Divadlo jako budova pro utváření uměleckého díla
Karel Janeček
Znojmo 2012
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: (12. Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie)
Divadlo jako budova pro utváření uměleckého díla
Autor: Karel Janeček
Škola: Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Znojmo, Pontassievská 3
Konzultant: Mgr. Ladislava Vrbková
Znojmo 2012
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Ladislavy Vrbkové a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další informační zdroje včetně internetu.
PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat paní profesorce Mgr. Ladislavě Vrbkové, kterou jsem požádal o pedagogický dohled nad moji prácí, a která byla velmi ochotná mi v čemkoliv pomoci a věnovala mi svůj volný čas.
ABSTRAKT Cílem této práce je shromáždit poznatky týkající se opon a forbín, rozdělujících divadelní prostor, který se skládá ze dvou částí, jeviště a hlediště do uceleného textu. Zabývám se také vývojem těchto celků v průběhu dějin. V praktické části jsem vypracoval pracovní listy, které je možno vyplňovat ručně, jako například písemnou práci, nebo elektronicky. Slouží k procvičování znalostí studentů se specializací dramatické výchovy. K nim jsou vypracovány i vzorové, vyplněné pracovní listy. V příloze lze najít obrázky k jednotlivým kapitolám a podkapitolám.
KLÍČOVÁ SLOVA Simultánní scéna Scéna se nazývá simultánní proto, že byla společná pro všechny výstupy. Na jevišti bývaly umístěny malé domečky, tzv. mansiony – na nich byla namalována dekorace a herci stáli vždy před tím, ve kterém se odehrával děj.
Mansion Mansion je jeden z mnoha domečků užívaných při náboženských středověkých hrách. Ty se odehrávaly v chrámových prostorách, před kostely, na tržištích. Publikum se během hry nebo mystéria otáčelo, aby vidělo na mansion, u kterého se zrovna hraje.
Kukátkový prostor V Evropě nejrozšířenější forma jeviště. Jinak se mu říká i „italský prostor“. Kukátko je jakýsi rámeček, na jehož jedné straně je jeviště a na druhé hlediště. Diváci nesedí v aréně, ani poloaréně a dívají se přímo. Trojboké dekorace Trojboké dekorace, zvané telari se využívaly u barokního perspektivního prostorového jeviště. Jde o výměnu obrazů pomocí postranních trojbokých, malovaných hranolů. Otáčely se, byly v párech za sebou.
Sanskrtské divadlo Cílem sanskrtského dramatu je harmonie, proto končí všechny šťastně. Zabývají se spiritualitou, proto nejsou realistická. Představení se konala při různých příležitostech – náboženských slavnostech, svatbách, korunovacích, oslavách vítězství apod. Pochází z Indie.
OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................................... 1 1. DIVADLO JAKO POJEM......................................................................................................................... 2 1.1. Divadlo – místo pro dívání............................................................................................................ 2 1.2. Divadlo – architektonický objekt, sloužící k provozování divadelního představení..................... 2 1.3. Divadlo – instituce. ....................................................................................................................... 2 1.4. Divadlo – éra (oblast) divadelní kultury ....................................................................................... 3 1.5. Divadlo – podívaná. ...................................................................................................................... 4 1.6. Divadlo – hra, činnost odehrávající se ve hře............................................................................... 4 2. DIVADELNÍ PROSTOR........................................................................................................................... 5 2.1. JEVIŠTĚ A JEHO PODOBY .............................................................................................................. 6 2.1.1. Počátky divadla a antika ............................................................................................................ 6 2.1.1.1. Kultovní pravěké divadlo........................................................................................................ 6 2.1.1.2. Egypt....................................................................................................................................... 7 2.1.1.3. Orient...................................................................................................................................... 7 2.1.1.4. Indie – sanskrtské divadlo ...................................................................................................... 7 2.1.1.5. Čína......................................................................................................................................... 7 Pekingská opera .................................................................................................................................. 8 2.1.1.6. Japonsko................................................................................................................................. 8 Divadlo NÓ........................................................................................................................................... 8 Divadlo BUNRAKU /loutkové divadlo/................................................................................................. 8 Divadlo KABUKI.................................................................................................................................... 8 2.1.1.7. Řecké divadlo.......................................................................................................................... 9 2.1.1.8. Římské divadlo........................................................................................................................ 9 2.1.2. Středověk................................................................................................................................... 9 2.1.2.1. Náboženské divadlo ............................................................................................................... 9 2.1.2.2. Vozové jeviště....................................................................................................................... 10 2.1.3. Renesance ............................................................................................................................... 10 2.1.3.1. Terentiovské jeviště.............................................................................................................. 10 2.1.3.2. První masivní uzavřené divadlo – Teatro Olimpico .............................................................. 10 2.1.3.3. COMMEDIA DELL´ ARTE........................................................................................................ 11 2.1.3.4. Alžbětinské divadlo............................................................................................................... 11 2.1.4. Baroko ..................................................................................................................................... 11
2.1.4.1. Barokní kulisové jeviště ........................................................................................................ 11 2.1.4.2. Perspektivní prostorové jeviště............................................................................................ 11 2.1.4.3. Kukátkové jeviště.................................................................................................................. 12 2.1.5. Rokoko a Klasicismus............................................................................................................... 12 2.1.5.1. Rokoko.................................................................................................................................. 12 2.1.5.2. Klasicismus ........................................................................................................................... 12 2.1.6. 1. polovina 19. století ............................................................................................................. 12 2.1.6.1. Romantismus........................................................................................................................ 12 2.1.7. 2. polovina 19. století ............................................................................................................. 13 2.1.7.1. Mnichovská scéna ............................................................................................................... 13 2.1.8. Jeviště 20. století ..................................................................................................................... 13 2.1.8.1. SSSR ...................................................................................................................................... 14 2.1.8.2. Západní země ....................................................................................................................... 14 2.1.8.3. ČSSR...................................................................................................................................... 14 2.1.8.3.a. Burianovo D ....................................................................................................................... 14 2.2. HLEDIŠTĚ A JEHO PODOBY ......................................................................................................... 15 2.2.1. Počátky divadla a antika .......................................................................................................... 15 2.2.1.1. Kultovní pravěké divadlo...................................................................................................... 15 2.2.1.2. Indie – sanskrtské divadlo .................................................................................................... 16 2.2.1.3. Čína....................................................................................................................................... 16 2.2.1.4. Japonsko............................................................................................................................... 16 2.2.1.5. Řecké divadlo........................................................................................................................ 16 2.2.1.6. Římské divadlo...................................................................................................................... 17 2.2.2. Středověk................................................................................................................................. 17 2.2.2.1. Náboženské divadlo ............................................................................................................. 17 2.2.3. Renesance ............................................................................................................................... 17 2.2.3.1. První masivní uzavřené divadlo – Teatro Olimpico .............................................................. 17 2.2.3.2. Alžbětinské divadlo............................................................................................................... 18 2.2.4. Baroko ..................................................................................................................................... 18 2.2.4.1. Barokní hlediště.................................................................................................................... 18 2.2.4.2. Divadlo pro deset ................................................................................................................. 18 2.2.5. 1. polovina 19. století ............................................................................................................. 18 2.2.5.1. Dvorní divadlo Drážďany ...................................................................................................... 18 2.2.6. 2. polovina 19. století ............................................................................................................. 19
2.2.7. Jeviště 20. století ..................................................................................................................... 19 2.2.8.1. Západní země ....................................................................................................................... 19 2.3. FORBÍNA ..................................................................................................................................... 19 Forbína – místo.................................................................................................................................. 20 Forbína – herecký výstup. ................................................................................................................. 20 3. OPONY ............................................................................................................................................... 20 3.1. Co to je opona ............................................................................................................................ 20 3.2. Historie opon.............................................................................................................................. 22 4. METODIKA ......................................................................................................................................... 24 5. PRAKTICKÁ ČÁST................................................................................................................................ 25 6. ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 26 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.......................................................................................................... 27 8. PŘÍLOHY............................................................................................................................................. 28
ÚVOD
„Mohu vzít jakýkoliv volný prostor a nazvat ho holým jevištěm. Jeden člověk prochází místností, zatímco jiný ho pozoruje; to je vše, co je pro divadelní děj nezbytné,“ Peter Brook
Tématem této ročníkové práce je divadlo jako budova pro utváření uměleckého díla. Zabývá se především divadlem jako pojmem, otázkou co pro společnost divadlo znamená. Dále divadelním prostorem (jeviště, hlediště), forbínou a oponami. K „divadlu“ jsem se dostal před čtyřmi lety. Byla mi nabídnuta role majordoma Štěpána v divadelní hře Brouk v hlavě od Georgese Feydeau. Bylo to ve studentském divadelním spolku Xerus, který působil při Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické ve Znojmě. Hned po prvních zkouškách této hry jsem věděl, že chci vědět také něco o divadelní teorii. Proto jsem od dalšího školního roku přestoupil na obor pedagogické lyceum, kde se vyučuje dramatická výchova. Dramatickou výchovu mě vyučuje paní učitelka Ladislava Vrbková. V jejích hodinách jsem se dozvěděl spoustu zajímavých a užitečných věcí o divadle. Rozhodl jsem se své poznatky ještě rozšířit a napsat o nich tuto práci, která, jak doufám, pomůže i lidem, co ji budou číst dozvědět se něco nového a porozumět některým zákonitostem divadla, kterým nerozuměli. Zprvu mi psaní této práce připadalo nudné a složité, ale po jisté době jsem v sobě našel zaujetí pro tuto práci a pracovat na ní mě velice bavilo. Už to nebyla jen povinnost a ledajaká zvědavost. Byla to pro mě zábava a výzva. Výzva dopsat tuto práci a dále ji úspěšně obhájit. Práce je založena na poznatcích z knih, které jsem si kvůli této práci koupil nebo zapůjčil v knihovně Divadelního ústavu v Praze. Opírám se také o fakta získané z internetových stránek, nebo o mé vlastní zkušenosti.
1
1. DIVADLO JAKO POJEM V této analýze pracuji s hesly a pojmy, definovanými v teoretické divadelní literatuře. Vysvětlení těchto pojmů je zjednodušené, aby jim i laik byl schopen porozumět. Jednotlivé typy zde uvádím a charakterizuji.
1.1. Divadlo – místo pro dívání
Řecké „theaomai“ – dívat se a z něho odvozené „theatron“ – místo pro dívání se, později hlediště, se stalo základním označením pro dějiště určité lidské činnosti – provozování divadla. Většina evropských jazyků si vytvořila z řeckého theatron označení pro divadlo (theater, teatrum, teatro, teotrul apod.). Theatron a všechny z něho odvozené výrazy připomínají původní historický význam slova – místo pro dívání. A některé evropské jazyky postupovaly odlišně. Například v češtině a slovenštině, které od „dívat se“ vytvořily výraz divadlo.
1.2. Divadlo – architektonický objekt, sloužící k provozování divadelního představení. Jedná se, z historického důvodu, o vůbec nejčastěji přisuzovaný význam slovu divadlo. Prostor jeviště a hlediště tvoří neoddělitelné složky prostoru, který se při plnění divadelní funkce nazývá divadelní. Potom konkrétní místo, ve kterém se divadelní prostor nalézá, bývá nazýváno divadlem. Vysvětlení pojmu divadlo jakožto architektonický útvar je daleko jednodušší.
1.3. Divadlo – instituce. Pojem divadlo, mimo jiné i jako druh zkratky , nahrazuje jiné pojmenování pro tvůrčí skupinu, organizační systém, sociální a provozní zařízení, zajišťujících existenci a plynulý chod divadelních představení, případně ještě i jejich další publicitu. „Divadelní soubor je kolektiv umělců, techniků a administrativních pracovníků v divadelní budově.“ „Divadelní provoz je umělecký, umělecko-technický a administrativní útvar, který zaručuje svou činností chod divadelního představení.“ Miroslav Kouřil
2
Dále sem lze zařadit i řadu dalších označení – správa divadla, dramaturgie divadla, divadelní svět (soubor různých institucí) a jiné. Divadelní instituce a organizace samy nepodmiňují vznik divadelního procesu (i když jsou jejich součástí herci). Herci mohou hrát nezávisle na instituci a nezávisle je mohou sledovat diváci.
1.4. Divadlo – éra (oblast) divadelní kultury
Jde o správné označení, protože se jedná o kdysi proběhnuté divadelní procesy (např. alžbětinské divadlo). Lze sem také zařadit výrazy: divadlo krutosti divadlo absurdity divadlo světa Jedná se ale jen o jednostrannou zastupitelnost jednoho označení druhým. Pojem éra divadelní kultury nevypovídá nic o podstatě divadla, zatímco výraz divadlo v sobě může zahrnovat i určitou éru divadelní kultury jako souhrn provedených divadelních představení.
3
1.5. Divadlo – podívaná. Označení podívaná souvisí přímo s kořenem slova divadlo vzniklého od dívat se. V divadelní terminologii se označení podívaná vyskytovalo v 19. století, v současnosti se však přesunulo do oblasti mimodivadelní i mimoumělecké. Termín divadlo se v tomto smyslu používá například ve spojeních : divadlo přírody divadlo nebes divadlo země Je kladen důraz hlavně na vizuální složku vjemu, vyvolaného mimořádným úkazem.
1.6. Divadlo – hra, činnost odehrávající se ve hře.
Přiřazení slova hra slovu divadlo je natolik obecné, že určuje divadlo jen jako umělou lidskou činnost, aniž o specifičnostech a pravidlech této hry cokoliv vypovídá. Toto přiřazení je nepřesné. Pojem hra je širší než pojem divadlo a ani opačně nelze jednoznačně tvrdit, že divadlo je jen součástí her. Pro stanovení podstaty divadla je toto přiřazení nepoužitelné.
1.7. Divadlo – umění, divadelní umění, druh umění.
Někteří autoři považovali divadlo za druh umění. To by mohlo být oprávněné tehdy, kdyby se zároveň pojmem divadlo označovala řada jevů, které s uměním vůbec nesouvisí. Oba pojmy je však nutné velmi přesně rozlišovat. Divadelní umění je oblast umění (jedno z druhů umění), které vzniká s existencí divadla a je hodnotou jemu přiřazovanou.
4
1.8. Divadlo – dramatický text, soubor dramatických děl.
Je nutné poukázat na základní omyl, vzniklý zaměňováním pojmu drama za pojem divadlo. Pojmem drama byl a je označován určitý činoherní žánr, který byl nakonec ztotožňován s pojmem divadlo. Dramatický text (dramatické dílo) je nutno považovat za specifickou formu díla literárního, a to takovou, která může být vytvořena pro potřebu divadelní.
1.9. Metaforické vyjádření divadla
S takovým vyjádřením se lze setkat většinou u tvůrců a iniciátorů divadelního procesu (autorů, režisérů apod.), viz např. Barrault : „Divadlo je uměním lidské existence v prostoru“.
2. DIVADELNÍ PROSTOR
Divadelní prostor se skládá ze dvou částí. Z hlediště a jeviště. Dobře víme, že divadlo se dá hrát kdekoliv, třeba venku, v přírodě či na ulici. Stejně tak se dá hrát v malé místnosti nevhodné pro hraní divadla. Podmínkou je vytvořit divadelní prostor, ať už kdekoli. To znamená říci – toto je hlediště a toto je jeviště. Kromě vývoje jevišť a hledišť v průběhu dějin, budete v této kapitole také seznámeni s pojmem forbína.
5
2.1. JEVIŠTĚ A JEHO PODOBY
Jeviště je určený prostor pro představení v divadle. Jeviště slouží jako prostor pro herce a další účinkující. V některých případech mohou být jeviště pohyblivá, mohou mít i kruhový tvar připomínající klasickou cirkusovou manéž, kdy diváci sedí v kruhu okolo jeviště. V klasických kamenných divadlech bývá technický prostor nacházející se nad jevištěm označován jako provaziště, který je primárně určen pro provoz jevištní techniky. Rám jevištního obrazu se nazývá portál. Součástí portálu je pak opona. Ve spodním a horním obvodu jeviště se nachází horní a dolní rampa. Velká divadla určená pro balet, operetu, muzikál a operu mívají mezi jevištěm a hledištěm speciální prostor určený pro divadelní orchestr zvaný orchestřiště.
2.1.1. Počátky divadla a antika
2.1.1.1. Kultovní pravěké divadlo
Kultovní divadlo bylo divadlo náboženského typu, odehrávající se pod širým nebem, většinou na kruhovité ploše. V jejím středu stál obětní oltář a kolem něj tančili herci.Z každého místa byl stejně dobrý výhled nejen na herce. Jednalo se o první divadelní projevy člověka v podobě rituálních tanců. Těmito obřady, v jeskyních a před nimi, si zajišťovali dobrý lov. Používali různé masky, vyrobené z lebek zvířat a také kostýmy z kůží a částí zvířecích těl. K obřadům divadelního charakteru sloužily později i monumentální kamenné stavby, jako například Stonehenge v Anglii.
6
2.1.1.2. Egypt
Kde a jak se nalezené egyptské dramatické texty hrály není známo. Podle obsahů textů a scénických poznámek se však jednalo o něco velkolepého. Spousta herců, rekvizit a dekorací, symbolické tance, ba i dokonce balet. Bylo tedy jistě zapotřebí spousta místa k předvádění těchto her.
2.1.1.3. Orient
Orientální hry měly formu náboženského divadla, rozvíjely původní formy divadel. Jeviště mělo rezonanční podlahu, kvůli tradičnímu gestu rukou provázenému dupnutím nohou.
2.1.1.4. Indie – sanskrtské divadlo
Indická divadla měla tvar čtverce, trojúhelníku ale nejčastěji obdélníku. Dělila se na malá, střední a velká. Jeviště a hlediště byly dvě stejné části, které dělily divadlo uprostřed. Hrací plochu tvoří pódium. Čelo pódia je zdobeno reliéfy. Podlaha jeviště je z trámů a je pokryta vrstvou hlíny a štěrku. Střed hrací plochy je pozlacen a okraje posety barevnými kameny. U větších divadel bylo jeviště stupněm rozděleno na přední a zadní. Vzadu, nebo po stranách byly otevřené vchody do šaten herců.
2.1.1.5. Čína
V 8. století př. Kristem se na severu Číny stavěly bambusové budovy s pódii, tzv. divadlo Hi-Thai. Na jihu Číny se hrálo v chrámech. Do 11. nebo 12. století neexistovaly stálé divadelní prostory, zřizovaly se před chrámy a na tržištích. Jeviště byla vyvýšena a zastřešena. 7
Pekingská opera Jeviště byla obehnána půlmetrovým zábradlím, opatřena kobercem a dvojími dveřmi v zadní stěně (levé pro příchod a pravé pro odchod). Jedinými stálými rekvizitami jsou dvě židle a stůl.
2.1.1.6. Japonsko
Japonské divadlo se odehrávalo dříve ve svatyních buddhistů a šintoistů. Těmi se později inspirovali při tvorbě jevišť v modernějších formách divadla.
Divadlo NÓ Jeviště, obsahující i most je zastřešené po vzoru svatyní, ze kterých pocházejí. Rozměry jeviště jsou 6x6 metrů a pod podlahou z leštěného cypřišového dřeva jsou umístěny rezonanční nádoby. Most byl hlavním vchodem na jeviště. Může být také hráno n improvizovaných jevištích před chrámy.
Divadlo BUNRAKU /loutkové divadlo/ Jeviště je dlouhé cca. 11 metrů a je rozděleno na tři části. Protože bylo čím dál více složité, roku 1727 se začal používat systém propadel, jimiž byly dekorace vyváženy na scénu.
Divadlo KABUKI Jeviště divadla KABUKI se z počátku velmi podobala jevištím divadla NÓ. Kolem roku 1660 byla přidána opona a rozšířen most. Dále malé a velké propadlo a v roce 1757 bylo sestrojeno v Ósace otočné jeviště. V 1. polovině 18. stol. Byl zaveden další prvek kanuli – kanamiči, zvýšený most, spojující jeviště s malou místností vzadu v hledišti.
8
2.1.1.7. Řecké divadlo
Řecké divadlo tvořila aréna nazývající se orchéstra. S rozkvětem antického dramatu bylo vytvořeno malé dřevěné jeviště v zadní třetině kulaté orchéstry – proskénion. Proskénion, neboli jeviště mělký a vysoký. Na jeho zadní straně byla zřízena bouda s mnoha dveřmi tzv. skéné. Byla to jednoduchá budova, původně stan. Až později byla kamenná. Sloužila jako převlékárna a skladiště rekvizit, z níž se vycházelo 1-3 vchody. Na střeše se mohly odehrávat scény s bohy a její funkce mohla být i dekorativní. Viz obr. 1, 2 .
2.1.1.8. Římské divadlo
Římské jeviště se nazývalo proscénium (pulpitum). Bylo hlubší, širší a nižší, než řecké. V zadní stěně byly 3-5 dveří a nejméně jedny v postranních křídlech, která jeviště ze stran uzavírala. Podle řeckého vzoru sloužilo k zábavě a rozptýlení lidu a k reprezentaci moci tyranů. Vznikaly několikapatrové divadelní budovy. Orchestra se změnila na půlkruh a byla součástí hlediště. Čelní straně jeviště se říká scaenae frons. Byla to vyvýšená a bohatě zdobená třípatrová čelní stěna s výklenky, sloupy a sochami. Šatna a skladiště byly v postranních křídlech. Diváci neměli stejně dobrý výhled na jeviště jako v době demokracie. Struktura hlediště odrážela třídní uspořádání římské společnosti. Viz obr. 3 .
2.1.2. Středověk
2.1.2.1. Náboženské divadlo
Náboženské středověké hry se odehrávaly v chrámových prostorách, před kostely, na tržištích. Publikum se během hry nebo mystéria otáčelo od jedné podesty k druhé. Vzniká poprvé typ simultánní scény. Simultánní proto, že bylo společné pro všechny výstupy. 9
Na jevišti bývaly umístěny malé domečky, tzv. mansiony – na nich byla namalována dekorace a herci stáli vždy před tím, ve kterém se odehrával děj. Viz obr. 4, 5, 6 .
2.1.2.2. Vozové jeviště
Jednotlivá stanoviště byla postavena na vozech, které pak vyjížděly za sebou jako slavnostní průvod. Během představení obklopovali diváci vždy jeden vůz. Viz obr. 7 .
2.1.3. Renesance
2.1.3.1. Terentiovské jeviště
Terentiovské jeviště,neboli mansionové. Za úzkým jevištním můstkem stály jednotlivé mansiony oddělené přepážkami a malými sloupy, zepředu je uzavíral závěs. Postavy vystupovaly k dialogu vždy z jednoho z mansionů, který byl označen nápisem s konkrétním místem – takto nebyl narušen princip tří jednot: času, děje a místa. Viz obr. 8 .
2.1.3.2. První masivní uzavřené divadlo – Teatro Olimpico
První masivní uzavřené divadlo v Evropě – Teatro Olimpico – bylo postaveno v letech 1580-84 ve Vicenze. Nový architekt se po smrti původního rozhodl stavbu rozšířit směrem za stěnu scény, obohatil návrh o iluzivní dekoraci. Za každým z pěti průchodů stěnou (tři v průčelí a po jednom po obou stranách) vybudoval iluzivní ulici ze dřeva a sádry a vymyslel takové osvětlení, že ulice vypadaly jako skutečné. Ač jsou jen několik metrů dlouhé, působí dojmem dlouhých ulic a jsou rozmístěny tak, že každý divák vidí aspoň do jedné z nich. Viz obr. 12 . 10
2.1.3.3. COMMEDIA DELL´ ARTE
Kočovné herecké soubory
commedie dell´ arte hrály na jednoduchém vyvýšeném prkenném
podstavci, zadní strana byla podle potřeby ohraničena boudou ze závěsů, která sloužila jako převlékárna. Hra na boudovém jevišti vždy sázela na virtuozitu herců. Jeviště představovalo buď ulici, zahradu, nebo interiér. Hrálo se večer a jeviště bylo osvětlené jedinou lucernou, nebo pochodní.
2.1.3.4. Alžbětinské divadlo
Jeviště tvořilo pódium s tříposchoďovým portálem domu v pozadí. Na nádvoří divadla, naproti vchodu stálo vysunuté tzv. jazykové pódium. Hrálo se na pódiu, ve vchodech i v patrech mansionů, nad nímž byla věž s praporem, ze které se ohlašoval začátek představení. Např. divadlo Globe, Labuť. Viz obr. 9 .
2.1.4. Baroko
2.1.4.1. Barokní kulisové jeviště
V 1. polovině 16. století se scéna rozdělila na širokou hrací plochu a na zadní perspektivní obrazovou plochu. Tato část jeviště měla veliký sklon, v rámech byly kulisy. Nebyla opona, proto nešlo ještě o přesvědčivou iluzi skutečnosti. Viz obr. 10,11 .
2.1.4.2. Perspektivní prostorové jeviště
Perspektivní prostorové jeviště vyměňuje obrazy pomocí postranních trojbokých, malovaných hranolů zvaných telari . Otáčely se, byly v párech za sebou. 11
2.1.4.3. Kukátkové jeviště
Mělo klamnou „čtvrtou stěnu“ k publiku, určuje tradiční divadelní architekturu dodnes. Perspektivní systém kulis vytvářel iluzi hloubky a množství posuvných zařízení umožňovalo mnoho proměn jeviště. Novinkou byla proscéniová scéna dělící hlediště od jeviště, s rámem a oponou. A malované, průčelně stavěné postranní a odsuvné dekorace, přísně souměrného uspořádání.
2.1.5. Rokoko a Klasicismus
2.1.5.1. Rokoko
Divadelní jeviště se v rokoku nelišily od jevišť předchozí éry baroka. Byla zachována barokní kulisová jeviště a kukátková jeviště.
2.1.5.2. Klasicismus
Rozvíjí se technika jeviště. Dřevo nahrazují kovové konstrukce, pro snadnější vytahování a upevňování dekorací se zavádějí patrové pracovní lávky a rošt na stropu jeviště. V Anglii přináší operní technika vytahování a vyvíjí tak provaziště a tahy. Zvyšují strop jeviště a vytváří vodní rezervoár a oponu z měděných desek pro případ požáru.
2.1.6. 1. polovina 19. století
2.1.6.1. Romantismus
Staví se mělké jeviště s plastickou architekturou souměrného a ustáleného zadního prospektu. Jeviště má čtyři vchody a dva ze stran přední části scény. 12
2.1.7. 2. polovina 19. století
Vytvářely se plasticky dekorační jeviště. Začala být používána světla na elektřinu.
2.1.7.1. Mnichovská scéna
Proscénium s oponou mělo vysunutou předscénu obloukem do orchestřiště a bylo s ním spojeno schody. Za ní následovalo přední mělké jeviště s plastickou branou, za kterou bylo zadní jeviště, ukončené malovaným prospektem a zvýšené o tři stupně. V bocích všech tří hracích ploch visely látkové výkryty a spolu s proscéniem a plastickou branou tvořily neměnnou architekturu jeviště.
2.1.8. Jeviště 20. století
Ve 20. století se projevily pokusy o nové řešení prostoru scény. Prostor jeviště a hlediště mají splynout v jeden celek. •
Prvním typem je kruhový půdorys, jehož každou polovinu zaujímá na jedné straně hlediště, na druhé jeviště s rozsáhlou předscénou a zadním jevištěm se dvěma arkádami v oblouku, uzavíranými jednou oponou.
•
Druhý typ také vychází z požadavku jeviště mezi diváky. Spojuje se zde jazykové alžbětinské jeviště s barokním jevištěm kukátkovým.
•
Třetí typ je nejkonzervativnější. Udržuje kukátkový typ scény. Jeviště je mělké a nové pojetí se projevuje pouze v použití nejjednodušších dekorací.
•
Čtvrtým typem je variabilní divadelní prostor. Vznikl roku 1925 prací architektů Perreta a Čecha Bedřicha Feuersteina, kteří navrhli výstavní divadlo v Paříži. Divadelní prostor bylo možné dle potřeby proměnit v koncertní sál, kino, sjezdový nebo výstavní sál.
13
•
Pátý typ divadelního prostoru vzniká až po II. světové válce a poprvé se uplatnil v ČSSR. Je zde několik jevišť se stálými dekoracemi, které jsou umístěny okolo otočného hlediště.
2.1.8.1. SSSR
Po VŘSR byla snaha odstranit tradiční dekorace a nahradit je složitými konstrukcemi lešení, žebříky, reflektory a předměty technického zákulisí.
2.1.8.2. Západní země
Vzniká celá řada divadelních prostorů využívajících rozvinuté jevištní techniky a techniky kinematografie. V poslední době se stále častěji hraje v nekonvenčních prostorech, původně pro divadlo nezamýšlených. Například v továrnách, na tržištích nebo i v provozu restaurace. Nevyužívá se dekorací.
2.1.8.3. ČSSR
Reformy jevištního prostoru jsou u nás spjaty především s režisérem Jaroslavem Kvapilem. V prvních dvou desetiletích 20. století inscenoval shakespearovský cyklus na jevišti ovlivněném mnichovskou scénou. Jeviště bylo rozděleno na přední a zadní scénu, viz. Mnichovská scéna.
2.1.8.3.a. Burianovo D
Jeviště nechává velký prostor pro fantazii diváka. Veškeré technické zařízení je obnažené a scéna se přestavuje před diváky. Prostor se dělí můstky, praktikábly a hledáčky.
14
Hlavními charakteristickými rysy Burianova D jsou : 1. bodové osvětlení 2. diaprojekce 3. filmová projekce V portálu byl závěs, na který se z hlediště promítal film, diapozitivy nebo obojí najednou, ale vždy jen detaily – kopretina, tvář, oči, ruka.
2.2. HLEDIŠTĚ A JEHO PODOBY
Hlediště je obvykle ohraničený prostor, který je určen pro diváky. Diváci z hlediště pozorují představení. Hlediště je vybaveno tak, aby diváci mohli při sledování představení sedět nebo stát. Podlaha hlediště v nově budovaných objektech je z důvodů zajištění lepší viditelnosti jeviště téměř vždy uspořádána jako šikmá. Divadelní hlediště bývá většinou vpředu odděleno od jeviště portálem s oponou.
2.2.1. Počátky divadla a antika
2.2.1.1. Kultovní pravěké divadlo
„Hlediště“ kultovního náboženského divadla nabízelo stejný výhled pro všechny diváky. Stáli v kruhu okolo obětního oltáře, kde se odehrávaly rituály.
15
2.2.1.2. Indie – sanskrtské divadlo
Hlediště má z akustických důvodů tvar jeskyně se čtyřmi sloupy. Bílým, červeným, žlutým a modrým. Je to označení čtyř kast, světových stran ale i zeměpisných oblastí. Je stupňovité.
2.2.1.3. Čína
Hlediště měla více stupňů, v přízemí lidé stáli a kolem byla vyvýšená stanoviště. Sedělo se na lavicích před vyvýšeným hracím pódiem. Ve veřejných divadlech mělo hlediště tři tribuny. Jednu průčelní a dvě postranní. Průčelí bylo zdobeno velkými lampiony.
2.2.1.4. Japonsko
Hlediště tvoří někdy oddělená budova naproti jevišti. Ta má otevírací posuvnou přední stěnu, která se otevírá na začátku představení. Publikum hledí na představení zepředu hlavního jeviště, nebo z prostoru před mostem.
2.2.1.5. Řecké divadlo
Původně byl hledištěm pouze svah. To bylo dobré pro přístup shora i zdola. Na svazích se budovala polokruhová amfiteatrální hlediště. První řady patřily čestným hostům. Ostatní byly rozděleny podle okresů, takže nebyly potřeba vstupenky. Viz obr. 18.
16
2.2.1.6. Římské divadlo
Stavba hlediště je vybudována na zdech. Pod hledištěm jsou chodby a schodiště pro vstupy. Půlkruhové jeviště (cavea) a budova jeviště přiléhají k sobě. Prvních 14 řad je vyhrazeno pro urozené a lóže pro císaře. Hlediště je vysoké jako frons scaenae. Byla možnost natáhnou plátěnou střechu proti slunci. Viz obr. 19.
2.2.2. Středověk
2.2.2.1. Náboženské divadlo
Hledištěm náboženského divadla byly prostory mezi oltáři a později mansiony. Otáčeli se tam, kde se zrovna děj odehrával.
2.2.3. Renesance
Nejznámějším renesančním divadelním architektem byl Sebastiano Serlio. Renesance je návrat k Antice, takže Serlio řeší hlediště podle antického vzoru. Je tedy půlkruhovité a stupňovité.
2.2.3.1. První masivní uzavřené divadlo – Teatro Olimpico
Hlediště je stupňovité kolem kruhové výseče – zbytku antické orchestry. Má 13 řad mramorových lavic a lemuje ho po obvodu dvojité sloupořadí. Strop hlediště byl vymalován oblohou s oblaky, jako vzpomínka na antické otevřené divadlo.
17
2.2.3.2. Alžbětinské divadlo
Kolem dvora ve kterém se hrálo obíhaly patrové pavlače pro diváky. To umožňovalo rozdělit obecenstvo podle vrstev. Nejnižší vrstvy obklopovaly v přízemí jeviště ze všech tří stran.
2.2.4. Baroko
2.2.4.1. Barokní hlediště
Je odděleno od jeviště tzv. předscénou. Hlediště je protáhlé a má v pozadí lóže pro feudální společnost.
2.2.4.2. Divadlo pro deset
Uprostřed hlediště bylo umístěno otáčecí pódium se sedadly pro 10 osob dvora.
2.2.5. 1. polovina 19. století
2.2.5.1. Dvorní divadlo Drážďany
Architekt Gottfried Semper, tvořící na základě novorenesance, reformuje hlediště do půlkruhovitého. Uchovává ale lóžový systém pro potřeby dvora.
18
2.2.6. 2. polovina 19. století
Vyjadřuje se rozpor s tradičním oddělením hlediště od jeviště ale nerealizuje se. Viz obr. 13,14 .
2.2.7. Jeviště 20. století
Ve 20. století se začalo užívat velké množství druhů hledišť. Od hlediště kolem alžbětinského jazykového hlediště až po otočné hlediště. Nebyl žádný jediný vůdčí směr, podle kterého by se hlediště formovala. Typy hledišť se užívaly podle potřeby jednotlivých divadel. Viz obr. 15 .
2.2.8.1. Západní země
Pro západní
země je v tomto období typické hraní divadla na nových, pro divadlo původně
neurčených místech. Lidé na tržišti nebo v restauraci náhodně přihlíží novým formám divadel, aniž by to mnohdy tušili.
2.3. FORBÍNA
Forbína je výraz pocházející z němčiny – jako mnohé divadelní pojmy. Říká se jí tak v divadelním slangu. Jinak tedy předscéna, neboli proscénium. Pojem forbína má dva důležité významy.
19
Forbína – místo.
V základním slova smyslu je to místo v divadle, které se nachází vždy na jevišti divadla v prostoru mezi hledištěm a oponou nebo mezi orchestřištěm a oponou. Jedná se tedy o přední okraj jeviště, který se nachází nejblíže divákům.
Forbína – herecký výstup.
V dalším slova smyslu se pak tato slova používají pro označování hereckých výstupů hraných (předváděných) v tomto prostoru. Tyto výstupy se odehrávají obvykle před zataženou oponou. Herecké výstupy před oponou (pokud se nejedná o zvláštní umělecký záměr či o neobvyklý inscenační postup) se používají zejména jako spojovací prvek mezi jednotlivými obrazy, akty, jednáními či dějstvími, kdy za oponou zpravidla probíhají technické změny v dekoracích a přestavba jednotlivých scénických prvků či výměna rekvizit a kulis. Forbíny
v tomto
smyslu
proslavilo
zejména Osvobozené
divadlo,
kdy
známá komická dvojice Jan Werich a Jiří Voskovec pravidelně vystupovala před oponou se samostatnými výstupy, ve kterých vtipně a aktuálně reagovala (resp. více či méně vtipně glosovala) na různé společenské a politické jevy a problémy své doby.
3. OPONY 3.1. Co to je opona
Jednoduše řečeno je opona závěs oddělující v divadle jeviště a hlediště. Opona může být z jednoho kusu, v tom případě se otevírá směrem vzhůru, nebo do strany, ale často bývá uprostřed rozpůlena, aby se mohla otevírat symetricky doprava i doleva.
20
Vývoj divadla směřoval k tomu, aby všechno na jevišti bylo co nejreálnější a divák byl co nejvíce překvapován. Aby překvapení bylo zázrakem a okouzlením pro diváka – což nastávalo hned po otevření opony. Umožňuje, aby divadlo ukázalo obecenstvu pouze výjevy, které považuje za hodny pozornosti, zatímco jejich přípravy a proměny ponechává vskrytu. Když avantgardní směry odstranily realistickou opnu ze sametu, dali přednost oponě ze tmy. Divadlo je zkrátka bez (nějaké) opony nesmyslné. Původní nápad zkrášlit oponu obrazem (podobně jako nápad pověsit mezi jeviště a hlediště látku zakrývající přestavby scén) je zdánlivě pouze praktický. Obraz je na oponě proto, aby se mělo obecenstvo nač dívat, i když se právě nehraje. Tak jako herec na jevišti, i obraz na oponě něco představuje. Obraz na oponě však zároveň poučuje.
Poselství opony není jen souhrnem významů, které z ní můžeme luštit, když je spuštěna, tedy před představením a o přestávkách. Je zároveň souhrnem požadavků či nároků, které má společnost před oponou na divadlo. Napovídá, co chce obecenstvo vidět, až se opona zvedne. Poselství opony nesmí být představením popřeno, nýbrž umocněno. A Naopak: poselství hry by nemělo být závěrečným spuštěním opony anulováno, nýbrž sečteno a potvrzeno. Malovaná opona se ovšem může plně uplatnit jen ve společnosti, která své hodnoty, své ideály předem zná: ve společnosti, která chápe divadlo, jako nástroj, jímž lze tyto hodnoty a ideály formulovat, přednést, potvrdit a rozšířit. Malovaná opona tedy mluví o tom, co se chystá za ní, napovídá, co se bude hrát a jak je tomu třeba rozumět; ale zároveň mluví i o těch, kteří se scházejí před ní, o jejich vkusu a společenském vědomí. Malovaná opona se ještě navíc snaží, aby aspoň kousek toho „srozumitelného“, „smysluplného“, „ v krásný tvar formovaného“ světa za oponou zářil i na naší straně hranice. Divadlo, které se vzdá obrazu na oponě musí o to víc věřit vlastnímu umění. Víme už, že odstraněním opony jakožto kusu látky nezaniká opona jako princip: chce-li divadlo zůstat divadlem, musí ji něčím nahradit. Ať ji však nahradí tmou, hudbou, slovem nebo gestem, jímž herec vstupuje do role. 21
Čím otevřeněji se divadlo přiznává, že hraje, čím otevřeněji hledá svou divadelnost, tím víc mu záleží na tom, aby právě okamžik proměny, krok přes hranici byl dobře vidět. Aby opona byla přinejmenším průsvitná.
3.2. Historie opon
Opona byla používána již v antickém, římském divadle, avšak její existence v dnešním smyslu, tedy jako prostředku k vizuálnímu oddělení jeviště a hlediště, spadá až do pozdní renesance, resp. do vzniku barokní scény s jejími proměnnými dekoracemi a rámujícím jevištním portálem. Domníváme se, že opony užíval už B. Buontalenti ve svých
florentských inscenacích
z osmdesátých let 16. století. V technických spisech popisují její instalaci a ovládání N. Sabbattini (1637) a J. Furtenbach (1640). Nejstarším výtvarným pramenem je rytina zachycující provedení opery Pomo d´oro - Zlaté jablko – ve Vídni roku 1668. Od dob barokního divadla se opona chápala jako součást dekorační úpravy hlediště, a proto vždy šlo o oponu malovanou. Námětem maleb byly nejčastěji alegorie se vztahem k různým druhům umění. Vítaným námětem bylo také vyjádření národně, zemsky i lokálně vlasteneckých citů. Viz obr.16 . Oponami se také oddělovaly jednotlivé sekce reformního shakespearovského jeviště, členěného do hloubky na přední nižší jeviště a zadní o stupeň vyšší. Zvláštním případem jsou opony vytvořené konkrétně pro určitou inscenaci, jež svým pojetím předznamenávají výtvarné řešení představení. Původně stačila k zakrytí jeviště i k výtvarnému dokomponování hlediště opona jedna. Důsledky častých divadelních požárů však ukázaly, že jeviště a hlediště je třeba oddělit z bezpečnostních důvodů i jinak. Prvními pokusy byly opony s výztuží z drátěného pletiva, ale pak se sáhlo po celokovové, železné oponě. I protipožární opona může být výtvarně pojednána. Viz obr. 17 . Malovaná i železná opona se těžkopádně ovládají a při otevírání odhalují scénu nevhodně odspoda. Proto má většina divadel ještě plyšovou oponu rozhrnovací do stran, jejíž střední mezerou chodí herci děkovat publiku.
22
Není to naprosto jen objev divadla moderního: po celou dobu novověkého dramatu vznikají hry, pro něž je opona tím, o čem se v jistou chvíli nebo i po celý večer hraje: variace na toto téma jsou dobře známé ze Shakespeara (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Hamlet), z Moliéra (Versailleská improvizace, Směšné preciózky), z Čechova (Racek), Pirandella (Šest postav hledá autora, Jindřich IV.), z Anouilhe (Zkouška), z Brechta, z Dürrenmatta, Frische a mnoha dalších dramatiků. Příznačně se téměř nevyskytují v divadle sklonku 18. a celého 19. století.
23
4. METODIKA
Mým cílem je jasně objasnit různé významy pojmu divadlo, pojem divadelní prostor a jeho vývoj a seznámit s pojmy jako opona a forbína. Vypracoval jsem pracovní listy pro studenty, zabývající se dramatickou výchovou, a kteří už mají nějakou zkušenost s divadlem. Cílem bylo vytvořit takové pracovní listy, které by jim pomůžou procvičit a zopakovat látku týkající se divadla.
24
5. PRAKTICKÁ ČÁST
V praktické části jsem si zvolil tvorbu pracovních listů o divadelním prostoru. Mým cílem je vytvořit dvojici pracovních listů pro studenty se zaměřením na dramatickou výchovu. Tyto pracovní listy budou sloužit k opakování a procvičování divadelních pojmů. Pracovní listy jsou obsahem přílohy této práce.
25
6. ZÁVĚR
Cílem této práce bylo shromáždění co nejvíce informací o divadle jako pojmu a divadelním prostoru. Chtěl jsem hlouběji poznat Vývoj divadelního prostoru. V teoretické části jsem si uvědomil, že divadlo není jen budova, ani pouze soubor herců. Divadlo je dokonalá souhra všech jeho součástí, od divadelní budovy, přes herecký sbor až po uklízečky v něm. Praktická část obsahuje pracovní listy, ať už v tištěné, nebo elektronické formě. Vyplynuly z této práce a měly by sloužit k procvičování znalostí studentů, zabývajících se dramatickou výchovou.
26
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
A. GRONEMEYER. Divadlo. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-02084. Cs.wikipedia.org [online].
[cit.
2011-11-13].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Divadlo#Souvisej.C3.ADc.C3.AD_.C4.8Dl.C3.A1n ky GEORGE C. IZENOUR. Theatre design. New York: Holliday Lithograph Corporation, 1977. ISBN 0-07-032086-1.
J. Valenta, M. Taller, V. Šrámková, B. Pražan. Malované opony divadel českých zemí. Turnov: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2010. ISBN 978-80-7068-238-8.
MIROSLAV KOUŘIL. Prolegomena scénografické encyklopedie, část 9. Praha: Scénografický ústav, 1972.
Www.narodni-divadlo.cz [online].
[cit.
2012-01-06].
Dostupné
http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=planky_hledist.aspx
27
z:
8. PŘÍLOHY
Obr. 1 Řecké divadlo
Obr. 2 Popis řeckého divadla 28
Obr. 3 Římské divadlo
Obr. 4 Tři Marie u hrobu Kristova 29
Obr. 5 Rozmístění mansionů v chrámu
Obr. 6 Lodě chrámu 30
Obr. 7 Vozové jeviště
Obr. 8 Terentiovské, mansionové jeviště
31
Obr. 9 Alžbětinské divadlo
Obr. 10 Barokní kulisové jeviště I.
32
Obr. 11 Barokní kulisové jeviště II.
Obr. 12 Teatro Olimpico 33
Obr. 13 Hlediště Národního divadla
34
Obr. 14 Hlediště divadla v Jablonci
Obr. 15 Hlediště znojemského divadla 35
Obr. 16 Opona Národního divadla
Obr. 17 Protipožární ocelová opona (Louny)
36
Obr. 18 Theatron 37
Obr. 19 Nákres Kolosea
38
Pracovní list k praktické části ročníkové práce Skupina A.
2011/2012
1. Přiřaď k pojmům hodící se čísla z obrázku. • Proscenion …
• Orchestra …
• Scené
…
2. Co je to SIMULTÁNNÍ SCÉNA?
3. Co je to KABARET?
4. Co je to FORBÍNA?
5. THEATRON JE … a) forma divadla
b) hlediště
c) divadlo
6. Zařaď do období. Burianovo D
Středověk
Kukátkové divadlo
20.století
Náboženské divadlo
Baroko 39
Pracovní list k praktické části ročníkové práce Skupina B.
2011/2012
1. Co je to MANSION?
2. Přiřaď k pojmům hodící se čísla z obrázku. • Proscenion …
• Orchestra …
• Scené
…
3. BUNRAKU je … a) kabaret
b) loutkové divadlo
c) část jeviště
4. Popiš SANSKRTSKÉ DIVADLO.
5. Zařaď do období. Vozové jeviště
2. pol. 19. st.
COMMEDIA DELL´ ARTE
Středověk
Mnichovská scéna
Renesance
6. Co je kukátkové divadlo?
40
Pracovní list k praktické části ročníkové práce (vzor) Skupina A.
2011/2012
1. Přiřaď k pojmům hodící se čísla z obrázku. • Proscenion 3
• Orchestra 1
• Scené
2
2. Co je to SIMULTÁNNÍ SCÉNA? Simultánní scéna je společná pro všechny výstupy. Používají se mansiony. 3. Co je to KABARET? Kabaret je malá scéna se zábavným, humoristickým, hudebním nebo tanečním programem. Program se skládá z jednotlivých hudebných, pěveckých, tanečních nebo scénických výstupů. 4. Co je to FORBÍNA? Je to prostor, který se nachází vždy na jevišti divadla mezi hledištěm a oponou. Jedná se tedy o přední okraj jeviště, který je nejblíže divákům.
5. THEATRON JE … a) forma divadla
b) hlediště
6. Zařaď do období. Burianovo D
(20.st.)
Kukátkové divadlo
(Baroko)
Náboženské divadlo (Středověk) 41
c) divadlo
Pracovní list k praktické části ročníkové práce (vzor) Skupina B.
2011/2012
1. Co je to MANSION? Mansion je „domeček“ užívaný při středověkých náboženských hrách. Publikum se otáčelo k těm, kde se zrovna hrálo.
2. Přiřaď k pojmům hodící se čísla z obrázku. • Proscenion 2
• Orchestra 3
• Scené
1
3. BUNRAKU je … a) kabaret
b) loutkové divadlo
c) část jeviště
4. Popiš SANSKRTSKÉ DIVADLO. Zabývá se spiritualitou, není realistické. Představení se konala při různých příležitostech – náboženských slavnostech, svatbách, korunovacích, oslavách vítězství apod. Pochází z Indie. 5. Zařaď do období. Vozové jeviště
(Středověk)
COMMEDIA DELL´ ARTE
(Renesance)
Mnichovská scéna
(2.pol.19.st.)
6. Co je kukátkové divadlo? V Evropě nejrozšířenější forma jeviště. Kukátko je jakýsi rámeček, na jehož jedné straně je jeviště a na druhé hlediště. Diváci nesedí v aréně, ani poloaréně a dívají se přímo. 42
