PÁ 18. 5. 19:30 Moravské divadlo ______________________________________________________________________ FRI 18 May 7.30 pm Moravian Theatre
Joseph Conrad – David Jařab
SRDCE TEMNOTY HEART OF DARKNESS
Divadlo Komedie Praha ___________________________________
překlad translation Jan Zábrana scénář script David Jařab (s použitím překladu románu Josepha Conrada Srdce temnoty od Jana Zábrany a s citacemi z Červené knihy C. G. Junga v překladu Petra Babky, Jolany Buckové, Hany Drábkové a Petra Patočky) (based on Jan Zábrana's translation of Joseph Conrad's novella Heart of Darkness with quotations from The Red Book by C. G. Jung translated by Petr Babka, Jolana Bucková, Hana Drábková and Petr Patočka) scéna stage design David Jařab kostýmy costumes Sylva Zimula Hanáková hudba music Ivan Acher režie directed by David Jařab premiéra 4. 11. 2011 premiere 4 November 2011 hrají cast Stanislav Majer, Roman Zach, Martin Finger, Marek Daniel, Jiří Štrébl, Martin Pechlát, Dana Poláková, Lamine Gueye
V divadelní adaptaci slavného románu Josepha Conrada Srdce temnoty se režisér David Jařab, který je rovněž autorem dramatizace i scénografie, vydává na cestu do nitra afrického kontinentu i lidské duše. Přestože nijak výrazně neevokuje konkrétní dobu, v níž se původní děj odehrává, a místo toho děj zasazuje do blíže neurčitého bezčasí, neodklání se od zásadních Conradových témat a především zkoumá, jak mohou v člověku pod vlivem extrémního prostředí převládnout nad „civilizovanými“ rysy osobnosti ty nejtemnější sféry primitivismu... Inscenace tak divákům nabízí náhled na „import“ kultury a životního stylu civilizovaných elit do cizích světů i náhled do nejnižších pater stinných stránek duše lidského jedince. Pohybuje se mezi existenciální výpovědí o hraničních situacích a groteskou, nemilosrdně odhalující koloniální myšlení. Minimalisticky pojatá jednoduchá scéna, kterou tvoří bazének uprostřed, nápaditě vykresluje rozmanitá prostředí od interiérů, přes plavbu lodí uprostřed džungle až po ta nejtemnější sklepení lidského podvědomí. Jařab tak dokazuje, že umí opustit popisnost a nabídnout inspirativní prostor pro divákovu imaginaci.
Director David Jařab, who is also the author of dramatization and stage design, sets on a journey to the heart of the black continent as well as to the darkness of our heart in his theatre adaptation of the famous Joseph Conrad's novella. Although he does not really portray the specific time when the story occurred and the set is rather indefinite and timeless, Jařab does not wander from the essential Conrad's topics. He focuses mainly on how the darkest spheres of primitivism can prevail over the “civilised” traits of our character by force of extreme environment. The production thus offers an outlook on the “import” of culture and civilized upper class lifestyle to remote places. It also provides an outlook on the darkest sides of human soul. The production oscillates between an existential report on extreme situations and a grotesque mercilessly revealing the colonial way of thinking. The minimalist stage design dominated by a little pool in the middle inventively depicts different sets – from various rooms to sea voyage in the depths of jungle to the darkest sides of human subconscious. Jařab proves that he can break free from descriptiveness and provide an inspiring space for spectator's imagination.
Moje srdce temnoty je výpravou za zlem do pralesa nevědomí, stejně tak je však i výpravou za zlem praktickým, zištným a sebestředně bezohledným. Marlowova cesta je v mém pojetí cestou vlastního poznání, cestou k dospělosti a odpovědnosti, kterou lemuje pokušení dosadit sebe samého na pozici boha. Abychom nahlédli do svého nitra, musíme sestoupit blíže temným stránkám své duše, ale zároveň musíme tento svůj vlastní boj se zlem vyhrát. Pokud překročíme hranici poznávání a začneme se svým zlem zacházet a distribuovat ho, ztratíme zpětnou vazbu a naše cesta skončí šílenstvím nebo smrtí. Obě základní tematické linie: cesta do vnitrozemí temných stránek lidské duše, i reflexe brutálního a tupého kolonialismu – za kterým stojí přesvědčení bílého Evropana, že je jediným právoplatným pánem a majitelem všeho, co nabízí nepoznaný svět okolo „civilizovaného“ centra – spolutvoří neoddělitelnou dvojici. Jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Obě pak dávají možnost zprostředkovat jedinečnost génia Conradova velkého románu. David Jařab o své inscenaci Srdce temnoty otevírá prales nevědomí Jařab, jak je jeho zvykem, si sám napsal scénář a také si navrhl scénu: ta nabízí vcelku opulentní a fantazii zneklidňující scenerii, která se v luxusním sloupovém půlkruhu s koženým křeslem a bazénem (nádržkou, jezírkem) uprostřed může stát klubem anglických gentlemanů, kteří teprve výlet do divočiny plánuji, luxusním sídlem afrického diktátora, ale i podivně surrealistickým salonem, kde se odhalují ty nejtemnější skuliny lidských – nebo už zvířecích – zálib. Představení je na poslední, leckdy zjemnělé sezony Komedie poměrně ostré. (…) Diváci jsou před začátkem varováni, že v představení je užit stroboskop: záhy zjistí, že skutečně, a to pěkně zostra. Začíná se ve tmě, do níž hlasem zesíleným mikrofonem zaznívají první dramatické věty: diváci jsou mezitím oslňováni právě stroboskopem. Celek inscenace kombinuje jakési snové výjevy (či spíše scény jak z noční můry), které jsou neuchopitelné racionálním výkladem, s klidnými sekvencemi, jež tvoří dějový rámec o zešílevším diktátorovi Kurtzovi. Celá metafora o drancování kolonizovaných území, jakož i setkání „civilizace“ s „divočinou“ a co z toho pro koho vzešlo, je především drastickým, vizuálně-hudebním diváckým zážitkem, který nepřetržitě atakuje divákovu fantazii. Vojtěch Varyš, Týden / 25. 11. 2011
Srdce temnoty Výtečné jsou pak, pro toto divadlo už téměř samozřejmě výtečné, výkony herců. Roman Zach během svých expresívních monologů odhaluje ony temné stránky Kurtzovy duše a sebe sama – doslova a do písmene. Naproti tomu Stanislavu Majerovi se střídmým projevem velmi dobře daří ukázat Marlowa jako člověka hluboce zasaženého a zklamaného vším, co viděl, který se snaží zachovat si morální integritu. Veronika Dospělová, Český rozhlas – Radio Wave / 28. 11 2011 Jařab o lidském zle Jařabovo Srdce temnoty má v sobě spoustu agrese, ale ve výsledku napíná všechny divákovy smysly, aby účinkem vysoustružilo alarmující nadstavbu otázky po „přirozenosti“ lidského zla. Tomáš Kůs, Pragueout.cz / 13. 12. 2011 Řezavý vhled do hrůz „lidství“ Předsazením závěru Conradovy novely do expozice pomohl Jařab Stanislavu Majerovi, aby se jeho Marlow, který je v adaptovaném textu především svědkem a vypravěčem, stal silným protihráčem hlavního
hrdiny příběhu Kurtze. Toho Roman Zach podává v souladu s novelou jako kolonizátora, jehož idealistická snaha „osvítit divochy“ v hloubi Afriky a zároveň od nich získat co nejvíc slonoviny přivedla až k tomu, že se povýšil na jejich božského hrůzovládce, sekal jim údy a vybíjel je co škodnou. Pomalován jako divošský bojovník, jen v bederní roušce a pak bez ní propadá záchvatům, v nichž rozum, šílenství a horečnatá nemoc splývají v extatickém tanci končícím křečí. Intence obsažené v předloze naplňují i Martin Finger v roli „racionálněji“ si počínajícího představitele koloniální firmy a Martin Pechlát v roli oddaného Kurtzova nohsleda. Avšak už pojetím dalších koloniálních úředníků, ztělesňovaných Markem Danielem a Jiřím Štréblem, vyhmátl David Jařab v Conradově textu kvality, které v oné době, kdy byl psán, uměl plně rozvinout jen Franz Kafka: groteskní absurditu odlidštěného fungování nejrůznějších správních či podnikatelských institucí. Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas / 9. 1. 2012 Jařab himself wrote the script as usual and he also designed the stage which represents quite opulent and disturbing scenery with luxurious semi-circle from pillars, leather armchair and a pool or pond in the middle. It can transform into a clubroom of English gentlemen that just plan their trip to wilderness, a luxurious residence of an African dictator but also a surrealist lounge where the darkest sides of human – or beastly – pleasures come to light. The production is quite harsh compared to other rather softened productions of the season at Komedie. Vojtěch Varyš, Týden / 25 November 2011 The actors' performances are excellent as usual with this theatre. Roman Zach literally uncovers the dark sides of Kurtz's soul and also his own personality in the expressive monologues. Stanislav Majer, on the contrary, portrays Marlow with tempered expressions and manages to present him as a man deeply touched and disappointed by all he has seen and still trying to maintain his moral integrity. Veronika Dospělová, Český rozhlas – Radio Wave / 28 November 2011 Heart of Darkness by Jařab contains a lot of aggression and strains all your senses to make you think about the alarming question of “naturalness” of human evil. Tomáš Kůs, Pragueout.cz / 13 December 2011
