, ve kterém dochází nepřetržitě ke koloběhu, jehož součástí jsou všechny subjekty: firmy, domácnosti, vláda a zahraničí. Všechny tyto subjekty jsou propojené a navzájem se ovlivňují a vyvíjí se. Aby bylo snadné pochopit jednotlivé vztahy mezi sebou je nezbytné tyto vztahy zjednodušit a určit jejich role. K tomuto kroku nám pomáhá ekonomický koloběh na obr. č. 2. Vzájemné působení těchto subjektů může být zachycen prostřednictvím peněžních toků nebo reálných toků. Reálný tok je definován jako tok statků, služeb a výrobních faktorů. Peněžní toky zahrnují vše, co je společné s penězi (bezhotovostní peníze, hotovostní aj.).

Obr. 2 Tok peněz a statků v ekonomice Pramen: Betweenthemarcelandyou.com [online]. 2011-01-30, 2011-01-30 [cit. 2011-04-22]. An Expanded Circular-Flow Diagram: The Flows of Money Through the Economy. Dostupné z WWW: .

Na obrázku č. 2 můžeme názorně vidět, jakou roli hrají jednotlivé subjekty a kdo je bezprostředně ovlivňuje. Domácnosti na trhu výrobních faktorů nabízejí výrobní faktory (půdu, práci a kapitál), proti nim firmy poptávají výrobní faktory. Domácnosti obdrží za pronajmutí svých výrobních faktorů odměnu, která ve většině případů má formu peněžní (mzdy pokud se jedná o výrobní faktor, rentu v případě půdy a úrok v případě kapitálu). Po obdržení důchodu, domácnosti vstupují na trh statků a služeb a poptávají produkty od společností. Vláda dohlíží na celý systém prostřednictvím příslušných institucí, které monitorují trh. Vláda rov-


13

něž stanovuje mantinely, ve kterých se domácnosti a společnosti pohybují. (Svátková, 2007) Domácnosti hrají v ekonomice významnou roli, svojí kupní silou podporují hospodářství země. Souhrnná spotřeba domácností zaujímá kolem 50%. Jejich význam má ještě jeden rozměr, hledají pracovní příležitostí, fluktuují za zaměstnání a pomáhají vyrovnávat disparitu mezi regiony. Mnozí jedinci se stanou drobnými živnostníky a pomáhají tak regulovat ekonomiku. (Brčák, 2010)

2.4 Spotřeba domácností z pohledu Českého statistického úřadu Role Českého statistického úřadu spočívá v poskytování a uchovávání informací o spotřebě domácností z pohledu statistiky rodinných účtů (SRÚ) a rovněž z hlediska národních účtů (SNÚ). V oblasti statistiky rodinných účtů se získávají tzv. výběrové charakteristiky. Do této oblasti nespadá celá populace jako v případě systému národních účtů. Role systému rodinných účtů spočívá v pomoci při sestavování účtů jako sektor domácností v systému národních účtů. Informace, které získává Český statistický úřad, mají širší charakter, než se na první pohled může zdát. Informace se získávají nejenom od jednotlivých subjektů, ale také od České národní banky, jednotlivých ministerstev, mezirezortních fondů nebo přímo od státních externích institucí. (Svátková, 2007)

2.5 Statistika rodinných účtů Statistika rodinných účtů neinformuje pouze o spotřebě domácností. Její základy byly položeny v roce 1956 a zprvu informoval o spotřebě domácností a jejich příjmech, v brzké době se rozšířila. V dnešní době informuje o velikosti výdajů a jejich struktuře. Dále vypovídá o rozdílnosti ve struktuře spotřeby z hlediska věku, situace na trhu, počtu osob aj. Jeho přínos není zanedbatelný, z těchto výsledků mnohdy vycházejí jak ekonomické, tak sociální studie. Data se dále používají při plánování sociální politiky státu a mezinárodním srovnání. Většina z těchto informací nelze zjisti jiným způsobem než prostřednictvím SRÚ. (Pavelka, 2000)

2.6 Zveřejňování a získávání údajů První informace, které se získávají, ze statistiky rodinných účtů jsou informace o příjmech, spotřebě, výdajích. Tyto informace se většinou získávají metodou průběžného záznamu. Tato metoda spočívá v tom, že respondent získá záznamový arch, který se jmenuje Deník zpravodajské jednotky. Do tohoto deníku zapisuje denně informace o svých peněžních a naturálních příjmech a výdajích. Tento


14

výzkum klade vysoký důraz na respondenta a vyžaduje jeho velkou loajalitu. Deník zpravodajské jednotky se vystavuje na každý příslušný měsíc. Aby nedocházelo k přílišnému zahlcení zpravodajských domácností, informace o nákupu potravin a nápojů jsou zaznamenány během dvou měsíčního šetření a zbylých deset měsíců informují pouze o celkové částce výdajů. Participace na těchto šetřeních je dobrovolná a nedá se ze zákona vynutit. Na druhou stranu, aby respondenti byli motivováni k vyplnění deníků, jsou finančně odměňováni. Kontakt s domácností zajišťuje příslušný pracovník, který se specializuje na SRÚ. Kontakty s domácností jsou zpravidla jednou za tři měsíce nebo podle potřeby. Informace získané od domácností jsou zveřejňovány pravidelně každé tři měsíce. (Helísek, 2008)

2.7 Výběr zpravodajských domácností Pod tímto pojmem si představíme libovolnou domácnost, která dobrovolně, bez donucení poskytuje informace o své ekonomické situaci. Dále je hospodařící domácnost podle ČSU skupina osob společně bydlících a participujících se společně na základních výdajích domácnosti. Středem těchto domácností bývá zpravidla rodina nebo jednotlivec. (Svátková, 2007) Proces vybírání zpravodajské jednotky (domácností) v SRÚ se dělá prostřednictvím záměrného kvótního výběru. V dřívějších dobách se kvóta určovala prostřednictvím výsledků mikrocensu a výsledků Sčítání lidí, domů a bytů. Avšak v roce 2007 nastala změna a kvóta se určuje na základě šetření Životní podmínky. Po vstupu do EU šetření Životní podmínky zavázala i Česká republika. Cílem šetření je snaho o získání reprezentativní výsledek o sociálním a ekonomickém postavení tuzemských domácností. (Artl, 2001) Šetření životní podmínky nahradilo mikrocensy, které byly prováděny v pravidelných dvouročních intervalech. Nový výzkum je prováděn Českým statistickým úřadem každý rok a má charakter rotačního panelu, tzn. předem vybrané domácnosti, poskytují o svém hospodaření informace po dobu čtyř let a získané informace tak mají kontinuální charakter. Výběr domácností se provádí náhodným způsobem pomocí dvoustupňových výběrů. (Pavelka, 2000) Šetření se uskutečňuje ve všech státech EU stejným způsobem podle stejné metodiky, tak aby došlo co možná nejméně ke zkreslení informací. Dva typy souborů podle zpravodajské domácnosti (SRÚ): 1.

Základní soubor.

2.

Doplňkový soubor.


15

Základní soubor tvoří zhruba 3 000 domácností. Jejich struktura musí být shodná s průměrnou strukturou domácností v České republice. Od začátku roku 2005 patřilo mezi výběrové znaky • Čistý peněžní příjem na osobu. • Sociální skupina domácností. • Počet nezaopatřených dětí nebo počet členů a pohlaví. Sociální skupina domácností se byla zařazena do patřičné skupiny podle osoby, která stála v čele. Ve většině případů se jednalo o muže živitele rodiny nebo osobu s nejvyšším příjmem. Definici úplné rodiny SRÚ chápe manžele s nezaopatřenými dětmi nebo bez nich. Na druhou stranu do kategorie neúplné rodiny spadá rodina, kterou tvoří jeden rodič a minimálně jedno dítě. (Kušková, 2009) O rok později v roce 2006 však došlo v případě SRÚ ke změnám v metodice a struktuře základního zpravodajského souboru. Základní soubor již musí obsahovat všechny druhy domácností, rozšířily se výběrové znaky (druh domu, velikost obce), následovalo změnění počtu domácností, které bydlely v malých obcích. (Kadeřábková, 2003) Nové výběrové znaky: 1.

Postavení jedince v čele domácnosti, ekonomická aktivita jejich členů.

2.

Čistý peněžní příjem na jednu osobu v domácnosti, včetně počtu nezaopatřených dětí.

3.

Důchod připadající na jednoho člena domácnosti.

4.

Počet obyvatel v obci a druh domu.

Následující doplňkový soubor zahrnuje 400 domácností a jeho primárním cílem je pozorování příjmů a výdajů rodin (min. jedno dítě), které se pohybují na hranici životního minima. Výběrový znak v doplňkovém souboru tvoří počet dětí a velikost čistého peněžního důchodu na domácnost nesmí dostat nad 1,9 násobku životního minima. (Kadeřábková, 2003) Pokud domácnost chce zůstat v tomto souboru, nesmí její celkový příjem překročit víc jak dvě po sobě jdoucí měsíce dvojnásobek životního minima.


16

2.8 Základní ukazatele SRŮ Mezi základní ukazatele SRŮ patří čistá a hrubá peněžní příjmy a vydání: 1.

Hrubá peněžní vydání určuje Český statistický úřad jako vydání, do kterých nespadají půjčky, splacené úvěry a vklady.

2.

Čisté peněžní vydání zahrnují vydání, které se získávají odečtením odvodů na zdravotní a sociální pojištění nebo taky daně z příjmů odečtených od hrubých peněžních vydání. Peněžní vydání můžeme následně dělit na spotřební a nespotřební vydání (výdaje investičního charakteru na užitková zvířata, stavbu domu aj).

3.

Hrubé peněžní příjmy domácností tvoří příjem z podnikání, jednorázové nebo pravidelné sociální příjmy, osobní příjmy, příjmy ze závislé činnosti, příjmy z kapitálového majetku, životní pojištění, výhra v soutěži nebo dědictví.

4.

Čisté peněžní příjmy zahrnují příjmy po odečtení odvodů na sociální a zdravotní pojištění a daně z příjmů. (Sekerková, 2007)

2.9 Systém národních účtů Systém národních účtů obsahuje jednu z nejobsáhlejších informací o celém národním hospodářství a poskytuje informace pro mezinárodní srovnání. Státy Evropské unie, které je členem i Česká republika sestavují národní účty podle standardu The European Systém of Accounts 1995 (ESA 1995), jehož prostřednictvím zaručeno srovnání jednotlivých států Evropské unie. Data pro srovnání rovněž procházejí rozsáhlými prověrkami jak věrohodnosti, tak metodiku postupu. Český statistický úřad zveřejňuje celkový systém ročních národních účtů s vždy s dvouletým odkladem, ale oproti tomu čtvrtletní odhady zveřejňuje vždy maximálně sedmdesát dní po skončení daného období. (Kadeřábková, 2003)

2.10 Spotřeba domácností dle ESA 1995 Systém národních účtů vykazuje spotřebu prostřednictvím indikátoru výdajů na konečnou spotřebu. Tento ukazatel má komplexní charakter a obsahuje celkovou sumu zboží a služeb placenou z disponibilních důchodů spotřebitelů (domácností). SNÚ charakterizuje spotřebu domácností jako dočasně volné prostředky použité na konečnou spotřebu domácností. SNÚ měří výdaje na konečnou spotřebu domácností prvně v nominální hodnotě (běžných cenách). Následně pro potřeby vývoje s vyloučením vlivu změn cen následuje převod na průměrné ceny předešlé-


17

ho roku, ze kterých se tzv. řešením získávají reálné data ve stálých cenách roku 2000. (Kadeřábková, 2003) SNÚ dále zohledňuje výdaje domácností z hlediska národního a domácího charakteru. Rozdíl mezi těmito úhly pohledu je, že národní hledisko obsahuje výdaje rezidentů v tuzemsku i v zahraničí, ale domácí přístup obsahuje výdaje rezidentů i nerezidentů v tuzemsku. (Artl, 2001) Podobný pohled může nastat v situaci domácích důchodu, i zde existují dvě hlediska a to čistý nebo hrubý disponibilní důchod. Hrubý disponibilní důchod obsahuje souhrn prostředků (nejčastěji finančního rázu), které nebyly očištěny od daně. Čistý disponibilní důchod zjistíme součtem těchto dvou veličin: 1.

Prvotní důchody domácností - do této skupiny spadá např. důchody z vlastnictví, hrubý provozní přebytek, náhrady zaměstnancům aj.

2.

Saldo druhotných důchodů domácností - zahrnuje sumu sociálních dávek a ostatních běžných transferů snížených o daň z důchodu.

2.11 Spotřeba domácností v rámci HDP Hrubý domácí produkt (HDP) a spotřeba patří k nejvýznamnějším ukazatelům hospodářství. Velikost spotřeby přímo ovlivňuje HDP a tím působí na ekonomiku daného státu. Podle HDP se rovněž hodnotí výkonnost jednotlivých zemí a životní vyspělost sledovaného státu. Hrubý domácí produkt můžeme definovat jako neustálý pohyb zboží a služeb na území sledované země za určité období. Jinými slovy hrubý domácí produkt vypovídá o celkové hodnotě statků, které byly vyrobeny určité období (určitým obdobím se rozumí minimálně tři měsíce a maximálně jeden kalendářní rok) na území České republiky. (Kadeřábková, 2003) Velikost HDP můžeme vypočítat pomocí tří základních metod: důchodová, produktová a poslední je výdajová metoda. Metoda, která zohledňuje spotřebu domácností, se jmenuje výdajová metoda. Pomocí této metody zjistíme HDP sečtením veškeré výdaje na finanční služby a statky. (Hronová, 2002)

2.12 Spotřební funkce Keynesiánká spotřební funkce Spotřební funkce patří mezi základní stavební kameny analýzy spotřeby. Tento pojem byl do odborné literatury zařazen roku 1936 H. M. Keynesem.


18

Základní zobrazení spotřební funkce znázorňuje Keynes jako lineární vztah mezi úrovní spotřebovávaných výdajů (C) a úrovní disponibilních důchodů (YD). Podle Keynese je spotřeba definovány pomocí dvou skupin. První skupinu tvoří autonomní spotřeba (Ca), pro kterou je charakteristické, že se v ní neodráží disponibilní důchod domácností. Druhou skupinu tvoří individuální spotřeba domácností, která je velmi senzitivní na velikost disponibilního důchodu. Pokud známe výše uvedené hodnoty spotřební funkce, můžeme její hodnotu vyjádřit pomocí následujícího vztahu: C = Ca + c · YD Kde c reprezentuje koeficient mezního sklonu ke spotřebě (MPC). Významné ukazatele, které definují spotřební funkci, jsou MPC a průměrný sklon ke spotřebě. MPC charakterizujeme jako přírůstek spotřeby v reakci na zvýšení disponibilního důchodu a APC je v tom případě podíl spotřeby a disponibilního důchodu. APC = C/YD a MPC = ∆C/∆YD Spotřební funkce vychází podle Keynese ze tří předpokladů: 1.

MPC se nachází mezi nulou a jedničkou. Z toho plyne, že každá změna důchodu vyvolá odpovídající změnu spotřeby.

2.

APC má rostoucí tendenci a YD klesající tendenci.

3.

APC je větší než MPC.

C C = Ca + ∆C ∆YD

Ca 45 YD0

Y


19

Obr. 3 Keynesova spotřební funkce Pramen: SOUKUP, J. POŠTA, V. Makroekonomie, s. 53

Na spotřební funkci se můžeme dívat prostřednictvím několika hledisek. Můžeme ji chápat jako funkci individuální (jednotlivých domácností) nebo agregátní (souhrnnou), která bude reprezentovat spotřebu domácností. Keynes i jeho příznivci zastávali názor, že růst národního důchodu se odrazí v poklesu podílu spotřeby vůči národnímu důchodu. Tato hypotéza byla však vyvrácena ve chvíli, kdy Simon Kuznets (americký ekonom) na základě dlouhodobých dat a trendů ve vývoji národní spotřeby a důchodu v US. Kuznets přišel s novou teorií a tvrdil, že APC byl i navzdory velkého růstu důchodu neměnný. Následné empirické studie vyvrátily Keynesova hypotézy a vedly ke zjištění o relativní stabilitě poměru spotřeby na důchodu v dlouhém období. Pouze empirické šetření, které se opírá o krátkodobá data, potvrzuje původní Keynesiánskou teorii. Toto zjištění se v závěru dále promítlo, že přední ekonomové omezili Keynesovu spotřební funkci na krátké období. V současné době se pro vysvětlení a pochopení dlouhodobé spotřební funkce používá tzv. Fischerův model mezičasové volby, Friedmanova teorie permanentního důchodu a Modiglianiho-Brumbergova teorie životního cyklu. Keynesova úsporná funkce Spotřeba a úspory domácností spolu nepřímo souvisí, proto je velmi důležité zmínit i Keynesovu úspornou funkci. Jak již víme, disponibilní důchod domácnosti přerozdělují do spotřeby a úspory. Funkce úspor má tvar: S = - Sa + s·YD Kde Sa jsou autonomní úspory a s reprezentuje celkové úspory a součin s YD charakterizuje indukované úspory. Velikost autonomních úspor bývá zahrnuta v absolutní hodnotě jako velikost autonomní spotřeby, tj. velikost spotřeby při nulovém disponibilním důchodu. Tyto spotřeby bývají většinou financovány z vlastních úspor. To je důvod, proč autonomní úspory mají záporné znaménko. Následně koeficient s tvoří mezní sklon k úsporám (MPS) a říká, jak velká nastane změna úspor při změně disponibilního důchodu. Interval, ve kterém se koeficient s nachází je od nuly až po jedničku: MPS = ∆S/∆YD. Stejně jako v případě spotřeby tak i v případě úspor je pozorován průměrný sklon k úsporám, který nám určuje jak velká část z disponibilního důchodu je dána na úspory. Tento vztah se znázorňuje:


20

APS = S/YD Těsný vztah mezi spotřebou a úsporami je v Keynesově modelu znázorněn na obrázku 4. V případě YD0 je celý důchod směřován ve prospěch spotřeby a to důvod proč křivka úspor protíná horizontální osu. (Soukupová, 2002)

C
C, S C >YD

C = Ca + c·YD

S = -Sa + s·YD

Ca YD Sa

YD

Obr. 4 Vztah spotřeby a úsporou funkce Pramen: SOUKUP, J. POŠTA, V. Makroekonomie, s. 55

Model mezičasové volby Základní kámen k modelu mezičasové volby položil Irwing Fisher začátkem roku 1930. Přínos tohoto modelu spočívá v lepším pochopení rozhodovacího procesu spotřebitele o velikosti spotřeby jak v přítomnosti, tak budoucnu. (Bubská, 2009) K lepšímu pochopení spotřebitelových preferencí slouží tzv. indiferenční křivky. Tyto křivky reprezentují jednotlivé kombinace jak přítomné, tak budoucí spotřeby, při nichž spotřebitel dosahuje srovnatelného užitku. Možnosti spotřebitele jsou v tomto modelu určeny mezičasovým rozpočtovým omezením, které vyplývá ze současného důchodu, který domácnost obdrží, dále budoucím důchodem a úrokovou mírou. Mezičasové rozpočtové omezení nalezneme na obrázku X znárodněno úsečkou AB. Sklon této úsečky je dán vztahem (1+ r), kde r představuje úroko-


21

vou míru. Nejlepší možná kombinace přítomné a budoucí spotřeby je v bodě, ve kterém se křivka rozpočtového omezení dotýká nejvyšší maximálně dosažitelné indiferenční křivky (tuto situaci znázorňuje bod E). Samotný proces rozhodování spotřebitele není ovlivněn jenom mezičasovým rozpočtovým omezením, ale také jeho preferencemi domácností. Pro lepší pochopení souvislostí samotný model rozděluje jednotlivá období života, na: 1.

Aktivní věk (první období).

2.

Neaktivní období (druhé období).

V této souvislosti v první období spotřebitel disponuje důchodem o velikosti YD1 a v druhém období disponuje důchodem o velikosti YD2. Přičemž platí skutečnost, že důchod v prvním období je větší než důchod v období druhém. Následně vycházíme z premisy, že spotřebitel chce celoživotní spotřebu přerozdělit rovnoměrněji než samotný důchod. Z toho plyne, že spotřebitel během produktivního věku aktivně spoří a připravuje se na penzi. Současnou spotřebu (C1) a budoucí spotřebu (C2) domácností následně můžeme vyjádřit pomocí mezičasového rozpočtového omezení následujícím způsobem. (Soukupová, 2002) C1·(1+r)+ C2 =YD, přitom YD = YD1·(1+r)+YD2 Výše uvedený vztah znárodňuje mezičasové rozpočtové omezení a maximalizaci funkce U (C1, C2).


22

Období 2

B C2 YD2 C1

YD1

A

Období 1

Obr. 5 Mezičasová volba spotřebitele Pramen: SOUKUP, J. POŠTA, V. Makroekonomie, s. 60

Jak už bylo řečeno, Fisherův model mezičasové volby říká, že přítomné i budoucí spotřeby domácností jsou závislé nejenom na velikosti důchodu, ale také na výši reální úrokové míry, ta přímo ovlivňuje současnou (přítomnou) spotřebu. V případě růstu úrokové míry nastane situace, které se říká tzv. substituční efekt. Tento efekt je založen na předpokladu nákladů obětované příležitosti tzn. zvýšení úrokové míry je vnímáno jak důvod zvýšení cen statků (zdražení spotřeby). To má za následek snížení současné spotřeby a zvýšení úspor. Dalším efektem je důchodový efekt, který říká, že úrok je rovněž důchodem. Tím pádem zvýšení úrokové míry se promítne do zvýšení důchodu domácností a tím i do spotřeby. Z toho vyplývá, že důchodový efekt má pozitivní dopad. Oba zmíněné efekty působí protichůdně, a proto je velmi obtížné stanovit, jak se samotná změna úrokové míry odrazí na spotřebě domácností. Pokud se podíváme na oba efekty prostřednictvím národohospodářského hlediska, tak domácnosti se dobrovolně vzdávají svých dočasně volných peněžních prostředků, aby došlo následně k jejich zhodnocení. Vyšší úroková míra přináší vyšší zhodnocení a růst disponibilního důchodu. To přinese zvýšení spotřeby u věřitele a snížení spotřeby u dlužníka, který musí vysoký úrok zaplatit ze svých finančních prostředků. Vzájemná propojenost těchto finančních prostředků vede k vyrušení tohoto efektu, a proto je bere v úvahu jenom substituční efekt. (Soukupová, 2002) Teorie životního cyklu Autory této teorie jsou F. Modigliani, F. Ando a R. Brumberg. Zmínění autoři reagovali tak v 50. letech na keynesiánskou teorii spotřeby. Teorie životního cyklu bere v úvahu současné i budoucí hledisko ve smyslu, že domácnost bere v úvahu ne-


23

jenom současný ale i budoucí důchod. Dále bere v úvahu, že spotřebitel bude chtít během života rovnoměrnou spotřebu (zahrnuje produktivní i neproduktivní věk). Mezi jeho základní omezení spadá délka života a věk spotřebitele. (Hronová, 2002) VRmax Aktivity YL Úpory

C Záporné úspory

WL

NL

Čas

Obr. 6 Mezičasová volba spotřebitele Pramen: LIŠKA, V a kol. Makroekonomie, s. 135

Obrázek č. 6 ukazuje základní fakta teorie životního cyklu spotřebitele, který nedisponuje nulovým počátečním bohatstvím, který avšak očekává dobu svého života NL let, přičemž WL let je ekonomicky aktivní období během kterého dochází k vydělávání finančních prostředků. Rozdílem NL a WL nám vznikne počet let, které stráví v ekonomicky neaktivním období (důchod). Spotřebitel po celou dobu života usiluje o rovnovážnou spotřebu ve všech období jeho života. První fáze produktivního života je charakteristická vysokými náklady a nízkým příjmem. Aby spotřebitel kompenzoval tuto disparitu, půjčuje si peníze od finančních institucí. Dále následuje období, kdy spotřeba a důchod se postupně vyrovnávají. V tomto období se objevují první úspory. V těsném závěsu je období, kdy spotřebitel vyšší důchod než spotřebu. V tomto období se spotřebitel připravuje na ekonomicky neaktivní období. (Holman, 2008) Za výše uvedených podmínek může spotřebitel během svého života utratit maximální možnou částku, která se rovná: Y=YL·WL Kde Y charakterizuje celoživotní úspory, YL reprezentuje pracovní důchod. V případě rovnosti celoživotní spotřeby a důchodu je spotřeba konstantní a platí vztah:


24

C= (WL/NL)·YL Na základě teorie životního cyklu je celková agregátní spotřeba ovlivněna chováním domácnosti (spotřebitelů) a jejich věkovým rozdělením. Mladší generace spotřebovávají mnohem více, než činí jejich příjem, skupina středního věku se snaží své finanční prostředky spořit a lidé neproduktivním věku využívají svých úspor. Tento předpoklad vede k závěru, že ve státech kde převládají lidé středního věku, bude převládat vysoký objem úspor a spotřeba bude klesat. (Soukupová, 2002) V reálném životě je velmi obtížné předvídat délku života a na základě toho stanovit spotřebu. Zároveň pokud by tak bylo možné a spotřebitel by dokázal určit délku svého života a výši důchodu, spotřeba by se tak stala stálou. Teorie permanentního důchodu Základy této teorie položil Milton Friedman v roce 1957. Tato teorie nám říká jak spotřebitel reaguje na změnu důchodu. Tzn., pokud spotřebitel považuje změnu svého důchodu za stálou, změní se i jeho stálá spotřeba. Oproti tomu drobné výkyvy ve změně důchodu spotřebitel s největší pravděpodobností použije jako úsporu na horší časy. Podle této teorie důchod obsahuje dvě složky: a) Prenamentní (YDp) b) Přechodnou (YDt) Spotřební funkce je následně definovány vztahem: C = c·YDp Jak už bylo naznačeno výše, teorie permanentního důchodu poskytuje dva časové pohledy na spotřební funkce. Jsou to hlediska krátkodobá a dlouhodobá. (Artl, 2001) V krátkodobém hledisku spotřební funkce poukazuje na vztah běžného důchodu (který obsahuje permanentní a přechodnou část) a spotřebou. Na druhou stranu dlouhodobé hledisko ukazuje, že náhlé výkyvy v důchodě se ruší a dlouhodobá spotřební funkce ukazuje vzájemnou senzitivitu permanentního důchodu a spotřeby. Proto spotřeba domácností reaguje na změnu důchodu v krátkém období velmi slabě a v dlouhodobém časovém horizontu silně.(Kušková, 2009) Agregace spotřebních funkcí Předchozí kapitoly popisovali jednotlivé přístupy jak stanovit spotřební funkci. Každý z těchto přístupů se navzájem doplňuje a slouží k celkovému pochopení teo-


25

rie spotřební funkce. Jednotlivé přístupy mají dílčí charakter a ve chvíli, kdy tyto přístupy spojíme v jeden, získáme makroekonomické hledisko. (Helísek, 2002) Z praxe víme, že samotným uplatňováním rovnic bez širších souvislostí nelze vyjádřit spotřební funkci tak, aby měla vypovídací hodnotu. Každá společnost se vyvíjí a najít správné vzorce chování se stává čím dál obtížnější. Můžeme spoléhat na modely, které jsou známé a neměnné za několik posledních let, anebo můžeme přinést vlastní závěry, které budou vycházet z individuálního výzkumu. Například můžeme zmínit agregaci spotřeby, která staví své závěr na hypotézy životního cyklu. Použijeme-li předpoklad životního cyklu, který říká, že životní cyklus spotřebitele trvá NL let, kde WL tvoří ekonomicky aktivní období, tak již víme, že NL - WL tvoří ekonomicky neaktivní období. (Soukupová, 2002)

Metodika

26

3 Metodika Práce se zaměřuje na zpracování časových řad o spotřebě domácností v Evropské unii. Získaná data z databází Eurostatu (http://epp.eurostat.ec.europa.eu) a Českého statistického úřadu (http://www.czso.cz) jsou očištěna od sezónnosti a zbavena extrémních hodnot. K následnému porovnání jsou použity základní statistické metody (průměrování a indexová analýza). Protože práce se zaměřuje na zachycení dílčího vývoje, jsou tyto metody dostačujícím prostředkem pro analýzu dat. Získané hodnoty jsou porovnány, tak aby se mohl stanovit konečný cíl práce.

Vlastní práce

27

4 Vlastní práce 4.1 Novodobá historie vývoje spotřeby domácností (19952010) Vývoj spotřeby domácností je hlavním tématem kapitoly, která analyzuje tento ukazatel v letech 1995 – 2010 a predikci vývoje v následujících letech podle MF ČR. Údaj o spotřebě domácností bude brán jako veličina v národním pojetí, tzn. za sektor domácností v ČR. V letech 1995 – 2010 lze sledovat několik různých fází vývoje výdajů na konečnou spotřebu. Období do roku 2008 provází růstový trend. Následuje pokles v roce 2009 a opět oživení v roce 2010. Spotřeba domácností v běžných cenách, tedy nominálně, vzrostla v tomto období o 1 067,6 mld. Kč, tj. o 145 %, kdy v roce 1995 dosahovala výše 736,1 mld. Kč a do roku 2008 vzrostla na 1 803,7 mld. Kč. Roční růst činil průměrně 7,2 %. Na začátku 21. století se projevila potlačená potřeba utrácet, která byla způsobena nejistými očekáváními budoucího vývoje a stoupající nezaměstnaností. Budeme-li sledovat spotřebu domácností v reálných ukazatelích, tak v období 1995 až 2008 reálně vzrostla o 522,3 mld. Kč, což je o průměrně 3,3 % ročně. V roce 1996 byl růst spotřeby domácností o 8,4 %, což byl nejvyšší meziroční růst za celé období, další rekordní rok byl 2003, kdy se nárůst pohyboval kolem 6 %. Oproti tomu krize v České republice v letech 1997 až 1998 způsobila meziroční největší pokles ukazatele vývoje spotřeby domácností. Následující obrázek zobrazuje sledovaný vývoj spotřebních výdajů domácností jak v nominálních, tak v reálných ukazatelích v letech 1995 –2010.

Vlastní práce

28

Obr. 7 Vývoj spotřeby domácností v letech 1996 – 2010 (meziroční změny v %) Pramen: ČSÚ, vlastní zpracování

4.1.1

Období v letech 1990 – 1994

Léta 1990 – 1993 byla typická fluktuacemi ve spotřebě domácností. Avizovaná liberalizace cen k 1. 1. 1991 zapříčinila obavy, které se promítly v rychlém růstu spotřeby v roce 1990. Následující rok 1991 byl naopak poznamenán začínající nezaměstnaností a cenovým šokem, takže naopak došlo k silnému poklesu spotřeby (o 20,0 %). V kontrastu byl rok 1992, kdy opět nastal prudký nárůst spotřeby, který byl však nižší než v roce 1990. Obavy z růstu cen vyvolané plánovanou daňovou reformou byly důvodem tohoto zvýšení spotřeby domácností. Toto očekávané zvýšení cen nastalo v roce 1993, kdy byla daňová reforma uvedena do praxe. Zdrženlivé spotřební chování v domácnostech bylo zapříčiněno nejistotou vyvolanou rozdělením státu a měny. Domácnosti v závislosti na daných zásadních společenskoekonomických změnách vytvořily finanční rezervy na běžných a termínovaných vkladech. 4.1.2

Období od roku 1995 do začátku roku 1997

Tahle dekáda vynikala svou vysokou spotřebou domácností. Meziroční růst spotřeby domácností byl o 8,4 % reálných a o 17,1 % nominálních v roce 1996. Příčinou tohoto sklonu k vyšším výdajům byla potřeba obnovy předmětu vyznačujících se svojí dlouhodobou spotřebou. Vyšší spotřeba domácností byla zapříčiněna

Vlastní práce

29

rostoucí nabídkou na domácím trhu, která byla podpořena liberalizací zahraničního obchodu, rozvojem soukromého podnikání a růstem disponovaných peněžních prostředků. Nejenom faktor růstu reálných mezd, a s tím související růst disponibilních důchodů, vedl ke zvýšenému spotřebnímu chování domácností. Nezanedbatelným suplementárním finančním zdrojem byly pro domácnosti restituce majetku, bezúplatné převody akcií a majetku a kupónová privatizace. Tyto inkasované finanční prostředky zlepšovaly ekonomickou pozici domácností Na nově se rozvíjejícím trhu finančních nástrojů byla nedostatečná nabídka pro tvorbu finančních rezerv. Vztah domácností k tvorbě prostředků k odložené spotřebě byl determinován preferencí spotřeby, což byl další faktor podporující vysokou spotřebu domácností. Ve formě bankovních vkladů byla akumulována rozhodující část rezerv, které však nepředstavovaly dlouhodobé zhodnocování, a tak domácnosti průběžně využívaly i přechodné příjmy ke zvyšování své spotřeby.1 4.1.3

Druhé pololetí roku 1997 – 1998

Výrazný pokles spotřebních výdajů domácností je v těchto letech zapříčiněn psychologickými a ekonomickými důvody. V roce 1997 nastala stagnace a následná hospodářská recese, která znamenala obrat v hospodářském vývoji a projevila se poklesem průměrné mzdy. I tak v roce 1997 byl ve spotřebě domácností reálný meziroční růst o 2,2 % a pokles se uskutečnil až v roce 1998, kdy dosáhl 0,8 %. Státní plošné kapitálové transfery byly zastaveny a domácnosti tyto inkasované zdroje měly již převážně vyčerpané. Tato etapa změnila strukturu výdajů peněžních prostředků. Deregulace cen řady služeb pro domácnosti měla za důsledek přehodnocení rozpočtů jednotlivých domácností, kdy se zvýšil na straně výdajů podíl položek za bydlení a energie. Neboť tyto komodity nemají substituty, byly domácnosti přinuceny vyčlenit další finanční prostředky ze svých výdajů na jejich úhradu, a tím zbylo v rodinném rozpočtu méně pro nákupy. Vzhledem k tomu, že nebyla zpracována celková dlouhodobá koncepce sociálního systému, jako je rozsah osobních nákladů na školství, zdravotnictví a důchod, přetrvávala ve společnosti nejistota, která byla dalším faktorem bránící růstu spotřebních výdajů. Nejméně důvěry bylo vkládáno do reálné výše budoucích příspěvku v systému důchodového zabezpečení. Nelze taky opomenout nejistotu na stránce příjmové, vzhledem k stagnaci a následně recesi ekonomiky. Všechny tyhle aspekty vedly ke změně peněžního chování domácností, kdy snížily svoji spotřebu 1

ARTL,J., ČUTKOVÁ, J., RADKOVSKÝ, Š. Analýza spotřební funkce v podmínkách ČR. Praha: ČNB,

2001, s. 32

Vlastní práce

30

a zato navýšili tvorbu finančních rezerv, a to především ve formě vkladů v bankách.2 4.1.4

Období 1999 – 2000

Důsledkem rostoucích průměrných reálných mezd o 6,2 % nastalo mírné oživení spotřeby domácností v roce 1999. Tento růst však nebyl ovlivněn růstem nominálních příjmů, ale vývojem míry inflace. Rostoucí objem mezd nezvrátil trend minusových přírůstků reálného disponibilního příjmu domácností. Snížení inkasa kapitálových transferů se projevil v nižším objemu dodatečných příjmů. V roce 1999 stálo za růstem spotřeby domácností, kromě rostoucích mezd, hlavně rozšíření splátkového prodeje a expanze bankovních spotřebitelských úvěrů. Lze z toho vyvodit, že oživení spotřeby domácností bylo výsledkem jak příznivého vývoje cen, tak expanzí prodeje na splátky, kdy se novými prostředky prodeje se staly ve velkém slevy, výprodeje a zvláštní nabídky. S tím souvisí růst společností specializující se na splátkový prodej. Díky větší a výhodnější nabídce produktů dlouhodobého financování začali domácnosti této možnosti využívat v mnohem širší míře než předtím. Růst výdajů domácností pokračoval i v následujícím roce 2000, jednalo se o reálný nárůst o 1,3 %, a to i přesto, že vývoj důchodů domácností nebyl zrovna příznivý. Tento nárůst spotřeby domácností byl zapříčiněn klesající mírou úspor a rostoucím počtem spotřebitelských úvěrů. Podporujícími prvky z hlediska národohospodářských ukazatelů byl pokles nezaměstnanosti, nárůst produktivity práce a zastavením růstu inflace. 4.1.5

Etapa 2001 – 2003

Toto období představuje příznivý růst spotřebitelské poptávky domácností. Meziroční přírůstek tvořil v roce 2001 v reálných ukazatelích spotřeby domácností 2,3 % a 2,2 % v roce 2002. Vzhledem k pozitivnímu očekávání budoucího vývoje byly v hojné míře využívány spotřebitelské úvěry, což bylo hlavním důvodem růstu výdajů v roce 2001. V následujícím roce tohle bylo rozšířeno ještě o rozvoj obchodních kapacit a lepší dostupnost úvěrování. Rok 2003 znamenal rapidní nárůst spotřeby domácností, a to až o 6%, kdy můžeme mluvit o nejvyšším vrcholu po roce 1996, kdy tvořil meziroční růst 8,4 %. Bylo toho dosaženo díky nízké inflaci, nízkým úrokovým sazbám a rychlému růstu běžných příjmů, tedy i disponibilního důchodu domácností. Můžeme sem zařadit i očekávaný nárůst cen spotřebního zboží a služeb díky blížícímu se vstupu do EU. 2

ARTL,J., ČUTKOVÁ, J., RADKOVSKÝ, Š. Analýza spotřební funkce v podmínkách ČR. Praha: ČNB, 2001, s.

33

Vlastní práce

31

Dostupnost nízko úrokových úvěrů byla podpořila nejen běžnou spotřebu, ale také výdaje na bydlení a investice. 4.1.6

Roky 2004 – 2005

Oba dva roky jsou charakteristické mírným snížením růstu spotřeby domácností. Prakticky na polovinu předchozího roku byl zpomalen růst spotřeby domácností v roce 2004, kdy meziroční růst klesl na 2,9 % a v roce 2005 klesl na 2,5 %. Očekávání z minulých let se naplnilo a to díky vstupu do EU, který změnil podmínky fungování ekonomiky. Jednalo se o zdražení některých potravin díky společné zemědělské politice nebo nárůst daně z přidané hodnoty například u telekomunikačních služeb. Na druhé straně poklesly reálné příjmy domácností, vzrostla míra nezaměstnanosti a obavy z následujícího vývoje. 4.1.7

Od roku 2006 do roku 2008

V tomto analyzovaném období dochází k oživení ve vývoji výdajů na spotřebu domácností, kdy reálný růst představoval 5,0 % v roce 2006 a stejně tak v roce 2007. Do růstu příjmů domácností, a tím i spotřeby, se promítlo zlepšení na trhu práce (růst zaměstnanosti). A na druhé straně atraktivita spotřebitelských úvěru přinesla další dostupné finanční zdroje. První pololetí roku 2008 pokračovalo v trendu rostoucího vývoje spotřeby domácností, avšak zlom nastal v posledním čtvrtletí roku 2008, kdy začaly působit globální změny způsobené finanční krizí. V celkovém ukazateli ročního růstu spotřeby domácností se to projevilo snížením o 1,2 procentního bodu oproti loňsku, na celkové 3,6 %. 4.1.8

Rok 2009 až 2010

Počátek roku 2009 je ve znamení celosvětové recese, a to se projevilo v záporné hodnotě meziročního srovnávání spotřeby domácností, kdy byl pokles o – 0,2 %. Tento pokles byl zapříčiněn všemi faktory působící na spotřebu domácností, které mají vyšší sklon k úsporám. Ve 3. Čtvrtletí 2009 vystoupila česká ekonomika z recese. Následovalo oživení české ekonomiky v roce 2010, které bylo výraznější, než se předpokládalo. Meziroční růst reálných výdajů domácností na konečnou spotřebu přestavoval za celý rok 2010 pouhých 0,5 %. I v roce 2010 pokračuje trend z roku 2009 ve stagnaci objemu mezd a platů. Trh práce reflektoval zlepšení ekonomické situace minimálně, míra nezaměstnanosti v průběhu roku dosáhla vrcholu a nastalo pomalé snižování. Zhoršující se příjmová situace domácností je proti zrychlení růstu spotřeby. Dalším faktorem je úsporné chování vládních insti-

Vlastní práce

32

tucí, kdy klesly výdaje vlády na konečnou spotřebu. Míra inflace dosáhla 1,5 % za rok 2010, což je po roku 2009 a 2003 nejnižší hodnota v novodobé historii.3 4.1.9

Predikce dalšího vývoje spotřeby domácností

Na základě výsledků makroekonomických prognóz Ministerstva Financí ČR (z dubna 2011) je předpokládán růst ekonomiky i spotřeby domácností v celém období, tj. 2011-2014. Tohoto oživení je dosaženo růstem produktivity práce s omezenou tvorbou nových pracovních míst. 4 Pro rok 2011 se očekává dynamika růstu výdajů na spotřebu domácností okolo 0,7 % a v roce 2012 by měla spotřebu zbrzdit zvýšená redukovaná sazba DPH z 10 % na 14 %, celkově se očekává růst okol 1,9 %. V souladu s přijatými stabilizačními opatřeními a schválenou konsolidační strategií se předpokládají úspory ze strany vládních výdajů, jak z hlediska zaměstnanosti, tak i nákupů zboží a služeb. Současně se předpokládá stagnace důchodů jednotlivých subjektů. Predikce jsou stále spojeny se značnou mírou nejistoty, hlavně díky vývoji vnějšího prostředí. Růst cen elektřiny naplnil očekávání, nejistota panuje u regulovaného nájemného, u cen za zdravotní služby, jak zvýšení poplatků, tak i změna doplatků za léky. V roce 2013 je odhadována spotřeba domácností s růstem 3,3 % a v roce 2014 až na růst o 4,0 %. Po stagnaci objemu mezd a platů v roce 2010 se plánuje od tohoto roku jejich růst a v letech 2013 a 2014 dokonce dynamický nárůst v míře až okolo 4,0 %. Prognózy růstu inflace se shodují na jejím růstu.

3

MF

ČR:

Makroekonomická

predikce

(online)

duben

2011.

Dostupné

z www

4

MF ČR: Průzkum makroekonomických prognóz (online) duben 2011. Dostupné z www

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/e_pruzkumy_makro_prognoz_61822.html#G10

Vlastní práce

33

Obr. 8 Spotřeba domácností (reálný růst v %) Pramen: ČSÚ, vlastní dopočet

4.2 Změny ve struktuře spotřebních výdajů domácností Kromě analýzy celkové výše, vývoje a vlivů na spotřebu domácností, je potřeba se také podrobněji podívat na strukturu spotřeby. Použita je klasifikace Cz-COICOP k rozboru těchto strukturálních změn podle účelu a podle horizontu spotřeby. Statistický rozpočtový úřad sleduje strukturu sledovaných domácností podle odlišností ve struktuře výdajů. 4.2.1

Účelová struktura spotřeby domácností

Změny ve struktuře těchto výdajů mohou být způsobeny změnami v příjmové stránce domácností, růstem disponibilního důchodu, vývojem cen a nabídky zboží a služeb. Podrobný rozbor jednotlivých skupin výdajů v letech 1995 a 2008 je zobrazen v tabulce níže.

Vlastní práce

34

Tab. 1 Struktura jednotlivých skupin spotřebních výdajů domácností v letech 1995 a 2008 (v běžných cenách)

1995 (v mil. Kč) Potraviny a nealko nápoje Alkoholické nápoje a tabák Oděvy a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Vybavení bytu Zdraví Doprava Pošta a telekomunikace Rekreace, kultura a sport Vzdělávání Stravování a ubytování Ostat. Zboží a služby Celkem

145 298

2008 (v mil. Kč) 302 539

Index Struktura Struktura 2008/1995 1995 2008 (v %) (v %) (v %) 208,2

19,7

16,8

72 171

140 741

195,0

9,8

7,8

47 125

78 212

166,0

6,4

4,3

156 862

410 729

261,8

21,3

22,8

47 474 9 353 80 148

94 554 43 526 211 001

199,2 465,4 263,3

6,5 1,3 10,9

5,2 2,4 11,7

11 733

65 625

559,3

1,6

3,6

80 960

192 414

237,7

11,0

10,7

2 197

13 478

613,5

0,3

0,7

36 117

85 908

237,9

4,9

4,8

46 649

164 941

353,6

6,3

9,1

736 087

1 803 668

245,0

100,0

100,0

Zdroj: ČSÚ

Nejvyšší nárůst v nominálních hodnotách byl v roce 2008 oproti roku 1995 u výdajů za vzdělání a to o 513 %, potom za poštovní a telekomunikační služby (459 %) a dále u výdajů za zdraví. Naproti tomu nejnižší růst byl zaznamenán u spotřebních výdajů za odívání a obuv, jen o 66 %, a kupodivu i u za tabák a alkoholické nápoje (o 95 %). Ve sledovaném období, tj. 1995 až 2008, vzrostl podíl výdajů za bydlení, elektřinu, vodu, plyn a za zdravotní péči. Díky rozvoji telekomunikačních služeb, rostl i podíl výdajů za telekomunikaci, a to v roce 1995 z 1,6 % na 3,6 % v roce 2008. Nárůst lze sledovat i u výdajů za vzdělání a za dopravu, také u výdajů za

Vlastní práce

35

ostatní služby, kdy domácnosti investovaly především do plateb za životní pojištění. Na druhé straně pokles je evidentní u výdajů za potraviny a nealkalické nápoje, také u alkoholických nápojů a tabáku, dále u vybavení domácností a výdajů za ubytování, rekreaci a stravovací služby. Domácnosti také méně utrácely za nákup oděvů a obuvi. Objemově největší složkou jsou výdaje za bydlení, elektřinu, vodu a paliva, jejich podíl je vyšší než 20,0 % a vykazuje neustále rostoucí tendenci. Největší podíl tvoří imputované nájemné a následuje plyn, elektřina a teplo. Rostoucí spotřeby elektřiny souvisí s vyšší vybaveností elektrospotřebiči v domácnostech. Sice se snižuje spotřeba a roste výkonnost spotřebičů, ale oproti tomu se rozšiřuje portfolio spotřebičů, např. o myčky nádobí, sušičky prádla, osobní počítače, velké televizory, atd. Druhou nejobjemnější skupinou výdajů jsou výdaje na uspokojení základní potřeby přežití člověka, a to výdaje za potraviny a nealkoholické nápoje. Tato skupina výdajů tvoří zhruba 20,0 % z celkových spotřebních výdajů domácností. V průběhu sledovaných let jejich celková výše poklesla, z původních 19,7 % v roce 1995 na 16,7 % v roce 2008. Z této položky je drtivá většina výdajů za potraviny (90, 0 %) a zbylých 10,0 % jsou výdaje za nealkoholické nápoje. Co se týče struktury jednotlivých potravin, změnily se stravovací návyky, které ovlivnil světový trend zdravé stravy. S alternativní životním stylem také souvisí nákup biopotravin, kdy zlomovým rokem ve spotřebě byl rok 2007, kdy byl nárůst útraty oproti minulému roku o 530, 0 mil. Kč, na celkových 1,3 mld. Kč. Zdůvodňuje se to zvýšeným zájmem o zdravý životní styl a kvalitu potravin. Lidé jsou náročnější a biopotraviny představují luxusní statky. I tak je jejich celková spotřeba velmi malá a tvoří pouze 0,55 % na spotřebě potravin a nápojů (podle údajů z roku 2007).5 Výdaje za dopravu a rekreaci jsou třetí největší složkou spotřebních výdajů domácností. Tyto výdaje se pohybují okolo 10,0 % z celkových spotřebitelských výdajů. Neboť se stala doprava do práce, školy, či za rekreací nedílnou součástí každodenního života, její podíl od roku 2006 převažuje nad výdaji za rekreaci. Další důležitou položkou jsou výdaje za alkoholické nápoje a tabák, avšak jejich podíl kles o 2,0 % v letech 1995 až 2008. Okolo 60,0 % tvoří výdaje za alkoholické nápoje, výdaje za tabák převýšili výdaje za alkohol až v roce 2008. Průměrná spotřeba piva na jednoho obyvatele v České republice tvoří 160 litrů za rok, čímž se řadíme mezi přední spotřebitele. Co se týče výdajů na zdraví, tvoří tato položka pouze nepatrný podíl, i když díky zpoplatňování zdravotních služeb a léků se tento podíl zvyšuje. Úplně nejmenší položku tvoří výdaje na vzdělávání, ty jsou pod jedním procentem z celkových 5

KUŠKOVÁ, P: Češi ve spotřebitelském ráji (!?) Vývoj spotřeby českých domácností v posledních dvaceti

letech. Praha: CENIA, 2009, s. 22.

Vlastní práce

36

výdajů spotřebitelů. Rozborem jednotlivých výdajů můžeme pozorovat rostoucí výdaje na vyšší a vysokoškolské vzdělání a pokles nákladů na předškolní a základní vzdělání. (Svátková, 2007) 4.2.2

Sruktura výdajů domácností podle horizontu spotřeby

Podle horizontu spotřeby dělíme výdaje domácností na spotřebu krátkodobou, střednědobou a trvanlivou. Následující tabulka zachycuje podíl jednotlivých skupin výdajů. (Svátková, 2007) Tab. 2 cenách)

Struktura jednotlivých skupin spotřebních výdajů podle horizontu spotřeby (v běžných

Dlouhodobé předměty Střednědobé předměty Krátkodobé předměty Služby Celkem

(v mil. Kč)

Index Struk2008/19 tura 95 1995 (v %) (v %)

Struktura 2008 (v %)

71 673

157 333

219,5

9,7

8,7

76959

142190 0

184,8

10,5

7,9

768 406 223,2

46,8

42,6

735 739

302,5

33,0

40,8

1 803 668

245,0

100,0

100,0

1995

2008

(v mil. Kč)

344 259 243 196 736 0 87

Zdroj: ČSÚ

Jednoznačně převažují předměty krátké spotřeby, kdy jejich podíl přesahuje až 40,0 % z celkových spotřebních výdajů a v průběhu sledovaného období měl rostoucí tendenci. Největší nárůst je u služeb, kdy jejich celková výše dosahovala v roce 1995 243,2 mld. Kč, tedy třetinu všech výdajů, ale v roce 2008 už to bylo 735,7 mld. Kč, což je přes 40,0 % celkových spotřebních výdajů. České domácnosti utrácejí nejméně za předměty střednědobé a dlouhodobé spotřeby. V roce 1995 to bylo celkem 20,2 % z celkových výdajů domácností, tj. 77,0 mld. Kč za předměty střednědobé spotřeby a 71,7 mld. Kč za předměty dlouhodobé spotřeby. Tento podíl měl klesající trend a tak v roce 2008 to bylo pouhých 16,6 %. Podle jednotlivých skupin, to bylo u střednědobé spotřeby 142,2 mld. Kč a u dlouhodobé 157,3 mld. Kč, celkem tedy 300,0 mld. Kč. Za předměty

Vlastní práce

37

střednědobé spotřeby vydaly domácnosti o 84,8 % více než v roce 1995 a za předměty dlouhodobé spotřeby více o 119,5 %. Změny ve struktuře výdajů domácností vzhledem k jejich horizontu spotřeby se promítají do jejich vybavenosti, kdy roste vybavenost domácností předměty dlouhodobé spotřeby, což ukazuje zlepšující se životní standard našich domácností. Roste vybavenosti televizorem, automatickou pračkou, chladničkou, mikrovlnou troubou, osobním automobilem, myčkou na nádobí a videorekordérem, později DVD nosičem. Nástup moderních technologií v komunikačních prostředcích zpřístupnil širokému spektru domácností vlastní osobní počítač a mobilní telefon. Což jsou předměty, které byly počátkem 90. let považovány za luxusní a nadstandardní. 4.2.3

Struktura spotřeby domácností podle výsledků statistiky rodinných účtů

Zveřejňované údaje v rámci Statistiky rodinných účtů o spotřebě jednotlivých typů domácností a domácností reprezentujících průměrnou domácnost v ČR jsou pro účely této práce podkladem pro zanalyzování změn podle postavení osoby v čele a výše příjmu Tabulka pod číslem 3 ukazuje průměrné spotřební výdaje na jednoho člena domácnosti za rok 2008. Výše a struktura výdajů domácností je zde členěna podle postavení osoby v čele (rozlišujeme zaměstnance a důchodce) a podle čistého peněžního příjmu na hlavu (první a poslední decil, tj. 10 % domácností s nejnižšími a 10 % domácností s nejvyššími příjmy).

Vlastní práce

38

Tab. 3 Struktura výdajů na spotřebu vybraných domácností v roce 2008 (průměr na osobu za rok, v %)

Domácnosti Domácnosti Domácnosti Domácnosti bez EA čle- s nejnižšími s nejvyššími zaměstnanců nů příjmy příjmy Potraviny a 18,6 nealko nápoje Alkoholické 2,6 nápoje a tabák Oděvy a obuv 5,5 Bydlení, voda, 18,3 energie, paliva Vybavení bytu 6,9 Zdraví 2,2 Doprava 12,5 Pošta a teleko4,7 munikace Rekreace, kul10,7 tura a sport Vzdělávání 0,7 Stravování a 5,7 ubytování Ostat. Zboží a 11,3 služby Celkem 100,0 Celkem v Kč 116 105

26,1

24,4

14,5

2,7

2,9

2,6

3,2

4,8

5,8

27,1

21,8

17,1

6,6 4,7 5,9

5,4 2,2 7,8

7,7 2,7 15,5

4,2

5,4

4,2

9,1

9,1

11,6

0,0

0,8

0,4

2,7

5,8

5,6

7,8

9,4

12,3

100,0 102 579

100,0 67 345

100,0 198 962

Pramen: ČSÚ

Struktura příjmů a výdajů se odráží podle složení domácností. Potraviny včetně nealkoholických nápojů byly největší výdajovou složkou domácností zaměstnanců v roce 2008 a výdaje na bydlení, energie, vodu a paliva byly druhou objemově největší složkou. U domácností složených z důchodců tomu bylo naopak. Součet podílů výdajů na potraviny a nealkoholické nápoje spolu s výdaji na bydlení a energie dosahoval u zaměstnanců 40,0 %, zato u důchodců to bylo až 53,2 %. V minulosti byly tyto rozdíly daleko dramatičtější. Při srovnání celkové spotřeby v domácnostech důchodců s domácnostmi zaměstnanců, byla o více než 13 000 Kč

Vlastní práce

39

vyšší. Hospodárnější spotřeba vícečlenné domácnosti zaměstnanců je důsledkem nižší spotřeby v domácnostech zaměstnanců, než u důchodců, kde se u poloviny jedná o domácnosti jednotlivců. Je také patrné, že se domácnosti zaměstnanců více stravují ve veřejných podnicích. Důchodci utrácejí méně než domácnosti zaměstnanců v položkách jako jsou výdaje za oblečení a obuv, doprava, rekreace či vzdělávání. Obráceně je tomu u výdajů na zdraví, kde dle očekávání předčí důchodci zaměstnance. Výdaje na stejné úrovni měly oba typy domácností u výdajů na alkoholické nápoje a tabák. Nezanedbatelný vliv má na strukturu výdajů výše příjmu. Při srovnání 10 % domácností s největšími příjmy s 10 % domácností s nejnižšími příjmy je největší rozdíl u výše výdajů za potraviny a nealkoholické nápoje, kdy pro domácnosti s vyššími příjmy představuje největší položku výdaj za bydlení, a to 17,1 %. Na druhém místě jsou výdaje na dopravu, 15,5 % a na třetím místě potraviny s 14,5 %. U tohoto typu domácností tvoří největší podíl výdaje na zbytné potřeby, tedy výdaje na bytové vybavení, rekreaci, kulturu, obuv a odívání. Oproti tomu domácnosti s nejnižšími příjmy mají v roce 2008 největší výdaje za položku potraviny (24,4 %) a za bydlení (21,8 %). Výdaje pohybující se na podobné úrovni jsou výdaje za zdraví, za alkoholické nápoje a tabák, za poštu a telekomunikační služby, stravování a ubytování.

4.3 Srovnání spotřeby domácností v EU s ČR a s dalšími vybranými reprezentanty ze zemí EU Poslední kapitola obsahuje komparaci výdajů domácností v Evropské Unii jako celku s domácnostmi v ČR a v dalších vytipovaných zemí Evropské Unie. Mezi tyto země patří Německo jako zakládající člen EU, a dále Slovensko, které je reprezentantem později přistupující země, tak jako ČR. Údaje za Evropskou Unii se budou brát za všech 27 států. Hlavním cílem je najít podobné a odlišné znaky ve spotřebním chování domácností a taky rozebrat vývojové tendence. V celé kapitole je pracováno s daty z databáze Eurostatu. 4.3.1

Dynamika spotřeby domácností

Pro srovnávání bylo vybráno období před celosvětovou recesí, tedy léta 1995 – 2008. Reálný vývoj spotřeby domácností je v mezinárodním srovnání znázorněn v grafu (obr.č. 9), kdy je vše vztaženo k roku 2000. V České republice reálně vzrostly spotřební výdaje domácností v roce 2008 versus rok 2000 o 28,4 %. Podobný trend byl ve Slovenské republice, kde se tento index ustálil u vysokého čísla 51,5 %. Oproti tomu Německo mělo jeden z nejnižších objemových indexů,

Vlastní práce

40

kde množství výdajů na spotřebu vzrostlo pouze o 3,5%. V celé EU se nárůst v roce 2008 oproti roku 2000 ustálil u 8,0 %

Obr. 9 Spotřeba domácností 1998 – 2009 (objemový index, rok 2000 =100) Zdroj: Eurostat, vlastní dopočet

V letech 1996 až 2008 zaznamenalo Slovensko jedno z nejrychlejších temp růstu spotřebních výdajů domácností, kdy meziroční průměrný růst byl 4,6 % v reálných cenách. Naopak Německo mělo nejpomalejší vývoj spotřeby, a to jen 0,9 % reálného průměrného meziročního růstu. Česká republika prošla lehce nadprůměrným obdobím meziročního růstu spotřeby domácností o 3,3 %. Výše popsané tempo růstu ve spotřebě domácností v jednotlivých zemích, reflektuje jejich národohospodářský vývoj po roce 1995. 4.3.2

Struktura spotřeby domácností

Na základě demografických rozdílů evropských států, jako je např. historie země, povaha obyvatelstva či sociální cítění společnosti, lze sledovat rozdíly v chování spotřebitelů. Tyto odlišnosti jsou dále spojeny s dalšími faktory, jako s růst disponibilního důchodu, vývoj cen, nabídka zboží a služeb či změny v příjmové stránce domácnosti. Netypickou vysokou spotřebou alkoholu a tabáku v portfoliu výdajů domácnosti vybočuje Česká republika z evropského průměru. Podíl těchto komodit na celkové spotřebě byl v roce 2008 7,6 % oproti 3,4 % průměru 27 států Evropské Unie. Na druhé straně zase svým nízkým podílem výdajů na vzdělávání patří ČR k státům s podprůměrným ukazatelem, tedy 0,7 % versus 1,1 % podílu v EU. Ve

Vlastní práce

41

všech letech sledovaného období má ČR v mezinárodním srovnání vyšší podíl výdajů na potraviny a nealkoholické nápoje (16,3 % v roce 2008 oproti 13,0 % EU) a za rekreaci a kulturu (10,7 % v roce 2008 oproti 9,2 % v EU). Pod průměrem Evropských států se vyskytujeme ve výdajích za oděv a obuv, zdraví, dopravu, stravovacích a ubytovacích služby a zařízení domácnosti. Naopak vysoký podíl představují výdaje na poštu a telekomunikační zařízení ve struktuře domácností. Tabulka č. 4 podává přehled o procentuálním zastoupení jednotlivých spotřebních výdajů v portfoliu rozpočtu domácností. Tab. 4

Struktura spotřebních výdajů v ČR a EU 27 (v procentech, v běžných cenách)

1995 EU ČR 27

2000 EU ČR 27

20008 EU ČR 27

Potraviny a neal19,5 14,5 18,6 13,0 16,3 13,0 ko nápoje Alkoholické nápo9,6 3,7 8,3 3,7 7,6 3,4 je a tabák Oděvy a obuv 5,4 6,7 5,2 6,2 4,2 5,4 Bydlení, voda, 20,7 20,6 20,7 20,4 21,8 22,3 energie, paliva Vybavení bytu 6,1 7,0 5,9 6,7 5,1 6,0 Zdraví 1,7 3,3 1,4 3,2 2,8 3,5 Doprava 10,8 13,2 10,9 13,8 11,5 13,4 Pošta a teleko1,5 1,9 2,0 2,5 3,5 2,7 munikace Rekreace, kultura 10,6 9,0 11,1 9,6 10,7 9,2 a sport Vzdělávání 0,5 0,9 0,5 1,0 0,7 1,1 Stravování a uby7,4 8,3 7,4 8,7 6,8 8,7 tování Ostat. Zboží a 6,3 11,0 7,9 11,3 9,0 11,4 služby Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 Zdroj: Eurostat

Ve všech státech EU představují výdaje na pokrytí potravin a pití jednu z nejvyšších položek. Přesto jsou státy, ve kterých zastávají relativně malý podíl z celkových nákladů domácnosti. Mezi ně patří Velká Británie, Německo a Švédsko. U námi sledovaného Německa se jedná o 11,4 % podílů z celkových výdajů.

Vlastní práce

42

Oproti tomu nejvyššího podílu dosahuje Lotyšsko, Slovensko, dále Maďarsko a ČR. U Slovenska je to 17,7 % a v ČR 16,3 % podílu. V EU 27 dosahuje podíl výdajů na potraviny a nealkoholické nápoje 13,0 %. Jak je všeobecně známo, mají obyvatelé vyšší náklady na potraviny v nově přistupujících členských státech EU oproti původním patnácti zemím. Česká republika si udržuje prvenství ve spotřebě alkoholu a tabáku, kdy za ně domácnosti utratí okolo 8,0 % z celkových výdajů. Na opačné straně žebříčku se umísťuje Německo, Švédsko a Velká Británie s 4,0 %. Průměr EU tvoří 3,4 % a v roce 2008 byl pokles celkem oproti roku 2000 o 2,9 %, což lze považovat za velký úspěch, který má na svědomí zvýšení spotřebitelské daně na tyto komodity. Móda u nás nehraje podstatnou roli, neboť výdeje na oblečení a obuv představují pouze 4,2 % se srovnáním třeba Itálie, kde je to 7,6 %. Průměr EU je nad průměrem ČR, a to 5,4 %. Celkový růst ve sledovaném období byl u EU o 7,3 %, zato u ČR se jedná o 59,8 % a u Slovenska o 56,9 % (rok 2008: rok 2000). Ve zvýšené spotřebě oblečení a obuvi v našem státě je promítnuto jednat růst finančních prostředků na toto zboží v rozpočtech rodin a nenasycená poptávka obyvatelstva. Všechny domácnosti států Evropské Unie vykládají nejvyšší rozsah svých finančních prostředků na bydlení. Výše výdajů za tuhle komoditu představovala 22,3 % z celkových výdajů domácnosti v roce 2008. Trendem u vyspělých států je, že výdaje na bydlení jsou vyšší než výdaje na potraviny a nápoje. Největší finanční prostředky do vybavení bytu investují Italové a Němci. ČR je se svými 21,8 % nepatrně pod průměrem EU. Růst výdajů za sledované období má u ČR stejný trend jako v celé EU, jedná se o 10,1 %. Další komodita je zdraví, kdy české domácnosti utratily v určeném roce 2008 pouze 2,8 % z celkových výdajů, celá EU 3,5 %. Zato v Německu má tato položka mnohem větší váhu, jedná se o 4,7 procentní podíl. Ve srovnání s ČR vydaly domácnosti ve všech ostatních státech za zdraví větší podíl. Velká Británie byla jedinou výjimkou, neboť její výdaje za zdraví dosahovali 1,6 %, což je ještě méně než u nás. Tak nízký podíl do zdraví je u nás dosáhnout formou velmi solidárního systému zdravotního pojištění a zdravotní péče. Významná položka výdajů ve spotřebě domácností je doprava, kdy ČR s 11,5 % je pod evropským průměrem, který je 13,4 %. Slovensko má ještě nižší podíl těchto výdajů, a to 7,6 %. Většina evropských zemí má tento podíl vyšší než ČR. Další komoditou, kde české domácnosti vydávají minimální náklady je vzdělávání, jedná se o 0,7 % z celkových výdajů. Ještě menší část ze svých příjmů vydaly už jen domácnosti ve Švédsku (0,3 %). Vyšší část rozpočtu investovali domácnosti v ostatních státech do vzdělání, nejvyššího podílu dosahovali u Kypru (2,6 %), Velké Británie a Slovenska (1,4 %). Celá EU vydává v roce 2008 1,1 % svých

Vlastní práce

43

příjmů a je zde každoroční růst, který se pohybuje období po roce 2000 kolem 1 % každý rok oproti loňskému roku. V porovnání s ČR vynaložily za rekreaci, kulturu a sport větší část z celkových výdajů ve Švédsku a Velké Británii. Podle očekávání za rekreaci vydali méně na Kypru či v Itálii. Za služby v podobě stravování v restauracích a veřejné ubytování bylo zaplaceno v ČR 6,8 % z celkových spotřebních výdajů. Více si užívají těchto služeb Italové, Britové či na Kypru, naopak nejméně Lotyši (3,7 %). Průměr EU je vysoký, a to 8,7 %, neboť ve většině států je zvykem se více stravovat ve veřejných restauracích než u nás. Podle srovnání popsaného výše v textu lze konstatovat, že celkově EU má vysoké výdaje na bydlení a jako další velká položka je doprava. Na třetím místě jsou náklady na potraviny. Naproti tomu domácnosti v České republice utrácejí velké množství finančních prostředků za potraviny a za alkoholické nápoje. Bytové výdeje jsou na úrovni evropského průměru. Vzhledem k našemu sociálnímu systému financování zdravotnictví a vzdělávání, není lehké srovnávat v rámci EU, neboť jednotlivé země mají nastaveny svůj systém financování těchto služeb. 4.3.3

Podíl výdajů domácností na HDP

Nejen v ČR, ale i ve srovnávaných zemích, v Německu a Slovensku jsou výdaje domácností objemově největší položkou HDP. Má významný vliv na růst ekonomiky daného státu, sledují se nálady a změny chování domácností, neboť ty mají vliv na pokles či růst poptávky po zboží a službách. Podíl výdajů domácností na hrubém domácím produktu se pohyboval v níže vybraných státech v rozmezí 45,0 % až 80,0 %. Tab. 5

Podíl spotřeby domácností na HDP (v %, v běžných cenách)

Česká republika Německo Itálie Lotyšsko Kypr Maďarsko Slovensko Švédsko Velká Británie Zdroj: Eurostat

1995 51,8 54,8 59,6 63,4 82,4 57,3 53,4 48,1 61,1

2000 54,5 55,7 61,6 65,6 83,4 56,4 56,0 47,0 62,4

2008 51,0 53,6 59,8 X 77,4 53,8 55,9 45,3 60,6

Vlastní práce

44

Nejvyšší hodnoty dosáhl Kypr, a to 77,4 % v roce 2008, naopak nejnižší podíl má spotřeba domácností ve Švédsku. V roce 2008 ve srovnání s rokem 1995 podíl spotřeby domácností na HDP mírně kles ve všech uvedených zemích, kromě Slovenska a Itálie. Co se týče vývoje podílu v České republice, lze konstatovat, že se tento podíl snížil a patří k nejnižším hodnotám v tabulce. 4.3.4

Vývoj spotřebitelských cen

Index HICP slouží k mezinárodnímu porovnávání inflace spotřebitelských cen, je používán v hodnocení maastrichtských konvergenčních kritérií, které jsou podmínkou pro přijetí eura, a využívá jej Evropská centrální banka pro účely měnové polity při tvorbě cenové stability. V letech 2001 až 2008 tento index kopíruje vývoj národního CPI a v roce 2001 a 2008 při srovnání s EU 27 byl výrazně vyšší. Oproti tomu byl v roce 2003 výrazně nižší. Cenový vývoj byl u původních členských států EU poměrně vyrovnaný, zato u nových přistupujících zemí byly výkyvy cenového růstu silné, což demonstruje graf (obr. č. 10)

Obr. 10 Vývoj HICP v letech 2001 – 2008 (v %) Zdroj: Eurostat, vlastní dopočet

Rok 2008 je rokem cenového růstu ve všech sledovaných zemí. V naší republice to bylo díky zvýšení DPH z 5,0 % na 9,0 %, byly zavedeny ekologické daně, poplatky ve zdravotnictví a svůj vliv měl i růst světových cen jak u energií, ropy, tak i u potravin. Kritérium cenové stability, které je jedno z maastrichtských konvergenčních kritérií využívá tento index HICP. A konkrétně stanoví, že členský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měře-

Vlastní práce

45

nou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míra inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků.6 Prostřednictvím HICP je míra inflace měřena jako průměr posledních dvanácti měsíců versus průměr předchozích dvanácti měsíců. Poslední tabulka č. 6 dokumentuje postavení a spíše v případě ČR neplnění tohoto kritéria po vstupu do EU. Neboť došlo v roce 2004 k přechodnému nárůstu inflace díky daňovým úpravám a mimořádnému poklesu míry inflace v některých členských zemích EU, je kritérium cenové stabilit překročeno u ČR o 0,4 procentního bodu. V následujících letech 2005 a 2006 je toto kritérium splněno. A v roce 2007 zase není splněno o 0,2 % díky prudkému nárůstu cen potravin a ropy na světových trzích. Tento trend pokračuje v roce 2008, kdy je nárůst indexu HICP ještě větší. Příčinou je zavadění administrativních opatření a trvající růst světových cen. Tab. 6

Plnění maastrichtského konvergenčního kritéria cenové stability (2004-2008)

2004 2005 2006 2007 2008 Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria ČR Plnění kritéria

0,7

1,0

1,4

1,3

2,6

2,2 2,6 Ne

2,5 1,6 Ano

2,9 2,1 Ano

2,8 3,0 Ne

4,1 6,3 Ne

Pramen: ČNB, MF ČR

V následujících letech 2009 a 2010 došlo k dalšímu zpomalení růstu spotřebitelských cen díky cenové inflaci. Vliv na cenovou inflaci měl růst cen v souvislosti s vyššími nepřímými daněmi (tabák, alkohol, doprava) a regulovaného nájemného v oblasti bydlení.

6

MF ČR: Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou

(online). Dostupné z www http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfer/xsl/eu_vyh_maastricht_kriterii.html

Diskuze

46

5 Diskuze Česká republika patří mezi postkomunistické země, její poloha a hospodářský růst v nedávné minulosti byl zapříčiněn její polohou i expanzivní fiskální politikou, kterou uplatňovala tehdejší vláda ČSSD. Na základě empirického výzkumu, který byl proveden v práci, bylo prokázáno, že rostoucí trend ve spotřebě a ochota českých domácností nakupovat produkty na trhu zboží a služeb vede k růstu hospodářství a velikosti trhu. Nutno podotknout, že vstup České republiky do první fáze Hospodářské měnové unie a Evropské Unie usnadnilo cestu českým firmám na evropské trhy. Na základě studie Lucina a Kapounka (2006) lze sledovat, že rozdílná struktura hrubého domácího produktu (Německo, Slovensko, Česko) je zapříčiněna vývojem a fází hospodářského cyklu. Na základě této studie lze předpokládat konvergenci ke sladěnosti hospodářského cyklu (s tím související spotřebou). Současná disparita ve spotřebě sledovaných ekonomik je zapříčiněna preferencemi spotřebitelů a velikosti kupní jednotky. Na základě provedeného empirického zjištění lze konstatovat, že spotřeba domácností v České republice bude mít nadále rostoucí tendenci, pokud nedojde ke snížení reálného důchodu.

Závěr

47

6 Závěr Závěrem lze shrnout, že práce se zabývá problematikou teoretického vymezení spotřeby, rozebírá vývoj spotřeby domácností po jednotlivých obdobích, analyzuje změny ve struktuře spotřebních výdajů a provádí komparaci domácností EU s ČR a dalšími vybranými zeměmi EU. Práce udává ucelený pohled na spotřebu po teoretické stránce, zaměřuje se také na získávání údajů, hlavně prostřednictvím Eurostatu. Následně jsou podrobně sledovány spotřební výdaje domácností v reálném pojetí za období 1995 až 2010, kdy rostly průměrným meziročním tempem 3,3 %. V první dekádě, tj. 1996-2000 bylo meziroční tempo růstu 2,8 %, kdy toto tempo v letech 1997 a 1998 poznamenala recese české ekonomiky, což dokonce způsobilo pokles o 0,8 % ve spotřebě domácností v roce 1998. V následujících letech 2001-2008 rostly výdaje domácností průměrným meziročním tempem 3,7 %. V roce 1996 byl nejvyšší meziroční přírůstek, a to o 8,4 %, tzv. vrchol, další byl v roce 2003 6,0 %. Oproti tomu v roce 2009, díky vlivům celosvětové recese, následoval pro změnu nejvyšší pokles o -0,2 %. Oživení ekonomiky přinesl hned další rok 2010, kdy se změna ve spotřebních výdajích pohybovala v kladných mezích, a celkový meziroční nárůst byl o 0,5 %. Pro následující 4 roky je očekávaný trend růstu výdajů na spotřebu domácností, jak uvádí predikce MF ČR. Spotřeba domácností je důležitým ukazatelem, který je součástí výdajové metody HDP, kdy podíl na HDP činí okol 50,0 % a tedy její vliv na růst hrubého domácího produktu je výrazný. Podrobná analýza struktury spotřebních výdajů domácností přinesla závěr, že ČR se přibližuje trendu EU. Tento trend znamená pokles výdajů na potraviny (z 19,7 % v roce 1995 klesl podíl na 16,8 % v roce 2008) ve prospěch výdajů na další komodity. ČR má vysoký podíl výdajů na alkoholické nápoje a tabák, pozitivní je, že ve sledovaném období se tento podíl snížil. Pokles je zaznamenán také u výdajů za vybavení domácností a za stravování a ubytování s rekreací. Oproti tomu výdaje za bydlení a zdraví, dopravu a vzdělání mají rostoucí povahu. Při rozebírání struktury výdajů domácností podle horizontu spotřeby se ukázalo, že klesá útrata u předmětu s dlouhodobou a střednědobou spotřebou a je nahrazena útratou za předměty krátkodobé spotřeby. S rostoucím životním standardem se přesto zvyšuje vybavenost domácností předměty dlouhodobé spotřeby. Stoupající podíl na celkové spotřebě domácností mají služby, kde nárůst v roce 2008 oproti roku 1995 je z 33,0 % na 40,8 %. Tento fakt je zdůvodněn jako efekt nasycení základních potřeb a rostoucími náklady na rekreaci, vzdělání a zdraví.

Závěr

48

Oproti evropskému průměru (1,6 %) dosahovala Česká republika v reálných veličinách vyšší meziroční tempo růstu výdajů na spotřebu domácností (3,3 %) ve sledovaném období. Vzhledem k vysoké spotřebě tabáku a alkoholu vybočuje ČR z evropského průměru a naopak má nízké výdaje na vzdělání. Za posledních deset let kolísala cenová hladina více v ČR než průměrná cenová hladina v EU 27. Což mělo za důsledek překročení limitu pro splnění maastrichtských kritérií pro cenovou hladinu.

Literatura

49

7 Literatura ARTL, J., ČUTKOVÁ, J., RADKOVSKÝ, Š. Analýza v podmínkách ČR. Praha: ČNB, 2001, 63. Bez ISBN.

spotřební

funkce

BRČÁK, J. SEKERKA, B. Makroekonomie, 1. vyd. Aleš Čeněk, s.r.o., 2010. 296 s. ISBN 978-80-7380-245-5. BUBSKÁ, D. České domácnosti: změny v nákladní s penězi v období 1995 -2007. In Statistika, 2009 roč. 46, č. 3. s. 233-255. Bez ISBN. HELÍSEK, M. Makroekonomie. 2. Vyd. Slaný: Meladndrium, 2002. 326 s. ISBN 80-86175-25-1. HOLMAN, R. Ekonomie 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. 709 s. ISBN 80-7179-8916. HOLMAN, R. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 1.vyd. Praha: C.H. Beck, 2004. 424 s. ISBN 80-7179-764-2. HRONOVÁ, S. a kol. Úvod do sociálně hospodářské statistiky. 1. vyd. Praha: VŠE, 2002. 229s. ISBN 80-245-0006-X. KUŠKOVÁ, P. Češi ve spotřebitelském ráji, vývoj spotřeby českých domácností v posledních dvaceti letech Praha: CENIA, 2009. 56 S. isbn 978- 80-8508770-3. KADEŘÁBKOCÁ, A. Základy makroekonomické analýzy. 1. vyd Praha: Linde, 2003. 175 s ISBN 80- 86131-36-X. PAVELKA, T. Makroekonomie: základní kurz. 1. vyd. Slaný: Melanrdium 2006. 276 s. ISBN 80-86175-45-6. SEKERKA, B. Makroekonomie. Praha: Profess Consulting, 2007 288 s. ISBN 97880-7259-050-6.

Literatura

50

SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ B., MACÁKOVÁ L., SOUKUP, J. Mikroekonomie. 3. Vyd. Praha: Management Press, 2002. 548 s. ISBN 80-7261-:61-9. SVÁTKOVÁ, S., KLAZAR, S. SLINTÁLKOVÁ, B., ZELENÝ, M. Zatížení spotřebního koše daněmi za spotřeby v České republice. Praha: Eurolex Bohemia, 2007. 321 s. ISBN 80-7379-001-7. KAPOUNEK, S., LACINA, L. Sladěnost hospodářských cyklů v eurozóně: test endogenity procesu evropské integrace, 2006b, Politická ekonomie.

Internetové zdroje: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Analýza příjmů a výdajů domácností ČR v letech 2006 - 2008 a predikce na další období. MPSV. 2008, 1, s. 45. BEZ ISBN. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2008c [cit. 2011-034-14]. Informace o vývoji peněžních příjmů domácností za rok 2007. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. [online]. 2009 [cit. 2011-04-23]Zpráva o základních tendencích příjmové a výdajové situace domácností v 2000 - 2008 Dostupný z WWW:. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2010 [cit. 2011-03-14]. Zpráva o základních tendencích příjmové a výdajové situace domácností ČR v 1. – 3. čtvrtletí 2009. Dostupné z WWW: . Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky [online]. 2001 [cit. 2011-02-13]. Vybrané ukazatele ekonomického a sociálního vývoje ČR v roce 2000 - 2006. Dostupné z WWW:.

Literatura

51

Český statistický úřad [online], URL: Český statistický úřad [online], URL: RYBIČKA, J. Základy zpracování textu počítačem. 2. přeprac. vydání. Brno: Konvoj, 2000. ISBN 80-7302-003-3.

Děkuji Ing. Ladislavu Stejskalovi, Ph.D. za vedení bakalářské práce i cenné rady, které při jejím zpracování byly inspirací a pomocí

Recommend Documents