Divadlo pro anděly. Život jako náboˇzenský experiment. Nakladatelství Lidové noviny, 2010

Tomásˇ Hal´ık: Divadlo pro andˇely

1

Tomásˇ Hal´ık

Divadlo pro andˇely ˇ Zivot jako náboˇzensky´ experiment Nakladatelstv´ı Lidové noviny, 2010

• 10 Pravda se ráda skryv´ ´ a. • 10 Pravda je kniha, kterou nikdo z nás jeˇstˇe nedoˇcetl do konce; snad nen´ı nesluˇsné cˇ ´ıst z n´ı i pˇres rameno druhych. ´ • 11 ˚ Apoˇstol uˇc´ı, zˇ e Kˇrest’anská v´ıra nabádá touhu po poznán´ı Absolutna k eschatologické trpˇelivosti, k pokoˇre poutn´ıku: ˚ zeme vˇedˇet o Bohu, horizontu horizontu, ˚ o celkovém osmysluj´ıc´ım kontextu, je jen hádanka, vˇse, co na této zemi muˇ jen odraz v zamˇzeném zrcadle, jen podobenstv´ı. Vˇerˇ it, dát sˇanci v´ırˇe, neznamená zbavit se rozumu, nybrˇ ´ z zpupnosti ˚ zeme plnˇe uchvátit svym rozumu; dát prostor v´ırˇ e pˇredpokládá osvobodit se od iluze, zˇ e hloubku pravdy muˇ ´ vˇedˇen´ım a pˇrevést ji do svého vlastnictv´ı a své reˇzie. Kdokoliv z lid´ı si pro sebe cˇ i svou skupinu nárokuje monopol na pravdu, ˚ zeme pravdu v jej´ı plnosti dobyt uˇz t´ım samym ´ prozrazuje, zˇ e stoj´ı mimo ni. Ani rozumem, ale ani v´ırou nemuˇ ´ ˚ zeme zprivatia ovládnout. V´ıra zjevuje pravdu zˇ ivota jako nevyˇcerpatelné tajemstv´ı, hájemstv´ı Boˇz´ı, které nemuˇ ” zovat“. V´ıra uˇc´ı zˇ ´ıt s tajemstv´ım, unést bˇremeno otázek, jejichˇz plné zodpovˇezen´ı pˇresahuje naˇsi kompetenci. • 11 Svaty´ nepokoj srdce a mysli bude vˇzdy oˇzivovat snahy rozumu a fantazie, vˇedy i umˇen´ı, pronikat za horizont jiˇz poznaného. • 11 ´ ı v´ıce vˇedˇet, neznamená nezodpovˇednˇe, l´ınˇe a nevdˇecˇ Respektovat tajemstv´ı neznamená rezignovat, ochabnout v usil´ nˇe nechat leˇzet ladem velky´ dar rozumu a nevyuˇz´ıvat otevˇrenost mysli. • 12 Pascal • Nejvyˇssˇ´ım vykonem rozumu je uznat své vlastn´ı hranice. ´ • 12 Dneˇsn´ı vˇedecky´ racionalismus je vˇetˇsinou uˇz pokornˇejˇs´ı, vˇecnˇejˇs´ı, sebekritiˇctˇejˇs´ı, neˇz byl adolescentnˇe pyˇsny´ racionalismus osv´ıcenstv´ı cˇ i pozitivistického scientismu minulych ´ stalet´ı, pokud se tyˇ ´ ce respektu k otázkám, jimiˇz se zabyv´ ´ a teologie. (Vˇedecky´ rozum je vˇsak dnes vystaven jinym ´ pokuˇsen´ım neˇz cht´ıt bezezbytku vysvˇetlit nejzazˇs´ı otázky ” smyslu“, totiˇz pokuˇsen´ı realizovat své objevy v praxi bez ohledu na etická kritéria a ignorovat stále vˇetˇs´ı rizika.) • 13 ˚ jistˇe nejedná proti rozumu, ktery´ sám cˇ lovˇeku dal; je vˇsak pˇr´ıliˇs velky, Buh ´ neˇz aby se dal t´ımto svym ´ stvoˇrenym ´ darem obsáhnout, sevˇr´ıt a vyˇcerpat. • 13 Augustin


2

˚ • O tom, co jsi pochopil, si bud’ jist, zˇ e to nen´ı Buh. • 14 Biblicky´ text j e plny´ andˇelu˚ – avˇsak nesm´ıme zapom´ınat, zˇ e ti, kteˇr´ı tyto pˇr´ıbˇehy vyprávˇej´ı, i ti, kdo jim naslouchaj´ı a pˇredávaj´ı je dál, jsou lidé. Lidé jsou tˇelo“ – jsou situovan´ı do urˇcitého kulturn´ıho prostoru (ktery´ nab´ız´ı urˇcity´ ” ˚ podm´ınˇeny´ a omezeny´ zpusob chápán´ı a vyjadˇrován´ı) a do urˇcitého nezamˇenitelného okamˇziku dˇejin, jsou omezen´ı svou perspektivou. • 15 V´ıra, jak j´ı rozum´ım, je schopnost vn´ımat skuteˇcnost jako osloven´ı: snaha naslouchat, uˇcit se porozumˇet, byt ´ pˇripraven ˚ odpov´ıdat. Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e je to ta vubec nejvzácnˇejˇs´ı (a zárovenˇ nejzaj´ımavˇejˇs´ı, nejdobrodruˇznˇejˇs´ı) moˇznost, kterou lidstv´ı skyt´ ˚ zˇ ivot jako dialog, v stálém naslouchán´ı a odpov´ıdán´ı, zˇ ´ıt pozornˇe a odpovˇednˇe. ´ a: zˇ´ıt svuj • 17 ˇ ıkaj´ı-li dva lidé upˇr´ımnˇe v tézˇ e kosteln´ı lavici Vˇerˇ´ım v jednoho Boha“, nen´ı t´ım zdaleka zaruˇceno, zˇ e to, co tou R´ ” vˇetou jeden a druhy´ m´ın´ı, je skuteˇcnˇe totézˇ ; jejich vnitˇrn´ı svˇety a jejich chápán´ı a proˇz´ıván´ı v´ıry mohou byt ´ navzájem náhony vzdálené. • 18 ˚ ci lacinému kˇrest’anstv´ı, které se spokojuje s zˇ asnouc´ı radost´ı nad harmoni´ı, Celá má teologie je velkym ´ protestem vuˇ rozumnym ´ rˇ a´ dem a inteligentn´ım plánem“ v pˇr´ırodˇe a dˇejinách; povaˇzuji takovou apollinskou“ cˇ i estetickou“ v´ıru ” ” ” za povrchn´ı, v podstatˇe pohanskou, nekˇrest’anskou – za jednostrannou. Radost z harmonie boˇzského rˇ a´ du sm´ı byt ´ jen ˇ jedn´ım aspektem naˇs´ı v´ıry; cˇ in´ı ji vˇsak jednostrannou, heretickou“, pokud vytˇesnuje druhou stránku skuteˇcnosti, ” ˚ která – zejména odtrˇzena od té prvn´ı – pusob´ ı temnˇe, chaoticky, absurdnˇe a tragicky. Teprve takové chápán´ı zˇ ivota, které je plnˇe právo jeho obˇema stránkám, svˇetlé“ i temné“, které pˇred pokuˇsen´ım zjednoduˇsuj´ıc´ı jednostrannosti ” ” ˇ ıc´ı nám vz´ıt zcela vázˇ nˇe zárovenˇ obˇe zkuˇsenosti se svˇetem a zˇ ivotem v nˇem, si zaslouˇz´ı naˇse uháj´ı prostor umoˇznuj´ pˇrikyvnut´ ı. ´ • 19 Kˇrest’ané novovˇeku si mnohokrát pletli (a nˇekteˇr´ı dosud pletou) v´ıru v Boha, o nˇemˇz mluv´ı biblické pˇr´ıbˇehy a kˇrest’an˚ zˇ e je cosi nad námi“, co se pˇrece mus´ı postarat, aby svˇet ská tradice, s naivnˇe optimistickym ´ pˇredpokladem osv´ıcencu, ” ˚ neexistuje, mˇeli by kˇrest’anˇst´ı fungoval podle naˇsich pˇredstav a oˇcekáván´ı. Pokud ateisté tvrd´ı, zˇ e zˇ a´ dny´ takovy´ buh teologové byt ´ ti prvn´ı, kteˇr´ı s nimi budou souhlasit. • 19 Jsem hluboce pˇresvˇedˇcen, zˇ e tvrdé dˇejinné zkuˇsenosti – vnˇejˇs´ı pronásledován´ı i vnitˇrn´ı krize – a vyhe ´ nˇ kritiky, ˚ moˇznost prohloubit tˇemito zkuˇsenostmi své jimiˇz kˇrest’anstv´ı v dobˇe pozdn´ı moderny proˇslo, otv´ıraj´ı dnes kˇrest’anum chápán´ı a proˇz´ıván´ı v´ıry. Dospˇelé kˇrest’anstv´ı (o jakém snil v zˇ alárˇ i prorok nenáboˇzenského kˇrest’anstv´ı“ a nároˇcné ” ” milosti“ Dietrich Bonhoeffer), uˇz nebude platonismem pro lid“ ani analgetikem ukolébávaj´ıc´ım do snu˚ o nadzem” ˚ ze pusobit ˚ skych odmˇenách. Trvat na optimistickém apollinském“ kˇrest’anstv´ı krásného rˇ a´ du muˇ nejen kyˇ ´ ´ covitˇe, ” povrchnˇe a naivnˇe, ale pˇr´ımo cynicky a pohorˇslivˇe tvárˇ´ı v tvárˇ tomu, co lidstvo proˇz´ıvá v oné válce, která vlastnˇe ” ˚ kdy jsme na rány svˇeta m´ısto uˇ ´ cinného léku cˇ i alesponˇ opravdové solidarity nikdy neskonˇcila“. Uˇz bylo dost pˇr´ıpadu, ´ cinny´ obklad lacinych pˇrikládali neuˇ ´ fráz´ı pˇrecukrované zboˇznosti! Jsme povoláni nejen radovat se s raduj´ıc´ımi“, ale ” také plakat s plaˇc´ıc´ımi“. ” • 20 V´ıtám ateistickou kritiku kˇrest’anstv´ı, nakolik odhaluje onu jednostrannou podobu v´ıry jako projekci pˇra´ n´ı, opium lidu ´ etc, etc. Uˇz ve svych navazuji a snaˇz´ım se je prohloubit, jsem naznaˇcoval, ´ dˇr´ıvˇejˇs´ıch knihách, na nˇezˇ tˇemito uvahami zˇ e c´ılem dialogu v´ıry s nev´ırou nemá byt ´ triumf nad ateismem, nybrˇ ´ z prohlouben´ı v´ıry t´ım, zˇ e obejme a integruje i to, co je bolestnou pravdou jistého typu nev´ıry, ateismu bolesti a ateismu protestu, totiˇz zkuˇsenost s Boˇz´ı skrytost´ı“. ” Tu je totiˇz moˇzné interpretovat bud’ (ateisticky) jako smrt Boha“, nebo (mysticky) jako Boˇz´ı odmlˇcen´ı“, temnou noc ” ” v´ıry a temnou noc dˇejin. Jde mi o to, abychom triumfalismem a lacinymi triky sofistikované apologetiky neztratili onu cˇ a´ steˇcnou pravdu“ ´ ” ´ echu, protoˇze nesou kˇr´ızˇ velkého utrpen´ı. Ono utrpen´ı ze ztráty smyslu“, onen tˇech, kteˇr´ı odm´ıtaj´ı v´ıru jako utˇ ” proˇzitek svˇeta jako absurdn´ıho chaosu (vyjádˇreny´ napˇr´ıklad nesˇcetnymi ´ d´ıly soudobého umˇen´ı), je cennou zkuˇsenost´ı s nevykoupenym ´ svˇetem. (Nesm´ıme dopustit, aby hluboké a velmi realistické kˇrest’anské uˇcen´ı o prvotn´ım hˇr´ıchu“ ” a jeho následc´ıch, tedy o jizvˇe odcizen´ı, zasahuj´ıc´ı vˇsechno stvoˇren´ı i nitro cˇ lovˇeka, bylo redukováno na nepochopeny´ ´ pˇr´ıbˇeh o snˇedeném ovoci a rozhnˇevaném, zˇ a´ rlivém a uzkostn´ em bohu. Lacinˇe usmˇevavé kˇrest’anstv´ı, konformn´ı ˚ s evoluˇcn´ım optimismem ideologu˚ neustálého pokroku a rustu dobra, by skuteˇcnˇe bylo hodno opovrˇzen´ı jako opi” ´ cinné a sp´ısˇ sˇ kod´ı, neˇz lécˇ ´ı.) um“ cˇ i jiné analgetikum pro lid, které je nav´ıc dlouhodobˇe neuˇ


3

• 21 ´ ım o bezrozpornou vˇsevysvˇetluj´ıc´ı teorii, muˇ ˚ zeme se k n´ı dob´ırat jen vytvárˇ en´ım pestré Pravdy nedosáhneme usil´ ˚ zeme odvrhnout jen proto, zˇ e nehov´ı naˇsemu vkusu mozaiky, v n´ızˇ nesm´ı chybˇet kam´ınek zˇ a´ dné barvy (a zˇ a´ dny´ nemuˇ ˇ cˇ i zˇ e nás svym v dlani). Vskutku poctivá filozofická a teologická práce je komponován´ım symfonie, ´ ostˇr´ım zranuje ´ a netradiˇcn´ı postupy. z n´ızˇ nesm´ıme pˇredem vyluˇcovat disharmonické tony • 21 Právˇe zkuˇsenost s temnymi okamˇziky dˇejin pˇripom´ıná podstatné pravdy naˇs´ı v´ıry: Svˇet nen´ı nebem, lidstvo nen´ı ´ ˚ vˇsechny sliby nastolit nebe na zemi a zkonstruovat dokonalého cˇ lovˇeka jsou ideologické podvody sborem andˇelu, ˚ Kˇrest’anská nadˇeje stoj´ı mimo spor optimismu a pesimismu – v tom laciného osv´ıcenského optimismu a jeho dˇedicu. smyslu, zˇ e se nesm´ı pˇriklonit pouze na jednu cˇ i druhou stranu. • 22 (. . .) Jeˇz´ısˇ ovo vzkˇr´ısˇ en´ı – opravdu kl´ıcˇ ové tajemstv´ı kˇrest’anského zvˇestován´ı – nen´ı lacinym ´ happyendem, návratem zmrtvychvstal´ eho zpátky do tohoto svˇeta a zˇ ivota, nybrˇ ´ ´ z vskutku tajemstv´ım radikálnˇe nového, jeˇz se prolamuje do ˇ ım 6,4). ˚ jestliˇze v okamˇziku konverze zaˇc´ınáme zˇ ´ıt s Kristem uplnˇ ´ naˇsich zˇ ivotu, e novym ´ zˇ ivotem“ (srov. R´ ” • 27 Od svého uˇcitele Josefa Zvˇerˇ iny jsem pˇrevzal pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e jádrem katolicismu je zásada nejen, ale i“ – nechápu ji ” jako opatrné sledován´ı jazyˇ ´ cku na lékárnickych ´ váhách, nybrˇ ´ z jako odvázˇ né ano k zˇ ivotu, ktery´ necouvá pˇred napˇet´ım ˚ protikladu. • 27 ˚ e ctnosti, (. . .) Chestertonova Ortodoxie (. . .) l´ıcˇ ´ı kˇrest’anstv´ı jako náboˇzenstv´ı paradoxu, drˇz´ıc´ı pohromadˇe protichudn´ které by se staly, kdyby se odpoutaly od svého protikladu, niˇcivymi neˇrestmi. ´ • 28 ´ Vˇerˇ´ıc´ı nen´ı nikdy uplnˇ ´ e vˇerˇ´ıc´ım, protoˇze leckdy také jemu se v hluku svˇeta (nebo v onˇech chv´ıl´ıch nejistoty a uzkosti) cˇ i vinou jeho vlastn´ı nepozornosti ztrác´ı onen oslovuj´ıc´ı hlas; ano, nˇekdy jsme my vˇerˇ´ıc´ı také pˇr´ıliˇs zbabˇel´ı cˇ i l´ın´ı, ´ el prostˇe pˇr´ıliˇs tˇezˇ ky! abychom mu odpov´ıdali, anebo odpov´ıdáme sˇ patnˇe a nevˇerohodnˇe. A nˇekdy také je násˇ udˇ ´ • 29 ´ evem a p´ısn´ı na rtech pod rozvinutymi Následovat Krista neznamená nutnˇe krácˇ et s usmˇ ´ prapory v zástupu zboˇznych, ´ ˚ má nárok na chv´ıle, kdy je u konce jak nám to pˇredvádˇej´ı nˇekteˇr´ı pionyˇ ´ ri nové evangelizace“; i pravy´ uˇcedn´ık Jeˇz´ısˇ uv ” s dechem, kdy uˇz má vˇseho dost (vˇcetnˇe nˇekterych ´ svych ´ spoluvˇerˇ´ıc´ıch) a jeho zˇ ivot mu pˇripadá jako dosti smutné ˇ ˚ zeme-li mu pomoci nést jeho kˇr´ızˇ jako Simon divadlo pro lidi i andˇely“. Nemuˇ Kyrénsky´ (a to nˇekdy opravdu ” ˚ zeme, nebot’jsou i kˇr´ızˇ e nezastupitelné), nemˇeli bychom mu jej ztrpˇcovat t´ım, zˇ e mu budeme sugerovat (v tomto nemuˇ pˇr´ıpadˇe zde nem´ıstné) pocity sˇ patného svˇedom´ı. • 29 ˚ ci osloven´ı (. . .) I ten, kdo se deklaruje jako nevˇerˇ´ıc´ı“, zdaleka proto jeˇstˇe nemus´ı byt ´ nutnˇe hluchy´ cˇ i nˇemy´ vuˇ ” z hloubky zˇ ivota. Moˇzná si jen neklade otázku po tom, odkud“ pˇricház´ı vyvolávaj´ıc´ı hlas, anebo na tuto otázku ” odpov´ıdá jinak neˇz tˇreba vˇerˇ´ıc´ı kˇrest’an. • 30 ˚ (. . .) Ukazuji-li, zˇ e vˇerˇ´ıc´ı“ a nevˇerˇ´ıc´ı“ maj´ı dnes k sobˇe z mnoha duvod u˚ bl´ızˇ neˇz kdykoliv v minulosti a zˇ e tato ” ” situace je sˇ ance pro obˇe strany i pro násˇ spoleˇcny´ svˇet, sˇ ance, kterou by bylo hˇr´ıchem nerozpoznat a nevyuˇz´ıt, pak to nedˇelám z jakéhosi laciného irénismu“, touhy doj´ıt ke sm´ıru“ za kaˇzdou cenu – i za cenu vyprodeje vlastn´ı identity, ´ ” ” ˚ ci tradic´ım, naivn´ıho a zárovenˇ arogantn´ıho pˇrehl´ızˇ en´ı rozd´ılu. ˚ Nejde mi o dialog pro dialog, nezávaznou nevˇery vuˇ ˚ pˇripom´ınaj´ıc´ıch Pavlovy posluchaˇce na athénském Areopagu, kteˇr´ı podle zábavu nud´ıc´ıch se liberáln´ıch intelektuálu, slov P´ısma se niˇc´ım jinym ´ nezamˇestnávaj´ı neˇz t´ım, co nového by si mohli povˇedˇet nebo vyslechnout“ (Sk 17,21). ” Nejde mi o laciny´ dialog, ktery´ si uˇz pˇredem stanov´ı c´ıl (jsme si podobn´ı, bl´ızc´ı, proˇc bychom se netˇesˇ ili“, padnˇeme si ” do náruˇc´ı a budujme spoleˇcnˇe m´ırovy´ svˇet) a pak se k nˇemu m´ılovymi kroky, pˇres pˇr´ıkopy pˇrehlédnutych ´ ´ problému˚ pˇribliˇzuje. Nejde mi o to, nab´ızet nevˇerˇ´ıc´ım jakousi pokoutn´ı cestiˇcku k levnˇejˇs´ımu a nezávaznému z´ıskán´ı pokladu˚ ˚ nejde mi ani o to, namluvit vˇerˇ´ıc´ım, zˇ e to, co je odliˇsuje od v´ıry, aniˇz na sebe mus´ı brát jho náboˇzenskych ´ závazku; ˚ zité, zˇ e na to mohou zapomenout a maj´ı se radˇeji konformnˇe vm´ısit nevˇerˇ´ıc´ıch, je natolik relativn´ı, nejisté a neduleˇ do nevˇerˇ´ıc´ıho svˇeta. (Tyto námitky nejsou nové, stejnym ve ´ podezˇren´ım cˇ elil uˇz apoˇstol Pavel ze strany silnych ´ ” ˚ kteˇr´ı jeho vstˇr´ıcnost k pohanum, ˚ ˚ v´ırˇ e“, konzervativn´ıch zˇ idokˇrest’anu˚ vˇcetnˇe vázˇ enych duraz na svobodu ´ apoˇstolu, ˇ nebo pohan, od Zákona a pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e Kristus zboˇril vˇsechny hranice a nyn´ı uˇz nezáleˇz´ı na tom, je-li cˇ lovˇek Zid ˚ Kdyby Pavel ustoupil Petrovi, hlavˇe apoˇstolu, ˚ a Jakubovi, vn´ımali právˇe tak – jako zradu a zrelativizován´ı v´ıry otcu.


4

˚ bratru Pánˇe, a ostatn´ım autoritám, zustalo by zˇrejmˇe kˇrest’anstv´ı krátkodechou sektiˇckou v rámci zˇ idovstv´ı. I dnes ˚ erou, zˇ e právˇe to je cesta budoucnost kˇrest’anstv´ı závis´ı na odvaze kˇrest’anu˚ j´ıt smˇerem, ktery´ ukázal Pavel, s duvˇ Kristova.) To, co mne k dialogu motivuje, je pohled na svˇet kolem nás. Hroz´ım se zpupnosti v´ıry ignoruj´ıc´ı hlas kritického rozumu, stejnˇe jako zpupnosti sekulárn´ıho rozumu pohrdaj´ıc´ıho duchovn´ım a mravn´ım poselstv´ım v´ıry. Vid´ım v tˇechto dvou zaslepenostech a jednostrannostech – které se, odtrˇzeny od sebe, navzájem napadaj´ı, provokuj´ı a pˇritom nevid´ı, jak hrozivˇe jsou si vzájemnˇe podobné – nejvˇetˇs´ı, skuteˇcnˇe akutn´ı nebezpeˇc´ı pro násˇ svˇet. (. . .) • 32 ˚ kus pravdy, pak se nechci spokojit s lacinˇe postmodern´ım Pracuji-li s pˇredpokladem, zˇ e jak v´ıra, tak nev´ıra maj´ı svuj heslem kaˇzdy´ má svou pravdu“. Zaj´ımá-li mne pravda nev´ıry“, pak ne proto, abych ji blazeované uznal“, nybrˇ ´ z ” ” ” abych jej´ım promyˇslen´ım a protrpˇen´ım obohatil svou v´ıru. • 36 ˚ Velky´ bratr je na tom tak jako vˇsichni démoni hraj´ıc´ı si na Boha: aby mohl byt, [Orwelluv] ´ mus´ı cˇ lovˇek (lidská pravda a svoboda) nebyt. ´ Stane-li se cˇ lovˇek cˇ lovˇekem, bude-li zˇ ´ıt skuteˇcnˇe lidsky, zˇ ´ıt v pravdˇe“, jednat jako svobodny, ´ pak ” se t´ım samym ´ ukázˇ e Velky´ bratr jako neskuteˇcny, ´ jako leˇz, jako chiméra. Vˇsichni, kdo jsme nˇejaky´ totalitn´ı reˇzim (byt’ zˇ a´ dny´ jeˇstˇe nedosáhl dokonalosti Orwellovy vize) nejen pˇreˇzili, nybrˇ ´ z proˇzili jako duchovn´ı zkuˇsenost, v´ıme, o cˇ em jev románu rˇ eˇc. • 37 V diktaturách se Velky´ bratr bál lid´ı, kteˇr´ı se ho pˇrestali bát, kteˇr´ı se se vˇsemi riziky i v dobˇe nesvobody zaˇcali chovat jako svobodn´ı lidé. Ve spoleˇcnosti nab´ıdek nekoneˇcnych ´ moˇznost´ı se boj´ı lid´ı, kteˇr´ı zaˇcnou pˇremyˇ ´ slet vlastn´ım mozkem nam´ısto konzumace reklamn´ıch hesel, kteˇr´ı se zaˇcnou d´ıvat vlastn´ıma oˇcima nam´ısto oˇcima kamer, kteˇr´ı zaˇcnou zˇ ´ıt vlastn´ı zˇ ivot nam´ısto mystické participace“ a parazitován´ı na virtuáln´ım zˇ ivotˇe celebrit. Nen´ı to náhoda, zˇ e ” ˚ jeden z nejtypiˇctˇejˇs´ıch masmediáln´ıch produktu˚ prumyslu zábavy, obl´ıbeny´ televizn´ı poˇrad, v nˇemˇz lidé prodávali své soukrom´ı anonymn´ımu publiku, se jmenoval Big Brother. Vˇsudypˇr´ıtomny, ´ a pˇresto neviditelny´ Velky´ bratr nebydl´ı dnes v zˇ a´ dném viditelném ani skrytém rˇ´ıdic´ım centru, jak by nám chtˇely namluvit paranoidn´ı konspiraˇcn´ı teorie. Jeho hlavn´ım spojencem, t´ım, kdo ho skuteˇcnˇe stvoˇril a kdo ho udrˇzuje pˇri zˇ ivotˇe (t´ım, zˇ e se j´ım nechá rˇ´ıdit), je – sm´ıme-li ˚ cit term´ın Heideggeruv ˚ – das man“, neautenticky zˇ ij´ıc´ı kdokoli“, ktery´ zˇ ije, jak se zˇ ije ve svˇetˇe“. si vypujˇ ” ” ” • 38 ¨ ˚ v Osvˇetimi?“, Proˇc Buh ˚ (. . .) Dorothee Solleov´ a správnˇe poukazuje na to, zˇ e za dnes cˇ astou otázkou Kde byl Buh ” ” nezabrán´ı válkám?“ je (. . .) faleˇsny, ´ hluboce nekˇrest’ansky´ pojem mocného boha zbavuj´ıc´ıho nás naˇs´ı vlastn´ı zodpovˇednosti. ˚ zeme my kˇrest’ané byt ˚ typu Feuerbacha, Nietzscheho, Freuda, cˇ i Marxe, V tomto smyslu muˇ ´ hluboce vdˇecˇ n´ı ateistum ˚ zka, tuto karikaturu kˇrest’anského Boha, stvoˇrenou projekc´ı lidskych zˇ e za nás odm´ıtli a rozbili tohoto buˇ ´ pˇra´ n´ı a stra˚ (. . .) chu. • 39 Maria je blahoslavená jako zˇ ena v´ıry – a to proto, zˇ e uvˇerˇila, zˇ e u Boha nen´ı nic nemoˇzného (Lk 1,37) – a tato v´ıra pro ni neznamenala rezignaci na jej´ı lidstv´ı a jeho moˇznosti, nybrˇ ´ z právˇe odvahu vstoupit pˇres práh svˇeta onˇech novych ´ moˇznost´ı, které se pˇred n´ı otevˇrely. • 40 ˚ oslov´ı Mojˇz´ısˇ e z planouc´ıho keˇre, Mojˇz´ısˇ po nˇem poˇzaduje, aby se mu legitimoval svym Kdyˇz Buh ´ jménem. Ale Boˇz´ı ˚ ze byt odpovˇed’, pˇrekládaná obvykle jako jsem, ktery´ jsem“, muˇ ´ z kontextu pˇr´ıbˇehu vyloˇzena také takto: Jestliˇze se ” ´ ˚ s a vysvobod´ısˇ muj ˚ lid), pak budu s tebou. Jméno samo je slovo, to ti nepomuˇ ˚ ze, ujmeˇs ukolu, k nˇemuˇz tˇe pos´ılám (pujdeˇ ˇ ale chop´ısˇ -li se moˇznosti, vyzvy, kterou ti pˇredkládám, a zaˇcneˇs-li ji naplnovat, odpov´ısˇ -li na mé osloven´ı, pak mne ´ poznásˇ a zakus´ısˇ . • 42 Je (. . .) tˇreba neplést si dva pojmy, (. . .) dvˇe anglická modáln´ı slovesa, která cˇ asto pˇrekládáme stejnˇe, slovesem moci“ ” – can a may. Can oznaˇcuje to, co leˇz´ı v rˇ´ısˇ i naˇsich lidskych ´ moˇznost´ı(. . .). Sloveso may“ vˇsak poukazuje za tento obzor, ” k transcendentále. • 43 Je pˇrirozené, zˇ e se kaˇzdy´ [Bohem] osloveny´ zdráhá, protoˇze teprve na objevivˇs´ım se horizontu této moˇznosti vid´ı ´ svou neschopnost, nemoˇznost, svou slabost, svou hˇr´ısˇ nost. Mojˇz´ısˇ volá Kdo jsem já, abych sˇ el k faraonovi?“ (Ex ” 3,11), nam´ıtá Nejsem vyˇ ´ reˇcny“ ´ (Ex 4,10), prorok Jeremiásˇ tvrd´ı Neum´ım mluvit, jsem jeˇstˇe d´ıtˇe!“ (Jer 1,6) a Izaiásˇ ” ”


5

je doˇcista zdˇesˇ en a zdrcen: Bˇeda mi, jsem ztracen, jsem cˇ lovˇek neˇcistych rtu˚ a mezi lidmi neˇcistych rtu˚ bydl´ım.“ ´ ´ ” (Iz 6,5). Rovnˇezˇ v Novém zákonˇe najdeme podobná m´ısta: Petr, neˇz pˇrijme poslán´ı, pros´ı Pane, odejdi ode mne, ” ˚ ze stát?“ (Lk 1,34). nebot’ jsem cˇ lovˇek hˇr´ısˇ ny“ ´ (Lk 5,8), a ani Maria neskryv´ ´ a své rozpaky a pochybnosti: Jak se to muˇ ” ˚ odpov´ıdá poukazem na svou moc, která cˇ lovˇeka neumenˇsuje, nybrˇ ˇ Ve vˇsech pˇr´ıpadech Buh k naplnˇen´ı ´ z zmocnuje ´ ukolu, k nˇemuˇz je povolán. U Boha nen´ı nic nemoˇzného, zn´ı odpovˇed’. • 47 Zrozen´ı v´ıry jako zkuˇsenost setkán´ı s oslovuj´ıc´ım Bohem, ktery´ pˇred cˇ lovˇekem otv´ırá nekoneˇcné moˇznosti, svˇerˇ uje mu ´ ´ ˚ ze jistˇe byt konkrétn´ı ukol (a cˇ lovˇek svou v´ırou na toto osloven´ı odpov´ıdá a ukol pˇrij´ımá), muˇ souˇca´ st´ı ´ vyznamnou ´ ˚ jedná s cˇ lovˇekem osobn´ıho pˇr´ıbˇehu v´ıry – známe to z pˇr´ıbˇehu˚ nesˇcetnych ´ konvertitu˚ vˇsech dob. Ale pˇripust’me, zˇ e Buh také tiˇse, nenápadnˇe; cˇ lovˇek aˇz zpˇetnˇe (moˇzná aˇz in eschato, aˇz ve svˇetle onoho jediného skuteˇcného setkán´ı s Bohem plnˇe tvárˇ´ı v tvárˇ , které P´ısmo na mnoha m´ıstech vyhrazuje aˇz okamˇziku po pˇrekroˇcen´ı prostoru a cˇ asu tohoto ˚ zˇ ivot jako dialog“ se skrytym, ˚ svˇeta a zˇ ivota v nˇem) pochop´ı svuj leˇc trvale pˇr´ıtomnym ´ ´ partnerem. Pochop´ı, zˇ e Buh ” k nˇemu sice nemluvil v ohnivém keˇri cˇ i burácej´ıc´ı bouˇri, nybrˇ ´ z v tichém vánku“ – v jeho vlastn´ıch myˇslenkách, ” v setkán´ıch s lidmi, v knihách, ve vˇsedn´ıch událostech jeho zˇ ivota i v dˇen´ı spoleˇcnosti kolem nˇeho. Pochop´ı, zˇ e toto vˇse nebyly bezvyznamn´ e nahodilosti, nybrˇ ´ ´ z zˇ e náhoda“ byla jedn´ım z pseudonymu˚ Boˇz´ıch, zˇ e to byly vzácné dary, ” otv´ıraj´ıc´ı vˇzdy nové moˇznosti, – a zˇ e skuteˇcny´ rozd´ıl mezi cˇ lovˇekem, naslouchaj´ıc´ım Bohu, a cˇ lovˇekem bez-boˇznym ´ byl v tom, zda se nechal oslovit (byt’ nerozpoznal a nena-zval Jménem nejzazˇs´ı zdroj tohoto osloven´ı), zda svym ´ zˇ ivotem odpov´ıdal, cˇ i zda nechal ona slova padnout na zem bez uˇzitku. • 55 ´ a, strmá a nároˇcná a zˇ e nemnoz´ı po n´ı krácˇ ej´ı, ani se nikde nedoˇcteme, zˇ e Jeˇz´ısˇ nezast´ıral, zˇ e cesta následován´ı je uzk´ by k sobˇe volal vyhradnˇ e bezchybné lidi nebo snad zakládal továrnu na svaté. ´ • 56 (. . .) Nejvˇetˇs´ı problém s hlásán´ım v´ıry nevˇerˇ´ıc´ım – to, co jim skuteˇcnˇe brán´ı naj´ıt cestu k pˇrijet´ı Boha – spoˇc´ıvá v tom, zˇ e oni svého boha uˇz pˇrece maj´ı – a sice toho, v nˇehoˇz nevˇerˇ´ı. Nevˇerˇ´ıc´ı je zpravidla cˇ lovˇek, ktery´ neguje pˇredstavu ˚ byl pro nˇej prázdny´ boha, kterou si sám vytvoˇril cˇ i pˇrejal. Je tˇezˇ ké s n´ım mluvit o Bohu ne proto, zˇ e by pojem Buh“ ” a neznámy, ´ nybrˇ ´ z zˇ e je vyplnˇen urˇcitou pˇr´ıliˇs konkrétn´ı pˇredstavou; pˇredstavou, kterou odm´ıtá – a dodejme: vˇetˇsinou plnym ´ právem! • 56 (. . .) Najdeme stále dost vˇerˇ´ıc´ıch, a zejména mnoˇzstv´ı nevˇerˇ´ıc´ıch, které spojuje infantiln´ı pˇredstava o Bohu. (Vˇerˇ´ıc´ı a nevˇerˇ´ıc´ı v tomto pˇr´ıpadˇe rozdˇeluje pouze to, zˇ e jedni tuto karikaturu povaˇzuj´ı za realitu“, zat´ımco druz´ı tutézˇ ” pˇredstavu za pouze myˇslenou“.) Nejˇcastˇeji je to obraz Boha jako nadpˇrirozené bytosti“, která za kulisami viditelné” ” ho svˇeta vyˇrizuje naˇse pohledávky, – a my se pak podle efektivity jeho vykonu rozhodujeme, zda mu pˇriznáme ´ ˇ cˇ i upˇreme existenci. Funguje-li podle naˇsich pˇredstav, pak existuje a vˇerˇ´ıme v nˇej“, nesplnuje-li naˇse kritéria, pak ” ˚ do mého svˇeta a do svˇeta mé v´ıry nepatˇr´ı zˇ a´ dné nen´ı“. Ve vztahu k takovému bohu jsem plnˇe na stranˇe ateistu; ” ˚ nadpˇrirozené bytosti“, a uˇz vubec ne takovy´ jejich zˇ alostny´ exemplárˇ . ” • 60 Fundamentalismus je modern´ı jev, neprávem sebe sama povaˇzuj´ıc´ı za tradiˇcn´ı“ a starobyly; ´ premodern´ıho cˇ lovˇeka, ” ˚ kterého modern´ı racionalismus jeˇstˇe nevyhnal ze svˇeta mytopoetick´ eho pˇrirozeného zacházen´ı se symboly, by vubec ´ nenapadlo cˇ ´ıst Bibli jako pozitivistickou encyklopedii vˇedeckych ´ poznatku˚ o pˇr´ırodˇe a dˇejinách. • 63 Bible nen´ı fotografi´ı svˇeta“, informuj´ıc´ı cˇ lovˇeka o tom, jaky´ svˇet je, nybrˇ ´ z zrcadlem nastavenym ´ jemu samému, ” pomáhaj´ıc´ım mu porozumˇet sobˇea t´ım mˇenit sebe i svˇet. • 63 Pravda má cˇ asovy´ index. Smysl vyrok u˚ odhal´ıme jen s pˇrihlédnut´ım k jejich kontextu – a také cˇ as, v nˇemˇz byly rˇ eˇceny, ´ je t´ımto kontextem. • 64 ˚ ˚ Vyroky (. . .) Nejde jen o to, naj´ıt puvodn´ ı kontext vyrok u. oˇz´ıvaj´ı i v jiném cˇ ase a jiném kontextu, zejména tehdy, ´ ´ nastává-li urˇcitá analogie mezi stávaj´ıc´ım dˇejinnym ´ okamˇzikem a cˇ asem, do nˇehoˇz byly rˇ eˇceny. • 64 Nietzscheho vyrok o smrti Boha, vyvolany´ zˇrejmˇe zoufalstv´ım nad nevˇerohodnost´ı mˇesˇ t’anského kˇrest’anstv´ı de´ vatenáctého stolet´ı, dostal prorocky´ ráz v okamˇziku, kdy teologie zaˇcala reflektovat svou bezmocnost obhájit tradiˇcn´ı metafyzicky´ obraz Boha tvárˇ´ı v tvárˇ tragédi´ım dvacátého stolet´ı: vznikla tak teologie po Osvˇetimi“, teologie smrti ” ”


6

˚ novˇe vrac´ım ve chv´ıli, kdy se Boha“ a nenáboˇzenské kˇrest’anstv´ı“ ve stylu Bonhoefferovˇe. Sám se k tˇemto motivum ” ˚ kdy zejména hruzn´ ˚ e podoby násil´ı a terorismu znovu krutˇe lécˇ ´ı lidstvo z iluze, zˇ e je znovu doba vymkla z kloubu“, ” jiˇz na krok od happyendu dˇejin. • 65 ˚ mlˇc´ı o oˇzivován´ı mrtvoly, zato l´ıcˇ ´ı pˇrekvapivá setkán´ı s t´ım, kterého i nejEvangelia v ostrém protikladu k apokryfum bliˇzsˇ´ı mohou jen obt´ızˇ nˇe a postupnˇe poznat – po hlase, v dotyku ran, v gestu lámán´ı chleba. Pˇricház´ı jako Neznámy´ – ˚ do Emauz, neˇz rozpoznali skuteˇcnou totoˇznost tajemného cizince! jak dlouho trvalo poutn´ıkum • 66 ˚ Pokud máte na mysli jejich vnˇejˇs´ı pravdu“, nakolik vˇernˇe l´ıcˇ ´ı Znepokojuje vás otázka po pravdˇe biblickych ´ pˇr´ıbˇehu? ” ˚ zité, zˇ e se biblická události dˇejin vyvoleného národa, dejte klidnˇe tuto otázku do závorky“. Pro mne samého je duleˇ ” vyprávˇen´ı skuteˇcnˇe vztahuj´ı k dˇejinám a nevznásˇ ej´ı se jako orientáln´ı myty ´ v bezˇcas´ı; avˇsak skuteˇcnost, zˇ e fakta ˚ na tˇechto dˇejin nel´ıcˇ ´ı s fotografickou vˇernost´ı, mne neznepokojuje. Zamˇerˇ te se na vnitˇrn´ı pravdu“ tˇechto pˇr´ıbˇehu, ” jejich pravdu pro vás: jsou pro vás pravdivé, nakolik se dotykaj´ ´ ı vaˇseho zˇ ivota a mˇen´ı jej. (Toto nás nauˇcili velc´ı mistˇri ˚ v´ıry, Luther a Kierkegaard a také Jung svou vˇetou: wirklich ist, was wirkt – skuteˇcné je to, co pusob´ ı.) • 69 ˚ ´ cel“, nen´ı k nˇecˇ e(. . .) Liturgii (. . .) Romano Guardini pusobivˇ e vyloˇzil jako svatou hru, která nemá zˇ a´ dny´ vnˇejˇs´ı uˇ ” ” mu“, nic nevyráb´ı“, ale má smysl sama v sobˇe. ” • 69 ˚ (. . .) Jeden z kl´ıcˇ ovych totiˇz osobu (persona, prosopon), si staˇr´ı otcové c´ırkve ´ pojmu˚ teologie (a západn´ı kultury vubec), ˚ cili z rˇ eckého dramatu: persona (prosopon) zde znamenala roli, doslova masku. Je to oznaˇcen´ı identity – kdyˇz vypujˇ jeden herec hrál v´ıce postav, stˇr´ıdal masky (identity, osoby). • 70 (. . .) Knˇez vysluhuj´ıc´ı svátosti vystupuje v masce“ a v roli Kristovˇe; nenahrazuje Krista, ale v této chv´ıli ho zastupuje; ” maska“ je zde v´ıc neˇz vnˇejˇs´ı pˇrevlek, podobnˇe jako liturgická hra nen´ı jen“ hrou. Liturg pˇred-stavuje“ Krista (stav´ı ” ” ” pˇred sebe a pˇred nás Krista, sebe sama stav´ı do st´ınu). Oddává se hˇre, která nezasvˇecenym“, svˇetu“, mus´ı nutnˇe ´ ” ” pˇripadat poˇsetilá, nesrozumitelná, neuˇziteˇcná – je divadlem pro andˇely. • 71 ˚ Kdyˇz raná teologie chtˇela vyjádˇrit zárovenˇ jednotu i ruznost Otce a Syna, Boha a Jeˇz´ısˇ e, zvolila pro kl´ıcˇ ová dogmata ˚ kˇrest’anstv´ı právˇe onu puvodnˇ e divadeln´ı“ terminologii: Otec a Syn maj´ı tutézˇ pˇrirozenost“ (natura, hypokeimenon ” ” ˚ e osoby (personae). A v jedné osobˇe“ Syna se zas spojuj´ı dvˇe pˇrirozenosti“, boˇzská – podstatu“), pˇresto jsou ruzn´ ” ” ” a lidská, a to nesm´ısˇ enˇe“ a zárovenˇ neoddˇelitelnˇe“. ” ” • 72 Dˇr´ıvˇejˇs´ı rozˇs´ırˇ ené pojet´ı Boha jako absolutn´ıho vládce se stalo (jak uˇz o tom psal Bonhoeffer v cele smrti na konci nacistické e´ ry) tvárˇ´ı v tvárˇ utrpen´ım dvacátého stolet´ı nevˇerohodnym. ´ • 72 ˇ ¨ Pˇripomenme (. . .) pronikavou poznámku Solleov´ e na adresu tˇech, kdo odm´ıtaj´ı Boha proto, zˇ e ho cˇ in´ı odpovˇednym ´ ˚ vlastn´ı nezraly´ (a nekˇrest’ansky) za utrpen´ı obˇet´ı války. Neprozrazuj´ı touto vyˇ ´ citkou pˇredevˇs´ım svuj ´ obraz Boha, Boha jako projekce mocenskych ´ aspirac´ı, orientáln´ıho Boha“ coby vˇsemocného vládce, ktery´ má jednat za nás, zbavit nás ” odpovˇednosti za naˇse cˇ iny? Dává nám skuteˇcná kˇrest’anská v´ıra oprávnˇen´ı stavˇet Boha do této pozice, poˇzadovat takovou vˇsemocnost“, která by nás zbavila naˇs´ı vlastn´ı odpovˇednosti? ” • 76 (. . .) Novovˇeky´ ateismus chce po cˇ lovˇeku, aby byl náhradn´ıkem Boha, aby Boha uˇcinil a ponechal mrtvym. ´ Jeˇz´ısˇ vˇsak reprezentuje jinou alternativu: nechce Boha nahradit, nybrˇ ´ z ho zastupuje – se vˇs´ı vázˇ nost´ı a t´ıhou této role – a t´ım také na Boha (v cˇ ase jeho nepˇr´ıtomnosti“) trvale poukazuje. ” • 87 ˚ cˇ asto byv´ Bojovny´ ateismus byval ´ ych ´ vˇerˇ´ıc´ıch, vylécˇ enych ´ ze svazuj´ıc´ı kazajky náboˇzenskych ´ dogmat a pˇredpisu“, ´ a ” ´ ˚ jen obrácenou kopi´ı jejich dˇr´ıvˇejˇs´ı patologické náboˇzenskosti, jen jinou verz´ı neurozy, od n´ızˇ se ve skuteˇcnosti vubec neosvobodili. Tito re-aktivn´ı antiteisté jsou ve skuteˇcnosti pˇredmˇetem své nenávisti stále – tentokrát negativnˇe – ˚ urˇceni, cˇ asto pusob´ ı skuteˇcnˇe jako posedl´ı“. Nˇeco podobného jsem v dobˇe své klinické praxe pozoroval na mili” tantn´ıch bojovn´ıc´ıch proti alkoholismu, byval alkoholic´ıch, jejichˇz kˇreˇcovitá bojovnost (a nˇekdy silnˇe emotivn´ı ´ ych ´ a fanatická religiozita, o n´ızˇ tvrdili, zˇ e je vylécˇ ila ze závislosti) byla jen jinou formou závislosti, náhradn´ı drogou,


7

´ projevem uzkosti pˇred démonem, o nˇemˇz správnˇe podvˇedomˇe tuˇsili, zˇ e se ho vlastnˇe jeˇstˇe nezbavili. A bohuˇzel ˚ zeme podobny´ jev vidˇet na nˇekterych muˇ ´ bojovnych ´ antikomunistech, byval ´ ych ´ komunistech, vˇcetnˇe nˇekolika konvertitu˚ ke kˇrest’anstv´ı, kteˇr´ı si do své náboˇzenské v´ıry nevˇedomˇe pˇrenesli ze své komunistické minulosti ducha nenávisti a cˇ ernob´ılé vidˇen´ı svˇeta; sp´ısˇ e neˇz kˇrest’any zˇ ij´ıc´ımi duchem evangelia se stali komunisty naruby“. ” • 89 ˇ ast v´ıry, kterou lze vlastnit“, (. . .) tud´ızˇ [lze] také ztratit. (. . .) C´ ” • 90 ˚ ze vést k dnes rozˇs´ırˇ ené (. . .) Konstatován´ı, zˇ e mnoho nevˇerˇ´ıc´ıch“ zˇ ije vlastnˇe ve stylu kˇrest’anské morálky“, muˇ ” ” námitce, zˇ e se tedy nejedná o zˇ a´ dnou kˇrest’anskou morálku, nybrˇ ´ z o morálku obecnˇe lidskou“, vyplyvaj´ ´ ıc´ı z lidské ” ” pˇrirozenosti“. Tuto námitku mohou zdánlivˇe podpoˇrit i vysledky transkulturáln´ıch studi´ı, zjiˇst’uj´ıc´ıch, zˇ e pˇres vˇsechny ´ ˚ ych doktrináln´ı a rituáln´ı rozd´ıly panuje v ruzn ´ náboˇzenskych ´ systémech shoda v základn´ıch mravn´ıch pˇr´ıkazech. Pˇresto je tˇreba pˇri hlubˇs´ım zkoumán´ı tuto námitku odm´ıtnout (a oznaˇcit ji za typicky západn´ı kulturn´ı pˇredsudek). Neexistuje zˇ a´ dná vˇseobecná a nemˇenná lidská pˇrirozenost; kultury a morálky nejsou vyrony jakéhosi nadˇcasového, ´ naddˇejinného abstraktn´ıho lidstv´ı. Kultury a moráln´ı systémy nejsou také bezprostˇredn´ım, automatickym ´ plodem cˇ i odrazem“ individuáln´ı cˇ i kolektivn´ı zkuˇsenosti. Sp´ısˇ e naopak: proˇzitky se stávaj´ı zkuˇsenost´ı t´ım, zˇ e jsou poˇra´ dány, ” artikulovány, interpretovány a vyjadˇrovány v jazyce urˇcité kultury; ba – jak uˇz upozornil Nietzsche – samo naˇse vidˇen´ı“ je vˇzdy uˇz interpretac´ı. Naˇse moráln´ı hodnoty nejsou obecnˇe, univerzálnˇe a ahistoricky lidské“, jsou nám ” ” ˚ e analogie a cˇ asto (zejména dnes) se vzájemnˇe dány v dˇejinnˇe zprostˇredkovanych ´ pˇr´ıbˇez´ıch, které sice vykazuj´ı ruzn´ ˇ ı, pˇresto nelze dokázat nˇejaky´ jejich spoleˇcny´ koˇren. Kultura tu vˇzdy – alesponˇ kam aˇz naˇse dˇejinná pamˇet’ ovlivnuj´ sahá – byla v plurálu. Souˇcasná evropská moráln´ı kultura jistˇe nen´ı cˇ istˇe kˇrest’anská“ (ostatnˇe nic cˇ istˇe kˇrest’anského“ ” ” neexistuje), avˇsak kˇrest’anstv´ı ji podstatnˇe ovlivnilo. Je to kˇrest’anstv´ı, z nˇehoˇz v základn´ıch moráln´ıch postoj´ıch jakoˇzto ´ castn´ıci evropské kultury (lépe nebo huˇ ˚ re) stále zˇ ijeme, at’uˇz si o kˇrest’anském Bohu, v´ırˇ e cˇ i c´ırkvi mysl´ıme pod´ıln´ıci a uˇ cokoliv. (. . .) • 91 Naˇse osobn´ı pˇresvˇedˇcen´ı ani násˇ zˇ ivotn´ı styl (vˇcetnˇe mravn´ıho jednán´ı) nevznikly jako násˇ osobn´ı vynález. Jsou vˇzdy do urˇcité m´ıry závislé na prostˇred´ı a kultuˇre urˇcité skupiny; vˇetˇsinou byvaj´ ´ ı plodem“ této kultury – ale i tam, kde si ” ˚ ci svému okol´ı, je cˇ lovˇek vˇedomˇe zvol´ı kontrakulturu, tedy pˇresvˇedˇcen´ı a chován´ı, j´ımˇz se ostˇre kriticky vymezuje vuˇ pˇresto i tento jeho krok okoln´ı kulturou (v tomto pˇr´ıpadˇe negativnˇe) ovlivnˇen, ne-li urˇcen. Novovˇeky´ individualismus ˚ opak je pravda: na poˇca´ tku je nerozruznˇ ˚ ené a liberalismus podléhal iluzi, zˇ e spoleˇcnost vzniká sdruˇzen´ım jedincu; a nereflektované my, z nˇehoˇz se já teprve vydˇeluje a postupnˇe uvˇedomuje. Vˇzdycky se rod´ıme do spoleˇcnych ´ kul˚ které strukturuj´ı naˇse vn´ımán´ı, a t´ım nám dávaj´ı, pˇredkládaj´ı – tj. vysvˇetluj´ı, interpretuj´ı – svˇet a zˇ iturn´ıch pˇr´ıbˇehu, vot; t´ım utvárˇ ej´ı z naˇseho zázˇ itkového proudu násˇ osobn´ı pˇr´ıbˇeh, jehoˇz vypravován´ım a reflex´ı se teprve utvárˇ´ı naˇse ˇ já. Zijeme mezi vˇecmi a lidmi (a s nimi), ale zˇ ijeme v jazyce a v pˇr´ıbˇez´ıch, ty jsou t´ım, co je nám nejbezprostˇrednˇejˇs´ı a co nás nejpodstatnˇeji utvárˇ´ı. Konverze je reinterpretace naˇseho zˇ ivotn´ıho pˇr´ıbˇehu. • 93 Ateismus je dnes jeˇstˇe v daleko vˇetˇs´ı krizi neˇz tradiˇcn´ı náboˇzenstv´ı, nemluvˇe o vcelku zˇ ivych náboˇzenskych ino´ ´ vac´ıch. Uˇz Chesterton mistrovsky ukázal, zˇ e aby se cˇ lovˇek stal skuteˇcným ateistou, musel by uvˇerˇit v tolik racionálnˇe nezduvodniteln´ ˚ ych a nepravdˇepodobných vˇec´ı, zˇ e pˇrijmout i ta nejabsurdnˇeji znˇej´ıc´ı katolická dogmata nevyˇzaduje tolik námahy a takové sacrificium intellectus“. To plat´ı zejména dnes; v dobˇe Chestertonovˇe se mnoz´ı vzdˇelanci jeˇstˇe ” mohli opˇr´ıt o rozˇs´ırˇ eny´ pˇr´ırodovˇedecky´ materialismus, ktery´ jistému typu dogmatického ateismu vytvárˇ el zdán´ı pevného vˇedeckého základu. Avˇsak právˇe vyvoj vˇedy bˇehem 20. stolet´ı tento materialismus zcela smetl a zdiskredi´ toval. Pˇrinejmenˇs´ım od chv´ıle, kdy jsme za základn´ı prvek vesm´ıru uznali informaci, ztratil materialismus“ (podobnˇe ” ˚ ze byt jako idealismus“) sˇ anci vydávat se za seriozn´ı filozofickou interpretaci vˇedy. Dneˇsn´ı vˇeda nemuˇ ´ spojencem ” ani ateismu, ani teismu a obhájci teistické interpretace svˇeta (která ovˇsem jeˇstˇe nemus´ı byt ´ nutnˇe kˇrest’anská) vcelku ˚ pˇresvˇedˇcivˇe ukázali, zˇ e ateisté nemaj´ı právo tvrdit, zˇ e ve vˇeci existence cˇ i neexistence Boha leˇz´ı dukazn´ ı bˇremeno vyhradnˇ e na stranˇe vˇerˇ´ıc´ıch. ´ • 103 (. . .) Umˇelecky i teologicky pozoruhodny´ film Martina Scorseseho Posledn´ı pokuˇsen´ı Krista (. . .) nen´ı rouhán´ım, blasfemickym ´ zkreslen´ım zˇ ivota Kristova, nybrˇ ´ z pokusem vˇz´ıt se do jeho pokuˇsen´ı, jemuˇz byl vystaven na kˇr´ızˇ i a jemuˇz odolal. • 104 ˚ zeme povaˇzovat za legitimn´ıho dˇedice autentického kˇrest’anského a biblického ateisNegativn´ı teologii (. . .) snad muˇ ” mu“, brán´ıc´ıho tajemstv´ı boˇzstv´ı nejen pˇred zpˇredmˇetnˇen´ım materiáln´ım, nybrˇ Tak ´ z i intelektuáln´ım a pojmovym. ´


8

jako biblicky´ a starokˇrest’ansky´ ateismus stˇreˇzil Boˇz´ı svobodu a velikost pˇred uvˇeznˇen´ım boˇzského ve dˇrevˇe a kovu, chránila ji mystika a negativn´ı teologie pˇred uvˇeznˇen´ım v pojmech a teori´ıch. • 104 Novovˇeky´ ateismus se osudovˇe oderval od svych základu˚ v okamˇziku, kdy ´ kˇrest’anskych ´ (náboˇzensko-kritickych) ´ pˇrestal byt kdy pˇrestal byt ´ skuteˇcnˇe kritickym, ´ ´ kritikou náboˇzenstv´ı – v mnohém analogickou s negativn´ı teologi´ı – a zaˇcal budovat svou vlastn´ı metafyziku, svou vlastn´ı v´ıru. • 109 Vˇeda, od n´ızˇ sekulárn´ı spoleˇcnost oˇcekávala roli náhradn´ıka“ náboˇzenstv´ı, pˇrinesla obrovské civilizaˇcn´ı zmˇeny, ” ˚ avˇsak základn´ı otázky po smyslu sp´ısˇ e obnaˇzila a uˇcinila naléhavˇejˇs´ımi, neˇz aby je uspokojivym zod´ zpusobem ˚ povˇedˇela. Nesm´ırny´ duraz na rozum se ukázal jako jednostranny´ a sp´ısˇ e vyprovokoval spirituáln´ı zˇ ´ızenˇ po tom, co kompetenci rozumu pˇresahuje. • 110 (. . .) Soudoby´ vlivny´ a hlasity´ kˇrest’ansky´ fundamentalismus, ktery´ by se rád vydával za autentické pokraˇcován´ı ˚ je ve skuteˇcnosti modern´ı novotvar na tˇele kˇrest’anstv´ı, ktery´ vznikl jako reakce na tradice a návrat k poˇca´ tkum, liberáln´ı teologii devatenáctého stolet´ı. Z moderny, kterou odm´ıtá, pˇrejal nevˇedomky typicky novovˇeké pojet´ı pravdy ˚ ideál idej´ı jasnych (Descartuv – a to, proti cˇ emu se ve skuteˇcnosti nejrazantnˇeji stav´ı, je tradice, která je ´ a zˇretelnych“) ´ ” pˇrece dˇejinnym ´ pohybem, dynamickou rˇ ekou neustálych ´ reinterpretac´ı, nikoliv muzeáln´ım sálem s mumiemi dávné minulosti. • 111 ˚ Vˇzdycky pˇreb´ıráme jisté rysy pˇredchudce, kterého chceme pˇrekonat. • 118 (. . .) V naˇsich dnech se nab´ız´ı mnoho interpretaˇcn´ıch moˇznost´ı. Pokud nˇejakou schopnost souˇcasná civilizace silnˇe rozv´ıj´ı, pak je to právˇe ona schopnost snásˇ et vzájemnˇe rozporné zázˇ itkové struktury“. To, co tato schopnost v lidské ” ˚ ˚ ze vést k vnitˇrnˇe bohatému zˇ ivotu, k moudré toleranci a schopnosti rozumˇet mysli zpusob´ ı, je vˇec druhá: cˇ lovˇeka muˇ ˚ ze vˇsak také pˇrisp´ıvat k utvárˇ en´ı zmatené, zcela nevyhranˇené druhym, d´ıvat se i jejich oˇcima“ a rˇ eˇsit spory; muˇ ´ ” ˚ ze napomáhat lacinému konformismu kyvaj´ ˚ ze osobnosti, tvrd´ıc´ı jednou to, a podruhé ono; muˇ ´ ıc´ımu na cokoliv; muˇ vést k vnitˇrn´ı schizofrenii, kdy v cˇ lovˇeku bydl´ı Jekyll i Hyde. Reakc´ı na tento sklon soudobé duˇse je fundamentalismus a fanatismus, ktery´ se zoufale snaˇz´ı pˇredevˇs´ım ve vlastn´ı duˇsi tˇemto tenz´ım pˇredej´ıt, za kaˇzdou cenu udrˇzet jednolity, ´ ´ ı mnohé nevidˇet, nebrat na vˇedom´ı se nikdy uplnˇ ´ bezrozporny´ obraz svˇeta; ovˇsem cena je pˇr´ıliˇs vysoká a usil´ e nezdaˇr´ı, ˚ avaj´ı a narustaj´ ˚ ˚ nikdy nezvládnuty´ vnitˇrn´ı nepokoj pˇrenásˇ ej´ı navenek, poˇra´ d tenze zust´ ı. Proto fundamentalisté svuj mus´ı proti nˇekomu bojovat – a nejv´ıc nenávid´ı ty, kterym ´ nepˇriznané závid´ı, zˇ e se zˇrejmˇe s tˇemito rozpory na rozd´ıl od nich nauˇcili zˇ ´ıt. ˚ Ale i fanaticky´ boj proti fanatikum“, ktery´ známe uˇz od dob Francouzské revoluce, svˇedˇc´ı o tom, zˇ e ani v opaˇcném ” táboˇre nevládne pokoj; mnoz´ı hlás´ıc´ı se k pluralitˇe, multikulturalitˇe a toleranci pˇrestávaj´ı byt ´ tolerantn´ı, naraz´ı-li na ˚ nˇekoho, kdo je vubec schopen za nˇecˇ ´ım pevnˇe stát (a moˇzná naopak jemu tajnˇe závid´ı). • 120 ˚ (. . .) Pokud nˇekdo za své pˇresvˇedˇcen´ı a na obranu svych ´ hodnot nen´ı za zˇ a´ dnych ´ okolnost´ı schopen obˇetovat vubec ´ nic, asi to (. . .) nen´ı uplnˇ e v poˇra´ dku. Proˇc by mˇel naˇsi v´ıru brát nˇekdo vázˇ nˇe, kdyˇz ji nebereme vázˇ nˇe ani my sami – a proˇc by potom nˇekdo mˇel brát vázˇ nˇe nás? • 121 ˚ pak bychom si vˇzdy – a dnes moˇzná jeˇstˇe v´ıc neˇz dˇr´ıv – mˇeli dát pozor na urˇcity´ Mluv´ıme-li o roli intelektuálu, ˚ ci fundamentalismu a barbarstv´ı, na jisty´ mesianismus, skryvaj´ ´ ıc´ı se za hesly tolerance, multikulturalismu, obrany vuˇ nepˇriznany´ pˇredpoklad, zˇ e ten, kdo hlásá relativismus vˇsech partikulárn´ıch pravd“, je uˇz t´ım samym ´ osvobozen ” ˚ relativismus od povinnosti zrelativizovat i tuto svou pravdu. Ptejme se, zda tento relativista sám pro sebe a svuj a partikularismus nevyˇzaduje vyjimku z pravidla, jeˇz hlásá, zda svému partikularismu a zápasu proti univerzalismu ´ nepˇripisuje univerzáln´ı platnost. • 122 ˚ podezˇren´ı“, Nietzschemu, Marxovi a Freudovi, vdˇecˇ ´ıme za to, zˇ e rozbili posledn´ı zbytky naivn´ıho Velkym mistrum ´ ” metafyzického realismu (zpochybnˇeného uˇz Kantem a dalˇs´ımi). Ukázali, zˇ e cˇ lovˇek nevn´ımá svˇet jednoduˇse tak, jak je, zˇ e svˇet naˇsich myˇslenek a názoru˚ nefotografuje“ svˇet, nybrˇ ´ z zˇ e naˇse vidˇen´ı, myˇslen´ı a interpretaci svˇeta (coˇz ” ˇ ˚ které se do naˇseho vnitˇrn´ıho svˇeta vpisuj´ı v´ıc neˇz je v podstatˇe jeden jediny´ dˇej) podstatnˇe ovlivnuje rˇ ada faktoru, vnˇejˇs´ı svˇet“: jsou to naˇse mocenské zájmy, naˇse spoleˇcenská situovanost do urˇcité dˇejinné chv´ıle, kultury a sociálnˇe” ˚ -hospodárˇ skych ´ pomˇeru˚ a struktur a svˇet naˇseho nevˇedom´ı, naˇsich nepˇriznanych ´ pˇra´ n´ı, strachu˚ a komplexu.


9

• 122 Marx odhalil vliv tˇr´ıdn´ıch zájmu˚ na zkreslen´ı lidského vn´ımán´ı, popsal vznik faleˇsného vˇedom´ı“ – avˇsak pˇriznal ” ˚ proletariátu vyjimku z tohoto zákona: proletárˇ v dusledku svého postaven´ı vid´ı svˇet správnˇe, a proto si zaslouˇz´ı ´ ´ esˇ nym mesiánskou roli nositele revoluˇcn´ı zmˇeny svˇeta. (Marx, sám pˇr´ısluˇsn´ık burˇzoazie, celoˇzivotnˇe financovany´ uspˇ ´ kapitalistou Engelsem, si tak nereflektované nárokuje roli jakéhosi proletárˇ e honoris causa“, pˇr´ıpadnˇe Mojˇz´ısˇ e, jehoˇz ” dˇejiny povˇerˇ ily vyvést vyvoleny´ národ ze zajet´ı.) Proletariát ovˇsem Marxovy nadˇeje zklamal; na Západˇe se velmi dobˇre zabydlel v kapitalismu, komunistická revoluce, vedená burˇzoazn´ımi intelektuály Leninem a Trockym, ´ zv´ıtˇezila ˇ ych v zemi, kde témˇerˇ zˇ a´ dny´ proletariát nebyl; snad jediná skuteˇcnˇe dˇelnická revoluce 20. stolet´ı zaˇcala v poznansk ´ ˚ lodˇenic´ıch a dala vznik hnut´ı Solidarita, které nejvyznamnˇ ejˇs´ım zpusobem pˇrispˇelo k pádu svˇetového komunismu. ´ Lenin nahradil proletariát jeho ideologickym ´ zástupcem, komunistickou stranou – m´ısto slibovaného královstv´ı svobody pˇriˇsel totalitn´ı stát. • 126 Racionalismus novovˇeku byl dˇedicem náboˇzenského univerzalismu a nyn´ı jde o to, nahradit jednohlas v´ıcehlasem, dát slovo dosud nedocenˇenym ´ cˇ i odm´ıtanym ´ menˇsinám a alternativám. Koncertn´ı sály souˇcasné teologie zn´ı dosud tˇezˇ ko pˇredstavitelnym ´ mnohohlasem: feministická teologie, cˇ erná teologie, eko-teologie etc. Nen´ı divu, zˇ e milovn´ıci klasiky vracej´ı pˇredplatné. Ale i ti, kteˇr´ı vydrˇz´ı mnoho, by si nam´ısto nekritického okouzlen´ı novost´ı mˇeli klást pˇri kaˇzdém novém hlasu“ stˇr´ızlivou otázku: vnásˇ´ı sem novy´ proud pokorné pˇripodotknut´ı“ (pˇripomenut´ı nˇecˇ eho, co ” ” ˚ ze vyvázˇ it urˇcitou jednostrannost), anebo jde o ideologii, která nám koneˇcnˇe by nemˇelo byt ´ zapomenuto a co muˇ ” rˇ ekne, jak to ve skuteˇcnosti je“? Ti, které zlob´ı pojem univerzity a chtˇeli by m´ısto vzdˇelán´ı uˇcinit pluriverzitou“, by ” nemˇeli zapom´ınat na starou univerzitn´ı kulturu, s n´ızˇ nové hlasy byly pˇrij´ımány jako questiones disputatae, otázky k diskusi, ne jako nová zjeven´ı“. Zásada, zˇ e pˇri hledán´ı pravdy nemá byt ´ pˇreslechnut hlas opom´ıjenych ´ menˇsin, by ” ˚ asi nemˇela byt utrpˇeného pˇr´ıkoˇr´ı má automa´ nahrazena apriorn´ım pˇredpokladem, zˇ e kaˇzdá menˇsina v dusledku ticky´ nárok vystupovat jako epistemologická elita“; pozitivn´ı diskriminace“ (diskriminace naruby, nahrazen´ı jedné ” ” nespravedlnosti druhou) opravdu nevede k spravedlnosti. • 127 Objektivita“ byla modlou novovˇekého scientismu a pro mnohé postmodernisty je naopak témˇerˇ politicky neko” ” rektn´ım“ slovem. Souhlas´ım s postmodernisty, zˇ e novovˇeká pˇredstava, zˇ e se lze dobrat objektivn´ı pravdy“ (vyhrad´ ” nˇe) silami vˇedecké racionality, je naivn´ı pˇredsudek, od nˇehoˇz nás perspektivismus“ osvobozuje; nemysl´ım si vˇsak, ” ˚ tomu je poˇzadavek objektivity nesmyslny. zˇ e kvuli rozumového poznán´ı, nybrˇ ´ Objektivita nen´ı vydobytek ´ ´ z ctnost. V této ctnosti se cviˇc´ıme dialogem; nikoliv vˇsak cviˇcen´ım v argumentaˇcn´ı pohotovosti cˇ i umˇen´ı kompromisu, nybrˇ ´ z cviˇcen´ım v ctnosti uznán´ı. Pravda vcház´ı dveˇrmi, v nichˇz si navzájem dáváme pˇrednost, nejen ze zdvoˇrilosti, nybrˇ ´ z ´ ´ e (která vn´ımavého cˇ lovˇeka zavazuje k reciprocitˇe tohoto postoje) z opravdové ucty. Anebo lze onomu uznán´ı a uctˇ také rˇ´ıkat láska k bliˇzn´ımu“? ” • 128 ˚ ych (. . .) Kˇrest’anstv´ı – náboˇzenstv´ı Vtˇelen´ı – bylo vlastnˇe vˇzdy synkretické“, v´ıceˇcetné“ – vtˇelené do ruzn ´ kultur, ” ” které nikdy nebyly nenáboˇzenské. Uˇz od nejstarˇs´ıch dob a po celé prvn´ı tis´ıcilet´ı bylo kˇrest’anstv´ı kulturnˇe pestré – ˇ u, ˚ Egypt’anu, ˚ Keltu, ˚ Slovanu, ˚ Germánu˚ apod. najdeme tu zˇ idokˇrest’anstv´ı a helenokˇrest’anstv´ı, kˇrest’anstv´ı starych ´ Rek ˚ Jakkoliv se kˇrest’anská v´ıra snaˇzila vymytit ı ( pohanskou“) vrstvu kultury, do n´ızˇ se vtˇelovala, patrnˇe nikdy ´ puvodn´ ” ˚ touto sloˇzkou nezustala zcela neovlivnˇena. • 131 ˚ (. . .) I prvky lidové pohanské religiozity vˇzdy v kˇrest’anstv´ı hojnˇe pˇricházely ke slovu. Nˇekde byly pokˇrtˇeny“, pˇrizpu” sobeny a integrovány, jindy se podepsaly na urˇcitych ´ formách kˇrest’anstv´ı t´ım, zˇ e tyto formy byly pohanstv´ım urˇceny negativnˇe (zápas s urˇcitymi podobami pohanstv´ı strhl kˇrest’anstv´ı k opaˇcnému extrému – napˇr. sakralizace sexuality ´ v nˇekterych ´ pohanskych ´ kultech plodnosti vedla kˇrest’any, a pˇred nimi uˇz nˇekteré proudy v zˇ idovstv´ı, zejména esejce, k pˇrehnanému puritanismu, témˇerˇ k démonizaci sexuality). • 132 ´ Kˇrest’anská a sekulárn´ı sloˇzka evropské kultury zˇrejmˇe nikdy nemohou uplnˇ e splynout, vˇzdy mezi nimi bude urˇcité napˇet´ı. Záleˇz´ı na mnoha okolnostech, zda to bude napˇet´ı plodné, anebo pro obˇe strany vyˇcerpávaj´ıc´ı poziˇcn´ı válka. ˚ ze byt Modernita zˇrejmˇe nikdy nemuˇ ´ plnˇe christianizována (a ani pod l´ıbivym ´ heslem nové evangelizace Evropy“ by” ˚ ze k misii dneˇsn´ı moderchom se nemˇeli pokouˇset realizovat tuto utopii). Charles Taylor ukázal, proˇc kˇrest’anstv´ı nemuˇ nity pˇristupovat tak, jak pˇristupoval napˇr. pater Ricci k inkulturaci kˇrest’anstv´ı do kultur Asie. Je to proto, zˇ e modernita je kultura, která je uˇz osudovˇe prostoupena kˇrest’anstv´ım, jakkoliv ji nelze nazvat bezvyhradnˇ e kˇrest’anskou. To, co je ´ ˚ ci kˇrest’anstv´ı neutráln´ı a potencionálnˇe otevˇrené, nybrˇ na n´ı nekˇrest’anské“, cˇ asto nen´ı vuˇ ´ z programovˇe protikˇrest’anské. ”


10

Ovˇsem nˇekteré hluboce kˇrest’anské hodnoty se v modern´ı kultuˇre prosadily aˇz po pádu mocenské politické hegemonie kˇrest’anskych ´ instituc´ı“, a leckdy v zápase snimi. ” Obávám se, zˇ e kdyby nastal rozchod kˇrest’anstv´ı a sekularity nebo kdyby jedna sloˇzka totálnˇe zv´ıtˇezila a vytˇesnila ˚ závazek vuˇ ˚ ci své minulosti, tak svou budoucnost. At’ uˇz by zv´ıtˇezila jedna cˇ i tu druhou, Evropa by prohrála jak svuj druhá sloˇzka, at’ uˇz by se jedna cˇ i druhá od té druhé osamostatnila, v kaˇzdém pˇr´ıpadˇe by t´ım nakonec prohrály obˇe. Jak by vypadalo kˇrest’anstv´ı, kdyby se chtˇelo opravdu emancipovat od dˇedictv´ı osv´ıcenstv´ı, od dneˇsn´ı sekularity, vid´ıme na souˇcasném kˇrest’anském fundamentalismu a tradicionalismu. Jak by vypadala sekularita a laicita, kdyby se ˚ zeme jen tuˇsit z projevu˚ takovych chtˇela ke kˇrest’anstv´ı zcela obrátit zády, muˇ ´ nesnásˇ enlivych ´ a totalizuj´ıc´ıch ideologi´ı, jako je napˇr. snaha vnutit celému Západu newspeak politické korektnosti“ cˇ i pod heslem multikulturality“ provést ” ” duchovn´ı kastraci cˇ i lobotomii kultury vlastn´ı. • 135 ˚ je mrtev“, se (. . .) ruzn´ ˚ ı buˇ ˚ zkové a démoni maj´ı cˇ ile k zˇ ivotu. Právˇe tam, kde vládne jistota, zˇ e Buh ” • 136 ˚ bude ozyvat Volán´ı po rˇ a´ du a poˇra´ dku se v dobˇe prol´ınán´ı svˇetu“ asi stále cˇ astˇeji. V této souvislosti mne napadá ´ ” ˇ jedna scéna ze hry Karla Capka Matka. Na otázku, co je to udˇelat poˇra´ dek, rˇ´ıká faˇsizuj´ıc´ı konzervativec Kornel: Dát ” vˇeci tam, kde byly“, zat´ımco jeho bratr Petr, socialisticky´ radikál, tvrd´ı: Dát vˇeci tam, kde maj´ı byt“. ´ Matka má vˇsak ” jiné pojet´ı poˇra´ dku – poˇra´ dek znamená dát vˇeci tam, kde je jim dobˇre“. ” • 139 Nepodobá se leckdy c´ırkev bohatému mládenci, ktery´ sice dodrˇzoval vˇsechna pˇrikázán´ı, avˇsak nebyl schopen se vzdát bohatstv´ı, které mˇel, svych ´ jistot? Na mnoha m´ıstech evangelia Jeˇz´ısˇ tvrd´ı, zˇ e pouze ten, kdo rozdal vˇsechno, co mˇel, ˚ na nádvoˇr´ı pohanu˚ netyk´ ˚ i naˇse se stává svobodnym ´ k jeho následován´ı. Moˇzná se to Buh ´ a jen materiáln´ıch statku; ˚ ze byt duchovn´ı bohatstv´ı muˇ ´ cˇ a´ st´ı onˇech jistot, jichˇz se mus´ıme vzdát, abychom byli svobodn´ı pro dalˇs´ı cestu, svobodn´ı k v´ırˇ e jakoˇzto cestˇe následován´ı. • 140 Boˇz´ı s´ıla se objevuje aˇz v lidské slabosti; teprve aˇz budeme m´ıt odvahu pˇriznat si a pˇrijmout svou slabost, otevˇreme t´ım ˚ dveˇre pro pusoben´ ı moci Boˇz´ı. Plat´ı to patrnˇe i o teologickych ´ jistotách: Teprve aˇz s apoˇstolem Pavlem pˇriznáme, zˇ e naˇse poznán´ı Boˇz´ıch vˇec´ı je jen cˇ a´ steˇcné, jako v hádankách a v zrcadle, pˇribl´ızˇ ´ı se odpovˇed’ na ony hádanky a zrcadlo ˚ pˇrestane byt zˇ e jsme na cestˇe, a nikoliv v c´ıli, naˇse cesta pˇrestane ´ slepé. Teprve aˇz si uvˇedom´ıme se vˇsemi dusledky, byt eho opakován´ı. Pokud zrno neodumˇre, klas nevzejde. ´ bloudˇen´ım v zaˇcarovaném kruhu bezvychodn´ ´ • 142 ˚ ze starat jen o ony plnˇe identifikované“, nybrˇ (. . .) C´ırkev, nemá-li se stát sektou, se nemuˇ ´ z by mˇela otevˇr´ıt prostor ” i pro ty, kdo plnˇe nesd´ılej´ı jej´ı v´ıru, pro hledaj´ıc´ı, pro ty, kteˇr´ı si zˇ a´ rlivˇe stˇreˇz´ı svého vlastn´ıho boha“ a od c´ırkve, od ” jej´ı dneˇsn´ı praxe a uˇcen´ı, od vˇseho organizovaného náboˇzenstv´ı“ si udrˇzuj´ı odstup. ” • 148 Jistˇe, c´ırkev je povinna kázat, kˇrt´ıt, udˇelovat svátosti, rozdávat z toho, co jiˇz od Krista dostala. Ale rovnˇezˇ je povinna stále znovu hledat Krista, hledat ho v tˇech druhych, setkávat se s n´ım jakoˇzto s neznámym ´ ´ poutn´ıkem, stále zˇ asnout nad jeho nevyslovnou velikost´ı a nevyˇcerpatelnym ´ ´ bohatstv´ım, skrytym ´ v tolikerém inkognitu – stále se mus´ıme stávat jeho uˇcedn´ıky. • 151 (. . .) Jako existuj´ı vˇerˇ´ıc´ı, kteˇr´ı jsou pˇresvˇedˇceni, zˇ e kdyby opustili pozici majitelu˚ pravdy, opustili by a zradili by t´ım pravdu samu, existuj´ı i hledaj´ıc´ı, kteˇr´ı nemaj´ı zájem hovoˇrit s hledaj´ıc´ımi, nybrˇ ´ z hledaj´ı právˇe ty, kteˇr´ı jim nab´ıdnou pevné a neotˇresitelné jistoty. Mnoz´ı jsou uˇz unaveni ustaviˇcnym ´ tˇekán´ım pˇri hledán´ı pravdy a nechtˇej´ı vz´ıt na vˇedom´ı, zˇ e Ten, ktery´ o sobˇe rˇ ekl Já jsem pravda“, okamˇzitˇe dodal také Jsem cesta a zˇ ivot“; nemálo dosud hledaj´ıc´ıch uˇz ” ” omrzel zˇ ivot na cestˇe a touˇz´ı po pravdˇe jako pˇr´ıstavu koneˇcného spoˇcinut´ı. • 152 Náboˇzenstv´ı, které v kterémkoliv dˇejinném okamˇziku vydává stav, v nˇemˇz se právˇe nalézá, za koneˇcny´ a dokonaly, ´ se vzdává toho, cˇ eho se kˇrest’anstv´ı vzdát nikdy nesm´ı: eschatologické nadˇeje, otevˇrenosti pro absolutn´ı budoucnost, ˚ sám jakoˇzto c´ıl dˇejin. Boha v jeho vˇsepˇresahuj´ıc´ı tajemné plnosti nemuˇ ˚ ze obsáhnout zˇ a´ dná dˇejinná kterou je Buh podoba náboˇzenstv´ı ani náboˇzenského poznán´ı uvnitˇr dˇejin. Pokud by se o to pokusila, uˇcinila by z Boha modlu, ˚ pouhou strnulou instituci. z v´ıry pouhou ideologii a z rodiny v´ıry, tohoto spoleˇcenstv´ı poutn´ıku“, ” • 153


11

Nab´ıdnout jasnˇe definovaného boha jako jednoduchou odpovˇed’ na sloˇzité otázky lidem neochotnym ´ myslet vlastn´ı ´ hlavou a poskytnout boha extatického masového proˇzitku jako lék na pocity uzkosti a osamocen´ı je velké pokuˇsen´ı; ˚ a nádvoˇr´ı pohanu“ ˚ jsou t´ımto zboˇz´ım pˇrecpána. Jsem vˇsak takové náboˇzenstv´ı je na dneˇsn´ım trhu zˇ a´ dáno a ruzn´ ” ˚ pˇresvˇedˇcen, zˇ e Jeˇz´ısˇ by stánky tˇechto smˇenárn´ıku˚ zpˇrevracel a tyto kupce s dutkami vyhnal: Nedˇelejte z domu mého Otce trˇznici! (srov. Jan 2,16; Mt 21,12-13). • 154 ˚ zci. (. . .) Jen neznámý Buh ˚ je pravý Buh; ˚ znám´ı bohové“ jsou jen buˇ ” • 156 ˚ návrh povaˇzovat vˇsechny upˇr´ımné hledaˇce pravdy za anonymn´ı kˇrest’any“ umoˇznil katolické c´ırkvi pˇreRahneruv ” kroˇcit arogantn´ı a naivn´ı exkluzivismus sˇ patnˇe pochopené vˇety mimo c´ırkev nen´ı spásy“ a koncilovym ´ dokumentem ” Nostra aetate navˇzdy zakotvit do katolického uˇcen´ı nadˇeji na spásu nevˇerˇ´ıc´ıch“. ” • 159 ˚ je vˇetˇs´ı“ neˇz pˇredstavy, které naˇsim prapˇredkum ˚ diktovala uzkost ´ Buh z tˇech druhych, strach z neznámého. ´ ” • 160 K etice dialogu patˇr´ı vzdát se monopolu na pravdu. Vzdát se monopolu na pravdu neznamená vzdát se pravdy, nybrˇ ´ z sp´ısˇ e stát se pravdivˇejˇs´ımi; umˇet se v pokoˇre ponoˇrit do hloubky pravdy, zakusit, zˇ e je hlubˇs´ı, sˇ irˇs´ı, dynamiˇctˇejˇs´ı neˇz naˇse rybn´ıcˇ ky, které jsme dotud za jedinou pravdu uznávali. K etice mezináboˇzenského dialogu patˇr´ı vzdát se monopolu na Boha; to neznamená vzdát se Boha – vzdát se nároku na jediné správné pochopen´ı Boha znamená stát se ménˇe boˇzským a v´ıce Boˇz´ım: ménˇe si na Boha hrát a v´ıc se mu otevˇr´ıt, oddat, naslouchat. • 168 (. . .) Scholastická teologie je peˇclivˇe a nesm´ırnˇe rafinovanˇe vyvázˇ ená konstrukce (k témˇerˇ kaˇzdému tvrzen´ı najdeme pˇri peˇclivém hledán´ı jiné, které mu zdánlivˇe odporuje, avˇsak ve skuteˇcnosti ho vyvaˇzuje). • 170 ˚ dává cˇ lovˇeku cˇ as uzrát, respektuje jeho cˇ as, jeho rytmus zˇ ivota a chápán´ı, jeho svobodu. Buh ˚ nebydl´ı (. . .) Buh ´ e urychlit proces metanoia ( promˇeny srdce“), kdo si pletou v´ıru s emotivn´ımi v horlivosti tˇech, kdo chtˇej´ı nervoznˇ ” vykˇ ´ riky a gesty, kdo své potenciáln´ı oveˇcky zˇ enou do pˇredem pˇripravenych ´ ohrad, a pak uˇz jen cˇ ekaj´ı u vychodu ´ se svymi kasiˇckami, odznácˇ ky a propagaˇcn´ımi materiály. Vˇerˇ´ım, zˇ e Kristus by tyto podnikatele s náboˇzenstv´ım, tyto ´ ˚ smˇenárn´ıky v´ıry za ideologii a stranickou pˇr´ısluˇsnost“ hnal s dutkami jeˇstˇe rozzlobenˇeji, neˇz druhdy vyhnal kupˇc´ıky ” z chrámu a stoly jim zpˇrevracel (. . .). • 171 ˚ je origináln´ı a tvoˇrivy´ nejen pˇri stvoˇren´ı a tvoˇren´ı svˇeta“, nybrˇ Buh ´ z i v probouzen´ı v´ıry v jednotlivych ´ lidskych ´ ” srdc´ıch a mysl´ıch. • 173 Je (. . .) nemálo tˇech (. . .), kteˇr´ı pˇri setkán´ı s kˇrest’anstv´ım (nejˇcastˇeji v podobˇe setkán´ı s imponuj´ıc´ımi vˇerˇ´ıc´ımi, ale nˇekdy i studiem kˇrest’anskych ´ autoru˚ v rámci svého vzdˇelán´ı) doˇsli s jistym ´ pˇrekvapen´ım k zjiˇstˇen´ı, zˇ e zde je zˇ ito to, co oni sami uˇz vlastnˇe dávno zˇ ij´ı, zˇ e je zde pojmenováno to, co sami uˇz dávno c´ıtili. Jejich konverze pak sp´ısˇ e pˇripom´ıná radost, kterou zakouˇs´ı cˇ lovˇek pˇri pˇrednásˇ ce cˇ i cˇ etbˇe filozofického nebo umˇeleckého d´ıla, radost z toho, zˇ e autor jen pˇresnˇe vyjádˇril to, co já sám jsem uˇz c´ıtil a nˇejak vˇzdy vˇedˇel“, ale nedokázal jsem to pojmenovat, vyjádˇrit cˇ i poloˇzit do ” sˇ irˇs´ıch souvislost´ı. Konverze je v tomto pˇr´ıpadˇe prostˇe souˇca´ st´ı uˇcen´ı a vzdˇelán´ı v silném slova smyslu. • 175 ˚ zeme postavit katolické nejen, ale i“. Oproti luterskému pouze“ (sola) muˇ ” ” • 177 ´ ˚ nybrˇ V´ıra bez cˇ inu˚ (a vyrazem cˇ iny zde nen´ı m´ınˇeno uzkostliv´ e plnˇen´ı rituáln´ıch a jinych pˇredpisu, ´ ´ ´ z praxe lásky ˚ Pro toto stanovisko k bliˇzn´ımu) by byla pokrytectv´ım, které Jeˇz´ısˇ tepal jeˇstˇe v´ıc neˇz samospravedlivost“ zákon´ıku. ” ˚ nejen vˇetu z Jakubova listu, zˇ e v´ıru lze ukázat (dokázat) ze skutku. ˚ bychom mohli navrˇsit bezpoˇcet biblickych u, ´ vyrok ´ ´ cinné lásky, jinak je sentimentálnˇe-idealistickou Tak, jako Boˇz´ı Logos pˇriˇsel v tˇele, i v´ıra se mus´ı vtˇelovat do praxe uˇ karikaturou v´ıry cˇ i pouhou ideologi´ı. • 183 ˚ ze se provinit nevˇerou, (. . .) I nevˇerˇ´ıc´ı“ se muˇ ˚ ze tˇezˇ ce provinit proti Bohu (a takˇr´ıkaj´ıc neznalost ho neomlouvá“) – muˇ ” ” kterou si ovˇsem nesm´ıme plést s nev´ırou“. Pro nev´ıru“ (pro to, zˇ e nesd´ıl´ı naˇse pˇresvˇedˇcen´ı, nechod´ı do kostela ” ” ˚ ze m´ıt své pochopitelné duvody ˚ apod.), opakuji, muˇ (napˇr. nikdy do této tradice nebyl uveden, nedostal sˇ anci ji poznat


12

v té podobˇe, aby ji mohl cˇ estnˇe pˇrijmout apod.); bylo by od nás pˇrinejmenˇs´ım ukvapené nazyvat ji hˇr´ıchem. Ale tento ´ ˚ ze byt cˇ lovˇek (podobnˇe jako cˇ lovˇek pokládaj´ıc´ı se za vˇerˇ´ıc´ıho, praktikuj´ıc´ı“) muˇ ´ vinen tˇezˇ kym ´ hˇr´ıchem proti Bohu – ” ˚ ci tomu, jak se mu Buh ˚ (byt’ netematicky, nenazván a nerozpoznán) dává. hˇr´ıchem nevˇery vuˇ • 185 ˚ ze zradit, zab´ıt svuj ˚ (byt’ne vyslovnˇ I nevˇerˇ´ıc´ı“ muˇ ˚ vztah k Bohu – v té rovinˇe, v té podobˇe, v n´ızˇ byl Buh e) v jeho zˇ ivotˇe ´ ” ˚ ci své rodinˇe, zˇ e se stane v dobˇe represivn´ıho reˇzimu udavaˇcem, zˇ e propˇr´ıtomen, napˇr. t´ım, zˇ e zrad´ı své závazky vuˇ marn´ı svou lenost´ı nadán´ı, j´ımˇz mohl a mˇel slouˇzit druhym ´ apod. Kaˇzdy´ cˇ lovˇek dostal (od Boha, at’ si to uvˇedomuje, cˇ i ne) urˇcitou m´ıru moci, tj. svobody nˇeco udˇelat, nˇeco mohl (a tud´ızˇ a tou mˇerou i za nˇeco mohl). Kdo tuto moc zneuˇzil cˇ i zanedbal, kdo radˇeji nebyl ochoten svou svobodu objevit a realizovat (vidˇel sebe sama jen jako obˇet’a produkt vnˇejˇs´ıch ˚ je vinen. Nebyl vˇerny´ onomu nejpodstatnˇejˇs´ımu závazku, ktery´ je druhou stranou lidské svobody. pomˇeru), • 185 ˚ ze odestát. Vina je Prvn´ım krokem k Bohu je podle nˇej pˇriznat si bezmoc, bezmoc vuˇ ˚ ci minulosti. Co se stalo, se nemuˇ t´ızˇ ´ı minulosti. Ten, kdo si nepˇriznává vinu, tuto bezmoc viny, kdo se zbavuje odpovˇednosti t´ım, zˇ e si nepˇripouˇst´ı, zˇ e ˚ ze, odpov´ıdá), jeˇstˇe nyn´ı tenkrát mˇel svobodu (moc, moˇznost) nˇeco udˇelat cˇ i neudˇelat, zˇ e nˇeco mohl (a tedy za nˇeco muˇ do této viny, bezmoci, nesvobody stále hloubˇeji zabˇredá. Hˇr´ıch pracuje v cˇ lovˇeku. • 186 ´ Mus´ım si nejprve pˇriznat, zˇ e jsem tenkrát nebyl uplnˇ e bezmocny, ´ nesvobodny, ´ tud´ızˇ neodpovˇedny´ a nevinny´ (ˇze jsem vinen hlavnˇe t´ım, zˇ e jsem tenkrát svou svobodu k dobru nenaˇsel a nechopil se j´ı), a zˇ e proto dnes jsem bezmocny, ´ pˇripoutany´ t´ıhou viny k minulosti. Nakolik si to pˇriznám, natolik se mohu otevˇr´ıt– obratem, ktery´ Jeˇz´ısˇ nazyv´ ´ a metanoia (obrácen´ı, pokán´ı) – pro vysvobozuj´ıc´ı dar odpuˇstˇen´ı. • 192 Jak jsem já mohl nˇeco takového udˇelat!“, to jsou pocity a slova, prozrazuj´ıc´ı, zˇ e cˇ lovˇek jeˇstˇe ani palec nesmoˇcil ” v koupeli pokán´ı a oˇcistného znovuzrozen´ı (. . .). Ponoˇrit se do skuteˇcné hloubky kaj´ıcnosti znamená utopit tam iluze o svém já, o své vyjimeˇ cnosti, o tom, zˇ e jsem nˇeco lepˇs´ıho neˇz druz´ı, u nichˇz hˇr´ıch nen´ı nic pˇrekvapuj´ıc´ıho. Uˇz svou ´ pychou na svou zdánlivou vyjimeˇ cnost jsem sklouzával do zm´ınˇeného sˇ edivého bláta pekelné stejnosti a mé selhán´ı ´ ´ bylo pak vcelku logicky následuj´ıc´ım pádem. Z´ıskat rovnováhu a znovu se zdvihnout pˇredpokládá nauˇcit se o sobˇe ze svého hˇr´ıchu: I toto jsem já, i tohle ke mnˇe patˇr´ı. • 195 ˇ ıt jako opravdu svobodny´ cˇ lovˇek – tj. také svobodu si uhájit, ve svobodˇe stát a nenechat se znovu zapˇra´ hnout do otrockého Z´ chomoutu – znamená troj´ı: nebyt ´ závisly´ (zbavit se závislosti), nebyt ´ svévolny´ (zbavit se svévolnosti), a pˇredevˇs´ım ˚ zˇ ivot takto znamená de facto otevˇr´ıt jej Boˇz´ı byt ´ odpovˇedny. ´ Takovy´ zˇ ivot implikuje Boha“: zˇ ´ıt a smˇerˇ ovat svuj ” ” ˚ pˇr´ıtomnosti“ – v zˇ ivotˇe takto zˇ ij´ıc´ıho cˇ lovˇeka vˇzdy zˇ ije Buh“. Svoboda je takˇr´ıkaj´ıc nejvlastnˇejˇs´ı Boˇz´ı biosféra, Jeho ” ˚ chtˇel cˇ lovˇeka svobodného, byt’ vˇedˇel, jaká rizika jsou zˇ ivotn´ı prostor“. Hlavn´ı poselstv´ı Bible spatˇruji v tom, zˇ e Buh ” se svobodou spojena a co vˇse zneuˇzit´ı tohoto daru pˇrinese. • 196 ˚ ˚ Duraz kˇrest’anské teologie na svobodu vˇsak neznamená romantické zboˇzsˇ tˇen´ı lidské svobody“, a uˇz vubec ne svévo” le. Svoboda, rovnost, bratrstv´ı“ bylo jistˇe heslo s kˇrest’anskymi koˇreny a na osv´ıcenskych ´ ´ praporech Francouzské ” revoluce byly tak pˇripomenuty – mnohymi ´ kˇrest’any zapom´ınané a opom´ıjené – autentické evangelijn´ı hodnoty; avˇsak ˚ uˇz jisté kapitoly z dˇejin této revoluce, která vynalezla také pojem teror“, varuj´ı pˇred pˇr´ıliˇs rychlou inverz´ı vˇety Buh ” ” ˚ ˚ totiˇz pak cˇ asto vyˇzaduje krvavé obˇeti. je svoboda“ do podoby svoboda je buh“. Takovy´ buh ” • 198 Bude-li nám nˇekdo mluvit o Bohu, dejme si dobry´ pozor, zda nám nepodsouvá Velkého bratra“. Rozliˇsen´ı je a nen´ı ” ˚ je jej´ı skalou, jej´ım zˇ ivotem, jej´ı krv´ı. Pot´ızˇ je v tom, lehké, spoˇc´ıvá v tom: Velky´ bratr je up´ırem svobody, pravy´ Buh ˚ své svobody na skále a kdo na tekutém p´ısku slibu, ˚ nadcház´ı aˇz v kritické zˇ e skuteˇcné rozpoznán´ı, kdo postavil dum hodinˇe bouˇre. • 202 ´ Zpov´ıdám-li se podle Desatera“, pak pˇri uvaze o tom, jak pln´ım prvn´ı pˇrikázán´ı (V jednoho Boha budeˇs vˇerˇ it), ” neuvaˇzuji o emocionáln´ım doprovodu svého pˇresvˇedˇcen´ı (vˇerˇ il-li jsem silnˇe, nepochyboval-li jsem), nybrˇ ´ z o tom, co hrálo roli boha v mém zˇ ivotˇe. Co hybalo mymi cˇ iny, cˇ emu jsem dovolil stát na prvn´ım m´ıstˇe, cˇ emu jsem vˇenoval nejv´ıc ´ ´ cˇ asu a energie, co mi bylo svaté? • 208


13

ˇ a otázka, j´ızˇ je vystaven vˇerˇ´ıc´ı – Vˇerˇ´ısˇ tomu doopravdy (nebo to jen rˇ´ıkásˇ , jak tˇe to nauˇcili rodiˇce cˇ i farárˇ )? – je cˇ asto Cast´ m´ınˇena (at’ uˇz ze strany tázaj´ıc´ıho cˇ i otázaného) jako otázka po s´ıle v´ıry, kterou si cˇ asto lidé pˇredstavuj´ı jako intenzitu ´ emocionáln´ıho proˇzitku, ktery´ (intelektuáln´ı) ukon v´ıry“ doprováz´ı a ktery´ eventuelnˇe potlaˇcuje, cenzuruje moˇzné ” pochybnosti“. Pokud by tomu tak bylo, pak by v oboru v´ıry byl a priori zvyhodnˇ en ten, kdo má malou pˇredstavivost ´ ” a omezenou schopnost kreativn´ıho myˇslen´ı. Ideáln´ım hrdinou v´ıry by pak byl slaboduchy, ´ nesamostatny´ a znaˇcnˇe sugestibiln´ı jedinec (a dodejme: tak si vˇerˇ´ıc´ıho cˇ lovˇeka zdálky pˇredstavuj´ı nˇekteˇr´ı nevˇerˇ´ıc´ı – a bohuˇzel nˇekteˇr´ı siln´ı ” ve v´ırˇ e“ a hrd´ı na svou neochvˇejnost je nechtˇenˇe v tomto zjednoduˇseném obraze nepˇr´ıtele“ utvrzuj´ı). Naˇstˇest´ı tomu ” tak nen´ı: opravdovost v´ıry a jej´ı skuteˇcná s´ıla nespoˇc´ıvá ani v doprovodnych ´ emoc´ıch, ani v subjektivnˇe pocit’ované ˇ jistotˇe pˇresvˇedˇcen´ı, nybrˇ celek zˇ ivota, styl smyˇ ´ z v m´ırˇ e, kterou v´ıra promˇenuje ´ slen´ı i jednán´ı. Jde o styl smyˇ ´ slen´ı a jednán´ı, nejen o dobré skutky“; strom se jistˇe pozná po ovoci“, ale nejde jen o to ovoce, nybrˇ ´ z o strom jako celek. ” ” Hlavn´ı hranici netvoˇr´ı rozliˇsen´ı na v´ıru silnou cˇ i slabou, nybrˇ ´ z na zˇ ivou a mrtvou. • 217 Nen´ı (. . .) pokus nauˇcit se (. . .) inteligentn´ımu (inter-legere, cˇ ´ıst peˇclivˇe, cˇ ´ıst i mezi rˇ a´ dky) cˇ ten´ı vlastn´ıho zˇ ivota hoden ˚ toho, abychom mu vˇenovali trochu cˇ asu, námahy a dobré vule? Ano, jsme divadlem pro lidi, svˇet a andˇely, rˇ´ıká ˚ apoˇstol; zkusme chv´ıli vubec nedbat na to, jak naˇsemu pˇredstaven´ı tleská (ˇci p´ıská a buˇc´ı) svˇet“, lidi“. Zkusme se ” ” ˚ zˇ ivot asi vid´ı andˇelé“ (a jejich Pán) – at’ uˇz si mysl´ım, pod´ıvat z opravdového nadhledu, pˇredstavit si, jak mne a muj ” v´ım cˇ i vˇerˇ´ım o andˇelech (i jejich Pánu) cokoliv. Zkusme pˇri tom nepodvádˇet (je to tˇezˇ ké, velmi tˇezˇ ké!), neprom´ıtat si do toho, co bychom rádi slyˇseli, ale ani to, cˇ ´ım nás tyraj´ ´ ı vyˇ ´ citky svˇedom´ı cˇ i nároky a názory druhych. ´ Plody tohoto cviˇcen´ı (osvoj´ıme-li si ho léty asponˇ trochu) jsou nesm´ırnˇe cenné. (Naopak je vˇsak nesm´ırnˇe nebezpeˇcné se sebeobelháván´ım pˇri tomto cviˇcen´ı utvrzovat ve svych ´ zˇ ivotn´ıch lˇz´ıch, velikásˇ stv´ı cˇ i komplexech ménˇecennosti – jen pravda osvobozuje a uzdravuje!) Ze zázˇ itkového proudu se zˇ ivot skuteˇcnˇe stává smysluplnym ´ pˇr´ıbˇehem, z tˇr´ısˇ tˇe událost´ı se stává zkuˇsenost, rod´ı se po-stupnˇe opravdová zˇ ivotn´ı zralost a moudrost. Z zˇ ivota jako monologu, zpupnych ´ cˇ i zoufalych ´ vykˇ ´ riku˚ do tmy, se stává dialog (. . .). • 221 ´ echem a snaha vytˇesnit utrpen´ı pˇrisp´ıvá jak k tomu, jak se dnes zacház´ı s term´ınem Dneˇsn´ı fascinace vykonem a uspˇ ´ ¨ cituje psycholoˇzku, která se zminuje ˇ deprese“, tak i k faktickému rozˇs´ırˇ en´ı tohoto jevu. Grun o patologizaci lidského ” ” ´ echu, nesm´ı m´ıt utrpen´ı m´ısto, pak je utrpen´ı“: Jestliˇze uˇz ve spoleˇcnosti, která je tolik zamilovaná do zdaru a uspˇ ” velké riziko, zˇ e brzy budeme zˇ ´ıt v depresivn´ı spoleˇcnosti. Ve spoleˇcnosti, v n´ızˇ bude kaˇzdy´ cˇ lovˇek, ktery´ trp´ı, oznaˇcen za depresivn´ıho nebo psychicky nalomeného.“. Rozum´ım tomu tak: Dostane-li kaˇzdá bolest zdrˇzuj´ıc´ı cˇ lovˇeka od kolobˇehu zábavy a vykonu statut nˇecˇ eho, za co by se mˇel cˇ lovˇek stydˇet, pak se ukvapené oznaˇcen´ı jakéhokoliv trp´ıc´ıho ´ ˇ ıc´ım proroctv´ım. Nemáte-li právo na smutek a bolest, je-li vásˇ smutek za depresivn´ıho“ stává jakymsi sebenaplnuj´ ´ ” ˇ ı vaˇse sebehodnocen´ı) za poruchu“, pak se tou poruchou nakonec stane. povaˇzován ostatn´ımi (kteˇr´ı ovlivnuj´ ” • 223 Anselm Grun ¨ • Modlitba nás neuchrán´ı pˇred depres´ı. Modlen´ı nás má sp´ısˇ chránit pˇred t´ım, zˇ e bychom ve své depresi podlehli ´ ˚ ze vˇsak i v uzkosti ´ zmatku, zˇ e bychom zbloudili a nenalezli sebe ani Boha. Modlitba neodn´ımá uzkost, muˇ ˚ nab´ıdnout pevnou pudu pod nohama. • 228 Kˇrest’anská v´ıra by nám mˇela dát odvahu k pokornému vyznán´ı, zˇ e i my stejnˇe jako vˇsichni smrteln´ıci o posmrtném zˇ ivotˇe nic nev´ıme, mˇela by krotit naˇsi zvˇedavost, aby tento prázdny´ prostor nevˇedˇen´ı nezaplevelila infantiln´ımi fan˚ ze uchystat taziemi, a mˇela by vˇsemi silami nadˇeje tento prostor ponechat otevˇreny´ pro velké pˇrekvapen´ı, které muˇ ˇ jen ten, ktery´ rˇ ekl: Já jsem Vzkˇr´ısˇ en´ı a Zivot. On jediny´ (nikoliv my, ani naˇse teologie a zboˇzná pˇredstavivost) má kl´ıcˇ e od zˇ ivota a smrti. • 230 Celé knihovny teologie a bezpoˇcet traktátu˚ o Trojici se nám snaˇz´ı ukázat, v cˇ em tato jednota spoˇc´ıvá: zˇ e Jeˇz´ısˇ nen´ı ˚ vlastn´ı Otec, ani pˇrevlekem Otce, ani druhym svuj ´ Bohem“ vedle Boha, ani polobohem cˇ i cˇ lovˇekem povyˇ ´ senym ´ ” ˚ ˚ vˇcetnˇe autoru˚ Nového mezi bohy. Aby zduraznily Jeˇz´ısˇ ovu jedineˇcnost, pouˇz´ıvaly cˇ asto prvn´ı generace kˇrest’anu, zákona, nejstarˇs´ıch hymnu˚ a vyznán´ı, a dokonce i dogmat prvn´ıch koncilu˚ vyrazy (pojmy, metafory, analogie) ne´ ˚ cené (a cˇ asto ovˇsem pˇreznaˇcené) z zˇ idovské tradice i z pohanské jen z vlastn´ı teologické d´ılny, nybrˇ ´ z hlavnˇe vypujˇ (helénské) filozofie, mytologie, básnictv´ı i divadeln´ı terminologie, pˇr´ıpadnˇe obraty z bˇezˇ ného jazyka, které ovˇsem ˚ sou-podstatny´ dostaly jiny, ´ metaforicky´ cˇ i analogicky´ smysl – Syn Boˇz´ı“, Mesiásˇ“, preexistuj´ıc´ı“ (ˇzij´ıc´ı od vˇeku), ” ” ” ” s Otcem“, narozeny´ z panny“, sestoupil do pekel“, byl vzkˇr´ısˇ en“ (tj. Otcovou moc´ı), vstal z mrtvych“ (tj. vlastn´ı ´ ” ” ” ” ˇ moc´ı), vstoupil na nebesa“, sed´ı po pravici Otce“ apod. Clovˇ eku, ktery´ dnes pˇricház´ı zvnˇejˇsku kˇrest’anské tradice, ” ”


14

ˇ ˚ byvaj´ jim bez znalosti puvodn´ ıho ´ ı tyto pojmy nesrozumitelné, jsou mu sp´ısˇ pˇrekázˇ kou, neˇz pomoc´ı porozumˇet. Casto kontextu nerozum´ı cˇ i rozum´ı zkreslenˇe. • 235 ˇ adné ze svˇedectv´ı, která nám o Jeˇz´ısˇ ovi podává mnohohlas Nového zákona, nen´ı soubor neutráln´ıch fakt“ na Z´ ” ˚ zpusob fotografické, magnetofonové cˇ i protokolárn´ı dokumentace, nybrˇ ´ z jsou vˇzdy vyznán´ım v´ıry, formulovanym ´ ˚ v urˇcitém dˇejinném, kulturn´ım a jazykovém kontextu a pro urˇcity´ okruh posluchaˇcu. • 235 Cesta k smyslu biblickych ´ textu˚ (. . .) vˇzdy zahrnuje odpovˇednou práci teologické interpretace a reinterpretace, bez n´ızˇ ˚ ze obej´ıt. se napˇr. zˇ a´ dny´ poctivy´ kazatel evangelia a uˇcitel v´ıry nemuˇ • 235 Hodny´ uˇcitel lásky a morálky, jak si Jeˇz´ısˇ e pˇredstavovali osv´ıcenci a romantici a jak v nˇej vˇerˇ´ı“ mnoho naˇsich ” ˚ je modern´ı fikce; v jádru poselstv´ı evangelia nestoj´ı dobry´ muˇz z Nazaretu, nybrˇ souˇcasn´ıku, ´ z zvˇest o velikonoˇcn´ıch událostech, o Jeˇz´ısˇ ovˇe smrti a v´ıtˇezstv´ı nad smrt´ı. Tato zvˇest po nás nevyˇzaduje, abychom si vzkˇr´ısˇ en´ı“, toto skuteˇcné ” ˚ zeme srdce a základn´ı kámen kˇrest’anské v´ıry, nˇejak pˇredstavovali (Ebeling dokonce tvrd´ı, zˇ e to nejlepˇs´ı, co zde muˇ ˚ udˇelat, je si je nepˇredstavovat vubec, jen si je neplést s pouhou resuscitac´ı“), nybrˇ ´ z abychom je pˇrijali jako vyzvu, ´ ” ˇ ıc´ı násˇ zˇ ivot a skrze naˇse svˇedectv´ı zˇ ivota i svˇet: Jestliˇze Kristus vstal z mrtvych, ´ promˇenuj´ i vy ted’ mus´ıte zˇ ´ıt uplnˇ e ´ ” ˇ ım 6,4). Vˇsimnˇeme si dobˇre: pro Pavla novym nejvˇetˇs´ım plodem Jeˇz´ısˇ ova zmrtvychvst´ an´ı nen´ı pˇr´ıslib ´ zˇ ivotem.“ (R´ ´ posmrtného zˇ ivota pro nás (i kdyˇz ten samozˇrejmˇe nijak nepop´ırá, naopak), nybrˇ ˚ naˇseho zˇ ivota zde na zemi. ´ z zpusob • 237 Dneˇsn´ı vyobrazen´ı kˇr´ızˇ ové cesty pˇridávaj´ı zpravidla k tradiˇcn´ım cˇ trnácti zastaven´ım jeˇstˇe patnácté – scénu vzkˇr´ısˇ en´ı. ˚ zitˇejˇs´ı zastaven´ı, Mnˇe je bliˇzsˇ´ı ono staré, tradiˇcn´ı podán´ı. Zdá se mi, zˇ e chce rˇ´ıci: Ano, je tu jeˇstˇe dalˇs´ı obraz, to nejduleˇ ˚ ze byt ˚ zité, tajenka celého pˇr´ıbˇehu. Ale právˇe to nemuˇ ´ namalováno na dˇrevo cˇ i vytesáno na kamenné desky (a je duleˇ zˇ e evangelia se na rozd´ıl od apokryfu˚ varuj´ı zobrazovat“, l´ıcˇ it samo vzkˇr´ısˇ en´ı) – to mus´ısˇ nechat napsat na desku ” ” svého srdce“, to mus´ısˇ ty sám zpˇr´ıtomnit“ svym ´ zˇ ivotem, svym ´ svˇedectv´ım. ” • 238 Hledat za“ Bohem, kterého zakouˇs´ım jako vyzvu, jeˇstˇe nˇeco dalˇs´ıho (nˇejaky´ pˇredmˇetnˇe zachytitelny´ subjekt“ této ´ ” ” ˇ ıc´ıch pˇredstav o Bohu (vˇcetnˇe antropomorfn´ıch projekc´ı, vyzvy) by podle mého názoru znamenalo stát se obˇet´ı zvˇecnuj´ ´ které zapom´ınaj´ı, zˇ e i pojem osoba“, aplikován na Boha, je pojem analogický, nikoliv popisny). ´ ” • 239 Nepotˇrebuji ted’vˇedˇet, vidˇet, slyˇset a pochopit to, co tvoˇr´ı onen nejzazˇs´ı kontext zˇ ivota (mého pˇr´ıbˇehu i pˇr´ıbˇehu svˇeta) a zjevuje jeho skuteˇcny´ smysl; v´ırˇ e, nadˇeji i lásce sluˇs´ı trpˇelivost. • 240 ˇ ´ ze, lidé nejsou herci deklamuj´ıc´ı Zivot nen´ı hra, které bych mohl porozumˇet zvnˇejˇsku, z odstupu pohodlné divácké loˇ snadno deˇsifrovatelné poselstv´ı jako ve sˇ patnˇe napsaném, kyˇ ´ covitém kusu; to poselstv´ı je v nich, aniˇz mu vˇetˇsinou sami plnˇe rozumˇej´ı, hra se neustále rozv´ıj´ı, jde o experimentáln´ı divadlo“, hranice mezi jeviˇstˇem a hlediˇstˇem padá, ” já mus´ım do hry, na scénu, chci-li opravdu chápat, oˇc jde. • 241 Uvˇerˇ it neznamená spoˇcinout v jistotách, nybrˇ ´ z pˇredpokládá odvahu pˇrijmout pozván´ı a vej´ıt sám na scénu, vstoupit do pˇr´ıbˇehu. Je to dobˇre reˇz´ırované, i kdyˇz ne vˇzdy dobˇre hrané drama, nejsou v nˇem ploché, cˇ ernob´ılé postavy; do posledn´ı chv´ıle mus´ıme byt ´ pozorn´ı a napjat´ı, nen´ı takovy´ okamˇzik, v nˇemˇz bychom si mohli byt ´ jisti, zˇ e jsme uˇz zcela a definitivnˇe pochopili, oˇc autorovi sˇ lo. Bitevn´ım polem vˇecˇ ného sporu v´ıry a nev´ıry jsou jednotlivé charaktery, boj prob´ıhá ne tak mezi nimi jako v nich; své poselstv´ı mi nepˇredávaj´ı t´ım, co deklamuj´ı, ale t´ım, jac´ı jsou. Nepˇrinesou mi ˚ ˚ dukazy, stávaj´ı se vˇsak sami odkazy a poukazy. Zaˇc´ınám vˇerˇ it v okamˇziku, kdy pˇrestanu cˇ ekat na dukazy zvnˇejˇsku, ale sám sobˇe i druhym ´ – právˇe se vˇs´ı zátˇezˇ ´ı svych ´ otázek a pochybnost´ı, s vˇedom´ım, zˇ e ani já nejsem jednoznaˇcnˇe ˚ ze nikoho k v´ırˇ e pˇrinutit a zbavit ho odpovˇednosti za vlastn´ı volbu – se kladny´ hrdina“ a ani mé svˇedectv´ı nemuˇ ” podobnym ´ poukazem stávám. . . • 243 Pojet´ı Boha jako nadpˇrirozené bytosti“ a celé dˇelen´ı skuteˇcnosti na pˇrirozenou“ a nadpˇrirozenou“ je krajnˇe zavádˇe” ” ” j´ıc´ı pˇrinejmenˇs´ım od té doby, kdy se vˇseobecnˇe vˇzil osv´ıcensky´ pojem pˇr´ırody a pˇrirozenosti, zahrnuj´ıc´ı vˇse, co ˚ je skuteˇcné“. Nadpˇrirozeny´ Buh“ se tak spolu se sˇ tˇedroveˇcern´ım Jeˇz´ısˇ kem a Santa Clausem ocitl ve spoleˇcnosti ” ” ˚ vodn´ıku˚ a bezhlavych ˚ rusalek, hejkalu, ´ ryt´ırˇ u.


15

• 246 (. . .) To, co v rˇ adˇe biblickych ´ textu˚ doslova pˇrekládáme jako nenávidˇet“ ( Kdo mne následuje a nemá v nenávisti ” ” ˇ adny´ nemuˇ ˚ ze slouˇzitdvˇema pánum, ˚ svého otce, matku a bratry, nen´ı mne hoden“, Z´ protoˇze pak bude jednoho milo” ˇ vat a druhého nenávidˇet“ (Mt 6,24)), znamená ve skuteˇcnosti pouze klást na druhé m´ısto“, neupˇrednostnovat. Pokud ” bychom si zde pˇredstavovali vyzvu k nenávisti, jak se tomu slovu dnes bˇezˇ nˇe rozum´ı, pˇrevrátili bychom evangelium ´ ˚ ale v dysevangelium, v jeho pravy´ opak; vedlo by to nejen k absurdn´ımu zkreslen´ı skuteˇcného smyslu onˇech textu, k vytvárˇ en´ı démonicky nebezpeˇcného obrazu Boha a Krista. • 249 stará zásada scholastiky • Kto dobˇre rozliˇsuje, dobˇre uˇc´ı. • 250 ˚ vymytych (. . .) Návrhy mozku, ´ a upravenych ´ ideologickym ´ sˇ kolen´ım gender studies“ cˇ i multikulturalismu“ a inkvi” ” ˚ zitory politické korektnosti, zˇ e by se uctivá vˇernost puvodn´ ımu textu a nádhernému jazyku Bible mˇela nahradit ˚ povaˇzuji za perverzn´ı, zpupné, blasfemické a slabomyslné orwellovskym pˇrekladu“ ´ newspeakem feministickych ´ ” ˇ Pˇrepisovat“ a cenzurovat text Bible podle naˇseho vkusu je pro mne stejnˇe nepˇrijatelné jako tvrdohlavé zároven. ” naivn´ı trván´ı fundamentalistu˚ na doslovném vykladu“ (opˇet podle jejich vkusu a omezeného porozumˇen´ı). ´ ”

Stano Krajˇci, 1.–9. 1. 2011

typeset by LATEX

Divadlo pro anděly. Život jako náboˇzenský experiment. Nakladatelství Lidové noviny, 2010

Recommend Documents