Nemocnice Náchod – sobota 10.12.2016
DŮKAZ BOŽÍ EXISTENCE Dnešního dne jsem zažil důkaz Boží existence. Ještě ráno jsem měl silné vjemy a vysvětloval jsem všem spolupacientům, co daný stav znamenal a že se jedná o opravdový důkaz Boží existence. Ale začněme popořádku. Vrátím se do dne 1.12.2016, kdy jsem se svou ženou a Boží služebnicí, Radmilou, jel na dohodnuté vánoční trhy do Liberce. Auto našlapané knihami, v srdci dobrá nálada a chuť se bavit s lidmi, prodávat naše knihy a přitom evangelizovat. Stále drobně pršelo a nebylo vidět konce. Byl nám ukázán prodejní stánek, který nebyl technicky dobře řešen ochrannou střechou, protože kapky deště dopadaly do poloviny prodejní plochy, takže buď bychom vyložili jen 8 knih, abychom si je nenechali zničit od deště, anebo prodej zrušíme a odjedeme. Druhá varianta byla výhodnější. Déšť se změnil ve sníh a bylo vidět, že na některých místech mají auta problémy. Jedeme směr Nová Paka a měl jsem v plánu, že se stavíme v Občerstvení Jednoty bratrské na špenátové rohlíky. Přijíždíme ke Špici a vidím obrovsky dlouhou kolonu, pravděpodobně až ke Kumburskému Újezdu. Sníh bránil zejména kamionům v pokračování vpřed. Nelenil jsem a zabočil jsem doprava na Lázně Bělohrad. Na silnici byl rozbředlý sníh a stále drobně sněžilo. Přijíždíme k obci Lužany. A náhle se to stalo. Jen jsem utrousil poznámku: „ A dopr…“ Ráďa mi četla z knihy a nohy si ohřívala na palubní desce. Když slyšela mou nemístnou poznámku, zvedla oči a zavolala: „On se na nás řítí“. Bylo to jak ve zpomaleném filmu. Vidím jeho kola stočená vpravo, jak stojí a velký tranzit se na nás řítí. Řidič se lekl a místo aby vyrovnání smyku ztlumil přidáním plynu, šlápnul na brzdu. Ozvala se prudká rána. Mé tělo se zapříčilo mezi sedačku a volant. Bezpečnostní pás se zablokoval a moje tělo sebou trhlo prudce přes volat, takže jsem hlavou téměř rozbil čelní sklo. Ze zlomeného nosu se valila krev, která tekla na knihy kolem nás, které jsme měli v autě. Odnesl to KOCOUREK SE VRACÍ. Od té rány si nic nepamatuji a údajně jsem se stále jen ptal: „Kde jsme, kolik je hodin atd.“ Když mne chtěl provinilý řidič, Vietnamec, vytáhnout z auta, křičel jsem bolestí, a tak toho nechal. Moje vědomí přišlo k sobě až když přijeli hasiči, policie a záchranka. Asi jsem byl na toho Vietnamce hodně nepříjemný, protože jsem si uvědomil, že nám zlikvidoval nejen auto, ale zabránil tak obchodům na adventních trzích, které jsme měli připraveny. Vnímal jsem celou cestu v sanitce. Po cestě jsem se snažil zavolat ještě naší šéfové Miládce Macháňové a synovi Tomášovi, aby věděl, že se musí o mamku postarat. S příjezdem do nemocnice v Hradci Králové mne již opustila povinnost organizovat věci po bouračce. Probudil jsem se až na JIP. U mne stáli 2 lékaři a ten jeden druhému povídá: „Když jsme měli vše srovnané, z ničeho nic začal fibrilovat. Musel jsem mu dát masáž srdce, protože to ukazovalo na nějakou srdeční komplikaci. Zatím je dobrý.“. „Uvidíme,“ řekl druhý a oba odešli. Kolem byli samé přístroje a na jednom jsem pozoroval tlak, tep, dýchání. Stránka 1 z 5
Upoután pohledem na přístroje, omámen celou situací, jsem se stal úžasným pokrmem pro satana. Konečně mne může dostat. Má smysly omámené, a tak bude navždy můj. Několikrát jsem na monitoru spatřil, jak křivka pro dýchání byla téměř rovná. Jen slabé povrchní dýchání. Tep se ze 77 zrychlil až na 162. A pak se vše opět vyrovnalo. Havárie se stala asi v 10:30 hodin a tento stav jsem prožíval odpoledne. Ve večerních hodinách se situace normalizovala, a tak mne o půlnoci převezli na pokoj. Noha byla s drátem středem kosti nad kolenem a umístěna na závaží. Ráno mi lékař vysvětlil, že jsem měl filbrilaci síní a tachykardii, a proto mi předepsali lék RITMONORM (nevím, zda se to tak dobře píše). Nastal den druhý, pátek a blížila se sobota. Neměl jsem ani Boží slovo ani chuť cokoliv číst, natož uvítat sobotu jako den, který má nám být svatý. Spolupacient na vedlejší posteli byl úžasný šprýmař a celé dny povídal vtipy. Úžasné na dobrou náladu. I satan se radoval, že jsem nyní opět vzdálen Bohu. V sobotu mi vyndali drát z nohy a dali mi nohu do dlouhé ortézy. V pondělí mne pak převezli z hradecké nemocnice do nemocnice v Náchodě. Ráďa byla s komplikovanou zlomeninou a potrhanými vazy na pravé doze hospitalizována v Jičíně, ale v pondělí ji pustili do domácího ošetřování. Po příjezdu do Náchoda jsem si uvědomil, že jsem byl zde od 30.9.2014 s gangrenozním žlučníkem, když Ráďa začala dělat knižní evangelizaci. Bylo by fajn, kdybych se dostal na stejné oddělení. Výtah se se mnou zastavil na 2.patře. Ano – jsem na stejném oddělení. „Tak to jsem zvědavý, na který mne povezou pokoj!“ Minuli jsme pokoj č.10 a zatočili jsme na pokoj č.8, na pokoj, kde jsem v roce 2014 ležel. A položili mne na úplně stejné lůžko jako tenkrát. „Zajímavá shoda okolností anebo Boží záměr?“, přemýšlel jsem. Nevěděl jsem, co mi Bůh zde chystá. Na pokoji bylo opět veselo. Samá kýla. Ještě v pondělí za mnou přijela moje manželka, kterou přivezl její syn Tomáš, aby mi přivezla nějaké věci, hlavně počítač a tašku s evangelizační literaturou a vizitkami. V úterý přišel kolem 11 hodin asi 23 letý mladík též s kýlou a jelikož byl na lačno, hned ho vzali na operaci a ještě týž den začal chodit a ráno ho již propustili domů. Povídal mi o svém životě, jak musel vše změnit, protože dostal zánět slinivky. Nekouří, nepije, jinak se stravuje a již vnímá hodnoty života. Bůh mi říká: „To je Tvůj první člověk, kterého obdaruj“. A tedy dostal knížečku PŘIŠEL, ZEMŘEL, ZVÍTĚZIL s mým věnováním. Způsobilo mu to velkou radost. Dalším obdarovaným byla paní uklízečka, která mi pak druhý den psala SMS: „Nahlédla jsem do knihy a musím Vám velmi poděkovat, neboť je to velmi lidsky napsané a příběhy jsou tak poutavým čtením s velkou pravdou o životě a moudrosti, která je pro mnohé nechtěná. Odsoudit někoho je ale snadné ……..“. Celý týden probíhal v duchu zábavy. Na pokoji stále hrála televize. Nesnesitelné duchovní klima. Ale satan se stále radoval. Nebyla možnost diskutovat o Božích věcech. Ale mám tady spojence – jednu sestřičku, také adventistku. Třeba s ní? Ve čtvrtek na pokoj přišel další pacient – Luboš Šroll – také adventista. Neskutečné. Co to má znamenat. Boží sílu? Měl jsem v sobě hodně otazníků. Luboš šel
Stránka 2 z 5
hned na operaci a místo něj přibyl další pacient. 65 letý Mirek z Opočna. Člověk velmi zvídavý a těžký materialista. V pátek se pokoj uvolnil o 3 pacienty, díky nimž stále hrála televize, a tak byla příležitost. Jak začít? A tak jsem šel k tomu rovnou: „Věříte v Boha?“ „Nevěřím, ale jsem schopný se bavit o čemkoliv“. A tak diskuse začala o zlu, manipulaci lidí a nakonec jsme sklouzli k mému životnímu příběhu – od 1.zkušenosti, kdy jsem vyvolával duchy a pak i období s věštkyní, která ve mne probudila „schopnosti uzdravovací a věštecké“. Řekl jsem mu i o situaci, jak se kvůli mojí osobě, která v té době byla pod nadvládou démonů, v říjnu 2012 zavařily oba motory motorového vlaku na trase ze Starkoče do Trutnova a kdy tak došlo k 1,5 hodinové blokaci 1 kolejné trasy, s dalšími situacemi. Přešel jsem i na období, kdy mi Bůh poslal mou ženu, která mne pak přivedla k Ježíši Kristu a církvi adventistů sedmého dne. Nenásilnou formou jsme přešli k diskusi o Ježíši a o sobotě. Do pokoje se vrátil Luboš Šroll. Stmívalo se. Požádal jsem tedy o to, abychom mohli zahájit SOBOTU. Pomodlil jsem se za všechny a poděkoval Bohu za tuto možnost i v nemocnici. Boží slovo jsme otevřeli na ŽIDŮM 12 a 13. Následovala krátká diskuse a nakonec opět modlitba. Luboš pak ještě úžasně citoval verše z Bible zpaměti. Byla to opravdu krásná chvilka, která na srdíčku pohladí. Byl jsem šťastný, že Bůh mi dal tu sílu a moudrost k tomu, abych se k Bohu takto veřejně přiznával. A další pokyn – „Mirek - to by měl být další obdarovaný“. Vyndal jsem knížečku PŘIŠEL, ZEMŘEL, ZVÍTĚZIL, napsal věnování na vzpomínku na jeho 1.sobotu a předal mu ji. On si v ní hned začal číst. Ukázal jsem mu i film Ježíš Kristu z roku 1979 podle evangelia Lukáše. Přišla únava. Zhasnuli jsme a uložili se ke spánku. Sestřičky předpokládali klidnou noční službu. Na oddělení zůstalo jenom 10 pacientů. Mnoho sestřiček se účastnilo vánočního sezení s lékaři v restauraci U Hynka. Sloužila usměvavá sestřička ze Lhoty pod Hořičkami, za svobodna Ivetka Doležalová. Nic nenaznačovalo tomu, že by se mělo dít něco mimořádného. Noc byla mimořádně dlouhá. Náhle, kolem času 3:15 hodin, jsem cítil obrovskou bolest hlavy a cítil jsem záda, jakobych přes ně několikrát dostal kovou tyčí. A přitom vnímám, že dýchám jen povrchně. Ruce posouvám na srdce a měřím si tep na krkavici. Neskutečná rychlost tepu. Minimálně 240. Začal jsem dýchat a tep se začal snižovat. Zazvonil jsem na sestřičku, protože jsem potřeboval podhlavník postele postavit. Ona ihned přišla. “Sestřičko, potřebuji zdvihnout postel, já jsem úplně vyčerpaný.“ Postel se zasekla. Nemohla ji zdvihnout. Nakonec to povolilo a já byl vysvobozený. Náhle slyším svého souseda Mirka “Sestřičko, já jsem si vylil bažanta do postele“. Přišla i druhá sestřička a postel mu převlékla. Mne jen kontrolně změřily tlak 144/96 a tep už jen 92. Věděl jsem, že toto je způsob satana. Jemu vadilo, že jsme zahájili sobotu a četli jsme z Božího slova a hlavně, že dalšího materialistu přivádím k Ježíši Kristu. Mirek mi pak říká: „Děkuji, že jsi mi pomohl, já jsem se styděl a zůstal bych v tom do rána.“ Mirkovi pak vysvětluji, protože on se začal kát jak je neohrabaný, že to ne on, ale Boží andělé použili jeho ruku, aby způsobil něco a mohl tak přivolat Stránka 3 z 5
pomoc. On se ale styděl, tak jako Adam v Ráji, když zhřešili, takže proto nic nedělal. Ježíš má ale vždy vše pod kontrolou. Podíval jsem se na Luboše, který do té doby spal. „Co Ti je?“ „Je mi hrozně, jakoby bych byl ve stavu mimo svého vědomí. Ale nedokáži ten stav popsat. A co je nejhorší, nedokáži si vzpomenout ani na jeden verš z Bible.“ „Rozumím Ti, Luboši. Zvláštní stav prázdnoty, která se nedá lidskými slovy popsat.“ Oba jsme věděli o čem hovoříme, jen Mirek nechápavě stále kroutil hlavou. V pokoji jsme již nechali svítit a jedinou naší pomocí se opět stala Bible. „Co máme číst?“ „Otevři a čti!“, zněla rada. Otevřel jsem Bibli – ŽALM 40. Na Hospodina jsem čekal toužebně a On se naklonil a uslyšel můj křik. Z vlhké jámy vytáhnul mne, z kalné bažiny. Mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil. Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu, mnozí to spatří a budou Ho mít v úctě, na Hospodina se spolehnou……….. ANO. Důkaz Boží existence a Boží přítomnosti. Každý mi na pokoji radil,ale i sestřičky, abych o noční příhodě s mým srdcem řekl ráno lékaři. „Nemyslím si, že to je nutné. Tento stav se lékařskou technikou nedá zjistit.“ Ale dobře. Tma byla za námi a nastal bílý den. Přišla ranní vizita. Lékaři jsem zhruba sdělil, jaká byla situace v noci, ale že to bude dobré. On nechal naměřit EKG a výsledek – bez závad. Za Mirkem přišla na návštěvu jeho žena a přinesla mu tablet. A jeho první film, který chtěl vidět, byl právě JEŽÍŠ KRISTUS. A dokoukal ho. My jsme si s Lubošem sami četli z Božího slova. Skončila sobota a nastala noc neděle. Službu měla opět sestřička, která zažila tuto zvláštní noc a jen se zeptala: „Je vše dnes v pořádku?“ „Ano, sestřičko, sobota již skončila a dnes bude již vše klidné. Právě píši o této noci příběh a určitě brzy nastane čas, kdy Vám ho dám přečíst“ A také bylo. Při ranním probuzení i Luboš sdělil, že mu je mnohem lépe a již si i vybavoval opět verše z Bible. Když se na vše podívám s 24-hodinovým odstupem, říkám si: „Tomu se nedá snad ani věřit!!!“ A co si chudák Mirek asi říká? Vím ale, že je v Boží ruce již také a Ježíš se mu bude stále více poznávat. Hned jsem si řekl: „Pokud se ta autonehoda stala pouze pro Mirka, aby byl přiveden k Ježíši, jsem za to moc rád. Má duše oslavuje Hospodina, má duše zpívá radostné písně a chválí jeho jméno. Vždyť On je Všemohoucí a Vševědoucí a každou situaci obrací v dobré řešení pro nás, pro druhé, aby tak co nejvíce lidí došlo k poznání. Jak obrovská moudrost, jak neskutečné plány, jak neskutečné vedení je vedení Boží. Ježíš Kristus je mocnou silou našeho vědomí a nenechá nás nikdy padnout. I ve stavu smrti dokáže přijít a postavit na nohy, i ve stavu nemohoucnosti, dokáže posílit a přivést další Boží služebníky. Chvála jeho jménu. Amen.“ Kdo bude číst tuto zkušenost, nechť mu je ku pomoci a síle v tom, že nemusí nikdy mít strach o svůj život. On nám život dal a On si ho může vzít, ale milosrdenství spočívá v tom, že Bůh potřebuje své služebníky, a proto vše činí k oslavě Jeho jména. Nechť je tato zkušenost radou všem, že je nutné zvěstovat jméno Páně všem, že je nutné v každé době přivádět lidi k Ježíši Kristu, byť jsou nevěřící a silně pochybovační. On je náš pastýř a každou svou ovečku přijme do svého stáda. On se nedívá na Stránka 4 z 5
to, zda ovce je chromá, či divoká, On ví, že všichni jsme jeho děti. Nechť tato zkušenost je důkazem Boží přítomnosti všem v každém okamžiku. Nikdy nepochybujme o Jeho mocné síle, nikdy nemějme strach, že nás Ježíš neslyší. On nás moc dobře vnímá a chce pro nás jen to dobré. Zahoďme tedy strach, stud, pýchu a vše co brání se přiblížit Hospodinu. Děkuji Ti, Pane náš, za tuto úžasnou zkušenost, děkuji Ti za tento úžasný důkaz BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI.
Dokončeno dne 11.12.2016 Pozn. Už se těším na to, koho dalšího mi náš Pán přivede !!!! Děkuji Ti, náš Pane.
Stránka 5 z 5
