ČT 17. 5. 19:30 Moravské divadlo ______________________________________________________________________ THU 17 May 7.30 pm Moravian Theatre
Oliver Reese – Dušan D. Pařízek
GOEBBELS/BAAROVÁ Divadlo Komedie Praha ___________________________________
překlad translation Goebbels. Samomluva Goebbels Zuzana Augustová scénář script motivy knihy Lída Baarová – Útěky Dušan D. Pařízek Dušan D. Pařízek based on Lída Baarová, The Escapes scéna stage design Dušan D. Pařízek kostýmy costumes Kamila Polívková režie directed by Dušan D. Pařízek premiéra 4. 9. 2009 premiere 4 September 2009 hrají cast Martin Pechlát, Gabriela Míčová Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“. Projevy, úvahy a deníkové zápisy Josepha Goebbelse odhalují povahu moderního manažera moci a tvůrce propagandistických strategií, které až dodnes formují náplň práce úspěšných PR agentur. Vzestup a pád „pána myšlenek Třetí říše“ a jeho vliv na nejintimnější (mezi)lidské sféry se odráží v jeho vztahu s Lídou Baarovou, českou hvězdou nacistického filmového průmyslu, pro kterou se stala tato známost vskutku osudovou. První část inscenace vychází ze scénáře hry Goebbels. Samomluva německého dramaturga a režiséra Olivera Reese, který ji v roce 2005 inscenoval v berlínském divadle Deutsches Theater. Z deníkových zápisů a projevů říšského ministra propagandy sestavil dramatický text, v němž se odráží sled situací, emocionálních zvratů, politických machinací a válečných konfliktů od Goebbelsova mládí až po jeho sebevraždu. Druhá část je pak pokusem o poslední „výpověď” Lídy Baarové. Pařízek zde velmi volně zpracoval motivy knihy Útěky, v níž Josef Škvorecký zapsal životní osudy české herečky podle jejího vyprávění. Martin Pechlát získal za postavu Josepha Goebbelse cenu Alfréda Radoka v kategorii mužský herecký výkon. The production is an intimate variation on the theme of “international relations”. Speeches, reflections, and diary entries of Joseph Goebbels uncover his character of a modern manager of power and creator of propaganda strategies on which prosperous PR agencies are based even now. The rise and fall of the “Lord of the Thoughts” of the Third Reich and their influence upon the most intimate personal spheres are reflected in his relationship with Lída Baarová, Czech film star of the Nazi
film industry. The first part of the script is based on the play Goebbels by German playwright and director Oliver Reese that produced it in 2005 at the Deutsches Theater in Berlin. He put together a play from the speeches of the Reich Minister of Propaganda and from his diary entries. He describes the chain of situations, emotional twists, political machinations and war conflicts from Goebbels youth to his suicide. The second part consists of the last “confession” of Lída Baarová. Pařízek very loosely based in on motifs of Josef Škvorecký's book Lída Baarová, The Escapes, in which the writer put down Baarová's life stories as she described them to him. Martin Pechlát was awarded the Alfréd Radok Award for Best Male Performance for portraying the character of Joseph Goebbels. Provokativní Goebbels/Baarová Scéna, na níž se inscenace odehrává, je prázdná. Šikmá čtvercová plocha je vražena do středu hlediště, až kamsi do páté, šesté řady. Po celý čas je ostře nasvětlena, jako by byly obě postavy u výslechu. Nejprve vchází Martin Pechlát v roli Goebbelse. Jeho monolog je sebedestruktivní studií slabocha, fanatika, bezcitné zrůdy s tváří a chováním slušného, nevinného úředníka. Pechlát dokáže nenápadnými gesty, trhavým pohybem ruky, krátkými, manickými stavy střídanými vnější vyrovnaností a klidem zachytit zrůdnost, samolibost a úskočnost ztvárňované postavy. Nijak ji nekarikuje, nijak ji ani nemýtizuje. Ve hře totiž nejde jen o Goebbelse samého, ale o téma sebestřednosti politika, jenž vládne bezcitem moci a mocí bez citu a svědomím zabíjet a vraždit. To Lída Baarová je jiný případ. Zahleděna jen do sebe, mladinká a naivní, nevidí a nevnímá dobu. Nechce vládnout ani ovládat, chce jen být celebritou a užít si peněz a slávy. A Goebbels ji osobním charizmatem a schopností mluvit uhrane. Zamiluje se do něj a odmítne nabídku odjet do Hollywoodu. Gabriela Míčová v roli Baarové odehraje téměř celý svůj part v sedě na pohodlné rozkládací židli. Mluví s jistým despektem, cynismem a nadhledem. Jako by život měla už za sebou a to, o čem vypráví, jsou již dávno minulé okamžiky jejího zpackaného života. K zachycení sebezpytných, navenek emotivně chladných stavů a postojů jí stačí různě zapalovaná a z malé kabelky vytahovaná cigareta, sklenka šampaňského a bílý kapesník. Baarová je v jejím podání ledově chladná ikona, celebrita, jež soukromí snad ani nemá či nechce mít. Halí je do lesku filmu a divadla, do
elegantních, chladně bílých šatů a sentimentality uměle vytvářených a udržovaných snů. Teprve tváří v tvář konečnosti tohoto způsobu bytí si uvědomuje prázdnotu a nicotu takového života. V dvoumonologu Goebbels/Baarová režisér Pařízek až do extrému dotahuje svou vizi intenzivního divadla, oproštěného od jakýchkoli vnějších efektů, soustředěného pouze na herce a text. Každý jevištní pohyb, každý detail kostýmu i scény, nastavení a změny světel, každý tón, který zazní, směřují k existenciální podstatě člověka. Mírou, kterou ji Pařízek poměřuje, je odpovědnost bytí, humanismus, důslednost konání a svědomí, život a smrt. A to je téma nejen předválečného a válečného Německa, česko-německých vztahů a dvacátého století. To je téma i dneška. Vladimír Hulec, E15 / 7. 9. 2009 Svůdně mrazivý duel Goebbels/Baarová Pařízek pracuje s divadelní narací famózně. Charakteristiku mocenské kreatury i mlaďoučké naivky, kterou světla ramp a aureola druhého nejstrašnějšího muže říše omámily tak, že přestala vnímat tragické konsekvence svého jednání – celý ten kontrast mezi zvráceným mužem s ambicí zcela překopat světský řád a citlivé ženy toužící po štěstí iluzorního filmového ráje ozřejmuje režisér i v příkré změně tempa dramatu, ve vlastním hereckém ztvárnění. S pouhými dvěma protagonisty vytvořil neobyčejně živý obraz zlé doby a podmanivou studii vztahu dvou lidí, z nichž jeden se krutě podepsal na všem lidském a druhý ztělesnil pokřivené svědomí národa. Jan Vnouček, Týden / 6. 10. 2009 Temnota svodu v zrcadle psýchy Goebbelse představuje Martin Pechlát, jehož výstupu patří první část inscenace, Baarovou Gabriela Míčová. Oba interpreti jsou na jevišti současně, k dialogu mezi nimi a kontaktu však nedochází. V době Goebbelsovy samomluvy sedí Baarová v pozadí před divadelním stolkem se zrcadlem – podobnému kusu nábytku z dámských ložnic se říkávalo psýcha. Pechlát je urostlý blonďák, dokonalé ztělesnění nacistického rasového ideálu. Ironická distance tvůrců od reálných předloh hrdinů je zřejmá již z tohoto obsazení. Interpret jen náznakem připomíná Goebbelsovo kulhání a s fascinující proměnlivostí výrazových prostředků a jejich dynamiky odkrývá jak rozličné polohy jeho psychiky – inteligenci
i zaslepenost, střízlivost i zuřivý fanatismus – tak duševní proces, v němž se z absolventa filozofie, deprimovaného úpadkem vlasti, stal jeden z nejvyšších nacistických pohlavárů. Na konkrétním případu tohoto Hitlerova nohsleda se před divákem odkrývá nadčasový mechanismus, jímž ideologie dokáží svést lidi až k infernu – zvláště jsou-li hlásány populistickými vůdci, kteří na sebe umějí strhnout pozornost. Obdobný proces svodu pak sledujeme i ve druhé části inscenace – monologu, v němž Baarová rekapituluje historii své osudové lásky. Některé kritiky vytkly Míčové, že od své postavy nemá podobný odstup jako Pechlát, a koulejí-li se jí po tváři slzy, že to zavání červenou knihovnou. Použití těchto „prostředků Stanislavského“ ovšem herečce umožňuje uchvátit diváka téměř autentickým cílem, a tím ještě účinněji demonstrovat, že moc není jen silou politickou, ale též erotickou, a má schopnost deformovat charakter jak společnosti, tak jedince. Režisérovo mistrovství jsem si uvědomil při pasáži, v němž se Goebbels rozohňuje při vizi konečného řešení židovské otázky. Baarová je od něho odvrácená, dívá se do zrcadla a slova její milostné zpovědi se postupně podřizují jeho slovům – až s nimi splynou. Ideologie a Eros dospívají k orgasmu. Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas / 16. 11. 2009 Baarová a Goebbels z jiného úhlu pohledu Pařízek připravil oběma hercům šikmu, na které představují své postavy, a v maximální možné míře umožnil prolnutí vlastně dvou monologů. Autorem Goebbelsovy Samomluvy je Reese, vyznání Baarové vypracoval Pařízek z motivů Lídiny knížky Útěky, jak je zapsal Josef Škvorecký. Pechlát jako kulhavý Goebbels vstupuje do světel z par historie od horizontu jeviště a zprvu bez zbytečných emocí exponuje příběh nadějného novináře, dramatika, literaturou a filozofií vzdělaného doktora, který se po nástupu německých národních socialistů jako jeden z nejodhodlanějších strůjců války dal plně do služeb fýrera. Míčová coby Baarová v kontrastu k jistému kalkulačnímu chladu politice oddaného druhého muže nacistického Německa, jehož slabinou jsou ženy, mistrovsky vyhrává naivitu zbožňované herečky, která omlouvá sebe i svého milence, o němž dokonce v závěru sóla tvrdí, že patřil k vůdcům, kteří si válku vlastně ani moc nepřáli… Právě na posloupné protikladnosti dvou povah je inscenace vystavěna. Dobře je tak odstíněna rozdílnost citového vkladu, ale i výklad
událostí, jež vedly svět do druhé válečné katastrofy a které třeba právě Baarová vnímala jen jako osobní komplikace vztahů. Oproštěny od ideologie ubíraly by se dozajista docela jinými cestami. Naivita proti zrůdnosti. Baarová si ji protrpěla po zbytek života. Goebbels zůstal věrný říši. Po Hitlerově konci nechal svou ženu skoncovat život jejich šesti dětí. Manželé pak spáchali sebevraždu… Jiří P. Kříž, Právo / 22. 10. 2009
Director Pařízek brings his vision of theatre to extreme in this “duet of monologues” Goebbels/ Baarová; a vision of intensive theatre free from any outside effects, focusing only on actors and text. Every movement on stage, every detail in costume or stage design, change in lighting, and every sound enhance the theme of existential nature of human being. The measure that Pařízek takes to compare it, is – responsibility of human being, humanism, consistency of our actions, conscience, life and death. And this is not only the theme of the pre-war and wartime Germany or Czech-German relationships or the 20th century. It is the theme of today. Vladimír Hulec, E15 / 7 September 2009 Pařízek works wonders with the theatre narration. He portrays a monster of power and a young ingénue that was so dazzled by the big world of show business and the aura of the second worst man of the Third Reich that she couldn't see the tragic consequence of her actions. This contrast between a depraved man with an ambition to remake the world order and a sensitive woman longing for happiness in the illusive world of film industry, is expressed even in the abrupt change in the tempo of the production and in the performance of actors. With only two protagonists, he managed to create an unbelievably vivid image of evil times and an enchanting study of a relationship between two people – one of them as the oppressor of all humanity and the other symbolising the distorted conscience of a nation. Jan Vnouček, Týden / 6 October 2009
