DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ a VYBAVENÍ MOKRÝCH PROVOZŮ (UMĚLÝCH KOUPALIŠŤ) Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér Sportovní a rekreační stavby zaujímají v oblasti výstavby určité specifikum – u výsledného díla se většinou nedá kalkulovat s rychlou návratností vložené investice jako u staveb průmyslových, ani v nich nebudou majitelé tučných bankovních kont ukazovat sílu peněz jako u přepychových vil. Každý den se také nestaví monument velikosti Sazka arény, která může (a to právem) ochromovat nejen svou úžasností technickou, ale i investovanými penězi. V běžné praxi stavíme díla rozsahem menším, stlačovaná nedostatkem prostředků na minimum při maximalistických požadavcích budoucích uživatelů. Vždy je ale potřebné zachovávat určitá pravidla dispozičního uspořádání a materiálového provedení, aby vyhověla všem legislativním předpisům a také uvažovanému provozu. Podívejme se proto nyní na zařízení, která z hlediska hygienického vyžadují značnou pozornost, a to na provozy plaveckých areálů a koupališť.
Za koupaliště, z hlediska dnešní platné legislativy – Zák. 258/2000 Sb. ve znění Zák. 274/2003 Sb. o ochraně veřejného zdraví můžeme považovat jakýkoliv veřejný provoz s bazénem – od malé vířivky či hotelového bazénu přes školní či plavecký sportovní bazén až po velká zařízení „aquaparků“ s řadou bazénů a dalších doplňkových atrakcí. Veřejným provozem se zde rozumí i zařízení s omezeným přístupem, jako jsou klubová zařízení, bazény u hotelů nebo penzionů.
Z dohledu hygieniků jsou vyňaty pouze rodinné privátní bazény (bez komerčního využití). A proč je na koupaliště taková pozornost? Protože jsou zde jednotliví účastníci koupání dokonale odhaleni – nejen skromností koupacího oděvu, ale účinkem vody si smyjí z povrchu těla ochrannou vrstvu, která brání vstupu nebezpečných mikroorganizmů. Proto jsou stanoveny hygienické podmínky pro tyto provozy, které upřesňuje Vyhl. 135/2004 Sb.
.
Tato vyhláška si kromě „klasické hygieny“, jako je systém úklidu, parametry kvality vody v bazénu a četnost jejich měření, požadavků na mikroklimatické podmínky a osvětlení, všímá (trochu nešťastně) i technických požadavků na vybavení a dispozici areálů. Díky ustanovením příslušného zákona o zdraví se nepodařilo ve vyhlášce otázky hygieny a technického řešení koupališť od sebe oddělit, jako je např. řešení u pitné vody. Hlavním dispozičním požadavkem na řešení krytých umělých koupališť je ust. § 21,Vyhl 135/2004 Sb., kde je stanoveno pořadí pro příchod do bazénu : šatna – sprcha – bazén, pro odchod : bazén – sprcha – sušárna – šatna. Záchody dle § 22 se umisťují tak, aby návštěvník musel projít prostorem sprch. Podívejme se důkladněji na jednotlivé prostory, jak je na umělém koupališti umisťujeme dle předloženého dispozičního schéma.
VSTUPNÍ HALA
Recepce Pokladna Vedoucí
„čistá zóna“ krytého koupaliště
WC Muži
Šatna Muži
Sušárna Muži
Sprchy Muži
Šatna Ženy
Sušárna Ženy
Sprchy Ženy
Občerstvení
BAZÉNOVÁ HALA
WC Ženy Tribuna pro diváky
WC Muži
WC Ženy
Šatna pro diváky
Vstupní hala: Je prvním místem, kde se návštěvník ocitá. Její velikost odpovídá druhu provozu koupaliště. Vytváříme-li zařízení s plaveckým nebo výukovým bazénem, lze předpokládat provoz škol (plavecká školní výuka patří mezi dominantní příjmy pro provozovatele plaveckých bazénů) a do haly se určitě musí vejít odpovídající množství 50 – 60 dětí s doprovodem. Velkou halu bude pravděpodobně vyžadovat velký aquapark s předpokladem velkého nárazového provozu na vstupu i odchodu. Vstupní halu nebude vyžadovat hotelový bazén s provozem pouze pro hotelové hosty nebo bazén, který je součástí polyfunkčního sportovního areálu a slouží jen pro potřeby sportovců. Ve vstupní hale by neměly chybět záchody a občerstvení pro návštěvníky opouštějící areál. Ve vazbě na vstupní halu bývá instalována pokladna nebo odbavovací turniketový systém. V pokladně nebo viditelně naproti pokladně se instalují trezory pro uskladnění cenností návštěvníků.
Šatny umělých koupališť: Ze vstupní haly nám návštěvníci vstupují do prostoru šaten. V našich bazénech (oproti zahraničí) rozlišujeme čistý a nečistý prostor – viz schéma, který je oddělený známou „překročnou lavicí“. Návštěvník se zde zuje a do prostoru šaten vstupuje neobutý. Tím se lépe zajišťuje čistota v šatním prostoru – nebyl by zrovna nejlepší pocit, když byste se bosi vraceli z bazénu přes sprchy ke své skříňce a proti vám by kráčel nový návštěvník, kterému by z bot na nohou ještě odkapával rozbředlý sníh z ulice.
„Šatny musí svou kapacitou odpovídat kapacitě koupaliště.“
Ta se stanoví od velikosti vodní plochy – u neplaveckých bazénů (do hloubky 1,60 m) se uvažuje na s plochou 3 m2 návštěvníka, u plaveckých bazénů s plochou 5 m2 na návštěvníka. U dětských brouzdališť se uvažuje 2 na dítě. s plochou 1 m U bazénů s atrakcemi se stanovuje kapacita na vodní plochu individuálně dle způsobu využití. Kapacita areálu od koupajících návštěvníků je u krytých koupališť počítána jako dvojnásobek kapacity od vodní plochy. čistota v šatním prostoru – nebyl by zrovna nejlepší pocit, když byste se bosi vraceli z bazénu přes sprchy ke své skříňce a proti vám by kráčel nový návštěvník, kterému by z bot na nohou ještě odkapával rozbředlý sníh z ulice.
K této ploše musíme ještě připočítat možný rozptyl návštěvníků do doplňkových provozů koupaliště (pára, sauna, masérna, mokrý bufet a pod). „Půdorysná plocha jedné šatny musí být nejméně 1,5 m2. U nově budovaných nebo rekonstruovaných zařízení nejméně 2 šatny musí mít úpravy umožňující přístup osoby používající vozík pro invalidy a musí být opatřeny sklopným sedátkem“ (v souladu s Vyhl. 369/2001 Sb.). „Šatny u krytých umělých koupališť musí být provozně odděleny pro návštěvníky, kteří se jdou koupat, od ostatních návštěvníků – diváků“.
Předchozí hygienický předpis platný až do 31. 3. 2004 nám stanovoval nutnost oddělených šaten pro muže a ženy. Dnes již můžeme navrhovat a stavět společné šatní prostory, které jsou vybaveny převlékacími boxy. Tato dispozice je vhodná zvláště u zařízení, které je určeno pro rodinnou rekreaci – rodina může mít věci s sebou společně a v případě návštěvy rodiče s dětmi opačného pohlaví není problém se o děti postarat bez strachu, jestli si věci dobře uložily, šatní skříňku zamkly a nikdo je neobtěžoval. Pro zařízení spíše sportovního charakteru je vhodnější zachovat „klasický systém“ oddělených šaten umožňující volný pohyb „naháčů“ od sprch až k šatní skříňce.
U nových či nově rekonstruovaných areálů umělých koupališť se musí zajišťovat zachování všech parametrů stanovených příslušnou Vyhl. 369/2001 Sb. jako v jiných objektech občanského vybavení. Pro invalidní osoby na vozíku se v areálech umělých koupališť buduje nejčastěji hygienická buňka, která zajišťuje soukromí pro převlečení, osprchování a záchod v jednom prostoru. Umisťuje se zde i speciální invalidní pojízdné křeslo určené do bazénových provozů, na který si návštěvník přesedne ze svého „venkovního“. Vyrábí se v nerezovém provedení s teflonovými pouzdry bez nutnosti mazání ložisek a nehrozí nebezpečí znečištění vody i při vjezdu do bazénu nebo sprchování.
„Podlahy a stěny šaten musí být z hladkého, snadno čistitelného materiálu. Podlahy musí mít protiskluzovou úpravu a musí mít dostatečný spád směrem k podlahovým vpustím. Mezistěny musí být ukončeny alespoň 15 cm nad podlahou. Rohy a kouty obvodových stěn musí být zaoblené. Vybavení převlékacích šaten a převlékacích kabin musí být nenasákavé a snadno omyvatelné. Skříňky na šaty a obuv musí být z hladkého, vlhku vzdorujícího materiálu a u šaten krytých bazénů a saun musí být dobře větratelné“.
U koupališť, které jsou považovány spolu se saunami jako mokré provozy, je nutné při navrhování vždy uvažovat se zvýšenou vlhkostí v prostorách nejen kolem bazénu a ve sprchách, ale i v šatnách a komunikačních prostorách, kde se návštěvník pohybuje v plavkách či bez plavek – (ve sprchách, v sušárně a v šatně). V těchto prostorách bývá kladen vysoký důraz na čistotu a tím i četnost úklidu a desinfekce – říká se, že se na koupalištích uklízí jednou denně – od zahájení provozu až do jeho ukončení. Tomu musí odpovídat i materiály použité v těchto prostorách. Ať už se jedná o povrchy podlah a stěn, tak jednotlivé prvky vybavení – šatní skříňky, převlékací boxy, dveře oddělující jednotlivé prostory a pod. Prostory musí umožňovat i jednoduchost údržby – např. oplach podlah a pod.
Problematika šatních skříněk pro provoz koupališť je téma na zvláštní článek. Máme-li se v rámci celkového obecného řešení dispozice prostor umělých koupališť zmínit stručně, tak si při volbě skříněk, kromě vody odolného materiálu a dobré větratelnosti, musíme všímat i dalších dvou aspektů, které se v praxi často podceňují a vytvářejí pak v provozu poměrně značné problémy. Jedním z nich je správná volba velikosti skříňky, druhý představuje ochranu uložených věcí. Pro koupaliště jsou na trhu použitelné dvě velikosti skříněk – vysoké a nízké. Nízké jsou vhodné pro letní venkovní provozy, kdy návštěvník má lehké oblečení a nepotřebuje moc místa k odložení šatstva.
Kapacita šaten se tím zvětšuje – vejdou se cca 3 skříňky nad sebou. Tyto jsou ale zcela nevhodné pro celoroční provozy, kdy návštěvník přijde do areálu ve vysokých zimních botách a dlouhém zimním kabátu a do jedné takovéto skříňky se s věcmi nevejde. Druhý, velmi důležitý je aspekt zajištění bezpečnosti uložených věcí. Šatní skříňka musí být co nejvíce odolná, musí zabránit obyčejnému vypáčení a hlavním prvkem je pak vhodná volba uzamykacího systému. Z areálů nám již postupně mizí jednoduché visací zámky, které si návštěvník vypůjčil proti záloze v pokladně nebo u šatnářky. Tento systém je z provozního hlediska nejdražší – je potřeba pracovní síla na vydávání a zpětné vracení zámků, zámky se i přes zálohy ztrácí, často poškozují a musí se nahrazovat novými. Také ochrana věcí ve skříňkách takto vybavených je relativně nízká a na těchto areálech je nejvyšší počet šatních krádeží. Problematické bývá pro provozovatele uplatnění pojistné události u pojišťoven, které tento systém neuznávají za dostatečný. Stále více se dnes uplatňují zámkové systémy mincovní (skříňka se uzamkne po vhození 10 Kč mince a umožní vyjmout ze zámku klíč, kterým se pak skříňka odemkne a mince zpět vypadne – viz systém nákupních vozíků v obchodech). Nejodolnějším, ale i investičně nejdražším systémem je zamykání skříněk pomocí čipu, který je napojen na odbavovací systém celého areálu. Toto řešení je ale vhodné pro velké areály s rozmanitým provozem napojený do společného systému.
Zvláštní kapitolou u šaten je prostor pro diváky. Ten se zřizuje u sportovních plaveckých areálů, kde se předpokládají aktivity s diváckou účastí. Jde-li se někdo podívat na zápas vodního póla, plavecké či skokanské závody nebo vystoupení akvabel, těžko ho můžeme nutit převlékat se do plavek. Většina závodů a utkání se odehrává v zimním nebo chladném období a návštěvníkům oblečeným v kožichu by v bazénové hale s teplotou vzduchu téměř 30 °C nebylo asi nejlépe. Protože tyto divácké šatny jsou využívány jen občas, řeší se běžně systémem „divadelním“ (háčky na kabát, příp. ramínka) s dočasnou obsluhou.
Sprchy a záchody: „Počet sprch se řídí předpokládanou kapacitou koupaliště. U krytých umělých koupališť se počítá s jednou sprchou pro nejvíce 15 návštěvníků. Sprchy umělých koupališť pro muže a ženy musí být oddělené. Stěny sprch musí být obloženy obkladačkami nebo jiným omyvatelným materiálem do výše minimálně 2 m. Stropy a stěny ve sprchách musí být nad omyvatelnou částí omítnuty omítkou s protiplísňovým přípravkem.“
Vybavení sprch musí odpovídat extrémně náročnému provozu tohoto zařízení. Zcela nevhodné jsou sprchové systémy, kterými se vybavuji hotelové provozy nebo obytné prostory. Musí se počítat mnohonásobným použitím každý den - na velkém areálu může být sprcha spouštěna až 500 x denně!
Pro obsluhu sprch na koupalištích se upustilo od systému „klasických“ ružic, kdy si návštěvník spouští vodu a postupným otáčením na studené a teplé vodě nastavuje teplotu vody ve sprše. Tento způsob je náročný na velikou spotřebu vody s nízkým efektem – návštěvník roztáčí kohoutky a určitý čas seřizuje teplotu. Mnohdy odchází a nechává vodu zbytečně téci. Proto se dnes standardně instalují tlačítkové systémy s předem nastavenou teplotou vody a časovým vypínačem, který výtok po nastaveném časovém intervalu nezávisle na návštěvníkovi vypne.
Výhodnější, ale výrazně dražší jsou systémy sprch na fotobuňku, které dokáží šetřit vodu ještě daleko více než tlačítkové systémy - voda se sama spouští po vstupu návštěvníka pod výtok a při jeho odstoupení se okamžitě vypíná. Každý instalovaný systém musí být „vandaluvzdorný“ – nesmí umožnit návštěvníkovi se na něj věšet, čímkoliv cloumat nebo cokoliv utrhnout. Některá poškození, se kterými se provozovatelé v provozu setkávají, jsou až nepochopitelná, uvážíme-li, že by příchozí měl být pouze v plavkách a bez demontážních nástrojů. Vypálené fotobuňky nebo odšroubované části vybavení sprch však svědčí o tom, že řada „návštěvníků“ přichází na koupaliště s úmyslem něco poškodit a je náležitě vybavena.
Otázka sprch je provozně velmi choulostivá. Každý výtok představuje pro provozovatele vysoký provozní náklad – jak ve spotřebované vodě, tak v teple. Již před lety byl proveden výpočet, že teplo proteklé jednou sprchou by dokázalo zajistit temperaci pro středně veliký rodinný dům. Technologicky se proto navrhují systémy jak úsporných výtoků se sníženým množství proteklé vody za sekundu, ale pod větším tlakem, tak používání ve sprchách upravené vody z bazénu, která nespotřebuje k ohřátí tolik tepla, protože má již teplotu vyšší než voda z vodovodu. Na druhou stranu dokonale umytí a osprchovaní návštěvníci vnášejí do bazénu méně nečistot a čištění bazénové vody je daleko nákladnější a méně efektivní, než si každého návštěvníka před vstupem do bazénu dopředu pořádně umýt ve sprchách.
Dispozičně bývá otázka, zda sprchy na bazénech řešit v řadě, či je instalovat do oddělených boxů. Zde není žádné ustanovení, které by toto řešilo a je jen na uvážení projektanta, k jakému řešení se přikloní. Častěji se v dnešní době navrhují řadově sprchy. Systém je stavebně jednodušší a vede i k úspoře místa, resp. více sprch se vejde do daných prostor.
U větších areálů ale není na škodu, vytvoří-li se navíc 1 – 2 sprchové kabiny zajišťující větší intimitu očisty. Tento požadavek bývá zvláště pro dámské části sprch.
„Záchody musí být odděleny pro muže a ženy a stavebně upraveny tak, aby vyhovovaly zvláštnímu právnímu předpisu. Stěny záchodů musí být obloženy snadno omyvatelným materiálem nejméně do výšky 1,8 m. Počet záchodů se řídí předpokládanou kapacitou koupaliště; vždy pro 50 žen a 100 mužů musí být k dispozici alespoň jeden záchod a dále vždy pro 50 mužů jedno pisoárové stání. Záchody se umisťují tak, aby návštěvník procházel prostorem sprch.“
„Podlahy sprch a záchodů musí být ze snadno omyvatelného a snadno dezinfikovatelného materiálu s protiskluzovou úpravou, u sprch vyspádovány ve směru k podlahovým vpustím, jejichž počet a poloha musí zabezpečit dobré podmínky pro údržbu.“
Znalec stavebních předpisů poznal, že uváděné ustanovení je v souladu s Vyhl. 137/2001 Sb. a odpovídá tak obecným předpisům pro výstavbu. Pro vybavení záchodů jsou nejvhodnější záchodové mísy závěsné, které umožňují lepší způsob údržby po celém prostoru záchodové kabiny. Umístění záchodů tak, aby návštěvník po použití musel projít prostorem sprch nám vhodně zajišťuje, aby se příp. močovina na nohou návštěvníka nedostávala do bazénové haly.
Sušárna – osušovna: Návštěvník odcházející z bazénu přes sprchy je mokrý a sušárna je prostor určený k jeho osušení před vstupem do šaten. Nová Vyhl. 135/2004 Sb. nám sice z tohoto prostoru vytvořila „odpočinkovou místnost“, ale dá se předpokládat, že tato textová chyba bude časem opravena a nebudeme mezi sprchy a šatny koupališť nuceni umisťovat lehátka. Sušárna bývá vybavena „fukary“ teplého vzduchu umožňující rychlejší osychání těl návštěvníků. Potřebné je zde umístit vybavení na odložení věcí. Jako v celém ostatním prostoru je kladen důraz na omyvatelnost podlahy se spádem do odvodňovacího systému.
Závěrem: Dispozici bazénových hal si necháme na jindy. Chtěl bych zdůraznit, že problematika dispozičního uspořádání krytých umělých koupališť je mnohem složitější, než se dá popsat v jednom článku. Je potřeba uvážit nejen pohyb návštěvníků, jak zde bylo popsáno, ale i pohyb personálu, dopravu materiálu a zboží, pokud jsou na koupališti i další provozy. Řešení by se mělo přenechat architektovi – projektantovi s dobrou znalostí problematiky plaveckých areálů a i ten potřebuje k sobě tým zkušených specialistů. Podceněním této skutečnosti může sice investor ušetřit několik tisíc korun na projektovém řešení, ale prodělat statisíce či milióny při realizaci. Může vzniknout stavba, která bude trvale vykazovat provozní nedostatky, které se již velmi špatně odstraňují.
Použité vyhlášky, předpisy a materiály: Zák. 258/2000 Sb. ve znění Zák. 274/2003 Sb. o ochraně veřejného zdraví Vyhl. 137/1998 Sb. o obecných požadavcích na výstavbu Vyhl. 369/2001Sb. o technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace Vyhl. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky pro koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch Připravovaný předpis „Bezpečnost na koupalištích“ – www.aprcz.cz Firemní materiály Frajt Pro sro, NESSY sro a proj. ateliéru Bazenservis Foto: Milan Šmíd, Tomáš Havlíček - Frajt Pro
