Diplomová práce. Specifika vyučování češtiny jako cizího jazyka pro německé rodilé mluvčí. Topic of the Thesis:

Diplomová práce

Název diplomové práce:

Specifika vyučování češtiny jako cizího jazyka pro německé rodilé mluvčí Topic of the Thesis:

The specific problems of the Czech language as a foreign language for German speaking students

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Pedagogická fakulta Katedra germanistiky Studijní obor: český jazyk, německý jazyk pro SŠ

Vypracovala: Dana Ždiarská Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Alena Aigner, CSc.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č.111/1998 Sb. V platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě, fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách. Verantwortungsvoll erkläre ich, dass ich diese Diplomarbeit selbständig ausgearbeitet habe mit Hilfe nur deren Quellen und Literaturen, die ich in der Arbeit in der Literaturliste zitiere und angebe. In České Budějovice, den 25. November 2007 Unterschrift : Dana Ždiarská

2

Ich danke sehr Frau Dozentin Aigner für viele Impulse und wertvolle Ratschläge zu meiner Arbeit, die sie mir während der Arbeit gegeben hat.

Unterschrift : Dana Ždiarská

3

Anotace diplomové práce KATEDRA GERMANISTIKY Specifika vyučování češtiny jako cizího jazyka pro německé rodilé mluvčí Diplomová práce se zabývá problematikou vyučování českého jazyka jako cizího jazyka pro německé rodilé mluvčí. Práce pojednává o nabídce učebnic pro výuku češtiny a porovnává čtyři z nich. Část tvoří zmínka o Společném evropském referenčním rámci pro jazyky obecně, část tvoří hodnocení konkrétního žáka, který navštěvuje individuální vyučování češtiny pro cizince. Součástí práce je zařazení kapitoly o výslovnosti českých hlásek a naznačení postupu při jejich výuce. Na základě příprav konkrétního individuálního vyučování češtiny dospělého německého rodilého mluvčího vyvozuji specifika, chyby, obtížnosti a nácvik při jejím osvojování. V závěru práce hodnotím dosažené výsledky a shrnuji poznatky. Práce je zpracována v českém jazyce.

The specific problems of the Czech language as a foreign language for German speaking students This thesis deals with the problem of teaching of Czech for German speaking students. The work discusses the offer of school books for Czech language teaching and compares four of them. A part of the work is generally dedicated to the Language Examinations of the Common European Framework of Reference (CEFR). Next part is dealing with evaluation of a specific pupil that is visiting the individual course of Czech language for foreign speakers. Next component of this work is the chapter about the pronunciation of Czech phonetics and about the process of learning them. Based on preparing the concrete individual course of Czech language for an adult German native speaker I deduce the specifics, mistakes, problems and practise of Czech language teaching. At the end of this work I compare the results and I resume the important knowledge. The work is written in Czech language.

4

Obsah: Anotace diplomové práce

4

Obsah

5

1.Úvod

7

2.Český jazyk

9

2.1.Gramatika v češtině

9

2.1.1.Rod

9

2.1.2.Pád

9

2.1.3.Čas, vid – vidové dvojice

10

2.1.4.Slovesný zápor

10

2.1.5.Slovosled

10

2.2.Česká abeceda

10

2.2.1.Diakritická znaménka

11

2.3.Souhlásky a samohlásky

11

2.3.1.Samohlásky

11

2.3.2.Souhlásky

12

2.4.Přízvuk

14

2.5.Větná melodie

15

2.6.Ráz

15

2.7.Asimilace znělosti a neutralizace znělosti

16

3.Učební materiál

17

3.1.Rozbor učebnic

17

3.1.1.Tschechisch anders: Alena Aigner

17

3.1.2.Vítáme vás!: Věra Amorová

20

3.1.3.Wollen Sie tschechisch sprechen? Teil1: Elga Čechová

22

3.1.4.Tschechisch für Deutschsprechende: O.Parolková, J.Nováková

24

3.2.Nabídka dalších titulů

25

4.Výslovnost českých hlásek

28

4.1.Samohlásky

28

4.2.Souhlásky

29

4.3.Výslovnost di, ti, ni x dy, ty, ny

31

4.4.Písmeno „ě“

32

5.Společný evropský referenční rámec pro jazyky

33

5.1.Úrovně dle SERR – stručný přehlad

34

5.2.Evropské jazykové portfolio

35

5.3.Čeština jako cizí jazyk

36

5.3.1.Čeština jako cizí jazyk – úroveň A1

36

5.3.1.1.Základní komunikační situace pro A1

38

5.3.1.2.Řečové dovednosti pro A1 (Porozumění, Mluvení, Psaní)

39

5.3.1.3.Sociální normy a konvence (při výuce)

40

5

6.Vyučování dospělých

41

6.1.Dospělý student versus žák

41

6.2.Požadavky kladené na vyučujícího při vzdělávání dospělých

42

7.Specifika při výuce cizinců učících se český jazyk, jejich chyby,

44

obtížnosti a nácvik při vyučování 7.1.Výslovnost

44

7.1.1.Specifika

44

7.1.2.Nácvik při vyučování

44

7.2.Slovní zásoba

46

7.2.1.Specifika

46

7.2.2.Nácvik při vyučování

46

7.3.Porozumění slyšenému, konverzace

48

7.3.1.Specifika

48

7.3.2.Nácvik při vyučování

48

7.4.Psaní, pravopis

50

7.4.1.Specifika

50

7.4.2.Nácvik při vyučování

50

7.5.Gramatika

53

7.5.1.Specifika

53

7.5.2.Nácvik při vyučování

54

7.6.Porozumění čtenému

55

7.6.1.Specifika

55

7.6.2.Nácvik při vyučování

55

8.Příprava na vyučování pro německého rodilého mluvčího

56

8.1.Příprava hodiny č.1

59

8.2.Příprava hodiny č.2

65

8.3.Příprava hodiny č.3

72

9.Jazykové hry

77

9.1.Jazykové hry ve výuce – konkrétně

77

9.1.1.Příprava hodiny – „škola hrou“

77

10.Zeměvědné informace a interkulturní komunikace

83

10.1.Vymezení pojmů

83

10.2.Cíl

84

10.3.Reálie „konkrétně“ (srovnání Češi – Rakušané)

84

11.Konkrétní dovednosti žáka – z hlediska úrovně A1

87

11.1.Mluvená komunikace

87

11.2.Psaná komunikace

89

11.3.Co už umím? – Hubert Stöglehner

93

12.Shrnutí

94

13.Použitá literatura

97

6

1. Úvod:

Diplomová práce se zabývá didaktickou problematikou: německý rodilý mluvčí se učí češtinu jako cizí jazyk. V práci se snažím upozornit na specifika, chyby a metody při výuce, jak z hlediska gramatického tak konverzačního. Práci začínám přehledem o nabídce učebnic při výuce češtiny jako cizího jazyka. Výběr učebnic je v současnosti již větší, a proto si každý vyučující přijde na své – nabídka je o to širší, když můžeme využít internet. V této části podrobněji rozpracuji čtyři učebnice pro výuku češtiny (Aigner, Alena: Tschechisch anders, Amorová, Věra: Vítáme vás!, Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.Teil, Parolková,Olga – Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschsprechende). Na základě zjištěných informací se pokusím

porovnat

jednotlivé

učební

materiály

z různých

hledisek

–

nejdůležitějším aspektem bude jejich využití v praxi. Zmínku věnuji též dokumentu: Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Jeho základní informace aplikuji konkrétně na výuku češtiny jako cizího jazyka. Na základě dokumentu o znalostech a zvládání řečových dovedností a jazykových prostředků definuji šest úrovní ovládání jazyka. Prakticky využívám tuto část na hodnocení konkrétního žáka, který navštěvuje individuální výuku češtiny pro cizince. Pro přiblížení češtiny věnuji kapitolu jejímu stručnému teoretickému popisu z hlediska gramatického. Obecně představím českou abecedu, souhlásky a samohlásky, rod a pád u substantiv, čas a vid u sloves, stručně se zmíním o slovosledu, přízvuku, větné melodii a asimilaci v češtině. Část tvoří kapitola o výslovnosti českých hlásek – samohlásek, souhlásek a srovnání tvrdých a měkkých slabik. Snažím se zde o praktický pohled na problematiku, u každého písmene je naznačena jeho česká výslovnost

7

v porovnání s německou. U obtížnějších hlásek je naznačen i postup při jejich osvojování. V rozsáhlé kapitole se zabývám specifiky při výuce cizinců učících se český jazyk, jejich chybami, obtížnostmi a nácvikem při vyučování. Celá tato oblast je rozdělena do šesti oddílů (výslovnost, slovní zásoba, porozumění slyšenému a konverzace, psaní a pravopis, gramatika, porozumění čtenému), z nichž každý je dále dělen do dvou pododdílů, ve kterých jsou zachycena na jedné straně specifika jednotlivých řečových dovedností a na straně druhé možnosti jejich nácviku. Na základě vlastní zkušenosti připravuji průběh vyučování češtiny tří různých vyučovacích jednotek pro německy mluvícího studenta. Individuálně vyučuji padesátiletého Rakušana, jehož ke studiu češtiny přivedlo spoluvlastnictví firmy v Čechách. Je pro něj tedy důležitá jak písemná tak ústní komunikace. Naše výuka probíhá v tříhodinových cyklech třikrát týdně. V jednotlivých přípravách naznačuji, jakým způsobem výuka probíhá a jakým způsobem aplikuji teoretické poznatky o češtině do konkrétního vyučování. Protože se věnuji individuálnímu výuce dospělého žáka, snažím se na základě vlastních zkušeností vymezit základní rozdíly ve vyučování dítěte a dospělého, potažmo jaké požadavky jsou kladeny na vyučujícího při vzdělávání dospělých. K vyučování cizího jazyka nepatří jen osvojení si jeho samotného, ale i zvládnutí zeměvědných a interkulturních informací. Tyto informace nám zprostředkovávají nejen znalost cizího jazyka, ale také znalost kultury a odlišností národa, a mohou výrazně ovlivnit celý proces vzájemné komunikace. V této části vycházím z postřehů dvou Rakušanů učících se češtinu a navštěvujících pravidelně Česko. V závěru práce hodnotím dosažené výsledky a shrnuji důležité poznatky.

8

2. Český jazyk (die tschechische Sprache) 2.1. Gramatika v češtině (die tschechische Grammatik) zdroj: Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen?Teil1, Liberec, 1996 Čeština patří k západoslovanské větvi indoevropské jazykové rodiny. Jedná se o flexivní jazyk se sedmi pády a třemi rody, pro který je charakteristická deklinace, nebo-li skloňování jmen – podstatných (Substantive), přídavných (Adjektive), zájmen (Pronomen) a číslovek (Numerale) – a konjugace sloves, nebo-li časování. Skloňování jmen vyjadřuje jejich syntaktickou funkci ve větě prostřednictvím koncovek. Systém skloňování a časování tvoří řada vzorů a výjimek – díky tomu je čeština relativně obtížný jazyk.

2.1.1. Rod (das Geschlecht) Gramatický rod se odlišuje od rodu přirozeného, jako v němčině, proto si student u každého podstatného jména musí osvojit člen.

2.1.2. Pád (der Fall) Čeština má 7 pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ – jako v němčině – vokativ, lokativ, instrumentál. 5. pád –

vokativ – představuje v češtině specifickou formu pro oslovení: pane doktore! „Herr Doktor“, paní učitelko! „Frau Lehrerin“, slečno Nováková! „Fräulein Novák“

6.pád -

lokativ – vyjadřuje zejména místní vztahy, jedná se o pád předložkový: př. v Praze „in Prag“, na poštu „auf die Post“, ve slovníku „im Wörterbuch“, do Rakouska „nach Österreich“

7.pád -

instrumentál – označuje především nástroje a prostředky, jakými je verbální styk uskutečněn, př. vlakem „mit dem Zug“, lesem „durch den Wald“, krájím nožem „ich schneide mit dem Messer“

9

2.1.3. Čas, vid - vidové dvojice (Zeit, Aspekt – Verbenpaare) Čeština rozlišuje pouze 3 časy – minulý (Vergangenheit), přítomný (Gegenwart), budoucí (Zukunft). Každé sloveso existuje v páru, ve dvojici (ein Verbenpaar), tímto způsobem se vyjadřuje v českém jazyce vid (Aspekt), který germánské jazyky neznají. Vidové dvojice sloves rozdělují slovesa na dokonavá (perfektive Verben) – vyjadřující průběh děje – a nedokonavá (imperfektive Verben) vyjadřující výsledek děje: př. zatelefonovat (D) / telefonovat (N) „telefonieren“, napsat (D) / psát (N) „schreiben“. Vyjádření „psal dopis“ a „napsal dopis“ v němčině: psal dopis = er war dabei, einen Brief zu schreiben (es ist nicht sicher, ob der Brief beendet wurde) / napsal dopis = er schrieb einen Brief (der Brief wurde beendet).

2.1.4. Slovesný zápor (die Satzverneinung) Slovesný zápor je vyjádřen za pomoci slůvka „ne-”, přičemž se připojuje ke slovesu jako předpona, tj. psáno dohromady: př. nemám „ich habe nicht“, nenapsal dopis „er schrieb keinen Brief“.

2.1.5. Slovosled (die Wortfolge) Slovosled v české větě není tak striktně daný jako ve větě německé, díky tomu si mluvčí může libovolně hýbat s jednotlivými větnými členy. (! Zvratná zájmena „se, si“ a části slovesných tvarů minulých jako byl „jsem“, měli „jste“ atd. stojí vždy na 2.místě)

2.2. Česká abeceda (das tschechische Alphabet) a á b c č d ď e é ě f g h ch i í j k l m n ň o ó p q r ř s š t ť u ú ů v w x y ý z ž Všechna tato písmena používají Češi ke psaní. Každé hlásce odpovídá jedno písmeno a opačně (jedinou výjimku tvoří souhláska ch – v němčině tato hláska úplně chybí, je nahrazena dvěma písmeny c a h).

10

2.2.1. Diakritická znaménka (Diakritische Zeichen) V české abecedě se používají následující znaménka: - čárka

´ (označuje dlouhou samohlásku)

- háček

ˇ („změkčuje“ souhlásku – palatalizace)

- kroužek

° (označuje dlouhou samohlásku stojící uprostřed nebo na konci slova)

2.3. Souhlásky a samohlásky (Vokale und Konsonanten) 2.3.1. Samohlásky a) krátké: a e i o u (y) b) dlouhé: á é í ó ú/ů (ý) Dlouhé samohlásky jsou přibližně dvakrát tak dlouhé jako krátké samohlásky. Dlouhé samohlásky jsou označeny čárkou nad samohláskou. Dlouhé u píšeme uprostřed a na konci slova s kroužkem (př. vůbec „überhaupt“, dolů „nach unten“) a na začátku slova (př. účet „Rechnung“) nebo na rozhraní dvou slov (př. ne/úspěch „Misserfolg“) s čárkou. Délka samohlásky rozlišuje také význam jednotlivých slov, př. drahá („teuer, Adjektiv, bezieht sich auf ein Feminin“) x dráha („Bahn“). i,í (weiches i) a y,ý (hartes y) rozlišujeme jen v psané podobě, jejich výslovnost je stejná (pozor srovnej výslovnost: di, ti, ni

x

dy, ty, ny). viz dále (kapitola

4.3. Výslovnost di, ti, ni x dy, ty, ny) Čeština má pouze jednu dvojhlásku (der Diphtong), a sice ou (př. dlouho „lange“, souhlasit „zustimmen“). Ve slovech přejatých z jiných jazyků se objevují ještě další dvojhlásky eu, au (př. autobus „Bus“, autor „Autor“, automatický „automatisch“, neutrální „neutral“, neuróza „Neuroze“, pneumatika „Reifen“). Spojení ia, ie, iu, ii nejsou dvojhlásky – vyslovujeme mezi nimi j, př. ekonomie [äkonomije].

11

2.3.2. Souhlásky Čeština má 26 původních souhlásek: b c č d ď f g h ch j k l m n ň p r ř s š t ť u v z ž Souhlásky dále dělíme na: 1. Znělé a neznělé souhlásky (stimmhafte und stimmlose) znělé:

bvdďzžghmnňjlrř

neznělé:

p f t ť s š k ch

řcč

Na základě tohoto srovnání vidíme, že většina znělých a neznělých souhlásek tvoří páry/dvojice. Také samohláska ř existuje v obou podobách v závislosti na pozici ve slově (viz kapitola 4.2. Souhlásky, Poznámka 3) 2. Tvrdé, měkké a obojetné souhlásky (harte und weiche Konsonanten und Zwitterlaute) tvrdé: h ch k r d t n

→ y/ý

měkké: ž š č ř c j ď ť ň

→ i/í

obojetné: b f l m p s v z

→ i,í / y,ý

Po tvrdých souhláskách následuje v psané podobě y,ý. Po měkkých souhláskách píšeme jen i,í. Po obojetných souhláskách se může vyskytnout jak i,í tak y,ý; speciální skupinu slov, ve kterých se píše po obojetných souhláskách pouze y,ý, se musí každý naučit nazpaměť – tzv. vyjmenovaná slova (to platí i pro slova příbuzná a od nich odvozená). Vyjmenovaná slova po obojetných souhláskách (bez slov příbuzných a odvozených): - po b -

být „sein“, bydlet „wohnen“, obyvatel „Bewohner“, byt „Wohnung“, nábytek „Möbel“, dobytek „Vieh“, zbytek „Rest“, obyčej „Brauch“, bystrý „schnell, klug“, bylina „Kraut“, kobyla „Stute“, býk „Stier“, Přibyslav (tsch. Stadt) 12

- po l -

slyšet „hören“, mlýn „Mühle“, blýskat se „blitzen“, polykat „schlucken“, plynout „flieβen“, plýtvat „verschwenden“, vzlykat „schluchzen“, lysý „kahl“, lýtko „Wade“, lýko „Bast“, lyže „Skier“, plyš „Plüsch“

- po m -

my „wir“, mýt „waschen“, myslit „denken“, mýlit se „sich irren“, hmyz „Insekt“, myš „Maus“, hlemýžď „Schnecke“, zamykat „zusperren“, Litomyšl (tsch. Stadt)

- po p -

pýcha

„Stolz“,

pytel

„Sack“,

pysk

„Lippe“,

pyl

„Blütenstaub“, kopyto „Huf“, klopýtat „stolpern“, třpytit se „schlimmern“, pykat „büβen“ - po s -

syn „Sohn“, sytý „satt“, sýr „Käse“, syrový „roh“, sychravý „naβkalt“,

sýkora

„Meise“,

syčet

„zischen“,

sypat

„schütten“ - po v -

předpona (Präfix) vy-, vý-, vy „ihr“, vysoký „hoch“, vykat „siezen“, výt „heulen“, žvýkat „kauen“, vydra „Fischotter“, výr „Uhu“, povyk „Lärm“

- po z -

brzy „bald“, jazyk „Zunge, Sprache“, nazývat „nennen“, Ruzyně (Flughafen in Prag)

V některých případech rozlišuje i a y význam slova (v mluvené podobě nerozpoznatelné, na druhé straně pochopitelné z kontextu): být „sein“

x

bít „schlagen“

my „wir“

x

mi „mir“

výr „Uhu“

x

vír „Wirbel“

mýt „waschen“

x

mít „haben“

13

2.4. Přízvuk (der Akzent) Přízvuk nese v českém jazyce vždy první slabika slova. V psané podobě se nevyznačuje a není závislý na délce jednotlivých samohlásek. Ovšem pokud se vyskytne v mluvené podobě delší slovo, můžeme objevit ještě na třetí slabice slova tzv. vedlejší přízvuk. Poznámka: některá slova v češtině nemají vlastní přízvuk a při vyslovování se pojí s jiným slovem! 1. tzv. enklitika = slova bez přízvuku, která se váží k předcházejícímu slovu – krátké formy zájmen (př. mu, mi, mě, tě, ti, ho), části pomocných sloves (by, bych, jsem, jsi) nebo zvratná zájmena (se, si) pozn.: všechna tato jmenovaná slova se tedy v mluvené nebo čtené podobě vyslovují s předcházejícím slovem dohromady (př. Byl/jsi doma? Ukážu/ti můj byt. Nasnídali/jsme/se v kuchyni.) 2. tzv. proklitika = nepřízvučná slova, která jsou postavena před určitým slovem (při výslovnosti pak akcent přechází přes ně až k dotyčnému slovu) – jedná se o jednoslabičné předložky jako např. po „nach“, za „hinter“, na „auf, an“, před „vor“, z „aus“, u „bei“ atd. př. do Prahy [doprahi] „nach Prag“, na zahradě [nasahradjä] „im Garten“, se mnou [ssämnou] „mit mir“

„Prozódie v ČJ a NJ – v češtině leží přízvuk na první slabice, v němčině téměř vždy na slovním kmeni. Z toho plynou problémy Němců s přizvukováním v češtině, často mj. vyslovují předpony jako nepřízvučné. Významný rozdíl mezi ČJ a NJ spočívá také v tom, že němčina nepřizvukuje předložky. Německá melodie

věty

je

plastičtější

www.msmt.cz/češtinajakocizíjazyk)

14

než

česká.“

(zdroj:

2.5. Větná melodie (die Satzmelodie) 1. Oznamovací věta (Aussagesatz) – prostřednictvím ní chceme pouze něco sdělit, používáme jednoduchou, značně monotónní melodii, která na konci klesá: Chci se učit česky. „Ich will tschechisch lernen,“ 2. Tázací věta (Fragesatz) - zjišťovací otázka: odpověď ano / ne; intonace stoupavá: Učíš se česky? Ano. „Lernst du tschechisch? Ja.“ - doplňovací otázka: intonace klesá na konci věty: Co je to? To je můj míč. „Was ist das? Das ist mein Ball.“ 3. Přání, výzvu, požadavek (Wunsch, Aufforderung) vyslovujeme s podobnou intonací jako ve větě oznamovací, ale s větším důrazem (Mlč! „Schweig!“, Pojď sem! „Komm her!“). Poznámka: ! nejsilnější důraz je kladen na nejdůležitější slovo ve větě.

2.6. Ráz Zdroj: www.msmt.cz/Čeština jako cizí jazyk „Ráz, tedy tzv. tvrdý hlasový začátek, se chová jako neznělá hláska, tj. způsobuje asimilaci znělosti. Jde o pevnější sevření hlasivek na začátku vokálu, čímž se z hlediska sluchové percepce zřetelněji odděluje vokál od předcházející slabiky. V češtině se ráz používá před vokálem a na začátku slova nebo uvnitř slova po předponě a dále po pauze. Např. přišel/otec, k/oknu. Výjimku tvoří cizí slova (vakuum). Ráz v němčině stojí na začátku slova nebo slabiky (das Essen, beunruhigen), v češtině užíváme rázu především tehdy, setkají-li se dva vokály, především stejné kvality (např. po okraji), výjimky tvoří cizí slova.“

15

2.7. Asimilace znělosti a neutralizace znělosti Zdroj: www.msmt.cz/češtinajakocizíjazyk „Všechny nesonorní konsonanty v češtině se objevují ve dvojicích. Oba členové této dvojice mají stejné místo i způsob artikulace, liší se pouze přítomností nebo nepřítomností tónu. Takovéto typy hlásek označujeme jak párové (př. p a b, t a d …) K neutralizaci znělosti dochází tehdy, když se neznělé hlásky vyskytnou na konci slov (pokud v proudu řeči nenásleduje znělá hláska a obě nejsou odděleny pauzou). Taková neznělá hláska se pak stává ve výslovnosti neznělou, např. led [let], muž [muš]. O asimilaci znělosti hovoříme v případech, kdy se v konsonantické skupině setká konsonant/y znělý/é a neznělý/é. V češtině převažuje asimilace regresivní, tj. že poslední konsonant určuje znělost či neznělost celé skupiny. Tento poslední konsonant je buď znělý (celá skupina se pak vyslovuje zněle, např. kde [gde], prosba [prozba]), nebo neznělý (celá skupina se pak vyslovuje nezněle, př.rybka [ripka], kavka [kafka]).“

16

3. Učební materiál Kdo se v současné době rozhodne učit český jazyk, tomu se na trhu otevírá relativně široká nabídka – učebnice, www-stránky, jazykové kurzy. Níže uvádím výběr dostupných učebnic – z nichž čtyřem se věnuji obšírněji (Aigner, Alena: Tschechisch anders; Amorová, Věra: Vítáme vás!; Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.Teil; Parolková, Olga – Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschsprechende) – a nabídku www-stránek.

3.1. Rozbor učebnic 3.1.1. Tschechisch anders (Kommunikatives Lehrwerk für Anfänger) Autorka: Alena Aigner Tina Verlag Vimperk, 1994 -

pro začátečníky, + kazeta

nové vydání: Aigner, A. – Gruber, O.: Tschechisch wieder anders. Buch + CD, České Budějovice, 2004 Aigner, A.: Praktischer Lehrgang Tschechisch, Langenscheidt, München, 2007 (Buch, Hörübungen, 3 CD) ! nové vydání nemám bohužel k dispozici, proto provedu rozbor učebnice staršího vydání „Dieses Lehrbuch soll den Interessenten ermöglichen, die Grundlagen der tschechischen Sprache möglichst schnell zu gewinnen und sich in alltägliche Situationen mühelos verständigen zu können. Das Buch enthält 15 Lektionen; im Zentrum der Lektionen stehen „Unterrischtslieder“, die nach allgemein bekannten Melodien gesungen werden; diese Lieder enthalten häufige Wendungen und Phrasen und auch die Grundlagen der notwendigen Grammatik. Hören Sie sich die Begleitkassette mit Liedern möglichst oft an, singen Sie mit, klopfen Sie den Rhytmus. Sie können die Kassette einfach laufen lassen: Ihr Unterbewusstsein arbeitet auch ein bisschen für Sie.

17

Die theoretische Basis dieser Unterrichtsmethode stützt sich u.a. auf die Bikenbihl – Theorie des gehirngerechten Lernens und Sing Lingual Methode von Uwe Kind. Durch Lieder können Sie sich vieles besser und länger merken. Die sprachlich – musikalische Produktion aktiviert die rechte Gehirnhälfte, das Lernen wird effektiver und weniger mühsam, der Behaltenserfolg gröβer. Sprechhemmungen werden rasch abgebaut. Dieses Bemühen wird durch eine humorvolle graphische Gestaltung unterstützt.“ (in: Aigner, Alena:Tschechisch anders, Vimperk, 1994, str.7) o Obsah

- přehled o výslovnosti (výslovnost jednotlivých hlásek,

výslovnost „ř“, výslovnost hláskových skupin, ráz, asimilace) - lekce 1 – 15 - klíč k většině cvičení, deklinační tabulky na procvičování - přehled gramatiky - Slovník česko - německý o Výstavba lekcí:

každá lekce se skládá ze dvou částí a) téma (píseň, text) b) gramatika + cvičení, konverzační cvičení

každá lekce je rozdělena do tří oddílů: díl A: na začátku každé lekce, obsahuje písně a texty díl B: gramatika a gramatická cvičení díl C: konverzační cvičení Každá lekce se zabývá určitým tématem (ve formě písně nebo úvodního textu), dále následují gramatické okruhy a jejich procvičování, na závěr jsou připojena konverzační cvičení. Celá učebnice je založena na komunikativních strukturách, důraz je kladen na efektivní ovládnutí slovní zásoby. Časté je využívání internacionalismů. Interkulturní informace pomáhají žákovi orientovat se v českém prostředí, poznat souvislosti a rozdíly s německým, resp. rakouským prostředím, a porozumět české mentalitě. o Témata lekcí: soustřeďují se na praktické využití v každodenním životě Př.

Kdo je to? (představit se, zeptat se a odpovědět na jednoduchou otázku, povídat o bydlišti a mateřské zemi) Informace (získat informace o počasí, čase, zeptat se na cestu)

18

Jídlo a pití (objednat a zaplatit v restauraci, pojmenovat pokrmy v jídelním lístku, zeptat se na cenu) Kdy a kde? (smluvit se, přijmout a odmítnout pozvání) Telefonování Auto a doprava (orientace v dopravě, jazykově zvládnout nouzovou situaci) Banka, pošta, úřady (jednoduchým způsobem umět jednat na úřadě) Praha, Česká republika (orientace ve městě, zjistit základní informace o zemi) Švejk žije (poznávat českou kulturu a slavné osobnosti, porozumět české mentalitě) o Konverzace versus gramatika -

podíl na konverzační části je velký → cíl výuky

-

témata jsou zpracována populární a zajímavou formou

-

převažuje forma rozhovoru

-

texty jsou spíše kratší a pojednávají o všedních tématech

-

obsahuje hodně vtipných (černobílých) obrázků

-

slovní zásoba je moderní, určena pro praktické využití

Poznámka: Alena Aigner využívá ve vyučování tzv. Unterrichtslieder a její výuka je založena na Birkenbihlově teorii.

19

3.1.2. Vítáme vás! (Ein Tschechischlehrwerk für Anfänger) Učebnice + pracovní sešit + 3 kazety + metodika pro učitele Autorka: Věra Amorová Max Hueber Verlag München, 1998, 2.vydání „Vítáme vás! ist ein einbändiges Tschechischlehrwerk, das Sie abwechslungsreich

und

methodisch

vielseitig

in

die

Grundzüge

der

tschechischen Sprache einführt. Vítáme Vás! enthält 15 Lektionen, in denen die grundlegenden grammatischen Strukturen und der Grundwortschatz der tschechischen Sprache vermittelt werden. Das Lehrwerk ist besonders geeignet für Abendkurse mit einer Doppelstunde wöchentlich. Es zeichnet sich aus durch: -einen übersichtlichen Lektionsaufbau - reichhaltig illustrierte Texte und Übungen -

umfangreiches Übungsmaterial für Partner- und Gruppenarbeit

-

gezieltes Hörverständnistraining

-

landeskundlich interessante Texte und Abbildungen

-

Lernhilfen

im

Anhang

zum

selbständigen

Wiederholen

(Grammatikkommentar, Grammatikübersicht, Lektionswortschatz)“ (in: Amorová, Věra: Vítáme vás!, München, 1998) Učebnice se skládá z 15 lekcí, z nichž 6. a 15. jsou opakovací. Vyžaduje náročnější přípravu od učitele, nicméně je moderně zpracovaná, obsahuje dostatek reálných obrázků a fotografií (převaha zelené barvy) Tento materiál se mi líbí z hlediska možnosti využití různých typů cvičení – ve většině učebnic se setkáváme se cvičeními typu Přelož! Doplň! Tato učebnice nám ovšem umožňuje učinit výuku zábavnější, formou jazykových her (př. Srovnej text! Doplň tabulku podle textu! Vylušti křížovku! Ano – ne? – Co bylo v textu řečeno? Vytvoř věty z rozházených slov!). Jednotlivé lekce jsou rozsáhlejší (až 10 stran). Slovní zásoba není v žádné lekci v abecedním pořadí vypsána. Záleží tedy na učiteli jakou formu při osvojování slovní zásoby zvolí.

20

Gramatické jevy najdeme v každé lekci v zelené tabulce, zpravidla u článku, ve kterém se daný jev vyskytuje. Témata lekcí zohledňují praktické využití. Konverzační část není v tomto materiálu zanedbávána, naopak velký počet článků rozvíjí komunikační možnosti žáka.

21

3.1.3. Wollen Sie tschechisch sprechen? Teil 1 Autorka: Elga Čechová Česká Lípa, 1992, 4.vydání -

pro začátečníky

! učebnice v dnešní době již zastaralá a překonaná -

na 1.díl navazuje 2.díl – Wollen Sie noch besser tschechisch sprechen? „Es ist ein Lehrbuch der tschechischen Sprache, dessen Ziel darin besteht,

die Grundlagen der tschechischen Sprache in einer möglichst allgemein verständlichen Form zu vermitteln. Die Grundlage des Lehrbuches stellt die Kommunikation dar. Die meisten Materialien bevorzugen die Grammatik. Dank dieser Grundlage wird sich man in allen Bereichen des gesellschaftlichen und alltäglichen Lebens orientieren – in der Stadt, im Hotel, im Restaurant, im Geschäft, auf der Post, im Büro, auf dem Bahnhof, auf dem Flugplatz, am Zollamt, auf der Autobahn usw. Man ist dann imstande, mit jemandem ein Zusammentreffen zu verabreden, jemanden zu Besuch einzuladen, über sich selbst und die Familie zu erzählen, d.h. man ist imstande, in der tschechischen Sprache eine einfache Verhandlung zu führen.“ (in: Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen? Teil 1, Česká Lípa, 1992) V každé lekci uvádí autorka potřebnou gramatiku (v podstatě se jedná o základní deklinační a konjugační struktury). Kniha je určena i pro samostudium, v příloze najdeme klíč ke všem cvičením a překlady článků jednotlivých lekcí do němčiny. V zadní části jsou též připojeny tabulkové přehledy deklinačního, konjugačního a předložkového systému – umožňují ve stručnosti komplexní pohled na českou gramatiku. Obsah:

- úvodní poslechová lekce s obrázkovým doprovodem (str. 7 –18) – základní slovní zásoba - kapitoly „Tschechische Laute“, „Die tschechische Sprache (Český jazyk)“ - lekce 1 –15 - kapitola „Was sagen wir?“ (fráze a obraty) - „Öffentliche Aufschriften“ (veřejné nápisy) - přehled gramatických tabulek 22

- klíč ke cvičením - Slovník česko - německý Výstavba lekcí -

na začátku lekce se nachází slovní zásoba, fráze a obraty

-

gramatika se člení do oddílů a hned následují cvičení na procvičování daného gramatického jevu; v každé lekci se probírají průměrně tři gramatické jevy

Poznámka: cvičení na procvičování gramatiky není dostatek. Při výběru této učebnice, jako základního učebního materiálu, musí učitel často sáhnout po cvičeních v jiných učebnicích, popř. si svá sám vymýšlet. -

následují články, pojednávající o různých tématech (+ cvičení na osvojení slovní zásoby a frází)

-

„Mluvní cvičení“: MC nahrávky

Poznámka: při vyučování cizího jazyka je vhodné využít poslechová cvičení ve spojení se sledovaným textem (audiovizuální vnímání). Témata lekcí:

- učebnice nabízí celou škálu různých témat, která jsou využitelná v praxi -

jednotlivé

texty

využívají

jak

dialogovou,

tak

monologovou formu - př. Pokoj, Rodina, Můj den, V Praze, Na náměstí, Návštěva, Co jsem dělal včera?, V obchodě (Potraviny, Oděvy), V kuchyni, V restauraci, Roční období,… - v učebnici najdeme jednoduché (černobílé) obrázky Konverzace versus gramatika: Gramatika je přehledně koncipována do tabulek, je však, podle mého názoru, mírně upřednostněna na úkor konverzační části (zde bych tedy s autorkou nesouhlasila). V každé lekci totiž zabírá gramatika až tři oddíly. Jednotlivé texty zpracovávají jednoduchou formou téma dané lekce. Na učiteli je, aby připravil cvičení a práci s článkem. Slovní zásoba této učebnice je překonaná, zastaralá, témata nezpracovávají látku způsobem vhodným dnešní doby. Nicméně, i když již není tato učebnice aktuální, může učiteli při výuce češtiny posloužit jako doplňkový materiál. 23

3.1.4. Tschechisch für Deutschsprechende Autorky: Olga Parolková, Jaroslava Nováková Praha, 2003, 2.doplněné a opravené vydání -

pro dospělé začátečníky „Aus welchen Teilen setzt sich das Lehrbuch zusammen?

-

aus einem Lehrbuch mit vielen Dialogen, Texten, anschaulichem grundlegendem

Deklinations-

und

Konjugationsinventar

und

vielen

Übungen. Manche haben die Lösungen in parallelen Spalten, die anderen in dem Spezialschlüssel. Das gibt dem Lernenden die Möglichkeit auch selbständig mit diesem Buch zu arbeiten -

aus einer Liste der grammatischen Regeln und deren Übersetzung ins Deutsche

-

aus einer Liste der Lehreranweisungen und deren Übersetzung ins Deutsche

-

aus einer Vokabelliste mit vom Tschechischen ins Deutsche übersetzten Wörtern

-

aus einigen Lesetexten

-

aus einer kurzen Beschreibung der Aussprache der tschechischen Laute

-

aus einer Grammatikübersicht (Morphologie)

-

aus einer Bilderbeilage, mit der Sie die neuen Wörter leichter lernen können

-

aus einem Schlüssel zu den Übungen“ (in: Parolková,Olga – Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschsprechende, Praha, 2003, str. 3 – Vorwort)

Jedná se o moderní učebnici, která umožňuje využití jak moderních, tak tradičních metod při osvojování češtiny. Významným kladem této učebnice je gramatická přehlednost, jednotlivé gramatické jevy si osvojujeme z jednoduchých tabulek. Následuje dostatek gramatických cvičení. Většina cvičení je postavena na různých modifikacích a obměňování. Pokud učitel chce, může využít obrázkových příloh a studentům výuku zpestřit jazykovými hrami. Na začátku každé lekce se nachází úvodní článek, k němuž existuje poslechová nahrávka. Na konci každé lekce najdeme abecední seznam slovíček dané lekce.

24

Učebnice nabízí žákovi také formu samostudia. Na předposlední straně najdeme v bodech vypsanou tuto možnost výuky, kdy je žák v podstatě veden. Jedná se o učebnici středně náročnou. Podle mého názoru je k ní potřeba osoby učitele. Do určité míry je zde potlačena konverzační složka.

3.2. Nabídka dalších titulů Učebnice: ¾ Aigner,

Alena:

Praktischer

Lehrgang

Tschechisch,

Langenscheidt, München, 2007 (Buch, Hörübungen, 3 CD) ¾ Billington, Elisabeth: Czech in three months, Hugo´s Language Books, London, 1998 ¾ Hasil, Jiří – Hasilová, Helena: Tschechisch für Anfänger mit Lösungsschlüssel und Kassette, nakladatelství ISV, Praha, 1995 ¾ Holá,

Lída:

Schritt

für

Schritt

(více

informací

na

www.czechstepbystep.cz) ¾ Landsman, Rostislav – Šipková, Milena: Čeština pro cizince z germánské oblasti, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Brno, 1989 ¾ Lejnarová, Ilona – Kotyková, Světlana: Čeština pro malé cizince – Tschechisch für kleine Ausländer (www.bohemika.cz) ¾ Rozkopalová, Hana – Janečková, Marie: Textová učebnice češtiny pro cizince, Jihočeská univerzita, České Budějovice, 1995 www – stránky:

www.czechstepbystep.cz (Lída Holá) www.avccj.org www.bohemika.cz, www.bohemica.com www.worldwidelearn.com/language-courses

25

Publikace Aleny Aigner V tomto výčtu najdeme jak učebnice, skripta, studijní materiály, tak i odborné články v časopisech. Všechny publikace mají společné to, že se zabývají didaktickou stránkou výuky cizího jazyka. • -

Publikace doc. PhDr. Aleny Aigner, CSc :

Vliv faktorů motivace při vyučování cizím jazykům (disertační práce), ČB, 1982

Učebnice

- Tschechisch anders (Kommunikatives Lehrwerk für den Anfängerunterricht), Vimperk, 1994, 170 S., MC 90 Min - Tschechisch wieder anders (Tschechisch üben mit Vergnügen), PF ČB, 1998, 80 S., 2 x 60 Min MC/CD - Tschechisch im Beruf (Interkulturelles Lehrbuch), PF JU ČB, 2000, 109 S. - Tschechisch anders neu, ČB, 2004, 168 S., CD 80 Min - Tschechisch wieder anders, mit O. Gruber, ČB, 2004, Buch + CD - Praktischer Lehrgang Tschechisch, Langenscheidt, München, 2007, Buch, Höübungen, 3 CD

Skripta a učební materiály - Materialien zum Konversationsunterricht für Deutschlehrer – Studenten (s V. a H. Bokovými), ČB, 1978 (1.vydání), 1984 (2.vydání), 268 S. - Využití internacionalismů a cizích slov při rozšiřování slovní zásoby, KPÚ ČB, 1984 - Motivace ve vyučování cizím jazykům, ÚÚVPP Praha, 1984 - Deutschunterricht nach dem Lehrbuch „Themen“ (Lehrerhandbuch), ČB, 1991 Odborné články

- Tvůrčí práce se slovní zásobou při vyučování cizích jazyků. In: Studie z jazyka a literatury. Sborník PF ČB, 1984, S. 53 – 56

26

-

Nutzung

Effektivierung

des

potentiellen

des

Wortschatzes

Fremdsprachenunterrichts.

zur In:

Učitelské vzdělávání č.24, ÚÚVPP Praha, 1985, S. 69 - 75 - Možnosti využití videonahrávek ve vyučování cizích jazyků. In: Cizí jazyky č.33, 1989/90, S. 214 - 217 - Píseň ve vyučování cizím jazykům. In: Cizí jazyky č.46, 2002/2003, S. 22 - 25 - Neverbální komunikace v jazykovém vyučování. In: Cizí jazyky č. 46, 2002/2003, S. 112 - 115

27

4. Výslovnost českých hlásek

Český fonetický plán na pozadí německého Německý vokalický systém je proti českému bohatší, neboť čítá 15 vokálů, některé v páru dlouhý a krátký vokál, celkem tedy 23 vokálů, dále 3 diftongy. Konsonantický systém je proti českému chudší, neboť čítá 11 konsonantů, z toho některé v páru znělá hláska proti neznělé.

4.1. Samohlásky (Vokale)

písmeno

výslovnost

příklad

a

wie im Dt. a (machen)

maso „Fleisch“

á

wie im Dt. aa,ah (Paar)

máslo „Butter“

e

wie im Dt. ä

med „Honig“

é

lang und offen wie äh

mléko „Milch“

i

wie im Dt. i (Tisch)

pivo „Bier“

í

wie im Dt. ie (Liebe)

víno „Wein“

o

wie im Dt. o

pomeranč„Apfelsine“

ó

lang und offen (Kohle)

Tón „Ton“

u

wie im Dt. u

nula „Null“

ú,ů

wie im Dt. uh (Kuh)

krůta „Pute“

y

wie im Dt. i (Kirche)

ryba „Fisch“

ý

wie im Dt. ie (viel)

rýže „Reis“

28

poznámka

nur in Fremdw.

!!! nie „ü“

4.2. Souhlásky (Konsonanten)

písmeno

výslovnost

příklad

-am Anfang und im Wort immer stimmhaftes b (neben) -am Ende stimmlos,man spricht p aus

nebe „Himmel“

c

wie im Dt. z (Zucker)

citrón „Zitrone“

č

wie

b

im

Dt.

poznámka

dub „Eiche“

tsch Čechy „Böhmen“

(tschechisch) -am Anfang und im Wort immer stimmhaftes d (jeder) -am Ende stimmlos, man spricht t aus

dům „Haus“

ď

weiche Variante von d, weich wie „dj“ (Nadja)

Naďa

f

wie im Dt. f (fleiβig)

film „Film“

g

wie im Dt. g

guma „Gummi“

h

- wie im Dt. Haut

hlava „Kopf“

- am Wortende wie ch

kruh „Kreis“

ch

wie im Dt. lachen

chyba „Fehler“

j

wie im Dt. jeder

jedna „eins“

k

wie im Dt. Prokurist

kůň „Pferd“

l

wie im Dt. Liebe

slepice „Henne“

m

wie im Dt. Mutti

máma „Mutti“

n

wie im Dt. neu

strana „Seite“

ň

weich wie„nj“(Kognak)

náplň „Füllung“

p

wie im Dt. April

počasí „Wetter“

q

wie kw

r

wie im Dt. Rock

d

pád „Fall“

!!! immer ausgesprochen !!! eine Buchstabe !!! ohne Behauchung

!!! ohne Behauchung !!! nur in Fremdw.

Dobré ráno! „Guten Morgen!“

ř

!!! gibt es im Dt. nicht (siehe unten)

s

wie im Dt. β (fleiβig)

sobota „Samstag“

š

wie im Dt. sch (Tasche)

široký „breit“

t

wie im Dt. tun

táta „Vater“

ť

weich wie „tj“ (tja, ich weiβ nicht)

ťukat „klopfen“

29

!!! ohne Behauchung

v

wie im Dt. w (Waggon)

w

wie im Dt. w

z

wie im Dt. ganz korrekt ausgesprochene „s“ in sieben wie im Dt. in Fremdwörtern das „g“ (Loge)

ž

Poznámka 1 :

vlasy „Haare“ !!! nur in Fremdw. začátek „Anfang“ žurnalistika „Journalistik“

V české abecedě představuje „ch“ pouze jedno písmeno a stojí po h (… g, h, ch, i, …); podle toho také hledat ve slovníku.

Poznámka 2 :

Skupiny souhlásek „ck“ vyslovujeme vždy odděleně jak dvě hlásky (př. německy), totéž platí pro skupiny souhlásek „sp, st, sch“ (př. spát, stát, schovat)

Poznámka 3 :

Výslovnost „ř“ – typicky český konzonant, výslovnost hlásky ř je pro cizince velmi obtížná a existuje více způsobů, jak úspěšně obstát při její výslovnosti.

-

vzniká vibrací jazyka jako r, ale špička jazyka se dostává

více směrem dozadu

-

„ Zuby k sobě, vyslovovat dlouhé tiché „rrrr“, rty roztáhnout do úsměvu ⇒ „řřřř“ (Alena Aigner)

„ř“ existuje ve dvou variantách: a) neznělé ř – na konci slov (př. talíř „Teller“, pepř „Pfeffer“), nebo pokud následuje po neznělém konzonantu (př. tři „drei“, přednáška „Vorlesung“) b) v ostatních případech vyslovujeme ř zněle (př. řeka „Fluss“, řádek „Zeile“ !!! nicméně nejdůležitější je neustálé procvičování a trénink výslovnosti ř 30

4.3. Výslovnost di, ti, ni

x

dy, ty, ny

• dy, ty, ny, dý, tý, ný – tvrdé slabiky Pokud následuje po hláskách d, t, n y/ý , vyslovujeme vzniklou slabiku tvrdě (jako v německých slovech Dieb, tief, niemand). Př. dým „Rauch“, týden „Woche“, ženy „Frauen“, ty „du“, hrady „Burgen“, nýt „Niet“

•

di, ti, ni, dí, tí, ní – měkké slabiky

Pokud následuje po hláskách d, t, n i/í, vyslovujeme vzniklou slabiku měkce. Pomůcka při výslovnosti - nastavíme artikulační orgány na výslovnost hlásek d, t, n; špičku jazyka zatlačíme prstem směrem dolů a vyslovíme ď, ť, ň (Alena Aigner) Př. divák „Zuschauer“, tito „diese“, nikdo „niemand“, dítě „Kind“,tíha „Last“, nížina „Ebene“ •

Pozor: při nesprávné výslovnosti těchto souhláskových dvojic dy – di, ty –ti, ny –ni dochází k záměně významu! Př. tým „Team“

x

tím „dadurch“

mladý „der, der jung ist“

x

mladí„die,die jung sind

sytý „der, der satt ist“

x

sytí „die, die satt sind“

31

4.4. Písmeno „ě“ ( e s háčkem)

• dě, tě, ně [ djä, tjä, njä ] ě mění d, t, n na ď ť ň ( podobně jako i/í) + e (v psané podobě přebírá háček e) Př. děkovat „danken“, těšit se „sich freuen“, někdo „jemand“, děti „Kinder“, dítě „Kind“, něco „etwas“, dědeček „Groβvater“, těsto „Teig“, němý „stumm“

•

bě, ,pě, vě, mě [ bjä, pjä, vjä, mjä ]

b, p, v (vyslovujeme klasicky) + je Př. běhat „laufen“, pěna „Schaum“, věc „Sache“, oběd „Mittagessen“, pěvec „Sänger“, věk „Alter“, slabě „schwach – Adverb“, úvěr „Kredit“ Poznámka: v některých případech píšeme také bje, vje

( objet

„umfahren“, vjet „einfahren“) – záležitost gramatická mě rozdělujeme při výslovnosti na m + nj + e Př.

město

„Stadt“,

měna

„Währung“,

měsíc

„Monat“,

náměstí

„Hauptplatz“, mě, mně „mich, mir“

_____________________________________________________________ kapitola „Výslovnost českých hlásek“ zdroje: Aigner, Alena: Tschechisch anders, Tina Verlag, Vimperk, 1994 Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen?1. Teil, nakladatel Dipl.Ing. Harry Putz, Liberec, 1996, 4.vydání

32

5. Společný evropský referenční rámec pro jazyky (SERR) (Gemeinsamer europäischer Referenzrahmen für Sprachen) zdroj: www.msmt.cz (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) www.msmt.cz/ Referenční úrovně pro češtinu jako cizí jazyk, vytvořeno 8.června 2006 (Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra bohemistiky Filozofické fakulty, autoři: M. Hádková, J. Línek, K. Vlasáková) www.wikipedia.cz „Společný evropský referenční rámec poskytuje obecný základ pro vypracování jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikul, zkoušek, učebnic atd. v celé Evropě. V úplnosti popisuje, co se musí studenti naučit, aby užívali jazyka ke komunikaci, a jaké znalosti a dovednosti musí rozvíjet, aby byli schopni účinně jednat. Popis se rovněž týká kulturního kontextu, do něhož je jazyk zasazen. Rámec také definuje úrovně ovládání jazyka, které umožňují měřit pokrok studentů v každém stádiu učení se jazyku a v průběhu celého života studenta.“ V oblasti cizích jazyků se definuje šest kategorií podle úrovně znalosti cizího jazyka. Jsou to kategorie A1, A2, B1, B2, C1, C2. Jednotlivé kategorie zohledňují úroveň porozumění při poslechu, čtení, schopnosti konverzace a kvality písemného projevu žáka. V současné době se začínají objevovat i jazykové učebnice, které uvádí referenční úroveň, jakou žák nabyde po nastudování učebnice.

33

5.1. Úrovně dle SERR - stručný přehled A1

- Úroveň začátečníků, kteří rozumí větám a slovům týkající se jejich osoby a jejich okolí. Jsou schopni vést jen velmi jednoduchou a prostou konverzaci s mluvčím, který s nimi má trpělivost (mluví pomalu a zřetelně artikuluje). Sami dokážou vyjádřit pouze základní myšlenky o své osobě slovními spojeními, která znají ze studia. Umí vyplňovat krátké formuláře dotazující se na jejich osobu.

A2

- Studenti úrovně A2 rozumí mluvenému slovu týkajícího se jeho a někoho z okolí či nakupování a práce. Mohou číst jednoduché texty a orientují se např. v jídelních lístcích. Jsou schopni jednoduše konverzovat a sdělovat informace o své osobě a užít částečně minulého času. Jsou též schopni jednoduchého popisu. Umí psát jednoduché dopisy o své osobě.

B1

- Studenti úrovně B1 rozumí řeči týkající se aktuálních záležitostí. Rozumí textům obsahující pocity, události při použití základní komunikační slovní zásoby. Dorozumí se v běžných životních situacích a mohou volně diskutovat o tématech, která jsou jim známá. Mohou vyprávět a líčit své touhy; mohou psát texty z oblasti jejich zájmů či dopisy s použitím podmiňovacího způsobu.

B2

- Rozumí většinou mluvenému slovu zabývajícímu se běžnými problémy (televize, film). Obdobné je to i při čtení textů. Mohou též číst prózu psanou aktuálním jazykem. Jsou schopni plynule konverzovat s rodilými mluvčími ve známé oblasti a dokážou vyjádřit svůj pohled a výhody či nevýhody daného problému. Dokážou napsat podrobný text ze své oblasti a podchytit v něm jasně jeho význam.

34

C1

- Rozumějí i nestrukturovanému projevu. Orientují se v pořadech rádia či televize. Rozumí a vciťují se do literárních textů, rozumí odborným textům. Flexibilně komunikují a vyjadřují své myšlenky jasně a bez obtíží. Jsou schopni jasně a podrobně hovořit o všech možných tématech. V psaném textu dokážou volit vhodný směr pro čtenáře.

C2

- Po krátkém přizpůsobení rozumí bez obtíží rodilým mluvčím hovořících o jakémkoliv tématu. Jsou schopni číst složité texty i literární díla a pojednání s abstraktním zabarvením. Při konverzaci vyjadřují jemné významové odstíny, používají idiomatické vazby. Pokud něco nedokážou vyjádřit, bez problémů to obchází jinou formulací, bez narušení hovoru. Umí psát resumé a recenze odborných nebo literárních prací.

5.2. Evropské jazykové portfolio Zdroj: www.msmt.cz/ Evropské jazykové portfolio „Evropské jazykové portfolio se stává oficiálním evropským dokladem o tom, jak ovládáme cizí jazyky. Podporuje dovednost komunikovat potřebnou pro život v moderní Evropě. Pomáhá nám zjišťovat, jaké úrovně jsme v jednotlivých jazycích dosáhli, a věnuje pozornost i dovednostem základním, díky nimž se dokážeme domluvit o podstatných věcech jednoduchým způsobem. Vede nás k tomu, abychom si shromažďovali dokumenty o své komunikační kompetenci v různých jazycích, abychom se učili sami sebe hodnotit podle jednotných evropských měřítek vytvořených Radou Evropy ve Společném evropském referenčním rámci pro jazyky, abychom se nad svým učením hlouběji zamýšleli a vybírali si dílčí učební cíle. Evropské jazykové portfolio může přispět k tomu, že se budeme učit lépe. Poslouží svým majitelům při přechodu na jinou školu, při hledání zaměstnání nebo při jednání se zahraničními institucemi, učitelé v něm najdou významného pomocníka ujasňujícího a sjednocujícího učební požadavky.“

35

5.3. Čeština jako cizí jazyk Referenční úrovně vymezují příslušnou úroveň zběhlosti v cizím jazyce, která je dána mírou osvojení základních jazykových dovedností související s úrovní komunikativní kompetence. Doposud byly popsány 4 referenční úrovně pro češtinu jako cizí jazyk: (zdroj: www.msmt.cz/ Čeština jako cizí jazyk, vytvořeno 8.června 2006, autoři: M.Hádková, J.Línek, K.Vlasáková) o Prahová úroveň – čeština jako cizí jazyk (Threshold Level for Czech as a Foreign Language) o Úroveň A1 o Úroveň A2 o Úroveň B2

5.3.1. Čeština jako cizí jazyk – úroveň A1 Na základě individuální výuky češtiny dospělého německého rodilého mluvčího, který dosahuje úrovně A1, vymezím podrobněji obecné charakteristické znaky této úrovně při výuce češtiny jako cizího jazyka. Konkrétně o úrovni A1 pojednává kapitola 11. Konkrétní dovednosti žáka – z hlediska úrovně A1, zde se pokusím aplikovat obecné požadavky na tuto úroveň v praxi v mluvené i psané komunikaci (výuka žáka Huberta Stöglehnera).

A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykům,

jak

je

vyučujeme

a

jak

v jazycích

hodnotíme.

(zdroj:

www.msmt.cz/Referenční úrovně pro češtinu jako cizí jazyk) „Úroveň A1 (Breakthrough) je charakterizována jako nejnižší úroveň generativního užívání jazyka. Studenti, kteří dosáhnou této úrovně, se dokážou jednoduchým způsobem zapojit do interakce, umí klást otázky týkající se jich samotných, toho, kde bydlí, lidi, které znají, věci, které mají. Na takové otázky

36

mají umět též odpovídat. Měli by být jazykově vybaveni tak, aby dokázali iniciovat jednoduché výroky v oblastech svých nejnaléhavějších komunikačních potřeb. Předpokládá se, že budou schopni účastnit se komunikace o velmi známých tématech a reagovat na ně. Vzhledem ke komunikačním cílům, kterých má být student na úrovni A1 schopen dosáhnout, nelze v případě vysoce flexivní češtiny předpokládat, že jich bude moci dosáhnout zcela bez poučení o gramatice. Do této úrovně by tedy měl být zahrnut minimální soubor gramatických pravidel, která jsou nutná k dosažení předepsaných cílů. „Rezignace na flexi představuje významné komunikační bariéry – lze předpokládat, že ani ten nejvstřícnější rodilý uživatel českého jazyka nerezignuje při komunikaci s cizincem na flexi, tedy že se bude vyjadřovat jen v nominativech a infinitivech. I obrácená situace je komunikačně zrádná – rodilý uživatel češtiny může porozumět sdělení realizovanému jen v nominativech a infinitivech jen do určité míry. Reagovat bude ovšem flexí proměněnými jazykovými prostředky, které budou pro jeho komunikačního partnera

realizujícího

promluvu

jen

ve

slovníkových

tvarech

zcela

nepochopitelné.“ (in: www.msmt.cz/ Referenční úrovně pro češtinu jako cizí jazyk/ úroveň A1) Cílem úrovně A1 však není znalost gramatických pravidel, ale dovednost dorozumět se v žádané situaci. Jako cizince na úrovni A1 neoznačíme studenta, který ví, jak se tvoří akuzativ feminin, ale studenta, který např. umí požádat o vodu, kávu, radu, pomoc, který je schopen říci, co potřebuje, poslouchá atd. Nejnaléhavější potřeby úrovně A1 jsou velmi rozmanité, protože se odvíjejí od toho, proč se student vůbec začíná učit česky, jaké konkrétní komunikační situace u něj můžeme předpokládat a pro jaké si on sám přeje být připraven. Např. zcela jiné komunikační cíle bude mít cizinec, který chce na našem území pracovat (manuálně pracující dělník, manažer zahraniční firmy), jiné cíle bude mít také cizinec, který přijede do České republiky na výměnný studijní pobyt. Jiné cíle bude mít i student, který se chce např. během letní školy jen pro zajímavost seznámit s jazykem a národem. Uchazeči o úroveň A1 se kromě těchto svých komunikačních cílů, které chtějí v České republice naplnit, budou lišit ještě v mnoha dalších aspektech: v sociálním zázemí, věku, pohlaví atd. Studenti se budou při svém prvotním 37

kontaktu lišit rozsahem poučení o okolnostech fungování českého jazyka, které jim musí být předáno, aby dosáhli úrovně A1.

5.3.1.1. Základní komunikační situace pro A1 ¾ Situace každodenního praktického života: např. nákup, objednávka v restauraci, služby, pošta, ale také návštěva kina, divadla nebo diskotéky ¾ Styk s úřední osobou: např. s policistou (dopravním, cizineckým), celníkem, úředníkem v bance ¾ Návštěva lékaře, resp. zdravotnického zařízení ¾ Společenský styk: především ústní komunikace, ale také krátký text na pohlednici; student umí někoho pozvat a přijmout pozvání, umět pohostit návštěvu i být hostem (důležitá interkulturní kompetence – student se musí seznámit se základními jazykovými i nejazykovými společenskými konvencemi, např. podávání rukou, líbání, gestikulace, způsoby oslovování) ¾ Situace spojené s ubytováním ¾ Situace spojené s veřejnou dopravou (porozumění základním informacím v hlášení, jízdním řádům, nákup jízdenek) ¾ Hledání cesty: požádat o potřebné informace, řídit se podle pokynů, jak se někam dostat ¾ Telefon: přijmout a ukončit hovor, vyžádat si určitou osobu k telefonu, požádat a předat základní informace, nechat nebo přijmout vzkaz Na závěr můžeme shrnout, že cílem úrovně A1 je získat komunikační jazykovou kompetenci. „Tuto úroveň, stejně jako jiné, je třeba chápat jako komplex dovedností,

v němž

nelze

žádnou

složku

pominout.“

www.msmt.cz/Referenční úrovně pro češtinu jako cizí jazyk/ úroveň A1)

38

(in:

5.3.1.2. Řečové dovednosti na úrovni A1 (které umožní cizinci projít výše uvedenými komunikačními událostmi) 1. Porozumění a) Poslech – student rozumí známým slovům, základním frázím, které se týkají jeho osoby, rodiny a blízkého okolí (př. pracovní kolektiv). Předpokladem je vstřícnost partnera při vzájemné komunikaci – v češtině nejen pomalý a zřetelný projev, ale i realizace ve spisovné češtině. b) Čtení – student rozumí známým označením, jménům a také jednoduše formulovaným větám s opakujícími se složkami (př. formuláře, nápisy, plakáty, jízdní řády). Dovede přečíst jednoduché sdělení ve formě krátké textové zprávy či elektronické pošty, formulace však musí být jednoduchá. 2. Mluvení a) Ústní interakce – tato řečová dovednost je, stejně jako poslech s porozuměním, spojena s citlivostí partnera (rodilého uživatele češtiny) – promluvy ve spisovném jazyce. Potřebná je též jeho ochota opakovat a zřetelně formulovat své sdělení několikrát za sebou. Za těchto předpokladů se umí cizinec na úrovni A1 jednoduchým způsobem (s gramaticky nekomplikovanými vyjádřeními) domluvit. Dovede klást jednoduché otázky, které mu umožňují kontakt s uživateli češtiny jako mateřského jazyka. b) Samostatný ústní projev – jednoduchými formulacemi student dokáže vyjádřit podstatné informace o sobě, svém rodinném, pracovním, popř. jiném okolí. 3. Psaní - student umí s jistotou vyplnit formuláře týkající se jeho osoby, osobních údajů (jméno, bydliště, národnost, zdravotní stav). Umí také jednoduchým způsobem napsat stručný text – vzkazy o místě svého pobytu, o pobytu třetí osoby. Dovede formulovat texty na pohlednice (svátky, narozeniny, životní události, pozdravy z dovolené apod.). Vzhledem ke stále častějšímu používání elektronické pošty a 39

mobilních telefonů (krátké textové zprávy) musíme předpokládat tuto dovednost i s využitím těchto komunikačních zdrojů.

5.3.1.3. Sociální normy a konvence (při výuce) Vzájemný styk příslušníků určité sociální skupiny (národ, pracovní kolektiv, zájmová skupina atd.) se řídí sociálními normami, které tvoří soubor vymezitelných pravidel (v daném prostředí všeobecně přijímaných a též vyžadujících jejich dodržování), jejichž porušení může být i trestáno. Úroveň A1 je vymezena jako prvotní kontakt s češtinou, a proto je vliv této kompetence na celkovou úspěšnost komunikace právě na této úrovni zásadní, protože rodilý uživatel jazyka (Čech, Češka) projevuje větší míru tolerance k nedokonalostem v jazykové rovině než v rovině chování. Chceme-li tedy zajistit cizinci bezpečný pohyb po našem území od samého počátku jeho studia (kdy jeho jazyková komunikace není zcela bezchybná), je třeba, aby byl předem poučen o nejvýznamnějších sociálních normách a zvyklostech platných v České republice. Učitel češtiny, který je současně rodilým uživatelem jazyka a zná jeho historii, je schopen čerpat ze své zkušenosti. Výhodné je využívat všech dostupných informačních prostředků pro nastínění české reality (př. film, literatura, internet). Díky možnosti charakterizovat danou situaci komentářem, může student získávat potřebnou kompetenci již od samého začátku výuky. Poznámka: viz dále kapitola 10. Zeměvědné informace a interkulturní komunikace

40

6. Vyučování dospělých Praktickou část, tj. hlavní zásady, specifika, pravidla, výjimky a chyby při výuce češtiny jako cizího jazyka, bych chtěla aplikovat na dospělém studentovi při individuálním vyučování. Budu vycházet z vlastních zkušeností a poznatků.

6.1. Dospělý student versus žák Jednou z hlavních nutností je uvědomit si fakt, že dospělý žák za své peníze rozhodně očekává úspěšný výsledek, v případě malého (respektive mladého) žáka bývá tento požadavek spojen s ambicemi vyučujícího. Problémem dospělého žáka se ovšem stává skutečnost, že jeho výuka probíhá většinou v odpoledních nebo večerních hodinách po zaměstnání, a v těchto případech je důležité umět dospělého motivovat a udržet jeho pozornost. Komplikací bývá dále i nutnost probrat velké množství ve velmi krátkém čase a mnohdy také už poněkud snížená schopnost koncentrace a zapamatovat si učivo. Na učitele je v tomto případě kladen požadavek trpělivosti a ochoty věnovat se žákovi a vše neustále opakovat a vysvětlovat. Na rozdíl od výuky dětí musí ovšem vyučující dospělých počítat zejména s tím, že jedním z jeho úkolů není formovat osobnost žáka, ale pracovat s hotovou osobností. Proto je vhodné studentu naslouchat a řídit se jeho přáními a požadavky. Navíc je žák tzv. „tabula rasa“ (nepopsaná tabule), a vedle něho stojí dospělý „klient“ jako osobnost s řadou vlastních životních zkušeností a názorů. Jako další bod bych zmínila také jiný přístup k dospělým studentům v porovnání s žáčky – nefunguje zde v takové míře vztah nadřazenosti učitele k žákovi, ale naopak vyučující a dospělý student by k sobě měli chovat vztah rovnocennosti. Důležité je stanovit si společně cíle a představy ve vyučování dospělého žáka. Toto vzdělávání by mělo mít spíše praktické než obecné zaměření.

41

Dospělí poznají rychleji, zda se vyučující náležitě připravil na vyučování a zda si je při výuce jistý. Protože si dospělý student svůj kurs platí, je důležité, aby také nabyl jistoty, že se vyučující soustředí opravdu na něj. Proto se já osobně zaměřuji na individuální výuku, ovšem je mi jasné, že kolektivní vyučování má své klady – zejména konfrontace znalostí a zkušeností s dalšími studenty a samozřejmě možnost konverzace při vyučování s lidmi na stejné jazykové úrovni. U dospělých navíc sehrává mnohem významnější

roli opatrnost a

kompetentnost učitele v oblasti hodnocení a chválení. Dospělý žák očekává od vzdělávání co nejrychleji velmi jasný přínos: znalosti, úspěch při hledání zaměstnání a uplatnění na trhu práce, popř.finance, únik od stereotypu, zábavu. Dále také jakési vnitřní uspokojení a sebevědomí, že „jsem v padesáti letech schopen(a) začít se učit cizí jazyk“. Ke specifikům vzdělávání dospělých patří i některé demotivační faktory, které mohou úspěch celého vzdělávání zmařit – př. vzájemné antipatie studenta a učitele, únava, zdravotní stav, nevyhovující prostředí výuky, starosti v rodině či v práci.

6.2. Požadavky kladené na vyučujícího při vzdělávání dospělých Před učitelem stojí úkol neustálého doplňování znalostí, vědomostí a kompetencí v oboru. Před dospělými posluchači je také potřeba dbát na celkový dojem, gestikulaci a postoj (př. formální oblečení, smysl pro humor, dívat se do očí, neironizovat – maximálně ironizovat sám sebe,…). K nejpodstatnějším pravidlům výuky dospělých patří nutnost respektovat osobnost posluchače, jeho názory a tvrzení. „Učíte češtinu, a proto si dejte za cíl mluvit v celé lekci pouze česky. Je to možné – vaši angličtí nebo němečtí kolegové taky mluví ve svém rodném jazyce. Pokud se uchýlíte ke zprostředkujícímu jazyku, dejte si pozor na to, abyste se nedopouštěli gramatických chyb, a především na správnou výslovnost. Nezapomeňte

si

ověřit,

zda

vám

studenti

porozuměli.“

www.czechstepbystep/ Lída Holá: Učitelské desatero, bod 1.) 42

(in:

V tomto případě bych si dovolila polemizovat. Na základě vlastní zkušenosti si nedokážu představit, že bych žákovi vysvětlovala gramatický jev v češtině. I když samozřejmě souhlasím použít český jazyk v případě zadávání různých pokynů při práci (Teď uděláme cvičení pět na straně dvacet. Překládejte do češtiny. Čtěte, prosím.). Často se totiž setkávám s problémem, že žák nerozumí gramatickému jevu v němčině – tedy v mateřském jazyce (mám na mysli, že se např. neumí zeptat otázkou, zda se jedná o akuzativ nebo dativ – př. Ich wasche mir die Hände. x Ich wasche mich im Badezimmer.) Jisté je, že výuka probíhající v „nemateřském“ jazyce je efektivnější, ale nemyslím si, že v začátcích přínosnější. Poznámka: při výuce češtiny jako cizího jazyka je, podle mého názoru, důležité používat ze strany učitele hovorovou formu češtiny – př. oni chcou, upozornit na nespisovné koncovky přídavných jmen – př. velkej dům, svobodnej muž. Je jasné, že na žákovi nebudeme vyžadovat, aby tuto formu ovládal, nicméně si myslím, že pasivní znalost takových jevů je ocenitelná v praktické mluvě. „Neopravujte studenty příliš často. Je docela rozumné rozdělit si lekci na část konverzační, ve které učitel opravuje pouze v krajním případě (když opravdu vyjádření studenta nerozumí), a část gramatickou (kdy má právo opravovat i detailní gramatické chyby). Student by měl dostat prostor k tomu, aby si vytvářel tzv. mluvní sebevědomí, a tomu časté opravování příliš nesvědčí. Učitel ovšem může čas od času sepsat seznam „the best of“ – nejčastějších chyb, kterých se studenti dopouštějí v běžné komunikaci.“ (in: www.czechstepbystep/Lída Holá: Učitelské desatero, bod 9.) Při svém individuálním vyučování se snažím držet této pomůcky, obzvláště poznámka o rozdělení vyučovací jednotky na gramatickou a konverzační část se mi osobně pozitivně osvědčila.

43

7. Specifika při výuce cizinců učících se český jazyk, jejich chyby, obtížnosti a nácvik při vyučování

7.1. Výslovnost

(Aussprache)

7.1.1. Specifika 1) čeština je 100% fonetická, tj. na rozdíl od němčiny nepolykáme koncové hlásky – př. moderátor, týden, ve škole, odpor 2) krátké a dlouhé samohlásky 3) měkké i (weiches i) a tvrdé y (hartes y) 4) konzonant ř (viz kapitola 4.2. Souhlásky Poznámka 3) 5) samohlásky e, o jsou vyslovovány otevřeně, na rozdíl od německé zavřenější podoby 6) hlásky p, t, k nemají přídech 7) v češtině není vypouštění konsonantů ve skupinách časté; nicméně je třeba počítat při výslovnosti s určitými výjimkami: př. jsem [sem], jsi [si], dcera [cera], srdce [srce], přijď [přiť].

7.1.2. Nácvik při vyučování - upozornit na obtížnosti a odstranit chyby ad 2) čeština rozlišuje krátké a dlouhé samohlásky a/á, e/é, i/í, o/ó, u/ú,ů ⇒ potřeba procvičovat při vyučování a také učitel by měl studenta opravovat a upozorňovat na délku samohlásek, protože v určitých případech může dojít až k záměně významu (př. pýcha x píchá) ad 3) nácvik výslovnosti měkkých a tvrdých souhláskových skupin - viz kapitola 4.3. „Výslovnost di, ti, ni x dy, ty, ny“ ! výuka měkkých souhláskových skupin di/dí, ti/tí, ni/ní vyžaduje při nácviku soustředěnost, trpělivost a důslednost 44

cizinec totiž stěží pociťuje rozdíl mezi tvrdostí a měkkostí daných hlásek, učitel by tedy měl studenta důsledně opravovat ad 6) hlásky p, t, k existují bez přídechu uvědomit si tuto skutečnost činí rodilému mluvčímu problém; pokud se na to úplně nesoustředí, automaticky přidává přídech ! učitel by měl od začátku upozorňovat

45

7.2. Slovní zásoba (Wortschatz) 7.2.1. Specifika 1. student rozumí a dorozumí se v cizím jazyce, když zná 85% slovní zásoby (proto není důležité rozumět v textu každému slovíčku) 2. práce se slovníkem

- ve slovníku najdeme pro 1 slovo více možných překladů;

slovo nabývá významu až v určitém

kontextu (př. země „Land, Boden“, list

„Blatt,

Seite“, oko „Auge“) - ! ve vyučování upozornit na tuto skutečnost a při výuce zmínit co nejvíce významů jednoho slovíčka, popř. i napsat větu,ve které je význam slova snáz rozpoznatelný a snáz zapamatovatelný př. O prázdninách jsme navštívili německy mluvící země. „ In den Ferien haben wir deutschsprachige Länder besucht.“ Na zemi leží listí. „Auf dem Boden liegen Blätter.“ 3. mezinárodní slova - internacionalismy

7.2.2. Nácvik při vyučování - upozornit na obtížnosti a odstranit chyby Na procvičování slovní zásoby je vhodná celá škála různých druhů cvičení: o výčet jednotlivých slov konkrétního tematického okruhu (př. barvy, číslovky, dny v týdnu, měsíce v roce, činnosti …) pomocí přiřazování (český i německý překlad), kartiček, pexesa - ! uzpůsobit věku studenta o doplňovací cvičení (tj. vyber slovo z nabídky a dosaď do správné věty) o překladová cvičení o synonyma, antonyma

46

ad 3) využití internacionalismů při výuce češtiny představuje velkou pomůcku pro studenty – mezinárodní slova se v podstatě nemusí učit a díky nim si snadno a nenásilně rozšiřují slovní zásobu př. opera „Oper“, studovat „studieren“, studium „Studium“, muzika „Musik“, rodina (starší hovorová podoba famílie ⇒ nyní negativní nádech) „Familie“, univerzita „Universität“

47

7.3. Porozumění slyšenému (Hörverständnis), konverzace 7.3.1. Specifika 1. ačkoliv to nebereme v potaz, je důležité, aby student i vyučující (i zpočátku) nemluvil příliš pomalu, pak totiž ztrácí intonaci a komunikace ztrácí smysl 2. pro učitele je důležité si uvědomit, jaká je skupina (popř. jednotlivec), kterou (kterého) učíme – v té souvislosti volit vhodná konverzační témata, popř. nahrávky nebo videokurzy … 3. rodilý mluvčí, audio- a Cd nahrávky, videokurz

7.3.2. Nácvik při vyučování - upozornit na obtížnosti a odstranit chyby Náročnost při poslouchání cizince spočívá v rychlém tempu jeho řeči a také v tom, že se snažíme zachytit a porozumět každému slovíčku; důležitější je orientace v textu, respektive v rozhovoru a snaha pochopit smysl daného sdělení. ad 3) V oblasti poslechu a porozumění slyšenému je velmi důležitá volba materiálů pro výuku. Každý student jistě nejvíce ocení rodilého mluvčí – sebelepší učitel nedokáže suplovat osobu rodilého mluvčí – zejména oceníme nácvik výslovnosti, pokus o porozumění slyšenému a vést dialog na běžná (zpočátku jednoduchá) konverzační témata. Audio- a CD nahrávky využíváme k práci se článkem (poslech, porozumění, převyprávění, zodpovězení otázek), ale i k různým typům cvičení (výslovnost, gramatické jevy, procvičování slovní zásoby). Videokurz je velice vhodným prostředkem pro nácvik porozumění slyšenému textu – je tu zastoupena jak složka audio, tak i vizuální, která nám pomáhá při pochopení smyslu daného rozhovoru, popř. děje (v kavárně, na horách, ve škole, ve městě). Čím více smyslových orgánů při poslechu zapojím, tím produktivnější se stává oboustranná konverzace.

48

Příklad konverzačního cvičení: •

Zodpovězte otázky ústně, pak písemně! Jak se máte? Jak se jmenujete? Odkud jste? Mluvíte česky? Mluvíte anglicky? Jste cizinec? Jste Čech? Jste Rakušan? Kolik stojí káva? Kolikátého je dnes? Jaký je dnes den a měsíc? ⇒ následně reprodukují studenti rozhovor ve dvojicích a poté se každý sám pokusí o převyprávění zpaměti

•

Dialog ve skupině (popř. student – učitel) – v obchodě, v kavárně, v letadle …. Monologická vyprávění na různá témata – Moje rodina, Mé koníčky, Můj denní režim, Moje budoucnost, …

•

Popis obrázku

- obrázek musí být uzpůsoben věku a znalostem studenta ( vhodné na procvičování příslovcí: vlevo, vpravo, vpředu, vzadu, uprostřed, nahoře, dole)

49

7.4. Psaní, pravopis (Schreiben, Orthographie) 7.4.1. Specifika 1. psaní i/í, y/ý 2. cizí slova : d, t, n + i ( ! čteme tvrdě) a psaní měkkého i po tvrdých souhláskách 3. hlásky č a ž (jejich záměna) 4. diakritická znaménka (čárka ´, háček ˇ, kroužek °) 5. podstatná jména píšeme s počátečním písmenem malým ( x od němčiny) 6. ě x je

7.4.2. Nácvik při vyučování - upozornit na obtížnosti a odstranit chyby ad 1) při psaní i a y se musíme nazpaměť naučit určitá pravidla, bez kterých bychom v psané podobě neobstáli ¾ měkké i/í píšeme po měkkých souhláskách: ž,š,č,ř,c,j,ď,ť,ň př. život „Leben“, cítit „fühlen“, řízek „Schnitzel“, čistý „rein“, široký „breit“, jídlo „Essen“ ! souhlásky ď, ť, ň ztrácí v měkké podobě háček, tj. píšeme di, ti, ni (př. divadlo „Theater“, dítě „Kind“, tisíc „tausend“, pětina „Fünftel“, nic „nichts“) ¾ tvrdé y/ý píšeme po tvrdých souhláskách: h,ch,k,r,d,t,n př. ty „du“, chytrý „klug“, kytka „Blume“, nýt „Niet“, pohyb „Bewegung“, rybařit „angeln“ ¾ obojetné souhlásky: b,f,l,m,p,s,v,z po těchto hláskách může následovat jak ií , tak y/ý vyjmenovaná slova viz kapitola 2.3.2. Souhlásky

50

ad 2) slova přejatá z jiných jazyků – př. kilometr „Kilometer“, diplom „Diplom“, diskuze „ Diskussion“, riskovat „riskieren“ - ačkoliv se v těchto slovech vyskytují tvrdé souhlásky (h,ch,k,r,d,t,n), po kterých

píšeme y/ý, ve

slovech cizích, přejatých (internacionalismech) píšeme i ! výslovnost po di, ti, ni zůstává v těchto případech tvrdá ad 3) německý rodilý mluvčí rozeznává hlásky č a ž , v psané podobě (nicméně i při výslovnosti) dochází k časté záměně – čena místo žena „Frau“ ad 4) největší potíže při psaní činí diakritická znaménka – př. Šárka (Mädchenname), děti „Kinder“, lžíce „Löffel“, květina „Blume“, úspěšný „erfolgreich“ ! nácvik spočívá v neustálém procvičování (za důležité považuji poslech – kazeta, CD, DVD – a četbu – novinové články, časopisy s obrázky ⇒ i když student nerozumí čtenému obsahu, je zapojena vizuální složka – neustálý trénink) ad 6) pro odlišení psaní ě x je si student musí opět osvojit určitá pravidla, která souvisí s předponami u sloves a podstatných jmen př. oběd (žádná předpona) „Mittagessen“, ob/jednat (předpona ob-, tudíž za předponou následuje -je-) „bestellen“

Nácvik ve vyučování: - psát cokoliv česky na počítači (chyba je podtržena a student si ji musí sám opravit) - komunikovat písemně ve dvojicích, vést písemně dialog - kontrolní diktáty (učitel diktuje, student píše) ! je důležité si uvědomit, že student nebude hned umět rozlišovat i/í a y/ý, ú/ů, ě/je…, a proto zaměřit diktát jen na už probrané učivo a slovní zásobu - doplňovací cvičení, cvičení typu „opravte chyby“ ! cvičení by opět mělo směřovat pouze k jednomu jevu 51

př. Doplň ú nebo ů: ___dolí, p___sobit, ___čast, kv___li, v___bec, ___činkovat, vyr___stat, vzor___, ned___stojný, ___točiště

52

7.5. Gramatika (Grammatik) 7.5.1. Specifika Česká gramatika je velice obsažná a relativně obtížná pro cizince (jedná se o flexivní jazyk se spoustou vzorů, koncovek a nezbytných výjimek). Se všemi konkrétními gramatickými jevy se student seznámí v průběhu návštěvy kurzu při vyučování. Protože je česká gramatika obsáhlá, není možné ji vypsat a vysvětlit na pár stranách, nicméně v téměř každé učebnici je uveden souhrn celé gramatiky po jednotlivých tematických okruzích a kapitolách; také podle obsahu v učebnici si můžeme najít konkrétní mluvnici, kterou potřebujeme, výhodou takového hledání určitě je, že tu najdeme i vysvětlení, ne jenom tabulku s fakty. Ovšem žádná učebnice nedokáže nahradit osobu učitele a jeho výklad. S ním máme možnost vše ihned konzultovat a případně se při nejasnostech dotazovat. Shrnutou gramatiku (tabulky, jednotlivé gramatické jevy) nalezneme např. v těchto publikacích: Amorová, Věra: Vítáme Vás! (Ein tschechisches Lehrwerk für Anfänger) mit Arbeitsbuch, Max Hueber Verlag, München, 1994, 2. Auflage – kapitoly „Grammatikkommentar“ (str. 177 – 205), „Grammatikübersicht“ (str. 206 – 213) Billington, Elisabeth: Czech in three months, Hugo´s Languages Books, London, 1998 – v angličtině Parolková, Olga, Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschlernende, Praha, 2003, 2. doplněné a opravené vydání – kapitola „Grammatikübersicht“ (str. 146 – 154)

53

7.5.2. Nácvik při vyučování K procvičování gramatiky existuje celá řada cvičení, záleží na probíraném jevu a na náročnosti probíraného jevu. Je vhodné např. začít snazším typem cvičení, jako jsou různá doplňovací cvičení, a postupně přejít k překladovému cvičení. Některé jevy české gramatiky a možnosti jejich procvičování nastíním v části zabývající se přípravou na konkrétní vyučování, viz kapitola 8. Příprava na vyučování pro německého rodilého mluvčího Příklady cvičení na procvičování gramatických jevů: •

Přeložte (cvičení zaměřené na akuzativ): Im Zimmer haben wir ein weiβes Bett, einen braunen Schrank und ein altes Radio. Wo haben Sie den lieben Verkäufer? Frau Novák hat einen klugen Sohn. Sie sieht gern fern, sie hat aber auch Kino und Theater gern.

•

Vyčasujte sloveso v závorce: (my – mluvit) ____________ česky. (ty – pít) ____________ kávu? V pondělí

(já

(telefonovat)

–

začínat)

____________

____________

často

a

pracovat.

dlouho.

Co

Moje (ty

–

setra číst)

____________? Manžel (vydělávat) ____________ dost peněz. •

Tvořte smysluplné věty: V jednu hodinu

(já)

začínat pracovat.

Ve dvě hodiny

(dcera)

obědvat v restauraci.

Ve čtyři hodiny

(manžel)

vstávat.

V pět hodin

(manželka)

odpočívat doma.

V sedm hodin

(rodiče)

pospíchat domů.

V deset hodin

(děti)

učit se.

V jedenáct hodin

(všichni)

už ležet v posteli.

54

7.6. Porozumění čtenému (Leseverstehen) 7.6.1. Specifika 1) hlásky č a ž 2) orientace v textu 3) hlasité x tiché čtení při vyučování 4) pozor:

v češtině 1hláska = 1 písmeno (ne v Nj ani Aj) výjimka ch: 1 hláska = 2 písmena

5) na počátku studia

–

věci

každodenní

potřeby

(nápisy,

plakáty,v obchodě, na nádraží, v bance, na poště,…) později

-

rozšiřující

slovní

zásoba

(zájmy,

studium,

zaměstnání, konverzační témata, …)

7.6.2. Nácvik při vyučování ad 1) Vzhledem k tomu, že si jsou hlásky č a ž opticky velmi podobné, dochází k jejich záměně při čtení. Pokud student danému slovíčku rozumí a zná ho ze své aktivní slovní zásoby, chybu neudělá. Problém nastává při vyslovení slovíčka neznámého. Př. čena místo žena, čába místo žába, čák místo žák !doporučuji číst nahlas neznámý text za kontroly učitele, který na případné záměny písmen nebo chyby upozorňuje ad 2) Pro pochopení smyslu textu nemusím znát všechna slovíčka, důležitá je však orientace v textu, najít si záchytné body a na jejich základě porozumět danému sdělení. ad 3) hlasité čtení - považuji za důležité spíše při nácviku výslovnosti a následné nápravy tiché čtení

- by se mělo při vyučování více nacvičovat (tj. práce s články), protože každodenně se setkáváme častěji s tichým čtením, „čtením pro sebe“ – časopisy, noviny, knihy, …

Nácvik: k nácviku porozumění čtenému textu patří práce se články, různé knihy, noviny a časopisy s ohledem na věk, znalosti a zájmy posluchače.

55

8. Příprava na vyučování pro německého rodilého mluvčího Na základě vlastní zkušenosti připravím průběh vyučování češtiny ve třech různých vyučovacích jednotkách německy mluvícího žák. Pozn. Ačkoliv se jedná o padesátiletého muže, pro zjednodušení budu používat pojem „žák“. Individuálně vyučuji padesátiletého Rakušana, Huberta Stöglehnera, který pochází z Rainbachu im Mühlkreis, kde vlastní dřevozpracující firmu. K výuce češtiny ho přivedlo spoluvlastnictví stejně orientované firmy v Čechách. Je pro něj tedy důležitá jak písemná (vyřizování e-mailů), tak ústní komunikace (jednání se zákazníkem). Naše výuka probíhá v tříhodinových cyklech třikrát týdně. Je pravda, že taková výuka je časově náročná, nicméně o to intenzivnější. A domnívám se, že člověk rychleji cítí pokrok v dorozumívání se cizí řečí. Při vyučování pracuji se třemi různými učebnicemi, doplňkovým materiálem a některá cvičení si vymýšlím sama. Tento způsob se mi osvědčil, získávám tím více materiálu na různá procvičování a připadá mi, že látka je důkladněji probrána. Učebnice: Amorová, Věra: Vítáme vás! (Ein Tschechischlehrwerk für Anfänger) + Arbeitsbuch,Max Hueber Verlag, München, 1994, 2. Auflage Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.díl (Tschechisch für Anfänger), nakl.Dipl.Ing.Harry Putz, Liberec, 1996, 4.vydání Parolková, Olga – Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschsprechende, Praha, 2003, 2. doplněné a opravené vydání Doplňkový materiál: Holá, Lída: Tschechische Grammatik auf einen Blick (Česká gramatika v kostce) Chrdlová, Stanislava – Malovec, Miroslav: Einfach tschechisch sprechen (Sprachführer für Touristen), nakl.KAVA-PECH, Praha, 2002, 3.vydání Audio- a CD nahrávky

56

Videonahrávky Vlastní cvičení:

- gramatická

-

konverzační

(viz konkrétní přípravy)

Každý vyučovací celek probíhá tři hodiny, který rozděluji na fáze: a) náročná část – gramatická, procvičovací b) odpočinková část – opakovací, konverzační (slovní zásoba, práce s články, poslech) Do každého vyučovacího celku se snažím zakomponovat všechny dílčí části, obzvláště odpočinková část je důležitá vzhledem k délce výuky. Další věc, která se mi pozitivně osvědčila, je způsob zahájení výuky. Na začátku výuky pohovoříme s žákem o všedních tématech a nezapomeneme zdvořilostní fráze na úplný úvod. Samozřejmě konverzujeme v češtině ( ! gramatiku a slovní zásobu používáme pouze takovou, kterou žák zná, tak v podstatě opakujeme a přidáváme nové a nové věci). Př. pan S.: Dobrý večer. Já:

Hezký dobrý večer. Jak se máte?

Pan S.: Děkuji, mám se dobře. A jak se daří Vám? Já:

Děkuji, jde to. Mám hodně práce, ale baví mě to. Máte taky hodně práce?

Pan S.: Jo, mám ve firmě hodně práce. Jaký byl Váš víkend? Já:

Byla jsem pěšky na výletě na Kleti, to je vysoký kopec.

Podobně se i na konci vyučování loučíme: Já:

Na shledanou, mějte se hezky!

Pan S.: Na shle, vy mějte se taky hezky! * Já:

Přeju Vám hezký víkend.

Pan S.: Děkuji, v úterý přijedu zase, pozdravuju manžela.

57

ad * ! častá chyba: zvratná zájmena se, si stojí v češtině na 2. místě (stejný problém vzniká např. u slovesa „jmenovat se“ – On jmenuje se Petr Marek., nebo „mýt se, si“ – Děti myjí si v koupelně obličej.)

Každou hodinu, po počátečním dialogu, zahajujeme také stejně. Prvních 15 až 20 minut trávíme četbou, četbou čehokoliv (české pohádky, české povídky, české noviny nebo časopisy). Četba je velmi důležitou součástí výuky českého jazyka – i když žák samozřejmě nezná slovní zásobu, neví v podstatě, o čem čte – nacvičujeme tímto způsobem výslovnost českých hlásek, soustředíme se na český přízvuk, asimilaci a ráz. Žák tvrdí, že takové zahájení hodiny mu naprosto vyhovuje z toho důvodu, že se prý „rozmluví“ a „připomene“ češtinu. V každém bloku se snažím vyvážit písemnou i ústní část, snažím se neupřednostňovat jednu složku na úkor druhé. Žák hodnotí výuku pozitivně – její kompozici, výběr materiálu i výběr konverzačních témat.

58

8.1. Příprava hodiny č. 1 •

časová dotace: 3 hodiny

•

cíl hodiny: osvojení si vokativu, lokativu, názvů dnů a měsíců ( + v,ve …), slovní zásoby „V restauraci“

•

metody: v gramatické části frontální typ výuky (učitelův výklad), v konverzační části veden dialog učitel – žák (⇒ individuální vyučování)

•

obsah hodiny:

- úvod:

a) úvodní dialog b) četba

- gramatická část:

c)zopakovat

přechylování

subst. d)

vokativ

(5.

pád,

pro

oslovení) e) lokativ (tabulka + cvičení) f) názvy dnů a měsíců ( + v, ve) - konverzační část:

g) práce s článkem h) fráze, slovní zásoba „Vrestauraci“,česká kuchyně + rozhovory (podle času) ch) rozloučení

________________________________________________________________ 1 minuta ad a) úvodní dialog (zopakování zdvořilostních frází) 14 minut ad b) četba: česká pohádka O pejskovi a kočičce od Josefa Čapka 5 minut ad c) zopakování z minulé hodiny: Přechylování u substantiv písemné doplňování: Přechylujte!

59

tatínek

a

____________,

sestřenice

a

____________,

učitel

a

____________, Čech a ____________, strýc a ____________, studentka a ____________, Norka a ___________, Němka a ____________, zpěvák a ____________, doktorka a ___________, kuchař a ____________, herec a ___________, žena a ____________, pán a ___________, vnuk a __________ 15 minut ad d) Vokativ (5. pád) – pro oslovení zdroj: O. Parolková, J.Nováková: Tschechisch für Deutschlernende, str.6 §3 mužská jména:

ženská jména:

-

Aleš

Aleši!

→ ž,š,č,ř,j

+i

tatínek

tatínku!

→ k,ch

+u

Adam

Adame!

→ jiný konz. + e

Eva

Evo!

a → změna na o

Marie

Marie!

e

=e

paní

paní!

í

=í

přečíst příklady pod tabulkou (str.6 §3): nejprve 1.pád → 5.pád př. Karel → Karle! (pozor: upozornit na příklady, ve kterých vypadá ve vokativu -e), paní učitelka → paní učitelko!

-

ústní cvičení: Oslovujte! Adam, Karel, Petr, Eva, Dana, Helena, Honza, Richard, Olga, Robert, Václav, Tomáš, paní Míková, slečna Sedláčková, pan učitel, Julie, dědeček, paní profesorka, Aleš, Pavel, pan Benda

50 minut ad e) Lokativ (6.pád) zdroj: Elga Čechová: Wollen Sie tschechisch sprechen? 1. Teil, str. 37 – 39 - na základě tabulek podat výklad a vysvětlení; upozornit na výjimky; přečíst všechny příklady, zároveň každé spojení přeložit do němčiny

60

- cvičení: Doplňte koncovku! (nejprve ústně) na židl__, na okn__, ve skřín__, v pokoj__, v televiz__, ve slovník__, ve měst__, na postel__, v češtin__ (celé cvičení udělat hned písemně, žák sám, poté společná kontrola)

Přeložte! (protože se jedná o nově probraný gramatický jev, pomáhá učitel žákovi při překladu, žák má k dispozici tabulku, pomocí které se v koncovkách snáze orientuje) ! celé cvičení uděláme napřed ústně, napodruhé už písemně → vše společně s učitelem auf dem Tisch _______________

in der Arbeit ___________

im Theater __________________

im Krankenhaus_________

im Kino ____________________

im Geschäft ____________

auf der Post _________________

auf dem Platz ___________

20 minut ad f) Dny, měsíce (+ v, ve …)

-

vlastní připravený materiál → soupis dnů v týdnu a měsíců v roce (s německým překladem)

DNY:

upozornit na pravidelnosti a výjimky (v + Akuzativ)

pondělí

-

v pondělí

/ Montag, am Montag

úterý

-

v úterý

/ Dienstag, am Dienstag

středa

-

ve středu

/ Mittwoch, am Mittwoch

čtvrtek

-

ve čtvrtek

/ Donnerstag, am Donnerstag

pátek

-

v pátek

/ Freitag, am Freitag

sobota

-

v sobotu

/ Samstag, am Samstag

neděle

-

v neděli

/ Sonntag, am Sonntag

61

MĚSÍCE:

(v + Lokativ)

leden - v lednu / Jänner

červenec - v červenci / Juli

únor – v únoru / Februar

srpen – v srpnu / August

březen – v březnu / März

září – v září / September

duben – v dubnu / April

říjen – v říjnu / Oktober

květen – v květnu / Mai

listopad – v listopadu / November

červen – v červnu / Juni

prosinec – v prosinci / Dezember

cvičení:

Doplňte koncovku, pokud je třeba!

Písemně, nechat čas, poté

společně zkontrolovat) v sobot__,

v prosinc__,

v pondělí__,

v květn__,

v dubn__,

v úterý__, v listopad__, v ledn__ Přeložte! Písemné cvičení Samstag __________ Juni __________

im Mai ________

im Oktober________ Dienstag_______

am Montag_____

Mittwoch__________im April________

im Oktober_____

Využít osvojování si dnů a měsíců a naučit „ V prosinci mám narozeniny.“ „Ve středu mám svátek.“ + otázky „Kdy máte / kdy máš narozeniny? Kdy máte / máš svátek?“ 45 minut ad g) Práce s článkem

-

Dobrý den! Jsem Filip Bárta.

-

Těší mě, já jsem Laura Poppová.

-

Jste Američanka?

-

Ano (Jo), jsem z Ameriky. Jsem učitelka angličtiny. A vy jste Čech?

-

Ne, jsem z Kanady. Ale můj otec je z Česka.

-

A odkud pochází vaše matka?

62

-

Maminka

je

z Irska.

My

jsme

mezinárodní

(internacionální) rodina. Můj tatínek je Čech, moje maminka je Irka a já jsem Kanaďan. A moje manželka pochází také z Kanady, ale její rodiče jsou z Austrálie.

•

-

Jste ženatý?

-

Ano, a vy?

-

Nejsem vdaná, jsem ještě svobodná. A co tady děláte?

-

Jsem manažer.

-

Mějte se hezky, pane Bárto!

-

Na shledanou, Lauro!

Úkoly: - přečíst (upozornit na známé gramatické jevy – časování slovesa „být“, přechylování státních příslušníků, zopakování členů rodiny, zopakování frází při setkání a loučení + upozornit na vokativ)

-

zodpovědět otázky ze článku ( ústně, učitel klade otázky)

-

„Co víte o Filipovi? Co víte o Lauře?“ → shrnout, převyprávět, podat souhrnné informace ze článku (pokud žák neví, učitel mu pomáhá kladením otázek)

-

Vyprávějte podobně o své rodině!

-

Pokud zbude čas: napište krátké vyprávění o své rodině

30 minut ad h) Fráze: V restauraci, typická česká kuchyně zdroj: Stanislava Chrdlová, Einfach tschechisch sprechen (Sprachführer für Touristen) téma: V restauraci, typická česká kuchyně

-

přečíst fráze

-

rozšiřující slovní zásoba ------- jídlo, pití

63

nápoj

/

jídlo

/

ovoce

/

zelenina

/

přílohy /

příbor

voda

guláš

jablko

čočka

rýže

lžíce

káva

chleba

švestka

mrkev

knedlíky

nůž

čaj

svíčková

pomeranč

okurka

brambory

vidlička

atd.

atd.

atd.

atd.

atd.

atd.

-

podle času: Rozhovor v restauraci

(role číšníka a hosta převezme učitel a žák, poté výměna rolí) ad ch) Rozloučení – zdvořilostní fráze (dialog)

64

8.2. Příprava hodiny č. 2 •

časová dotace: 3 hodiny

•

cíl hodiny: osvojení si časování sloves, přivlastňovacích zájmen v nominativu; popis obrázku, fráze „V hotelu“

•

metody: v gramatické části metoda frontální (učitelův výklad), v konverzační části veden dialog učitel – žák

•

obsah hodiny - úvod: a) konverzace b) četba - gramatická část:c) zopakování koncovek u adjektiv d) přivlastňovací zájmena e) časování sloves (tabulka) - konverzační část:

f) popis obrázku – pokoj g) fráze, slovní zásoba „V hotelu“ (+ rozhovory – podle času) h) rozloučení

________________________________________________________________ 1 minuta ad a) Úvodní dialog (zopakování zdvořilostních frází) 14 minut ad b) Četba: dětská knížka Školák Kája Mařík od F.Háje 5 minut ad

c)

opakování minulé

hodiny:

Adjektivní

koncovky

substantiv

v nominativu cvičení:

Doplňte správnou koncovku! - písemně mlad__ otec, mrtv__ dědeček, svobodn__ holka, nov__ kolo, hezk__ město, dobr__ slovník, velk__ byt, oškliv__ počasí, špatn__ pivo, výborn__ káva, modern__ auto, inteligentn__ učitelka, ženat__ syn, bíl__ košile, čern__ kufr

65

Přeložte! – ústně eine moderne Schule, eine alte Adresse, ein tschechisches Wort, ein groβes Fenster, ein junger Mann, ein schönes Kino, ein sympatisches Mädchen, eine weiβe Blume, ein gesundes Kind, eine kranke Tochter, eine häβliche Straβe, ein dicker Onkel, ein schönes Wetter, ein schlechter Koffer, eine ledige Frau, ein geschiedener Mann 25 minut ad d) Přivlastňovací zájmena v singuláru i v plurálu v nominativu zdroj:V.Amorová, Vítáme vás!, str. 17 – 18 O.Parolková, J.Nováková, Tschechisch für Deutschsprechende, str.11

Rod mužský

Rod ženský

Rod střední

MŮJ otec

MOJE (MÁ) matka

MOJE (MÉ) auto

TVŮJ otec

TVOJE (TVÁ)matka

TVOJE (TVÉ)auto

JEHO otec

JEHO matka

JEHO auto

JEJÍ otec

JEJÍ matka

JEJÍ auto

JEHO otec

JEHO matka

JEHO auto

NÁŠ otec

NAŠE matka

NAŠE auto

VÁŠ otec

VAŠE matka

VAŠE auto

JEJICH otec

JEJICH matka

JEJICH auto

Cvičení:

Ptejte se a odpovídejte! - ústně - žák se podívá na vzor, učitel vysvětlí případné nejasnosti a žák si dále zakryje druhé dva sloupečky a snaží se otázku i odpověď vytvořit sám

taška (vy)

/

Prosím vás, to je vaše taška?/Ne, moje taška je tahle.

auto (on)

/

Prosím vás, to je jeho auto? / Ne, jeho auto je tohle.

kabát (ty)

/

Prosím tě, to je tvůj kabát? / Ne, můj kabát je tenhle.

podobně: sako (oni), pokoj (ona), místo (my), sešit (já), slovník (ono)

66

Ptejte se a odpovídejte! – ústně podle vzoru vzor: kufr – černý podobně:

/ Prosím vás, ten černý kufr je váš?/Ano, ten je můj.

taška – hnědý, pero – modrý, káva – černý, pivo – plzeňský, tričko – moderní, peněženka – červený, slovník – český, auto – malý, klíč – velký, fotografie – hezký

Přeložte písemně! meine Tante_______ euer Onkel_______ dein Platz______ unser Vati ________ sein Heft_________ Ihr Kaffee______ ihre Wohnung_____ mein Schlüβel_____ unser Zimmer___ euer Fahrrad_______ ihre Jacke_________ dein Beruf______ unser Fenster_______Ihr Freund_________unser Platz______

90 minut ad e) Časování sloves – přehled zdroj:E.Čechová, Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.Teil, str.55 Skupina č. I II III IV

Infinitivní koncovka -uju/-uji -uješ -uje -u -eš -e -ám -áš -á -ím -íš -í

-ujeme -ujete -ujou/-ují -eme -ete -ou -áme -áte -ají -íme -íte -í / -e(ě)jí

-ovat !!!unregelmäβige Formen -at -át -et -ět -it

Poznámka: v české větě není nutné používat osobní zájmena u sloves Poznámka: zvratné zájmeno „se, si“ stojí v české větě vždy na 2. místě!!! (př. Jmenuji se Jana. Proč si čistíš teď zuby?)

67

ad I) př. studovat „studieren“ → infinitivní koncovku -ovat odtrhneme a připojujeme koncovky pro jednotlivé osoby 1.os. studuju/studuji

1.os. studujeme

2.os. studuješ

2.os. studujete

3.os. studuje

3.os. studujou/studují

-uji/-ují: spisovná čeština příklady sloves:

jmenovat

se

„heiβen“,

cestovat

„reisen“,

pracovat

„arbeiten“, trénovat „trainieren“, nakupovat „einkaufen“, vysvětlovat „erklären“, kontrolovat „kontrolieren“, lyžovat „Ski fahren“… ad II) do této skupiny patří slovesa s nepravidelným tvořením, mezi kořen slovesa a infinitiv klademe ještě další písmeno (př. jet → jedu) skupinu těchto sloves se musíme naučit zpaměti jet „fahren“

příklady sloves:

1.os. jedu

1.os. jedeme

2.os. jedeš

2.os. jedete

3.os. jede

3.os. jedou

jít „gehen“, číst „lesen“, psát „schreiben“, mýt se „sich waschen“, pít „trinken“, najít „finden“, přijít/přijet „kommen“…

ad III) př. dělat „machen“ 1.os. dělám

1.os. děláme

2.os. děláš

2.os. děláte

3.os. dělá

3.os. dělají

příklady sloves:

dávat „geben“, prodávat „verkaufen“, obědvat „zu Mittag essen“, odpovídat „antworten“, odpočívat „ausruhen“, hladet „suchen“, ptát se „fragen“…

ad IV) př. ležet „liegen“, rozumět „verstehen“ 1.os. ležím / rozumím

1.os. ležíme / rozumíme

2.os. ležíš / rozumíš

2.os. ležíte / rozumíte

3.os leží / rozumí

3.os. leží / rozumějí

! u sloves tří- a víceslabičných používáme ve 3.os.pl. koncovku -e/ějí 68

! 3.os.sg. i pl. koncovka –í (on bydlí „er wohnt“ x oni bydlí „sie wohnen“) příklady sloves:

myslet „denken“, vidět „sehen“, končit „enden“, mluvit „sprechen“,

sedět

„sitzen“,

zvonit

„läuten“,

zdravit

„grüβen“, čistit „putzen“, cvičit „turnen“… + spát (spím, spíš, spí, …), stát (stojím, stojíš, stojí, …) – zařazujeme do této skupiny podle koncovek v časování, i když infinitivní koncovka nesouhlasí * slovesný zápor: nemám, nevidíme, ne kontrolujete, … - na základě učitelova výkladu (viz Přehled časování sloves – tabulka) postupně žák procvičuje tuto gramatiku; učitel žákovi pomáhá v orientaci v tabulce, a pokud je třeba, učitel časuje slovesa s žákem nahlas Cvičení:

Časujte slovesa ve všech osobách! – ústně bydlet, telefonovat, spát, pít, odpovídat, mít, pracovat, mluvit, říkat Časujte slovesa v dané osobě! – ústně já (hledat), on (opakovat), my (vidět), oni (jet), vy (znát), ona (mluvit), ty (navštěvovat), my (mýt), oni (odpočívat), on (pracovat), ty (sedět), já (jít), ona (stát), my (číst), já (prodávat), on (odpovídat), my (říkat), ty (cestovat), oni (trénovat), všichni (maturovat), vy (jmenovat se), ona (dávat), ty (vydělávat), já (lyžovat), my (studovat) Dejte sloveso do správného tvaru! – písemně doplnit Už _______ (rozumět – ty) česky? Kdy ráno _______ (vstávat – vy)? Kde _______ (sedět – on) rád v kině? Kde _______ (bydlet – ona)? Petr už _______ (spát)? Jak dlouho _______ (studovat – ty)? _______ (myslet – my) na rodinu. _______ (ležet – oni) v posteli. _______ (vidět – vy) profesorku? _______ (nemluvit – on) česky. Všichni _______ (jet) do Rakouska.

69

Přeložte! – ústně Ich esse im Restaurant zu Mittag. Sie stehen bald auf. Wir kaufen im Geschäft ein. Marek und Simona arbeiten gut. Ich studiere noch nicht an der Universität. Schläfst du schon? Versteht ihr schon tschechisch? Ich gehe nach Hause. Meine Schwester telefoniert oft und lange. 20 minut ad f) Popis obrázku – pokoj učitel přinese obrázek jakéhokoliv pokoje (nábytek, vybavení) popis předmětů (barvy, adjektiva- malý x velký, pohodlný x nepohodlný, …) a jejich umístění učitel: Kde je stůl?

žák:

Stůl je vepředu (vorn) / vzadu (hinten).

Kde je křeslo?

Křeslo je uprostřed (in der Mitte).

Kde je skříň?

Skříň je vlevo (links) / vpravo (rechts). nalevo

Kde je lampa?

Lampa je nahoře (oben) / dole (unten).

Kde je televize? Cvičení:

/ napravo

Televize je tam (dort) / tady (hier).

Tvořte antonyma! – ústně učitel: Je stůl vzadu?

Žák: Ne, stůl není vzadu, je vepředu.

Je lampa nahoře?

Ne,

Je okno vepředu?

Ne,

Je rádio dole?

Ne,

Je televize vlevo?

Ne,

Je postel napravo?

Ne,

Popište písemně obrázek! ___________________________________________________ ___________________________________________________

70

25 minut ad g) Fráze – V hotelu zdroj: S.Chrdlová, Einfach tschechisch sprechen (Sprachführer für Touristen), str. 22 V. Amorová, Vítáme vás!, str. 24 téma: V hotelu (na recepci)

-

přečíst fráze

-

seznámit

se

se

základními

pojmy

souvisejícími

s rezervací pokoje: jméno, příjmení, rodné jméno, datum a místo narození, stát, státní příslušnost, povolání, zaměstnavatel, adresa bydliště, číslo pasu, účel cesty, pobyt od – do (ze str. 24 Vítáme vás! okopírovat přihlášku a společně ji vyplnit)

-

podle času: rozhovor na recepci (role recepční/ho a hosta převezme učitel a žák, poté výměna)

h) rozloučení – zdvořilostní fráze (dialog)

71

8.3. Příprava hodiny č. 3 •

časová dotace: 3 hodiny

•

cíl hodiny: osvojení si akuzativu u podstatných a přídavných jmen, určování času; tvoření textů na základě hesel, práce s článkem, písemné vyjádření (téma: Moje rodina) poznámka: tento vyučovací celek upřednostňuje konverzační část

•

metody: v gramatické části metoda frontální (učitelův výklad), v konverzační části veden dialog učitel – žák, respaktive monologické převyprávění článků žákem

•

obsah hodiny:

- úvod: a) konverzace b) četba - gramatická část:

c)akuzativ u podst. a příd.jmen d) určování času

- konverzační část:

e) tvoření textů na základě hesel f) práce s článkem g) písemná stať: Moje rodina h) rozloučení

________________________________________________________________ 1 minuta ad a) Úvodní dialog (zopakování zdvořilostních frází) 14 minut ad b) Četba: česká pohádka O dvanácti měsíčkách od Boženy Němcové 30 minut ad c) Akuzativ u substantiv a adjektiv (4.pád – koho? co? „wen? was?“) zdroj: O.Parolková, J.Nováková, Tschechisch für Deutschsprechende, str.24, §12, 13 E.Čechová, Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.Teil, str.42, 43

72

rod

nominativ

akuzativ

koncovky1.→4.

Mask. neživ.

ten nový slovník

ten nový slovník

nom. = akuz.

Neutrum

to nové rádio

to nové rádio

nom. = akuz.

Femininum

ta nová lampa

tu novou lampu

Mask. živ.

tahle jedna skříň tamta moderní lampa ten nový profesor

tuhle jednu skříň tamtu moderní lampu toho nového profesora

-a → -u -á → -ou konz.=konz. -í → -í ten → toho -ý → -ého tvrdý konz.→ -a

tamten moderní muž

tamtohomoderního muže

Učitel vysvětlí žákovi jednotlivá pravidla a způsob tvoření, nejsnazší vysvětlení je na konkrétních příkladech. Cvičení:

Říkejte podle vzoru! – ústně Mám / (nová)/ kniha.

-

Petr má / (malá)/ dcera.

-

Mají / (velká)/ rodina.

-

Mám novou knihu.

Máme / (moderní)/ profesor, / (chytrý)/ student, / (zelený)/ koberec. / (hodná)/ manželka, / (stará)/ postel, / (dobrý)/ slovník.

-

Ptejte se a odpovídejte podle vzoru! – ústně kamarád

/

Máš kamaráda?

/

Nemám kamaráda.

podobně:

kamarádka, sestra, bratr, byt, dědeček, svetr, babička, radost, motorka, adresa, rádio, práce, klíč, pas, muž, slovník, telefon, holka, dcera, syn

Přeložte! – ústně Ich studiere Deutsch und Tschechisch. In der Schule kontrolieren wir die Aufgabe und die Übung. Petra sucht den Vati im Restaurant. Alle erwarten die verheiratete Schwester und den ledigen Sohn. Emil kennt die schöne Lehrerin. Ich suche die Mutti in der Küche. Unser Onkel fotografiert die ganze Familie. Sie besuchen den kranken Opa und die kranke Oma im Krankenhaus.

73

-í

→ -ího

měkký konz.→ -u

30 minut ad d) Určování času zdroj:

S. Chrdlová, Einfach tschechisch sprechen (Sprachführer für Touristen), str. 16 E. Čechová, Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.Teil, str. 53

- upozornit zejména na změnu koncovek (hodina – hodiny – hodin) a časované sloveso je - jsou ¾ Kolik je hodin? „Wie spät ist es?“ - Je jedna hodina. (Es ist 1 Uhr.) - Jsou dvě, tři, čtyři hodiny. (Es ist 2, 3, 4 Uhr.) - Je pět, šest, sedm–dvacet čtyři hodin.(Es ist, 5,6,7-24 Uhr.) ¾ V kolik hodin? Kdy? „Um wieviel Uhr? Wann?“ v + Akuzativ - v jednu hodinu (um 1 Uhr) - ve dvě, tři, čtyři hodiny (um 2, 3, 4 Uhr) - v pět, šest, sedm – dvacet čtyři hodin (um 5, 6, 7 – 24 Uhr) ¾ Jak dlouho? „Wie lange?“

+ Akuzativ

- jednu hodinu (eine Stunde) - dvě, tři, čtyři, deset, třicet jedna hodin (2,3,4,10,31 Stunden) Poznámka: čeština nerozlišuje „Uhr“ a „Stunde“, má jediný výraz – hodina

Cvičení:

Přeložte! – ústně Um 7 Uhr, um 11 Uhr vormittags, um 10 Uhr in der Nacht, 3 Stunden, es ist 7 Uhr abends, um 4 Uhr, 1 Stunde, um 1 Uhr, es ist 13 Uhr

74

30 minut ad e) Tvořte texty - na základě hesel vytvoří žák smysluplný text (jak po stránce konverzační, tak gramatické), tj. soustředí se na koncovky podstatných a přídavných jmen a na správné časování sloves 1. já: Martin, 18, Brno, brzy dělat maturitu, pak začít studovat němčinu, koníčky: angličtina a sport můj otec: Richard, 48, účetní, koníčky: hrát tenis moje matka: Olga, 47, učitelka, koníčky: hrát na klavír moje sestra: Lucie, 21, studovat práva, pilná, mít přítele 2. já: Klára, 17, Olomouc, také dělat maturitu, teď se hodně učit, později začínat studovat práva, koníčky: hrát basketbal můj otec: Karel, 45, lékař, koníčky: chodit na procházku se psem moje matka: Monika, 40, sekretářka, koníčky: plést můj bratr: Jirka, 14, líný, neučit se, jen poslouchat muziku Úkoly

- oba texty nejprve žák přečte v 1.os.sg. (Jmenuju se Martin…, pak formou převyprávění převede do 3.os.sg. (Jmenuje se Martin …) - učitel klade otázky, žák pomocí vyhledávání v textech odpovídá - žák se pokusí oba texty převyprávět zpaměti (učitel v případě potřeby pomáhá žákovi kladením otázek)

30 minut ad f) Práce s článkem Jmenuju se Patrik. Je mi třicet let a pracuju jako manažer. Sport bohužel nedělám, ale cestuju a fotografuju rád. Moje koníčky jsou také filmy, kino a architektura. Jsem vegetarián a experimentuju rád u vaření. Hledám atraktivní, inteligentní komunikativní a blond partnerku (má smysl pro humor). Očekávám tvůj e-mail a fotku.

75

Úkoly

- přečíst článek, podle potřeby přeložit do němčiny, vyhledat neznámá slovíčka (nová slovesa vyčasovat ve všech osobách) Doplňte: Jmenuje se ________. Je mu ________ let. Pracuje jako ________. Nedělá ________, ale má rád ________ a ________. Jeho koníčky také jsou ________, ________ a ________. Hledá ________, ________, ________ a ________ partnerku. Patrik očekává její ________ a ________.

Co o sobě Patrik říká?: Lyžuju rád (ano / ne). Můj koníček je film (ano / ne). Jsem atraktivní (ano / ne). Hledám sportovní partnerku (ano / ne). Pocházím z Brny (ano / ne). Jsem vegetarián (ano / ne). Vydělávám velmi dobře (ano / ne). Sport dělám jen trochu (ano / ne).

45 minut ad g) Písemná stať na téma: Moje rodina

-

nechat žákovi čas (30 minut) na písemné vypracování

-

sdělit mu, jakým způsobem pracovat: použít všechnu dostupnou slovní zásobu (představení jednotlivých členů rodiny – jméno, věk, zaměstnání, zájmy)

-

zbylých 15 minut následuje společná kontrola práce a oprava chyb (! důležité je provést kontrolu ihned, aby měl žák zpětnou vazbu a nezapomněl, co psal a co „tím chtěl říct“; žák si v tomto případě své chyby snáz uvědomuje a poučí se z nich lépe)

ad h) rozloučení – zdvořilostní fráze (dialog) Poznámka: V uvedené přípravě počítám samozřejmě s tím, že u některé části se můžeme zdržet déle, respektive některá část jde snadněji, potom operativně přizpůsobuji připravené materiály průběhu výuky. 76

9. Jazykové hry I při výuce dospělých je potřeba myslet na jejich odreagování, uvolnění a potažmo i zábavu. K tomu existují jazykové hry, kterých je velké množství. Každý učitel má své favority, své oblíbené hry, které při výuce využívá, ostatně i sám si nové hry vymýšlí. Při výběru jazykové hry bychom měli myslet na určitá pravidla, aby hra splnila svůj účel. Pozornost bychom měli přenést především na věk žáků, na znalosti žáků a na správnou volbu jazykové hry s ohledem na probíraný jev, respektive na probírané konverzační téma a jeho příslušnou slovní zásobu. Výčet jazykových her a jejich postup při hraní nabízí: www.czechstepbystep.cz/jazykové hry

9.1. Jazykové hry ve výuce – konkrétně Při vyučování dětí ve škole znamená jazyková hra zpestření, zábavu a hlavně pocit, že se neučí. Což je samozřejmě omyl, děti si ani neuvědomují, že se hrou učí, opakují si a upevňují probíranou látku. Ve výuce dospělých se musí učitel více zamyslet při výběru jazykové hry. Musí vyloučit situaci, aby hra působila infantilně a nudně. Protože vyučuji individuálně dospělého, pokusím se názorně předvést, že i vyučování dospělého jednotlivce můžeme zpestřit. Konkrétně zde popíšu průběh tříhodinového cyklu zaměřeného na vyučování formou jazykových her, videokurzu a výuky venku (téma: Procházka městem a návštěva kavárny).

9.1.1. Příprava - „škola hrou“ •

časová dotace: 3 hodiny

•

obsah hodiny:

a) Gramatika hrou:

„Piškvorky“ „Popletené věty“

77

b) Konverzace hrou: „Sloupečky“ „Schody“ „Kam co patří“ „Jazykolamy“ „Slovní přestřelky“ (zdroj: Lída Holá) c) Videokurz: „Kamarádky v kavárně“ d) Procházka městem a návštěva kavárny ________________________________________________________________

30 minut ad a) Gramatika hrou ƒ

„Piškvorky“ procvičování: různé mluvnické jevy postup: Vytvoříme na čtvrtku síť 3 x 3 pole. Pole vyplníme výrazy podle vlastního rozhodnutí, podle toho, jaké jevy chceme procvičovat. Proti sobě stojí učitel a žák (jeden má znak „0“, druhý „X“). Hráči střídavě volí pole a tvoří věty s danými výrazy. Je-li věta správně, pole získává a obsadí hráč svým znakem, v opačném případě získá pole soupeř. Cílem hry je vytvořit linii tří znaků vodorovně, svisle nebo diagonálně. Tímto způsobem je možné procvičovat téměř všechny mluvnické jevy, popřípadě i slovní zásobu.

1

2

3

A

pijeme

znají

chci

B

učíš se

spí (on)

jste

C

píšeš

hledá (ona)

dávám

78

ƒ

„Popletené věty“ procvičování: gramatické souvislosti ve větách postup: Žák dostane rozstříhanou větu, jeho úkolem je větu správně složit a přeložit do svého mateřského jazyka. Žák dostane více rozstříhaných vět dohromady. Žák dostane rozstříhané věty, jejichž slova se vyskytují pouze v základních tvarech, tj. podstatná jména v nominativu, slovesa v infinitivu. Úkolem je vytvořit smysluplnou větu a slova převést do správného tvaru. Př. ještě – v – rodiče – práce – být

→ Rodiče být ještě v práce.

→ Rodiče jsou ještě v práci. 45 minut ad b) Konverzace hrou ƒ

„Sloupečky“ procvičování: slovní zásoba postup: Na čtvrtku napíšeme slovo, např. KOUPELNA. Úkolem žáka je od každého písmene tohoto slova napsat do sloupečků další slova, která tímto písmenem začínají. Psát v základních tvarech, tj. v nominativu a v infinitivu. Na vzniklá slova vytvářet věty. Pozn.: učitel volí slova, která neobsahují ě a dlouhé samohlásky! Př.

K

O

U

P

E

L

N

A

A

S

L

R

S

I

O

U

M

M

I

A

O

T

V

T

N

C

C

O

Ý

O

Á

E

O

V

C

V

A

T

A

T

T

79

ƒ

„Schody“ procvičování: slovní zásoba s důrazem na pravopis postup: Učitel určí zahajovací slovo, např. BRATR, a napíše je tiskacím písmem na papír. Úkolem je vymyslet slovo začínající na poslední hlásku a připojit je k původnímu kolmo dolů, takže vznikne schod. Další slovo bude opět vodorovně, pak dolů a stejným způsobem postupujeme, dokud nekončí papír. Slova se nesmí opakovat! Učitel se střídá se žákem. Př.

BRATR Á DORT A KLUK …

ƒ

„Kam co patří?“ procvičování: slovní zásoba postup: Na čtvrtku napíšeme tematické okruhy, př. Barvy, Zvířata, Povolání, Činnosti – slovesa, … . K těmto okruhům máme připravené nastříhané kartičky s jednotlivými slovíčky z daných tematických celků. Žák přiřadí slovíčko do tematického okruhu a vymyslí větu (dává si pozor na gramatické jevy).

ƒ

„Jazykolamy“ procvičování: výslovnost postup: Před nácvikem poskytneme žákovi písemný vzor. Nacvičujeme vždy jen jeden jazykolam Žák může zkoušet, kolikrát vysloví jazykolam bez chyby. Př.

Jelen letěl jetelem, jetelem letěl jelen. Strč prst skrz krk. Šel pštros s pštrosicí a s pštrosáčaty pštrosí ulicí. Tři tisíce tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkaček stříkalo přes tři tisíce tři sta třiatřicet stříbrných střech. … 80

45 minut ad c) Videokurz téma: Kamarádky v kavárně délka nahrávky: 8 minut procvičování: pozdravy, objednáváme si postup:

- přehrát 2x nahrávku (poprvé žák pouze poslouchá a sleduje děj, podruhé si už snaží zapamatovat jemu známá slovíčka)

-

učitel zjišťuje, čemu žák rozumí, co pochytil

-

učitel

rozdá

žákovi

připravený

materiál

s úkoly

spojenými s videonahrávkou → nejdříve si všichni společně přečtou všechna cvičení, učitel upozorní žáka, na co se má při poslechu soustředit, teprve až potom může žák plnit úkoly

-

přehrát nahrávku a nechat čas na vyplnění úkolů

-

společná kontrola správnosti úloh a reprodukce článku žákem (učitel v případě potřeby klade otázky jako pomoc žákovi)

-

přehrát nahrávku

-

vést rozhovor (učitel – žák) na podobné téma

60 minut ad d) Procházka městem a návštěva kavárny procvičování: slovní zásoba spojená s tematickými okruhy – město, příroda, kavárna

-

učitel a žák vedou neustále dialog: popis města střídáme se všední konverzací (př. Co jste dělal včera? Včera jsem hodně pracoval ve firmě, ale večer jsem byl já a moje rodina na večeři, měli jsme pizzu …)

-

učitel žákovi popisuje město, popř. přírodu a žák po učiteli každou větu opakuje; stejnou trasou jdeme i zpátky, aby žák nyní věci popisoval už sám

81

př. Učitel: Tady je radnice. Vedle radnice je obchod. V tomhle obchodě prodává moje sousedka, mají tam potraviny … Žák: tady máte polikliniku. Stojí tu i sanitka. Hned vedle je lékárna a škola. V týdnu je tu hodně lidí a dětí …

-

v kavárně vše objednává žák (nápoj, zákusek) !!! učitel do rozhovoru žáka s číšníkem nezasahuje, neopravuje žádné chyby; žák by totiž mohl ztratit sebevědomí a získat pocit trapnosti

82

10.

Zeměvědné

informace

a

interkulturní

komunikace

(Landeskunde) zdroj: Alena Aigner: přednášky předmětu „Didaktika německého jazyka“ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích

10.1. Vymezení pojmů Zeměvědné informace -

informace o jazyce a mimojazykové skutečnosti té konkrétní země, jejíž řeč se učíme

-

informace o mentalitě, historii, zeměpisné poloze, ekonomice, politické struktuře, hudbě, umění a životním stylu

-

vše, co souvisí se zvyky, potřebami a gastronomií konkrétní země

-

při výuce bychom určitě neměli toto téma opomíjet, jednotlivé lekce v učebnicích by měly reálie konkrétní země zmiňovat (v mateřském jazyce)

Interkulturní komunikace -

schopnost správně se, jak verbálně tak nonverbálně, dorozumět v cizím jazyce a reagovat na chování (řeč těla) cizince

-

typické vzory národa, které spočívají v dlouhé tradici

Existují specifika a rozdíly ve vyjadřování a chování mezi německým a českým lidem. V dřívějších letech nebyla tato skutečnost zcela respektována; souviselo to především s faktem, že Češi nebyli světu tak otevřeni jako nyní (od 90. let 20.st.). Češi také většinou mluví gramaticky správně, přesto by se takovým způsobem Němec, potažmo Rakušan nevyjádřil. Je proto důležité si při výuce

83

češtiny toto uvědomit a snažit se učit „mluvenou češtinu“ (př. při výslovnosti „jdu“ nevyslovujeme počáteční j). V současné době se do obou jazyků dostávají slova z angličtiny a oba jazyky tak využívají internacionalismy. Jejich využití je široké a samozřejmě nám usnadňují biflování slovní zásoby, jsou snadno zapamatovatelné a příjemné je, že si dokážeme i sami odvodit význam z kontextu.

10.2. Cíl Význam reálií spočívá v porozumění nejen cizího jazyka, ale i jiné mentality a také v rozvíjení dalších řečových schopností a dovedností. Cílem tedy není získat encyklopedické znalosti, ale smyslem je probudit ve studentovi zájem o danou zemi, o daný národ a lidi, a také porozumět chování cizince.

10.3. Reálie „konkrétně“ (srovnání Češi – Rakušané) zdroj: Hadwig Vogl, Hubert Stöglehner – Rakušané učící se češtinu Pokud se chceme učit česky a vycestovat do Čech, musíme vědět určité věci a mít určité znalosti o zemi. Co je, a co není trochu, nebo zcela odlišné v porovnání s Rakouskem. Podobnosti a odlišnosti Česka a Rakouska (pozn. samozřejmě existuje mnohem více rozdílů a podobností, zde bych chtěla zmínit několik zřetelných příkladů): V Česku: 9 berou lidé věci na lehkou váhu, zodpovědnost a pečlivost jim není tak blízká jako Rakušanům 9 jsou lidé taktici → z většiny situací se snaží získat užitek a rádi říkají, co se jim hodí 9 se lidé stávají otevřenějšími teprve tehdy, když člověka lépe poznají 9 jsou lidé v restauraci přátelští, komunikativní a veselí

84

9 neprahnou ženy tolik po kariéře, důležitější je pro ně dobře fungující rodina (uvařeno, uklizeno, teplo rodinného krbu), a aby manžel vydělával 9 „má každý Čech v sobě něco falešného“, tvrdí přísloví starší generace v Rakousku 9 v restauraci dostane každý host svůj lístek, který leží na stole (číšník přesně ví, co host jedl a pil) 9 stojíme ve frontě 9 najdeme toalety bez klíče v zámku (pro vysvětlení: otevřené dveře → volno, zavřené dveře → obsazeno) 9 se posílá více SMS zpráv, mnohem méně se telefonuje (to je příjemné především ve vlaku, v autobuse nebo v restauraci, kdy nikoho svým hovorem neobtěžujeme) 9 se musí více dávat pozor při přecházení silnice na přechodu pro chodce 9 jsou pěší a cyklistické stezky výborně označeny 9 se jezdí bezpečněji a opatrněji na kole 9 se vyskytuje neuvěřitelné množství psů, ale přesto nejsme obtěžováni (psi jsou uvázáni na vodítku a výkaly ihned uklízeny) 9 se nosí ještě stále do divadla slavnostní oblečení (v Rakousku už ne) 9 jsou lidé pořád trochu uzavřenější (př. jen tak někoho neosloví, koho neznají, a nezačnou si s ním jen tak povídat) 9 se prodavačky tolik na své zákazníky neusmívají 9 vstávají mladí v autobuse nebo ve vlaku, aby uvolnili místo starším lidem (v Rakousku jsou teenageři naštvaní, když mají vstát kvůli dříve narozeným spoluobčanům) 9 prochází policie více ulicemi 9 je velkým koníčkem chytání ryb 9 se cení, pokud německý rodilý mluvčí mluví česky (naopak pro Rakušany jde o samozřejmost, že Čech ovládá němčinu) 9 se lidé zajímají jak o německé tak rakouské dějiny a kulturu, ale opačně – většina německy mluvících lidí nezná českou historii a důležité kulturní památky 85

9 umí starší lidé mluvit německy (souvislost se společnou minulostí), opačně ne 9 jsou rodiny hrdé na svou historii, minulost a tradice 9 se mnohem více vyučují západní jazyky 9 najdeme nedotčenou přírodu, krajina zde není tak obydlená a „přechatovaná“ jako v Rakousku 9 existují samoobslužné cukrárny a pekárny; pečivo, různé zákusky a nápoje si přineseme ke stolu a při odchodu si po sobě nádobí uklidíme na určené místo 9 se mnohem více chodí pěšky (i delší tratě) 9 jsou všichni v létě na řece – sjíždění vody na kánoi nebo na raftu 9 existuje typická česká věc „chata“ – o víkendu vyjíždíme z města do přírody na chatu, v neděli večer se vracíme zpět do paneláku

86

11. Konkrétní dovednosti žáka – z hlediska úrovně A1 (Hubert Stöglehner) Zdroj: www.msmt.cz/ Referenční úrovně pro češtinu jako cizí jazyk/ A1

11.1. Mluvená komunikace obecně: Má pouze základní repertoár slov a jednoduchých frází. Ovládá v omezené míře několik základních gramatických struktur a typů vět. Dokáže zvládnout velmi krátké, izolované a většinou předem naučené výpovědi, které jsou poznamenány mnoha pauzami. Umí se jednoduchým způsobem zapojit do rozmluvy, ale komunikace je zcela závislá na opakování a opravném přeformulování. a) Pozdravy a zdvořilostní fráze Nejfrekventovanějším oficiálním pozdravem je Dobrý den (při navazování kontaktu, při vstupu do místnosti, při vstupu do kupé ve vlaku, na veřejných prostorách – čekárny, malé obchody, restaurace, banky) a Na shledanou (při ukončování kontaktu, opuštění místnosti). Těchto pozdravů lze užít kdykoli během dne. Večer (po setmění) se užívá Dobrý večer (místo Dobrý den) a Dobrou noc (místo Na shledanou). Lze ale slyšet i jiné oficiální pozdravy: Ráno (od rozednění asi do deseti hodin dopoledne) lze jako úvodního pozdravu užít Dobré ráno nebo knižního Dobré jitro. Od deseti hodin dopoledne do dvanácti hodin (poledne) se také užívá pozdravu Dobré dopoledne, což je kolem dvanácté hodiny možné nahradit spojením Dobré poledne. Pro úroveň A1 není nutné tento pozdrav zvládnout. Od asi jedné hodiny odpoledne až do setmění se užívá pozdravu Dobré odpoledne.ani aktivní znalost tohoto pozdravu není považována pro A1 za nutnou. K nejfrekventovanějších neformálním pozdravům (mezi přáteli, kolegy, členy rodiny – podmínkou je tykání) patří Ahoj. Tohoto pozdravu se užívá při navazování i ukončování kontaktu, a to podobně jako dalších neformálních pozdravů, k nimž patří v závislosti na generaci: Čau a Nazdar. Je obvyklé, že muž zdraví ženu, mladší osobu starší a osoba společensky níže postavená osobu společensky výše postavenou.

87

K základním zdvořilostním obratům řadíme Prosím a Děkuji/Děkuju. Patří sem také Pardon, Promiň/Promiňte. Je třeba, aby učitel vysvětlil studentům na úrovni A1 již během prvních hodin používání těchto obratů a jejich správnou zvukovou realizaci. b) Představování Představuje-li se osoba sama, činí tak zpravidla ihned po vstupním pozdravu slovy Pardon/Promiňte, dovolte, abych se vám představil/a, jmenuji se/jmenuju se… a uvádí své křestní jméno (to, kterým je oslovována), příjmení a též i titul, pokud si přeje, aby byl v oslovování užíván. Cizinec by měl připojit informativní větu o stavu své komunikační kompetenci v češtině, př. Jsem cizinec/cizinka a neumím česky/mluvím jen trochu česky. Nikdy se nepředstavujeme v chůzi. Není běžné při představování jméno hláskovat. Představujeme-li někoho třetí osobě, jednoduše to lze učinit např. slovy To je můj kamarád Petr, nebo To je paní profesorka Nováková. Nově představení si vymění frázi, z níž lze identifikovat druh kontaktu. Uvede-li představovaný příjmení (a příp. titul), přeje si oficiální kontakt, uvede-li křestní jméno, navazuje kontakt méně formální, nejčastěji kombinaci vykání a oslovování křestním jménem. Tento kontakt je pak doprovázen frází Těší mě a v případě neformálního kontaktu i slovem Ahoj. Oba případy bývají provázeny podáním ruky. c) Tykání, vykání a oslovování V češtině se pomocí gramatických forem rozlišuje formální oslovování (vykání, užití 2.os.pl. vy máte, vy jste měl/a) a neformální oslovování (tykání, užití 2.os.sg. ty máš/ty jsi měl/a). Neznámým dospělým osobám (asi od věku 15 let) je v České republice nutno vykat. Tykání je projevem bližšího vztahu mezi dvěma osobami a jeho užívání je řízeno konvencemi. Je vhodné si pamatovat, s kým si tykáme, resp. s kým si netykáme. Tykání je spojeno s užíváním křestního jména, které může mít nejrůznější domácí podoby. Ty však může druhá osoba v neintimním kontaktu použít pouze, je-li k tomu vyzvána nositelem jména. V České republice se užívá jednoho křestního jména. 88

Podřízený zpravidla nikdy netyká nadřízenému, žáci a studenti nikdy netykají svým učitelům. Musejí je oslovovat na základní škole pane učiteli/paní učitelko, na střední škole pane profesore/paní profesorko, na vysoké škole nejčastěji akademickými tituly a vědeckými hodnostmi pane doktore/paní doktorko, pane docente/paní docentko. Členové rodiny si navzájem tykají. Výjimku někdy tvoří vykání mezi nepokrevně příbuznými (tchýně – snacha). V oficiálním styku oslovujeme dospělé osoby pane, paní. Oslovení slečno si lze dovolit jen k velmi mladé dívce, příp. pokud o toto oslovování žena sama požádá. Všechna uvedená oslovení jsou spojena s vykáním. d) Telefonování Více než polovina Čechů (včetně dětí) vlastní mobilní telefon. Téměř polovina domácností je připojena k internetu. Mladší generace běžně užívají elektronickou poštu. V souvislosti s telefonováním je vhodné informovat studenta – cizince úrovně A1 o nejfrekventovanějším výrazivu:

-

ohlášení v telefonu Prosím, jméno (firma)

-

uvedení volajícího Tady je…( jméno a potřebné informace)

-

žádost o předání vzkazu Nechcete nechat vzkaz?

Cizinec by měl umět (nejen v telefonickém kontaktu) nadiktovat své jméno, adresu, e-mailovou adresu, adresu internetové stránky, k čemuž potřebuje jazykovou výbavu. Je třeba, aby uměl hláskovat: á, bé, cé, čé, dé, dˇé, é, ef, gé, há, chá, í, jé, ká, el, em, en, ó, pé, kvé, er, eř, eš, té, ťé, ú, vé, iks, ypsilon, zet, žet Je vhodné, aby uměl označení diakritických znamének: dlouhé á = á s čárkou, ř = er s háčkem, ů = ů s kroužkem, slovní označení např. @ = zavináč.

11.2. Psaná komunikace V psané komunikaci lze jen velmi omezeně využívat neverbálních prvků, a proto je velmi těsně spjata s pravidly užívání jazyka, tedy s dodržováním gramatických a stylistických norem. Funkčnost psané komunikace je

89

ovlivňována nejen vhodným výběrem jazykových prostředků, ale i jejich uspořádáním. Pro zmíněnou úroveň předpokládáme dovednost napsat stručný a jednoduchý text na pohlednici, například pozdrav z dovolené. K ovládnutým dovednostem má dále patřit vyplnění formuláře obsahujícího osobní údaje, např. jméno, národnost, adresu, a to při přihlašování v hotelu apod. Z hlediska správnosti užití jazykových prostředků lze předpokládat omezený repertoár

základních

gramatických

struktur

(nejčastěji

spojených

s paměťovým ovládnutím). a) Technika psaní Studenti A1 potřebují bezpečně ovládnout podobu písmen tiskacích a psacích (velkých a malých). b) Zápis podle hláskování Cizinec by měl být schopen zaznamenat výraz podle hláskování a měl by ovládat českou abecedu. Měl by umět podle diktátu zapsat elektronickou adresu třetí osoby, internetovou adresu apod. c) Korespondence 1. Adresa -

cizinec by měl ovládnout výrazy adresát, odesílatel, podací lístek, poštovní poukázka. Výběr by měl být v souladu s konkrétní potřebou jedince. Každý student by se ovšem měl seznámit se způsobem zápisu adresy; měl by vědět, jaké údaje a v jakém pořadí musí adresa obsahovat: 1) (Vážený) pán, (Vážená) paní, Slečna … 2) Titul, křestní jméno, příjmení 3) Instituce, Firma 4) Ulice a číslo domu 5) Obec 6) Poštovní směrovací číslo (PSČ) 7) Stát Je vhodné upozornit studenta na to, že pořadí je závazné. Rozhodující je i čitelnost písma 90

2. Oslovení a závěrečná formule v dopisech a) Oficiální dopisy:

b) Soukromé dopisy

Vážená paní…

Milá…

Vážený pane…

Milý…

Vážení…

Milí…

S pozdravem …

Tvůj/Tvoje… Váš/Vaše…

3. Blahopřání k narozeninám, svátku, promoci (úspěchu), výročí, narození dítěte Cizinec by měl umět napsat jednoduchým způsobem krátký text na pohlednici nebo do dopisu, stejného textu lze užít i pro elektronickou poštu či krátkou textovou zprávu (SMS).

-

narozeniny, popř. svátek:

Všechno nejlepší k Tvým/Vašim narozeninám

přeje +

podpis Vše nejlepší k Tvému/Vašemu svátku přeje + podpis Hodně štěstí, zdraví a lásky přeje + podpis

-

promoce (úspěch obecně):

Blahopřeji/Blahopřeju k Tvému/Vašemu úspěchu + podpis

-

narození dítěte:

Blahopřeji/Blahopřeju

k narození

Tvé/Vaší

dcery,

Tvého/Vašeho syna + podpis 4. Vánoční přání, přání k novému roku, velikonoční přání, kondolence

-

vánoční blahopřání spojené s přáním k novému roku:

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2007 přeje + podpis

-

přání k novému roku:

PF 2007 + podpis Všechno nejlepší v novém roce přeje + podpis

-

velikonoční přání:

Veselé Velikonoce přeje + podpis

-

kondolence:

Upřímnou soustrast + podpis

91

5. Pozdrav z výletu, z dovolené, z prázdnin Posílám/Posíláme Ti/Vám pozdrav + Genitiv (město/stát) + podpis Krásný pozdrav z výletu/z dovolené/z prázdnin posílá + podpis Krásný pozdrav z (město/stát) posílá + podpis d) Vzkazy 1. Písemný vzkaz poskytující informace o autorovi

-

Jsem + jméno a příjmení/ národnost, stát/ profese/ adresa, bydliště/ telefonní číslo, e-mail

-

Přijdu hned. Přijdu za chvíli.

-

Jsem + kde (Jsem na poště. Jsem u lékaře. Jsem ve třídě číslo 123.)

-

Návrh setkání nebo např. telefonického kontaktu:

Sejdeme se + kdy/kde. (Sejdeme se v pět na náměstí.) Zavolám Ti/Vám + kdy. (Zavolám ti v sedm večer.) 2. Písemný vzkaz pro třetí osobu Cizinec by měl být schopen zaznamenat základním způsobem vzkaz pro třetí osobu, např.: Máš/Máte volat číslo … Volal/Volala paní … e) Krátké textové zprávy (SMS), elektronická pošta V krátkých textových zprávách (SMS, esemeska), které jsou na pomezí mezi psaným a mluveným jazykem, se neužívá diakritických znamének, což může výrazně ztěžovat příjímání a chápání takového textu. Výjimkou nejsou ani kontextová nedorozumění. Častý je i zápis mluvených podob slova, zejména forem a tvarů běžných v obecné češtině. V souvislosti s těmito problémy je vhodné doporučit cizinci užití jen základní slovní zásoby a případné ověření, zda bylo textu správně porozuměno. Tytéž okolnosti provázejí v některých případech i elektronickou poštu a chatování na internetu.

92

11.3. Co už umím? – Hubert Stöglehner -

základní zdvořilostní fráze společenského styku (viz výše)

pozdravy, představit se, souhlas/odmítnutí - oslovování vokativem (Evo! Paní Malá! Pane učiteli! Pane Bendo!

-

číslovky, hodiny, dny, měsíce

-

rezervace v hotelu (přímo/telefonický styk)

-

doprava autobusem, vlakem, autem (koupit si jízdenku, popř. dálniční známku)

-

základní fráze v obchodě s prodavačem/kou (rozumím při placení)

-

objednat si v restauraci, požádat si o jídelní lístek, popř. o nápoj, jídlo, zákusek

-

zeptat se na cestu (Kudy se dostanu na nádraží/ k hotelu? Ztratil jsem se…)

-

koupit vstupenky do kulturního zařízení (kino, divadlo, klub, koncert); Chtěl bych dva lístky na film/ představení … Chtěl bych rezervovat dva lístky na pondělí večer na film/představení…)

-

slovní zásoba týkající se rodiny a rodinných vztahů; jednoduše o každém členovi rodiny říct elementární informace

93

12. Shrnutí Diplomová práce se zabývá didaktickou problematikou: německý rodilý mluvčí se učí češtinu jako cizí jazyk. V práci jsem se snažila upozornit na specifika, chyby a nácvik při výuce, jak z hlediska gramatického tak i konverzačního. Začátek práce pojednává o přehledu učebnic pro výuku češtiny jako cizího jazyka na trhu. Výběr učebnic je v současnosti již větší, a proto si každý vyučující přijde na své – nabídka je o to širší, když můžeme využít internet. V této části jsem podrobněji rozpracovala čtyři učebnice pro výuku češtiny. Jedná se o tyto učební materiály- Aigner, Alena: Tschechisch anders, Amorová, Věra: Vítáme vás!, Čechová, Elga: Wollen Sie tschechisch sprechen? 1.Teil, Parolková, Olga – Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschsprechende. Jednotlivé učebnice jsem porovnala z různých hledisek a konkrétní poznatky jsem shrnula do odstavců. Všechny učebnice jsou určeny pro začátečníky (respektive dospělé začátečníky). Rozdíly mezi učebnicemi spočívají ve složení jednotlivých lekcí, ve slovní zásobě a ve výstavbě textů. Nejdůležitějším aspektem při srovnávání jednotlivých učebnic je zjišťování možnosti praktického využití (tedy: Vítáme vás! a Tschecisch anders jsou založeny na konverzační bázi, druhé dvě Wollen Sie tschechisch sprechen? a Tschechisch für Deutschsprechende upřednostňují spíše gramatickou stránku). Zmínku jsem věnovala dokumentu: Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Jeho informace jsem aplikovala konkrétně na výuku češtiny jako cizího jazyka. Na základě dokumentu o znalostech a zvládání řečových dovedností a jazykových prostředků jsem definovala šest úrovní ovládání jazyka. Prakticky jsem využila tuto obecnou část na hodnocení konkrétního žáka, který navštěvuje individuální vyučování češtiny pro cizince. Žák dosahuje úrovně A1 – rozumí větám a slovům týkající se jeho osoby a jeho okolí; je schopen vést jen velmi jednoduchou a prostou konverzaci s mluvčím, který s ním má trpělivost (mluví pomalu a zřetelně artikuluje); sám dokáže vyjádřit pouze základní

94

myšlenky o své osobě slovními spojeními, která má už zautomatizovaná; umí vyplňovat krátké formuláře dotazující se na jeho osobu. Jednotlivé tematické okruhy, které žák ovládá, jsou shrnuty v kapitole 11.3. Co už umím? V kapitolách Příprava na hodinu nastiňuji výuku některých z nich. Pro přiblížení češtiny jsem věnovala kapitolu jejímu stručnému teoretickému

popisu

z hlediska

gramatického.

Český

jazyk

patří

k západoslovanské jazykové větvi, jedná se o flexivní jazyk (deklinace, konjugace), má sedm pádů (na rozdíl od němčiny, která má pouze čtyři) a také slovesný vid, který není germánským jazykům známý. Část tvoří kapitola o výslovnosti českých hlásek – samohlásek, souhlásek a srovnání tvrdých a měkkých slabik. Pokusila jsem se o praktický pohled na problematiku, u každého písmene je naznačena jeho česká výslovnost v porovnání s německou. U obtížnějších hlásek je naznačen i postup při jejich osvojování. V obsáhlejší kapitole jsem se zabývala specifiky při výuce cizinců učících se český jazyk, jejich chybami, obtížnostmi a nácvikem při vyučování. Celá tato oblast je rozdělena do šesti oddílů: 1) výslovnost (čeština je 100% fonetická, krátké a dlouhé samohlásky, měkké a tvrdé slabiky, konzonant „ř“) 2) slovní zásoba (práce se slovníkem, internacionalismy) 3) porozumění slyšenému, konverzace (rodilý mluvčí, audio- a CD nahrávky, videokurz, vhodná témata) 4) psaní, pravopis (měkké i,í / tvrdé y,ý; diakritická znaménka) 5) gramatika (seznam publikací s gramatickými přehledy) 6) porozumění čtenému (orientace v textu, hlasité / tiché čtení, v češtině 1 hláska = 1 písmeno, ! „ch“) Každý oddíl je dále dělen do dvou pododdílů, ve kterých jsou na jedné straně zachycena specifika jednotlivých řečových dovedností a na straně druhé možnosti jejich nácviku.

95

Na základě vlastní zkušenosti jsem připravila průběh vyučování češtiny tří různých vyučovacích jednotek pro německy mluvícího žáka. Individuálně vyučuji padesátiletého Rakušana, jehož ke studiu češtiny přivedlo spoluvlastnictví firmy v Čechách. Je pro něj tedy důležitá jak písemná tak ústní komunikace. Naše výuka probíhá v tříhodinových cyklech třikrát týdně. V jednotlivých přípravách jsem naznačila průběh výuky (gramatická část – přechylování, akuzativ, vokativ, lokativ, časování sloves; konverzační část – práce s článkem, popis obrázku, tvoření textů na základě hesel, fráze V restauraci, V hotelu, písemná stať). V každém bloku se snažím vyvážit písemnou a ústní část. Žák hodnotí výuku pozitivně – její kompozici, výběr materiálu i konverzačních témat. Protože se věnuji individuální výuce dospělého žáka, pokusila jsem se, na základě vlastní zkušenosti, vymezit základní rozdíly ve vyučování dítěte a dospělého

(motivace

dospělého,

osobnost

dospělého,

rozdílný

průběh

vyučování, opatrnost v hodnocení a chválení dospělého), potažmo jaké požadavky jsou kladeny na vyučujícího při vzdělávání dospělých (neustálé doplňování znalostí a vědomostí v oboru, přístup k dospělému žákovi, celkový dojem, příprava na vyučování). K vyučování cizího jazyka nepatří jen ovládání jeho samotného, ale i zvládnutí zeměvědných a interkulturních informací. Tyto informace nám zprostředkovávají nejen znalost cizího jazyka, ale také znalost kultury a odlišností národa a mohou výrazně, pozitivně nebo negativně, ovlivnit celý proces vzájemné komunikace. Smyslem tedy je vzbudit u žáka zájem o danou zemi a její lid a rozumět chování a jednání cizince. V této části vycházím z postřehů dvou Rakušanů učících se češtinu a navštěvujících pravidelně Česko. Základem vyučování cizího jazyka je porozumění při každodenní všední komunikaci, praktické využití obecných gramatických pravidel

a správná

výslovnost. Proto jsem se celou práci snažila věnovat praktickému osvojování cizího jazyka na základě obecných pravidel a faktů.

96

13. Použitá literatura Aigner, Alena:

Tschechisch

anders

(Kommunikatives

Lehrwerk

für

Anfänger), Tina Verlag, Vimperk, 1994 Amorová, Věra:

Vítáme vás! (Ein Tschechischlehrwerk für Anfänger, Lehrbuch + Arbeitsbuch), Max Hueber Verlag, München, 1998, 2. vydání

Čechová, Elga:

Wollen Sie tschechisch sprechen? Teil 1, nakladatel Dipl.Ing.Harry Putz, Liberec, 1996, 4.vydání

Chrdlová, Stanislava – Malovec, Miroslav: Einfach tschechisch sprechen (Sprachführer für Touristen), nakladatelství KAVA-PECH Dobřichovice (Praha), 2002, 3.vydání Parolková, Olga – Nováková, Jaroslava: Tschechisch für Deutschsprechende, Praha, 2003, 2.doplněné a opravené vydání Internet:

www.avccj.org www.bohemika.cz / www.bohemica.com www.czechstepbystep.cz/Lída Holá - Učebnice www.czechstepbystep.cz/Lída Holá - Pro učitele www.msmt.cz/Čeština jako cizí jazyk www.msmt.cz/Evropské jazykové portfolio www.msmt.cz/Společný evropský referenční rámec

97