DIPLOMOVÁ PRÁCE Ochrana spotřebitele při dodávkách elektřiny a plynu

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Ochrana spotřebitele při dodávkách elektřiny a plynu Michal Minařík

2012/2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ochrana spotřebitele při dodávkách elektřiny a plynu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 17. června 2013 Michal Minařík

-2-

Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu mé diplomové práce, prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc., za odborné vedení, cenné připomínky a ochotnou pomoc při zpracování této diplomové práce. A rovněž bych rád poděkoval JUDr. Jiřímu Procházkovi z Energetického regulačního úřadu za informace, postřehy z praxe, připomínky a součinnost, kterou mi poskytl za účelem zpracování této diplomové práce.

-3-

Anotace Tato Diplomová práce pojednává o ochraně spotřebitele v oblasti dodávek plynu a elektřiny, je členěna do osmi kapitol a jejím výsledkem je zhodnocení současné právní ochrany poskytované spotřebitelům. První a druhá kapitola se zabývá právními předpisy, které zabezpečují ochranu spotřebitele na trhu s energetikou. Třetí kapitola je věnována Energetickému regulačnímu úřadu, zejména pak jeho působnosti a jakým způsobem přispívá ke zvýšení ochrany spotřebitele. Čtvrtá kapitola obsahuje nekalé obchodní praktiky podomních prodejců energetiky, jejich nejčastější postupy a způsoby, jimiž klamou spotřebitele. Pátá kapitola obsahuje standardy kvality dodávky energetiky, na které má spotřebitel nárok. Šestá kapitola rozebírá všeobecné obchodní podmínky některých energetických společností, přičemž se zaměřuje zejména na rozporuplná ustanovení v nich obsažená. Sedmá a osmá kapitola se zabývá klíčovou judikaturou a předpokládaným vývojem ochrany spotřebitele v oblasti energetiky.

Klíčová slova Ochrana spotřebitele, energetika, plyn, elektřina, energetický zákon, trh s energetikou, liberalizace trhu v oblasti energetiky, podomní prodej energetiky, Energetický regulační úřad.

-4-

Abstract This thesis deals with the Consumer Protection in the field of supplies of gas and electricity. It is divided into eight chapters and the result is an assessment of the current legal protection provided to consumers. The first and second chapter deals with the the legislation that ensure consumer protection at the energy markets. The third chapter is dedicated to the Energy Regulatory Office, especially its authority and how it contributes to increase consumer protection. The fourth chapter contains unfair trade practices of doorstep sellers of energy products, the most common procedures and methods which mislead consumers. The fifth chapter contains the standards of the quality of supply of energy, to which the consumer is entitled. The sixth chapter analyzes the general terms and conditions of some energy companies, focusing especially on its controversial regulations. The seventh and eighth chapter deals with key judicature and expected development in consumer protection in the field of energy.

Keywords Consumer protection, energetics, gas, electricity, Energy Act, energy sector, liberalisation of the energy sector, doorstep selling of energetics, Energy Regulatory Office.

-5-

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................... 8   1  

SPOTŘEBITEL DLE ČESKÉHO PRÁVNÍHO ŘÁDU.............................................. 10   1.1   1.2   1.3   1.4  

2  

SPOTŘEBITEL DLE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU .............................................................. 10   SPOTŘEBITEL DLE ZÁKONA O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE ............................................. 12   SPOTŘEBITEL DLE ENERGETICKÉHO ZÁKONA ............................................................ 12   SPOTŘEBITEL DLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU................................................ 14  

ZÁKAZNÍK PODLE ENERGETICKÉHO ZÁKONA ............................................... 15   2.1   PRÁVA A POVINNOSTI ZÁKAZNÍKA PODLE ENERGETICKÉHO ZÁKONA V ELEKTROENERGETICE A PLYNÁRENSTVÍ ......................................................................... 15   2.1.1   Právo na připojení do soustavy ........................................................................ 16   2.1.2   Povinnost úhrady za připojení .......................................................................... 18   2.1.3   Právo výběru a změny dodavatele .................................................................... 19   2.1.4   Právo na informace ........................................................................................... 20   2.2   § 11A ODST. 3 ENERGETICKÉHO ZÁKONA ................................................................... 21  

3  

ENERGETICKÝ REGULAČNÍ ÚŘAD...................................................................... 25   3.1   REGULACE CEN ......................................................................................................... 26   3.2   PODPORA VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ....................................................... 27   3.3   OCHRANA SPOTŘEBITELŮ A ZÁKAZNÍKA ................................................................... 28   3.4   PROŠETŘOVÁNÍ SOUTĚŽNÍCH PODMÍNEK ................................................................... 29   3.5   PODPORA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE V ENERGETICE .................................................... 30   3.6   VYKONÁVÁNÍ DOHLEDU NAD ENERGETICKÝMI TRHY ................................................ 31   3.6.1   ETICKÝ KODEX OBCHODNÍKA V ENERGETICKÝCH ODVĚTVÍCH .............................. 32   3.7   ROZHODOVÁNÍ SPORŮ TÝKAJÍCÍ SE ENERGETIKY ....................................................... 34  

4  

NEKALÉ OBCHODNÍ PRAKTIKY PODOMNÍCH PRODEJCŮ ENERGETIKY .. 36  

5  

KVALITA DODÁVEK ELEKTŘINY A PLYNU ...................................................... 42   5.1   KVALITA DODÁVKY ELEKTŘINY ................................................................................ 42   5.2   KVALITA DODÁVKY ZEMNÍHO PLYNU ........................................................................ 45   5.3   KOMPARACE OBOU VYHLÁŠEK .................................................................................. 47  

6  

VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY ENERGETICKÝCH SPOLEČNOSTÍ.... 49   6.1   6.2   6.3   6.4   6.5  

7  

ČEZ .......................................................................................................................... 49   BOHEMIA ENERGY .............................................................................................. 52   RWE ......................................................................................................................... 57   EUROPE EASY ENERGY ............................................................................................. 61   SHRNUTÍ VOP PŘEDCHOZÍCH SPOLEČNOSTÍ .............................................................. 63  

JUDIKATURA ČESKÝCH SOUDŮ A EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA ...... 64   7.1   VNITROSTÁTNÍ SOUDNÍ ROZHODNUTÍ ........................................................................ 64   7.2   EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR .......................................................................................... 66  

8  

VIZE VÝVOJE OCHRANY SPOTŘEBITELŮ ENERGETIKY ............................... 68  

ZÁVĚR ................................................................................................................................. 71   SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 74

-6-

Seznam zkratek DP

-

Diplomová práce

ERÚ

-

Energetický regulační úřad

EZ

-

zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon

Kodex

-

Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích

OPM

-

odběrné a předávací místo

OSŘ

-

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

OTE

-

operátor trhu

OZ

-

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Seznam

-

Seznam obchodníků s elektřinou či plynem

TZ

-

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

ÚOHS

-

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

VOP, VOPD -

všeobecné obchodní podmínky

-7-

Úvod Spotřebitel je klíčovým subjektem trhu a jeho úloha je zcela zásadní a nezastupitelná. Právě spotřebitel je tím, kdo určuje kupní sílu a míru poptávky po produktech, neboť je až na samém konci onoho řetězce od výroby daného produktu až po jeho spotřebování resp. užívání. Tím, že spotřebitel nejedná v zájmu své podnikatelské činnosti, nýbrž pro svoji osobní potřebu je na něj nahlíženo také jako na ten nejzranitelnější a nejméně práva znalý článek řetězce a tudíž si zaslouží vyšší právní ochranu oproti subjektům, které jednají v zájmu své podnikatelské činnosti. Nejinak je tomu i u trhu s dodávkami plynu a elektřiny, které v posledních letech zažívají nebývalý rozmach. V důsledku tlaku ze strany Evropské unie za účelem větší konkurence na trhu s energetikou, a v souladu s vizí a vůlí Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) po liberalizaci trhu, tento uvolnil i pro jiné subjekty, než byly podniky v dominantním postavení, typu ČEZ nebo Transgas. Tato liberalizace trhu sebou ovšem přinesla i značná úskalí pro spotřebitele v podobě “přetahování“ klientů od jednoho dodavatele ke druhému pomocí nekalých obchodních praktik. Trh s energetikou je pro spotřebitele víceméně neproniknuté odvětví, o kterém dosud nemá tolik informací a neví, jakými způsoby by se měl účinně bránit proti různým nekalým praktikám. Pro spotřebitele je nicméně o to důležitější vzhledem k tomu, že bez elektřiny by člověk dlouhodobě nemohl existovat. Spotřebitel raději volí cestu menšího zla, tedy vyšší ceny za energetiku, než aby riskoval, že se při nevhodné změně dodavatele ocitne svou chybou nakonec na určitou dobu bez dodávek plynu či elektřiny případně bude povinen uhradit příslušné smluvní pokuty. Tato DP se zabývá možnými způsoby ochrany spotřebitele na poli energetiky, které mu náš právní řád poskytuje. Zabývá se úlohou ERÚ jednak na úrovni jeho činnosti, jakožto ústředního orgánu státní správy, ale zejména pak jeho činností při pomoci spotřebitelům v problematice dodávky energií. Rozebírá Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích a následně vyhlášky o kvalitě dodávek plynu a elektřiny a jak se může spotřebitel domáhat náhrady při jejich neplnění. DP se dále zabývá nekalými obchodními praktikami podomních prodejců energetiky, zejména pak jakými metodami se snaží „přetáhnout“ klienty konkurence ke své

-8-

společnosti, pod záštitou výhodnější ceny za energetiku. Další část je pak věnována rozboru VOP některých významných dodavatelů energetiky. Provádí rozbor některých významných soudních rozhodnutí vnitrostátních soudů a Soudního dvora Evropské unie, v kterých se bude snažit zaměřit na to, jakým směrem se ubírá judikatura v prospěch či neprospěch spotřebitele. V závěru nastíní předpokládaný vývoj v ochraně spotřebitele v evropském měřítku do roku 2020 a výsledkem DP bude posouzení do jaké míry je spotřebitel aktuálně chráněn na trhu s energetikou a jaké má právní ochranné prostředky.

-9-

1

Spotřebitel dle českého právního řádu

Kapitola pojednává o zakotvení pojmu spotřebitel v právních předpisech, přičemž se hlouběji zaobírá jeho zakotvením v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dále v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Dále pak zmiňuje jeho inkorporaci do zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen EZ). Závěrem této kapitoly bude náhled na zakotvení spotřebitele v novém občanském zákoníku, který nabyde účinnosti 1. 1. 2014. Ochranu spotřebitele vnímáme na dvou rovinách: „Soukromoprávní ochrana spotřebitele bývá zpravidla označována jako následná, zatímco veřejnoprávní ochrana spotřebitele bývá považována primárně za preventivní. Veřejnoprávní ochrana zpravidla nevyžaduje aktivní chování spotřebitele, spotřebitel však nemá moc nad případným řízením, které probíhá. Soukromoprávní ochrana spotřebitele zpravidla vyžaduje aktivitu spotřebitele a spotřebitel je oprávněn nakládat řízením.“1 Spotřebitel na poli energetického odvětví se liší od spotřebitele v obecné rovině především tím, že se nemusí jednat pouze o fyzickou osobu, nýbrž jím může být i právnická osoba např. podnikatel. Z EZ vyplývá, že je spotřebitelem každý zákazník, který nakupuje energetiku pro svoji spotřebu. Nicméně faktem zůstává, že spotřebitel bude vždy slabší smluvní strana, která potřebuje vyšší míru ochrany. A to především z důvodu, že dodavatel má vyšší zkušenosti s prodejem, znalosti produktu a dost často i vyšší právní informovanost a v neposlední řadě konstruuje koncovou cenu pro zákazníka. Nehledě na to, že je to právě on, kdo vytváří a určuje často adhezní VOP. Je v zájmu spotřebitele, aby si tyto VOP důkladně prostudoval, včetně všech odkazů a “hvězdiček pod čarou.“

1.1

Spotřebitel dle občanského zákoníku

Jedná se o soukromoprávní úpravu ochrany spotřebitele. Nejprve je třeba vzít v potaz, že české právo rozlišuje pojem „spotřebitel“ a „konečný spotřebitel.“ „Pojem konečný spotřebitel je užíván jakožto pojem veřejného práva a je jím vždy jak fyzická, tak i 1

ONDŘEJ, J. a kolektiv. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 7

- 10 -

právnická osoba.“2 Dále je třeba podrobit hlubšímu zkoumání OZ, kde je spotřebitel zakotven v první části hlavy páté, konkrétně od ustanovení § 52 dále. Spotřebitel je zde zmiňován v rámci spotřebitelských smluv. Figuruje v § 52 odst. 3 OZ, kde: „Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“ Toto ustanovení můžeme chápat jako generální a všechny ostatní definice spotřebitele jsou ve vztahu speciality k ní. Tato definice je platná od 1. 8. 2010. V předcházejícím ustanovení nefigurovala „fyzická osoba“ nýbrž pouze širší pojem „osoba“ a dále pak bylo vypuštěno spojení „nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“ Rozšíření původního ustanovení vedlo ke změně a posílení ochrany právnické osoby-nepodnikatele. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 155/2010 Sb., se tomu stalo tak proto, že změna „Je odůvodněna potřebou přizpůsobit vnitrostátní definici spotřebitele vývoji judikatury Evropského soudního dvora a sekundárního komunitárního práva a také tím, že u právnické osoby lze očekávat větší míru profesionality než u osoby fyzické.“3 Tím došlo k přesnému určení pojmu spotřebitel v soukromoprávní oblasti. Na úrovni veřejnoprávní už to tak exaktní není, neboť zde figuruje např. v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů pojem konečný spotřebitel. A tento zákon považuje za konečného spotřebitele i osobu právnickou-podnikatele a to i v případě, že jedná v zájmu své podnikatelské činnosti. Následně v § 54a odst. 4 písm. c) OZ je za spotřebitele považována: „Spotřebitelem

fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.“ Pro vymezení spotřebitele toto ustanovení není až tak podstatné, neboť jde o speciální ustanovení k obecnému § 52 odst. 3 OZ a vztahuje se tak jen na smlouvy o finančních službách uzavíraných na dálku. Nicméně podstatné je, že i v tomto případě je dodržen jednotný náhled na spotřebitele jakožto fyzickou osobu.

2

SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 59. Důvodová zpráva k novele občanského zákoníku č. 155/2010 Sb. Sněmovní tisk 1048/0 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [cit. 4. 3. 13]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=1048&ct1=0 3

- 11 -

1.2

Spotřebitel dle zákona o ochraně spotřebitele

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je smíšeného pojetí práva, což znamená, že obsahuje jak normy z práva veřejného, tak jsou v něm obsaženy i normy vztahů soukromoprávních. Spotřebitel je zde uveden v § 2 odst. 1 písm. a) kde se uvádí, že: „Spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.” Znění tohoto ustanovení bylo poupraveno tak, jako tomu bylo v případě § 52 odst. 3 OZ. Tím došlo ke sjednocení pojmu spotřebitel v českém právním řádu a označením ho za osobu fyzickou. Nicméně bohužel i nadále přetrvává diferenciace mezi pojmy “podnikatelská činnost”, “jiná podnikatelská činnost” a “obchodní činnost.” Zákon o ochraně spotřebitele v § 4 až 5a zakazuje nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům. Rozlišujeme v § 5 klamavé obchodní praktiky a v § 6 jsou obsaženy agresivní obchodní praktiky. Zákon dále obsahuje přílohu č. 1, kde je uveden taxativní výčet klamavých obchodních praktik. Naproti tomu příloha č. 2 obsahuje taxativní výčet agresivních obchodních praktik. „Předmětem úpravy zákona o ochraně spotřebitele jako obecného právního předpisu v oblasti veřejnoprávní ochrany je regulace právních vztahů v nejrůznějších oblastech spotřeby. Pro účely ochrany spotřebitele v energetických odvětvích jsou přitom nejvýznamnějším především ustanovení zákona o poctivosti prodeje, nekalých obchodních praktikách a zákazu diskriminace (§ 3 až 6 zákona) a dále ustanovení upravující některé informační povinnosti prodávajících vůči spotřebiteli, zejména pokud jde o informace týkající se cen dodávané elektřiny nebo plynu.”4

1.3

Spotřebitel dle energetického zákona

Pro účely této DP považuji dále za nezbytné uvést, kde je spotřebitel zakotven v klíčovém zákoně pro energetiku, tedy v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4

PANÁK, Antonín. Ochrana spotřebitele v energetických odvětvích. Brno, 2010. 98 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

- 12 -

EZ upravuje především podnikání v energetické oblasti, přičemž pod tímto pojmem je třeba rozumět odvětví elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. Předpis je veřejnoprávního charakteru. „Zejména tady vymezuje předpoklady pro vznik, změnu či zánik oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti, kterou je licence udělovaná Energetickým regulačním úřadem, dále upravuje vztahy mezi jednotlivými subjekty na trhu s elektřinou a zemním plynem, včetně postavení práv a povinností zákazníků.“5 Zákon dále upravuje některá věcná břemena, která slouží provozovatelům a vlastníkům přenosové soustavy, aby byli schopni zabezpečit kvalitu a bezchybnost dodávek energie např. ochranná pásma energetických zařízení, právo umístit na cizí pozemek energetické zařízení nebo právo vstupu na cizí pozemek za účelem údržby a provozu přenosové soustavy. Spotřebitel je zde poněkud skryt za pojmy “zákazník” resp. “konečný spotřebitel,” který byl již zmíněn výše. Důvod je zřejmý, neboť v případě, že by zde figuroval pouze pojem “spotřebitel,” nebylo by možné pod něj již podřadit právnickou osobu, která je z generálního ustanovení definice spotřebitele vyjmuta. EZ tedy sám stanovuje pro případ elektroenergetického odvětví spotřebitele jakožto “zákazníka” dle § 2 odst. 2 písm. a) bod 17 EZ: “Zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává.” Se stejným pojmem pracuje i v případě plynárenského odvětví dle § 2 odst. 2 písm. b) bod 26 EZ: “Zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající plyn odběrným plynovým zařízením, které je připojeno k přepravní nebo distribuční soustavě nebo k těžebnímu plynovodu, která odebraný plyn pouze spotřebovává nebo přeúčtovává.” Pro úplnost ještě uvedu, že pro teplárenství již zákon operuje s pojmem “konečný spotřebitel.” Ten je uveden v § 2 odst. 2 písm. c) bod 4 EZ: “Konečným spotřebitelem fyzická či právnická osoba, která dodanou tepelnou energii pouze spotřebovává.” Nicméně tato DP se věnuje pouze právům zákazníka v odvětví elektroenergetiky a plynárenství. Z výše uvedeného vyplývá, že EZ rozšiřuje spotřebitele jakožto fyzickou osobu, tak jak ji chápe OZ i zákon o ochraně spotřebitele, dále o právnickou osobu, pokud energii spotřebovává pro svoji vlastní podnikatelskou činnost. 5

viz tamtéž

- 13 -

1.4

Spotřebitel dle nového občanského zákoníku

V zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je spotřebitel upraven obecně v § 419, kde je zakotven ve znění: „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ Došlo tedy k určité změně, nicméně mám za to, že pod pojem „každý člověk“ lze podřadit právě onu fyzickou osobu, která figuruje v ustanovení ObčZ dosud účinném. Soudím tak dle toho, že člověk je živý tvor, a naproti tomu právnická osoba je neživá. Zákonodárce se ubral touto cestou možná z důvodu jakého si přiblížení nového občanského zákoníku běžným, právu neznalým, lidem. Spotřebitelské smlouvy jsou pak čtvrtým dílem tohoto zákoníku a jsou dále upraveny v § 1810 a násl. Tato ustanovení vznikla v důsledku implementace příslušných směrnic na ochranu spotřebitele. Tento díl je dále rozdělen do tří oddílů. První oddíl § 1810-1819 obsahuje pouze obecná ustanovení, která se týkají spotřebitelských smluv. Druhý oddíl § 1820-1851 reguluje uzavírání smluv distančním způsobem a smlouvy, k jejichž uzavření došlo mimo obchodní prostory. Třetí oddíl § 1852-1867 se zaměřuje na dočasné užívání ubytovacího zařízení (tzv. timesharing) nebo jiné rekreační služby.

- 14 -

2

Zákazník podle energetického zákona

EZ dříve rozlišoval dvě kategorie zákazníků a to zákazníky chráněné a zákazníky oprávněné. Chráněný zákazník byl spotřebitel, který měl právo na připojení k distribuční soustavě a rovněž na dodávku energetiky. Povinným subjektem v tomto případě byl provozovatel distribuční soustavy, určený podle přípojného místa. Měl povinnost se zákazníkem uzavřít smlouvu a dodávat mu plyn resp. elektřinu za ceny určené ERÚ ve stanoveném množství a stanovené kvalitě. Provozovatel nicméně neměl možnost upravovat cenu dle svých obchodních strategií nebo dle individuálních požadavků zákazníka. Naproti tomu zákazník neměl možnost volby dodavatele elektřiny nebo plynu. Směrnice 2003/54/ES a směrnice 2003/55/ES uložili členským státům EU, aby patřičně zapracovaly do svých právních řádů, že na všechny zákazníky bude nahlíženo jako na zákazníky oprávněné. EZ stanovil, ještě před tím, než nabyla účinnosti novela k EZ č. 158/2009 Sb., že v oblasti elektroenergetiky se ke dni 1. 1. 2006 stávají všichni zákazníci zákazníky oprávněnými, přičemž v oblasti plynárenství je tomu tak od 1. 1. 2007. A co je to tedy ten oprávněný zákazník? Oprávněným zákazníkem je spotřebitel, který má právo přístupu k přenosové soustavě, distribuční soustavě a přepravní soustavě, přičemž má právo si vybrat a zvolit svého dodavatele energetiky. Spotřebitel tedy dostal možnost vybrat si subjekt, od kterého bude plyn či elektřinu odebírat za ceny sjednané inter partes. Tím došlo k výrazné liberalizaci trhu a otevřelo se nové pole nabídky a poptávky, trh s energetikou. Trh, kde již ERÚ neurčuje celkové ceny, ale zabezpečuje spíše jen dozorovou a kontrolní úlohu nad provozovateli distribuční, přenosové a přepravní soustavy resp. obchodníky s energetikou.

2.1

Práva a povinnosti zákazníka podle energetického zákona v elektroenergetice a plynárenství

V EZ jsou zakotvena práva, která náleží zákazníkovi v elektroenergetice v § 28 odst. 1. Pro plynárenství jsou uvedena v § 62 odst. 1 EZ. •

Právo na připojení do přenosové nebo distribuční soustavy v rámci elektroenergetiky. V rámci plynárenství je to právo na připojení do přepravní a distribuční soustavy

- 15 -

•

Právo na nákup elektřiny od držitelů licence na obchod nebo výrobu elektřiny či plynu, právo nákupu energetiky z jiných států nebo na krátkodobém trhu, který je organizován operátorem trhu6 (dále jen OTE)

•

Možnost bezplatné volby nebo změny dodavatele plynu a elektřiny

•

Právo být informován o tom z jakých zdrojů pochází plyn nebo elektřina a jaká má jejich výroba dopad na životní prostředí

•

Právo na dodávku sjednaného množství plynu a elektřiny na určené místo za cenových podmínek, které jsou v souladu s cenovou regulací ERÚ

2.1.1 Právo na připojení do soustavy Toto právo je vůbec prvotním a nejdůležitějším právem, neboť aby zákazník mohl využít svá další práva, jako např. právo změny dodavatele nebo právo přístupu do elektrické či plynárenské soustavy, je zapotřebí, aby jeho odběrné místo bylo fyzicky připojeno. EZ zákazníkovi přiznává právo: „na uzavření smlouvy o připojení a na připojení svého odběrného elektrického zařízení k přenosové soustavě̌ nebo k distribuční soustavě̌, pokud splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy a má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitosti” dle § 28 odst. 1 písm. a). Jde o velice obecnou definici, z které je patrné, že k tomu, aby došlo k fyzickému napojení odběrného místa je zapotřebí splnit hned několik podmínek. Mezi ty nejdůležitější patří podmínka akceptace a splnění Pravidel provozování distribuční soustavy, podmínka připojení a podmínka souhlasu vlastníka nemovitosti. Pravidla provozování distribuční soustavy a Pravidla provozování přenosové soustavy jsou vlastně takovými VOP, které má každý provozovatel distribuční nebo přenosové soustavy ve svém vlastním znění. Tyto “VOP“ jsou adhezní, čímž má zákazník možnost je pouze jednostranně akceptovat. Zákazník nemá právní nárok na změnu těchto “VOP,“ avšak má možnost oslovit jiného dodavatele energetiky, který by pro něj mohl mít příznivější podmínky. Tento návrh pravidel musí každý provozovatel primárně předložit ERÚ ke schválení, nicméně EZ je v této části nastaven poměrně benevolentně a neurčuje 6

Dle § 20a odst. 1-3 EZ je operátor trhu akciová společnost, kterou založil stát a jejíž kmenové akcie jsou minimálně z 67% ve vlastnictví státu. Operátorem trhu je v České republice společnost OTE, a.s.

- 16 -

konkrétně, jak by měla Pravidla provozování přenosové soustavy vypadat. ERÚ těžce argumentuje a odůvodňuje zamítnutí návrhu žadatelů o poskytnutí licence, ať už k výrobě, či distribuci plynu resp. elektřiny, neboť pokud žadatel splňuje veškeré zákonem stanovené předpoklady dle § 5 odst. 1 EZ, pak má na tuto licenci právní nárok. Zákazníci tak nejsou chráněni již primárně, ale až sekundárně, pokud dají ERÚ např. podnět k prošetření určitého bodu obchodních podmínek, který může být např. contra bones mores. Z toho následně plyne, že zákazníci “naletí” na příliš výhodnou nabídku, některého z dodavatelů, která při bližším prozkoumání obchodních podmínek již tak výhodná vlastně není. ERÚ je zmocněn EZ k stanovení podmínek připojení odběrného místa. V tomto okamžiku jsou vlastně posuzovány technické parametry připojovaného zařízení, zda je možné, aby bylo fyzicky připojeno. Poslední podmínkou je souhlas vlastníka dotčené nemovitosti. Tato podmínka by měla být dále rozvedena a blíže specifikována, domnívám se, že je dosti nepřesná. EZ neumožňuje zcela určit, která z nemovitostí je pro účel připojení odběrného zařízení zákazníka, onou “dotčenou” nemovitostí. V plynárenském odvětví je právo na připojení odběrného plynového zařízení koncipován obdobně jako v případě elektroenergetiky. Rovněž tedy žadatel o připojení má právo na připojení k přepravní nebo distribuční soustavě, pokud splní stanovené VOP a disponuje souhlasem vlastníka dotčené nemovitosti. „Právu zákazníka na připojení jeho odběrného plynového zařízení potom odpovídá povinnost provozovatele přepravní soustavy či provozovatele distribuční soustavy ale též výrobce plynu, který provozuje těžební plynovod, připojit k jím provozovanému zařízení každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení.”7 Provozovatel plynárenské nebo elektrizační soustavy má právo zákazníkovi odmítnout přístup do této soustavy za určitých podmínek. Těmito podmínkami jsou především fyzická nemožnost dopravy plynu nebo elektřiny pomocí plynárenské nebo elektrizační soustavy. Dle § 24 odst. 10 písm. a) EZ je provozovatel soustavy oprávněn zákazníkovi odmítnout přístup do soustavy při ohrožení spolehlivého provozu soustavy např. v době povodní, nebo pokud se prokáže nedostatek kapacity zařízení pro přenos. 7

PANÁK, Antonín. Ochrana spotřebitele v energetických odvětvích. Brno, 2010. 98 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

- 17 -

Nedostatek volné kapacity může vzniknout tím, že provozovatel v danou chvíli nemá již další volnou kapacitu v přenosové soustavě pro zákazníka, v důsledku plnění závazků ze smluv dříve uzavřených na přenos resp. distribuci plynu nebo elektřiny. V případě, že žadatel o připojení do soustavy dostane od provozovatele soustavy zamítavou odpověď, je již na provozovateli, aby své zamítnutí řádně odůvodnil. Skutečnost, že jsou dány předpoklady pro odmítnutí přístupu do soustavy, musí provozovatel prokázat, neboť důkazní břemeno leží na jeho straně. 2.1.2 Povinnost úhrady za připojení Zákazník, jehož odběrné zařízení bylo připojeno do soustavy je povinen se finančně podílet na úhradě poměrné části nákladů provozovatele distribuční nebo přenosové soustavy za toto připojení. Přesný rozsah této povinnosti zákazníka není v EZ přesně stanoven. Je v něm pouze uvedeno, že výše úhrad má odpovídat výši odebíraného příkonu nebo výkonu pro své odběrné zařízení. Způsob výpočtu není stanoven EZ vůbec, nýbrž je zakotven v prováděcím předpise ve formě vyhlášky o Podmínkách připojení k elektrizační soustavě č. 51/2006 Sb. Tyto náklady jsou rozděleny v poměru 50:50, kdy 50% hradí žadatel o připojení a zbytek hradí provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy. Pro hladinu nízkého napětí třífázového připojení, kdy je instalován standardní jistič pro rodinný dům s hodnotou 40A, je tato částka stanovena přílohou č. 6 této vyhlášky na výši 500Kč za Ampér, tedy součin 40A a 500Kč. Tato částka za připojení by následně měla žadatele stimulovat k tomu, aby si rezervoval skutečně jen takový příkon, který bude objektivně potřebovat pro své odběrné zařízení v odběrném místě. V případě žádosti o připojení zařízení pro odběr plynu se postupuje dle vyhlášky č. 62/2011 Sb., o Podmínkách připojení k plynárenské soustavě. Z této vyhlášky vyplývá, že náklady hradí provozovatel přepravní soustavy, pokud celková délka nově postaveného plynovodu do odběrného místa žadatele je kratší než 5km, avšak pouze za předpokladu, že dodavatel se zákazníkem uzavře smlouvu o dodávce plynu. V případě vyšší vzdálenosti se žadatel na této stavbě podílí výslednou částkou jakožto podílem žadatele, který se vypočítá jako součin celkové délky v km a hodnoty zařízení v Kč, které má být postaveno za účelem připojení žadatele. Tento výpočet je stanoven přílohou č. 6 této vyhlášky. Tato vyhláška má obdobný charakter a podstatu jako vyhláška 51/2006 Sb., o Podmínkách připojení k elektrizační soustavě.

- 18 -

2.1.3 Právo výběru a změny dodavatele Toto právo bylo do EZ částečně inkorporováno již ustanovením § 2 odst. 2 písm. b) bod 14 EZ, kde je zakotveno právo přístupu třetích stran tzv. third party access. České republice bylo uloženo směrnicí 2003/54/ES v čl. 20 odst. 1, aby zajistila přístup k přenosové nebo distribuční soustavě třetím stranám. Díky tomuto bodu se dostalo zákazníkům, potažmo všem účastníkům na trhu s energetikou práva volby a změny dodavatele. Tedy v případě, že požádají, tak jim musí být umožněn přístup do soustavy za stanovené sazby. Tyto sazby musí být stanoveny, tak aby byly nediskriminační a objektivní. Dále musí být schváleny a následně zveřejněny případně stanoveny regulačním orgánem daného státu, což je v případě České republiky ERÚ. Česká republika tento tzv. third party access výslovně zavedla dosud jen pro plynárenské odvětví. Pro odvětví elektroenergetiky, jej musíme hledat v obecném § 28 odst. 1 písm. a) EZ, kde je zakotveno právo na připojení zákazníka k soustavě. Nicméně tím, že byla následně provozovatelům přenosových a přepravních resp. distribučních soustav uložena povinnost, aby zpřístupnily své soustavy i pro subjekty třetích stran, došlo k otevření trhu s energetikou a možnost volby zákazníka mezi jednotlivými dodavateli energetiky. Pro rozvoj trhu s energetikou bylo zapotřebí významného omezení práva státu na regulaci podnikání v energetice. Podstatou této liberalizace bylo, aby zákazníci měli možnost vybrat si z více dodavatelů, než pouze jednoho, který měl výsadní postavení v rámci zákazníkova odběrného místa. K tomu, aby mohlo dojít ke střetu nabídky a poptávky, jako je tomu i u jiných komodit, bylo zapotřebí, aby došlo k zrovnoprávnění jak velkoodběratelů, tak maloodběratelů. Aby si zákazník sám mohl vybrat, jaký dodavatel energetiky je pro něj ten nejvýhodnější v jeho odběrném místě. Zákazník v tento okamžik dostává svobodnou možnost volby a porovnání mezi nabídkami dodavatelů energetiky, jak z hlediska cenové nabídky, kvality a bezchybnosti dodávek nebo vstřícnosti přístupu k zákazníkovi, tak z pohledu nabídky doplňkových služeb. Proces tohoto úplného uvolnění trhu s energetikou nicméně trval poměrně dlouho. Probíhal v postupných fázích v letech 2002 až 2007. V případě plynárenského odvětví nabyli všichni zákazníci statutu oprávněného zákazníka k 1. 1. 2007. U trhu s elektřinou k uvolnění trhu došlo již k 1. 1. 2006, kdy Česká republika implementovala směrnici 2003/55ES čl. 23 jejíž podstatou bylo zákazníkům zajistit právo, aby na všechny kategorie

- 19 -

zákazníků včetně domácností bylo nahlíženo jako na zákazníky oprávněné. Čímž se jim mimo jiné dostane právě možnosti svobodné volby dodavatele energetiky, resp. získají možnost přestupu k jinému dodavateli od svého stávajícího dodavatele bez sankcí a jiných postihů. Samozřejmě v rámci VOP, s kterými souhlasili při podpisu smlouvy o dodávce energetiky, se svým stávajícím dodavatelem. Možnosti změny dodavatele plynu využilo dle statistických údajů OTE8 v roce 2010 pouze 84 392 odběrných a předávacích míst (dále jen OPM). V následujícím roce 2011 ovšem došlo již ke změně u 361 941 OPM. V loňském roce 2012 došlo k mírnému poklesu a dodavatele změnilo 348 056 OPM. Změnu dodavatele elektřiny uskutečnilo dle statistických údajů OTE9 v roce 2010 249 181 OPM. V následujícím roce 2011 došlo ke změně u 448 860 OPM. V loňském roce 2012 pak změnilo dodavatele 473 128 OPM. 2.1.4 Právo na informace Zákazník má právo na to, aby byl informován, z jakých zdrojů získává jeho dodavatel elektřiny nebo zemního plynu výslednou energetiku. Povinnost dodavatele zveřejňovat tyto údaje plyne z § 23 odst. 2 písm. l) bod 2 EZ. Tyto údaje má povinnost zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. V praxi tak tyto údaje bývají nejčastěji vystaveny na webových stránkách dodavatele energetiky. Výrobci elektřiny tento zákon rovněž ukládá v § 23 odst. 2 písm. l) bod 1 EZ povinnost informovat všechny účastníky trhu s elektřinou o tom, jaký dopad měla výroba elektřiny na životní prostředí v uplynulém roce. Zátěž životního prostředí při výrobě elektřiny bývá udávána v množství vypuštěných uhlíkových plynů (CO2), pokud se jedná o uhelnou elektrárnu a v množství uloženého vyhořelého radioaktivního odpadu (v tunách) pro případ, že elektřina pochází z jaderné elektrárny. Největším výrobcem elektřiny je v České republice Skupina ČEZ. Vyrobená elektřina, která se dodává zákazníkům, pochází z uhelných elektráren (42,04%),

8

Statistika změn dodavatele plynu [online]. OTE, a.s. [cit. 16. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.otecr.cz/statistika/mesicni-zprava-plyn/zmeny-dodavatele/page_report_111 9 Statistika změn dodavatele elektřiny [online]. OTE, a.s. [cit. 16. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.otecr.cz/statistika/mesicni-zprava-elektrina/zmeny-dodavatele/page_report_59

- 20 -

z jaderných elektráren (34,71%), z plynových elektráren (1,64%), z obnovitelných zdrojů, typu solární a vodní elektrárny (4,55%) a z ostatních zdrojů (17,06%).10 Zde si dovolím zveřejnit své poznatky, které jsem získal z různých informačních zdrojů. Pro budoucnost je momentálně trend takový, že bude ustupovat výroba elektřiny z pevných paliv a bude ji nahrazovat energie z jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů, neboť je mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Především jaderná energie má v České republice, ale i v zahraničí, mnoho odpůrců, neboť se mylně domnívají, že vzhledem k historickým událostem typu Černobyl a Fukušima se jedná o velmi nebezpečný zdroj energie. Již několikrát v minulosti, především v souvislosti s výstavbou dalších jaderných reaktorů, tyto obavy vyvrátila předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a já s ní plně souhlasím. Dle mého názoru není momentálně lepšího zdroje energie, neboť výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů momentálně nedosahuje takových výsledků, aby dokázala pokrýt poptávku České republiky po energii.

2.2

§ 11a odst. 3 energetického zákona

Považuji za nezbytné se v této DP zabývat konkrétně § 11a odst. 3 EZ, neboť se domnívám, že jím jsou narušeny základní principy, na kterých stojí celkové právo. Dále se domnívám, že tento odstavec by mohl být v rozporu např. i s § 516 odst. 1 OZ. Pro přiblížení problému zde uvedu kompletní znění tohoto výše uvedeného odstavce, v kterém spatřuji minimálně dva zcela elementární problémy: „Zvýší-li držitel licence na obchod s elektřinou, obchod s plynem, výrobu elektřiny nebo výrobu plynu cenu za dodávku elektřiny nebo plynu nebo změní-li jiné smluvní podmínky, je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do 3 měsíců̊ od data zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek. To neplatí, pokud držitel licence oznámí zákazníkovi zvýšení ceny nebo změnu jiných smluvních podmínek nejpozději 30 dnů přede dnem jejich účinnosti a současně̌ zákazníka poučí o jeho právu na odstoupení od smlouvy. V takovém případě̌ je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy nejpozději 10 dnů přede dnem zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek.” 10

Původ elektřiny dodávané konečným zákazníkům Skupinou ČEZ. [online]. Praha: Skupina ČEZ. [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/odpovedna-firma/zivotni-prostredi/informace-dleenergetickeho-zakona-c458-2000-sb/2011/celkove-smesi-dodavatele-paliv.html

- 21 -

Na základě zákona č. 211/2011 Sb., kterým se mění EZ, vstoupilo v platnost toto ustanovení, které umožnilo dodavatelům jednostranně měnit ceny nebo smluvní podmínky mezi nimi a zákazníky, což je oním prvním problémem. Dle mého názoru je tato skutečnost zcela zásadním nedostatkem této novelizace, která zapracovává příslušné směrnice Evropské unie a neměla vstoupit nikdy v platnost. Dodavatelé energetiky díky tomuto odstavci mohou jednostranně měnit výši cen a rovněž také smluvní podmínky, kdykoliv budou chtít. Již tato skutečnost zcela jistě odporuje zásadě Pacta sunt servanda, neboť zákazníka zbavuje jistoty, že smlouvu kterou uzavřel prvního dne, taktéž skončí posledního dne v originálním znění. Případně, že cena, která byla stanovena na počátku kontraktu, bude i totožná na jeho konci. Dle mého názoru by bylo adekvátní, kdyby bylo umožněno měnit cenu pouze na základě objektivních okolností např. zvýšení daně z elektřiny nebo zemního plynu. Pokud by si smluvní strany sjednaly právo jednostranně měnit smluvní podmínky pouze inter partes, pak by vše bylo v naprostém pořádku a nikdo by nebyl zbaven své jistoty, neboť by s takovým postupem vyslovil souhlas. A dovoluji si tvrdit, že se smlouvou, která by obsahovala takovou dávku nejistoty, by nevyslovil souhlas téměř nikdo, kdyby měl na výběr. Druhým problémem je naprostá benevolence odstavce ve způsobu oznámení změn. Ze znění odstavce tak pouze vyplývá, že dodavatel je povinen oznámit zákazníkovi změnu v cenách nebo smluvních podmínkách. Zákon ovšem neuvádí, jakým způsobem resp. formou by měl oznámení provést. Položme si tedy otázku. Splní dodavatel energetiky, působící pouze v Moravskoslezském kraji, podmínku oznámení změny smluvních podmínek zákazníkovi tím, že zveřejní změnu svých smluvních podmínek v regionálním týdeníku Jihočeského kraje? Odpověď bohužel zní, ano. Toto je samozřejmě příklad adabsurdum, nicméně běžnou praxí je, že dodavatelé své změny zveřejňují pouze na svých webových stránkách. A bohužel proti tomuto postupu nelze nic namítat, neboť svoji povinnost danou zákonem, oznámit zákazníkovi změnu smluvních podmínek, splnili. Tento postup je ze strany dodavatelů zcela pochopitelný, neboť jim šetří náklady v nejvyšší možné míře. Neboť kdyby dodavatelé zasílali každému svému zákazníkovi změnu smluvních podmínek doporučenou poštovní zásilkou, pak by jen náklady za toto obeslání stály dodavatele miliony korun.

- 22 -

Vzhledem k tomu, že četné množství stížností, které obdržel ERÚ se týkaly právě tohoto odstavce, vydal výkladové stanovisko ERÚ s pořadovým číslem 2/2011 a 1/2012 k předmětu úpravy ustanovení § 11a odst. 3 až 5 EZ. Tato výkladová stanoviska obsahují doporučení pro dodavatele energetiky, které bude ERÚ zohledňovat při řešení právních situací, které se budou vztahovat k výše uvedeným odstavcům. ERÚ se tedy snaží podat odborný výklad těchto nepřesných odstavců a zároveň tak stanovit jakým způsobem by mělo probíhat řádné oznámení změny smluvních podmínek nebo ceny. Výkladové stanovisko 2/2011 obsahuje postup při oznámení změn.11 V prvé řadě je třeba říci, že zavedená smluvní praxe mezi účastníky smlouvy dostane u posuzování ERÚ přednost před dále uvedenými způsoby oznámení. Tedy oznámení by mělo probíhat adresným a individuálním způsobem a to zejména tak, aby byl dodavatel schopen nezvratně prokázat, že se zákazník s oznámením seznámil. Způsob tohoto adresného oznámení musí dodavatel ponechat na zákazníkovi, přičemž nepřipadá v úvahu, aby za zákazníkem určený způsob oznámení náležela dodavateli úhrada. Za adresné oznámení ERÚ považuje např. doporučenou poštovní zásilku, elektronickou poštou s nastavenou funkcí potvrzení doručení nebo doručení prostřednictvím datové schránky, pokud ji má zákazník zřízenu. Další možností dodavatele jak svoji povinnost splnit, je zveřejnění zprávy o oznámení změny v elektronické schránce na svých webových stránkách. Nicméně v tomto případě bude ERÚ vyžadovat rovněž upozornění zákazníka na tuto skutečnost prostřednictvím SMS zprávy s doručenkou. Zcela důrazně naproti tomu ERÚ upozorňuje, že nebude považovat za dostatečné, zveřejnění změny smluvních podmínek pouze na web stránkách dodavatele nebo prostřednictvím tisku. Dále pak uvádí, že při posuzování objektivnosti bude vycházet mimo jiné z kritéria tzv. průměrného spotřebitele.12 ERÚ také poskytl zcela zásadní informaci ohledně provádění jednostranných úkonů v souvislosti s tímto odstavcem. Ve výkladovém stanovisku 1/201213 konstatoval, že právo zvyšovat nebo obecně měnit ceny a smluvní podmínky není právem ze zákona, čímž 11

Výkladové stanovisko 2/2011 ERÚ k postupu držitele licence při oznámení změn cen a smluvních podmínek dle § 11a odst. 3 EZ [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 17. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/vykladova%20stanoviska/Vykladstan_%20§11a_odst3_EZ_fin.pdf 12 např. rozsudek NS sp. zn. 32 Odo 229/2006 13 Výkladové stanovisko 1/2012 ERÚ k předmětu úpravy § 11a odst. 3 až 5 EZ [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 17. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/vykladova%20stanoviska/Vyklstanovisko_%20k%20predmetu%20upr_%2 0§%2011a%20odst%203az5_%205312.pdf

- 23 -

dodavateli přísluší právo provádět tuto změnu, prostřednictvím jednostranného právního úkonu, pouze za situace, že si účastníci smlouvy toto právo výslovně sjednali ve smlouvě nebo ve VOP. Výsledek tohoto stanoviska ERÚ je bohužel fakt, že v podstatě všichni dodavatelé energetiky začlenili znění odstavce do svých VOP. To vedlo k tomu, že si zákazníci nyní stejně nemohou vybrat mezi dodavateli, kteří takové ustanovení ve svých VOP mají začleněné a těmi, kteří toto nemají. Dle mého názoru z § 11a odst. 3 EZ tento výklad nevyplývá a jde nad rámec zákona, nicméně v každém případě zastávám názor, že pro zákazníka je výklad ERÚ výhodnější. ERÚ se tedy snaží již delší dobu podat výklad odstavce, který s sebou přinesl řadu výkladových problémů, a chránit tak zákazníka před neodsouhlasenými změnami. Pro výklad předmětného odstavce tedy vydal již vícero výkladových ustanovení. Nicméně je třeba vzít v potaz, že výklad, který bude upřednostňovat např. ERÚ při případných správních řízeních, automaticky neznamená, že např. Nejvyšší správní soud nebude odstavec vykládat jiným způsobem a nebude mít tak názor zcela odlišný.

- 24 -

3

Energetický regulační úřad

ERÚ je ústřední správní orgán, jehož úkolem je regulovat trh s energetikou. Jeho zřízení je dáno § 17 EZ. V čele ERÚ je jeho předseda, který je jmenován prezidentem na návrh vlády, přičemž jeho funkční období je šest let. Předseda může být zvolen celkem dvakrát po sobě. Předseda dále jmenuje a odvolává místopředsedu ERÚ, jehož úkolem je zastupovat ERÚ v době předsedovy nepřítomnosti. Mimo jiné pak plní úkoly předsedy ERÚ. Předpokladem pro to stát se předsedou resp. místopředsedou ERÚ je, aby uchazeč byl plně způsobilý k právním úkonům, měl ukončené vysokoškolské vzdělání právního, technického nebo ekonomického zaměření. Dále pak byl bezúhonný, čímž je dle § 17b odst. 4 písm. d) EZ myšleno, aby nespáchal úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin, přičemž jeho skutková podstata by souvisela s výkonem veřejné moci. Předseda nebo místopředseda nesmí vykonávat funkci, která by byla neslučitelná s výkonem funkce předsedy ERÚ, čímž je pro tento případ dle EZ myšlen zákaz současného výkonu funkce, soudce, poslance, senátora, státního zástupce nebo jiné veřejné funkce. Nesmí se ani jakýmkoli způsobem podílet na podnikání právnické osoby, která se zabývá obchodem či výrobou energetiky. Z tohoto plyne, že předseda může vykonávat pouze literární, pedagogickou nebo vědeckou činnost. V neposlední řadě je nezbytné, aby uchazeč o tuto funkci měl dostatek praktických zkušeností, což je zajištěno podmínkou v zákoně, minimálně sedmi letá praxe v oboru energetiky a k tomu minimální tři roky z toho musí vykonávat řídící nebo vedoucí funkci v daném oboru energetiky. Působnost ERÚ je vymezena v § 17 odst. 6 EZ, z něhož vyplývá, že ji můžeme rozdělit následovně: •

regulace cen

•

podpora využívání obnovitelných zdrojů

•

ochrana spotřebitelů a zákazníků

•

prošetřování soutěžních podmínek

•

podpora hospodářské soutěže v energetice

•

vykonávání dohledu nad energetickými trhy

- 25 -

•

rozhodování sporů týkající se energetiky

•

ochrana oprávněných zájmů držitelů licencí

•

spolupráce s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

Poslední dvě zmíněné působnosti ERÚ nejsou v DP blíže rozebrány, neboť se netýkají ochrany spotřebitele, nýbrž subjektů, které podnikají v oblasti energetiky.

3.1

Regulace cen

Výsledná cena za elektřinu, kterou oprávněný zákazník obdrží formou faktury, se skládá ze dvou částí. Regulovaná a neregulovaná cena. Regulovaná cena za elektřinu se uplatňuje všude tam, kde je spojena s činností dopravy elektřiny prostřednictvím distribuční a přenosové soustavy směrem ke konečnému zákazníkovi. Tuto regulovanou cenu stanovuje ERÚ pomocí Energetického regulačního věstníku, jehož název zní Cenové rozhodnutí ERÚ.

Neregulovanou cenou je pak cena silové elektřiny. Tuto cenu stanovují pro

jednotlivé skupiny odběratelů samotní výrobci a obchodníci s elektřinou. Tato cena není ERÚ nikterak regulována a je předmětem smluvního ujednání mezi stranami. Regulovaná cena se dále skládá z: •

ceny za distribuci

•

systémové služby

•

krytí vícenákladů spojených s výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů

•

činnost OTE V ceně za distribuci jsou obsaženy celkové náklady dodavatele spojené s tím, aby

v jakýkoliv okamžik, a to ve stanovené kvalitě, bylo v síti určité napětí a příkon, které si zákazník rezervoval. V této částce jsou obsaženy i náklady na údržbu, rozvoj a opravu přenosové soustavy. Dále pak náklady na měření nebo odečty. Cena za systémové služby je něco jako povinný příspěvek pro elektrárny, které nejsou primárním výrobcem elektřiny pro zákazníky, avšak jsou využívány v okamžiku, kdy dojde k výpadku nebo poruše u primárního výrobce elektřiny. V případě, že dojde k náhlé změně zatížení v elektrizační soustavě v důsledku zvýšené poptávky po elektřině,

- 26 -

jsou využity rovněž. Jsou tedy jakýmisi záložními generátory, tedy pojistkou pro spolehlivou dodávku elektřiny za mimořádných okolností. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je nákladnější než z klasických uhelných, plynových nebo jaderných zdrojů a proto tento vícenáklad musí být nějak krytý. Česká republika je motivována Evropskou unii k tomu, aby upřednostňovala výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů anebo z kombinované výroby elektřiny a tepla z důvodu vyšší ochrany životního prostředí. Podnikatelé s energií z obnovitelných zdrojů dostávají státní příspěvky na základě zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Tyto vícenáklady na výrobu elektřiny jsou následně rozpočítány mezi zákazníky, kteří je platí v konečných fakturách za elektřinu. Toto byl největší problém u fotovoltaických elektráren, kdy byla v roce 2006 nastavena výkupní cena elektřiny z tohoto obnovitelného zdroje tak, že vedla k tomu, že se pro konečné zákazníky celková cena za elektřinu rapidně zvýšila. Tento fakt je možné vyčíst i ze zprávy auditu “Audit Procesu nastavení výkupních cen fotovoltaické energie.”14 Cena za činnost OTE je paušální částka, která je poskytována státní společnosti OTE, a.s. za to, že zpracovává statistiku nabídky a poptávky na trhu s elektřinou, dále pak dlouhodobou

spotřebu

elektřiny

v ČR

nebo

provádí

konečné

zúčtování

mezi

předpokládanými a skutečnými dodávkami pro jednotlivé výrobce elektřiny. Cena za tyto služby je rozpočítána mezi konečné zákazníky, kteří ji hradí.

3.2

Podpora využívání obnovitelných zdrojů

Dle § 6 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ERÚ stanovuje výši podpory obnovitelných zdrojů energie ve formě výkupních cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů a formou zelených bonusů. Přičemž žadatel o tuto podporu má možnost si mezi nimi libovolně vybrat, nicméně není možné, aby u jedné výrobny elektřiny použil obě dvě formy podpory zároveň. Ceny výkupu u obou forem byly koncipovány tak, aby došlo k jejich patnáctileté prosté návratnosti v souladu se zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů.

14

Audit Procesu nastavení výkupních cen fotovoltaické energie [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 14. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/Aplikace_106/faq3/auditBDO_FVE.pdf

- 27 -

Výkupní cenou se rozumí částka, za kterou je vykupující povinen vykoupit od výrobce energie z obnovitelných zdrojů veškerou energii, která byla naměřena na předávacím místě distribuční nebo přenosové soustavy. Tato částka je vždy stanovena aktuálním cenovým rozhodnutím, přičemž tato částka je stanovena jako minimální. Výkupní cena je fakturována přímo vykupujícímu včetně DPH poté, co ji zaznamenal i OTE. Naproti tomu u zelených bonusů si výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů musí sám vyhledat vykupujícího, s kterým si sjedná výkupní cenu. Pro výrobce je tato forma zpravidla výnosnější, nicméně přináší sebou riziko, že nenajde vykupujícího, s kterým uzavře smlouvu. Tuto formu většinou volí výrobci, kteří energii spotřebovávají především sami např. pro chod svého vlastního podniku a pouze prodávají energii, kterou sami nespotřebují. Konečná částka za odběr elektřiny smluvním vykupujícím je vyplácena výrobci elektřiny prostřednictvím OTE a to bez DPH.

3.3

Ochrana spotřebitelů a zákazníka

Úkolem ERÚ je, aby zpřístupnil nejpočetnější skupině, tedy domácnostem, informace o cenách energii, postupu při změně dodavatele nebo o tom, co se rozumí pod pojmem kvalita dodávek. ERÚ v této oblasti poskytuje poradenský servis zákazníkům, jakým způsobem mají postupovat, pokud s nimi např. jejich dodavatel plynu nebo elektřiny nekomunikuje, dochází ke zhoršeným kvalitám dodávky energetiky, neoprávněným způsobem jsou sankcionováni atd. Zákazníci mohou ERÚ podávat stížnosti např. o nekalých obchodních praktikách, chybných vyúčtováních, problémech s připojením nebo o VOP, které poskytují spotřebitelům nižší právní ochranu, než např. zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jen v uplynulém roce 2012 ERÚ řešil 9654 stížností, což znamenalo více než dvojnásobný meziroční nárůst oproti roku 2011.15 Na základě údajů, které jsem dostal k dispozici od ERÚ mohu konstatovat také, že v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku 2013 evidoval celkem 1748 podání, z toho jich bylo 728 učiněno písemně, 895 telefonicky a 125 osobně. Pakliže rozdělíme stížnosti podle toho, kterého dodavatele se nejčastěji týkaly, pak České energetické centrum 16%, 15

Zpráva (výroční) o vyřizování agendy stížností na ERÚ za rok 2012 a 2011 [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 17. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=692

- 28 -

Bohemia Energy 14%, ČEZ 11%, Centropol 9%, RWE a E.ON shodně 8% zbylých 34% si mezi sebe rozdělily ostatní marginální dodavatelé. Nicméně je třeba vzít v potaz, že tyto procentuální údaje nezohledňují počty zákazníků jednotlivých společností, nýbrž pouze podíl na stížnostech, které obdržel ERÚ. ERÚ zde plní funkci různých organizací na ochranu spotřebitelů nicméně s tím rozdílem, že se zaměřují pouze na oblast, kterou sami regulují, tedy energetickou. Další výhodou oproti běžným organizacím na ochranu spotřebitele je ten fakt, že se jedná o správní úřad, tudíž má vyšší pravomoci dané zákonem. Může vyzvat dodavatele energetiky, aby svým zákazníkům umožnily využít jejich práv, nebo aby jim neúčtovaly vyšší ceny, než ceny regulované cenovým rozhodnutím, které ERÚ vydává atd. Pokud se i nadále chová dodavatel energetiky vůči svým zákazníkům protiprávně, může být vyřazen ze Seznamu obchodníků s elektřinou či plynem. Tam jsou uvedeni ti obchodníci, kteří souhlasili s dodržováním Etického kodexu obchodníka. V neposlední fázi může s těmito obchodníky zahájit správní řízení o uložení pokuty pro porušení některých z povinností, které jsou mu uloženy EZ. Pokud žádná z předešlých opatření ERÚ nevedou k nápravě, může jim odejmout licenci na obchodování s energetikou, čímž ERÚ zajistí “vyčištění” trhu od obchodníků s elektřinou či plynem, kteří konstantně porušují smluvní závazky a poškozují zákazníky resp. spotřebitele.

3.4

Prošetřování soutěžních podmínek

V důsledku přijetí tzv. třetího liberalizačního balíčku pro energetiku, který se skládá především ze směrnice č. 2009/72/ES, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice č. 2009/73/ES, o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, došlo k poupravení pravomocí a kompetencí ERÚ na poli hospodářské soutěže v oblasti energetiky. ERÚ je oprávněn dle § 17 odst. 7 písm. j) bod 1 EZ provádět monitoring, zda nedochází k uplatňování nepřiměřených nebo omezujících smluvních podmínek na trhu s elektřinou nebo zemním plynem. Přičemž, pokud dojde k závěru, že takové protiprávní podmínky jsou uplatňovány, má dle § 17c odst. 1 EZ povinnost informovat o této skutečnosti ÚOHS.

- 29 -

Dle § 18a odst. 1 EZ, je ERÚ příslušný k prověřování soutěžních podmínek na trhu s elektřinou a plynem, zda na těchto trzích existuje účinná hospodářská soutěž, resp. prověřuje, zda tyto trhy vůbec řádně fungují. Obdobnou pravomoc k provádění sektorových šetření má i ÚOHS v § 20 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Z tohoto plyne, že ÚOHS je i nadále obecně příslušný k prověřování, zda nedochází k porušování hospodářské soutěže, avšak ERÚ získal pravomoc, se tímto prověřováním na poli energetiky, zabývat taktéž. Aby nedocházelo ke zbytečnému paralelnímu prošetřování stejných skutečností, jak ze strany ERÚ, tak ze strany ÚOHS, tak je právě v § 17c odst. 1 EZ ustanovení o povinnosti poskytovat si navzájem mezi těmito úřady potřebné informace o probíhajících řízeních resp. vyšetřováních na poli regulace hospodářské soutěže v oblasti energetiky. Nicméně pokud dojde k samotnému řešení zjištěných nedostatků, tak každý z úřadů jej řeší jiným způsobem dle svých kompetencí. ÚOHS je oprávněn navrhovat řešení, která vedou ke zlepšení soutěžních podmínek např. vydávat zprávy, které obsahují doporučení ke zlepšení soutěžních podmínek. Tento postup se uplatňuje při řešení méně závažné situace. Pokud dojde ke zneužití dominantního postavení nebo např. uzavření kartelové dohody mezi více soutěžiteli, tak zde postupuje ÚOHS tak jak mu ukládá § 22 v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Naproti tomu, pokud ERÚ zjistí, že na trhu neexistuje účinná hospodářská soutěž a zároveň ÚOHS není příslušným pro rozhodnutí ve věci, pak je ERÚ oprávněn přistoupit k takovému uložení individuálního nebo obecného opatření, o kterém se domnívá, že povede k odstranění příčin vzniku takového stavu. ERÚ tedy plní doplňkovou úlohu pro řešení situací na trhu s energetikou, které nebyly vyvolány protiprávním jednáním soutěžitelů.

3.5

Podpora hospodářské soutěže v energetice

V souvislosti s uvolněním trhu díky tzv. liberalizačním balíčkům začal ERÚ podporovat vyšší konkurenci v energetickém odvětví. To vedlo k tomu, že na trhu již nejsou pouze podniky s dominantním postavením typu ČEZ, E.ON nebo RWE, ale i mnohem menší dodavatelé např. Bohemia Energy, Lama energy, Europe Easy Energy, kteří “tlačí“ cenu pro zákazníky dolů. Nicméně je třeba vnímat tuto konkurenci poněkud jinak, než je tomu

- 30 -

v jiných odvětvích, kde každý využívá pouze svoji infrastrukturu, např. mobilní operátoři. Operátoři mají každý své vlastní vysílače. V případě energetiky je nemyslitelné, vzhledem k pořizovací ceně, nákladům na údržbu a bezpečný provoz, aby každý obchodník s elektřinou nebo zemním plynem vytvářel vlastní infrastrukturu, kterou by využíval sám. Proto je v § 2 odst. 2 písm. b) bod 14 EZ ustanovení o povinnosti zpřístupnění této infrastruktury i pro jiné účastníky trhu s elektřinou, než kteří ji na své náklady vybudovali. Nad dodržováním tohoto ustanovení provádí ERÚ monitoring dle § 17 odst. 7 písm. j) bod 2 EZ. Pokud se ale nad touto skutečností hlouběji zamyslíme, dospějeme k závěru, že je nezbytné, aby na tomto trhu byly subjekty, které jsou natolik ekonomicky silné, aby byly schopny na své náklady vytvořit takovou infrastrukturu, která zabezpečí každému zákazníkovi přístup do této soustavy. Nehledě na to je nezbytné, aby na trhu byl subjekt, který bude schopen postavit zdroje energie, ať už v podobě např. jaderné, uhelné či fotovoltaické elektrárny, neboť vstupní investice do těchto staveb jsou v řádech miliard korun. To sebou nese i to riziko, že se tento subjekt bude chovat do jisté míry nezávisle na své konkurenci. Zde plní svoji úlohu právě ERÚ, jehož úkolem je mimo jiné monitorování dle § 17 odst. 7 písm. j) bod 1 EZ, zda nedochází k uplatňování omezujících nebo nepřiměřených podmínek, tak jak o této problematice bylo pojednáno v předcházející podkapitole 3.4 DP.

3.6

Vykonávání dohledu nad energetickými trhy

ERÚ má povinnost dle § 17 odst. 4 EZ zejména chránit oprávněné zájmy spotřebitelů a zákazníků v energetických odvětvích, čímž je myšlena např. pravomoc při: regulaci cen, výkonu dohledu nad trhy v energetických odvětvích, podpoře hospodářské soutěže v energetických odvětvích, podpoře decentralizované výroby elektřiny atd. Dále pak vykonává dohled nad trhem s energetikou tím způsobem, že provádí průběžný monitoring, o kterém bylo zmíněno v předcházejících dvou podkapitolách 3.4 a 3.5 DP. V konečném důsledku se na dohledu nad energetickým trhem mohou účastnit i sami zákazníci, kteří mají možnost kdykoliv ERÚ informovat o protiprávním jednání, kterého se dopustil nebo dopouští, držitel licence na obchod s energetikou. ERÚ následně shromažďuje a posléze projednává jednotlivé stížnosti zákazníků např. na nekalé obchodní praktiky jednotlivých

- 31 -

obchodníků s energetikou. Nicméně nejčastější typy těchto stížností rovněž zveřejňuje na svých internetových stránkách, čímž varuje zákazníky, na jaké nekalé obchodní praktiky si mají dát pozor při uzavírání smluv v oblasti trhu s energetikou. ERÚ vypracoval v souladu s § 17 odst. 4 EZ, Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích, který napomáhá při vytváření a prosazování pravidel poctivého obchodního styku.

3.6.1 Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích Po četných konzultacích ERÚ s obchodníky v oblasti energetiky se ERÚ rozhodl využít své pravomoci v oblasti vydávání právních aktů, které směřují ke zlepšení právní ochrany zákazníků v energetických odvětvích dle § 17 odst. 4 EZ a dne 26. června 2012 schválil Etický kodex obchodníka (dále jen Kodex). Tento Kodex nabyl účinnosti 2. července 2012 a jeho úkolem je napomáhání při prosazování poctivého obchodního styku, jak ve vztahu mezi obchodníkem a zákazníkem, tak mezi dvěma obchodníky. Kodex dále obsahuje elementární pravidla profesionálního a etického přístupu obchodníka při uzavírání smluv v oblasti energetiky a poskytování služeb s tím souvisejících. Jeho přesné znění je zveřejněno na webových stránkách ERÚ.16 Kodex se skládá ze dvou částí. První část je samostatný Kodex, který obsahuje 29 bodů s ustanoveními, která zajišťují poctivé jednání obchodníků s energetikou. Druhou částí tohoto Kodexu je Seznam obchodníků s elektřinou či plynem (dále jen Seznam), kde je uveden název obchodníka, identifikační údaje a datum přihlášení do tohoto Seznamu. Jak již z názvu tohoto Seznamu plyne, mohou s tímto Kodexem vyslovit souhlas, jak obchodníci s elektřinou, tak obchodníci se zemním plynem. ERÚ průběžně zařazuje a aktualizuje tento Seznam těmi obchodníky, kteří vyslovili s Kodexem souhlas a je rovněž zveřejněn na webových stránkách ERÚ.17

16

Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/sdeleni_ERU/Etický%20kodex%20obchodn%C3%ADka%20v%20energeti ckých%20odvětv%C3%ADch2.pdf 17 Seznam obchodníků s elektřinou či plynem [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 13. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Seznam_obchodniku_2013-03-08.pdf

- 32 -

Podstatou tohoto kodexu je, aby k němu obchodníci s energetikou přistoupili a zavázali se tím k jeho dodržování. Výraz souhlasu mohou také projevit např. tím, že ho zveřejní na svých webových stránkách, čímž dají jasně najevo svým zákazníkům, že při spolupráci s nimi, by veškerá jednání měla proběhnout řádně a bez nekalých obchodních praktik a ujednání, která bývají často skryta ve VOP. Podle statistických údajů o počtu udělených licencí18 pro obchod s elektřinou nebo plynem je ovšem nutno dodat, že dle Seznamu se k tomuto Kodexu dosud mnoho obchodníků, kteří obchodují s plynem nebo elektřinou, nepřipojilo. Pouze 38 z cca 500 obchodníků se vyslovilo pro jeho znění. Pokud dojde k porušení Kodexu, neobsahuje ustanovení, které by umožňovalo podle něj uložit peněžní sankci. Avšak nic nebrání ERÚ zahájit s obchodníkem správní řízení o uložení sankce dle § 91 a násl. EZ, pokud došlo k porušení některého ustanovení EZ. Jakmile ERÚ shledá, že došlo k porušení, některého z ustanovení Kodexu, vyzve povinný subjekt, tedy obchodníka s energetikou, k učinění opatření, která povedou k nápravě tohoto protiprávního stavu. ERÚ uloží povinnému subjektu rovněž povinnost informovat jej o způsobu nápravy tohoto protiprávního stavu. V případě, že povinný subjekt neučiní vhodná opatření vedoucí k nápravě, pak ERÚ vydá pravomocné rozhodnutí. V něm je konstatováno, že došlo k porušení Kodexu a z toho důvodu jej ERÚ vyřazuje ze Seznamu. Obchodník nicméně má i nadále právo být do tohoto Seznamu opětovně zařazen a to za té podmínky, že ERÚ dostatečně prokáže, že sjednal nápravu, která vedla k odstranění protiprávního stavu. Tuto možnost vnímám jako největší nedostatek tohoto Kodexu, neboť dle mého názoru by toto zařazení zpět do Seznamu mělo být lépe specifikováno, aby nedocházelo k opakovanému porušování Kodexu s tou vidinou, že se nic zásadního pro obchodníka nezmění, jelikož Kodex poruší, následně protiprávní stav napraví, čímž získá možnost opětovně požádat o zařazení do Seznamu. Obchodníci se dobrovolně vyslovili pro souhlas s tímto Kodexem, tudíž by měli zcela ve svém zájmu, aby si nezhoršovali konkurenční postavení na trhu, dodržovat tento Kodex. Tedy jednat tak, aby Kodex neporušili. A na této rovině bych ctil Pacta sunt servanda. Pokud by jej porušili, pak je na místě, aby nedošlo ke zkreslení tohoto Seznamu a nebyli tak zařazeni zpět. V případě okolností hodných

18

Seznam držitelů licencí pro obchod s elektřinou a plynem [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 13. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=265

- 33 -

zvláštního zřetele např. dostatečné neprokázané porušení Kodexu, bych ponechal na ERÚ v rámci správního uvážení, zda jej zařadí zpět, či nikoliv.

3.7

Rozhodování sporů týkající se energetiky

Dle § 17 odst. 7 písm. a) EZ přísluší ERÚ rozhodovat spory, jak mezi dodavateli energetiky, tak mezi dodavatelem a zákazníkem. ERÚ často plní úlohu smírčího soudu, kdy jeho cílem je dosáhnout spravedlivého rozhodnutí neshody mezi subjekty a předejít tak klasickému správnímu nebo soudnímu řízení. Tuto pravomoc má ERÚ ovšem pouze v případě, že s takovým smírčím řízením souhlasí všichni účastníci řízení. Pokud zákazník bude iniciovat zahájení řízení např. prostřednictvím podání stížnosti ERÚ, pak toto řízení bude v první fázi probíhat u ERÚ. A bude mít povahu právě onoho smírčího řízení. Teprve pokud spor nebude vyřešen smírně, pak jej převezme buď ERÚ, jakožto správní orgán a bude spor řešit ve správním řízení anebo pokud nebude věcně příslušný pro rozhodnutí takového sporu, pak účastníkům doporučí, aby se obrátili na příslušný soud. Naproti tomu dodavatel, který bude chtít zahájit řízení se svým zákazníkem, pak nemá možnost věc předat ERÚ, nýbrž může se pouze obrátit na soud, prostřednictvím podání příslušné žaloby. Tedy, pokud dodavatel bude např. vymáhat deaktivační poplatek, pak nemá jinou možnost, než podat žalobu o splnění povinnosti dle § 80 písm. b) OSŘ. Zákazník posléze většinou splní svou povinnost zaplatit, na základě rozsudku soudu. Pokud se ovšem domnívá, že byl poškozen na svých právech a např. dodavatel neměl nárok na takový aktivační poplatek, pak má možnost na tuto skutečnost upozornit ERÚ. Ten následně zahájí šetření ve věci a může i rozhodnout, že skutečně dodavatel v daném případě neměl nárok na aktivační poplatek a uloží mu povinnost jej zákazníkovi vrátit. ERÚ rozhoduje taktéž spory, které se týkají neoprávněného odběru energetiky, který vznikl jedním z důvodů uvedených v § 51 EZ. Jedním z častých problémů je, že zákazník platně ukončí svoji stávající smlouvu s dodavatelem a nestihne včas uzavřít smlouvu novou. Pak v okamžik, kdy dojde k ukončení stávající smlouvy, se zákazník automaticky dostává do situace, kdy do jeho odběrného místa je i nadále dodávána energetika, nicméně zákazník nemá platně uzavřenou novou smlouvu, což zakládá situaci

- 34 -

neoprávněného odběru dle § 51 odst. 1 písm. a) EZ. Tato situace je zpravidla řešena bez sankce, pakliže je pro dané odběrné místo uzavřena smlouva nová v přiměřené lhůtě cca do 8 dnů. Dále pak ERÚ rozhoduje o poskytnutí náhrad za nedodržení standardů kvality dodávky plynu nebo elektřiny na základě § 17 odst. 7 písm. e) bodu 3 EZ. Z toho důvodu také ERÚ uveřejňuje na svých stránkách formuláře s žádostmi o poskytnutí náhrad. Blíže o standardech kvality dodávky energetiky je pojednáno v kapitole 5 DP.

- 35 -

4

Nekalé obchodní praktiky podomních prodejců energetiky

Možnost změny dodavatele energetiky sebou přinesla i jisté negativum v podobě rizika příchodu podomního prodejce energetiky do domácnosti, který usiluje o signataci jeho “výhodnější“ smlouvy na dodávku elektřiny či plynu. Na základě konzultace s oddělením ochrany zákazníka při ERÚ je zde uvedeno několik nejčastějších postupů podomních prodejců, které jsou minimálně contra bones mores, avšak častěji nekalými obchodními praktikami. Na začátek je třeba uvést, že renomovaný dodavatel energetiky, nikdy neobchází své zákazníky v nahodilých termínech. Vždy tak činí pouze v předem oznámených termínech a to, jak pro odečet, kontrolu nebo údržbu elektroměru, tak plynoměru, přičemž na vyžádání zákazníka se může prokázat průkazem, kde je uveden dodavatel energetiky, pro kterého daný úkon provádí. Pravdivost tohoto tvrzení si může zákazník dále ověřit přímo na zákaznické lince příslušného dodavatele. Pokud jsou tedy zákazníci “navštíveni“ v jiný předem neoznámený termín, pak se skoro jistě jedná o podomního prodejce energetiky konkurenčního dodavatele. A jak postupuje takový podomní prodejce? Tedy osoba se nejčastěji domáhá vstupu do domácnosti pod záminkou kontroly plynoměru či elektroměru. Poté co tuto kontrolu “naoko“ provede, požádá zákazníka o předložení vyúčtování za služby spojené s dodávkou energetiky za účelem jejich “kontroly.“ Nicméně ve skutečnosti neprovede kontrolu tohoto vyúčtování, nýbrž pouhou analýzu. Mimo jiné toto vyúčtování poskytne osobě rovněž veškeré identifikační údaje o zákazníkovi, které použije pro předvyplnění jeho nové smlouvy. Tato analýza posléze osobě poslouží k tomu, aby byla schopna navrhnout zákazníkovi lepší cenu za energetiku, než platí svému stávajícímu dodavateli. Procházení vyúčtování často doplňuje otázkami na zákazníka, které směřují k jeho spokojenosti se stávajícím dodavatelem, dotazuje se na služby spojené s energetikou, které jsou mu poskytovány, četnost omezení nebo přerušení dodávky energetiky v posledních měsících a v neposlední řadě na spokojenost s cenou, kterou musí platit za energetiku. Zákazník často odpoví záporně a v této chvíli začne osoba nabízet klientovi novou smlouvu o dodávce s lepší cenou za energetiku. Touto nabídkou zákazník zjistí, že “kontrolor měřičů energetiky“ je vlastně pouhým podomním prodejcem konkurenčního dodavatele energetiky. Nabídka, kterou podomní prodejce nabízí se na první pohled často opravdu zdá být výhodnější, nicméně chytrý podomní prodejce nelže,

- 36 -

nýbrž říká pouze “polopravdu“ a již neupozorní zákazníka na poplatky, které musí zákazník zaplatit např. při aktivaci nové smlouvy. Nebo jej neupozorní na fakt, že předčasné ukončení stávající smlouvy sebou přinese pravděpodobně i deaktivační poplatek u stávajícího dodavatele. Díky těmto poplatkům stávajícího a nového dodavatele energetiky se celková cena navýší, což může vést k tomu, že z “výhodné nabídky“ se rázem stane nabídka nevýhodná. Podomní prodejci žádají o okamžité podepsání jejich nové smlouvy pod záštitou, časově omezené a cenově výhodné nabídky, čímž se dopouští protiprávního jednání dle přílohy 1 písm. f) zákona o ochraně spotřebitele. Zákazníkovi neposkytnou dostatečný čas k prostudování nabízené smlouvy, ti často “podlehnou“ a smlouvu podepíší. Nehledě na to, že podomní prodejci často odmítají předložit VOP, v kterých jsou právě např. aktivační poplatky uvedeny. Nicméně pokud zákazník novou smlouvu podepíše, náleží mu taktéž právo na odstoupení od takové smlouvy dle § 57 odst. 1 OZ, neboť na smlouvu o dodávce energetiky zákon nahlíží jako na smlouvu o dodávce zboží. Značný problém představuje skutečnost, že v době, kdy vstoupilo v platnost toto ustanovení týkající se odstoupení od distanční smlouvy, se ještě nevědělo, že bude třeba, aby upravovalo i odstoupení od smluv týkající se energetiky. Lhůty jsou takové, že není možné je dodržet, neboť samotná dodávka energetiky přichází zhruba ve lhůtě jednoho měsíce po uzavření smlouvy, tudíž je zcela nemožné dodržet lhůty pro odstoupení od takto distančně uzavřené smlouvy a je nezbytné učinit výpověď smlouvy, která sebou ovšem přinese v lepším případě tříměsíční výpovědní lhůtu. Čistě teoreticky, i v případě, že by zákazník byl připojen ve stejný okamžik, kdy smlouvu uzavřel, pak by bylo třeba řešit, kdo poskytne úhradu za již odebranou energetiku, neboť není možné, aby ji nikdo neuhradil. Zřejmě by tedy dodavatel musel postupovat soudní cestou a podával by žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Nicméně tím by se výhoda zákazníka, v podobě jednoduchého odstoupení od distanční smlouvy o dodávce energetiky, naprosto vytratila a naopak by celou situaci jen zkomplikovala. Z tohoto ustanovení plyne, že zákazník má právo od smlouvy, která byla uzavřena mimo obvyklé prostory k podnikání dodavatele, což je právě podomní prodej, odstoupit ve lhůtě 14 dnů od podpisu nové smlouvy a to bez jakékoliv sankce nebo udání důvodu. Pokud dosud nedošlo ke splnění dodávky služby, což je v tomto případě začátek fyzického dodávání energetiky do odběrného místa, pak může zákazník odstoupit od smlouvy do

- 37 -

jednoho měsíce od jejího podpisu. Pokud podomní prodejce nesplní povinnost, písemně upozornit zákazníka na možnost odstoupení od smlouvy může zákazník odstoupit dle § 57 odst. 3 až ve lhůtě 1 roku. Podomní prodejce nicméně tuto povinnost splní většinou v té míře, že odkáže na své VOP, kde je taková možnost uvedena. A s těmito VOP zákazník vysloví souhlas, svým podpisem. Nicméně všem těmto povinnostem se podomní prodejce někdy vyhne tím způsobem, že si nechá mimo novou smlouvu, podepsat i potvrzení o tom, že si zákazník vyžádal návštěvu podomního prodejce u sebe doma za účelem signatace nové smlouvy o dodávce energetiky. Občas se ustanovení s tímto obsahem vyskytuje i přímo ve VOP. Pak již na novou smlouvu není nahlíženo jako na smlouvu, která byla uzavřena mimo dodavatelovy obvyklé prostory k podnikání, čímž zákazník ztratí právo odstoupit od smlouvy bez možných vedlejších sankcí. Vůbec největší riziko pro zákazníka ovšem představuje zfalšování jeho podpisu na smlouvě o dodávce energetiky. V takovém případě se zpravidla dozví skutečnost, že souhlasil s novou smlouvou, až v okamžiku, kdy mu přijde vyúčtování za dodávku energetických služeb od nové společnosti. Tehdy většinou nemá možnost od této smlouvy odstoupit, neboť lhůta pro odstoupení od smlouvy již uběhla. V takovém případě má možnost postupovat dvěma způsoby. Může se obrátit na ERÚ, aby určil na základě své pravomoci v § 17 odst. 7 písm. e) bod 2 EZ, zda právní vztah vznikl, či nikoliv, neboť i ERÚ může zkoumat platnost podpisu např. pomocí holografních posudků. Anebo může postupovat standardní soudní cestou, tedy podat v rámci civilního řízení, žalobu o určení dle § 80 písm. c) OSŘ, zda právní vztah vznikl či nikoliv. V rámci trestního řízení, pak může podat i trestní oznámení pro trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji dle § 180 TZ nebo pro trestný čin podvodu dle § 209 TZ. Praxe je ovšem taková, že skoro ve všech případech v minulosti byla tato trestní oznámení odložena z důvodu nedostatečné výše škody, tudíž tento postup nemá mnoho šancí na úspěch. Pokud zákazník uvažuje o změně dodavatele, měl by si v prvé řadě porovnat nabídky jednotlivých dodavatelů, přičemž neporovnávat pouze cenu, nýbrž i VOP. U těch by se měl zaměřit právě na výši aktivačního poplatku, případně jiných poplatků, které dodavatel pojmenovává záměrně jinak, aby zákazníka uvedl v omyl. Což následně vypadá, že žádný aktivační poplatek neúčtuje. Dále se zaměřit na podmínky, za jakých může od smlouvy odstoupit, případně délku výpovědní lhůty. K porovnání cen jednotlivých

- 38 -

dodavatelů zveřejnil ERÚ na svých webových stránkách cenový kalkulátor plateb.19 Ten po zadání údajů ze zákazníkova stávajícího vyúčtování vypočítá možnou finanční úsporu, pokud by “přešel“ k některému z konkurenčních dodavatelů. Nezohledňuje ovšem obsah VOP, tudíž ty si zákazník musí prostudovat samostatně a zvážit jejich výhodnost pro něj. Ovšem takový prostor pro porovnávání má jen ve chvíli, kdy sám uvažuje o změně dodavatele. Pokud k zákazníkovi přijde podomní prodejce s novou nabídkou nečekaně, pak by měl zákazník především žádat o dostatečnou lhůtu k prostudování veškerých dokumentů souvisejících se smlouvou. Ideální stav je, pokud mu prodejce veškeré dokumenty včetně VOP ponechá a zákazník tak má možnost si je sám v klidu prostudovat a to především bez přítomnosti podomního prodejce. Pakliže takovou možnost prodejce neposkytne nebo nadále naléhá na okamžitém podepsání nové smlouvy, lze mít důvodné podezření, že jednání nového dodavatele obsahuje nekalé obchodní praktiky. Přičemž nová smlouva pak místo úspory, přinese pro zákazníka většinou jen zdražení. Mimo jiné zde platí heslo “nepodepisovat nic, čemu nerozumím na 100%.“ Nejčastější stížnosti, které musí ERÚ řešit se týkají právě smluv uzavřených prostřednictvím podomních prodejců. V minulosti se dokonce objevil případ, kdy podomní prodejce obcházel jednotlivé byty v domě s pečovatelskou službou s vidinou jednoduchého získání prémií za nově uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že obyvateli těchto domů byli senioři staršího věku, tak se podomnímu prodejci skutečně podařilo uzavřít velké množství smluv. Byla vznesena stížnost na ERÚ a ten ji vyřešil v rámci smírčího řízení a ochoty dodavatele domluvit se mimosoudně. Neboť pokud by dodavatel na toto řešení sporu nepřistoupil, pak by jednotliví senioři museli zaplatit příslušné smluvní pokuty, což by pro řadu z nich představovalo ekonomicky likvidační skutečnost. Jedním z problémů je také, že někteří dodavatelé uvádějí, že přechod k jejich společnosti získá zákazník slevu až ve výši 5% oproti stávajícímu dodavateli. Prvotní problém je samozřejmě třeba vidět ve spojce “až,“ která vyhrazuje dodavateli právo poskytnout slevu za určitých okolností jen např. ve výši 1%, aniž by mohl být sankcionován za klamavou reklamu. Další problém je, že někteří dodavatelé tuto slevu, kterou např. skutečně poskytnou v maximální udávané výši, spojují s doplňkovými nebo asistenčními službami, které je zákazník povinen přijmout v rámci VOP. Tyto asistenční 19

Cenový kalkulátor plateb [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 21. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=457

- 39 -

služby jsou v podstatě pojistnými smlouvami, které přináší krytí určitých vícenákladů většinou v domácnosti v podobě zablokování dveří nebo zámků, opravy elektrických spotřebičů, řešení technických havárii nebo právní asistenci. Výše těchto krytí je samozřejmě omezená. Problém je v tom, že tyto asistenční služby bývají skryty ve VOP a zákazník tak většinou vůbec neví, že si takovou službu zaplatil, neboť kdyby toto bylo transparentně uvedeno v ceníku, tak by zákazník takovou smlouvu pravděpodobně nikdy neuzavřel. Vezmeme-li v potaz, že u takového dodavatele uzavře smlouvu jak o dodávce plynu tak elektřiny, pak zákazník najednou poplatek za totožné asistenční služby je povinen uhradit dvakrát, přičemž samozřejmě nezíská např. vyšší limit pojistného krytí. Celé toto vede k tomu, že zákazník sice získá např. slevu na dodávce elektřiny pro svoji chatu ve výši řádu desetikorun za rok, ale za asistenční služby zaplatí za rok navíc několik tisíc korun. Zřejmě nejzávažnější stížnost v důsledku ochrany zákazníka, kterou musel kdy ERÚ řešit, byl podomní prodej energetiky, který ovšem žádným podomním prodejem energetiky nikdy nebyl, nýbrž se jednalo o prostý podvod! Podvodník si vybíral domácnosti, jejíž obyvatelé byli lidé staršího věku a informoval je o skutečnosti, že jejich stávající dodavatel ukončuje dodávku energetiky a v brzké době zůstanou bez dodávky energetiky. Nicméně pokud mu poskytnou určitou finanční částku, tak dokáže zařídit, aby nezůstali bez dodávky energetiky. Aby podložil své tvrzení, tak vydal zákazníkům potvrzení, na němž mělo být uvedeno, že se zavazuje, že nebude pro dotyčnou domácnost přerušena dodávka energetiky, a že za tuto “výhodu“ přijal finanční odměnu. Na daném potvrzení samozřejmě nic takového nebylo, nemělo žádnou právní váhu a rovněž osobní údaje o podvodníkovi byly samozřejmě falešné. V této souvislosti podal ERÚ trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin podvodu dle § 209 TZ. ERÚ přispívá k ochraně zákazníka před nekalými obchodními praktikami podomních prodejců tím způsobem, že pravidelně zveřejňuje a aktualizuje na svých webových stránkách postupy, které praktikují při uzavírání smluv podomní prodejci, a varuje před nimi. Dále pak uvádí i informace o možnosti a podmínkách, za kterých je možné odstoupit od nové smlouvy. Právě četné stížnosti zákazníků, na nekalé obchodní praktiky podomních prodejců energetiky, vedly ERÚ k tomu, aby sepsal Kodex zmíněný v oddíle 3.6.1 DP. Ten má právě selektovat takové dodavatele energetiky, kteří nekalé obchodní praktiky neužívají. Tudíž první, na co by se měl zákazník podomního prodejce

- 40 -

energetiky dotázat je skutečnost, zda dodavatel, kterého zastupuje, vyslovil souhlas se Seznamem. Tuto informaci by si pak měl ovšem sám ověřit na web stránkách ERÚ.20 Negativní odpověď pak zákazníkovi napoví žádnou smlouvu, s tímto podomním prodejcem energetiky, raději neuzavírat.

20

viz poznámka pod čarou č. 17

- 41 -

5

Kvalita dodávek elektřiny a plynu

Veškeré výše náhrad v této kapitole jsou uvedené pro napěťovou úroveň do 1kV, maloodběratele a domácnosti, neboť tato DP pojednává především o ochraně spotřebitelů, tedy maloodběratelů resp. domácností, nikoliv velkých podniků. Nicméně v níže uvedených vyhláškách jsou obsaženy i výše náhrad pro střední odběratele a velké odběratele.

5.1

Kvalita dodávky elektřiny

ERÚ vydal vyhlášku č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice. Tou byl definován standard kvality dodávek, dále pak sankce v případě, že nedošlo k jejímu dodržení a lhůty, v jejichž rámci je možné požadovat náhradu. V DP jsou rozebrány standardy, které mají významný vliv při ochraně zákazníka. Jen podotýkám, že vyhláška obsahuje vícero standardů, než které jsou v DP rozebrány. Vyhláška obsahuje i postup jakým vykazují provozovatelé distribučních soustav a dodavatelé elektroenergetiky kvalitu dodávek a služeb. Aby mohl zákazník užívat dalších standardů uvedených v této vyhlášce, je nezbytné, aby byl k přenosové soustavě fyzicky připojen a probíhala dodávka elektřiny. Provozovatel má tedy dle § 12 odst. 1 vyhlášky povinnost zahájit dodávání elektřiny do 5 dní od chvíle, kdy byl zákazníkem o to požádán a splnil veškeré podmínky stanovené ve smlouvě o připojení. V případě prodlení provozovatele je povinen poskytnout náhradu zákazníkovi ve výši 6.000Kč za den, maximálně však 60.000Kč. Standardem kvality dodávky není myšlena dodávka elektroenergetiky jako takové, nýbrž je třeba pod tímto ustanovením rozumět zejména lhůty a postupy při řešení problémů s dodávkou elektřiny, lhůty pro vyřizování stížností zákazníků. Distributor resp. dodavatel elektroenergetiky je povinen se řídit těmito lhůtami uvedenými ve vyhlášce a v případě jejich nedodržení má zákazník právo požadovat finanční náhradu ve výši dané touto vyhláškou. Distributor nebo dodavatel má dle § 5 odst. 1 vyhlášky povinnost, v případě, že dojde k výpadku dodávky elektroenergetiky, tuto dodávku na napěťové úrovni do 1kV obnovit do 18h (pro území Prahy do 12h). Pokud tak neučiní, pak má zákazník právo na

- 42 -

finanční náhradu ve výši 10% z jeho celkové roční platby za energetiku, tak jak plyne z § 5 odst. 5 a násl. vyhlášky, maximálně však 6.000Kč. Lhůta pro uplatnění náhrady je dle § 4 odst. 4 vyhlášky, 60 dnů od chvíle, kdy došlo k ukončení přerušení přenosu nebo distribuce elektřiny. Zákazník uplatňuje náhradu za nedodržení standardu přímo u dodavatele elektřiny dle § 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky nebo u dodavatele sdružené služby na předepsaném tiskopise, který je přílohou č. 1 až 3 této vyhlášky. V případě plánovaného omezení nebo přerušení dodávky elektřiny dle § 6 odst. 1 vyhlášky, se náhrada neposkytuje za předpokladu, že došlo k oznámení a především dodržení lhůty během, které má dojít o omezení dodávky elektřiny. Pokud přerušení dodávky započalo nebo skončilo před dobou plánovanou, pak se poskytují náhrady dle § 6 odst. 2 vyhlášky, jako v případě neplánovaného přerušení dodávek elektřiny. Dále je v § 7 vyhlášky definován standard výměny poškozené pojistky v hlavní domovní pojistkové skříni nebo v kabelové skříni zákazníka. Tato výměna musí proběhnout do 6 hodin nebo do 4 hodin na území Prahy od chvíle, kdy zákazník informoval svého dodavatele o přerušení dodávky elektřiny v důsledku poškození pojistky. Pokud výměna neproběhne v této lhůtě, zákazník má nárok na náhradu ve výši 1.200Kč. Standard kvality napětí je zakotven v § 8 vyhlášky a je u každého dodavatele odlišný dle jeho Pravidel provozování přenosové soustavy nebo Pravidel provozování distribuční soustavy. Tam jsou uvedeny přípustné parametry odchylky v napájecím napětí a frekvenci. Veškeré reklamace, které se týkají nedodržení standardu dodávky elektřiny, výměny poškozené pojistky nebo kvality napětí musí být vyřízeny ve lhůtě 60 kalendářních dnů dle § 9 odst. 1 vyhlášky. V případě prodlení s vyřízením těchto reklamací má zákazník nárok na náhradu ve výši 1.200Kč za každý den prodlení, maximálně však 30.000Kč. Pokud je reklamována kvalita napětí, pak v rámci vyřízení reklamace musí být uveden i způsob, jakým bude napravena. Vzhledem k tomu, že řešení problému kolísavého napětí sebou může nést značnou časovou náročnost na lokalizování příčiny resp. její odstranění, jsou zde dány lhůty k odstranění kolísavosti v napětí poněkud delší. Pokud odstranění problému vyžaduje pouze jednoduchý zásah do zařízení distribuční soustavy je tato lhůta stanovena na 30 dnů dle § 10 odst. 1 písm. a) vyhlášky. Naproti tomu pokud je problém například v nedostatečné propustnosti sítě, která je řešitelná jen její restrukturalizací,

- 43 -

k čemuž bude zapotřebí s největší pravděpodobností i stavebního povolení, činí tato lhůta dle písm. c) 2 roky. Pokud lhůta není dodržena, pak provozovatel distribuční soustavy poskytne dle § 10 odst. 2 vyhlášky zákazníkovi 1.200Kč za každý den prodlení, maximálně však 60.000Kč. Pokud dojde k přerušení dodávky elektřiny z důvodu neuhrazení faktury za elektřinu, pak má zákazník právo dle § 19 odst. 1 vyhlášky, aby mu do 2 dnů, poté co uhradil všechny své dluhy vůči dodavateli, byla obnovena dodávka elektřiny. Toto právo vznikne za předpokladu, že se zákazník s dodavatelem dohodne na splácení dlužných plateb. Pokud dodavatel neobnoví dodávku elektřiny ve stanovené dvoudenní lhůtě, má zákazník právo na náhradu 1.200Kč za každý den, co nedošlo ke znovupřipojení, maximálně však 30.000Kč. Dále je třeba v souvislosti s vyúčtováním zmínit právo zákazníka na vyřízení reklamace vyúčtování a právo na vrácení přeplatku. Reklamaci vyúčtování, kterou zákazník podá svému dodavateli, je povinen vyřídit dle § 20 odst. 1 písm. a) vyhlášky do 15 dnů. Pokud vznikne v důsledku chybného vyúčtování rozdíl, má dodavatel povinnost tento rozdíl ve vyúčtování plateb se zákazníkem vyrovnat dle § 20 odst. 1 písm. b) vyhlášky ve lhůtě 30 dnů od oznámení reklamace. V případě nedodržení těchto lhůt náleží zákazníkovi náhrada ve výši 600Kč za každý den prodlené, maximálně však 24.000Kč. Poskytnuté náhrady z výše zmíněných standardů, které plynou při jejich nedodržení, jsou veřejnoprávního charakteru. Nicméně provozovatel distribuční soustavy odpovídá za škodu, která vznikne v příčinné souvislosti s poruchou na distribuční soustavě. Nic tedy nebrání zákazníkovi žádat i náhradu škody nebo ušlého zisku, poněvadž se jedná o soukromoprávní satisfakci, která může být uplatněna vedle veřejnoprávní. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy má povinnost dle § 21 odst. 1 vyhlášky, vést údaje o všech dlouhodobých přerušeních21 distribuce nebo přenosu elektřiny v soustavě, kterou provozuje. Hlavními ukazateli nepřetržitosti distribuce elektřiny jsou dle § 21 odst. 2 vyhlášky, počet přerušení dodávek, průměrná celková doba přerušení dodávek a průměrná doba jednoho přerušení dodávky. Tyto ukazatele vypočítává provozovatel

21

Dlouhodobé přerušení je specifikováno v § 2 písm. b) vyhlášky č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, tedy se jedná o přerušení přenosu nebo distribuce elektřiny na dobu delší než 3 minuty.

- 44 -

distribuční soustavy. Naproti tomu provozovatel přenosové soustavy vypočítává dle § 21 odst. 3 vyhlášky, průměrnou dobu trvání jednoho přerušení přenosu elektřiny a celkovou nedodanou elektřinu v kalendářním roce. Další takovou obdobnou povinností je do 31. března zpracovat souhrnnou zprávu za předcházející rok. Tato souhrnná zpráva obsahuje informace o dosažené úrovni kvality distribuce elektřiny, dosažené úrovni nepřetržitosti přenosu elektřiny a dodržování standardů dodávek. Obsah těchto zpráv se řídí podle toho, jaký subjekt tuto zprávu zpracovává. To je blíže specifikováno v § 23 odst. 2 až 5 vyhlášky. Provozovatel regionální distribuční soustavy a dodavatel, který má nad 90.000 zákazníků, předloží ERÚ zprávu a zároveň ji zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Takový provozovatel má pak dále povinnost předkládat ERÚ každý měsíc zprávu o dodržování standardů a to do 90 dnů od uplynutí posledního dne, za který se tato měsíční zpráva zpracovává. Provozovatel lokální distribuční soustavy a dodavatel, který má méně než 90.000 zákazníků, zveřejní souhrnnou zprávu způsobem umožňujícím dálkový přístup a tuto zprávu předkládá ERÚ pouze pokud si ji vyžádá. Na základě těchto souhrnných zpráv zpracuje ERÚ do 31. května následujícího roku zprávu o úrovni nepřetržitosti přenosu nebo distribuce elektřiny dle § 23 odst. 6 vyhlášky. Tuto zprávu zveřejní jednak v Energetickém regulačním věstníku a jednak způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na svých webových stránkách.22

5.2

Kvalita dodávky zemního plynu

Kvalitu dodávky plynu stanovuje ERÚ vyhláškou č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství. Tato vyhláška stanovuje standard dodávky, sankce pokud nejsou řádně plněny a lhůty pro uplatnění nároků. Vyhláška je koncipována obdobně jako vyhláška v předešlé podkapitole 5.1 DP, tedy se pokusím vymezit pouze rozdíly ve lhůtách pro uplatnění nároku a výše finančních náhrad, jenž jsou zákazníkovi poskytovány, při nedodržení standardů stanovených touto vyhláškou. Aby měl zákazník nárok na dále uvedené standardy v kvalitě dodávky plynu, je nezbytné, aby byl fyzicky připojen k soustavě. V okamžiku, kdy dojde k fyzickému

22

ERV 3/2012. 1. Zpráva o dosažené úrovni nepřetržitosti přenosu nebo distribuce elektřiny za rok 2011 [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/ERV/ERV3_2012konec.pdf

- 45 -

připojení odběrného místa do soustavy, je povinen dodavatel nebo provozovatel zahájit dodávku zemního plynu ve lhůtě do 5 pracovních dní dle § 10 odst. 1. V případě nedodržení této lhůty náleží zákazníkovi náhrada ve výši 1.500Kč za den, maximálně však 15.000Kč. Pokud následně dojde k přerušení dodávky plynu do zákazníkova odběrného místa, má dle § 4 odst. 1 vyhlášky povinnost provozovatel distribuční nebo přepravní soustavy, tuto dodávku obnovit do 48 hodin, přičemž tato lhůta počíná běžet od chvíle, kdy se o ní provozovatel dozvěděl. Přerušení dodávky může být způsobeno i vícero závadami na soustavě, pak je tedy nutné odstranit v této lhůtě všechny závady. Pokud provozovatel tuto lhůtu nedodrží, pak náleží zákazníkovi dle § 4 odst. 4 písm. a) vyhlášky náhrada ve výši 1.500Kč za každý započatý den bez dodávky plynu, maximálně však 15.000Kč. Při nedodržení termínu plánovaného omezení nebo přerušení dodávky plynu dle § 8 odst. 1 vyhlášky jsou zákazníkovi poskytnuty tytéž náhrady jako při přerušení dodávky plynu neplánované. Standard kvality plynu si určuje každý provozovatel soustavy individuálně. Avšak pro zákazníka z toho plyne, že má právo na dodávku plynu ve standardu, který je uveden, dle § 5 vyhlášky, v Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy nebo požadavcích ujednaných smlouvou inter partes. Provozovatel musí tuto reklamaci vyřídit dle § 6 odst. 1 vyhlášky do 60 dnů, pokud tak neučiní, má zákazník právo na náhradu ve výši 375Kč za každý den prodlení, maximálně však 3.750Kč. Pokud je zákazníkovi dodáván plyn se sníženou kvalitou, má povinnost obnovit dodávku v původní stanovené kvalitě do 15 dnů, pokud je tato dodávka snížené kvality plynu odstranitelná jednoduchým provozním opatřením dle § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky. Pokud lze odstranit dodávku plynu ve snížené kvalitě, jen pomocí takového opatření, ke kterému je zapotřebí stavebního povolení, pak se tato lhůta dle § 7 odst. 1 písm. c) vyhlášky stanovuje na 2 roky. Neodstraní-li provozovatel soustavy v této lhůtě dodávku ve snížené kvalitě, přísluší zákazníkovi náhrada ve výši 750Kč za každý den prodlení, maximálně však 7.500Kč. V případě, že byla zákazníkovi přerušena dodávka plynu z důvodu jeho prodlení se zaplacením faktur za dodávku plynu, pak má právo, aby mu byla dodávka obnovena do 5 pracovních dní ode dne následujícího, kdy došlo k uhrazení těchto faktur nebo k dohodě

- 46 -

o splácení těchto faktur dle § 15 odst. 1 vyhlášky. Neobnoví-li provozovatel tyto dodávky ve stanovené lhůtě, pak zákazníkovi náleží náhrada ve výši 375Kč za den, maximálně však 3.750Kč. Vyřízení reklamace vztahující se k vyúčtování plateb a následné finanční vypořádání musí proběhnout v 15 resp. 30 denní lhůtě, jinak náleží zákazníkovi náhrada ve výši 750Kč za den, maximálně však 7.500Kč. Jako v případě standardů u kvality elektřiny, i zde musí držitel licence, odpovědný za dodržování standardů této vyhlášky, vyhotovit dle § 17 vyhlášky do 31. března souhrnný výkaz dodržování standardů za předcházející rok. Vzor tohoto souhrnného výkazu je přílohou vyhlášky, přičemž následně jej vyplněný musí zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Vyhláška neobsahuje vzory pro podání žádostí o náhradu za porušení standardů, z čehož plyne, že si zákazník musí takovou žádost sám sepsat a podat ji svému dodavateli nebo provozovateli soustavy. Mimo výše uvedené náhrady má zákazník právo žádat i náhradu škody či ušlého zisku v rámci soudního řízení, tak jak tomu je i v podkapitole 5.1 DP.

5.3

Komparace obou vyhlášek

Pokud porovnáme obě vyhlášky, pak můžeme z výše náhrad, které jsou poskytovány zákazníkům při nedodržení standardů dovodit, že je mnohem větší důraz kladen na kvalitu dodávky elektřiny. I většina lhůt pro dodržení standardů při dodávce elektřiny je dána striktněji. Tomu je tak z toho důvodu, že elektřina je pro život mnohem důležitější, než plyn. Každý obydlený dům či byt de facto vyžaduje jistý neustálý přísun elektřiny např. z důvodu provozu chladničky. V podstatě každý spotřebič v domácnosti funguje díky elektřině a naproti tomu plyn je využíván většinou pouze pro topení, vaření nebo přípravu teplé užitkové vody. Pokud tedy plyn používáme např. pro vaření, pak přiměřeně dlouhé omezení při dodávce plynu je snáze akceptovatelné a substituovatelné např. restaurací, než absence elektřiny. Naproti tomu, potraviny uchované v chladničce, se dříve či později, bez dodávky elektřiny, zkazí. Další důvod proč je kvalita dodávky elektřiny tak důležitá je ten fakt, že spousta spotřebičů v domácnosti špatně odolává kolísavosti napětí v síti. Pokud

- 47 -

dojde byť i jen k chvilkovému zakolísání napětí v síti, pak se např. stolní počítač ihned vypne, což v lepším případě znamená ztrátu neuložených dat, v horším pak poškození počítače. Co se týče vyhlášky pojednávající o kvalitě dodávky plynu, vidím asi jako největší problém absenci vzorů, které by mohl zákazník sám jednoduše vyplnit a podat. Ten má tedy možnost se pouze “inspirovat“ přílohami vyhlášky č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, které takové vzory obsahují, avšak pro oblast dodávky elektřiny. Žádosti o náhradu jsou posuzovány podle svého obsahu, nicméně není to pro zákazníka již tak komfortní jako v případě, kdy žádá náhradu z porušení standardů v případě kvality dodávky elektřiny. A v neposlední řadě dodavatelé plynu a provozovatelé přepravních nebo distribučních soustav nemají informační povinnost o dodržování standardů kvality dodávky plynu vůči ERÚ. Ten tak pro plynárenské odvětví nevydává žádnou zprávu “o úrovni nepřetržitosti přenosu nebo distribuce plynu“ jako je tomu v případě elektroenergetiky. Zákazník tak nemá možnost si centrálně ověřit, jak je který dodavatel spolehlivý při dodávce plynu.

- 48 -

6

Všeobecné obchodní podmínky energetických společností

Kapitola pojednává o právním rozboru VOP společností ČEZ, BOHEMIA ENERGY, RWE Česká republika a Europe Easy Energy. Přičemž rozebírá pouze ta ustanovení, o kterých se domnívám, že jsou neobvyklá a je třeba na ně dávat pozor při podpisu smlouvy o dodávce energetiky.

6.1

ČEZ

Akciová společnost ČEZ je největším výrobcem a dodavatelem energetiky v České republice. Tržní podíl v oblasti energetiky této společnosti je cca 45%. Majoritním akcionářem této společnosti je stát.23 Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny (dále jen VOPD) jsou dostupné v platném znění na obchodních místech, tedy v kancelářích, provozovnách a dále pak způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na web stránkách společnosti ČEZ24 (dále jen Obchodník), čímž splňuje Obchodník povinnost uvádět pravdivé a úplné informace o podmínkách dodávky energie, která je mu uložena dle § 10 odst. 1 písm. j) EZ. Článek I. odst. 3 písm. b) „smlouvy o dodávce elektřiny (dále jen „Smlouva“); ustanovení ve Smlouvě mají před ustanoveními VOPD přednost, pokud jsou s nimi v rozporu.“ Z tohoto ustanovení vyplývá, že Obchodník sice VOPD při uzavření Smlouvy užívá, nicméně ponechává si právo se od těchto podmínek kdykoliv odchýlit a to v rozmezí Smlouvy, která jsou v rozporu s těmito VOPD. Tedy ustanovení, která jsou obsažena ve Smlouvě, mají přednost před těmi obsaženými ve VOPD. Na druhou stranu pro zákazníka může za jistých okolností být toto výhodné, pokud se s Obchodníkem domluví na nějakém ujednání, které např. VOPD výslovně zakazují. Např. si individuálně sjednají kratší výpovědní lhůtu, než jaká je stanovena v čl. III odst. 8, tedy 3 měsíce. Článek I odst. 6 určuje, že Smlouva musí být uzavřena písemně pouze za předpokladu, že se jedná o smlouvu na dobu určitou. Na toto navazuje odst. 8, dle nějž může být smlouva měněna i nepísemným dodatkem, pokud tuto změnu žádá zákazník. U 23

Struktura akcionářů [online]. Skupina ČEZ. [cit. 25. 3. 13]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/ospolecnosti/cez/struktura-akcionaru.html 24 Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny [online]. Skupina ČEZ. [cit. 25. 3. 13]. Dostupné z: http://www.cez.cz/edee/content/file/pece-a-podpora/cezprodej-vopde-11-12.pdf

- 49 -

smlouvy na dobu neurčitou se považuje zaplacení první zálohy nebo platby za vyúčtování dodávky elektřiny, za souhlasný projev akceptace Smlouvy. Na základě tohoto ustanovení je tedy možné uzavřít smlouvu i např. prostřednictvím telefonu, přičemž Obchodník není povinen zaslat zákazníkovi následně smlouvu k podepsání. Pro zákazníka z toho plyne, že pokud učiní např. změnu dodavatele elektřiny, pak do prvního zaplacení úhrady za elektřinu u nového dodavatele, má možnost od smlouvy odstoupit. V praxi ovšem tento Obchodník spíše zasílá smlouvu k podepsání předem, aby předešel zbytečným právním sporům ohledně platnosti smlouvy. Článek I odst. 7 určuje, zda se použije obchodní zákoník či OZ. V tomto odstavci je určeno, že Smlouva uzavřená mezi Obchodníkem a osobou, která není podnikatelem, se řídí ustanoveními OZ. Naproti tomu, je-li Smlouva uzavřena mezi Obchodníkem a osobou, která odebírá elektřinu pro účely svého podnikání, pak se Smlouva řídí obchodním zákoníkem. Tuto skutečnost je třeba zohlednit při podpisu Smlouvy a je třeba zvážit, zda je pro mě výhodnější v tomto vztahu vystupovat jako právnická nebo fyzická osoba. Článek II odst. 7 písm. a) zakazuje zákazníkovi uzavřít smlouvu o dodávce elektřiny pro totéž odběrné místo, s jiným obchodníkem s elektřinou. Porušení tohoto zákazu je podstatným porušením Smlouvy a má za následek možnost uložení smluvní pokuty pro zákazníka ve výši 10.000Kč dle čl. V odst. 2 písm. c). Z tohoto důvodu je třeba přesně načasovat změnu dodavatele elektřiny, aby např. v poslední den původní smlouvy, nebyla do odběrného místa dodávána elektřina simultánně od dvou různých dodavatelů. Článek III odst. 7 umožňuje každému z účastníků odstoupit od smlouvy, pokud je s protější stranou zahájeno insolvenční řízení. Pokud je s Obchodníkem zahájeno insolvenční řízení, pak pro zákazníka je tato skutečnost do značné míry výhodná, neboť je mu tím umožněno učinit v podstatě okamžitou změnu dodavatele elektřiny, bez výpovědní lhůty v délce 3 měsíce dle odst. 8. Naproti tomu pokud je zahájeno insolvenční řízení se zákazníkem, pak odstoupení od smlouvy ze strany Obchodníka, pro něj může znamenat např. definitivní ukončení výroby, přestože by jinak mohla výroba pokračovat pod dohledem správce konkurzní podstaty, čímž by mohly být např. zaplaceny ještě některé dluhy zákazníka. Článek III odst. 9 umožňuje zákazníkovi odstoupit od smlouvy do 5 dnů před zahájením dodávky elektřiny. Toto ustanovení může být pro zákazníka za jistých okolností

- 50 -

jak výhodné, tak nevýhodné. Výhodné pro něj je zejména v případech, kdy má být zahájena dodávka elektřiny např. až za 2 měsíce od podpisu smlouvy, neboť dle § 57 odst. 1 OZ by již nemohl smlouvu vypovědět, nicméně toto ustanovení ve VOPD mu to umožňuje, tudíž jde nad rámec zákona. Nevýhodné je pro zákazníka ovšem v situacích, kdy k zahájení dodávky elektřiny má dojít např. do 15 dní od podpisu. V takovém případě by totiž zákazník musel smlouvu vypovědět již 10. den od podpisu, tudíž by došlo ke zkrácení zákonné lhůty pro odstoupení od smlouvy bez udání důvodu, dle § 57 odst. 1. Domnívám se tedy, že za jistých okolností, by toto ustanovení ve VOPD mohlo být neplatné, neboť zákazníka zkracuje na jeho zákonem zaručených právech. V článku IV odst. 1 písm. b) si obchodník vyhrazuje právo změnit zákazníkovi Produkt nebo Produktovou řadu bez jeho souhlasu, pokud zákazník neplní podmínky pro řádné přiznání daného Produktu. Dále pak zákazník má možnost změnit Produkt ve smlouvě pouze jednou za 12 měsíců. Toto ustanovení mám za značně omezující, nicméně dle mého názoru je možné se mu vyhnout tím, že zákazník odstoupí od smlouvy samozřejmě s příslušnou 3 měsíční výpovědní lhůtou a následně uzavře novou smlouvu o dodávce elektřiny, která již bude obsahovat jiný Produkt. Dále pak v témže odstavci je třeba vzít na vědomí skutečnost, že veškeré ceny uvedené v Ceníku Obchodníka jsou uvedeny bez příslušných daní nebo poplatků. Tudíž výsledná cena není konečná a zákazník si ji musí dopočítat samostatně. Dle článku IV odst. 4 je Obchodník oprávněn stanovovat a měnit výši, splatnost a počet záloh za odebranou elektřinu v průběhu Zúčtovacího období závisle na tom, jaké množství elektřiny skutečně zákazník odebral a očekává se, že i nadále odebírat bude. Dále pak má Obchodník právo stanovovat zálohy i takové, které nebyly ve smlouvě sjednány. Obchodník k tomuto kroku může přistoupit pouze za předpokladu, že zákazník opakovaně nedodržuje smluvené platební podmínky příslušných záloh dle platebního kalendáře. Pokud se zákazník domnívá, že výše záloh je stanovena neadekvátně, pak má možnost tuto reklamaci uplatnit, v souladu s čl. VI odst. 3, pouze do splatnosti první takové zálohy za vyúčtování. V případě, že nedojde k včasnému zjištění upravené zálohy, např. pokud zákazník platí zálohy pomocí trvalého příkazu v bance, pak bude muset zákazník platit upravené výše záloh po celou dobu stanovenou Platebním kalendářem.

- 51 -

Dle článku VII odst. 2 je místně příslušný soud vždy podle sídla Obchodníka a to i v případě, že jde o řízení s mezinárodním prvkem. Nicméně domnívám se, že právě zde je zákazník zkrácen na svých právech, neboť dle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 44/2001/ES mu přísluší právo žalovat jak v místě sídla Obchodníka, tak v místě bydliště zákazníka, což může být klidně i v zahraničí. A dále pak dle čl. 16 odst. 2 téhož nařízení, přísluší zákazníkovi právo, aby byl žalován v místě bydliště zákazníka. Toto se týká nicméně pouze zákazníka, jakožto spotřebitele.

6.2

BOHEMIA ENERGY

Tato společnost obchoduje s elektřinou a plynem a dosud nevyslovila souhlas s Kodexem. Často bývá zmiňována jako problematický dodavatel energetiky v různých internetových diskusích. Rovněž ERÚ zmiňuje tohoto Obchodníka v souvislosti s uplatňováním nekalých obchodních praktik. VOP této společnosti BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. (dále jen Dodavatel) jsou zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na jejich web stránkách.25 Dále je třeba na úvod říci, že tento Dodavatel nemá v podstatě žádná klientská centra, kam se může zákazník dostavit a osobně se informovat. Tento Obchodník často uzavírá smlouvy prostřednictvím podomních prodejců. Na trhu je to spíše menší Dodavatel, který měl 403 168 zákazníků k 31. 12. 2012.26 Článek B odst. 2 umožňuje Dodavateli účtovat ceny dle ceníku platného v době plnění, což znamená, že smluvená cena v podstatě může být kdykoliv změněna. Dodavatel tedy v tomto ustanovení naprosto pomíjí možnost fixního ujednání ceny za elektřinu. Dle mého názoru by měl Dodavatel účtovat dle platného ceníku v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k tomu, že výše cen regulovaná ERÚ může být měněna, aniž by tím došlo k porušení smlouvy. V ustanovení článku B odst. 8 je značný prostor pro libovůli Dodavatele. Není zde specifikováno přesně, za jakých podmínek je možné přistoupit k určení odlišné ceny od “běžného“ zákazníka. Slovní spojení „… například na objemu poskytovaných služeb“ považuji za nedostatečné. Další část tohoto ustanovení pojednává o poskytování, různým 25

Všeobecné obchodní podmínky [online]. BOHEMIA ENERGY. [cit. 26. 3. 13]. Dostupné z: http://www.bohemiaenergy.cz/res/files/doc/ocr_ramcova_smlouva.pdf 26 Statistický údaj o počtu zákazníků [online]. BOHEMIA ENERGY. [cit. 26. 3. 13]. Dostupné z: http://www.bohemiaenergy.cz/domacnosti-o_bohemia_energy-historie

- 52 -

zákazníkům taktéž různou kvalitu služeb a různou úroveň péče. To je dle mého názoru možno vnímat i jako diskriminující ustanovení, neboť není možné, aby zákazník z řad domácnosti odebíral takové množství energie, jako velkoodběratel. Dle mého názoru by měl být zákaznický servis poskytován ve stejné kvalitě všem zákazníkům, tedy jak maloodběratelům, tak velkoodběratelům. Ustanovení článku B odst. 11 zmiňuji jen z toho důvodu, že zde jsou poprvé ve VOP zmíněny tzv. aktivační poplatky, o kterých bylo pojednáno v kapitole 4 DP. Již samotné uvedení aktivačního poplatku sebou přináší tu skutečnost, že se v těchto VOP nebo v ceníku s tímto poplatkem počítá. V článku B odst. 14 považuji za neseriózní ujednání, které se týká poštovní poukázky. Pokud zákazníkovi vznikne přeplatek u Dodavatele, pak jej zákazníkovi vrátí na účet, který je uveden ve smlouvě. Nicméně v případě, že zákazník nemá zřízen účet nebo jej nemá ve smlouvě uveden, pak je možné vrátit peníze pouze prostřednictvím poštovní poukázky, přičemž je zákazník povinen, dle tohoto ustanovení, hradit si příslušné poštovní poplatky. Standardní dle mého názoru je, že osoba, která něco posílá, také hradí náklady s tím spojené, tím spíše, že zde jde o zákazníka-spotřebitele, nikoliv o obchodního partnera. Článek B odst. 16 obsahuje ujednání o aktivačních poplatcích, která zavazují zákazníka k jeho uhrazení, pokud bude smlouva uzavřena pomocí zprostředkování. Nutno podotknout, že výše tohoto poplatku není v ceníku poplatků27 blíže specifikována. Vzhledem k tomu, že tento Dodavatel má jediné klientské centrum v Praze, pak většina zákazníků uzavře smlouvu buď prostřednictvím internetu anebo častěji prostřednictvím podomního prodejce. Smlouva uzavřená prostřednictvím podomního prodejce je do značné míry i smlouva o zprostředkování dle § 774 OZ a tudíž toto zprostředkování se provádí za úplatu. Aktivační poplatek je tedy v podstatě úplata pro podomního prodejce. Článek C odst. 6 písm. b) obsahuje poměrně striktní ujednání o sdělení stavu měřidla, neboť dle mého názoru lhůta tří dnů je poměrně krátká. Další negativum vidím v části, kde je pojednáno o nahlášení poruchy měřidla, neboť Dodavatel vyžaduje, aby mu tato porucha byla sdělena písemnou formou. Pokud by umožňoval nahlásit poruchu měřidla např. i prostřednictvím zákaznické linky, pak by nedocházelo ke zbytečným průtahům a 27

Ceník poplatků [online]. BOHEMIA ENERGY. [cit. 26. 3. 13]. Dostupné z: http://www.bohemiaenergy.cz/res/files/doc/cenik_poplatku.pdf

- 53 -

samotná oprava nebo výměna měřidla by proběhla mnohem rychleji. Je třeba vzít v úvahu, že po dobu poruchy měřidla nedochází ke korektnímu načítání informací o přesném odběru, tudíž při stanovení odběru se vychází z předešlého vyúčtování. Tedy, čím dříve je měřidlo vyměněno, tím lépe pro zákazníka. Z článku C odst. 6 písm. l) není zcela jasně patrno, zda se zákaz uzavření smlouvy o dodávce plyny nebo elektřiny vztahuje pouze na daný předmět smlouvy tedy dodávku elektřiny anebo se jedná i o dodávku plynu. Pro zákazníka by tedy mohlo z tohoto ustanovení vyplynout, že uzavřením smlouvy o dodávce elektřiny s Dodavatelem, by mu fakticky vznikla také povinnost, s tímto Dodavatelem uzavřít smlouvu o dodávce plynu. Resp. pokud by smlouvu o dodávce plynu uzavřel s jiným subjektem, došlo by k podstatnému porušení VOP, což by pro něj znamenalo sankci v podobě smluvního poplatku dle čl. E odst. 2 ve výši 10.000Kč. Nemyslím si, že tato podmínka je v praxi vykládána v souladu s touto úvahou, nicméně vyloučit to nelze, neboť formulace to dle mého názoru umožňuje. V článku D odst. 7 se zákazník zříkává práva na náhradu škody anebo ušlého zisku v případě, že dojde k přerušení nebo ukončení dodávky energetiky. Tedy pokud např. dojde k omezení dodávky energetiky do odběrného místa, pak i v případě, že je chyba na straně Dodavatele, neodpovídá ani za náhradu škody ani za případný ušlý zisk. Dále je v tomto ustanovení uvedeno „… z důvodu neoprávněného odběru…“ tudíž je možné usuzovat, že výše uvedené zřeknutí se náhrady škody je jen pro případ, že dochází k neoprávněnému odběru. Nicméně dle mého názoru by bylo minimálně vhodnější, aby na samém počátku ustanovení byla uvedena informace, že toto ustanovení se týká neoprávněného odběru, nikoliv až v jeho polovině. Z takovéto formulace není možné vyvodit, zda se vztahuje na to, co je uvedeno před ním, či nikoliv. V článku D odst. 12 je uvedeno, že smlouvu na dobu neurčitou je možné vypovědět s 3 měsíční výpovědní lhůtou. Nicméně následně je zde také uvedeno, že výpovědní lhůta začíná běžet až první den následujícího kalendářního čtvrtletí, v němž byla výpověď doručena Dodavateli, což v některých případech může znamenat, že výpovědní lhůta se prodlouží až téměř na půl roku. Toto ustanovení je contra bones mores, neboť je formulováno tak, aby zákazníka uvedlo v omyl, že výpovědní lhůta je pouze 3 měsíce.

- 54 -

Článek D odst. 13 obsahuje lhůtu pro podání výpovědi pro případ, že je uzavřena smlouva na dobu určitou. Povinnost podat výpověď 3 měsíce před ukončení smlouvy na dobu určitou jsou dle mého názoru značně pro zákazníka nevýhodné. A ještě nevýhodnější je pro něj skutečnost, že v případě nepodání výpovědi včas, dojde k prodloužení smlouvy na dobu, která byla původně sjednána a to i opakovaně. Pokud si tuto skutečnost zákazník včas neuvědomí, pak může smlouvu vypovědět jedině prostřednictvím jednostranné žádosti o předčasné ukončení Smlouvy, nicméně takové ukončení pro zákazníka bude finančně nevýhodné z důvodu poplatků, které Dodavatel účtuje za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou. Článek D odst. 14 právě pojednává o jednostranném předčasném ukončení smlouvy ze strany zákazníka. Pokud zákazník užije tohoto ustanovení, pak má Dodavatel právo po něm žádat zaplacení částky ve výši předpokládaného neodebraného množství energetiky. Např. zákazník, který odebírá elektřinu a rozhodne se podat předčasně výpověď, musí zaplatit paušální částku ve výši 6.050Kč + 302,50Kč28 za každý neodebraný MWh. Což při spotřebě bytu cca 5MWh/rok bude znamenat, že jednostranné odstoupení od smlouvy vyjde zákazníka cca na 7.560Kč s DPH, pokud bude chtít smlouvu na dobu určitou vypovědět rok před jejím řádným ukončením. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že Dodavatel v současnosti poskytuje zejména smlouvy na dobu určitou. Dle článku D odst. 15 je povinen Podnikatel zaplatit minimálně částku ve výši 20.000Kč pokud dojde k porušení VOP. Mám za to, že tato částka je již sama o sobě dosti vysoká, nicméně ta se dále zvyšuje o nespotřebované MWh, které by Podnikatel spotřeboval, kdyby nedošlo k porušení smlouvy podstatným způsobem, tudíž k její výpovědi ze strany Dodavatele. Naproti tomu pokud VOP poruší Zákazník, pak má Dodavatel právo “pouze“ na 5.000Kč. Pokud zákazník žádá o trvalé ukončení dodávky energetiky v odběrném místě, pak má Dodavatel právo zákazníkovi účtovat smluvní poplatek, dle čl. D odst. 16, rovněž ve výši 5.000Kč, pokud se jedná o zákazníka a nikoliv o Podnikatele. Ustanovení článku D odst. 17 písm. e) a f) nepřímo nutí Zákazníka “zůstat“ u stávajícího Dodavatele i v případě, že se odstěhuje z odběrného místa anebo jej prodá. Pokud se zákazník stěhuje, tudíž dojde ke změně odběrného místa, pak má možnost 28

viz poznámka pod čarou č. 27

- 55 -

smlouvu bezplatně ukončit pouze za předpokladu, že se zaváže k uzavření nové smlouvy s Dodavatelem v novém odběrném místě. Dále zákazník musí spotřebovat energii minimálně v takové výši, jako v dosavadním odběrném místě a mimo to musí zákazník uzavřít smlouvu minimálně na stejně dlouhou dobu, jako tu stávající. V případě, že dojde k prodeji odběrného místa, pak zákazník může ukončit smlouvu ihned a bez poplatku jen v případě, že nový zákazník takového místa uzavře smlouvu o dodávce energetiky s Dodavatelem, přičemž minimální plnění nového zákazníka a délka smlouvy jsou totožné jako v případě odstěhování se z odběrného místa. Takové ujednání mám za krajně neetické hraničící až s agresivní obchodní praktikou ze strany Dodavatele. Za jistých okolností by mohla tato podmínka snížit tržní cenu odběrného místa, neboť by nový majitel kupoval nemovitost již s jistým druhem “věcného břemene.“ V článku E odst. 2 je stanoveno, že zákazník je povinen zaplatit za každou upomínku a to jak písemnou, tak elektronickou, telefonickou, pomocí zprávy SMS etc. Z takového ustanovení vyplývá, že pokud by Dodavatel zákazníka upozornil všemi prostředky, pak by tutéž upomínku mohl zaplatit i např. trojnásobně. Z ceníku poplatků ovšem plyne, že Dodavatel účtuje až 2. a 3. písemnou upomínku, nikoliv bezprostředně první upomínku. I tak by ovšem, dle mého názoru, mělo být exaktněji určeno, zda se jedná o soubor upozornění anebo opravdu, za každou upomínku je účtován totožný poplatek. V článku F odst. 1 je uvedeno, že každá zpráva sdělená prostřednictvím doporučené zásilky se považuje za doručenou již 3. den po jejím odeslání. Vzhledem k tomu, že soudní písemnosti se považují za doručené až 10. den co nebyly adresátem přijaty dle § 49 odst. 4 OSŘ, mám za to, že třídenní lhůta je nepřiměřeně krátká. Rovněž v článku F odst. 3 písm. e) je stanoveno, že v případě, že má dodavatel pochybnosti o autorizaci podpisu, má právo vyžadovat úřední ověření podpisu. Toto právo by mělo být blíže specifikováno, aby nedocházelo ke zbytečným výdajům ze strany zákazníka. V článku F odst. 6 je ustanovení, na jehož základě dochází k přetržení lhůty pro reklamaci vyúčtování resp. vypořádání rozdílů v platbách, pokud Dodavatel reklamuje vyúčtování u Provozovatele distribuční soustavy. Vzhledem k tomu, že zákazník uzavírá smlouvu s Dodavatelem, tak by také tento Dodavatel měl vypořádat vyúčtování. A to, jak

- 56 -

se vypořádá Dodavatel s Provozovatelem distribuční soustavy, by nemělo mít žádný dopad na zákazníka, tudíž by ani nemělo dojít k přetržení lhůt pro vypořádání vyúčtování. Dle článku G odst. 1 je zákazník povinen vyvinout maximální součinnost při uzavírání smlouvy a mimo jiné se zavazuje i k tomu, aby např. při změně dodavatele předal Dodavateli všechny potřebné dokumenty. Tedy pokud zákazník zjistí po podpisu smlouvy, že nemá již veškeré dokumenty od původního dodavatele energetiky, pak mu Dodavatel může udělit smluvní poplatek ve výši 2.500Kč. Na základě článku G odst. 13 může Dodavatel poskytnout zákazníkovy osobní údaje svým obchodním partnerům pro marketingové účely. To je dle mého názoru pro Zákazníka nebezpečné z důvodu, že nemá možnost zjistit, kdo fakticky zná jeho osobní údaje, neboť v těchto VOP není stanoven zákaz postoupení údajů zákazníka jiným osobám, než výslovně uvedeným. Článek G odst. 14 a 15 umožňuje Dodavateli postoupit třetím stranám své pohledávky plynoucí ze Smlouvy, resp. může zmocnit třetí osobu pro vymáhání pohledávky. Je všeobecně známo, že obchodní společnosti zabývající se vymáháním pohledávek nedodržují etické chování a mnohdy pohledávky vymáhají i protiprávní cestou. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodování s veřejně prospěšnou komoditou, tedy energetikou. Domnívám se, že i způsob vymáhání pohledávek souvisejících s dodávkou energetiky by měl být veden pouze soudní cestou potažmo exekučním řízením.

6.3

RWE

Akciová společnost RWE Česká republika je významný dodavatel plynu v České republice. Dle výroční zprávy z tiskové konference RWE Česká republika (dále jen Obchodník) činil tržní podíl v roce 2010 při dodávce plynu 62% a byl tak dodavatelem zemního plynu pro 2.190 000 zákazníků.29 Je třeba říci, že tento dodavatel nedodává pouze

29

Výroční tisková konference skupiny RWE Česká republika [online]. RWE. [cit. 28. 3. 13]. Dostupné z: http://www.rwe.cz/cs/media/transgas/TK_HV_2010.pdf?jis=20130211111936

- 57 -

zemní plyn, nýbrž i elektřinu. Pro účely této DP nicméně provádím rozbor pouze Obchodních podmínek sdružených služeb dodávky zemního plynu30 (dále jen OP). Dle článku 1.5 je umožněno změnit obsah smlouvy i jiným způsobem, než písemně, pokud se jedná o žádost ze strany zákazníka, nicméně je na Obchodníkovi, jakou formu resp. obsah stanoví. Tato formulace je poměrně nepřesná a bylo by vhodné, aby ji Obchodník upřesnil, aby zákazník přesně věděl, jak má postupovat v případě, že žádá změnu v obsahu smlouvy. V článku 4.6 dochází k rozporu s § 11a odst. 3 EZ, kde je stanoveno, že v případě, že dodavatel změní své ceny, pak má zákazník možnost od smlouvy odstoupit do 10 dnů před začátkem účinnosti nového ceníku. V těchto OP je ovšem stanoveno, že v případě, že zákazník žádá o odstoupení od smlouvy, musí takové odstoupení učinit 15 dní před nabytím účinnosti nového ceníku, tudíž zde je zákazník zkrácen na svých právech, která jsou mu zaručena v EZ. Článek 4.7 obsahuje přesný výčet způsobů placení např. záloh za plyn. Dále pak obsahuje ustanovení, dle něhož si každý účastník hradí náklady spojené s transakcí samostatně. Což jsem osobně považoval za standard, nicméně po přečtení tohoto článku jsem byl nucen svůj názor poupravit. K tomuto bodu se vztahuje rovněž i článek 4.8, z něhož plyne, že pokud Obchodník vrací přeplatek prostřednictvím poštovní poukázky, tak náklady s tím spojené jsou hrazeny Obchodníkem. Až v případě, že si zákazník tento přeplatek nevyzvedne dvakrát, tak v případě 3. a každého dalšího pokusu o doručení, je zákazník povinen si hradit tyto náklady samostatně. To je dle mého názoru adekvátní řešení situace, neboť se může stát, že zákazník si poštovní poukázku nevyzvedne např. z důvodu několika týdenní nepřítomnosti v místě své fakturační adresy. Pak by docházelo k předčasnému “sankcionování“ zákazníka z důvodu neprojevení dostatečné součinnosti. Článek 4.13 obsahuje ujednání, které Obchodníkovi umožňuje sjednat si ve smlouvě i jinou smluvní pokutu nebo její výši, než která je přesně uvedena v OP, což mu umožňuje značně individuální přístup ke každému zákazníkovi. Může tak např. přihlédnout k dobré platební morálce v minulosti a na základě toho poupravit výši smluvních pokut. To

30

Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky zemního plynu [online]. RWE. [cit. 28. 3. 13]. Dostupné z: http://www.rwe.cz/cs/media/RWE-Energie-formulare-kestazeni/RWE_ZP_OP_0111_web_01_13.pdf?jis=20130305122651

- 58 -

může mít pro zákazníka jak negativní tak i pozitivní dopad. Nicméně v OP není přesně vymezeno, o jaké smluvní pokuty se jedná a k čemu se vztahují. Z tohoto důvodu nejsou specifikovány přesné výše smluvních pokut v těchto OP, kromě smluvní pokuty za prodlení dlužníka a smluvní pokuty za simultánní uzavření smlouvy s jiným dodavatelem. Nicméně je třeba uvést, že tento Obchodník má velmi nízkou smluvní pokutu v případě, že by zákazník uzavřel za dob trvání smlouvy s tímto Obchodníkem, smlouvu s jiným dodavatelem. Výše této smluvní pokuty je pro zákazníka v kategorii domácnost 1.000Kč, což je oproti dodavateli v podkapitole 6.1 DP desetkrát méně. V článku 4.14 si Obchodník vyhrazuje právo upravovat cenu za své služby v závislosti na výši daní, poplatků nebo odvodů, která se nějakým způsobem dotýkají smlouvy, což je samozřejmě v pořádku, neboť to jsou všechno poplatky, které není Obchodník schopen ovlivnit. Dále pak má ovšem možnost cenu měnit, i pokud dojde ke změně v zatížení u jeho dodavatelů plynu. To může znamenat, že pokud Obchodník nakupuje zemní plyn např. z Německa, pak se českého zákazníka dotkne pravděpodobně i změna např. v sazbě daně v Německu. Z tohoto ustanovení nevyplývá, že by tomu tak být nemohlo, tudíž dle mého názoru by mělo být lépe vymezeno, např. změna cen v důsledku změny sazby daně, odvodů a výše poplatků je možná pouze pro Obchodníkovy dodavatele na území ČR. Článek 4.15 upozorňuje zákazníka na možnost žádat přehlednější vyúčtování ve zjednodušené formě. Ta je blíže specifikována v § 4 vyhlášky č. 210/2011 Sb., o rozsahu, náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb. Taková informace může být pro zákazníka velice přínosná, neboť málo kdo ze zákazníků ví o dvojím druhu vyúčtování. Avšak zákazník podpisem Smlouvy souhlasí se zasíláním pouze vyúčtování ve zúženém rozsahu. Standardní celý rozsah vyúčtování pak je pro zákazníka dostupný pouze způsobem umožňujícím dálkový přístup, to může např. pro méně technicky zdatného zákazníka znamenat značnou limitaci v přístupu k takovému vyúčtování. Článek 5.3 upravuje reklamaci vyúčtování resp. lhůtu, do kdy je možné reklamaci uplatnit, přičemž je stanovena lhůtou do 30 dní od data splatnosti vyúčtování. Tato lhůta je dle mého názoru značně krátká, neboť může nastat situace, kdy Obchodník účtuje některou položku ve vyúčtování pravidelně každý měsíc a to neoprávněně nebo v nesprávné výši a

- 59 -

v případě, že to zákazník včas nezjistí, pak ztrácí možnost již reklamovat předcházející vyúčtování. Pro porovnání s OP v podkapitole 6.2 DP uvádím, že tento Obchodník má dle čl. 7.1 výpovědní lhůtu 3 měsíce, přičemž počíná běžet první den následujícího měsíce v němž byla výpověď podána. A dále pak dle čl. 7.4 je možné smlouvu kdykoliv ukončit vzájemnou dohodou obou účastníků smlouvy, pokud zákazník doloží, že ukončuje smlouvu zejména z důvodu převodu nemovitosti, změny sídla nebo bydliště. Takováto možnost pro zákazníka je obzvláště výhodná a adekvátní k jeho slabšímu postavení ve smlouvě. Neboť pokud se zákazník rozhodne např. předmětné odběrné místo prodat, pak by mu dodavatel energetiky neměl bránit způsobem, jako to činí Obchodník v podkapitole 6.2 DP. Článek 8. umožňuje Obchodníkovi žádat kauci, pokud si tak stanoví ve smlouvě se zákazníkem, nicméně nikde není blíže specifikováno za jakých přesných podmínek má právo takovou kauci žádat a ani v jaké výši. V praxi se většinou kauce skládá ve výši trojnásobku jedné zálohy za vyúčtování, nicméně z toho nelze uvozovat, že tento Obchodník nebude požadovat kauci vyšší. Tento článek je tedy dle mého názoru velmi neúplný a měl by být mnohem exaktněji stanoven, aby zákazník přesně věděl, kdy má Obchodník právo po něm kauci žádat a kdy nikoliv. V článku 10.6 se opětovně domnívám, že dochází ke zkrácení zákazníkova práva z důvodu přesně určeného místně příslušného soudu pro případné soudní řízení, pokud je zákazníkovo trvalé bydliště v zahraničí. Neboť dle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 44/2001/ES přísluší spotřebiteli, což je v tomto případě zákazník, právo na to, aby byl žalován v místě svého bydliště. Ustanovení tohoto článku mu ovšem takové právo odpírá. Dle článku 10.9 může zákazník smlouvu vypovědět a to, i pokud je na dobu určitou s tím, že zaplatí smluvní poplatek. Tento smluvní poplatek je oproti OP v podkapitole 6.2 DP přesně vymezen a pro zákazníka v kategorii domácnost je ve výši 400Kč za každý započatý měsíc a to až do konce původní platnosti smlouvy. Z čehož vyplývá, že výše smluvního poplatku bude 4.800Kč, pokud dojde k ukončení smlouvy např. o rok dříve, než bylo původně ve smlouvě na dobu určitou stanoveno. Článek 10.10 specifikuje možnost zpracování, ukládání a nakládání s osobními údaji zákazníků. Zde bych pouze podotkl, že společnost RWE Transgas, a.s. si toto právo

- 60 -

vyhrazuje taktéž, nicméně je možné s těmito osobními údaji nakládat jen v rámci koncernu RWE. A dále pak se Obchodník zavazuje k neposkytnutí osobních údajů zákazníka provozovatelům přepravní soustavy, distribuční soustavy a podzemních zásobníků plynu. Porovnáme-li tuto formulaci s obdobným ustanovením v podkapitole 6.2 DP, pak dospějeme k názoru, že v těchto OP je toto právo pro zákazníka lépe formulováno a jeho osobní údaje jsou tak mnohem lépe chráněny před zneužitím třetími osobami.

6.4

Europe Easy Energy

Akciová společnost Europe Easy Energy (dále jen Dodavatel) se zabývá dodávkou jak elektřiny, tak plynu. Jedná se o jednoho z nejmenších aktivních dodavatelů energetiky na českém trhu. VOP dodávky plynu má společnost zveřejněné na svých webových stránkách.31 V článku 1.1 písm. i) je uveden výklad pojmu osobní údaj. Pod nějž je podřazeno shromažďování údajů mimo jiné i o pohledávkách, datech splatnosti, výších spotřeb a plateb. Což jsou samy o sobě již hodně citlivé údaje. Následně takto shromážděné osobní údaje může Dodavatel poskytnout třetím osobám. Vzhledem k tomu, že není uveden účel, pro který je může poskytnout třetím osobám, mám za to, že pro jakýkoliv. Třetí subjekty mohou pak tyto osobní údaje např. použít pro své marketingové účely a mohou tak např. zákazníkům nabízet produkty, které budou lépe odpovídat potřebám a požadavkům zákazníka. Což za jistých okolností může být obtěžující, neboť zákazník snáze odolá nabídce, která je zcela mimo jeho zájem, než takové, která se blíží jeho zájmům a možnostem. Dle článku 4.3 je oprávněn Dodavatel zákazníka odpojit, pokud mu neumožní opakovaně přístup k měřícímu zařízení. Ze strany dodavatele je zde velká benevolence, neboť v ustanovení jsou fráze jako opakovaná výzva, předchozí písemné upozornění, nicméně i tak by dle mého názoru mělo být umožněno stanovit zákazníkovu spotřebu dle metody typových diagramů, tedy na základě předchozího zúčtovacího období.

31

Všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu [online]. Europe Easy Energy. [cit. 4. 4. 13]. Dostupné z: http://www.3-e.cz/media/files/vop/vop_plyn_01_2013.pdf

- 61 -

Článek 5.3 zmiňuji pouze z toho důvodu, že Dodavatel v tomto ustanovení jde nad rámec zákona a umožňuje zákazníkovi vyžádat si zaslání nového ceníku poštou nebo elektronickou poštou. Jiní dodavatelé takovou možnost svým zákazníkům většinou nenabízejí. Článek 5.16 umožňuje Dodavateli účtovat si úrok z prodlení, pokud zákazník svou platbu nepoukáže přesně na bankovní účet, který je uveden ve faktuře. Např. pokud Dodavatel užívá dva bankovní účty a jen jeden pro přijímání plateb od zákazníků. Běžnou praxí u jiných společností je, že neidentifikovatelné platby jsou započteny vůči nejdříve splatné pohledávce zákazníka. V případě této společnosti, i když zákazník uhradí pohledávku včas, avšak se špatným variabilním symbolem, vyhrazuje si Dodavatel právo takovou platbu vrátit a navíc si účtovat úrok z prodlení. Článek 7.1 v podstatě neguje práva vyplývající pro zákazníka ze smlouvy uzavřené prostřednictvím podomního prodejce, neboť tímto ustanovením zákazník stvrzuje, že tato smlouva je uzavřená výslovně v důsledku zákazníkovy žádosti. To má za následek delší lhůty pro odstoupení od smlouvy, která je uzavřena prostřednictvím podomního prodejce. Ustanovení v článcích 8.1 až 8.4 pojednávají o možnosti odstoupení zákazníka od smlouvy. Odstoupit od smlouvy na dobu určitou je možné pouze po jejím uplynutí, anebo pokud dojde k vzájemné dohodě stran. VOP ovšem neupravují pravidla a sankce při takovém odstoupení, tudíž se domnívám, že pokud zákazník žádá o předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou, pak mu takové právo vůbec nenáleží, resp. pokud bude žádat o okamžité ukončení smlouvy, pak má Dodavatel právo žádat od zákazníka nejdříve zaplacení částky za celkovou předpokládanou spotřebu až do konce původní smlouvy a teprve poté bude smlouva ukončena. Výpovědní lhůta u smlouvy na dobu neurčitou pak obnáší standardní tři měsíce. Dle článku 9.1 písm. c) je zákazník povinen písemně informovat Dodavatele o skutečnostech, které by mu bránily v plnění závazků vůči Dodavateli. Toto ustanovení se pravděpodobně vztahuje pro případ, že by se zákazníkem- právnickou osobou, bylo zahájeno insolvenční řízení, nicméně formulace tohoto článku je velmi obecná a lze z něj vyvodit např. i povinnost, aby zákazník- fyzická osoba, informoval Dodavatele o ztrátě zaměstnání.

- 62 -

Článek 9.9 ukládá zákazníkovi povinnost zjistit si samostatně veškeré změny v ceníku, které souvisí se smlouvou. Tím se jinými slovy Dodavatel zprošťuje povinnosti informovat každého zákazníka jednotlivě o změnách v platném ceníku. Jediné co tedy Dodavatel při změně v ceníku musí umožnit, je zveřejnit ho způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pokud je zákazník nepodnikající fyzická osoba, pak se ho týká i článek 11.3. V případě uzavření smlouvy dojde rovněž k uzavření smlouvy o pojištění resp. ve VOP je uvedeno, že se jedná o službu pojištění asistence domácnosti. Nelze posoudit, zda pro zákazníka je tato skutečnost výhodná, či nikoliv, neboť VOP této smlouvy o pojištění nejsou veřejně dostupné a je možné do nich pouze nahlédnout u Dodavatele. Nicméně již tato skutečnost sama o sobě je pro zákazníka značně nevýhodná, neboť de facto uzavírá i smlouvu, jejíž obsah je mu neznámý. Na základě článku 11.9 písm. b) a c) uděluje zákazník souhlas, aby případné pohledávky vůči jeho osobě byly postoupeny inkasní společnosti, kterou pověří Dodavatel anebo, aby splatné pohledávky převzala třetí osoba. Jak již bylo zmíněno v podkapitole 6.2 DP je pro zákazníka značně riskantní udělit takové oprávnění.

6.5

Shrnutí VOP předchozích společností

VOP jednotlivých výše zmíněných společností jsou strukturovány obdobně a v zásadě nikde není zákazník nijak značně znevýhodněn kromě společnosti BOHEMIA ENERGY. U této společnosti je zákazník skutečně “brutálním“ způsobem veden k tomu, zůstat vázán smlouvou za jakýchkoliv okolností. Značné znevýhodnění zákazníka plyne jednoznačně z nejdelší lhůty pro odstoupení od smlouvy nebo z “nucení“ k uzavření smlouvy v novém odběrném místě v případě přestěhování zákazníka. VOP u této společnosti jsou koncipovány tak, aby v okamžiku prvotního uzavření smlouvy zákazník již nikdy v podstatě nemohl smlouvu vypovědět bez sankce. Nelze ovšem konstatovat, že čím menší společnost, tím více pro zákazníka nevýhodné VOP. Např. VOP společnosti Europe Easy Energy jsou sepsány tak, aby jim rozuměla bez obtíží i právem nevzdělaná osoba. Není možné ovšem říci, že ta či ona společnost je pro uzavření smlouvy o dodávce energetiky vhodnější, neboť jsou porovnány pouze VOP výše zmíněných společností nikoliv jejich ceny za energetiku, kterou si stanovují samostatně.

- 63 -

7

Judikatura českých soudů a Evropského soudního dvora

7.1

Vnitrostátní soudní rozhodnutí

Nejvyšší soud ČR vydal usnesení dne 26. 10. 2005, č. j. 26 Cdo 186/2005 jímž zrušuje předcházející rozsudky a věc vrací zpět odvolacímu soudu k projednání. V kauze se jednalo o spor mezi pronajímatelem a nájemcem. Nájemce se dostal bez své vlastní viny do situace, kdy došlo k přerušení dodávky elektřiny, do jím najatého bytu. Došlo k poruše na zařízení, které takovou dodávku zabezpečuje. Nájemce upozornil pronajímatele v souladu s § 668 odst. 1 OZ, že tato skutečnost nastala, nicméně pronajímatel nesjednal nápravu a to ani po opakované výzvě. To vedlo k tomu, že nájemce si sám snížil nájemné, neboť došlo k porušení § 687 odst. 1 OZ. Soudy nižších instancí se mylně domnívali, že dodávku elektřiny nelze podřadit pod povinnost, která plyne pro pronajímatele z § 687 odst. 1 OZ. S tímto názorem ovšem Nejvyšší soud nevyslovil souhlas a naopak poukazuje na skutečnost, že pronajímatel je povinen udržovat zařízení, které zajišťuje dodávku elektřiny do předmětné pronajímané nemovitosti, ve stavu, jenž umožňuje dodávku elektřiny v bezvadném stavu. Nutno ovšem podotknout, že z tohoto závěru nevyplývá, že je povinen uzavřít s dodavatelem energetiky smlouvu. Toto si může každý pronajímatel upravit v nájemní smlouvě libovolně. A v neposlední řadě je třeba poukázat na skutečnost, že pokud nájemce nevyvíjí dostatečnou aktivitu za účelem uzavření smlouvy o dodávce energetiky s dodavatelem energetiky, pak tato skutečnost nemůže jít k tíži pronajímatele a nemůže být proti němu namítáno, že pronajatý byt je ve stavu nezpůsobilém k řádnému užívání. Nejvyšší soud ČR vydal usnesení dne 4. prosince 2007, č. j. 22 Cdo 1735/2005 ve věci o uložení povinnosti umožnit odběr elektrického proudu. Jednalo se o chatovou osadu, kde na pozemku náležejícímu k jedné chatě byla umístěna rozvodná skříň (dále jen zprostředkující) a ostatní chaty se připojovaly k elektřině prostřednictvím této jediné rozvodné skříně (dále jen závislý). Mezi závislými a zprostředkujícím byla dohoda, že zprostředkující bude platit elektřinu dodavateli elektřiny a závislí mu budou platit přiměřenou částku za svoji spotřebu elektřiny. Určitý čas tento systém fungoval, nicméně v jistý okamžik přestal jeden ze závislých poskytovat částky za svoji spotřebovanou elektřinu, což vedlo k tomu, že zprostředkující odpojil závislého. Po uhrazení příslušné částky, byl závislý opět připojen, nicméně posléze zprostředkující odpojil všechny závislé s

- 64 -

tím, že již tuto službu dále nebude poskytovat. Přičemž závislí se rozhodli, že se dovolají svého práva soudní cestou. Měli za to, že závislým vzniklo právo z titulu vydržení věcného břemene a zprostředkující je povinen jim umožnit přístup do elektrizační soustavy prostřednictvím své rozvodné skříně. S tímto názorem se nicméně neztotožnil odvolací soud a posléze ani soud dovolací, který dovolání odmítl s odůvodněním, že závislí by měli právo na přístup do elektrizační soustavy prostřednictvím zprostředkujícího, pokud by mezi nimi byla uzavřena smlouva nebo dvoustranná, či vícestranná dohoda. Toto ovšem nebyl tento případ a nelze rovněž požadovat odběr elektřiny na základě vydržení práva z věcného břemene. Základním znakem věcného břemene je omezení vlastníka nemovitosti dle § 151n odst. 1 OZ. V tomto případě by se ovšem jednalo o omezení osoby, což je nepřípustné, neboť by to např. vedlo k tomu, že zprostředkující by neměl právo změnit dodavatele energetiky, neboť by mohlo dojít k odpojení závislých. V jiném případě by mohlo dojít k tomu, že elektřina by neměla dostatečnou kapacitu pro zásobení, jak závislých odběrných míst, tak zprostředkujícího odběrného místa. Ústavní soud ČR vydal nález č. 202/2006 Sb. ÚS ve věci vydání bezdůvodného obohacení ve výši 110.000,-Kč s příslušenstvím. ÚS shledal, že došlo k porušení článku 11 odst. 1 LZPS a veškerá soudní rozhodnutí v dané věci zrušil. Jednalo se o to, že stěžovatel měl porušit ustanovení § 22 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci,32 který pojednává o neoprávněném odběru elektřiny. Stěžovatel se měl dopustit ovlivnění měřícího zařízení za účelem snížení své spotřeby elektřiny a dále toho, že poškodil plombu, která sloužila jako důkazní prostředek při posouzení, zda došlo k manipulaci s měřidlem, či nikoliv. Jak odvolací, tak dovolací soud se domníval, že je dostatečně prokázáno protiprávní jednání ze strany stěžovatele a tudíž je povinen k náhradě škody, která tak dodavateli vznikla. Tato škoda byla stanovena na základě vyhlášky ministerstva na částku 110.000 Kč. Stěžovatel tuto částku zaplatil pod pohrůžkou odpojení elektřiny ze strany energetické společnosti. ÚS dospěl k názoru, že nedošlo k dostatečnému prokázání protiprávního jednání, neboť nestačí pouhé prokázání protiprávní manipulace s měřidlem, nýbrž musí být i spolehlivě prokázáno, že nikdo jiný než odběratel nemohl s měřidlem manipulovat, což se v tomto případě nestalo. Naopak důkazy musí jednoznačně vyvracet, že poškození měřidla zavinily osoby, které jednají za osobu, jíž by při zjištění neoprávněné manipulace s měřidlem, 32

od 1.1.2001 byl tento zákon nahrazen EZ

- 65 -

vznikl majetkový prospěch, tedy i náhrada škody. Na stěžovatele bylo od samého počátku nahlíženo jako na osobu, která jednala protiprávně, a soudy nepřipustily možnost, že s měřidlem mohl manipulovat i někdo jiný, ačkoliv věděly, že měřidlo bylo ¾ hodiny po vymontování ze svého měřícího místa mimo dozor stěžovatele. To vše vedlo ÚS k vyhovění ústavní stížnosti.

7.2

Evropský soudní dvůr

Evropský soudní dvůr byl požádán německým soudem Oberlandesgericht Dresden, o rozhodnutí v předběžné otázce. Tato předběžná otázka směřovala ke způsobu výkladu tzv. Third party access, tedy volného přístupu třetích osob k elektrizačním a přenosovým soustavám, jenž je zakotven v článku 20 odst. 1, směrnice 2003/54/ES. Ve vnitrostátním soudním řízení vyvstala otázka, zda povinnost umožnit přístup třetím osobám k přenosovým a distribučním soustavám se vztahuje i na distributory elektřiny, kteří podnikají jen v rámci jednoho uzavřeného areálu a elektřinu dodávají pouze v rámci jednoho areálu, v tomto případě se jednalo o letiště Leipzig/Halle GmbH. Dále pak je třeba konstatovat, že distributor elektřiny dodával elektřinu, která byla z 85,4% spotřebována samotným letištěm. ESD dle svého rozsudku, ze dne 22. května 2008, č. j. C-439/06 dospěl k tomuto rozhodnutí: „Článek 20 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou musí být vykládán tak, že brání ustanovením, které osvobozují určité provozovatele energetických zásobovacích soustav od povinnosti umožnit třetím osobám volný přístup k těmto soustavám z důvodu, že se tyto soustavy nacházejí v prostorově související provozní zóně a slouží převážně k přenosu energie v rámci vlastního podniku nebo v rámci spojeného podniku.”33 Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že právo přístupu třetích stran do elektrizační soustavy není pouze jedním z nejdůležitějších práv směrnice 2003/54/ES, nýbrž se jedná o elementární právo samotné Evropské unie jako celku, neboť ta právě

33

Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22. května 2008, věc C-439/06. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 10. 4. 13]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62006CJ0439:CS:HTML

- 66 -

spočívá na volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Pokud by došlo k jeho narušení, zejména pak narušení volného pohybu služeb, pod nějž lze podřadit právo přístupu třetích osob k elektrizační soustavě, pak by došlo k jednoznačné diskriminaci a uzavření trhu pro všechny osoby, které by se nacházely mimo areál distributora elektřiny. Distributor elektřiny má samozřejmě právo odmítnout přístup třetím osobám do své elektrizační a přenosové soustavy, nicméně může tak učinit pouze v ojedinělých, směrnicí stanovených, případech a toto odmítnutí musí náležitě zdůvodnit.

- 67 -

8

Vize vývoje ochrany spotřebitelů energetiky

V červnu 2012 se v Bruselu uskutečnila konference, jejímž tématem byl předpokládaný vývoj ochrany spotřebitelů při dodávce energetiky. Výsledkem této konference bylo vydání společného prohlášení “Vize evropských spotřebitelů energie pro rok 2020,” jehož obsah se zde pokusím nastínit. České znění tohoto prohlášení je zveřejněno na webových stránkách ERÚ.34 Toto prohlášení vydala CEER (The Council of European Energy Regulators) mezinárodní organizace, sdružující jednotlivé národní regulátory trhu s energetikou a BEUC (Bureau Européen des Unions de Consommateurs) mezinárodní organizace, která sdružuje národní organizace zabývající se ochranou spotřebitelů. ERÚ je aktivním členem CEER, avšak spolupracuje i s jinými organizacemi. Mimo dvojstranné spolupráce s energetickými regulátory na Slovensku v Maďarsku, či Irsku, spolupracuje také s generálním ředitelstvím pro energetiku (DG ENER) sídlícím v Bruselu. Další důležitou organizací, na jejíž činnosti se ERÚ podílí, je ACER (Agency for the Cooperation of Energy Regulators), agentura, jejímž posláním je koordinovat postupy národních regulačních orgánů při vytváření jednotného energetického trhu. Této konference se zúčastnily energetické regulační orgány jednotlivých evropských zemí, dále pak subjekty, které se zabývají ochranou spotřebitelů, zástupci energetického průmyslu a zástupci Evropského parlamentu a komise. Cílem této konference bylo sjednotit názor, jakým způsobem by se měla ochrana spotřebitele v energetické oblasti dále vyvíjet. Zástupci se shodli na tom, že klíčové je, aby ochrana spotřebitelů byla vybudována především na principu jednoduchosti, spolehlivosti, dostupnosti a ochrany a posílení postavení spotřebitele. Princip jednoduchosti by měl spočívat zejména v tom, aby běžný zákazník mohl rychle, účinně a jednoduše např. měnit dodavatele nebo aby vyúčtování bylo natolik jednoduché, že nebude mít potřebu volat na zákaznickou linku svého dodavatele, aby mu objasnil, co která položka znamená a z jakého důvodu je mu účtována. Při zmíněné změně dodavatele by mělo dojít ke zkrácení výpovědních lhůt a rovněž k urychlení a zjednodušení samotného procesu změny dodavatele energetiky. Dále by měl být kladen větší důraz na jednoduchost VOP, aby jim byl schopen porozumět i zákazník, který nemá právnické 34

Vize evropských spotřebitelů energie pro rok 2020 [online]. Energetický regulační úřad. [cit. 11. 4. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Vize_evrops_spotreb.pdf

- 68 -

vzdělání a především, aby nesměly obsahovat ustanovení, která značně znevýhodňují zákazníka ve prospěch obchodníka s energetikou. Principem spolehlivosti je myšlena především samotná dodávka energetiky do odběrného místa v takové kvalitě a tudíž i spolehlivosti, aby nedocházelo k přerušení dodávky energetiky nebo ke kolísání napětí v síti příp. dodávky plynu ve snížené kvalitě, tlaku nebo množství. Dále je tímto principem myšleno spolehlivé a transparentní řešení případných sporů, ať již na úrovni mezi dodavateli nebo mezi dodavatelem a zákazníkem. Ideální by bylo, kdyby pro veškeré spory, týkající se energetického odvětví byly věcně příslušné energetické regulační orgány, což by vedlo, jak k urychlení řízení, tak k uvolnění kapacity soudů. Princip dostupnosti směřuje zejména k výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Jde o to, aby si zákazník mohl sám vybrat, zda bude např. odebírat elektřinu z obnovitelných zdrojů nebo si naopak elektřinu bude vyrábět sám pro svoji vlastní potřebu. Stát by měl vhodným způsobem podporovat např. stavby, které nejsou závislé na dodávce energetiky zvenčí. K tomu, aby byla stavba samostatečná je nicméně zapotřebí velké počáteční investice, která je ovšem majiteli po jisté době „vrácena” v podobě ušetřených provozních nákladů. Stát musí mít zájem na zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů na trhu, neboť tím dochází ke zvýšení ochrany životního prostředí, případně ke snižování emisí CO2. Úkolem státu v této oblasti by tedy mělo být motivování zákazníka ke stavbě takové stavby s tím, že mu bude státem poskytnuta např. určitá daňová úleva, dotace či jiný benefit. Cílem principu ochrany a posílení postavení spotřebitelů je, aby každý zákazník věděl, jakým způsobem celkový systém funguje a jak jsou např. tvořeny jednotlivé ceny vyúčtování za energetiku. Další nezbytností je, aby zákazníci znali svá práva v oblasti energetiky a byli schopni se jich efektivně, rychle a transparentně dovolat, pokud se domnívají, že byla porušena. A v neposlední řadě musí docházet ke konstantnímu vývoji práva v energetickém odvětví, tak aby průběžně integrovalo nové technologie a postupy např. odečet měřidel na dálku, neboť jedině tehdy získá zákazník, jak svobodnou volbu dodavatele, tak i efektivní a adekvátní právní ochranu. Tyto principy by měly vést k posílení postavení spotřebitele, nicméně bude třeba nezbytné součinnosti mnoha subjektů a to, jak z politického a odborného, tak zejména z

- 69 -

dodavatelského sektoru. Tento vývoj byl již započat tzv. liberalizačními balíčky a musí i nadále pokračovat. Na jeho konci v roce 2020 by dle Vize měl být energetický sektor, který poskytne svým zákazníkům více užitku, než tomu je dnes. V neposlední řadě je třeba říci, že žádný další liberalizační balíček se v Evropském parlamentu nebo Evropské komisi nepřipravuje, ačkoliv se ví, že stávající legislativa má určité nedostatky a není tak zcela ideální. Dle mého názoru není v účinnosti tak dlouho, aby se dalo spolehlivě říci, zda ten dosavadní je dobrý, či špatný. Další věcí je pak to, že příliš mnoho změn a novelizací by způsobilo spíše zmatek, než přínos zamýšlené nápravy. Evropská komise tak nyní pouze kontroluje, aby členské státy provedly řádnou implementaci příslušných ustanovení třetího balíčku a bylo tak posíleno postavení spotřebitele. Evropská komise zastává názor, že je třeba ponechat členským státům dostatečný prostor pro regulaci trhu s energetikou, neboť energetika dosud není odvětvím, které by mělo být řízeno centrálně pro celou Evropu. Tento postoj se ovšem dle mého názoru bude s postupem let měnit právě směrem k centralizovanému systému řízení Evropské unie a Evropy jako takové.

- 70 -

Závěr Po podrobném prostudování všech dostupných normativně právních aktů, dokumentů a informací vztahujících se k energetice, zmíněných v kapitole 1 DP, jsem dospěl k názoru, že současná legislativa poskytuje vysokou ochranu spotřebitelům. Je však značně nepřehledná, komplikovaná a pouze malé procento spotřebitelů zná tak bohužel svá práva v oblasti energetiky. EZ a na něj navazující vyhlášky jsou velmi rozsáhlé a těžce se v nich spotřebitel orientuje. Dalším problémem je skutečnost, že současná legislativa, která zajišťuje právní ochranu spotřebitelům, nepočítala s otevřením trhu s energetikou a tak např. lhůty pro odstoupení od distančních smluv není možné dodržet, čímž jsou neefektivní. Práva, která náleží spotřebiteli v oblasti dodávky energetiky na základě EZ, jsou probrána v kapitole 2 DP. Naprosto fatální pochybení stávající legislativy spatřuji v možnosti dodavatele měnit ceny nebo smluvní podmínky platné smlouvy se zákazníkem a to prostřednictvím jednostranného právního úkonu. O této problematice bylo blíže pojednáno v podkapitole 2.2 DP. Toto ustanovení § 11a odst. 3 EZ je natolik benevolentně a nepřesně upraveno, že ERÚ zveřejnil výkladové stanovisko, na jehož základě bude rozhodovat spory související s tímto ustanovením. Z kapitoly 3 DP je zcela jistě patrno, že největší množství informací ohledně ochrany spotřebitele poskytuje ERÚ. Ten pravidelně zveřejňuje a aktualizuje informace, které mají pomoci spotřebitelům v oblasti energetiky. Přesto, že trh s energetikou byl plně otevřen před více než šesti lety, povědomí o právech spotřebitele v této oblasti není dosud ani zdaleka dostačující, čehož právě často zneužívají jednotliví dodavatelé plynu nebo elektřiny. Na otázku, zda otevření energetického trhu s sebou přineslo benefity pro spotřebitele, nelze odpovědět zcela jednoznačně. Na jedné straně, z ekonomického hlediska, konkurence zcela jistě snížila koncové ceny pro spotřebitele, což vnímám bezesporu jako klad. Na druhé straně, trh s energetikou je pro spotřebitele nyní méně přehledný, než byl v minulosti, a často se tak stává, že spotřebitelé uzavřou takovou smlouvu, která je pro ně naprosto nevýhodná. To je značné negativum a momentálně největší problém představuje právě neprofesionální, klamavé a dezinformující jednání podomních prodejců energetiky. Tímto rozsáhlým problémem s praktickými příklady se zabývám v kapitole 4 DP. ERÚ důrazně varuje a informuje na svých webových stránkách o této problematice podomních prodejců energetiky.

- 71 -

Četné množství práv pro spotřebitele taktéž vyplývá z kvality dodávky energetiky zmíněné v kapitole 5 DP. Bohužel spotřebitelé zpravidla nevědí, že jim vůbec taková práva náleží a toho samozřejmě dodavatelé zneužívají. Dodavatel je povinen dodržovat standardy dodávky energetiky, které spočívají např. v obnovení dodávky energetiky do určité doby po jejím výpadku, výměně pojistky v hlavní pojistné skříni nebo sjednání nápravy při kolísavém napětí. Pokud dodavatel nedodrží určitou lhůtu pro sjednání nápravy, jenž je stanovena příslušnou vyhláškou, pak má spotřebitel právo na finanční náhradu v určité výši. Dle rozboru VOP, jenž je uveden v kapitole 6 DP mohu usuzovat, že všechny zmíněné VOP jsou koncipovány obdobně napříč spektrem dodavatelů a jsou v mezích zákona, bohužel některé obsahují určitá znevýhodnění pro spotřebitele, která lze odhalit jen při podrobném pročtení. V důsledku toho se stává, že spotřebitel souhlasí se smlouvou, která obsahuje např. nepřiměřeně dlouhou výpovědní lhůtu nebo si se smlouvou “objedná“ rovněž také asistenční služby, o kterých ovšem neví. Menší dodavatelé energetiky zneužívali energetické neznalosti spotřebitelů zejména po uvolnění trhu a to právě prostřednictvím omezujících a nepřiměřených ustanovení VOP. To vedlo ke vzniku četných stížností a podnětů k šetření adresovaných ERÚ. V současnosti již nejsou stížnosti týkající se VOP tak markantní, neboť „odliv“ klientů přinutil dodavatele patřičně poupravit VOP na neutrální rovinu. Judikatura uvedená v kapitole 7 DP podává výklad některých mezer v EZ, nicméně dosud není k dispozici dostatečný vzorek rozhodnutí, který by nám napověděl, zda judikatura např. směřuje spíše ku prospěchu spotřebitele anebo obchodníka. Energetická legislativa by měla být nastavena tak, aby spotřebitel byl schopen se jednoduše orientovat ve svých právech a naproti tomu dodavatelé by neměli mít prostor pro zneužívání spotřebitelova právního nevědomí. K tomuto cíli, jenž je blíže specifikován v kapitole 8 DP, se snaží přiblížit jednotliví státní regulátoři energetiky společně se sdruženími na ochranu spotřebitelů. Jestliže se spotřebitel domnívá, že byl poškozen na svých právech v oblasti energetiky, pak nejlepší volbou je informovat ERÚ. Ten, jakožto nezávislý subjekt, případný spor mezi spotřebitelem a dodavatelem může rozhodnout a zamezit tak případnému soudnímu sporu, který by byl pro spotřebitele finančně nákladnější, s nejistým

- 72 -

výsledkem a především zdlouhavější. Primárně je ovšem nejdůležitější, aby spotřebitel zvážil, zda se mu např. změna dodavatele vyplatí po všech stránkách a nikoliv pouze z hlediska ceny za energetiku, aby pak nevznikaly zbytečné spory. ERÚ zaujímá postavení „mediátora,“ jenž se snaží spory mezi zákazníkem a dodavatelem vyřešit ke spokojenosti zákazníka a pomáhá mu domáhat se jeho práv i prostřednictvím právní pomoci nebo rady, nicméně to je až sekundární ochrana spotřebitele. Na základě konzultace s ERÚ mohu doporučit uzavírat smlouvy s dodavatelem energetiky výhradně napřímo, tedy nikoliv prostřednictvím podomních prodejců, čímž se spotřebitel vyhne minimálně zbytečným vícenákladům. Ke zvýšení právní ochrany by zcela jistě také pomohlo, kdyby ERÚ kontroloval VOP jednotlivých dodavatelů a dále pak, kdyby zanikl právní nárok na udělení licence dodavateli energetiky. Dále by pomohlo, kdyby povinnou součástí VOP byly formuláře pro nároky z náhrad při neplnění standardů kvality dodávky energetiky a dotazníky, které by spotřebitel volitelně vyplnil při změně dodavatele. Tam by uvedl, z jakého důvodu mění dodavatele, tedy např. z důvodu své nespokojenosti se stávajícím a při určitém procentu stížností by měl ERÚ právo zahájit přezkum udělení licence, což by v konečném důsledku mohlo vést i k jejímu odejmutí. Úplným závěrem bych rád podotkl, že je sice pravda, že před liberalizací energetického trhu byli v České republice dodavatelé s dominantním postavením. ČEZ pro elektřinu a Transgas pro zemní plyn. To není ideální stav a může vést ke zneužívání dominantního postavení, nicméně trh s energetikou byl regulován státem, tudíž se nejednalo o klasický dominantní podnik, zejména pak proto, že ČEZ byl a i nadále je z velké části vlastněn státem. Z tohoto důvodu se můj osobní názor ztotožňuje spíše s myšlenkou větší státní regulace energetiky, byť je třeba zohlednit, že stávající ceny energetiky jsou i nadále z cca 50% regulovány státem.

- 73 -

Seznam použité literatury A. Odborná literatura BOUŠOVÁ, Ivanka a kol. Energetická legislativa v kostce 3. Praha: Done, 2009. 879 s. ISBN 978-80-9031-144-2 HAVLÍČEK BRAIN TEAM. Právo a energetika (elektrická energie)-Kompendium judikatury. Praha: Havlíček Brain Team, 2013. 191 s. ISBN 978-80-8710-936-6 HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. 1. vydání. Praha: ASPI, 2004. 451 s. ISBN 807357-064-5 ONDŘEJ, J. a kolektiv. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele Ekonomické, právní a sociální aspekty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 381 s. ISBN 978-80-7400-446-9 PANÁK, Antonín. Ochrana spotřebitele v energetických odvětvích. Brno, 2010. 98 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. ISBN null SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Brno, 2007. 171 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. ISBN null SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha: C. H. Beck, 2008. 134 s. ISBN 978-80-7400-004-1 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v navrhovaném občanském zákoníku. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2009, roč. 17, č. 10. s. 364. ISSN 1210-6410 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele: nenápadná změna se zásadními dopady. Právní rozhledy, 2010, roč. 18, č. 10. s. 22-29. ISSN 1210-8278 TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vydání. Praha: Linde, 2011. 203 s. ISBN 978-80-9042-094-6 VEČEŘA, Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. 268 s.. ISBN 978-80-8757-634-2

B. Prameny práva Zákon č. 99/1963 Sb. z. a n., občanský soudní řád. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 40/1964 Sb. z. a n., občanský zákoník. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 513/1991 Sb. z. a n., obchodní zákoník. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 634/1992 Sb. z. a n., o ochraně spotřebitele. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 458/2000 Sb. z. a n., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). In: Beckonline [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 143/2001 Sb. z. a n., o ochraně hospodářské soutěže. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013].

- 74 -

Zákon č. 500/2004 Sb. z. a n., správní řád. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 180/2005 Sb. z. a n., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 40/2009 Sb. z. a n., trestní zákoník. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Zákon č. 165/2012 Sb. z. a n., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 365/2009 Sb., o pravidlech trhu s plynem. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 401/2010 Sb., o obsahových náležitostech Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013]. Vyhláška č. 62/2011 Sb., o podmínkách připojení k plynárenské soustavě a o změně vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 251/2001 Sb., kterou se stanoví Pravidla provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství. In: Beck-online [právní informační systém]. C.H.Beck [cit. 1. 6. 2013].

C. Ostatní Audit Procesu nastavení výkupních cen fotovoltaické energie. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 14. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/Aplikace_106/faq3/auditBDO_FVE.pdf Ceník poplatků. [online]. In: BOHEMIA ENERGY. [cit. 26. 3. 13]. Dostupné z: http://www.bohemiaenergy.cz/res/files/doc/cenik_poplatku.pdf Cenový kalkulátor plateb. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 21. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=457

- 75 -

Důvodová zpráva k novele občanského zákoníku č. 155/2010 Sb. Sněmovní tisk 1048/0 [online]. In: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. [cit. 4. 3. 13]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=1048&ct1=0 Energetický regulační úřad. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/ Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/sdeleni_ERU/Etický%20kodex%20obchodn%C3%A Dka%20v%20energetických%20odvětv%C3%ADch2.pdf ERV 3/2012. 1. Zpráva o dosažené úrovni nepřetržitosti přenosu nebo distribuce elektřiny za rok 2011. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/ERV/ERV3_2012konec.pdf Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky zemního plynu. [online]. In: RWE. [cit. 28. 3. 13]. Dostupné z: http://www.rwe.cz/cs/media/RWE-Energie-formulare-kestazeni/RWE_ZP_OP_0111_web_01_13.pdf?jis=20130305122651 Původ elektřiny dodávané konečným zákazníkům Skupinou ČEZ. [online]. In: Skupina ČEZ. [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/odpovedna-firma/zivotniprostredi/informace-dle-energetickeho-zakona-c458-2000-sb/2011/celkove-smesidodavatele-paliv.html Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22. května 2008, věc C-439/06. In: EUR-lex [právní informační systém]. In: Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 10. 4. 13]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62006CJ0439:CS:HTML Seznam držitelů licencí pro obchod s elektřinou a plynem. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 13. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasread_article.php?articleId=265 Seznam obchodníků s elektřinou či plynem. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 13. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Seznam_obchodniku_2013-0308.pdf Statistický údaj o počtu zákazníků. [online]. In: BOHEMIA ENERGY. [cit. 26. 3. 13]. Dostupné z: http://www.bohemiaenergy.cz/domacnosti-o_bohemia_energy-historie Statistika změn dodavatele elektřiny. [online]. In: OTE, a.s. [cit. 16. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.ote-cr.cz/statistika/mesicni-zprava-elektrina/zmenydodavatele/page_report_59 Statistika změn dodavatele plynu. [online]. In: OTE, a.s. [cit. 16. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.ote-cr.cz/statistika/mesicni-zprava-plyn/zmeny-dodavatele/page_report_111 Struktura akcionářů. [online]. In: Skupina ČEZ. [cit. 25. 3. 13]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/cez/struktura-akcionaru.html Vize evropských spotřebitelů energie pro rok 2020. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 11. 4. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Vize_evrops_spotreb.pdf Všeobecné obchodní podmínky. [online]. In: BOHEMIA ENERGY. [cit. 26. 3. 13]. Dostupné z: http://www.bohemiaenergy.cz/res/files/doc/ocr_ramcova_smlouva.pdf Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. [online]. In: Skupina ČEZ. [cit. 25. 3. 13]. Dostupné z: http://www.cez.cz/edee/content/file/pece-apodpora/cezprodej-vopde-11-12.pdf Všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu. [online]. In: Europe Easy Energy. [cit. 4. 4. 13]. Dostupné z: http://www.3-e.cz/media/files/vop/vop_plyn_01_2013.pdf

- 76 -

Výkladové stanovisko ERÚ k postupu držitele licence při oznámení zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek zákazníkovi podle ustanovení § 11a odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. In: Energetický regulační úřad. [online]. [cit. 1. 6. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/vykladova%20stanoviska/Vykladstan_%20§11a_odst 3_EZ_fin.pdf Výkladové stanovisko ERÚ k postupu držitele licence při uveřejnění změny cen nebo změny jiných smluvních podmínek podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. In: Energetický regulační úřad. [online]. [cit. 1. 6. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/vykladova%20stanoviska/vyklstan_§11a_odst1EZ.pdf Výroční tisková konference skupiny RWE Česká republika. [online]. In: RWE. [cit. 28. 3. 13]. Dostupné z: http://www.rwe.cz/cs/media/transgas/TK_HV_2010.pdf?jis=20130211111936 Zpráva (výroční) o vyřizování agendy stížností na ERÚ za rok 2012 a 2011. [online]. In: Energetický regulační úřad. [cit. 17. 3. 13]. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasread_article.php?articleId=692

- 77 -