DIPLOMOVÁ PRÁCE. Zdraví podporující a zdraví ohrožující chování v kontextu sociální opory v pozdní adolescenci

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Psychologický ústav Studijní rok 2015/2016

DIPLOMOVÁ PRÁCE Zdraví podporující a zdraví ohrožující chování v kontextu sociální opory v pozdní adolescenci

Markéta Cahová

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Iva Burešová, Ph.D. Brno 2016

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a jiné prameny, které jsem použila.

V Brně dne

..................................................... Markéta Cahová

Mé poděkování patří PhDr. Ivě Burešové, Ph.D. za oborné vedení, ochotu, podporu a neutuchající přístup, který mi v průběhu zpracovávání diplomové práce věnovala. Děkuji také PhDr. Martinu Jelínkovi, PhD. za poskytnutí dat ke statistickému zpracování. Na závěr chci poděkovat i respondentům, bez jejichž přispění bych nemohla práci realizovat.

Obsah Úvod ..............................................................................................................................6 1 Adolescence ...............................................................................................................8 1.1 Vymezení pojmu adolescence ..............................................................................8 1.2 Vývojové změny v pozdní adolescenci ................................................................9 1.2.1 Fyzické změny v pozdní adolescenci ...........................................................10 1.2.2 Kognitivní změny v pozdní adolescenci .......................................................12 1.2.3 Formování identity v pozdní adolescenci .....................................................13 1.2.4 Sociální změny v pozdní adolescenci ...........................................................15 2 Zdraví .......................................................................................................................20 2.1 Historický vývoj pohledu na zdraví ...................................................................20 2.2 Vymezení zdraví .................................................................................................21 2.3 Teoretické modely zdraví ...................................................................................23 2.4 Determinanty zdraví ...........................................................................................25 2.5 Mentální a fyzické zdraví ...................................................................................26 3 Chování ke zdraví .................................................................................................... 28 3.1 Výživa .................................................................................................................28 3.2 Spánek .................................................................................................................29 3.3 Fyzická aktivita ...................................................................................................30 3.4 Konzumace alkoholu ...........................................................................................31 3.5 Kouření tabáku ....................................................................................................33 3.6 Abúzus drog ........................................................................................................34 4 Sociální opora ............................................................................................................37 4.1 Základní vymezení ..............................................................................................37 4.2 Funkce a typy sociální opory ..............................................................................38 4.3 Negativní aspekty sociální opory ........................................................................39 4.4 Vliv sociální opory na zdraví ..............................................................................40 4.5 Sociální opora u adolescentů ...............................................................................41

5 Cíle výzkumu a výzkumné hypotézy ........................................................................44 5.1 Cíle výzkumu.......................................................................................................44 5.2 Výzkumné hypotézy ............................................................................................44 5.2.1 Výzkumné otázky ..........................................................................................46 6 Výzkumný design ......................................................................................................47 6.1 Výzkumný soubor ...............................................................................................47 6.2 Metody ................................................................................................................48 6.2.1 Škála chování souvisejícího se zdravím ........................................................48 6.2.2 Škála blízkých vztahů a sociální opory .........................................................49 7 Způsob sběru a zpracování dat ..................................................................................51 7.1 Sběr dat ................................................................................................................51 7.2 Zpracování dat .....................................................................................................51 8 Výsledky a interpretace .............................................................................................53 8.1 Deskriptivní statistika týkající se výzkumného souboru .....................................53 8.1.1 Demografické údaje ......................................................................................53 8.1.2 Škála chování souvisejícího se zdravím ........................................................55 8.1.3 Škála blízkých vztahů a sociální opory .........................................................58 8.2 Ověření stanovených hypotéz .............................................................................59 8.2.1 Vztah mezi sociální oporou a chování ke zdraví ...........................................59 8.2.2 Genderové rozdíly mezi dospívajícími v chování ke zdraví..........................60 8.2.3 Genderové rozdíly mezi dospívajícími v úrovni sociální opory....................62 8.3 Výzkumné otázky ................................................................................................62 9 Limity výzkumu ........................................................................................................64 10 Diskuze ....................................................................................................................65 Závěr .............................................................................................................................69 Seznam literatury ..........................................................................................................70

Úvod Předkládaná diplomová práce je dílčí součástí rozsáhlého výzkumného projektu Chování zdraví podporující a zdraví ohrožující: determinanty, modely a konsekvence, který vznikl pod záštitou Grantové agentury České republiky (č. 13-19808S). Zaměřuje se na zmapování případných souvislostí mezi vykazovaným chováním souvisejícím se zdravím a vnímanou úrovní sociální opory v pozdní adolescenci. Domníváme se, že úroveň vnímané sociální opory má vliv na jedincovo chování ke zdraví. Zejména pokud se jedinec nachází ve vývojovém období adolescence. Jedná se totiž o kritické období ve vytváření návyků v chování ke zdraví (Blatný et al., 2006; Bonino, Cattelino & Ciairano, 2005; Sawyer et al., 2012). Mladí jedinci jsou obzvlášť citliví na vnější podněty, okolí a vlivy ostatních. Environmentální faktory jako je rodina, škola, vrstevníci nebo sociální instituce mohou buď podpořit nebo zpochybnit jejich přístup ke zdraví. Navíc se v adolescenci aktivně budují silné přátelské vztahy a vliv kamarádů stoupá na významnosti (Helsen, Vollebergh & Meeus, 2000). Nedostatečné vytvoření těchto vazeb, a tím i snížená sociální opora od přátel, může mít následně dopad na chování ke zdraví a kvalitu života nejen v dospívání, ale i po celý život. Představení pozitivních důsledků chování podporujícího zdraví a negativních dopadů chování poškozujícího zdraví, může mladým lidem ulehčit jejich následnou adaptaci na zdravý životní styl. Znalostmi a vyhýbáním se rizikovým faktorům dochází také mimo jiné k zajištění budoucí zdravé a produktivní populace dospělých.

6

I. TEORETICKÁ ČÁST

7

1 Adolescence Adolescencí se nazývá životní fáze, kdy je mimo jiné možnost, vytvořit si návyky pro zdraví podporující nebo naopak poškozující chování v dospělosti. Je tedy klíčové se tímto obdobím zabývat a popsat všechny jeho důležité souvislosti. Podoba dospívání se však neustále mění. Věk nástupu puberty klesá a věk dospělosti se oddaluje. Pro pochopení měnící se dynamiky dospívání je nutné se zaměřit na vývojové změny, sociální vztahy a sociální média, které obzvlášť v současné době hrají obrovskou roli ve formování adolescenta (Sawyer et al., 2012). Kvůli ucelenému pohledu na pozdní adolescenci se v této kapitole nejdříve zaměříme na klasické vývojové změny ve vybraném období a následně na změny sociální a vliv sociálních médií na adolescenty.

1.1 Vymezení pojmu adolescence Termín adolescence (z lat. adolescere, dospívat) označuje přechodné období mezi dětstvím a dospělostí. Jeden z prvních, kdo uvedl do psychologie téma adolescence, byl G. S. Hall, také označovaný jako "otec adolescence". Dospívání popisuje jako fázi bouří a konfliktů, která však není univerzální a ani nevyhnutelná (Macek & Lacinová, 2006). Jeden z historicky prvních popisů adolescence rozebírá Bronfenbrenner (1979), kdy ve svém ekologickém modelu vysvětluje, že vývoj v dospívání se u každého jedince skládá z mnoha propojujících se vlivů. Zahrnuje biologický, sociální, psychologický, institucionální, kulturní a historický kontext. Další znaky dospívání popisuje ve své publikaci Lerner (1995). Tvrdí, že období adolescence je jedna nepřetržitá změna mezi jedinci a všemi jejich souvislostmi. V neposlední řadě si všímá, že adolescenci také charakterizují individuální rozdíly a diverzita. Dospívajícím se poměrně rychle mění vztahy mezi sebou i vztah k sobě samotnému. Lerner a Galambos (1998) pak ve své práci poukazují zejména na to, že až do sedmdesátých let minulého století nebyla adolescence důkladněji z biologického a sociálního hlediska zkoumána. V současnosti se však tak obrovské množství výzkumů a studií zbývá adolescencí, že lze vytvořit několik generalizací o této periodě života. Damon (2004) v této souvislosti uvádí, že v popisované životní etapě dochází k výrazným změnám osobnosti a to v oblasti tělesné, psychické a sociální. Jedinec je 8

duševně svěží, plný ideálů, dychtivý a překypující energií. Tu často potřebuje na řešení osobních krizí, tvorbu postojů a hodnot a hledání svého místa ve světě. Jeho pozitivní vývoj upevňují techniky jako je vzdělávání, pochopení od druhých a zapojování se do smysluplných aktivit. Období adolescence lze charakterizovat jako delší fázi, kdy jedince nelze označovat za dítě, ale ani za dospělého (Cicchetti & Toth, 1995). Obvykle zahrnuje jedno desetiletí přibližně od 10 do 20 let. Na přesnou časovou diferenciaci nemají však všichni autoři stejný pohled. Říčan (2004) postuluje, že začátek a konec období adolescence je u každého člověka individuální a nelze jednoznačně stanovit. Začíná zpravidla dosažením tělesné zralosti a končí vstupem do povolání. Dívky jsou však většinou tělesně zralé dřív než chlapci a vysokoškoláci začínají pracovat později než lidé se základním vzděláním. Dodává ale, že pokud by měl zvolit konkrétní věk konce adolescence, určil by zaokrouhlené číslo dvacet. V rámci charakteristiky výzkumného souboru předkládané práce, budeme vycházet z dělení adolescence na dvě fáze podle Vágnerové (2012) a to na ranou, přibližně mezi 11. - 15. rokem, a pozdní, zahrnující život od 15. - 20. roku. Vzhledem k věkovému rozsahu zkoumaného souboru osob je relevantní popsat pouze pozdní adolescenci, proto se ranou dále již zabývat nebudeme.

1.2 Vývojové změny v pozdní adolescenci Po celý život probíhají u každého jedince vývojové změny. Macek (2003) je popisuje jako vývojové přechody, které se projevují jak v biologické, tak i sociální oblasti. Jedná se o dosud neprožité životní situace, do kterých se jedinec dostává. V adolescenci je to například puberta, nástup na vysokou školu, odstěhování se od rodičů nebo vstup do práce. Také dochází k významným vývojovým přechodům především v tělesné oblasti, charakterizované dokončením tělesné proměny, v sexuálním životě, v emoční rovině, v sociálním začlenění a v kognitivním vývoji (Langmeier & Krejčířová, 2006). Macek (2003, s. 17) předkládá modifikovaný přehled vývojových úkolů v adolescenci podle Havighursta:

•

"Přijetí vlastního těla, fyzických změn, včetně pohlavní zralosti a pohlavní role.

•

Kognitivní komplexita, flexibilita a abstraktní myšlení - schopnost aplikovat intelektový potenciál v běžné každodenní zkušenosti. 9

•

Uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích, schopnost a dovednost vytvářet a udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví.

•

Změny vztahu k dospělým (rodičům, dalším autoritám) - autonomie, popřípadě vzájemný respekt a kooperace nahrazuje emocionální závislost.

•

Získání představy o ekonomické nezávislosti a směřování k určitým jistotám, které s ní souvisejí - k volbě povolání, k získání základní profesní kvalifikace, k ujasnění představ o budoucí profesi.

•

Získávání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerský a rodinný život.

•

Rozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností zaměřených ke komunitě a společnosti - to je získání kompetence pro sociálně zodpovědné chování.

•

Představa o budoucích prioritách v dospělosti - o důležitých osobních cílech a stylu života.

•

Ujasnění hierarchie hodnot, reflexe a stabilizace vlastního vztahu ke světu a k životu (světový názor)." Uvedené úkoly jsou kompatibilní s evropskými a severoamerickými

adolescenty, jinde ve světě se mohou značně lišit. Některé začínají již v dětství a v adolescenci by měly být završeny, jiné jsou specificky adolescentní (Macek, 2003). Okamžik jejich vynoření nazývá Havighurst "teachable moment". Při jejich úspěšném splnění dochází k radosti a úspěchu v úkolech nadcházejících. Jejich nesplnění vede ke smutku jedince, ke společenskému odmítnutí a k problémům s dalšími úkoly (Havighurst in Lerner & Steinberg, 2004). Záleží na samotném jedinci, jak se rozhodne zareagovat na probíhající změny. Může je využít jako možnost seberealizace a nové příležitosti se v životě posunout dál, nebo naopak se jim může bránit a považovat je za nežádoucí a stresující situace (Macek, 2003). Nepřiměřené či maladaptivní reakce na probíhající vývojové změny mohou vyústit v rizikové chování, které má nepříznivý vliv na zdraví a kvalitu života (Steinberg, 2004). 1.2.1 Fyzické změny v pozdní adolescenci V tomto vývojovém období dochází především ke zvýrazňování rozdílů ve stavbě těla a v proporcích mezi dívkami a chlapci. Dívkám se pomalu ukončuje růst, začíná se jim ukládat více tuku na břiše, hýždích a stehnech. Zvětšují se jim ňadra a houstne pubické ochlupení. U chlapců je naopak růst do výšky výrazný, a to hlavně 10

díky protahování trupu. Jejich postava se stává mužnější. Zároveň je u obou pohlaví dosažena plná pohlavní zralost (Říčan, 2004; Thorová, 2015). Že spokojenost se svým tělem vždy úzce souvisela a i nadále souvisí s kvalitou života a tedy i se zdravím podporujícím či poškozujícím chováním, dokládá mnoho studií. Z historického hlediska to potvrzují následující publikované výzkumy. Již v 50. letech Secord a Jourard (1953), vytvořili škálu na měření vztahu mezi spokojeností nebo nespokojeností s vlastním tělem a sebepojetím. Pozdější práce z počátku sedmdesátých let potvrdila, že výškou, váhou a stavbou těla se zabývá většina adolescentů. Nespokojenost se svým tělem vyjadřovaly spíše dívky než chlapci. Autor studie to připisuje většímu významu danému na vzhled, oblečení a fyzickou krásu u dívek (Clifford, 1971). Nejnovější výzkumy tyto teorie upřesňují. Krch (2000) ve své studii uvádí, že zhruba 30% chlapců a 60% dívek je nespokojeno se svým tělem. Jak dívky, tak i chlapci s výhradami ke svému vzhledu, měli nižší sebevědomí, méně kamarádů, deprese, somatické a zdravotní potíže. Podobné výsledky prezentuje ve své publikaci i Grogan (2000) který si navíc všímá, že důsledky nespokojenosti jsou výraznější u dívek. Ideálem mužské postavy je svalnatost, u žen štíhlost. Proto chlapci nespokojeni se svým tělem spíše cvičí a dívky naopak drží diety, které mohou vyústit v některou z poruch příjmu potravy. Podle Ata, Ludden a Lally (2007) má na nespokojenosti se svým tělem velký podíl mimo působení médií i tlak z rodiny nebo kamarádů. Tiggemann (2005) uvádí, že sledování televizních pořadů skutečně ovlivňuje pohled dospívajících na své tělo. Za kritické aspekty však označuje spíš druh pořadu a motivaci ke sledování, než celkový čas strávený před televizí. Vůbec nejrizikovější jsou podle něj pořady zabývající se emocionálními problémy každodenního života a hudební videa. Podle McCabe a Ricciardelli (2001) působí sociální média více na dívky než na chlapce. Za příčinu označují vyšší frekvenci prezentování "ideálního" ženského těla v reklamách, časopisech, filmech, módním průmyslu a dalších. Výsledky studie Ata, Ludden a Lally (2007) poukazují na rozdíl mezi chlapci a dívkami a nespokojeností s určitou částí těla. Zatímco dospívající chlapci mají nejčastěji problémy s horní polovinou svého těla, dívky soustředí svoji nespokojenost na tělo celé. Kromě médií uvádí jako rizikové faktory nespokojenosti se svým tělesným schématem nízkou sociální oporu spolu s nízkým sebevědomím. Palmqvist a Santavirta (2006) upozorňují, že nejenom nízké sebevědomí vede k možným poruchám příjmu potravy. Příčinu vidí i v přílišném porovnávání své postavy s vrstevníky a obrázky v časopisech, televizi nebo internetu. 11

Navíc uvádí propojení rizikového stravování s užíváním drog a nebezpečným sexuálním chováním. 1.2.2 Kognitivní změny v pozdní adolescenci K dozrávání mozku zpravidla dochází v období dospívání a mimo přirozeného procesu zrání na něj působí i vnější specifické podněty jako je například učení nebo životní styl. Adolescenti jsou schopni zpracovávat informace a aktivovat různé oblasti mozku rychleji než děti. Je to způsobeno zdokonalením neuronálního spojení. I produkce neurotransmiterů se mění. Obzvlášť se zvyšuje hladina dopaminu v limbickém systému, což je považováno za příčinu nárůstu náchylnosti mladých lidí vyhledávat vzrušení, adrenalin a rizikové chování (Steinberg, 2008). Celkově rychlejší dozrávání limbického systému, ve kterém se nachází centrum emocí, je důvodem zvýšené intenzity emočních reakcí, sníženou schopností regulovat silné emoce a sklonem k zkratkovému chování. Dospívající jedinci tak často zažívají vlny rozjaření a vzrušení, které je vedou k vyhledávání situací, navozující tyto pocity. Mohou tak rizikovým chováním spojeným se vzrušením, jako je například kouření, konzumace alkoholu a jiných návykových látek, nebezpečná jízda v autě nebo nechráněný sexuální styk, ohrozit svoje zdraví. Přitom vyhledávané situace nemusí být nutně negativního rázu. Nechráněný sex, drogy, hlasitá hudba nebo lehkomyslné chování může být nahrazeno potřebou uznání, vášní pro různé činnosti nebo dosažením uspokojivého výsledku v určitém oboru (Dahl, 2004). Podle Piageta (1999) se dospívající nacházejí ve stádiu formálních logických operací, jsou již schopni pracovat s abstraktními pojmy, tvořit hypotézy a dedukce. Začínají přemýšlet ve více dimenzích a neuchylují se pouze k jedinému možnému řešení. Jejich nová forma myšlení jim i mimo jiné umožňuje větší sociální porozumění. Dovedou vyvozovat závěry z úvah druhé osoby o třetí. Také na rozdíl od dítěte jsou již schopni porovnat své současné poměry v životě s těmi, které představují jejich ideál. Nesrovnalosti reality a představ adolescentů jsou poté častým důvodem jejich nespokojenosti, přehnané kritičnosti a útěkem do snění (Langmeier & Krejčířová, 2006).

12

1.2.3 Formování identity v pozdní adolescenci Identita (z lat. identitas od idem, totožnost, totéž) se vytváří během celého života, avšak v adolescenci dochází k jejímu vrcholu, k zápasu se sebou samým i okolím. Její budování je těžké obzvlášť pro ty, kteří nesplnili předcházející vývojové úkoly. Ale také ti, kteří odmítají převzít názory a postoje společnosti, zpochybňují i nejkontroverznější témata a vytváří si na všechno svůj vlastní pohled, nemají jejího dosažení lehké. Identita spočívá v hledání vlastního Já, odpovídá na otázky: Kdo jsem? Kam jdu? Kam patřím? V co věřím? Jaký je smysl mého života? Jak jsem se sebou spokojený? (Říčan, 2004). Z otázek je patrné, že se identita formuje osobně i sociálně. Osobní aspekt tvoří vědomí vlastní jedinečnosti, sebereflexe a sebehodnocení. Do sociálního aspektu patří pocit sounáležitosti, začlenění a kontinuity ve vztazích. Roste tak vliv sociální skupiny na jedince (Lloyd, 1985). Sebehodnocením se mimo jiné zabýval i Blatný, Osecká a Hrdlička (1999). Zjistili, že u introvertů je na značně nižší úrovni než u extravertů. Do psychologie zavedl termín "identita" Erikson. Ve své psychosociální teorii rozdělil lidský život na osm věků s tím, že v každém období musí jedinec vyřešit vývojový úkol, který má dva konfliktní póly. Přechod z nižšího stupně do vyššího charakterizuje vyřešení daného úkolu. Pokud jedinec nedokáže úkol splnit, vznikne krize, která brání a brzdí jedince v jeho dalším vývoji a oslabuje jeho ego. Jediným řešením je pak vrátit se zpětně k nesplněnému úkolu a vyřešit ho. Osm stádií: 1. Důvěra versus základní nedůvěra 2. Autonomie versus stud a pochyby 3. Iniciativa versus vina 4. Snaživost versus pocit méněcennosti 5. Identita versus zmatení rolí 6. Intimita versus izolace 7. Generativita versus stagnace 8. Integrita versus zoufalství Pro období dospívání je nejdůležitější páté stádium, proto se ostatními dále zabývat nebudeme. Erikson tento stupeň popisuje jako období, kdy si člověk utváří představy o sobě samém a jeho sebepojetí je odrazem názorů ostatních. V žádném jiném období

13

nejde tak blízko sebe příslib objevení sebe sama a přitom hrozba ztráty sebe samého (Erikson 1950,1965 in Drapela, 2001). Jinak chápe identitu James Marcia. Sice z Eriksona částečně vychází, ale tvrdí, že člověk se neskládá pouze z jedné identity. Naopak, disponuje mnoha identitami vztahujícími se k víře, politickému přesvědčení, přátelství atd. (Thorová, 2015). Na základě interpretace výsledků výzkumu vývoje identity definuje Marcia (1980) její čtyři stavy. Stavy mezi sebou rozlišuje podle přítomnosti nebo nepřítomnosti explorace a závazku. Za exploraci označuje fázi aktivního objevování, hledání a zkoušení hodnot, přesvědčení a cílů. Člověk testuje svoje hranice a ideály. Pod závazkem vidí finální rozhodnutí jedince pro určitý cíl nebo hodnotu. Člověk přijímá za sebe zodpovědnost při plnění těchto úkolů (Bačová, 1997). 1. Difúzní stav identity Je charakteristický absencí explorace i závazku. Jedná se o nejméně zralou identitu. Člověk neprojevuje zájem o svoji budoucnost ani o seberealizaci. Postrádá potřebu se prosadit a vůbec se nějak projevovat. Mění svoje názory podle očekávání druhých. 2. Předčasně uzavřená identita Závazek je již v tomto stupni přítomen, explorace nadále chybí. Jedinec bez otázek a aktivního zkoumání přebírá od autorit závazky (tzn. názory, cíle, hodnoty atd.). 3. Moratorium U jedince je patrná explorace, závazek však vytvořen není. Pro toto období je charakteristické hledání a zkoušení různých alternativních cest a postojů. Člověk je otevřený novým zkušenostem a situacím. Snaží se najít uspokojivé odpovědi na svoje otázky. Zažívá pochybnosti o sobě samém a v důsledku toho často odkládá rozhodnutí, aby se v případě omylu mohl vrátit zpět. 4. Dosažení identity Je zde přítomná explorace i závazek. Po prožité krizi dochází jedinec k vytvoření své vlastní identity. Vymezuje se proti společností daným modelovým příkladům. Minulost, přítomnost i budoucnost tvoří smysluplný celek a člověk směřující do budoucnosti si vytváří závazky (Marcia, 1980). Jako individualizaci jedince vidí celý proces vývoje identity Josselsonová (1980 in Macek, 2003). Rozděluje ho na čtyři etapy. V první, která začíná v rané adolescenci, dochází k psychologické diferenciaci. Jedinec si všímá vlastní odlišnosti od ostatních, hlavně vrstevníků a rodičů. Stává se kritickým k autoritám. Druhá fáze začíná přibližně kolem 15. roku života. Jedná se o období zkoušení a experimentování. Adolescenti jsou 14

přesvědčeni, že oni všechno ví nejlépe. Snaží se odpoutat od závislosti na rodičích a současně si vytvořit závazky se svými kamarády. Žijí převážně přítomností, nad vzdálenější budoucností nepřemýšlí. Ve třetí etapě (16-17 let) nastává období navazování přátelství. Vzrůstá důležitost přátelství a intimních vztahů. Vazby s rodiči se posilují a zvyšuje se zodpovědnost za svoje činy. Konsolidace vztahu k sobě je poslední fází vývoje identity v pozdní adolescenci. Jedinec si postupně začíná uvědomovat sebe samého, svoji jedinečnost a autonomii. Dokáže již propojovat minulé s přítomným a budoucím. Z uvedených teorií vývoje identity je patrné, že adolescent prochází obdobím plným zmatků, pochyb, experimentování, hledáním pravdy, ale i naděje, odvahy a zodpovědnosti. Není proto divu, že právě v této fázi života je náchylný k abúzu návykových látek, nechráněnému sexu a dalšímu rizikovému chování, které může mít drtivý dopad na jeho zdraví. Na druhou stranu se v tomto období mohou i úspěšně rozvinou žádoucí návyky v chování ke zdraví, jako je například pravidelné snídání, vyvážená strava, používání ochranných pomůcek při sportu, naučení se využívat relaxačních metod atd. 1.2.4 Sociální změny v pozdní adolescenci Období dospívání hraje důležitou roli pro pozdější osvojení partnerských, rodičovských, přátelských a profesních rolí. Na základě sebedůvěry, pocitu autonomie, komunikačních dovedností a dalších vlastností, si adolescenti vytváří přístup a postoj k interpersonálním vztahům. Začínají být více samostatní a přebírají kontrolu nad velkou částí svých činů a chování. (Berzonsky & Adams, 2003; Macek, 2003). Rodinné vztahy Rodina je symbolem jistoty a bezpečí v životech mnoha lidí. Hlavně také má nezastupitelnou funkci v procesu socializace dítěte. Nastiňuje mu první pohled a první zkušenost s modelem společnosti. Je hlavním činitelem výchovy. Adolescence je mimo jiné i období dosažení stabilní identity, emancipace a pocitu sebejistoty. Proto se vztah rodič - dítě musí nutně změnit tak, aby se umožnilo dospívajícímu se osamostatnit a přitom si udržet zdravý vztah s rodinou. Každý jedinec používá jinou strategii emancipace. Nejčastěji se jedná o odmítání veškerých názorů a hodnot rodičů, což se může týkat i jejich postojů ke zdraví, návykům a celkovému 15

chování ke zdraví. Také je častá kritika jejich chování a pocity studu za jimi projevené něžnosti (Langmeier & Krejčířová, 2006). Čím hlubší a vyrovnanější nekonfliktní vztahy dospívající s rodiči má, tím lépe dochází k jeho osamostatnění (Sobotková et al. 2014). Významnost vztahu s rodiči však v dospívání, na úkor vztahu s vrstevníky, klesá (Helsen, Vollebergh & Meeus, 2000). Sobotková et al. (2007) chápe zdravé rodinné fungování jako schopnost rodiny si poradit s náročnými situacemi. Pokud je tato schopnost oslabena, může to vést k rizikovému chování adolescentů a to i v oblasti zdraví. Gecková et al. (2003) uvádí, že konzistentní sociální opora má velký vliv na kvalitu života adolescenta. Ti, kteří se nemají na koho obrátit při řešení problémů, označují svoje fyzické i psychické zdraví za horší než ti, kteří někoho blízkého mají. Vrstevnické vztahy Emancipace od rodiny přináší s sebou i dostatečný prostor důležitý pro rozvoj přátelských vztahů. Pro adolescenta mají největší význam jeho vrstevníci. Řeší podobné problémy, zabývají se stejnými věcmi a často sdílí hodnoty, přesvědčení a světonázory obdobné jako on sám (Langmeier & Krejčířová, 2006). Že soužití s vrstevníky je v období dospívání velice důležitou záležitostí, potvrzují i La Greca a Harrison (2005). V procesu hledání podpory a přijetí, se jedinci obrací na vrstevnickou skupinu, která je charakterizovaná určitou reputací a podobně smýšlejícími jedinci. Dolcini a Adler (1994) nastiňují hned několik takových skupin. Uvádí skupinu oblíbených a populárních, kde jedinci dbají na svůj vzhled, image a udržování vysokého statutu. Dále se zmiňují o skupinách atleticky orientovaných jedinců, akademicky založených dospívajících, skupinách rebelů, skupinách deviantů, o těch, kteří se nikam nezapojují a preferují samotu a mnoha dalších. Vágnerová (2012) vidí ve vztazích s vrstevníky uspokojení hned několika důležitých psychických potřeb: 1. Potřeba stimulace. Jedinec ji dostává z kontaktu s vrstevníky a ze sdílených aktivit. 2. Potřeba smysluplného učení. Vrstevníky od sebe nedělí věkové kategorie ani vývojové stupně a jejich myšlení je velice podobné. Díky tomu se stávají neformální skupinou, která určuje, jak se chovat, co je přípustné a co už ne. Zkouší aplikovat různé strategie na různé situace a porovnáním s dalšími členy skupiny vyvozují závěry. Referenční význam vrstevnické skupiny však spočívá také v tom, že si dospívající může uvědomit 16

podobnosti či odlišnosti druhých od sebe sama a srovnat svoje zkušenosti se standardem vrstevníků. 3. Potřeba jistoty a bezpečí S odpoutáváním od rodiny se částečně oslabuje jedincův pocit bezpečí, který tato vazba poskytovala. Aby se znovu naplnil, hledá dospívající pomoc u vrstevníků, kteří se nachází v té samé situaci. Vytváří si s nimi silné pouto, které mu poskytuje do určité míry jistotu a pocit zázemí. 4. Potřeba být akceptován Získat společenskou prestiž a uspokojivé postavení tvoří velice důležitou součást dospívání. Jedinec si tak ujasňuje svoji identitu a také sebepojetí. Jeho pozice ve skupině má často subjektivní hodnotu a je určována převážně na základě jeho osobnostních charakteristikách a míry konformity ke skupině. 5. Potřeba určit si vlastní pravidla Jde ruku v ruce s tendencí k osamostatnění se od dospělých. Adolescent má potřebu vymezit se proti příkazům, které mu nevyhovovaly, a vytvořit si vlastní, přijatelnější. Skupinové normy bývají z důvodu srozumitelnosti a jednoduchosti většinou nekompromisní a extrémistické. Ne vždy však probíhá socializace s vrstevníky ideálně. V jejím průběhu je třeba si všímat možných negativních aspektů, které by mohly ohrožovat nebo poškodit zdraví člověka. Souvislosti mezi rizikovým chováním a vlivem vrstevníků zkoumali Gecková a Van Dijk (2001). Zjistili, že čím více má adolescent kamarádů, kteří podporují a provádí rizikové chování, tím větší má šanci, že se začne chovat úplně stejně. Jelínek et al. (2006) se sice ve svém výzkumu zaměřují na jedince nacházející se na konci rané adolescence, ale potvrzují, že vrstevnická konformita hraje důležitou roli v rizikovém chování dospívajících. Intimní vztahy Intimita, navazování vztahů a sexuální aktivita jsou znakem psychosexuálního vývoje dospívajících. Chování se sexuálními prvky lze zařadit již do pubescence. Chlapci i dívky si začínají uvědomovat vlastní sexualitu a u většiny z nich dochází formou masturbace k uspokojování sexuálního pudu. Následně v období pozdní adolescence dochází k prvním heterosexuálním stykům mezi dospívajícími (Langmeier & Krejčířová, 2006; Macek, 2003). Rozsáhlý výzkum sexuálního chování populace ČR provedli Weiss a Zvěřina (2009). Zjistili, že kolem 15. roku života u dívek i u chlapců 17

začínají první schůzky a nepenetrativní aktivity. Průměrný věk první soulože se v české populaci pohybuje u obou pohlaví kolem 18. roku života a má klesavý charakter. Lze pozorovat i zvyšující se trend používání antikoncepce jak v partnerském vztahu, tak i při náhodných sexuálních stycích. Collins et al. (2004) poukazují na to, že sledováním sexuálních scén v televizi významně klesá věk prvního sexuálního zážitku. Adolescenti, kteří často pijí alkohol nebo užívají nějakou jinou návykovou látku (nejčastěji marihuanu) mají větší sklony k rizikovému sexuálnímu chování. Mají v průměru více sexuálních partnerů než abstinenti. Naopak příležitostní kuřáci cigaret vykazují nejčastější používání kondomu nebo jiných antikoncepčních pomůcek při sexuálním styku (Guo et al., 2002). Potard, Courtois a Rusch (2008) popisují, že na sexuální život dospívajícího mají velký vliv jeho vrstevníci. Ten, okolo kterého se jich pohybuje více sexuálně aktivních, začne vyhledávat aktivity intimního rázu dříve, než by začal sám od sebe. Ten, okolo kterého jsou vrstevníci, co preferují náhodné sexuální styky, začne více pravděpodobně vyhledávat aktivity podobného rázu, než kdyby měl okolo sebe jedince s konzervativnějšími preferencemi. Sociální média Ve 21. století nesmíme zapomenout na čím dál více se rozšiřující vliv sociálních médií v životech lidí, tedy i adolescentů. Velice rychle se rozšířil trend sdílet svůj život s ostatními online a podílet se tak na virtuálním sociálním světě. Smékal a Macek (2002) vykládají používání sociálních sítí jako vyjádření autonomie, snahy se odlišit, zaujmout, navázat nová přátelství nebo intimní vztahy a částečně i jako sociální konformitu. Park, Kee a Valenzuela (2009) uvádí podobné faktory a to socializaci, zábavu, hledání vlastního postavení a informace. Lenhart et al. (2010) ve svém průzkumu americké mládeže zjistili, že v roce 2006 používalo sociální sítě asi 55% dospívajících, kdežto v roce 2009 jejich počet stoupl na 73%. V současné době existuje plno variací sociálních médií, alespoň z těch nejznámějších to jsou: Facebook, Twitter, Instagram, MySpace, Tumblr, Tinder, Snapchat a LinkedIn. Jelikož procento uživatelů sociálních sítí rok od roku stoupá, je důležité si uvědomit nejenom výhody tohoto virtuálního světa, ale i jeho nevýhody, které v konečném důsledku mohou být zdraví ohrožující. Z výhod popisují O'Keeffe a Clarke-Pearson (2011) hned tři. První z nich je socializace a komunikace. Chatování po internetu je nejjednodušší způsob jak zůstat v kontaktu se svými kamarády a rodinou. Také je to způsob jak si vytvářet nové kamarádské vazby, sdílet svoje 18

nápady, zážitky a pocity. Další výhodou je možnost společného učení a sdílení materiálů do školy. Studenti středních a vysokých škol velice často používají sociální média ke skupinovým projektům a vzájemné pomoci při studiu. Poslední zmiňovanou výhodou je přístup k informacím o zdraví. Dospívající si vyměňují poznatky, rady a upozornění ohledně zdravotní péče a prevence. Za stinnou stránku sociálních médií považuje Kopecký a Krejčí (2010) kyberšikanu1, kybergrooming2 a kyberstalking3. Jsou to podle nich nejrozšířenější a nejnebezpečnější jevy sociálních médií, které mohou negativně zasáhnout do zdraví jedince.

1

Kyberšikanou se rozumí ublížení oběti prostřednictvím komunikačních jevů (na internetu, přes mobil). Často se jedná o opakované nevhodné komentáře nebo zprávy (Kopecký & Krejčí, 2010). 2 Kybergrooming je velice nebezpečná psychická manipulace prostřednictvím internetu. Jedná se o snahu vyvolat falešnou důvěru v oběti a poté ji přimět k osobní schůzce, která může vyústit v její sexuální zneužití, fyzickému násilí atd. (Kopecký & Krejčí, 2010). 3 Kyberstalking znamená repetitivní, dlouhodobé, systematické a zvyšující se obtěžování pomocí internetu a sociálních sítí. Nejčastěji formou zpráv nebo komentářů (Kopecký & Krejčí, 2010).

19

2 Zdraví V adolescenci je na zdraví a vůbec na celý životní styl kladen zvýšený důraz. Pokládají se totiž základy k budoucímu chování se ke zdraví v dospělosti. To, jakým směrem se postoj ke zdraví bude odvíjet, záleží mimo jiné i na faktorech jako je rodičovská opora, vzor, hodnoty, preferované školní aktivity, zájmy vrstevníků, fyzický vývoj nebo specifické biologické a sociální změny (Sawyer et al., 2012). Je důležité propojovat jednotlivé aspekty zdraví a nahlížet na něj jako na celek (Coleman, Hendry & Kloep, 2007). I my se v této kapitole pokusíme o celostní pohled na zdraví. Nejprve nastíníme jeho historický vývoj. Poté se zaměříme na jeho vymezení, determinanty a teoretické podklady různých modelů. Nakonec popíšeme obraz fyzického a mentální zdraví.

2.1 Historický vývoj pohledu na zdraví Nejstarší doložené poznatky o tělesných a duševních chorobách jsou spojovány s nadpřirozenými silami. Proražené kruhové otvory v lebkách, které nebyly důsledkem zranění v boji, jsou toho důkazem. Pravděpodobně byli takto vyháněni démoni z hlav nemocných (Sarafino, Caltabiano & Byrne, 2008). Většího zájmu a zkoumání se zdraví dočkalo až v antickém Řecku. Zejména Hippokrates a Galén se zajímali o vznik nemoci a fungování lidského těla a proslavili se zejména humorální teorií. Věřili, že balancí tělesných tekutin (krev, hlen, žluč a černá žluč) je člověk fyzicky i psychicky zdravý. Naopak nevyvážeností těchto tekutin vzniká nerovnováha a dochází k narušení zdraví (Friedman, 1990). Catalano (1979) upozorňuje na existenci kvalitní lékařské péče. V Řecku i Římě byli již ve 2. století n. l. státem placení lékaři. Ti poskytovali bezplatnou péči chudým. Zámožnější rodiny si platili své soukromé lékaře. V raném středověku v západoevropských zemích se na zdravotní problémy nahlíželo buď z náboženského hlediska nebo z magického. Došlo tak k značnému propadu lékařských technik v porovnání s lékařskými postupy z dob římského impéria. Z náboženského pohledu se předpokládalo, že nemoc je úzce spjata s hříchem a hříšník je skrze ní trestán. Nebylo ani vzácné spojování onemocnění s posednutí ďáblem nebo 20

s čarodějnictvím. Zdravotní problémy se léčily pomocí modliteb, pokání a vzýváním svatých. Nicméně, tělo bylo bráno jako fyzická schránka pro duši, a proto se muselo o něj pečovat a posilovat jej, aby bylo odolné útokům ďábla. Nejčastější onemocnění sužující Evropu byly spalničky, tuberkulóza, chřipka a záškrt. Navíc s rozvojem měst vznikaly epidemie moru a lepry. Péče o zdraví a hygienu probíhala v klášterech a celkově byla věcí církve (Rosen & Imperato, 2015). Ani vrcholný středověk nenahlížel na péči o zdraví z lékařského hlediska. Církev stále přebírala zodpovědnost za léčbu onemocnění a často se nebála ani postupům podobným mučení, aby vyhnala zlé duchy z těla (Catalano, 1979). Až renesance dala podnět k rozvoji vědy a společně s ní se začalo rozvíjet větší a vědečtější pochopení pro zdraví a správnou hygienu. Docházelo k nejrůznějším lékařským objevům a experimentálnímu zkoumání lidského těla, mimo jiné i zavedení pitvy jako prostředku studia příčin onemocnění. Mezi nemoci, zkoumané poprvé, nebo důkladněji v renesanci, patří tyfus, záškrt, černé neštovice, spála, kurděje a velice rozšířený syfilis. Objev mikroskopu pomohl odhalit příčiny mnoha nemocí. Docházelo k identifikaci preventivních zákroků proti onemocnění a rizik v různých povoláních. Zlepšil se kanalizační systém, vymizely nemoci vyvolané špatnými hygienickými podmínkami. Vznikl nový přístup k člověku založený na vědeckých zjištěních biomedicínský model, který vysvětluje nemoci narušením fyziologických procesů v těle (Rosen & Imperato, 2015). V současné době je kladen důraz na komplexní pohled na zdraví a nemoc. Identifikují se rizikové faktory, predispozice k onemocnění, psychická stránka nemoci atd. (Kebza, 2005).

2.2 Vymezení zdraví Zdraví je velice široký pojem, který není lehké jednoznačně definovat. Asi nejznámější a nejcitovanější definici vydala roku 1946 Světová zdravotnická organizace (WHO, 2001): "Health is a state of complete physical, mental and social well-being, and not merely the absence of disease or infirmity.". Z definice je patrné, že WHO považuje zdraví za kompletní stav fyzické, mentální a sociální pohody, ne pouze za nepřítomnost nemoci a neduživosti. Jedním z kladů definice je, že se snaží popsat zdraví v celé své šířce. Neuchyluje se pouze ke strohému vyjádření, že zdraví je opakem nemoci. Staví na více celistvých, holistických základech. 21

I přes velikou popularitu má však tato definice zdraví své kritiky. Rodolfo Saracci (1997), se opírá o slovo "complete", kde zpochybňuje, že někdo je vůbec schopný být kompletně zdravý po určitou periodu času. Dále uvádí, že pojmy "physical", "mental" a "social well-being" korespondují spíš se štěstím a blažeností než se zdravím. Seedhouse (1995, in Křivohlavý, 2001) postrádá v definici zmínku o duchovním zdraví, stejně tak vysvětlení některých použitých pojmů - např. "wellbeing", "complete" atd. Také kritizuje, že definice WHO sice nastavuje ideál, ale nedefinuje jeho kritéria. O šest let později dochází Seedhouse (2001) k názoru, že zdraví znamená jiné věci pro jiné lidi a není snadné se rozhodnout mezi jejich názory a vytvořit jednotnou definici. Zamýšlí se nad tím, že to, co podporuje zdraví u jednoho člověka, nemusí nutně podporovat zdraví u druhého. Ze Seedhouse také vychází Křivohlavý (2001, p. 40), který na základě velikého množství poznatků a definic vytváří svoji vlastní definici zdraví: "Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí". Celkový přehled podobných prvků zdraví a jejich kategorizaci předkládá Vašina (1999), který vychází z výzkumu Mildred Blaxterové, uskutečněného na počátku 90. let minulého století. Uvádí celkem osm základních pojetí zdraví: 1. Zdraví jako ne-nemoc - "pasivní zdraví" ve smyslu minimální náchylnosti k chorobám. 2. Zdraví jako prožívaný stav nemoci/zdraví, navzdory onemocnění - jedná se o to, jak lidé vnímají svůj zdravotní stav. 3. Zdraví jako rezerva, záloha, kapacita zdraví - řadí se sem odolnost proti onemocnění, zvládnutí průběhu choroby. Poukazuje na genetický faktor. 4. Zdraví jako fyzická zdatnost (fitness) - je zde na mysli fyzická zdatnost, síla, vytrvalost a sport. Tato koncepce je někdy chápána jako protiklad k "pasivnímu zdraví" a označuje se jako "aktivní zdraví". 5. Zdraví jako energie a vitalita - tato kategorie je uznávána nejvíce mezi staršími generacemi. Řadí se sem čilost, aktivita a žít naplno. 6. Zdraví jako sociální vazby - zdraví je chápáno v kontextu vkládání energie do vztahů s druhými, péče o druhé. 7. Zdraví jako funkce - je charakteristické chováním s malým důrazem na prožívání a city. 22

8. Zdraví jako psychosociální pohoda - podle tohoto pojetí je zdraví spojováno s energií, sociálními vazbami, psychickým stavem a fyzickou kondicí. Jedinec ho má šanci dosáhnout, pokud je fyzicky, psychicky i duchovně vyrovnaný. Ve výzkumu byla nejen provedena analýza dat, ale i přehled toho, co pro koho zdraví subjektivně znamená. Pojem zdraví je chápán rozdílně mezi muži a ženami, mezi mladšími a staršími a mezi vzdělanějšími a méně vzdělanými. Mladým mužům nejvíce záleží na zdatnosti a fyzické síle. Mladé ženy za kritéria považují životaschopnost, energii

a

vyrovnanost.

Ve

střední

dospělosti

si

lidé

cení

fyzického

a psychického zdraví. Ve stáří muži přirovnávají zdraví ke schopnosti vykonávat práci, ke štěstí a spokojenosti, ženy ho spíš vidí v sociálních vztazích. Lidé s nižším vzděláním a manuálně pracující berou často zdraví jako pouze nepřítomnost nemoci.

2.3 Teoretické modely zdraví V zahraniční i české literatuře je možné najít veliké množství různých teorií o zdraví. Skoro každý autor zabývající se problematikou zdraví prezentuje svůj pohled na věc, nebo alespoň doplňuje již vytvořené teorie novými poznatky. Pro základní uvedení do tématu popíšeme pouze dva teoretické modely. Jeden od zahraničního autora a jeden od autora českého. Světoznámý filozof zabývající se zdravím David Seedhouse (2001) rozlišuje čtyři hlavní teorie: 1. Teorie zdraví jako ideálního stavu Ideální stav podle těchto teorií znamená well-being v každé situaci spolu s absencí onemocnění, choroby, hendikepu a sociálních problémů. 2. Teorie zdraví jako fyzického a psychického "fitness" běžného denního fungování Zdraví je dosaženo pokud se v životě člověka neprojevují choroby, onemocnění a hendikepy, které brání normálnímu prožívání. Chronická onemocnění, choroby a hendikepy mohou být přítomny. 3. Teorie zdraví jako komodity, která se dá koupit nebo darovat Jedná se o teorie, které podporují lékařské postupy. Čím více chorob, onemocnění, bolesti a zranění, tím je zdraví člověka na nižší úrovni. Zdraví lze obnovit kousek po kousku pomocí různých druhů léčby.

23

4. Teorie zdraví jako osobní síla nebo schopnost Tyto teorie neberou schopnosti nebo síly jako komodity nebo jako něco co se dá koupit či darovat. Naopak tvrdí, že mohou být vrozeny nebo vzniknout během života činností jedince. Také dodávají, že se mohou během života ztratit. Jiné rozdělení teorií přináší Křivohlavý (2001). Vychází částečně z teoretického rozdělení, které předložil Seedhouse a prezentuje sedm různých pohledů na zdraví: 1. Zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly O zdraví se zde mluví jako o síle, která pomáhá překonávat jedinci těžkosti života. Podle množství této síly buď může jedinec sílit nebo slábnout. Je zde patrné holistické chápání pojmu. 2. Zdraví jako metafyzická síla Humanistické teorie připodobňují zdraví ke vnitřní síle jedince. Vidí ho jako životní elán, vitalitu. Navíc nevnímají tuto vitalitu jako konečný stav, ale jako prostředek k dosažení vyšších cílů, hodnot a realizaci svého potenciálu. 3. Salutogeneze - individuální zdroje zdraví Podle zástupců této teorie nezáleží na dílčích komponentech, ale na celkovém, holistickém postoji k životu. Zdraví se opírá o smysluplnost, chápání situací a jejich zvládání (Antonovsky, 1985, in Křivohlavý, 2001). 4. Zdraví jako schopnost adaptace Umět se adaptovat na měnící se podmínky, nebo schopnost si přizpůsobit vnější okolí svým potřebám, tvoří základ tohoto pojetí zdraví. Zdravý člověk dokáže pozitivně reagovat na výzvy života a překonávat obtíže. 5. Zdraví jako schopnost dobrého fungování Zdraví je zde popisováno jako fitness, jako dobrá tělesná kondice. Při jeho optimálním stavu dochází k bezproblémovému zvládání životních situací. 6. Zdraví jako zboží Jádrem, tohoto přístupu ke zdraví, je myšlenka, že se zdravím je možné nakládat jako s komoditou. Jde koupit, prodat nebo případně ztratit (např. léky v lékárně). 7. Zdraví jako ideál Ideální v tomto případě je nejen nepřítomnost nemoci, ale i celkový fyzický, psychický a sociální stav člověka. Nejlépe se sem hodí definice zdraví WHO, která již byla rozebírána v podkapitole 2.2 Vymezení zdraví.

24

Křivohlavý (2001) vidí v těchto definicích a popisech různých pohledů na zdraví určité společné body: 1. Vzhledem k dosáhnutí životních cílů je zdraví důležitým prvkem. 2. Zdraví je dynamický jev, pohybující se na ose od pólu k pólu. 3. Je to jedna z velice žádoucích lidských hodnot. 4. Chápání zdraví pouze v dimenzi "zdravé - nemocné" je již překonáno. 5. Kvalita života má úzký vztah se zdravím. 6. Každý člověk je odpovědný za svůj zdravotní stav. 7. Zdraví je chápáno v širších souvislostech, např. v ekologické a politické.

2.4 Determinanty zdraví Na určení zdravotního stavu jednotlivců i populace se podílejí osobní, sociální, ekonomické a environmentální faktory. Některé z nich se nedají měnit, jsou pevně dané, například pohlaví a genetické predispozice. Další jsou modifikovatelné chováním jednotlivců, jako je třeba životní styl nebo kouření tabáku. Jsou tu ale i faktory, které se vymykají lidské kontrole, například sociální status, vzdělání, příjem, pracovní podmínky, adekvátní zdravotní péče a environmentální prostředí (Nutbeam, 1998). Kříž (2011) nastiňuje čtyři skupiny determinant zdraví i s procentuálním podílem podle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2001): 1. Životní styl (50%) Řadí se sem poměr práce a odpočinku, výživa, pohyb, konzumace škodlivých návykových látek, vzdělání, strategie při zvládání obtížných životních situací, zvládání stresu, příjem a ekonomický status. 2. Genetický profil (20%) Jednoznačně sem patří genetika, dále pohlaví a věk. 3. Životní pracovní prostředí (20%) Tvoří ho fyzické prostředí, jako je čistota ovzduší, zdravé a čerstvé potraviny, bezpečnost prostředí a úroveň hluku. Také ho utváří pracovní podmínky, zaměstnání, sociální sítě, kultura a tradice. 4. Zdravotní péče (10%) Do poslední skupiny patří zdravotnictví, dostupnost lékařské pomoci a preventivních služeb. Rozložení determinant zdraví pro větší přehlednost znázorňuje i Obrázek 1. 25

Základní determinanty zdraví

1. životní styl 2. genetický profil 3. životní pracovní prostředí 4. zdravotní péče

Obr. 1: Základní determinanty zdraví (Kříž, 2011).

2.5 Mentální a fyzické zdraví Definice mentálního zdraví se liší skoro v každé kultuře. Jeho koncepty jsou nejčastěji uváděny jako subjektivní pocit osobní pohody, vědomí vlastní účinnosti, autonomie, kompetence a sebeaktualizace. Všeobecně se ale uznává, že nelze definovat pouze jako nepřítomnost psychické poruchy (WHO, 2001). U dospívajících, kteří pravidelně kouří nikotin, se ukázala pětkrát větší šance na rizikové chování a emocionální problémy než u nekuřáků. Adolescenti pijící alkohol alespoň jednou týdně, vykazují třikrát větší náchylnost k mentálním poruchám než abstinenti. A pravidelní uživatelé kanabinoidů mají dokonce desetkrát větší riziko narušení mentálního zdraví než ti, kteří kanabinoidy neužívají (Meltzer et al., 2000). Fyzická stránka zdraví se často spojuje s fyzickou aktivitou, stravováním a nepřítomností nemoci. Obzvlášť první dva jmenované faktory jsou spojovány i se zdravým životním stylem. V adolescenci vykonává pravidelnou fyzickou aktivitu zhruba polovina jedinců. Během dospělosti dochází ke snižování pravidelného cvičení a aktivních jedinců je již pouze kolem 40% (Bauman, 2004).

26

Bohužel ve většině zemích světa je stále zažité přesvědčení, že fyzické zdraví je důležitější než psychické. Je zde patrná přetrvávající stigmatizace psychických poruch. Už jenom financování zdravotních služeb to dokazuje. Mentální poruchy sužují kolem 12% světové populace a jejich zastoupení stále roste. Na jejich léčbu je ale vyhrazeno pouze přibližně 1% rozpočtu z financování zdravotnictví (WHO, 2001).

27

3 Chování ke zdraví Společně s faktory, jako je například genetika nebo lékařská péče, může chování ke zdraví přímo ovlivnit zdraví. Stejně jako cvičení, zdravá výživa nebo dostatek spánku může ovlivnit nižší riziko vzniku srdečních poruch či cukrovky, tak kouření tabáku, konzumace alkoholu či stres může zvýšit možnost vzniku rakoviny plic, poruchy funkce jater nebo psychické problémy. V následujících kapitolách se pokusíme alespoň stručně rozebrat vybrané protektivní a rizikové faktory životního stylu.

3.1 Výživa Výživa je jedním z faktorů, který můžeme sami ovlivňovat. Autoři publikací a studií o zdravé výživě se shodují, že vhodné stravovací návyky jsou klíčové pro fyzický vývoj a zdraví (Delishe, 2005; Le Bigot Macaux, 2001; Patrick & Nicklas, 2005). Správná výživa musí být vyvážená z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Kvantitativní stránka zahrnuje příjem energie odpovídající jejímu výdeji. Například fyzicky pracující lidé nebo sportovci mají větší energetické nároky na příjem živin než lidé se sedavým zaměstnáním. Kvalitativní stránka obsahuje vyváženost a rozmanitost stravy (Machová & Kubátová, 2009). Do zdravého vyvážení stravy nepochybně patří i její rozložení během dne. Skoro každý pátý adolescent uvádí vynechání snídaně. Více než polovina z nich udává, že nejí dostatečné množství ovoce, zeleniny a mléčných výrobků. Dospívající s rodiči, kteří mají vystudovanou střední školu a vyšší stupně vzdělání, vykazují zdravější stravovací návyky než ti, jejichž rodiče mají pouze základní vzdělání. Také společné rodinné večeře jsou predikcí vhodnějšího stravování, konkrétně spočívajícího ve vyšší konzumaci ovoce a zeleniny (Videon & Manning, 2003). Glanz et al. (1998) zjistili, že ve výběru jídla u adolescentů stojí na prvním místě chuť, poté cena, výživnost a dostupnost. Zájem o zdravou výživu se zvyšoval s rostoucím věkem adolescentů a více ho projevovali dívky. Naopak nízká cena a dostupnost jídla zajímala nejvíce mladší respondenty. Ve výzkumu Crollové, Neumark-Sztainerové a Storyové (2001) vyšlo najevo, že adolescentní chlapci si spojují konzumaci zdravého jídla s energií a lepšími sportovními výsledky. Dívky se ztrátou váhy a lepším vzhledem. Za zdravé jídlo přitom většina adolescentů označila ovoce, 28

zeleninu, těstoviny, celozrnné výrobky a obecně bio produkty. Vyvážená dieta byla nejčastěji popisována jako omezení tuků, vysoký obsah vlákniny a zvýšená konzumace ovoce a zeleniny.

3.2 Spánek Lidé stráví až třetinu svého života spánkem. Jeho kvalita je tedy zcela přirozeně kritickým faktorem pro zdraví a chování související se zdravím. Spánek se dá obecně popsat jako cyklický jev se sníženými motorickými projevy a sníženými reakcemi na okolí. Je to však více než jen periodický odpočinek těla a nervového systému, je to fáze, během které se tělo a nervový systém zotavuje, nabírá síly (Fox, 1999). Průměrná doba spánku u dospělého člověka se udává kolem 8 hodin. Je to však pouze orientační číslo, potřeba spánku je v prvé řadě individuální a geneticky určená. Spánek se dělí na non-REM spánek (non-rapid-eye-movement) a REM spánek (rapideye-movement). Za noc se oba dva druhy spánku vystřídají zhruba čtyřikrát v 90 minutových cyklech. REM spánek v každém cyklu trvá ze začátku asi 10 minut, k ránu se jeho délka, na úkor non-REM spánku, prodlužuje na více než 30 minut (Mysliveček, 2009).

Základním

rysem

non-REM

spánku

je

synchronizovaná

pomalá

elektroencefalografická aktivita rytmu theta a delta. Začíná fází usínání. Tato fáze může trvat od pár sekund až po pár desítek minut. Člověk ztrácí zájem o okolí, klesá svalový tonus, může se vyskytnout myoklonie. Také se snižuje srdeční frekvence, krevní tlak a rytmus dýchání. Po něm následuje fáze povrchního spánku, kdy dochází ke ztrátě vědomí. Úplný stav bezvědomí nastává ve třetí fázi - středně hluboký spánek. V poslední fázi nastává hluboký spánek. Po jeho uplynutí začíná REM spánek, u kterého se elektroencefalografická aktivita přesunuje do vyšších frekvenčních rytmů alfa a beta. Jeho hlavním rysem jsou rychlé pohyby očí, záškuby čelistí, nepravidelné dýchání a zrychlený srdeční rytmus. Zvýšená činnosti pohlavních orgánů způsobuje u mužů erekci a u žen sekreci (Trojan et al., 2003). Adolescenti, kteří věnují spánku 6-8 hodin denně, vykazují zodpovědnější postoj k oblastem zahrnující zdraví, jako je zvládání stresu, výživa, fyzická aktivita a zdravotní zodpovědnost. Také na rozdíl od těch, kteří spí výrazně méně nebo více hodin, mají menší sklon k tloustnutí a obezitě (Chen, Wang & Jeng, 2006). S kratší dobou spánku se pojí riskantní chování. Specifičtěji řečeno, ti adolescenti, kteří přes pracovní dny spí málo, mají vyšší míru spotřeby alkoholu než ti, kteří spí dostatečně. A ti dospívající, 29

u kterých je největší rozdíl v délce spánku přes týden a o víkendu, vykazují horší prospěch ve škole a více emocionálních problémů (O'Brien & Mindell, 2005).

3.3 Fyzická aktivita Jednou ze základních aktivit života je pohyb. Fyzicky neaktivní životní styl vede k zvyšování rizika vzniku chronických nemocí. Pro zdraví je nejdůležitější tělesná zdatnost, neboli fitness. Jedinec si ji může budovat pravidelným vykonáváním aerobní činnosti, kdy práce svalů a metabolické procesy probíhají za přítomnosti kyslíku. Lze sem zařadit jakékoliv cvičení, které zapojuje do práce větší skupiny svalů, trvá déle než 15 minut a tepová frekvence se pohybuje mezi 55% a 80% svého maxima (Čeledová & Čevela, 2010; Sallis & Owen, 1999). Ti, kteří se fyzické aktivitě pravidelně věnují, vykazují nižší četnost výskytu cukrovky 2. typu, vysokého tlaku, osteoporózy a srdečního onemocnění. Také je u nich predikce delšího života než u těch, kteří se fyzické aktivitě vyhýbají (Bauman, 2004). I přes to, že se tato onemocnění manifestují převážně v dospělosti, jejich počátek a rozvoj začíná již v adolescenci. Aktivity prováděné v období dospívání totiž z velké části stanovují, jakým směrem se bude vyvíjet životní styl v pozdějších letech (Parsons et al., 1999; Tammelin et al., 2003). U žáků základních a středních škol je v poslední době pozorován narůstající trend nechutě k pohybovým aktivitám. Ubývá pohybu, hlavně kvůli dopravním prostředkům, modernizaci a rozvoji služeb (Machová & Kubátová, 2009). V přehledové studii Van Sluijs, McMinn a Griffin (2007) se po porovnání 57 výzkumů ukázalo, že na zvýšení fyzické aktivity u adolescentů mají nejvyšší zásluhy intervence z rodiny a ze školy. K podobným výsledků dochází i Sallis, Prochaska a Taylor (2000) ve shrnutí korelačních koeficientů fyzické aktivity u studií během let 1970 až 1998. Fyzická aktivita mladistvých je spojována s vnímáním vlastní účinnosti, kompetencemi ke sportu, očekávanými benefity, potěšením a aktivním sportováním rodičů. GordonLarsen, McMurray a Popkin (2000) upřesňují, že ze školních aktivit je to převážně tělocvik, který se podílí na zvyšování fyzické aktivity dospívajících. Navíc ještě jako důležitý faktor uvádí volnočasové sporty. Dále se zabývají fyzickou neaktivitou, kterou asociují se sociodemografickými faktory, naopak od aktivity, kterou podle nich ovlivňují faktory environmentální. S nedostatkem fyzické aktivity se také pojí nadváha a obezita. V České republice je zhruba 50% dospělých s nadváhou a obezitou z toho trpí

30

kolem 20% z nich. Situace není lepší ani v ostatních zemích. Z náctiletých nadváhou trpí zhruba 15% populace a každý rok se procento zvyšuje (WHO, 2010).

3.4 Konzumace alkoholu Nejrozšířenější droga, nejenom v České republice, je alkohol (Kalina et al., 2008). Mnoho lidí si neuvědomuje škodlivé účinky jeho zvýšené konzumace a vznik závislosti, je díky společenské toleranci popíjení, pozvolný a nenápadný (Brannon, Feist & Updegraff, 2014). Datum výroby prvního alkoholického nápoje nelze vymezit přesně. Avšak na základě nálezu nádob na pivo, které pocházely z pozdní doby kamenné, se dá usuzovat, že lidé kvasí alkoholické nápoje už přinejmenším 10 000 let (Patrick, 1952). Piktografické záznamy o víně a pivě se poprvé objevily ve starověkém Egyptě (Lucia, 1963). Víno se posléze stalo hlavní doménou kultury antického Řecka a v Římě bylo považováno za důležitý prvek v sociálním životě. Alkoholické nápoje se staly rychle velice oblíbenými po celém světě. V Číně se vyráběly z rýže a konzumovaly se převážně u náboženských rituálů, Mayové zase preferovali pití medoviny (Gately, 2008). V raném středověku se výroba alkoholických nápojů přesunula výhradně do rukou mnichů. Kolem 14. století se o alkohol, hlavně lihoviny, začali zajímat lékaři z medicínského hlediska (Norrie, 2003). V 15. století dostala města práva vytvořit si svoje vlastní pivovary, výrobny destilátů a vinařské závody a konzumace alkoholu stoupala. Centrem zábavy i oficiálních akcí se staly hostince. Často byly schválně umisťované blízko kostelům a školám (Gately, 2008). Postupem času se začaly s konzumací alkoholu spojovat problémy v osobní, ekonomické, rodinné, sociální, kriminální a náboženské sféře. Proto na počátku 19. století začaly vznikat skupiny podporující abstinenci od alkoholu. Měly dokonce takový vliv, že na pár let byl alkohol zcela zakázán například ve Spojených Státech nebo Norsku. Bohužel se zjistilo, že prohibice alkoholu neřeší sociální problémy, naopak způsobuje více nečekaných a závažných potíží. V roce 1935 vznikla dnes nejznámější skupina podporující abstinenci - Anonymní Alkoholici. Postupem let se ve dvacátém století začaly zvedat věkové hranice pro legální pití alkoholu a vznikla omezení v činnostech po požití alkoholu (Hanson, 1995). Alkohol, pod chemickým názvem etanol, vzniká kvašením cukrů. Jedná se o legální drogu ve většině státech. Její psychotropní účinek vzniká ovlivněním 31

noradrenergního, dopaminergního a GABAergního neurotransmiterového systému (Kalina et al., 2008). Alkoholové nápoje se dělí na piva s obsahem 3 - 8 %, stolní vína 8 - 14%, likéry 20 - 50% a destiláty 40 - 60% čistého alkoholu. Alkohol se užívá nejčastěji orálně a po vstřebání v žaludku a tenkém střevě proniká biologickými membránami do mozku, jater, ledvin a plic. K jeho odbourávání dochází v játrech. Účinky alkoholu jsou mimo jiné závislé na faktorech jako je prostředí, predispozice, tolerance a množství dávky. Obecně se dá říci, že malé dávky působí stimulačně, vyšší hypnoticky. Užívání alkoholu s sebou přináší i specifická rizika. Za hlavní se považuje vznik tělesné a psychické závislosti po dlouhodobém užívání a poškození organismu toxicitou alkoholu (Machová & Kubátová, 2009). Oproti tomu Holahan et al. (2010) v longitudinálním výzkumu zjistili, že umírněné pití alkoholu je zdraví prospěšné. Lidé, co pijí alkohol v malých dávkách (1-2 dávky za den) měli až dvakrát nižší úmrtnost než abstinenti. Jejich výsledky potvrzují další studie, které dodávají, že zmiňovaná nižší mortalita je nejspíš díky menší frekvenci srdečních chorob (Baer et al., 2011; Klatsky, 2004). Anderson a Baumberg (2006) shrnují, že v Evropě dochází vůbec k nejvyšší spotřebě alkoholu na celém světě. Na jednoho dospělého Evropana tak vychází zhruba 11 litrů čistého alkoholu na rok. Když však nepočítáme úplné abstinenty, kterých je v Evropě kolem 15%, zvyšuje se konzumace na 15 litrů. Pivo tvoří necelou polovinu konzumovaného alkoholu, za ním je víno s třetinovým podílem a zbytek tvoří destiláty. Navíc ve všech zemích, kde byly studie prováděny, bylo zjištěno, že muži pijí více než ženy. Kolem 90% adolescentů ve věku 16 let zkusilo za svůj život někdy pít alkohol. První setkání s alkoholem se odehrává v průměru ve věku 12,5 let a k první lehčí intoxikaci dochází zhruba kolem 14 let (Machová & Kubátová, 2009). Miovský a Urbánek (2002) se v rozsáhlé srovnávací studii NEAD 2000, která proběhla na území České republiky mezi středoškolskou mládeží ve věku 15-19 let, zabývali zneužíváním tabáku, alkoholu a nelegálních drog. Mimo jiné zjistili, že existuje vztah mezi raným zážitkem opilosti a následným pravidelným pitím. Pro mladistvé má alkohol přitom daleko nebezpečnější důsledky než pro dospělé. Už jenom pomalejší odbourávání alkoholu a prudký pokles cukru v krvi jsou životu nebezpečné skutečnosti (Anderson & Baumberg, 2006). Dále je alkohol spojován s autonehodami, antisociálním chováním, pokusy o sebevraždu, spoluužíváním ještě jiných drog a v malé míře i riskantním sexuálním chováním (MacArthur et al., 2012). Johnston et al. (2012) uvádí, že častá 32

hypotéza ohledně nahrazování alkoholu jinými drogami (převážně marihuanou) se nepotvrdila. Spíš než aby se drogy navzájem vylučovaly, vyskytují se v konzumaci paralelně vedle sebe.

3.5 Kouření tabáku K bezesporu nejrizikovějších faktorům ovlivňujícím zdraví a životní styl se řadí kouření tabáku. Kuřáci škodí nejenom sobě, ale i lidem ve svém okolí, kteří díky nim kouří pasivně (tzn. inhalují kouř z cigaret, které sami nekouří). Závislost na nikotinu vzniká velice rychle, a tak nejprve psychosociální návyk, si zapálit cigaretu ve specifických situacích, se mění na touhu fyzickou (Sovinová & Csémy, 2003). Rostliny tabák virginský a tabák selský pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky z oblasti kolem Peru a Ekvádoru. Člověk se s nimi střetl přibližně před 18 000 lety, při migraci z Asie. Ke šlechtění tabákových rostlin došlo kolem roku 5000 před naším letopočtem. Rozšíření tabáku po celé Americe se ale datuje až k roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus dorazil do Severní Ameriky. Konzumace tabáku měla různé formy, nejprve se šňupal, poté žvýkal, kouřil a dokonce i jedl, pil ve formě čaje, mazal po těle a kapal do očí. Hrál roli i v bitvách, kdy se foukal nepříteli do tváře, v zemědělství jako insekticid a v lékařství jako analgetický a antiseptický přípravek. Byl dokonce používán v náboženských obřadech a před pohlavním stykem. První Evropané, kteří tabák kouřili a následně rozšířili do Evropy, byli muži z Kolumbovy posádky. I když tu byl ze začátku považován za velice kontroverzní záležitost a za jeho konzumaci hrozilo vězení, brzy se rozšířil do všech zemí a stal se oblíbeným. Jeden z mnoha paradoxů spojován s tabákem bylo přesvědčení, že jeho léčebné vlastnosti dokáží předcházet vzniku rakoviny. S prvním přesnějším popisem účinků tabáku přišel až Jakub I. Stuart, když o něm prohlásil, že je nepříjemný pro oči, odporný pro nos, škodlivý pro mozek a nebezpečný pro plíce (Gately, 2008). První strojová výroba cigaret započala v Anglii v padesátých letech osmnáctého století. Cigarety se pro svoji jednoduchost staly během první světové války nejpopulárnější nikotinovou zásilkou. Bohužel, na rozdíl od dýmek nebo doutníků, cigarety jsou více návykové a vyžadují inhalaci kouře do plic, aby se nikotin lépe vstřebal (Glantz et al., 1996). Konzumace tabáku způsobuje předčasné onemocnění a úmrtí. Ve dvacátém století na následky užívání tabáku zemřelo 100 miliónů lidí. V současnosti je to 5,4 miliónu každý rok. V roce 2030 se předpokládá nárůst na více než 8 miliónů úmrtí za 33

rok (WHO, 2008). K hlavním nemocím způsobeným kouřením tabáku se řadí rakovina (hrtanu, průdušnic, průdušek, plic, žaludku, ledvin a močové trubice, slinivky, tlustého střeva, děložního hrdla a močového měchýře) a chronická onemocnění (cévní mozková příhoda, slepota, periodontitida, aneurysma aorty, koronální, ischemická choroba srdeční, zápal plic, aterosklerotická vaskulární onemocnění, astma, dýchací problémy, chronická obstrukční plicní nemoc, problémy s plodností). Tato onemocnění doprovázejí jak jedince aktivně kouřící, tak i v menší míře jedince kouřící pasivně (USDHHS, 2004). V hořící cigaretě se nachází přes 4000 různých látek, 200 z nich patří k jedovatým a 40 obsahuje kancerogeny. K nejznámějším látkám se řadí nikotin, dehet, oxid uhelnatý, formaldehyd, amoniak, arzenik a další (Wasserbauer, 2001). Na vzniku kouření u adolescentů se podílí jejich sociální okolí (vrstevníci, sourozenci, rodiče), nižší socioekonomický status a stejně tak i filmy, které prezentují kouření tabáku (Conrad, Flay & Hill, 1992; Sargent et al., 2001).

3.6 Abúzus drog Slovo "droga" v minulosti označovalo jakýkoli produkt rostlinného nebo živočišného původu užívaný jako léčivo. Dnes je jeho význam ve společnosti chápán více jako látka, co nepříznivě ovlivňuje funkce mozku, navozuje různé psychické stavy mysli a je nelegální. Od roku 1971 se drogy v terminologii označují jako omamné a psychotropní látky. Mají tedy psychotropní účinek (tzn. ovlivňují prožívání vnější i vnitřní reality) a vyvolávají ve větší nebo menší míře závislost (Machová a Kubátová, 2009). Termín "abúzus" pochází původně z latinského jazyka a znamená zneužití či zneužívání. Rozlišuje se několik druhů abúzu drog. První je experimentální zneužití, kdy jedinec drogu pouze zkusí (zhruba pětkrát za život). Dále je příležitostné zneužívání, které se dělí na rekreační a podmíněné konkrétními okolnostmi. U rekreačního si jedinec sám drogu nekupuje a užije ji pouze pokud je mu nabídnuta na určité akci (večírek, festival atd.), u podmíněného konkrétními okolnostmi si jedinec drogu již sám kupuje, ale pouze za určité situace, jako je například zkouška, tvorba umění nebo pro kuráž. Dalším je problémové zneužívání. Je charakteristické zvyšováním tolerance k droze a zvyšováním tak frekvence její aplikace. Posledním typem zneužívání je závislé. Je praktikované denně a jedinec není schopen bez drogy žít (Nožina, 1997). 34

K nejužívanějším nelegálním skupinám psychotropních látek se řadí: Kanabinoidy

•

Jejich zástupce marihuana patří k nejrozšířenějším ilegálním drogám po celém světě. Může se jíst smíchaná s jídlem nebo kouřit. Svůj největší úspěch u adolescentů slavila mezi šedesátými a osmdesátými lety minulého století, kdy ji minimálně jednou týdně užívalo asi 50% z nich. V dnešní době pokleslo její pravidelné užívání zhruba na 7%

u

dospívající

populace.

Hlavní

účinnou

látkou

je

THC

(delta-9-

tetrahydrocannabinol). Při akutní intoxikaci dochází ke změně stavu vědomí. Prožitky závisí na psychickém stavu uživatele, velikosti a kvalitě dávky, způsobu konzumace a vlivu prostředí (Johnston et al., 2012). Jiné halucinogeny než kanabinoidy se užívají méně často. Jedná se převážně o lysohlávky a LSD. Na pomezí halucinogenů a stimulancií stojí i extáze. (Machová & Kubátová, 2009). Opiáty

•

Jeden z nejznámějších opiátů je heroin. Dále sem patří například opium nebo morfin. Opiáty vedou velice rychle k fyzické i psychické závislosti, jejich aplikace je různá, podle druhu se užívají nitrožilně, šňupáním, kouřením nebo inhalací. Jejich účinek se projevuje z počátku euforií, zpomalením psychomotorického tempa a následně se snižuje kvalita pozornosti, nastupují úzkostné stavy a únava (Vašina, 2008). •

Těkavé látky K zástupcům této kategorie patří produkty, které lze naleznout v mnoha

domácnostech a které je legální vlastnit. Je to například lepidlo, laky na nehty a odlakovače, benzín, náplně do zapalovačů, osvěžovače vzduchu, čistící prostředky pro domácnost a mnoho dalších. Tyto látky se ve vzduchu odpařují a jejich výpary se kvůli opojení vdechují. Při inhalaci se objevuje euforie, dobrá nálada, halucinace barev a zážitek omnipotence, zvýšené sebevědomí. Za účelem zvýšení koncentrace výparů se často přetahuje při inhalaci igelitový sáček přes hlavu. Toto opatření však může vést až k smrti uživatele udušením (Šejvl, 2009). •

Stimulancia Kokain a pervitin patří k nejpoužívanějším stimulačním látkám. Po jejich užití

dochází k euforii, pocitu štěstí, záplavě energií, skvělým komunikačním schopnostem a zvýšenému sebevědomí. Následně dochází k hrubosti, netaktnosti, emoční labilitě,

35

nevolnosti, fyzické únavě a různým bludným představám nebo halucinacím (Vašina, 2008). Většina adolescentů má zkušenost s marihuanou. V longitudinálním, 25 let dlouhém výzkumu Fergussona, Bodena a Horwooda (2006), se potvrdil obecně známý předpoklad, že užívání marihuany vede ke zvýšenému riziku abúzu jiných nelegálních drog. Čím frekventovaněji je marihuana zneužívána, tím větší je riziko. Zhruba 80% adolescentů, kteří užívají marihuanu, udalo alespoň jedno užití dalších halucinogenů, a to převážně LSD a extáze. Asi 60% z nich přiznalo i setkání se stimulancii. Johnston et al. (2012) zjistili, že přibližně polovina adolescentů ignoruje negativní dopady abúzu drog na zdraví, nebo si jich vůbec není vědoma.

36

4 Sociální opora Jednou z mnoha podstat člověka je sociabilita. Všímá si toho například Maslow (1943), který ve své pyramidě lidských potřeb udává potřebu sounáležitosti a lásky na třetí místo, hned za fyziologické potřeby a potřebu bezpečí. Stejně tak potřebu sociálních kontaktů dokazuje rodina, partnerství nebo kamarádství. Lidé se dobrovolně sdružují do různých společenství, sdílí svoje zkušenosti, prožitky a nápady. A ne nadarmo se říká: "Sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost".

4.1 Základní vymezení Nadřazeným pojmem sociální opory je sociální síť. Označuje propojenost a vazby mezi sociálními vztahy, které obklopují jednotlivce (Ferlander, 2007). Kebza a Šolcová (1999) mluví o šesti takových zdrojích vazeb. Řadí sem: rodinu, přátele, sousedy, spolupracovníky, komunitu a profesionály. Strukturu sociální sítě lze popsat ze dvou hledisek. První se zabývá charakteristikou dyadických vztahů mezi jednotlivci. Zkoumá jejich reciprocitu, intenzitu, formalitu a komplexitu. Druhé popisuje sociální síť jako celek. Všímá si homogenity členů (ve smyslu věku, rasy, pohlaví, socioekonomického statutu atd.), jejich geografického rozptylu a síly interakce mezi nimi. Sociální síť vytváří a podporuje různé sociální funkce, jako je sociální vliv, sociální kontrola, sociální srovnávání a sociální opora (House, Umberson & Landis, 1988). Vzhledem k zaměření předkládané práce se detailněji zaměříme pouze na sociální oporu. Definice sociální opory není jednoznačná. Podle Mareše (2002) její forma záleží na okolnostech, čase, věku a sociálním prostředí jedince. Bere ji tedy jako dynamický proces. Křivohlavý (2001) sociální oporu vnímá jako poskytovanou pomoc od jednoho člověka druhému, který se nachází v obtížné životní situaci. Lin, Dean a Ensel (1986) definují sociální oporu jako vnímané nebo skutečné, instrumentální a expresivní poskytnutí podpory od komunity nebo blízkých osob. V obecném shrnutí by se dalo říci, že sociální opora vyjadřuje poskytování si pomoci mezi lidmi, kteří spolu sdílí něco společného. Může to být například domácnost, škola, práce, členství v organizaci nebo místo pobytu. Jedinci tak usnadňuje podstoupení rizika, protože ví, že ostatní jsou mu připraveni pomoci (Ferlander, 2007; 37

Krause, 1997). Ve velmi obecné rovině by se pak za opak sociální opory dala označit samota. Definice samoty totiž odpovídá prožívání deficitů sociální opory (Sarason & Sarason, 1985). Křivohlavý (2001) popisuje tři úrovně sociální opory, makroúroveň, mezoúroveň a mikroúroveň. U makroúrovně jde o pomoc druhým v celostátním či celosvětovém

měřítku

(například

ekonomická

nebo

sociální

pomoc

obětem

zemětřesení). V mezoúrovni se jedná o oporu v určité skupině, společenství. Mikroúroveň zahrnuje pomoc od člověka člověku, který je mu nejbližší.

4.2 Funkce a typy sociální opory Předpokládá se, že sociální opora usnadňuje zvládání stresu a zátěže. Děje se tak v podstatě dvěma způsoby. První způsob nahlíží na sociální oporu jako na "tlumící polštář", kdy její poskytnutí zmírňuje negativní dopady stresu na jedince. Je založen na hypotéze, že pokud je jedinec vystaven silným stresorům a má nízkou sociální oporu, snadněji u něj vzniká nemoc. Konkrétně se tento jev označuje jako nárazníkový efekt. Druhý způsob je obecnější a předpokládá, že sociální opora pomáhá lidem v každé situaci, nejenom při působení stresorů. Je označován jako model přímého účinku (Mareš, 2002). Sociální opora se dělí na anticipovanou a získanou. Anticipovaná zahrnuje soubor přesvědčení, že druzí jsou připraveni pomoci, vyskytne-li se taková potřeba. Jedná se vlastně o reflexi sociálního prostředí jedince v souvislosti s jeho osobnostními rysy, jako je extroverze, introverze, sebevědomí a sociální kompetence. Měřítkem jejího rozsahu může být jedincovo postavení v určité skupině. Ovlivňuje pozitivně zdraví a osobní pohodu. Získaná opora představuje reálnou pomoc, která se člověku dostala. Na základě odlišných osobnostních charakteristik a zkušeností poskytovatele a příjemce se může lišit od anticipované (Krause, 1997). House (1981) rozlišuje 4 typy sociální opory: •

Emocionální opora - zahrnuje empatii, lásku, důvěru a starost o druhého.

•

Instrumentální opora - znamená hmotnou pomoc konkrétními prostředky a asistenci, když ji jedinec potřebuje.

•

Informační opora - poskytuje rady, návrhy a informace, může se jednat o rady profesionální, nebo rady z vlastních zkušeností poskytovatele.

38

•

Hodnotící opora - umožňuje jedinci pomocí konstruktivní kritiky, pochval a komunikace dosáhnout schopnosti relevantního sebehodnocení a podporuje jeho snahu o autoregulaci. Cohen a Wills (1985) taktéž popisují 4 typy sociální opory. Prvním je

informační opora, která poskytuje rady ohledně řešení situace. Druhým je kamarádská opora, která vytváří jedinci organizaci jeho volného času. Třetí typ opory označují za materiální. Jedná se o finanční nebo praktickou pomoc. Posledním, čtvrtým typem opory je emocionální, která vyjadřuje náklonost a city k příjemci. Heaney a Israel (2008) identifikují čtyři způsoby, kterými může být sociální opora posílena: 1. Vytvoření nových sociálních spojů Tento způsob je účinný pokud je stará sociální síť neefektivní. Strategie zahrnuje nalezení někoho, kdo již má zkušenosti s vzniklou situací a seznámení se s někým, kdo prochází stejným problémem. 2. Vylepšení již existujících sociálních sítí Někdy nejsou současné sociální spoje vnímané jako užitečné. V tom případě se mohou posílit funkce členů pomocí podpory nebo rozdělením pravomocí. S tímto také souvisí identifikace členů sítě, kteří poskytují sociální oporu a mají nezbytné kvality. 3. Přivést sociální síť k větší sounáležitosti Cestu Heaney a Israel vidí skrz řešení problémů zahrnující zapojení všech členů. Kolektivní řešení problémů pomáhá posílit sociální vazby a vytvářet nové. 4. Posílení sociální sítě skrz jedince s přirozeným talentem pomáhat lidem Zajištění těchto jedinců vede k silnému základu sociální opory a systému péče. Jedinci s přirozeným talentem pomáhat lidem jsou ti, na které se členové skupiny spontánně obracejí pro rady, emocionální oporu a pomoc.

4.3 Negativní aspekty sociální opory Sociální opora neznamená pouze pozitivní faktor při zvládání obtíží. V některých situacích může znamenat obrovskou zátěž pro jejího poskytovatele, který v konečném důsledku může skončit ještě hůř než ten, komu se snaží pomáhat. Také přemíra péče může z člověka udělat nesamostatnou jednotku a tím mu přivodit negativní pocity bezmoci, viny a snížit sebehodnocení a sebepojetí. Patří sem i pomoc, která není žádaná, avšak stejně poskytnutá. Také představy o formě pomoci se mohou 39

znatelně lišit. To, co si jeden myslí, že je správné a nápomocné, může druhý brát za úplný přešlap. Často mají zrovna adolescenti odlišné přání a potřeby a po nepochopení ze strany rodičů, a tedy neuspokojení sociální opory, se uchylují k rizikovému chování a k jiným skupinám, které jim poskytnou přesně takovou oporu, kterou chtějí (Křivohlavý, 2001). Kebza a Šolcová (1999) upřesňují důvody negativních reakcí na sociální oporu. Člověk ji nebude přijímat pozitivně, pokud bude narušovat jeho autonomii, poškozovat jeho sebedůvěru a sebeúctu, bude pro něj představovat riziko diskreditace a navodí mu pocity bezmocnosti. Krause (1997) předpokládá, že negativně vnímaná sociální opora může mít zásadní vliv na sebehodnocení a zdraví člověka. Vychází z premisy, že část osob se nejprve snaží vyřešit vzniklý problém sama. Teprve až se jim nepodaří situaci vyřešit, požádají o pomoc. Žádost o pomoc však vnímají jako porážku, osobní neschopnost a selhání. Mareš (2002) dokonce uvádí pojem selhávající sociální opora, kdy očekávaná pomoc nepřichází. Dále zmiňuje termín neužitečná opora, kdy je pomoc tak nevhodná, že může situaci ještě více zhoršit.

4.4 Vliv sociální opory na zdraví Základ pro empirické zkoumání vlivu sociálních vztahů na zdraví položilo několik teorií. Z nejstarších jsou to práce sociologa Émila Durkheima a psychoanalytika Johna Bowlbyho (Berkman & Kawachi, 2000). Před více než sto lety, Durkheim ve své studii o sebevraždách (1897/1951) upozornil, že vliv sociálních vazeb a sociální sítě obrovským způsobem ovlivňuje jedincovo chování a well-being (subjektivní pocit osobní pohody). Zjistil, že sebevraždy jsou častější u lidí, kteří mají méně sociálních vazeb. Bowlby zase ve své práci předkládá teorii, že separace malých dětí od jejich matek neprospívá jejich zdraví. Přišel s myšlenkou, že univerzální lidská potřeba je mimo jiné i vybudování si citového vztahu k druhému člověku. Pokud se tento základní citový vztah nevybuduje, zvyšuje se možnost vzniku psychických problémů (Fonagy et al., 1996). Největší rozmach zájmu o sociální oporu a její vliv na zdraví začal v 70. letech dvacátého století. Výzkumy se zaměřovaly převážně na užití sociální opory v léčbě i terapii (Cohen & Syme; 1985). V osmdesátých a devadesátých letech se studie zaměřily hlavně na mortalitu a fyzické komplikace. Berkman a Syme (1978) se zabývali asociací mezi sociální integrací a úmrtností. Po 9 let monitorovali vybrané participanty a ti, kteří byli oproti ostatním více sociálně integrovaní, žili v průměru déle. 40

Prodloužená délka života v souvislosti se sociální integrací se stala předmětem i několika následujících studií. Kaplan et al. (1988) zjistil, že lidé s vysokou sociální integrací mají nižší riziko infarktu nebo dýchacích obtíží. House, Landis a Umberson (1988) berou závažnost rizik spojených s nižší mírou sociální integrace srovnatelnou s riziky z kouření cigaret, vysokého krevního tlaku nebo obezity. Podle výsledků studie House, Robbinsové a Metznerové (1982) je nejúčinnějším faktorem rozmanitost vztahů a zapojení se do různých společenských aktivit. Počet známých a přátel v sociální síti se neprokázal jako tak významný. K podobnému výsledku došli i Michael, Colditz, Coakley a Kawachi (1999). Zjistili, že významnější prediktor zdraví než počet kamarádů, je alespoň jeden důvěrný vztah. I nejnovější studie významu sociální opory se ve svých výsledcích neliší od dřívějších objevů. Cheng et al. (2014) poukazují na nižší míru deprese, sebevražedných sklonů a méně závažné posttraumatické stresové symptomy u adolescentů, kterým se dostávalo sociální opory od rodinných příslušníků a okolí. Kahneman a Krueger (2006) shrnují výsledky studií o well-beingu a uvádí, že lidé jsou prostě šťastnější a spokojenější, jsou-li v blízkosti ostatních lidí.

4.5 Sociální opora u adolescentů Jak již bylo zmiňováno, jedním z významných aspektů života adolescentů jsou sociální vztahy. Utvrzují si díky nim své místo ve společnosti, svoji cestu životem, svoje dovednosti a mnoho dalších důležitých faktorů pro vstup do dospělosti. Také v nich hledají oporu a porozumění pro své chování a aspirace. Kvalitativní výzkum role interpersonálních vztahů u adolescentů uskutečnili Camara, Bacigalupe a Padilla (2014). Jejich výsledky odhalily, že dospívající berou interpersonální vztahy jednak jako zdroj stresorů a konfliktů a jednak jako zdroj opory. Důvěryhodnost, vyspělost a kamarádský přístup jsou jimi nejčastěji označované kladné znaky sociální opory. A emocionální sociální opora je většinou adolescentů považována za vůbec nejdůležitější. Garmezy a Rutter (1988) po prozkoumání interkulturních studií zjistili tři faktory, které rozlišují více odolné adolescenty od těch zranitelnějších. Prvním jsou vhodné osobnostní vlohy jako je autonomie a schopnost reagovat na měnící se vlivy a požadavky společnosti. Druhým je podporující rodinné zázemí a třetím je vnější sociální opora od vrstevníků, kamarádů nebo dospělých. A právě na roli sociální opory

41

u adolescentů se dále v této podkapitole zaměříme, protože sociální opora má nepopiratelný vliv na zdraví a chování ovlivňující zdraví. Během pozdní adolescence dochází k restrukturaci sociální sítě. V dětství a rané adolescenci zaujímají centrální pozici většinou rodiče. Ne, že by jejich kamarádi nebyli také důležití, ale vztah s rodiči této periodě života dominuje. Postupně se s přibývajícím věkem dospívajících mění jejich pohled na důležitost vztahu s vrstevníky. Ti se pomalu dostávají na centrální pozici spolu s rodiči a jejich vlivy se překrývají. Pokud ale adolescent vnímá jejich sociální oporu za významnější, může vliv rodičů klesat (Furman & Buhrmester, 1992). Kenny, Dooley a Fitzgerald (2013) upozorňují na zajímavé výsledky svého výzkumu, kdy adolescenti bez rozdílu pohlaví, popisují negativnější vztah s matkou než s otcem. Zvýšenou kritiku vztahu s matkou obhajují nejčastěji tím, že se jim až moc snaží kontrolovat život a zahrnovat sama sebe do něj. Nedílnou součástí sociální opory v životě adolescentů je škola. Jejím základním úkolem, je kromě edukace, také vytvořit komunitu, kde budou mít studenti pocit, že někam zapadají, že je jejich práce oceněna. Podstata školského sytému je založena na spolupráci a vzájemné opoře. Každý den, kousek po kousku pomáhá tvarovat životy mladých lidí (Cotterell, 2007). Velkou roli v něm hraje učitel. Vytváří z části třídní klima a reaguje na potřeby a požadavky studentů. Pokud je jeho vztah ke studentovi chápán studentem jako podporující a dobrý, pozitivně ovlivňuje adolescentovo chování ke zdraví a snižuje rizikovou činnost. Naopak odmítání učitelovy pomoci, či dokonce negativní vztah k učiteli, se projevuje nižším sebevědomím a výskytem deprese (Reddy, Rhodes & Mulhall, 2003). Klíčovým faktorem v navázání vztahu a vytvoření základu pro podporující klima třídy je začátek školního roku. Učitelé, kterým se podařilo navodit podporující prostředí, použili humor, respekt, empatii a pozitivní náhled do budoucna (Turner & Patrick, 2004). Dalším důležitým činitelem jsou spolužáci. Adolescenti často probírají raději svoje osobní problémy mezi sebou, než se školním personálem. Vrstevníci disponují různými formami opory, a to zprostředkování informací, radami nebo i vzájemným doučováním (Cotterell, 2007).

42

II. EMPIRICKÁ ČÁST

43

5 Cíle výzkumu a výzkumné hypotézy Předkládaná výzkumná studie je parciální částí rozsáhlého výzkumného projektu Chování zdraví podporující a zdraví ohrožující: determinanty, modely a konsekvence, který vznikl pod záštitou Grantové agentury České republiky (č. 13-19808S). Věnuje se zmapování případných souvislostí mezi vykazovaným chováním souvisejícím se zdravím a vnímanou úrovní sociální opory v pozdní adolescenci. Základním výzkumným východiskem práce je předpoklad, že úroveň vnímané sociální opory má vliv na jedincovo chování ke zdraví. Vývojovou fázi dospívání považujeme v tomto kontextu za klíčovou, neboť se jedná o kritické období ve vytváření návyků v chování ke zdraví (Blatný et al., 2006; Bonino, Cattelino & Ciairano, 2005; Sawyer et al., 2012). Na základě teoretických poznatků a odborných studií ohledně zdraví a sociální opory v adolescenci, kterými jsme se zabývaly v předchozí části, můžeme stanovit cíl práce a zformulovat hypotézy.

5.1 Cíle výzkumu Hlavním cílem prezentované výzkumné studie je prozkoumání vlivu sociální opory na zdraví podporující a zdraví poškozující chování u jedinců, nacházejících se v období pozdní adolescence. Zajímá nás, zda míra poskytované a vnímané sociální opory ovlivňuje jedincovo chování ke zdraví. Také se zaměříme na genderové rozdíly ve vnímání sociální opory. Chceme zjistit, zda ji více vnímají dospívající dívky nebo dospívající chlapci. Úroveň sociální opory se budeme snažit prozkoumat i z hlediska jednotlivých ročníků starší adolescence. Na základě teoretických východisek práce nás převážně zajímá, zda lze ve vnímání sociální opory dospívajícími jedinci, vysledovat nějaký vývojový trend. Genderové rozdíly budeme dále zkoumat z hlediska chování ke zdraví. Zajímá nás, jak se adolescenti liší ve stravování, sportování, prevenci nemoci a dalších složek chování ke zdraví.

5.2 Výzkumné hypotézy Na základě odborných poznatků uvedených v teoretické části práce, jsme pro námi zkoumanou skupinu jedinců v období adolescence stanovili následující hypotézy. 44

H1: Existuje vztah mezi vnímáním míry sociální opory a chováním ke zdraví v pozdní adolescenci. Bandura (2004) upozorňuje na dualistický přístup ke zdraví. Zástupci prvního přístupu jsou přesvědčeni, že lidé si své zdraví a chování k němu ovlivňují sami. Zástupci druhého přístupu naopak tvrdí, že zdraví je produkt sociálních, environmentálních, politických a ekonomických podmínek, nad kterými má jedinec pouze malou kontrolu. Chování ke zdraví je podle Bandury ovlivněno oběma přístupy. Lidé totiž nefungují izolovaně ale spoluprací si upevňují kvalitu svého života a zdraví. První hypotézu jsme stanovili na základě shrnutí dostupných studií, zabývajících se chováním ke zdraví a sociální oporou. Shepherd et al. (2006) uvádí, že jeden z často citovaných faktorů ohledně stravování je sociální opora od rodiny. Carter et al. (2007), si ve své studii všímali asociace kamarádů a chování ke zdraví v oblasti ochrany zdraví (například používání ochrany proti slunečnímu záření, ochranných prostředků při sportu atd.) a aktivnímu předcházení nemoci (například poměr živin v potravě, fyzická aktivita atd.) Také ve výzkumu Stice, Ragana a Randalla (2004), bylo zkoumáno, zda vnímaná sociální opora ovlivňuje vznik deprese. Potvrdili, že nižší sociální opora, převážně od rodičů adolescentů, predikuje vznik depresivních symptomů. H2: Existují genderové rozdíly mezi dospívajícími v chování ke zdraví. Druhou hypotézu také vyvozujeme z dostupných výzkumů, které se zabývají rozdíly mezi ženami a muži v chování ke zdraví. Například Wardle et al. (2004) se svými spolupracovníky uvádí, že ženy na rozdíl od mužů jí více ovoce a zeleniny a dávají si pozor na tučné a nezdravé jídlo. Navíc své zdraví více chrání správným rozložením živin v potravě. I Dentonová, Pruse a Waltersová (2004), se zabývají genderovými rozdíly u chování ke zdraví. Podle nich na zdraví žen působí, více negativně než u mužů, vnější stresory a dopady životních událostí. Dále Sallis, Prochaska a Taylor (2000) na základě shrnutí velkého počtu studií uvádí, že v 81% všech revidovaných studií se prokázalo, že chlapci jsou více aktivní než dívky. H3: Existují genderové rozdíly mezi dospívajícími v úrovni sociální opory. Výsledky výzkumu Neff a Karneyho (2005) a shrnutí studií Shumakera a Hilla (1991) naznačují, že ženy a muži odlišně vnímají a odlišně poskytují sociální oporu. Například ženy ji poskytují více, když vidí, že ji jejich partner potřebuje. Naopak muži poskytují oporu skoro pořád na stejné úrovni. 45

5.2.1 Výzkumná otázka V teorii sociální opory jsme se nesetkali s vhodným precedentem, který by se zabýval případným vývojovým trendem, respektive případnými rozdíly úrovně sociální opory mezi jednotlivými ročníky pozdní adolescence. Proto si klademe navíc k hypotézám následující výzkumnou otázku. VO1: Existují rozdíly v úrovni sociální opory v rámci pozdní adolescence? Zajímá nás, zda se úroveň sociální opory liší v jednotlivých ročnících, kdy dosahuje největších hodnot a zda její úroveň s věkem stoupá či klesá.

46

6. Výzkumný design Vzhledem k cíli a stanoveným hypotézám výzkumné studie byl použit kvantitativní výzkumný design realizovaný formou jednorázového dotazníkového šetření. Tato metoda umožňuje získání dat od velkého vzorku populace a je časově nenáročná. Jedná se o průřezový výzkum, který porovnává adolescenty v rozmezí od 15 let do 19 let. Dospívající byli vybíráni metodou příležitostného výběru. Jedná se částečně o korelační a srovnávací studii, kde hledáme souvislosti mezi úrovní sociální opory a chování ke zdraví v pozdní adolescenci.

6.1 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořilo na začátku 891 dospívajících. Kvůli neúplnosti nebo úplném vynechání některých dat v testové baterii jsme vyřadili 66 z nich. Data byla tedy celkově zpracována od 825 adolescentů ve věkovém rozmezí od 15 do 19 let. Věkový průměr byl 16,89 let a medián 17 let. Patnáctiletých bylo ve výzkumném souboru dohromady 139 (16,8%), šestnáctiletých 189 (22,9%), sedmnáctiletých 220 (26,6%), osmnáctiletých 174 (21,2%) a devatenáctiletých 103 (12,5%) (viz. Graf 1).

Věk 250

200

150

100

50

0 15 let

16 let

17 let

Graf 1: Rozložení věku ve výzkumném souboru (N=825)

47

18 let

19 let

Do studie byli zvoleni jedinci obou pohlaví. Dívky měly nepatrnou převahu s počtem 457 (55,4%). Chlapců bylo 368 (44,6%) (viz. Graf 2).

Pohlaví

chlapci dívky

Graf 2: Rozložení pohlaví ve výzkumném souboru (N=825)

6.2 Metody Pro výzkumný projekt pod záštitou Grantové agentury ČR (č. 13-19808S), z něhož vychází předkládaná výzkumná studie, byla vytvořena rozsáhlá testová baterie. Nejprve jsme z ní použili demografické údaje respondentů, které zjišťují pohlaví, věk, národnost, typ navštěvované školy a bydliště. Pro sledování chování souvisejícího se zdravím jsme využili Škálu chování souvisejícího se zdravím (Slováčková, Klimusová & Dosedlová, 2013). Ke zmapování vnímané úrovně sociální opory byla použita Škála blízkých vztahů a sociální opory (Cefai & Camilleri, 2009). Obě dvě metody jsou založené na subjektivní výpovědi respondentů ohledně jejich chování. 6.2.1 Škála chování souvisejícího se zdravím Dotazník, mapující jednotlivé oblasti životního stylu, byl vytvořen Slováčkovou, Dosedlovou a Klimusovou (2013) v rámci výzkumného projektu Kognitivní předpoklady zdraví podporujícího chování. Předvýzkum byl koncipován jako volné vyjádření prováděných činností pro podporu svého zdraví. Zúčastnilo se ho 60 48

vysokoškolských studentů a z jejich výpovědí bylo vytvořeno 41 druhů chování. Ty byly posléze sdruženy do 7 faktorů. 1. Stravování - otázky na zdravou výživu, konzumaci ovoce a zeleniny, správné rozložení živin ve stravě, preference typu pečiva nebo druhu nápoje, úprava stravy s ohledem na aktuální zdravotní stav, pití dostatečného množství tekutin. 2. Spánek - dotaz na délku spánku. 3. Pravidelný režim - položky zabývající se pravidelným otužováním, stravou, snídaní, spánkem. 4. Míra fyzické aktivity - otázky na udržování optimální tělesné hmotnosti, omezení dopravních prostředků, mimosportovních aktivit a frekvence sportování. 5. Užívání návykových látek - položky ohledně kouření cigaret, konzumace alkoholu a užívání návykových látek. 6. Preventivní opatření - dotazy na chránění se před slunečním zářením, používání ochranných prostředků, vyhýbání se škodlivým látkám ve spotřebním zboží, volba léčby, odpočinek, zapojení se do činností. 7. Vybrané prvky duševní hygieny - otázky na praktikování metod dušení hygieny (Dosedlová, Klimusová & Slováčková, 2013). U většiny otázek mohli respondenti odpovídat na pětibodové škále Likertova typu od "zcela pro mě platí", po "vůbec pro mě neplatí". Na některé otázky vybírali z pětibodového rozmezi od "nikdy", po "často" (nebo "velmi často") . A u pár otázek se nacházel výběr z možností nebo volné pole na vyplnění. 6.2.2 Škála blízkých vztahů a sociální opory Škála je součástí rozsáhlé testové baterie Cefaie a Camilleriho (2009), která byla vytvořena na zjištění fyzického a mentálního zdraví, sociálního a emocionálního well-beingu a aspektů akademického života u vysokoškolských studentů. Otázky jsou koncipované na zjištění počtu důvěrných osob, na spokojenost se vztahy a pocity osamělosti. Pro ověření reliability testu byl použit test-retest na 50 náhodně vybraných studentech univerzity. Administrace testu tedy proběhla dvakrát v týdenním rozestupu. Ke změření reliability byla použita Pearsonova korelace, která se u jednotlivých proměnných pohybovala v rozmezí od 0,78 do 0,96. Na základě těchto hodnot lze usuzovat na dostatečnou reliabilitu testu.

49

Při vyplňování dotazníku byla u většiny otázek možnost výběru odpovědí ze čtyř nebo pěti možností a u jedné mohli respondenti zatrhnout svoji odpověď na čtyřbodové škále od "snadné" po "velmi obtížné". Byla zde i možnost "nemám", v případě, že by proband neměl žádného rodiče, sourozence, kamaráda nebo partnera.

50

7 Způsob sběru a zpracování dat 7.1 Sběr dat Data byla sbírána pomocí rozsáhlé dotazníkové baterie, obsahující otázky týkající se zdraví a osobnosti. Pro účely předkládané studie byly využity pouze dvě vybrané metody, které uvádíme výše. Dotazníková baterie byla řešitelským týmem administrována ve vybraných školách metodou tužka-papír. Její vyplnění zabralo zhruba 50 - 60 minut a bylo zcela anonymní. Cílovou skupinou, významnou pro výsledky našeho šetření, byli dospívající jedinci ve věku od 15 do 19 let. Před zahájením vyplňování byli respondenti informováni, že se nejedná o znalostní test, na žádnou z uvedených otázek neexistuje správná či špatná odpověď. Odpovídat každý má jen podle svého osobního mínění. V rámci etiky výzkumu byly podepsány informované souhlasy, respondenti měli právo odstoupit od výzkumu, byla zaručena anonymita odpovědí a následně po analýze dat byly respondentům a školám zaslány výsledky.

7.2 Zpracování dat Demografické údaje výzkumného souboru jsme popsali pomoci deskriptivní statistiky. Sledovaly jsme rozložení pohlaví, věku, počet respondentů v jednotlivých ročnících, typ navštěvované školy, velikost místa bydliště a národnost. Před započetím analýzy dat bylo nutné překódovat některé položky dotazníku tak, aby všechny vykazovaly shodné bodové ohodnocení. Nízký počet bodů tedy u každé položky znamenal špatné chování ke zdraví a nízkou úroveň sociální opory. Vyšší počet bodů naopak ukazoval na dobré chování ke zdraví a vysokou úroveň sociální opory. Z původní rozsáhlé testové baterie jsme následně použili Škálu chování souvisejícího se zdravím, kterou jsme pomocí faktorové analýzy zredukovali na 4 faktory. K určení počtu faktorů jsme použili Scree Plot (viz. Graf 3). Ten ukázal 3 jasné faktory (Zdravé stravování, Ochrana zdraví a Pozitivní smýšlení) a jeden hraniční (Prevence nemoci), přesto jsme se ho rozhodli použít. Původně totiž byla škála zredukovaná na 7 faktorů, což nám však provedený Scree Plot u výsledků respondentů

51

z našeho výzkumného souboru nepotvrdil. Pro extrakci jednotlivých položek byla použita rotace Varimax.

Graf 3: Scree Plot položek Škály chování souvisejícího se zdravím Sečtením skórů proměnných u jednotlivých respondentů ve Škále blízkých vztahů a sociální opory jsme následně získali výsledné skóre sociální opory u každého participanta výzkumu. Z toho jsme nadále pomocí funkce Sečtení proměnných (Compute Variable) vytvořili tři skupiny. Do první skupiny spadá skóre od 3 do 11 bodů a označujeme ji jako Nízkou sociální oporu. Druhá skupina zahrnuje bodové hodnocení od 12 do 20 a pojmenovaly jsme ji Střední sociální opora. Třetí skupina nese název Vysoká sociální opora a je v ní zahrnut ten, kdo skóroval od 21 do 29 bodů. Při samotném zpracování dat jsme pro určení míry těsnosti vztahu použili korelační analýzu. Rozložení zkoumaného souboru bylo normální, tudíž pro kvantitativní vyjádření těsnosti vztahu jsme použili Pearsonův korelační koeficient. Dále jsme potřebovali porovnat skóry v jednotlivých testech a faktorech mezi pohlavími. Využili jsme proto T-testy pro nezávislé výběry. Levenovým testem homogenity (F-test) jsme ověřili, že rozptyly v obou zkoumaných skupinách můžeme považovat za shodné. Pro ověření rozdílů u jednotlivých ročníků ve vztahu k úrovni sociální opory jsme aplikovali Chí-kvadrát. 52

8 Výsledky a interpretace V této části výzkumné studie uvádíme výsledky výzkumu. Nejprve popíšeme jednotlivé metody a jejich výsledky a následně se budeme zabývat stanovenými hypotézami a výzkumnou otázkou.

8.1 Deskriptivní statistika týkající se výzkumného souboru 8.1.1 Demografické údaje Výzkumu se zúčastnili adolescenti navštěvující gymnázium, střední školu a poslední ročník základní školy. Studentů gymnázia bylo 154 (18,7%). Studentů střední školy bylo 338 (40,9%). Žáků základní školy se zúčastnilo 85 (10,3%). Dohromady 248 (30,1%)

jedinců nechalo otázku na navštěvovanou školu bez

odpovědi. Četnosti druhu navštěvované školy jsou znázorněny v Grafu 4.

Škola 400 350 300 250 200 150 100 50 0 gymnázium

SŠ

ZŠ

neuvedeno

Graf 4: Rozložení navštěvovaných škol výzkumného souboru (N=825) Za svoje bydliště označovali respondenti nejčastěji vesnici, a to v 394 případech (47,8%). Dále 232 (28,1%) z nich bydlí v malém městě do 20 tisíc obyvatel, 105 (12,7%) ve středně velkém městě do 100 tisíc obyvatel, 43 (5,2%) ve velkém městě do 500 tisíc obyvatel, 39 (4,7%) ve velkoměstě do 1 milionu obyvatel a pouze 4 (0,5%) 53

označili za místo svého pobytu velkoměsto, které má nad 1 milion obyvatel. Údaj ohledně místa bydliště u 8 respondentů chyběl. Údaje jsou znázorněny v Grafu 5.

Bydliště 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 vesnice

malé město střední město velke město velkoměsto velkoměsto do 20 tisíc do 100 tisíc do 500 tisíc do 1 milionu nad 1 milion obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel

chybí

Graf 5: Rozložení velikosti místa bydliště výzkumného souboru (N=825) Výzkumu se v největším zastoupení zúčastnili respondenti české národnosti a to v celkovém počtu 785 osob (95,2%). Slovenské národnosti bylo 30 respondentů (3,6%). Jinou národnost uvedlo 10 dospívajících (1,2%). Rozložení je znázorněno v Grafu 6.

Národnost 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 česká národnost

slovenská národnost

Graf 6: Druhy a rozložení národnosti u výzkumného souboru (N=825)

54

jiná

8.1.2 Škála chování souvisejícího se zdravím Škála obsahuje 30 položek, kódovaných od 1 = zcela pro mě platí po 5 = vůbec pro mě neplatí a 6 položek kódovaných od 1 = nikdy po 5 = velmi často. Vzhledem k formulaci otázek bylo nutné všechny, kromě otázky č. 15 a otázky č. 36, překódovat, aby výsledky byly shodné a navíc konzistentní s výsledky Škály blízkých vztahů a sociální opory. Doposud totiž u většiny otázek znamenalo nižší skóre lepší vztah ke zdraví a vyšší skóre horší vztah. U Škály blízkých vztahů je tomu naopak a navíc jsme se chtěli vyvarovat negativní korelaci. Dále jsme považovali za důležité si ověřit reliabilitu vnitřní konzistence testu pomocí koeficientu Cronbachovy alfy. Urbánek, Denglerová & Širůček (2011) udávají, že pokud má test hodnotu přibližně 0,7 a více, dá se u něj předpokládat na vysokou konzistenci položek a reliabilitu. Hodnota Cronbachovy alfy nám vyšla 0,85. Reliabilita Škály chování souvisejícího se zdravím je tedy přijatelná a dostatečná. Údaje o Cronbachově alfě u jednotlivých položek můžeme vidět v Tabulce 1. Tabulka 1: Reliabilita jednotlivých položek Škály chování souvisejícího se zdravím Cronbachova alfa Pravidelně se otužuji Pravidelně jím Pravidelně snídám Denně jím ovoce a zeleninu Dbám na správný poměr živin Jím celozrnné pečivo Dodržuji pitný režim Vyhýbám se konzervantům Dbám na úpravu stravy podle svého zdraví Dostatečně spím Dbám na pravidelnost spánku Udržuji si optimální hmotnost Omezuji MHD prostředky Chráním se před slunečním zářením Vyhýbám se opalování na slunci Vyhýbám se zakouřeným prostorám Používám ochranné prostředky při sportu Používám při jízdě v autě pásy Vyhýbám se zdraví škodlivým látkám Dávám přednost přírodní léčbě Přizpůsobuji svého stavu denní režim 55

0,843 0,841 0,839 0,838 0,837 0,839 0,845 0,836 0,84 0,842 0,841 0,841 0,839 0,845 0,855 0,841 0,84 0,842 0,841 0,843 0,837

Běžné nemoci předcházím Dostatečně relaxuji Udržuji si dobrou náladu Volný čas trávím s kamarády Mám blízké na které je spolehnutí Dělám aktivity, které mi přináší radost Mám se rád(a) Nedostávám se do stresu Věnuji se duševní hygieně Vyhýbám se rychlému občerstvení Vyhýbám se smaženým pokrmům Vyhýbám se instantním jídlům Vyhýbám se nezdravým pokrmům Vyhýbám se slazeným limonádám Věnuji se fyzické aktivitě

0,851 0,843 0,844 0,844 0,844 0,841 0,846 0,843 0,842 0,842 0,842 0,842 0,841 0,841 0,847

Následně bylo nutné, kvůli velkému množství položek, provést faktorovou analýzu. Pomocí Scree Plot jsme se rozhodli pro 4 hlavní faktory. Pro jejich extrakci byla použita rotace Varimax. Extrahované faktory dohromady vysvětlují 35,2% celkového rozptylu. Získané faktory jsme označili: 1. Zdravé stravování - do této skupiny se řadí položky ohledně stravování, vyhýbání se nezdravým a konzumace zdravých potravin. Tento faktor sám o sobě vysvětluje 10,2% celkového rozptylu. 2. Ochrana zdraví - tento faktor obsahuje položky zjišťující používání ochranných prostředků a přizpůsobování denního režimu podle svého aktuálního stavu. Celkově tímto faktorem vysvětlujeme 9% rozptylu. 3. Pozitivní smýšlení - spadají sem otázky ohledně nálady a vztahu k sobě a ostatním, dále na trávení volného času a na stres. Faktor vysvětluje 8,9% celkového rozptylu. 4. Prevence nemoci - do této kategorie řadíme položky, které zjišťují míru otužilosti, duševní hygieny a předcházení nemocem. Faktor vysvětluje 7,1% celkového rozptylu. V Tabulce 2 jsou výsledky faktorové analýzy podrobněji zobrazeny.

56

Tabulka 2: Faktorová analýza Škály chování souvisejícího se zdravím po rotaci Varimax

Vyhýbám se slazeným limonádám Vyhýbám se nezdravým pokrmům Vyhýbám se smaženým pokrmům Vyhýbám se instantním jídlům Vyhýbám se rychlému občerstvení Denně jím ovoce a zeleninu Jím celozrnné pečivo Vyhýbám se konzervantům Používám ochranné prostředky při sportu Vyhýbám se zakouřeným prostorám Přizpůsobuji svého stavu denní režim Dbám na pravidelnost spánku Chráním se před slunečním zářením Dbám na úpravu stravy podle svého zdraví Používám při jízdě v autě pásy Vyhýbám se zdraví škodlivým látkám Udržuji si optimální hmotnost Udržuji si dobrou náladu Mám se rád(a) Mám blízké na které je spolehnutí Volný čas trávím s kamarády Dostatečně relaxuji Dostatečně spím Dělám aktivity, které mi přináší radost Pravidelně jím Nedostávám se do stresu Pravidelně snídám Pravidelně se otužuji Dbám na správný poměr živin Věnuji se duševní hygieně Dávám přednost přírodní léčbě Omezuji MHD prostředky Běžné nemoci předcházím Věnuji se fyzické aktivitě Dodržuji pitný režim Vyhýbám se opalování na slunci

Zdravé Ochrana Pozitivní Prevence stravování zdraví smýšlení nemoci 0,769 0,719 0,119 0,686 0,104 0,599 0,125 0,573 0,161 0,492 0,237 0,14 0,295 0,448 0,297 -0,119 0,402 0,447 0,351 0,415 0,644 0,178 0,543 0,115 0,179 0,525 0,283 0,199 0,519 0,305 0,5 0,206 0,498 0,255 0,207 0,493 0,104 -0,105 0,388 0,312 0,169 0,303 0,154 0,272 -0,184 0,649 0,207 0,596 0,592 0,557 0,153 -0,126 0,249 0,551 0,282 0,542 0,191 0,459 0,305 0,128 0,267 0,451 0,202 0,434 0,155 0,309 0,332 0,341 0,102 0,595 0,394 0,219 0,12 0,485 0,242 0,139 0,455 0,234 0,433 0,348 0,213 0,431 -0,123 -0,171 0,412 0,11 0,342 0,184 -0,105 0,256 0,318 0,227 -0,124 -0,133 -0,239

57

8.1.3 Škála blízkých vztahů a sociální opory Na sociální oporu se v dotazníkové baterii zaměřuje 7 položek. U prvních čtyř bylo nutné, stejně jako u Škály chování souvisejícího se zdravím, překódovat odpovědi, aby vyšší počet dosažených bodů naznačoval vyšší sociální oporu. Poté jsme opět ověřovali reliabilitu vnitřní konzistence testu. Cronbachova alfa vyšla 0,58. Tato hodnota je poměrně nízká a poukazuje na sníženou reliabilitu testu. Hodnoty u jednotlivých položek jsou znázorněny v Tabulce 3. Tabulka 3: Reliabilita jednotlivých položek Škály blízkých vztahů a sociální opory Cronbachova alfa Mluvení o problémech s rodiči Mluvení o problémech se sourozenci Mluvení o problémech s kamarády Mluvení o problémech s partnerem Počet blízkých osob Spokojenost se vztahy Pocit osamělosti

0,521 0,512 0,518 0,602 0,54 0,55 0,532

Jak již bylo výše zmiňováno, autorům škály, Cefai a Camilleri (2009), vyšla reliabilita testu metodou test-retest dostatečně vysoká v rozmezí od 0,78 do 0,96. Může tak však být z důvodu, že měli Škálu blízkých vztahů a sociální opory zařazenou v rozsáhlé testové baterii s množstvím položek, kdežto my jsme ji hodnotili samostatně. Obecně řečeno, čím delší je test, tím větší je jeho reliabilita (Urbánek, Denglerová & Širůček, 2011). Dále se touto škálou a jejími omezeními zabýváme v kapitole 9 Limity výzkumu. Abychom mohli pracovat s výsledky sociální opory jako s jedním faktorem, sloučili jsme všech sedm položek dohromady a tím vypočetly celkové dosažené skóre v sociální opoře u každého jedince. Data k sociální opoře vyplnilo všech 825 respondentů. Minimálně bylo možné dosáhnout 3 bodů, maximálně pak 29. Nejnižší naměřená hodnota byla 4 body a dosáhl jí jeden jedinec. Naopak nejvyšší naměřená hodnota byla 29 bodů a dosáhli jí 4 jedinci. Průměr hodnot byl 19,8 (SD=4,3) a modus činil 20 (10,1%). Rozložení hodnot zobrazuje Graf 7. Je z něj patrné, že nejvíce respondentů se pohybuje v pásmu průměru a pouze malé množství z nich vykazuje extrémní hodnoty sociální opory. 58

Graf 7: Histogram sociální opory

8.2 Ověření stanovených hypotéz 8.2.1 Vztah mezi sociální oporou a chování ke zdraví Pomocí Pearsonova korelačního koeficientu jsme ověřovali hypotézu H1 a to vztah sociální opory a čtyř extrahovaných faktorů ze Škály chování souvisejícího se zdravím. Statisticky významný vztah vyšel pouze u dvou faktorů chování ke zdraví. Faktor Pozitivní smýšlení koreloval vůbec nejsilněji ze všech se sociální oporou (N=720, r=0,394, p<0,01). Z výsledku vyplývá středně silný vztah mezi jedinci, kteří vykazují vyšší úroveň sociální opory a pozitivním naladěním, smysluplným využitím svého volného času a jeho trávením v blízkosti svých přátel nebo rodiny. Druhým faktorem, u kterého se prokázal vztah se sociální oporou, je Prevence nemoci (N=720, 59

r=0,113, p<0,01). Byl sice prokázán jako nepříliš těsný, avšak nelze ho popřít. Korelace tedy potvrzuje vzájemnou souvislost mezi sociální oporou a duševní hygienou spolu s otužováním se a snahou předcházet nemocem. Žádná statisticky významná souvislost nebyla objevena mezi faktory Zdravé stravování a Ochrana zdraví a úrovní sociální opory (viz Tabulka 4). Tabulka 4: Korelace faktorů Zdravé stravování, Ochrana zdraví, Pozitivní smýšlení a Prevence nemoci se sociální oporou Zdravé stravování

Ochrana zdraví

Sociální opora

Pearsonova 0,017 korelace Sig. (20,655 tailed) ** Korelace na 1% hladině významnosti

Pozitivní smýšlení

Prevence nemoci

-0,011 ,394** 0,767

,113** 0

0,003

6.2.2. Genderové rozdíly mezi dospívajícími v chování ke zdraví V rámci hypotézy H2 nás zajímaly rozdíly chlapců a dívek v jednotlivých extrahovaných faktorech ze Škály chování souvisejícího se zdravím (Zdravé stravování, Ochrana zdraví, Pozitivní smýšlení, Prevence nemoci). Jelikož porovnáváme průměry dvou vzorků, použili jsme T-test pro nezávislé výběry. Levenův test homogenity (F-test) nevyšel statisticky významný. Pokládáme tedy rozptyly v obou skupinách za shodné. Statisticky významný rozdíl vyšel u faktoru Zdravé stravování mezi ženským a mužským pohlavím (t=-4,182; df=732; p<0,01). Průměrná hodnota jedinců mužského pohlaví byla -0,175 (N=312; sd=0,986). Průměrná hodnota jedinců ženského pohlaví byla 0,137 (N=398; sd=0,99). Je patrné, že adolescentní dívky dbají více na zdravé stravování než adolescentní chlapci. Přikloňujeme se při interpretaci tohoto výsledku k výsledkům studie McCabe a Ricciardelli (2001), které ukázaly, že v současnosti je větší tlak v kultu krásy na dívky než na chlapce. Dívky si proto více hlídají zdravou stravu a vyhýbají se té nezdravé. U faktoru Ochrana zdraví vyšel také statisticky významný rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím (t=-4,393; df=708; p<0,01). Průměrná hodnota jedinců mužského pohlaví byla -0,184 (N=312; sd=1,039). Průměrná hodnota jedinců ženského pohlaví byla 0,144 (N=398; sd=0,944). Signifikantní rozdíly 60

ve výsledcích dokazují, že dospívající dívky se zaměřují na ochranu zdraví více než dospívající chlapci. Poslední statisticky významný rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím se ukázal u faktoru Pozitivní smýšlení (t=-4,393; df=708; p<0,01). Průměrná hodnota jedinců mužského pohlaví byla 0,135 (N=312; sd=1,021). Průměrná hodnota jedinců ženského pohlaví byla -0,106 (N=398; sd=0,971). V tomto případě výsledek označuje chlapce jako ty, kteří si na rozdíl od dívek, více udržují dobrou náladu a tráví čas ve společnosti svých blízkých a přátel. Bothmerová a Fridlund (2005) uvádí, že dospívající dívky jsou mnohem častěji ve stresu než dospívající chlapci. Je tedy možné, že se jim kvůli tomuto faktu nedaří udržovat tak často dobrou náladu a pozitivní naladění jako chlapcům. U faktoru Prevence nemoci se neprokázal rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím jako signifikantní. Všechny vztahy mezi faktory a pohlavími zobrazuje Tabulka 5. Tabulka 5: Genderové rozdíly faktorů Škály chování souvisejícího se zdravím (T-test pro nezávislé výběry) Faktor Zdravé stravování

Pohlaví muž

Směrodatná Průměr odchylka t df Sig. -0,1752 0,986 -4,182 708 ,000

Ochrana zdraví

žena muž

0,1374 -0,1838

0,99 1,039

-4,393

708

,000

Pozitivní smýšlení

žena muž

0,1441 0,1351

0,944 1,021

-4,393

708

0,001

Prevence nemoci

žena muž

-0,1059 0,0565

0,971 1,039

1,334

708

0,183

žena

-0,0442

0,967

V rámci hlubšího prozkoumání výsledku faktoru Prevence nemoci jsme se zaměřili na genderové rozdíly mezi adolescenty ve sportu. Opět jsme pro porovnání průměrů dvou vzorků použili T-test pro nezávislé výběry. Levenův test homogenity nebyl statisticky významný, tudíž rozptyly u obou pohlaví pokládáme za shodné. U hodin strávených sportem vyšel statisticky významný rozdíl mezi chlapci a dívkami (t=2,276; df=783; p<0,05). Průměrná hodnota hodin strávených sportem za týden činila u chlapců 7,277 (N=349; sd=7,32). Průmětná hodnota hodin strávených sportem za týden byla u dívek 6,159 (N=436; sd=6,43). Výsledek znamená, že chlapci se věnují sportu více než dívky (viz Tabulka 6). 61

Tabulka 6: Genderové rozdíly mezi dospívajícími v hodinách strávených sportem za týden (T-test pro nezávislé výběry)

Sport (hod/týden)

Pohlaví muž žena

Průměr Směrodatná odchylka t df Sig. 7,277 7,319 2,276 783 0,023 6,159

6,428

8.2.3 Genderové rozdíly mezi dospívajícími v úrovni sociální opory Na základě hypotézy H3 nás zajímalo, zda existují rozdíly mezi adolescentními chlapci a dívkami v úrovni sociální opory. Použili jsme T-test pro nezávislé výběry. K ověření shody rozptylů u obou pohlaví jsme opět provedli Levenův test homogenity, který nevyšel statisticky významný. Nepodařilo se nám prokázat žádný signifikantní rozdíl mezi chlapci (t=-0,576; df=823; p>0,05) a dívkami (t=-0,571; df=758,2; p>0,05) v úrovni sociální opory, nemůžeme tedy hypotézu H3 potvrdit. Výsledky T-testu zobrazuje Tabulka 7. Tabulka 7: Genderové rozdíly mezi dospívajícími v úrovni sociální opory (T-test pro nezávislé výběry)

Sociální opora

Pohlaví muž žena

Průměr Směrodatná odchylka t df Sig. 19,7174 4,47171 -0,576 823 0,565 19,8906

4,14341

-0,571

758,2 0,568

8.3 Výzkumné otázky VO1: Existují rozdíly v úrovni sociální opory v rámci pozdní adolescence? Zaměřili jsme se na ročníky 15letých (N=139), 16letých (N=189), 17letých (N=220), 18letých (N=174) a 19letých (N=103). Existenci rozdílů mezi těmito ročníky jsme zjišťovali pomocí Chí kvadrátu. Jak jsme zmiňovali výše, se sociální oporou jsme pracovali již rozdělenou na tři proměnné.

62

Ukázalo se, že rozdíl mezi jednotlivými ročníky v úrovni sociální opory, je statisticky významný (χ2=24,77; df=12; p<0,05). Jedinci, kterým je 18 let, vykazují nejvyšší úroveň sociální opory. Předpokládáme, že dospívající v 18 letech přijímají sociální oporu nejen od rodičů, známých a kamarádů, ale také od svých partnerů. Intimní vztahy a experimentování je u 18letých na denním pořádku, proto také je sociální opora jimi vnímaná jako nejvyšší (Upchurch, Levy-Storms, Sucoff & Aneshensel, 1998; Wellings et al., 2001). Navíc v České republice je od 18 let legální alkohol a vstup na různé noční akce. Tyto fakta doslova otevírají mladým dveře k seznamování se, získávání nových známých, kamarádů a partnerů. Rozdílné rovně sociální opory v ročnících pozdní adolescence zobrazuje Graf 8.

Sociální opora v jednotlivých ročnících pozdní adolescence 120 100 80 60 40 20 0 15 let

16 let nízká

17 let střední

18 let

19 let

vysoká

Graf 8: Rozdíly v úrovni sociální opory v rámci pozdní adolescence

63

9 Limity výzkumu I když se výzkumný soubor skládá z velkého počtu respondentů a data byla pečlivě sbírána, zpracována a vyhodnocena, je nutné poukázat na určitá omezení a limity předkládané výzkumné studie. Za jeden z prvních limitů považujeme metodu příležitostného výběru. Tento způsob výběru respondentů nezaručuje rovnoměrnost rozložení vzorku se zkoumanou populací. Dotazník byl administrován ve vybraných školách metodou tužka-papír a vyplňovali ho ti, které téma zajímalo a měli čas, nebo ti, kterým to bylo v rámci vyučovací hodiny uloženo za úkol. V respondentech tak chybí například zástupci středních odborných učilišť. Vhodnější metoda, například náhodným výběrem, by však nepřinesla za stejnou dobu tolik dat od tolika respondentů a navíc by byla podstatněji finančně náročnější. Také použití dotazníku má mimo své výhody, jako je například získání velkého počtu odpovědí za krátký časový úsek, také nevýhody, a to možnost zkreslení výsledků ze strany respondentů v rámci lživých odpovědí. Zvláště u otázek Škály sociální opory a blízkých vztahů, do kterých se může promítnout sociální žádoucnost, je nutná opatrná interpretace. Další limit plyne z celkové délky testové baterie. Její vyplnění trvá zhruba 40-50 minut, což může u mnoha respondentů vyvolat únavu a nesoustředěnost. Jako největší nedostatek však vidíme konstrukci Škály blízkých vztahů a sociální opory. Obsahuje pouze 7 otázek, které jsou navíc koncipovány pouze na zjištění osobních vztahů respondenta. Častost sociálních interakcí nebo fyzická a informativní sociální opora nebyla vůbec dotazníkem zjišťována. Hned první otázka škály se zaměřuje na vnímané obtíže mluvit se svými blízkými o věcech, které probandy trápí nebo jim dělají starosti. Její podotázky konkrétně zjišťují obtíže mluvit o těchto věcech s rodiči, sourozenci, přáteli a přítelem či přítelkyní. Ne příliš šťastná formulace zapříčiňuje to, že pokud proband někoho z prezentovaných jedinců nemá, nezískává za odpověď žádné body. Tím se mu snižuje celkové skóre sociální opory a výsledky nemusí být tolik spolehlivé. Reliabilita Škály blízkých vztahů a sociální opory nám navíc vyšla α=0,58. Výsledky tedy musíme interpretovat s rezervou. Navíc sociální oporu může jedinec vnímat jako vysokou, i když mu ji poskytuje pouze jeden zástupce z nabízených možností. Je patrné, že se škála příliš soustředí na kvantitu a nebere příliš v potaz kvalitu těchto vztahů.

64

10 Diskuze Záměr předkládané diplomové práce byl prozkoumat a propojit poznatky ohledně zdraví podporujícího a zdraví poškozujícího chování a sociální opory z nejrůznějších výzkumů a literatury s výsledky naší výzkumné studie. Naším úmyslem bylo i rozšíření chápání vlivu sociální opory na chování ke zdraví u pozdní adolescence. Všeobecně výsledky podporují teorii, že sociální opora má vliv na určité aspekty chování ke zdraví u dospívajících jedinců. Další dílčí cíle práce jsme stanovili na základě předpokladu rozdílnosti mezi pohlavími v chování ke zdraví a vnímané úrovni sociální opory. Výzkumná data jsme využili z výzkumného projektu Chování zdraví podporující a zdraví ohrožující: determinanty, modely a konsekvence, který se uskutečnil pod zastřešením Grantové agentury České republiky (č. 13-19808S). Z baterie, která obsahovala více metod, jsme pro naše účely využili pouze dvě škály Škálu chování souvisejícího se zdravím a Škálu blízkých vztahů a sociální opory. Pro popis demografických údajů o respondentech jsme použili první část testové baterie, která se věnovala osobním údajům. Do výzkumu jsme zahrnuli výsledky 825 respondentů. Jejich věkové rozpětí se pohybovalo od 15 do 19 let, věkový průměr činil 16,87 let a nejpočetnější skupinu tvořili studenti ve věku 17 let. Ve vzorku mírně převažovaly dospívající dívky (55,4%) nad dospívajícími chlapci (44,6%). Prostřednictvím první hypotézy H1 jsme předpokládali existenci vztahu mezi vnímáním úrovně sociální opory a chováním ke zdraví v pozdní adolescenci. Pomocí Pearsonova korelačního koeficientu jsme ověřovali těsnosti vztahů sociální opory s každým ze 4 extrahovaných faktorů ze Škály chování souvisejícího se zdravím. Konkrétně jsme zkoumali vztah sociální opory s faktory Zdravé stravování, Ochrana zdraví, Pozitivní smýšlení a Prevence nemoci. Hypotézu jsme vytvořili na základě výsledků dostupných studií zabývajících se podobnými tématy. Z novějších studií je to například Umberson, Crosnoe a Reczek (2010). Podle nich vnímaná sociální opora pozitivně ovlivňuje zdraví jedince a je nedílnou součástí zdravého životního stylu po celý jeho život. Čím vyšší sociální oporu lidé vnímají, tím kvalitnější životní styl vykazují. Carter et al. (2007), si zase všímají, že kamarádi mají silný vliv na chování ke zdraví u adolescentů. Dospívající s více kamarády aktivněji používají ochranné pomůcky a častěji předcházejí nemoci.

65

U faktoru Zdravé stravování se neprokázal statisticky významný vztah se sociální oporou. Toto neprokázání předpokládaného vztahu by mohl vysvětlovat výsledek výzkumu Fitzgeraldové et al. (2013). Podle výsledků jejich práce zapříčiňuje vrstevnická opora častější konzumaci nezdravého jídla, konktrétně jídel z rychlých občerstvení a cukrovinek. S přihlédnutím k tomu, že porovnávaný faktor Zdravé stravování se převážně skládal z otázek na konzumaci smažených jídel, slazených limonád a stravování v rychlých občerstveních, je možné, že jedinci, kteří skórovali vysoko (tzn. vyhýbali se konzumaci těchto nezdravých jídel a nápojů), měli nižší sociální oporu. Statisticky nevýznamně vyšel i vztah faktoru Ochrana zdraví se sociální oporou. Až mezi faktorem Pozitivní smýšlení a sociální oporou vyšel statisticky významný vztah, který zahrnoval otázky na trávení času s kamarády a blízkými osobami, dále kladný vztah k sobě samému, dobrou náladu, dostatečnou relaxaci a spánek. Také vztah mezi poslední faktorem Prevence nemoci a sociální oporou vyšel statisticky významně, i když v tomto případě se jednalo o slabší vztah. První hypotézou jsme tedy prokázali, že existuje vztah mezi sociální oporou a některými aspekty zdraví u dospívajících dívek a chlapců. Konkrétně s pozitivním vztahem k sobě samému, relaxací, trávením času s kamarády a udržováním dobré nálady. Částečně také s duševní hygienou a otužováním se. Hypotézu H1 jsme tedy spíše potvrdili. V hypotéze H2 jsme usuzovali, že adolescentní chlapci a děvčata se mezi sebou navzájem v chování ke zdraví liší. Rozdíly jsme zkoumali v rámci 4 faktorů extrahovaných ze Škály chování souvisejícího se zdravím, stejně jako tomu bylo u předchozí hypotézy H1. Pro analýzu dat jsme použily T-testy pro nezávislé výběry. Při určování této hypotézy jsem vycházeli z již uskutečněných studií a jejich výsledků. Například Bothmerová a Fridlund (2005) sledovali genderové odlišnosti v chování ke zdraví. Data sbírali stejně jako my pomocí sebeposuzovací škály. Z jejich výsledků vyplývá, že dívky, na rozdíl od chlapců, mají zdravější chování co se týče konzumace alkoholu a výživy. Naopak jsou častěji ve stresu a stres více ovlivňuje jejich chování. Podle výsledků objektivní studie Trosta et al. (2002) vykazují chlapci vyšší fyzickou aktivitu než dívky. Dále však uvádí, že rozdíl pohlaví v této aktivitě je menší než u jiných výzkumů, které zpracovávají subjektivně sbíraná data. Je tedy možné, že dospívající chlapci v rámci sociální žádoucnosti nadhodnocují v sebeposuzující škále své výkony ve sportu a fyzickou aktivitu.

66

Na základě výše uvedených studií jsme tedy předpokládali, že dospívající dívky se stavují zdravěji než chlapci. Dále, že adolescentní dívky dbají na používání ochranných prostředků více než chlapci. Také, že dospívající chlapci jsou odolnější vůči stresu více než dívky a smýšlejí více pozitivně. Navíc jsme usuzovali, že chlapci, kteří se nacházejí v období adolescence, tráví více času venku, častěji se otužují a věnují fyzické aktivitě než dospívající dívky. Statisticky významný rozdíl se prokázal mezi adolescentními dívkami a chlapci ve zdravém stravování. Dívky dbají na zdravou stravu více než chlapci. Stejný výsledek prezentuje i Grogan (2000). Podle něj, v rámci dosáhnutí ideální postavy, chlapci častěji cvičí a dívky si naopak upravují stravu. Další signifikantní genderový rozdíl se ukázal v používání ochranných pomůcek při sportu nebo v dopravních prostředcích, přizpůsobování denního režimu svému aktuálnímu zdravotnímu stavu a chránění se před slunečním zářením. Dívky si prokazatelně chrání své zdraví více než chlapci. U dalšího faktoru Pozitivní smýšlení vykazovali chlapci vyšší odolnost vůči stresu, častější dobrou náladu a trávení času mezi kamarády. Výsledek byl statisticky významný. V rámci faktoru Prevence zdraví jsme porovnávali chlapce a dívky v pravidelném otužování, dbání na správný poměr živin ve stravě, ve věnování se relaxaci a duševní hygieně a omezování prostředků hromadné dopravy. Genderové rozdíly však nebyly prokázány. Na základě výsledků výše prezentované studie Trosta et al. (2002), jsme se ještě dodatečně rozhodli porovnat chlapce a dívky v počtu strávených hodin sportem za týden. Výsledek vyšel statisticky signifikantní. Chlapci se věnují sportu více než dívky. Skoro všechny zkoumané rozdíly mezi adolescentními chlapci a dívkami vyšly statisticky významné. Na základě těchto genderových odlišností v přístupu ke zdraví, byla hypotéza H2 potvrzena. Následující hypotézou H3 jsme předpokládali genderové rozdíly v úrovni sociální opory v pozdní adolescenci. Analýzu dat jsme provedli opět T-testem pro nezávislé výběry. Očekávaly jsme, že ženy budou vykazovat vyšší úroveň vnímané sociální opory než muži. V našem očekávání vycházíme například ze starší studie Pikó (1998), kde výsledky prokázaly, že ženám se dostává více emocionální a informační sociální opory než mužům. Tento fakt může být vysvětlen tím, že se ženám dostává více sociální opory kvůli jejich častějším psychosomatickým a psychologickým problémům. K podobnému závěru dochází i Gecková et al. (2003). Ženy dosahují vyšších skórů

67

vnímané sociální opory a je u nich na rozdíl od mužů pravděpodobnější, že ji v případě potřeby vyhledají. V našem případě se však hypotéza H3 nepotvrdila. Žádné statisticky významné rozdíly mezi adolescentními chlapci a dívkami v úrovni sociální opory nebyly nalezeny. Je možné, že tento výsledek byl ovlivněn jednosměrně orientovanými otázkami na Škále blízkých vztahů a sociální opory. Mimo určené hypotézy jsme se na základě konceptu naší práce navíc zajímali, zda existují rozdíly v úrovni sociální opory v rámci pozdní adolescence. V teorii sociální opory jsme se nesetkali s vhodným předchozím případem, který by se zabýval případnými rozdíly úrovně sociální opory mezi jednotlivými ročníky pozdní adolescence, proto jsme si položili výzkumnou otázku VO1. Zjistili jsme, že rozdíly mezi jednotlivými ročníky v sociální opoře existují, a to na 5% hladině významnosti. Nejvyšší úroveň sociální opory vykazovali 18letí. Je možné, že v tomto ročníku se jedincům dostává sociální opory nejen od rodičů a kamarádů ale navíc i od romantických partnerů, jelikož zájem o intimní vztahy a hledání vhodného protějšku roste. I věk první soulože adolescentů spadá v průměru do 18tého roku života (Weiss & Zvěřina, 2009). Navíc nesmíme opomenout, že hranice 18. roku je v České republice mimo jiné stěžejní pro legální konzumaci alkoholu a vstupu do nočních podniků, kde je mnoho příležitostí navázat nové vztahy. Vzhledem k zjištěným výsledkům předkládané práce je patrné, že sociální oporu a chování ke zdraví je nutné prozkoumat více, a to jak do šířky, tak i do hloubky. Českých studií se stejným nebo podobným zaměřením je v současné době stále málo. Budoucí výzkum v této oblasti by se mohl zaměřit na detailnější poznání sociální opory, ve smyslu působení jejích kladů a záporů na chování jedince. Také by nebylo od věci zanalyzovat nejsilnější faktory a prediktory sociální opory. Jinou možností budoucího výzkumu je sledovat, jak se úroveň sociální opory během života mění, zda je spíše stabilní, nebo dosahuje výrazného minima a maxima.

68

Závěr Předkládaná výzkumná studie měla za úkol zmapovat souvislosti mezi chováním ke zdraví a úrovní vnímané sociální opory v období pozdní adolescence. Proto jsme v její první části zpracovali relevantní teoretická východiska k těmto tématům. Nejprve jsme popsali období pozdní adolescence. Upozornili jsme na důležité vývojové změny a faktory působící na adolescenty. Následně jsme se věnovali vymezení zdraví, jeho formám a determinantám. Dále jsme rozebrali a popsali nejdůležitější složky chování ke zdraví. Částečně jsme se při jejich výběru řídili sledovanými faktory ve Škále chování souvisejícího se zdravím, kterou jsme použili pro sběr dat v empirické části. V poslední kapitole teoretické části jsme se věnovali popisu sociální opory. Celkově jsme se snažili shrnout co nejvíce dostupných poznatků z českých a převážně cizojazyčných výzkumů a literatury, abychom si vytvořili kvalitní teoretické zakotvení pro následnou tvorbu hypotéz. V empirické části jsme představili konkrétní cíle práce, které spočívaly v prozkoumání vlivu sociální opory na zdraví podporující a zdraví poškozující chování u adolescentních jedinců a dále v odhalení genderové rozdílnosti dospívajících v sociální opoře a chování ke zdraví. Teoretická východiska a určené cíle nám umožnily sestavení výzkumných hypotéz. V rámci jejich ověřování jsme potvrdili jsme vztah mezi úrovní sociální opory a pozitivním vztahem k sobě a ostatním lidem, udržováním dobré nálady a pravidelnou relaxací. Také jsme potvrdili souvislost úrovně sociální opory s pravidelným otužováním, vyvažováním stravy a věnováním se duševní hygieně. Naopak se nám nepovedlo potvrdit vztah úrovně sociální opory a zdravého stravování ani ochrany zdraví ve smyslu vyhýbání se zakouřeným prostorám, používání ochranných pomůcek a pravidelnosti spánku. Dále jsme zkoumali genderové rozdíly v chování ke zdraví mezi dospívajícími. Zjistili jsme, že se dívky zdravěji stravují a více dbají na používání ochranných pomůcek. Chlapci jsou naopak odolnější vůči stresu, mají k sobě samému lepší vztah a více se věnují sportu. Také jsme se zaměřili na rozdíly mezi pohlavími ve vnímané sociální opoře. Rozdíly jsme však nepotvrdili. Prostřednictvím výzkumné otázky jsme se zabývali úrovní sociální opory během pozdní adolescence. Výsledky poukazují na to, že v adolescenci je sociální opora nejvíce vnímána v 18. roce života. I když nebyly všechny stanovené hypotézy potvrzeny, nedá se říci, že práce nemá žádný význam. V prvé řadě jsme shrnuli množství cizojazyčných výzkumů a podali ucelenější obrázek sociální opory. V druhé řadě jsme potvrzením některých 69

souvislostí vytvořili podklad pro budoucí práce a zkoumání sociální opory a jejího vlivu na chování ke zdraví. Vzhledem k tomu, že provedený výzkum poukázal na problémové oblasti a rozdíly mezi adolescenty, by bylo možné aplikovat výsledky na různé preventivní programy pro dospívající. Hlavně by se jednalo o oblast chování ke zdraví a důležitosti lidských vztahů.

70

Seznam literatury

1. Ata, R. N., Ludden, A. B. & Lally, M. M. (2007). The Effects of Gender and Family, Friend, and Media Influences on Eating Behaviors and Body Image During Adolescence. Journal of Youth and Adolescence. 36(8), 1024-1037. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/204637225?accountid=16531 2. Bačová, V. (1997). Identita v sociálnej psychológii. In J. Výrost, I. Slaměník (Eds.), Sociální psychologie (211 -234). Praha: ISV. 3. Baer, H. J., Glynn, R. J., Hu, F. B., Hankinson, S. E., Willett, W. C., Colditz, G. A., et al. (2011). Risk factors for mortality in the Nurses Health Study: A competing risk analysis. American Journal of Epidemiology. 173(3), 319-329. Dostupné z: http://aje.oxfordjournals.org/content/173/3/319.full.pdf+html 4. Bandura, A. (2004). Health Promotion by Social Cognitive Means. Health Education

&

Behavior.

31,

143-164.

Dostupné

z:

http://heb.sagepub.com/content/31/2/143.abstract 5. Bauman, A. E. (2004). Updating the evidence that physical activity is good for health: an epidemiological review 2000-2003. Journal of Science and Medicine in

Sport,

7(1),

6-19.

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1440244004802731 6. Berkey, C. S., Rockett, H. R. H., Gillman, M. W., Field, A. E. & Colditz, G. A. (2003). Longitudinal study of skipping breakfast and weight change in adolescents. International Journal of Obesity, 27, 1258-1266. Dostupné z: http://www.nature.com/ijo/journal/v27/n10/full/0802402a.html 7. Berkman, L. F. & Syme, S. L. (1978). Social networks, host resistance, and mortality: A nine-year follow-up study of Alameda Country residents. American Journal

of

Epidemiology,

109(2),

186-204.

Dostupné

z: http://aje.oxfordjournals.org/content/109/2/186 8. Berkman, L. F. & Kawachi, I. (2000). Social Epidemiology. New York: Oxford University Press. 9. Berzonsky, M. D. & Adams, G. R. (2003). The Blackwell Handbook of Adolescence. Oxford: Blackwell.

71

10. Blatný, M., Osecká, L. & Hrdlička, M. (1999). Vztah diskrepance mezi reálným a ideálním Já k sebehodnocení u introvertů a extravertů. In M. Blatný & M. Svoboda, Sociální procesy a osobnost (s. 7-11). Brno: Masarykova univerzita. 11. Blatný, M., Hrdlička, M., Sobotková, V., Jelínek, M., Květoň, P. & Vobořil, D. (2006). Prevalence antisociálního chování českých adolescentů z městských oblastí. Československá psychologie, 50(4), 297-310. 12. Bonino, S., Cattelino, E. & Ciairano, S. (2005). Adolescents and Risk: Behavior, Functions, and Protective Factors. Milán: Springer. 13. Bothmer, M. I .K. von & Fridlund, B. (2005). Gender differences in health habits and in motivation for a healthy lifestyle among Swedish university students.

Nurishing and Health Sciences,

7,

107-118.

Dostupné

z:

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.14422018.2005.00227.x/epdf?r3_referer=wol&tracking_action=preview_click&sho w_checkout=1&purchase_referrer=onlinelibrary.wiley.com&purchase_site_lice nse=LICENSE_DENIED_NO_CUSTOMER 14. Brannon, L., Feist, J. & Updegraff, J. A. (2014). An Introduction to Behavior and Health, Eighth Edition. Belmont, CA: Cengage Learning. 15. Bronfenbrenner, U. (1979). The Ecology of Human Development: Experiments by Nature and Design. Cambridge, MA: Harvard University press. 16. Camara, M., Bacigalupe, G. & Padilla, P. (2014). The role of social support in adolescents: are you helping me or stressing me out? International Journal of Adolescence

and

Youth,

1-14.

Dostupné

z:

http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/02673843.2013.875480#.Vtbdh8e 5rBI 17. Caspersen, C. J., Pereira, M. A. & Curran, K. M. (2000). Changes in physical activity patterns in the United States, by sex and cross-sectional age. Medicine and science in sports and exercise, 32(9), 1601-1609. 18. Carter, M., McGee, R., Taylor, B. & Williams, S. (2007). Health outcomes in adolescence: Associations with family, friends and school engagement. Journal of

Adolescence,

30(1),

51-62.

Dostupné

z:

doi:10.1016/j.adolescence.2005.04.002 19. Catalano, R. (1979). Health, bahavior and the community. An ecological perspective. New York: Pergamon Press.

72

20. Cefai, C. & Camilleri, L. (2009). Healthy Students Healthy Lives: The Health of Maltese University Students. Malta: University of Malta. 21. Clifford, E. (1971). Body satisfaction in Adolescence. Perceptual and Motor Skills,

33,

119-125.

Dostupné

z:

http://www.amsciepub.com/doi/pdf/10.2466/pms.1971.33.1.119 22. Cicchetti, D. & Toht, S. L. (1995). A Developmental Psychopathology Perspective on Child Abuse and Neglect. Child & Adolescent Psychiatry, 34(5), 541-565.

Dostupné

z:

http://www.jaacap.com/article/S0890-

8567%2809%2963540-1 23. Cohen, S. & Syme, S. L. (Eds.). (1985). Social support and health. New York: Academic Press. 24. Cohen, S. & Wills, T. A. (1985). Stress, social support, and the buffering hypothesis.

Psychological

Bulletin,

98(2),

310-357.

Dostupné

z:

http://psycnet.apa.org/index.cfm?fa=buy.optionToBuy&uid=1986-01119-001 25. Coleman, J., Hendry, L. B. & Kloep, M. (2007). Adolescence and Health. West Sussex: John Wiley & Sons Ltd. 26. Collins, R. L., Elliott, M. N., Berry, S. H., Kanouse, D. E., Kunkel, D., Hunter, S. B. & Miu, A. (2004). Watching Sex on Television Predicts Adolescent Initiation of Sexual Behavior. Pediatrics. 144(3), 260-289. Dostupné z: http://pediatrics.aappublications.org/content/pediatrics/114/3/e280.full.pdf 27. Conrad, K. M., Flay, B. R. & Hill, D. (1992). Why children start smoking cigarettes: predictors of onset. British Journal of Addiction, 87(12), 1711-1724. Dostupné

z:

https://www.researchgate.net/publication/21665806_Why_Children_Start_Smok ing_Cigarettes_Predictors_of_Onset 28. Cotterell, J. (2007). Social Networks in Youth and Adolescence. London: Routledge. 29. Croll, J. K., Neumark - Sztainer, D. & Story, M. (2001). Healthy Eating: What Does It Mean to Adolescents? Journal of Nutrition Education. 33(4), 193-198. 30. Čeledová, L. & Čevela, R. (2010). Výchova ke zdraví. Vybrané kapitoly. Praha: Grada. 31. Dahl, R. E. (2004). Adolescent Brain Development: A period of Vulnerabilities and Opportunities. Annals of New York Academy of Sciences, 1021, 1-22. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1196/annals.1308.001/pdf 73

32. Damon, W. (2004). What Is Positive Youth Development? The Annals of American Academy, 591, 13-24. 33. Delishe, H. (2005). Nutrition in adolescence -- issues and challenges for the health sector. Issues in adolescent health and development. Geneva, Switzerland: WHO. 34. Dolcini, M. M. & Adler, N. E. (1994). Perceived competencies, peer group affiliation, and risk behavior among early adolescents. Health Psychology, 13(6), 496-506. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1037/0278-6133.13.6.496 35. Dosedlová, J., Klimusová, H. & Slováčková, Z. (2013). Optimismus ve vztahu k zdraví podporujícímu a ohrožujícímu chování. In Dosedlová, J. & Slováčková, Z. (Eds.). Optimismem ke zdraví?: Kognitivní a osobnostní determinanty zdraví podporujícího chování. Brno: Tribun EU. 36. Drapela, V. (2001). Přehled teorií osobností. Praha: Portál 37. Durkheim, E. (1951). Suicide. New York: The Free Press. 38. Fanshel, S. & Bush, J. W. (1970). A Health-Status Index and its Application to Health-Services Outcomes. Operations Research, 18 (6), 1021-66. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=874953d75e43-43a8-9f64-1b51314d389d%40sessionmgr113&hid=126 39. Fergusson, D. M., Boden, J. M. & Horwood, L. J. (2006). Cannabis use and other illicit drug use: testing the cannabis gateway hypothesis. Addiction, 101(4), 556-569. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.13600443.2005.01322.x/full 40. Ferlander, S. (2007). The Importance of Different Forms of Social Capital for Health.

Acta

Sociologica,

50(2),

115-128.

Dostupné

z:

http://www.jstor.org/stable/20459987?origin=JSTORpdf&seq=1#page_scan_tab_contents 41. Fitzgerald, A., Heary, C., Kelly, C., Elizabeth, N. & Shevlin, M. (2013). Selfefficacy for healthy eating and peer support for unhealthy eating are associated with adolescents food intake patterns. Appetite, 63, 48-58. Dostupné z: doi:10.1016/j.appet.2012.12.011 42. Fonagy, P., Leigh, T., Steele, M., Steele, H., Kennedy, R., Mattoon, G., Target, M. & Gerber, A. (1996). The Relation of Attachment Status, Psychiatric Classification, and Response to Psychotherapy. Journal of Consulting and

74

Clinical

Psychology,

64(1),

22-31.

Dostupné

z:

http://psycnet.apa.org/journals/ccp/64/1/22/ 43. Fox, M. R. (1999). The importance of sleep. Nursing Standard, 13(24), 44-47. Dostupné z: http://journals.rcni.com/doi/full/10.7748/ns1999.03.13.24.44.c7485 44. Friedman, H. S. (1990). Personality and disease. New York: John Wiley & Sons. 45. Furman, W. & Buhrmester, D. (1992). Age and Sex Differences in Perceptions of Networks of Personal Relationships. Child Development, 63(1), 103-115. Dostupné

z:

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-

8624.1992.tb03599.x/pdf 46. Garmezy, N. & Rutter, M. (1988). Stress, Coping, and Development in Children. Baltimore: Johns Hopkins University Press. 47. Gately, I. (2008). Drink: A cultural history of alcohol. New York: Gotham Books. 48. Gecková, A., & Van Dijk, J. (2001). Peer impact on smoking, alcohol consumption, drug use and sport activities in adolescents. Studia psychologica, 43(2), 113-121. 49. Gecková, A., Van Dijk, J. P., Stewart, R., Groothoff, J. W. & Post, D. (2003). Influence of social support on health among gender and socio - economic groups of adolescents. European Journal of Public Health. 13, 44-50. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jitse_P_Dijk/publication/10820279_Influen ce_of_social_support_on_health_among_gender_and_socioeconomic_groups_of_adolescents/links/0912f502ca1fba7f03000000.pdf 50. Glanz, K., Basil, M., Maibach, E., Goldberg, J. & Snyder, D. (1998). Why Americans eat what they do: Taste, nutrition, cost, convenience, and weight control conserns as influences on food consumption. Journal of the American Dietetic

Association,

98(10),

1118

-

1126.

Dostupné

z:

http://www.med.upenn.edu/chbr/documents/1998-GlanzWhyAmericansEatWhatTheyDo.pdf 51. Glantz, S. A., Slade, J., Bero, L. A., Hanauer, P. & Barnes, D. E. (1996). The Cigarette Papers. Berkeley: University of California Press. 52. Gordon-Larsen, P., McMurray, R. G. & Popkin, B. M. (2000). Determinants of Adolescent Physical Activity and Inactivity Patterns. Pediatrics, 105(6), 1 - 8.

75

Dostupné

z:

http://pediatrics.aappublications.org/content/pediatrics/105/6/e83.full.pdf 53. Grogan, S. (2000). Body Image: Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha: Grada. 54. Guo, J., Chung, I. J., Hill, K. G., Hawkins, J. D., Catalano, R. F. & Abbott, R. D. (2002). Developmental relationships between adolescent substance use and risky sexual behavior in young adulthood. Journal of Adolescent Health. 31(4), 354362.

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1054139X02004020 55. Hanson, D. J. (1995). Preventing alcohol abuse: Alcohol, culture and control. Westport, CT: Praeger Publishers. 56. Heaney, C. A. & Israel, B. A. (2008). Social networks and social support. In Glanz, K., Rimmer, B. K. & Viswanath, K. Health behavior and health education: Theory, Research and Practice. San Francisco: John Wiley & Sons. 57. Helsen, M., Vollebergh, W. & Meeus, W. (2000). Social Support from Parents and Friends and Emotional Problems in Adolescence. Journal of Youth and Adolescence.

29(3),

319-335.

Dostupné

z:

http://search.proquest.com/docview/204652584/fulltextPDF?accountid=16531 58. Holahan, Ch. J., Schutte, K. K., Brennan, P. L., Holahan, C. K., Moos, B. S. & Moss, R. H. (2010). Late - life Alcohol Consumption and 20 - Year Mortality. Alkoholism: Clinical and Experimental Research. 34(11), 1-11. Dostupné z: http://www.drjkoch.org/ETOH/Readings/Late_life_alcohol_consumption.pdf 59. House, J. S. (1981). Work Stress and Social Support. Reading, Massachusetts: Addison-Wesley. 60. House, J. S., Robbins, C. & Metzner, H. L. (1982). The Association of Social Relationships and Activities with Mortality: Prospective Evidence from the Tecumseh Community Health Study. American Journal of Epidemiology, 116(1), 123-140. Dostupné z: http://aje.oxfordjournals.org/content/116/1/123 61. House, J. S., Landis, K. R. & Umberson, D. (1988). Social Relationships and Health. Science, 241(4865), 540-545 62. House, J. S., Umberson, D. & Landis, K. R. (1988). Structures and Processes of Social Support. Annual Review of Sociology, 14, 293-318. Dostupné z: http://www.annualreviews.org/doi/pdf/10.1146/annurev.so.14.080188.001453

76

63. Chen, M.Y., Wang, E. K. & Jeng, Y. J. (2006). Adequate sleep among adolescents is positively associated with health status and health-related behaviors.

BMC

Public

Health,

6(59),

1-8.

Dostupné

z:

http://bmcpublichealth.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2458-659#CR1_356 64. Cheng, Y., Li, X., Lou, Ch., Sonenstein, F. L., Kalamar, A., Jejeebhoy, S., Delany-Moretlwe, S., Brahmbhatt, H., Olumide, A. O. & Ojengbede, O. (2014). The Association Between Social Support and Mental Health Among Vulnerable Adolescents in Five Cities: Findings From the Study of the Well-Being of Adolescents in Vulnerable Environments. Journal of Adolescent Health, 55(6), S31-S38.

Dostupné

z:

http://www.jahonline.org/article/S1054-

139X%2814%2900352-8/fulltext 65. Jelínek, M., Květoň, P., Vobořil, D., Blatný, M. & Hrdlička, M. (2006). Vrstevnická konformita jako faktor rizikového chování mladistvých: struktura, zdroje, dopady. Československá psychologie. 50(5). 393-404. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/235716121?accountid=16531 66. Johnston, L. D., O'Malley, P. M., Bachman, J. G. & Schulenberg, J. E. (2012). Monitoring the Future national results on adolescent drug use: Overview of key findings, 2011. Ann Arbor: Institute for Social Research, The University of Michigan. 67. Kahneman, D. & Krueger, A. B. (2006). Developments in the Measurement of Subjective Well-Being. The Journal of Economic Perspectives, 20(1), 3-24. Dostupné

z:

http://www.ingentaconnect.com/content/aea/jep/2006/00000020/00000001/art00 001 68. Kalina, K. et al. (2008). Základy klinické adiktologie. Praha: Grada. 69. Kaplan, G. A., Salonen, J. T., Cohen, R. D., Brand, R. J., Syme, S. L. & Puska, P. (1988). Social connections and mortality from all causes and from cardiovascular disease: prospective evidence from eastern Finland. Americal Journal

of

Epidemiology,

128(2),

370-380.

Dostupné

z:

http://aje.oxfordjournals.org/content/128/2/370 70. Kebza, V. & Šolcová, I. (1999). Sociální opora jako významný protektivní faktor. Československá psychologie, 63(1), 19-36. 71. Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia. 77

72. Kenny, R., Dooley, B. & Fitzgerald, A. (2013). Interpersonal relationships and emocional distress in adolescence. Journal of Adolescence, 36(2), 351-360. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0140197113000055 73. Klatsky, A. L. (2004). Alcohol and cardiovaskular health. Integrative and Comparative

Biology.

44(4),

324-328.

Dostupné

z:

http://icb.oxfordjournals.org/content/44/4/324.full.pdf+html 74. Kopecký, K. & Krejčí, V. (2010). Rizika virtuální komunikace (příručka pro učitele a rodiče).Olomouc: Net University. 75. Krause, N. (1997). Anticipated Support, Received Support, and Economic Stress Among Older Adults. Journal of Gerontology, 52B(6), 284-293. Dostupné z: http://psychsocgerontology.oxfordjournals.org/content/52B/6/P284.full.pdf+htm l 76. Krch, D. (2000). Vztah mezi tělesnou spokojeností a kvalitou života českých adolescentů.

Psychiatrie,

4.

Dostupné

z:

http://www.tigis.cz/images/stories/psychiatrie/2000/04/03krch.pdf 77. Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál. 78. Kříž, J. (2011). Determinanty zdraví. In Komárek, L., Provazník, K. et al. Ochrana a podpora zdraví. (16-27). Praha: 3. lékařská fakulta UK. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/CINDI/OCHRANA_A_PODPORA _ZDRAVI.pdf 79. La Greca, A. M. & Harrison, H. M. (2005). Adolescent Peer Relations, Friendships, and Romantic Relationships: Do The Predict Social Anxiety and Depression? Journal of Clinical Child and Adolescent Psychology, 34(1), 49-61. Dostupné

z:

http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1207/s15374424jccp3401_5 80. Langmeier, J. & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie, 2., aktualizované vydání. Praha: Grada. 81. Le Bigot Macaux, A. (2001). Eat To Live or Live to Eat? Do Parents and Children Agree? Public Health Nutrition, 4(1A), 141-146. Dostupné z: http://journals.cambridge.org/download.php?file=%2FPHN%2FPHN4_1a%2FS 1368980001000210a.pdf&code=63967a78844b374c9a01ec5fab104dcd 82. Lenhart, A., Purcell, K., Smith, A. & Zickuhr, K. (2010). Social Media and Young Adults: Social media and mobile internet use among teens and young adults. Pew Internet & American Life Project. Washington, D. C. Dostupné z: 78

http://missourikidsfirst.org/mosaferonline/wp-content/uploads/2010/06/SocialMedia-and-Young-Adults.pdf 83. Lerner, R. M. (1995) America`s Youth in Crisis: Challenges and Options for Programs and Policies. Thousand Oaks, CA: Sage. 84. Lerner, R. M. & Galambos, N. L. (1998). Adolescent development: Challenges and Opportunities for Research, Programs, and Policies. Annual Review of Psychology.

49,

413-446.

Dostupné

z:

http://www.annualreviews.org/doi/pdf/10.1146/annurev.psych.49.1.413 85. Lerner, R. M. & Steinberg, L. (2004). Handbook of adolescent psychology. New Jersey: John Wiley & Sons. 86. Lin, N., Dean, A.

Ensel, W. M. (1986). Social support, life events, and

depression. Orlando, Florida: Academic Press, INC. 87. Lloyd, M. A. (1985). Adolescence. New York: HarperCollins Publishers. 88. Lucia, S. P. (1963). A history of wine as therapy. Philadelphia: J. B. Lippincott Company. 89. Lytle, L. A., Seifert, S., Greenstein, J. & McGovern, P. (2000). How Do Children`s Eating Patterns and Food Choices Change Over Time? Results from a Cohort Study. American Journal of Health Promotion, 14(4), 222-228. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.4278/0890-1171-14.4.222 90. MacArthur, G. J., Smith, M. C., Melotti, R., Heron, J., Macleod, J., Hickman, M., Kipping, R. R. et al. (2012). Patterns of alcohol use and multiple risk behaviour by gender during early and late adolescence: the ALSPAC cohort. Journal

of

Public

Health,

34(1),

i20-i30

.

Dostupné

z:

http://jpubhealth.oxfordjournals.org/content/34/suppl_1/i20.full.pdf+html 91. Macek, P. (2003). Adolescence. Praha: Portál. 92. Macek, P., Lacinová L. (2006). Vztahy v dospívání. Brno FSS MU: Barrister & Principal 93. Machová, J. & Kubátová, D. (2009). Výchova ke zdraví: Zdraví a prevence, životní styl - problémy a rizika, dospívání a zdravotní problémy. Praha: Grada. 94. Marcia, J. E. (1980) Identity in Adolescence. Handbook of Adolescent Psychology.

159-187.

New

York:

Wiley

&

Sons.

Dostupné

z:

http://www.researchgate.net/profile/James_Marcia/publication/233896997_Ident ity_in_adolescence/links/0deec52ea6ae66e0f8000000.pdf

79

95. Mareš, J. (2002). Diagnostika sociální opory u dětí a dospívajících. Pedagogika, 2, 267-289. 96. Maslow, A. H. (1943). A Theory of Human Motivation. Psychological Review, 50, 370-396. Dostupné z: http://psychclassics.asu.edu/Maslow/motivation.htm 97. McCabe, M. & Ricciardelli, L. A. (2001). Parent, peer, and media influences on body image and strategies to both increase and decrease body size among adolescent boys and girls. Adolescence, 36(142), 225-240. Dostupné z: http://search.proquest.com/openview/df8ff2092e75973cab5edf9598916864/1?pq -origsite=gscholar 98. Meltzer, H., Gatward, R., Goodman, R. & Ford, T. (2000). The mental health of children and adolescents in Great Britain. London: Office for National Statistics. 99. Michael, Y. L., Colditz, G. A., Coakley, E. & Kawachi, I. (1999). Health behaviors, social networks, and healthy aging: Cross-sectional evidence from the Nurses Health Study. Quality of Life Research, 8(8), 711-722. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1023/A:1008949428041#page-1 100. Miovský, M. & Urbánek, T. (2002). Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi středoškoláky. Československá psychologie, 46(2), 165-177. 101. Mysliveček, J. (2009). Základy neurověd. Praha: Triton. 102. Neff, L. A. & Karney, B. R. (2005). Gender Differences in Social Support: A Question of Skill or Responsiveness? Journal of Personality and Social Psychology,

88(1),

79-90.

Dostupné

z:

http://dx.doi.org/10.1037/0022-

3514.88.1.79 103. Norrie, P. A. (2003) The history of wine as a medicine, in Sandler M. & Pinder, R. Wine: A Scientific Exploration, London: Taylor & Francis 104. Nožina, M. (1997). Svět drog v Čechách. Praha: KLP. 105. Nutbeam,

D.

international.

(1998).

Health

promotion

13(4),

glossary.

349-364.

Health promotion Dostupné

z:

http://www.ais.up.ac.za/med/scm870/nutbeam.PDF 106. O'Brien, E. M. & Mindell, J. A. (2005). Sleep and Risk-Taking Behavior in Adolescents.

Behavioral sleep medicine, 3(3),

113-133.

Dostupné

https://teensneedsleep.files.wordpress.com/2011/05/obrien-and-mindell-sleepand-risk-taking-behavior-in-adolescents.pdf

80

z:

107. O'Keeffe, G. S. & Clarke-Pearson, K. (2011). Clinical Report - The Impact of Social Media on Children, Adolescents, and Families. Pediatrics. 127(4), 800804.

Dostupné

z:

http://pediatrics.aappublications.org/content/pediatrics/early/2011/03/28/peds.20 11-0054.full.pdf 108. Palmqvist, N. & Santavirta, N. (2006). What friends are for: The relationships between body image, substance use, and peer influence among Finnish adolescents. Journal of Youth and Adolescence, 35(2), 203-2017. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10964-005-9017-2 109. Park, N., Kee, K. F. & Valenzuela, S. (2009). Being Immersed in Social Networking Enviroment: Facebook Groups, Uses and Gratifications and Social Outcomes. Cyberpsychology & Behavior. 12(6), 729-733. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=294710e7-c2f3-4d0784db-0503d4de7d1a%40sessionmgr4002&vid=0&hid=4202 110. Parsons, T. J., Power, C., Logan, S. & Summerbell, C. D. (1999). Childhood predictors of adult obesity: a systematic review. International Journal of Obesity,

23(8),

S1

-

S107.

Dostupné

z:

http://www.bewegenismedicijn.nl/files/downloads/Parsons%20et%20al.%20199 9.pdf 111. Patrick, C. H. (1952). Alcohol, culture and society. Durham, NC, US: Duke University Press. 112. Patrick, H. & Nicklas, T. A. (2005). A Review of Family and Social Determinants of Children's Eating Patterns and Diet Quality. Journal of the American

College

of

Nutrition,

24(2),

83-92.

Dostpné

z:

https://www.researchgate.net/profile/Heather_Patrick/publication/7938097_A_r eview_of_family_and_social_determinants_of_children%27s_eating_patterns_a nd_diet_quality/links/0fcfd50dc91bf00927000000.pdf 113. Piaget, J. (1999). Psychologie inteligence. Praha: Portál. 114. Pikó, B. (1998). Social support and health in adolescence: A factor analytical study. British Journal of Health Psychology, 3(4), 333-344. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.2044-8287.1998.tb00578.x/abstract 115. Potard, C., Courtois, R. & Rusch, E. (2008). The influence of peers on risky sexual behaviour during adolescence. The European Journal of Contraception and

Reproductive

Health

Care. 81

13(3),

264-270.

Dostupné

z:

http://eds.b.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=0ef2bf63-e6b7-40bb8b84-78ebb8d5ffde%40sessionmgr111&vid=1&hid=122 116. Reddy, R., Rhodes, J. E. & Mulhall, P. (2003). The influence of teacher support on student adjustment in the middle school years: A latent growth curve study.

Development

and

Psychopathology,

1,

119-138.

http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?fromPage=online&aid=152 797&fileId=S0954579403000075 117. Rosen, G. & Imperato, P. J. (2015). A History of Public Health: Revised Expanded Edition. Baltimore: Johns Hopkins University Press. 118. Říčan, P. (2004). Cesta životem: vývojová psychologie. Praha: Portál. 119. Sallis, J. F. & Owen, N. (1999). Physical Activity and Behavioral Medicine. Thousand Oaks, CA: Sage. 120. Sallis, J. F., Prochaska, J. J. & Taylor, W. C. (2000). A Review of Correlates of Physical Activity of Children and Adolescents. Medicine & Science in Sports &

Exercise,

32(5),

963-975.

Dostupné

z:

https://www.researchgate.net/profile/Judith_Prochaska/publication/12521182_A _review_of_correlates_of_physical_activity_of_children_and_adolescents/links/ 0fcfd509495ae32123000000.pdf 121. Saracci, R. (1997). The World Health Organisation needs to reconsider its definition

of

health.

BMJ,

314,

1409-10.

Dostupné

z:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2126653/pdf/9161320.pdf 122. Sarafino, E. P., Caltabiano, M. L & Byrne, D. (2008). Health Psychology: biopsychosocial interactions. Milton Qld: John Wiley & Sons Australia, Ltd. 123. Sarason, I. G. & Sarason, B. R. (1985). Social Support: Theory, Research and Applications. Dordrecht: Martinus Nljhoff Publishers. 124. Sargent, J. D., Beach, M. L., Dalton, M. A., Mott, L. A., Tickle, J. J, Ahrens, M. B. & Heatherton, T. F. (2001). Effect of seeing tobacco use in films on trying smoking among adolescents: cross sectional study. British Journal, 323(7326), 1-6.

Dostupné

z:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC60983/pdf/1394.pdf 125. Sawyer, S., Afifi, R. A., Bearinger, L. H., Blakemore, S. J., Dick, B., Ezeh, A. C. & Patton, G. C. (2012). Adolescence: a foundation for future health. Adolescent

Health

1,

397,

1630-1638.

Dostupné

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0140673612600725 82

z:

126. Secord, P. F. & Jourard, S. M. (1953). The Appraisal of Body-Cathexis: Body Cathexis and the Self. Journal of Consulting Psychology. 17(5), 343–347. Dostupné

z:

http://www.sidneyjourard.com/BodyCathexisJourardSecord1953.pdf 127. Seedhouse, D. (2001). Health: the foundations for achievment. Second Edition. Chichester: John Wiley & Sons. 128. Shepherd, J., Harden, A., Rees, R., Brunton, G., Garcia, J., Oliver, S. & Oakley, A. (2006). Young people and healthy eating: a systematic review of research on barriers and facilitators. Health Education Research, 21(2), 239257. Dostupné z: http://her.oxfordjournals.org/content/21/2/239.full 129. Shumaker, S. A. & Hill, D. R. (1991). Gender differences in social support and physical

health.

Health

Psychology,

10(2),

102-111.

Dostupné

z:

http://dx.doi.org/10.1037 130. Slováčková, Z., Klimusová, H. & Dosedlová, J. (2013a). Osobnnost a chování související se zdravím. In Dosedlová, J. & Slováčková, Z. (Eds.). Optimismem ke zdraví?: Kognitivní a osobnostní determinanty zdraví podporujícího chování. Brno: Tribun EU. 131. Smékal, V. & Macek, P. (2002). Utváření a vývoj osobnosti. Psychologické, sociální a pedagogické aspekty. Brno: Barrister & Principal. 132. Sobotková, I. (2007). Psychologie rodiny, 2., přepracované vydání. Praha: Portál 133. Sobotková, V., N. & et. al. (2014). Rizikové a antisociální chování v adolescenci. Praha: Grada. 134. Sovinová, H. & Csémy, L. (2003). Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. Praha: Státní zdravotní ústav. 135. Steinberg, L. (2004). Risk Taking in Adolescence. What Changes, and Why? Annals of the New York Academy of Science, 1021(1), 51-58. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1196/annals.1308.005/epdf 136. Steinberg, L. (2008). A Social Neuroscience Perspective on Adolescent RiskTaking.

Developmental

Review,

28(1),

78-106.

Dostupné

z:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2396566/?_escaped_fragment_= po=3.57143 137. Stice, E., Ragan, J. & Randall, P. (2004). Prospective Relations Between Social Support and Depression: Differential Direction of Effects for Parent and Peer 83

Support? Journal of Abnormal Psychology, 113(1), 155-159. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1037/0021-843X.113.1.155 138. Šejvl, J. (2009). Těkavé látky: úvod. Praha: Centra adiktologie, PK 1. LF UK v Praze. 139. Tammelin, T., Näyhä, S., Hills, A. P. & Järvelin, M. R. (2003). Adolescent participation in sports and adult physical activity. American Journal of Preventive

Medicine,

24(1),

22-28.

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0749379702005755 140. Tiggemann, M. (2005). Television and adolescent body image: The role of program content and viewing motivation. Journal of Social and Clinical Psychology,

24(3),

361-381.

Dostupné

z:

http://search.proquest.com/openview/e024346727db9ce8f25927fa6f708133/1?p q-origsite=gscholar 141. Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál. 142. Trojan, S. et al. (2003). Lékařská fyziologie. Praha: Grada. 143. Trost, S. G., Pate, R. R., Sallis, J. F., Freedson, P. S., Taylor, W. C., Dowda, M. & Sirard, J. (2002). Age and gender differences in objectively measured physical activity in youth. Medicine and Science in Sports and Exercise, 34(2), 350-355.

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0749379703002174 144. Turner, J. C. & Patrick, H. (2004). Motivational Influences on Student Participation in Classroom Learning Activities. Teachers College Record, 106(9),

1759-1785.

Dostupné

z:

http://www.tcrecord.org/Content.asp?ContentId=11669 145. Umberson, D., Crosnoe, R. & Reczek, C. (2010). Social Relationships and Health Behavior Across Life Course. Annual Review of Sociology, 36, 139-157. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3171805/ 146. Upchurch, D. M., Levy-Storms, L., Sucoff, C. A. & Aneshensel, C. S. (1998). Gender and Ethnic Differences in the Timing of First Sexual Intercourse. Family Planning

Perspectives,

30(3),

121-127.

Dostupné

z:

http://www.jstor.org/stable/2991625?seq=1#page_scan_tab_contents 147. Urbánek, T., Denglerová, D. & Širůček, J. (2011). Psychometrika: měření v psychologii. Praha: Portál. 84

148. U.S. Department of Health and Human Services. (2004). The Health Consequences of Smoking: A Report of the Surgeon General. Atlanta, GA: U.S. Department of Health and Human Services, Centers for Disease Control and Prevention, National Center for Chronic Disease Prevention and Health Promotion,

Office

on

Smoking

and

Health.

Dostupné

z:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK44695/pdf/Bookshelf_NBK44695.pdf 149. Van Sluijs, E. M. F., McMinn, A. M. & Griffin, S. J. (2007). Effectiveness of interventions to promote physical activity in children and adolescents: systematic review of controlled trials. British Medical Journal, 335(7622), 1 13. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2001088/ 150. Vašina, B. (1999). Psychologie zdraví. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta. 151. Vašina, L. (2008). Základy psychopatologie a klinické psychologie. Brno: Institut mezioborových studií Brno. 152. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: Dětství a dospívání. Praha: Karolinum. 153. Videon, T. M. & Manning, C. K. (2003). Influences of adolescent eating patterns: the importance of family meals. Journal of Adolescent Health, 32(5), 365-373.

Dostupné

z:

http://www.jahonline.org/article/S1054-

139X%2802%2900711-5/fulltext?refuid=S0002-8223%2805%2902081X&refissn=0002-8223 154. Wardle, J., Haase, A. M., Steptoe, A., Nillapun, M., Jonwutiwes, K. & Bellisie, F. (2004). Gender differences in food choice: The contribution of health beliefs and dieting. Annals of Behavioral Medicine, 27(2), 107-116. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1207/s15324796abm2702_5 155. Wasserbauer, S. (2001). Výchova ke zdraví pro vyšší zdravotnické a střední školy. Praha: Státní zdravotní ústav. 156. Weiss, P. & Zvěřina, J. (2009). Sexuální chování české populace. Urologie pro praxi. 10(3), 160-163. 157. Wellings, K., Nanchahal, K., Macdowall, W., McManus, S., Erens, B., Mercer, C. H., Johnson, A. M., Copas, A. J., Korovessis, Ch., Fenton, K., A. & Field, J. (2001). Sexual behavior in Britain: early heterosexual experience. The Lancet, 358,

1843-1850.

Dostupné

85

z:

https://www.researchgate.net/publication/11614387_Sexual_Behaviour_in_Brita in_Early_Heterosexual_Experience 158. WHO. (2001). The World health report: 2001: Mental Health: new understanding, new hope. Geneva: World Health Organization. 159. WHO. (2008). WHO Report on the Global Tobacco Epidemic, 2008: the MPOWER package. Geneva: World Health Organization. Dostupné z: http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/43818/1/9789241596282_eng.pdf 160. WHO. (2010). Strategy for Europe on nutrition, overweight and obesity related health

issues.

Implementation

progress

report,

1-36.

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/health/nutrition_physical_activity/docs/implementation_repo rt_en.pdf

86