DIPLOMOVÁ PRÁCE Dokumentace tvorby odborné dřevařské školy ve Valašském Meziříčí

Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně Fakulta lesnická a dřevařská

DIPLOMOVÁ PRÁCE Dokumentace tvorby odborné dřevařské školy ve Valašském Meziříčí

Brno 2000

Tomáš Rosa

2

Obsah

…………………………………………………………………………….1

Soupis výkresové dokumentace Úvod

………………………………………………...2

……………………………………………………………………………...5

Abstrakt

…………………………………………………………………………5

Cíl práce

…………………………………………………………………………6

1. Historie a studijní obory dřevařské školy ve Valašském Meziříčí 1.1 . Historie školy

………...7

……………………………………………………7

1.2 . Rozdělení muzejního fondu …………………………………….11 . 1.3 Studijní obory odborné dřevařské školy ………………………...12 1.3.1. Obor nábytkové a stavební truhlářství ………………..13 1.3.2. Obor ornamentální řezbářství ………………………...14 1.3.3. Obor figurální řezbářství ……………………………...16 1.3.4. Obor soustružnictví ……………………………………17 1.3.5. Obor pilařský ………………………………………….18 1.3.6. Obor kolář – karosář ………………………………….18 1.3.7. Mistrovské učení truhlářské …………………………..19 1.3.8. Obor košařství ………………………………………...20 1.4. Profesoři a odborní učitelé ……………………………………... 21 1.4.1. Ředitelé odborné dřevařské školy ……………………. 22 1.4.2.Profesoři odborných předmětů ……………………….. 24 1.4.3. Odborní učitelé a dílenští mistři ………………………30 1.4.4. Výtvarníci – bývalí žáci ………………………………. 31 1.5. Rozvrh hodin a skladba studia ………………………………….33 1.5.1. Učební předměty a rozsah látky ve šk. roce 1885/86 …34 1.5.2. Učební předměty a rozsah látky ve šk. roce 1895/96 …35 1.5.3. Učební předměty a rozsah látky ve šk. roce 1928/29 …39 2. Technický popis a obrazová dokumentace konšelského nábytku ……….44 2.1. Technický popis Malého stolu ………………………………… 44 2.2. Technický popis Velkého stolu …………………………………47 2.3. Technický popis konšelské židle prosté ………………………...50 2.4. Technický popis konšelské židle hlavní ………………………...56 2.5. Technický popis konšelské lavice ………………………………57 Závěr Resumé

……………………………………………………………………………..62 …………………………………………………………………………...64

Citace v textu …………………………………………………………………….65 Seznam použité literatury ………………………………………………………65 3

Úvod Námět této diplomové práce jsem si vybral pro celkové ovlivnění současného i nedávno minulého nábytkářského průmyslu právě absolventy odborné dřevařské školy ve Valašském Meziříčí . Tito budoucí architekti , sochaři , umělci nebo jen pouzí truhláři podstatně diktovali odborný trend a svým působením ve svých oborech položili základy pro jejich budoucí vývoj. Tito dnes již odcházející odborníci byli při svém studiu na odborné dřevařské škole ve Valašském Meziříčí vychováni a připravováni tehdejšími věhlasnými a úspěšnými profesory a odbornými učiteli , kteří je vedli k " poctivé , jednoduché , ale zároveň estetické truhlařině " . A tento odkaz by naše nastupující generace měla od těchto absolventů přejímat , aby myšlenka těchto " mistrů svého oboru " nezanikla , protože vzhledem ke svému věku získala na dokonalosti a má co předat dnešním nastupujícím odborníkům .

Abstrakt The objective of this project is describe a history and work of special timber school from Valašské Meziříčí. The describe influence on the studens and outsider public, their inside programme and divisions . The aspiration is clear up a principles and progression which school use maked . Next objective is documentation of old – style furniture made of school for the aldermans to town Valašské Meziříčí.That furniture is located in guilhall and is using for session of aldermans till today. The documentation is divide to technical description and drawing documentation for future making replicas this old – style furniture .

4

Cíl práce Následující práce je pojednáním o působení a historii odborné dřevařské školy ve Valašském Meziříčí , která byla vůbec první odbornou školou na území Moravy . Tato měla velký přínos nejen pro výchovu předních českých a moravských odborníků a umělců , ale i z psychologického hlediska , které bylo při založení první odborné školy pro oblast Moravy jistě nezanedbatelné. Škola si dala za úkol rozvinout dřevařský průmysl a odbornost nejen ve svém nejbližším okolí , ale působila i daleko za hranicemi svého regionu např. o letních prázdninách pořádala tzv . kočovná vyučování po Moravě s cílem seznámit a zdokonalit živnostníky s novými postupy a technikami . Cíl této práce tedy bylo postihnout její vliv na širší odbornou , ale i laickou veřejnost , působením odborných učitelů a vhodnou skladbou předmětů vyučujících se na škole . Snaha byla proniknout do principů a zažitých postupů , jež odborná škola při svém působení praktikovala ( její způsob členění a organizace , efektivnost výuky , návštěvnost jednotlivých oborů apod. ). Časové omezení a rozsah práce je ohraničen dobou trvání odborné školy . Další odborná činnost a působení jejich absolventů zde není rozebírána . Jako v podstatě jediné výchozí a hlavní prameny byly použity výroční ročníkové zprávy školy předložené muzeem ve Valašském Meziříčí . Dalším cílem této práce bylo technicky popsat a výkresově zdokumentovat nábytkový soubor konšelského nábytku , který vyrobili žáci odborné dřevařské školy pro zastupitele města Valašské Meziříčí . Tato přiložená výkresová dokumentace by měla případně sloužit k případnému vyrobení historických replik konšelského nábytku .

5

1. Historie a studijní obory dřevařské školy ve Valašském Meziříčí 1.1.

Historie odborné dřevařské školy

„ Pořádný , vycvičený řemeslník brzy se již úplně i důchody i pak vážností vyrovná úředníkovi a učenci : aby se to však státi mohlo , hlavně dopomohou průmyslové školy . Ony budou moci řemeslníka postavit na takový stupeň všeobecného vzdělání , aby se jiným stavům , pokud zapotřebí , vyrovnal .Aby však tyto školy průmyslové takový , jak jsme pravili , mohly mít užitek , zvláště pro národ náš zapotřebí především jedné úhlavní změny , které se časem svým nejen průmyslové školy a techniky , nýbrž i ostatní školy vyšší a nižší dočkati se musejí . Kromě všech těch ostatních již dříve vypsaných nedostatků , na které školy všech národů postonávají , mají naše školy ještě jeden hlavní samy pro sebe . Jest to ten , že se neučí v jazyku národním . . . Častěji se již pořádně rozložilo , jak veliká škoda pro vzdělání vůbec , a zvláště nižších tříd národu našeho z takového odstrčení jazyka českého vyplývá .“ (1) Tento článek Karla Havlíčka Borovského jsem si pro úvod této diplomové práce nevybral náhodou . Článek svědčí o tom , jak velký význam přikládali naši přední národní buditelé nejen rozvoji školství , ale především rozvoji odborného školství a jeho vlivem hospodářskému rozvoji národa . “Uskutečnění myšlenek rozvoje odborného školství nebylo ovšem snadné a naráželo na silný odpor jak vládních činitelů , tak i odpor hospodářsky silné německé menšiny v Čechách a hlavně na Moravě .Na Valašsku byla situace v tomto směru ještě obtížnější . Počátky školství v tomto kraji sice spadají již do 15. století , ale jeho úroveň byla zvláště po bělohorské porážce velmi nízká . V polovině 19. století prožívala všechna města kraje velkou hospodářskou krizi . Hospodářský vývoj šel v tomto chudém hornatém kraji , ležím stranou hlavních obchodních cest , mnohem pomaleji něž v jiných oblastech Moravy .Řemeslná výroba se již vyplácela málo , průmyslová výroba začíná až ve druhé polovině minulého století založením skláren Salomona Reicha v roce 1855 v bývalém Krásně nad Bečvou . Důležitým mezníkem pro další rozvoj politického , kulturního i hospodářského

6

života byla šedesátá léta minulého století , kdy po vydání Říjnového diplomu nastalo velké uvolnění a renesance myšlenek revolučního roku 1848 , které znamenalo i rozvoj českého školství . Na Valašsku bylo v důsledku těchto událostí založeno v roce 1871 gymnázium ve Valašském Meziříčí . O zřízení první české střední školy v severovýchodní části Moravy měl zásluhu zejména jeden z prvních českých advokátů v tomto kraji JUDr. Alois Mikyška . Jako zemský a později říšský poslanec se podílel na vytváření české politiky na Moravě a velmi aktivně pracoval v centrální komisi pro odborné školství . JUDr. Alois Mikyška měl značný vliv na veřejné mínění ve Valašském Meziříčí a okolí. Skupině jeho přívrženců se podařilo prosadit v obecním zastupitelství zřízení živnostenské školy , která byla financována městem . Moravská zemská školní rada tuto školu povolila v květnu roku 1872 . Vedení školy bylo svěřeno profesorům gymnázia , což zajistilo vysokou teoretickou úroveň školy .Řízení školy bylo svěřeno řediteli gymnázia prof. Aloisu Kaplanovi .Nedostatek finančních prostředků vedl po pěti letech k zániku této první odborné školy na Valašsku . Její vznik však vytvořil předpoklady pro další velmi významný zakladatelský čin , u jehož zrodu stál opět JUDr .Alois Mikyška . S jeho jménem je spjata myšlenka pomoci valašskému lidu založením odborné školy , která měla vytvořit základnu pro další hospodářský růst a rozvoj kraje . Okolní lesnatý ráz valašské krajiny vedl k jednoznačnému zaměření školy . Tak vznikla v roce 1874 odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí “.(2) “Do vínku byl dán škole úkol nelehký – byla určena pro zvelebení domácího průmyslu v regionu severní a východní Moravy a svým pedagogickým programem kladla důraz především na oblast výtvarně estetickou a na upevnění manuální zručnosti při využití nových strojů. V tomto tvrzení je obsaženo několik závažných faktů – především , že škola vznikla v době , kdy nastal úpadek řemesla na úkor jednoduché strojní výroby.“(3) “Otevření školy ovšem předcházely přípravné práce . Již v roce 1873 bylo založeno pro tento účel družstvo v čele s Mikyškovou Občanskou záložnou , které jednalo ve Vídni s ministerstvem obchodu o zřízení školy . Pro dva místní řemeslníky , řezbáře Josefa Linaříka a truhláře Františka Boese , bylo získáno stipendium , aby mohli absolvovat kurs vídeňské umělecko – průmyslové školy . 13 . října 1874 se začalo učit . Škola měla 33 žáků a učilo se v soukromém domě na náměstí č. 106. Náklady na provoz školy nesl stát , který platil učitele a přispíval na zařízení a suroviny, a město s družstvem , které se musely postarat o místnosti a nést další náklady . Provoz 7

školy se podobal státem podporované dílně , kde našel obživu i nejeden nezaměstnaný tovaryš . Žáci dostávali totiž , jak vzpomínal Alois Jaroněk , dvakrát třikrát do roka tak zvané „výplaty „ ,což někdy činilo i několik desítek zlatých . Později byly místo výplat zavedeny prémie pro žáky chudobné a hodné . Tento systém měl podporovat píli žáků a prémiový systém měl asi lámat odpor nespokojenců . Škola byla určena pro Čechy i Němce . Zpočátku ústav řídil profesor gymnázia Karel Friedrich , který byl české národnosti . Roku 1876 dostala škola nového ředitele Františka Rosmaela , který usiloval o německý charakter školy , což narazilo na silný odpor českých žáků , kterých byla převážná většina . Roku 1885 sice byl ústav prohlášen za český , ale osoba ředitele udržovala i nadále na škole ultrakvistický ráz . Roku 1875 byla pro gymnázium a odbornou dřevařskou školu dostavěna budova dnešního gymnázia . Protože škola měla brzo nedostatek místa , byla v roce 1889 přistavěna k západní části gymnázia dílenská budova podle návrhu profesora vídeňské vysoké školy technické Viléma rytíře z Dodererů . Po založení měla škola truhlářský a řezbářský obor , později přibývaly obory další . Studium začínalo jednoletou přípravkou , po které žáci postoupili do tříleté odborné školy , do oborů nábytkového a stavebního truhlářství , soustružnictví , ornamentálního řezbářství nebo na čtyřletý obor pro figurální řezbáře . V roce 1880 byla při škole zřízena živnostenská škola pokračovací . Teoretickým předmětům se učilo společně . V roce 1904 byla při odborné dřevařské škole zřízena v Rakousku – Uhersku jednoletá mistrovská škola pro stavební a nábytkové truhlářství . Po dvacet let byl třídním učitelem a vyučujícím kreslení arch. E . K . Pelant , který jí dal vysokou úroveň . Škola obeslala řadu výstava na výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925 získala Grand Prix . V roce 1906 byla zrušena přípravka a studium na odborné škole bylo zkráceno na jeden rok , což se neosvědčilo . Proto byla odborná škola změněna a na dvouletou učebnou dílnu pro truhlářství a soustružnictví . Těsně před první světovou válkou bylo pro malý zájem zrušeno oddělení řezbářské . Podstatné změny prodělala valašskomeziříčská škola po roce 1918 . Zanikají obory soustružnické a řezbářské . V roce 1922 bylo zřízeno oddělení pilařské , které bylo po deseti přeneseno do Tábora .Nově se tehdy zřizuje nový obor kolářsko – karosářské .Škola měla výbornou pověst i v zahraničí . Studovali na ní nejen žáci národnosti české , německé a slovenské , ale i Poláci , Bulhaři , Litevci , Finové a jiné . Učebny v budově gymnázia často nestačily a učilo se v soukromých domech .

8

Samostatné budovy se škola dočkala roku 1929 , kdy byla dokončena stavba nové budovy podle návrhu prof .ing. M. Lamla . Od třicátých let měla škola tyto obory . Tříletá odborná škola pro truhláře dávala žákům technické znalosti truhlářské , zručnost v odborném kreslení a vědomosti obchodní . Vysvědčení mělo platnost tovaryšského listu . Mistrovská škola truhlářská byla zprvu jednoletá , později dvouletá . Byla určena pro výchovu dílovedoucích a správců závodů nebo samostatných živnostníků . Mistrovská škola karosářská s oddělením kolářským a klempířským

byla rovněž

dvouletá a měla podobný úkol jako mistrovská škola truhlářská . Obrovský význam pro žáky , ale i širokou veřejnost měly kurzy , které škola pořádala . Již v roce 1888 byl otevřen kurz zručnosti pro žáky obecných a měšťanských škol , v němž se učilo modelování , řezbářství , soustružnictví , truhlářství , pletení z proutí i pracím lepenkářským . Od roku 1891 existovala tak zvaná veřejná kreslírna , kde se učilo základům kreslení a odbornému kreslení . Při odborné škole se pořádaly i další kurzy – modelování ,hračkářství , písmomalířství , stavební , potravinářské , holičské , cukrářské a jiné .“ ( 2) V období druhé světové války byl chod školy často přerušován zásahy gestapa . V roce 1943 poslal Úřad práce všechny žáky mistrovské školy truhlářské a karosářské na práci do Říše .V prostorách školy byla zřízena německá vojenská nemocnice . Po osvobozujících bojích byla budova školy značně poškozena palbou ruských vojáků . Poté v ní byla zřízena ruská vojenská nemocnice . Školní inventář byl v těchto dnech rozkraden a zbytek vážně poškozen , ovšem koncem května už zase probíhala výuka . Odborná dřevařská škola pokračovala ve své práci bez podstatných změn až do roku 1951 , kdy byla v rámci nově budovaného systému školství zrušena a v její budově byla umístěna nově zřízená střední průmyslová škola stavební .

. . . 1.3. Studijní obory odborné dřevařské školy V následující kapitole je popsána organizační struktura odborné dřevařské školy z hlediska druhu oborů , jejich vlivu , působení a kvality výuky . Jednotlivé obory jsou popsána a rozděleny podle důležitosti a forem studia . Je zde popisován jejich vývoj od 9

vzniku oboru

až po zrušení či jeho přeložení . Při tvorbě této práce je čerpáno

z dochovaných dobových pramenů , což jsou ročníkové zprávy školy popisující její chod a celé dění v průběhu daného školního roku. Bohužel se nedochovaly všechny tyto ročníky v chronologické souvislosti . K dispozici bylo asi 50 % z celkového počtu těchto zpráv , což značně ztížilo práci a může ji to i do jisté míry zpochybnit . Proto některé informace uvedené v následující stati mohou být pouze orientační a hypotetické. Tyto údaje se dají poznat a rozlišit v následujícím textu pouze podle způsobu jejich formulace . Například v některých dochovaných pramenech jsou uvedeny přesné počty žáků v jednotlivých oborech nastoupivších na začátku roku , žáků jež ukončili studium v průběhu školního roku , žáku jež splnili na konci školního roku studijní podmínky , žáků se zvláštním druhem studia ( tzv. hospitantů ) , žáků kteří absolvovali studiu s odchodným vysvědčením a jiné . Naproti tomu v jiných pramenech je uveden pouze počet žáků , kteří v daný rok navštěvovali školu , bez rozlišení oborů a výše zmíněných okolností , což znemožnilo zkoumat tento problém docházky , oblíbenosti a efektivnosti jednotlivých oborů na solidní vědecké bázi .Proto jsou uvedeny pouhé průměrné odhady, protože sestavování takovéto neúplné statistiky by bylo v celkovém pohledu zkreslující a mystifikující.

1.3.1. Obor nábytkové a stavební truhlářství Vzniklo jako samostatný obor již při založení odborné školy v roce 1874 . Jeho trvání bylo nejdelší ze všech oborů odborné školy a z největší pravděpodobností tento obor zanikl až při zrušení celé odborné školy v roce 1952 Obor truhlářství se pravděpodobně v roce 1889 rozdělilo na truhlářství nábytkové a truhlářství stavební . V tomto roce byly také otevřeny dílny pro stavebně truhlářský obor .Ovšem pro velmi malou účast v tomto nově zavedeném oboru ( průměrná návštěvnost činila 3 žáky ročně ) se v roce 1894 opět sloučil s oborem nábytkový truhlář , který měl oblibu a tím i návštěvnost podstatně vyšší . Nově sloučený obor měl délku studia 3 roky + 1 rok přípravka , v níž se žáci všeobecně připravovali na budoucí odborné studium . V roce 1908 bylo truhlářství vyučováno jak na 3leté odborné škole tak i na 2leté učebné dílně s roční přípravkou , kde se připravovali žáci bez absolvování obecné školy v oboru truhlářství a soustružnictví . V roce 1910 bylo truhlářství vyučováno pouze ve 2leté učebné dílně (na 3leté odborné škole bylo nábytkové a stavební truhlářství pro nezájem žáků

10

zrušeno) . V roce 1919 fungovala 2letá odborná škola s roční přípravkou . Tato 3letá odborná škola měla trvání pravděpodobně až do zrušení odborné školy v roce 1951 . Celková návštěvnost truhlářského oboru byly poměrně vysoká . Od založení do přelomu století se pohybovala v průměru 25 – 30 žáku ročně navštěvujících tento obor . Po přelomu století byl zaznamenám značný pokles zájmu žáků o ostatní obory odborné školy a tím vzrostl větší zájem u oboru truhlářského – průměrná návštěvnost činila 5060 žáků ročně . Následující léta znamenala mírný pokles na hranici asi 30 žáků ročně . Velký nárůst uchazečů zaznamenal obor

v období II . světové války , kdy činila

průměrná návštěvnost 80-90 žáků ročně . Tento nastolený trend pak zaznamenal do roku 1952 mírný pokles .V pramenu z roku 1899 je uvedeno , že v letech 1874 – 1899 vystudovalo obor stavební a nábytkové truhlářství s odchodným vysvědčením 96 absolventů, kteří se nadále věnovali svému oboru ( např i Theodor Thonet pozdější ředitel výrobního podniku v Bystřici pod Hostýnem ) . Přesné počty absolventů tohoto oboru by se daly jen těžko odhadovat , ale je více než jisté že tento obor vychoval největší počet absolventů odborné dřevařské škole ve Valašském Meziříčí . Teoretická příprava studentů oboru nábytkové a stavební truhlářství se opírala především o předmět odborné kreslení viz Rozvrhy hodin a skladba studia. V tomto předmětu se žáci cvičili a zdokonalovali v návrzích a

tvorbě jednoduchých a

složitějších interiérů , zařizování obytných pokojů ( ložnice , dámský a pánský pokoj , studovny a pracovny , společenské místnosti a jiné ) a nebytových místností viz obrazová příloha obr. 37 , 40 , 41 . Žáci se v tomto stěžejním předmětu zabývali a byli vedeni k dokonalému zvládnutí a tvorbě výkresové dokumentace pro výrobu nábytkových kusů a hlavně k samostatnému řešení jednotlivých bytových interiérů . V praktické části výuky žáci realizovali převzaté ( architekti Hermann Herdtl , Arthur Brausewettr , Oskar Beyer a jiní ) i vlastní návrhy z předmětu odborné kreslení. Postupně se zdokonalovali v samostatné výrobě všech druhů nábytku ( stoly , židle , komody , postele , skříně a úložný nábytek a jiné) , ale i výrobků stavebně truhlářských ( dveře , okna , schody , obklady a jiné ) viz obrazová příloha obr. 35 , 36 . . Při vzniku oboru zařizování kostelních interiérů v roce 1889 byli studenti oboru truhlářství vedeni po teoretické , ale i praktické stránce k návrhům a posléze k jejich realizaci a výrobě kostelních a náboženských zařízení (oltář , kazatelna , křtitelnice a jiné ).

11

1.3.2. Obor ornamentální řezbářství Tento obor vznikl už při založení odborné dřevařské školy v roce 1874. V roce 1885 bylo povinně zavedeno do osnov tohoto oboru staffírování (dekoratérské úpravy povrchu dřeva pomocí stříbra a nátěrů ) a pozlacování , které bylo do té doby mělo statut volitelného předmětu .Až do ruku 1889 existoval na odborné škole pouze tento obor řezbářství , který zahrnoval výuku ornamentálních i figurálních technik . V tomto roce se od oboru oddělilo již zmíněné řezbářství figurální , jehož vývoj se ubíral poté trochu odlišným směrem . Délka výuky trvala 3 roky s jednoletou přípravkou až do roku 1904 . V roce 1908 byly již oba dva řezbářské obory opět spojeny do jednoho oboru na 3leté odborné škole . Celý tento vývoj byl podporován upadajícím zájmem o řezbářské obory . V roce 1909 bylo otevřeno oddělení řezbářství a staffírování. O rok později se řezbářství vyučovalo na 3leté učebné dílně pro ornamentální a figurální řezbářství . Úbytek zájemců vyvrcholil v roce 1911 ukončením příjímání nových žáků do tohoto oddělení odborné školy . Roce následujícím dokončila studium poslední třída , čímž pravděpodobně skončilo definitivně řezbářství jako obor na odborné dřevařské škole . Z roku 1919 je dochovaná zmínka o 3leté škole pro řezbáře , ale není zcela jasné , jestli to byl pouhý záměr tento obor otevřít nebo jestli opravdu fungoval , protože ho podle řady ukazatelů nenavštěvoval v tomto ani následujícím roce ani jeden žák . Návštěvnost oboru byla největší v 80-90 letech minulého století , kdy se průměrná návštěva pohybovala okolo 15 – 20 žáku ročně . Po přelomu století začal zájem o umělecké obory postupně upadat a návštěvnost klesla pod 10 žáku ročně .Celkový počet absolventů tohoto oboru by se odhadoval velmi obtížně . Podle pramenu z roku 1899 vystudovalo v období 1874 – 1899 tento obor s odchodným vysvědčením 53 absolventů. Teoretické příprava se opírala především o ornamentální kreslení od ruky a modelování viz část Rozvrhy hodin a skladba studia . Zde se žáci učili a zdokonalovali v napodobování plastických ornamentů a figurálních vzorů jako byly například jednoduché druhy listů , květin , růžic aj. ve spojení s větvemi a úponky , konzoly , římsy , heraldické motivy aj. Vedle základních řezbářských technik ( plochý řez , vrubořez , zubořez , dutý a oblý řez ) se vyučovala výše zmíněná tvorba ornamentálních rostlinných a živočišných vzorů ( okřídlení lvi , delfíni , pardálí a orlí pazoury dále pak věnce z listí , květin a ovoce aj.) i tvorba figurálních vzorů a postav zvířat

12

v polovypouklé a okrouhlé formě . viz obrazová příloha obr. 33,38,39,43,44,49,50-52. Žáci se také učili technikám dřevěných intarsií kombinovaných s kovem , kostí , perletí a jiné .Dále se zde učili různým ozdobným technikám – malbě ,vypalování , pískování , zlacení , staffírování ( dokončování pomocí stříbra a nátěru ) a jiným dokončovacím pracem. Tento obor měl i významný podíl na zavedení oboru pro zařizování kostelních interiérů a jeho následném fungování , kdy se jeho žáci podíleli na ornamentálním zdobení kostelního zařízení . Z absolventů tohoto oboru vznikla celá řada našich předních umělců regionálně , ale i evropsky známých .

1.3.3. Obor figurální řezbář Jako samostatný obor vzniklo figurální řezbářství až v roce 1889 . Do té doby byl učební obsah včleněn do osnov oboru ornamentálního řezbářství . Také v tomto roce byly otevřeny praktické dílny pro výuku modelování a dřevořezbářství, staffírování ( dokončování pomocí stříbra a nátěru )a zlacení . Do roku 1889 měl tento obor dobu trvání studia 3 roky + roční přípravka . Po samostatném zavedení oboru figurální řezbářství byla jeho studijní délka stanovena na 4 roky + 1 rok přípravky . Tato nejdelší doba studia na odborné dřevařské škole v jejich dějinách , vyplývala z potřeby vysoké manuální zručnosti a teoretické odbornosti , kterou bylo potřeba rozvinout v patřičné a odpovídající šíři , což potřebovalo delší dobu studia než u ostatních oborů .V roce 1908 bylo figurální řezbářství opět sloučeno s řezbářstvím ornamentálním , kvůli malému zájmu do jednoho oboru . Další vývoj je již výše popsán v části o ornamentálním řezbářství . Oblíbenost oboru byla vcelku odpovídající tomuto velmi odborně zaměřenému oboru . V 90 letech minulého století v době jeho největšího zájmu se návštěvnost pohybovala průměrně okolo 7 žáku ve všech čtyřech ročnících za rok . Tento menší počet žáků umožňoval daleko kvalitnější přístup odborných učitelů a dílovedoucích k jejich výuce . Prameny z roku 1899 udávají za období 1874 – 1899 6 absolventů kteří se po úspěšném ukončení studia dále věnovalo nebo zdokonalovalo v tomto oboru . Teoretické vyučování probíhalo shodně s oborem ornamentálních řezbářů , pouze s větším důrazem na předměty modelování a anatomické kreslení – viz část Rozvrhy 13

hodin a skladba studia .Žáci se zdokonalovali v napodobování předloh ze sádry v podobě částí lidské kostry nebo postav dále pak částí těla a končetin apod . Tyto své teoretické znalosti uplatnili pak v praktickém vyučování . Zde žáci pracovali s hlínou , odlévali sádrové odlitky a podle těchto předloh pak vyřezávali konečnou podobu výrobku do dřeva viz obrazová příloha obr. 34 ,46 – 48 .Cvičili se hlavně v tvorbě soch určených k náboženským účelům . Zdokonalovali se v povrchových a dokončovacích pracech jako zlacení , staffírování , barvení ,moření ,hlazení , natírání , pískování apod. Při zavádění oboru pro zařizování kostelních interiérů v roce 1889 byl tento obor jednou z hlavních součástí této činnosti . Zánik tohoto oboru byl dán nástupem sériové strojní výroby charakteristické zjednodušením konstrukce a většího využití strojního zařízení . Nábytek se stával jednodušší a jeho výroba se pak stávala levnější a kratší , protože odpadly časy na výrobu vyřezávaných a řemeslně náročných částí nábytkové konstrukce . Absolventi tohoto oboru byli zpravidla úspěšní umělci a sochaři , kteří se proslavili i mnohdy na světovém poli umění .

1.3.4. Obor soustružnictví Tento obor vznikl pravděpodobně při založení odborné školy v roce 1874 jako součást oboru truhlářského . Z roku 1876 je zmínka o výstavbě praktických dílen pro soustružníky . Tento rok bude tedy pravděpodobně i rokem založení samostatného oboru soustružnického . Takto fungoval až do roku 1908 , kdy pro nezájem žáku byl sloučen s oborem nábytkového a stavebního truhlářství do dvouleté učebné dílny ( studium pro žáky bez absolvování obecné školy –nahrazovalo učení u mistra ) . Do tohoto roku trvalo vyučování 3 roky + jednoletá přípravná třída . V roce 1919 existovala tří nebo dvouletá odborná škola pro truhláře , kde soustružení mělo pouze vedlejší a pomocnou roli . Návštěvnost oboru nebyla vysoká . V době největšího zájmu ( 90. léta minulého století ) se počty pohybovaly v rozmezí 4-6 žáků . Vlastní destrukce a úpadek oboru nastal po přelomu století , kdy návštěvnost klesla na jednoho žáka . Prameny dokládají z let 1874-1899 8 absolventů tohoto oboru . Teoretická příprava žáků byla naprosto shodná s posluchači oboru truhlářského . Hlavní důraz byl kladen na odborné kreslení viz Rozvrhy hodin a skladba studia . 14

V praktických cvičeních se žáci zdokonalovali ve výrobě soustružených sloupků – hladkých , tordovaných , kanelovaných , vroubkovaných , spirálovitě točených a dalších. Dále se cvičili ve výrobě dýmek , studeném zpracování kovů zejména jeho tlačení a tvarování do intarsií a kombinovaných vzorů . Jsou doklady o zkoušení různých druhů cizokrajných a exotických dřevin k pracem soustružnickým např. ( Phillyrea media , Laurus nóbilis a jiné) . Vyráběný sortiment zahrnoval ozdobné soustružené nohy k židlím ohýbaným i jednoduchým ,soustružené nohy ke stolům , skříním a toaletním stolkům ,soustružené doplňky - poličky , věšáky , úchytky a jiné předměty vyrobené soustružením používané v běžném životě viz obrazová příloha obr. 45 . Nízký zájem se patrně odvíjel od velmi úzkého okruhu působnosti soustružnického oboru , který zastával pouze pomocnou pozici v nábytkové výrobě .

1.3.5. Obor pilařský Pilařský obor byl založen v roce 1922 tamním ředitelem ing. Weltrubským . Byl organizován jako dvouletá odborná škola . Tento obor měl i přes slušnou návštěvu ( stabilně 30-40 žáku ročně )a vysokou efektivnost výuky poměrně krátkou dobu trvání na odborné dřevařské škole. V roce 1932 byl zrušen a podle dochovaných materiálů byl přesunut do Táboral .Za těch deset let svého působení vystudovalo tento obor asi 150 absolventů , kteří se uplatnili v pilařské výrobě jako dílovedoucí a mistři . Teoretická příprava se opírala o předměty technologie dřeva a strojnictví . Žáci se učili rozlišovat jednotlivé dřeviny podle jejich fyzikálních a mechanických vlastností , které také blíže zkoumali . Probíraná látka je charakterizovaná v části Rozvrhy hodin a skladba studia.V praktických cvičení ,jenž se odbývaly na pile se zdokonalovali v mnohých odvětvích a činnostech v provozu se vyskytujících ( přejímka kulatina , prodej a nákup řeziva , problematika pořezu , kalkulace nákladů apod. ) . Za své poměrně krátké působení vychoval obor dostatek kvalitních odborníků , kteří obohatili a zkvalitnili pilařskou výrobu nejen v okolí regionu Valašského Meziříčí .

1.3.6. Obor kolář – karosář Tento obor byl založen v roce 1932 jako náhrada za přeložený obor pilařský . Jeho trvání skončilo pravděpodobně až zrušením odborné dřevařské školy .Obor byl rozdělen 15

na oddělení kolář a oddělení klempíř .Kolářské oddělení bylo od začátku dvouleté, oddělení klempířské se z jednoletého rozšířilo na dvouleté v roce 1936 . K přerušení studia došlo v roce 1943 kdy všichni žáci oboru byli odesláni na práci do Německa. Tito žáci pak v roce 1945 dokončili přerušenou výuku .Návštěvnost se pohybovala v průměru 15 – 20 žáku za rok ve všech třídách obou oddělení . Bohužel z dochovaných pramenů je velice nejasné vlastní fungování oboru z hlediska teoretické přípravy . Je však možno předpokládat , že učební osnovy byly shodné s odcházejícím pilařským oborem

pouze s větším důrazem na konstrukci automobilových karoserií. V

praktických cvičeních se žáci věnovali stavbě letadlových modelů , stavbě vozů a automobilových karoserií . Škoda , že se o fungování tohoto oboru nedochovalo mnoho zpráv , které by objasnily a přiblížily technologie a pracovní postupy tohoto atraktivního, zajímavého a dnes již zapomenutého oboru

1.3.7. Mistrovské učení truhlářské “Na přelomu století začínají sílit tlaky na Zemském školském úřadě z hlediska upadajícího zájmu nejen o odbornou školu ve Valašském Meziříčí , ale na celém území monarchie . Jako jedny z nejhlavnějších byly udávány příčiny lokálního obsažení odborných škol , kdy školu navštěvovali žáci většinou z jejího nejbližšího okolí , čímž se tato oblast pomalu začala přesycovat jednostranně zaměřenými specialisty , kteří pak nenacházeli uplatnění v patřičném rozsahu . Dalším aspektem tohoto pohledu byla návštěvnost odborné školy pouze pro její výhodnou polohu v místě bydliště , takoví to žáci byli bez zaujetí a nadšení pro studovanou odbornost předem ztraceni .Naproti tomu žáci se zájmem a snahou, ovšem ze vzdálenějších oblastí od školy , si studium mohli dovolit pouze při nemalých výdajích za byt a stravu po dobu tří až pěti let , což si většina tehdejších rodin vzhledem k ekonomické a hospodářské situaci nemohla dovolit. Takoví to žáci končili pak v učení u nejbližšího mistra . Chyběl zde typ školy , jenž by pracoval už s žáky na určitém stupni odbornosti. Tyto své znalosti získali např. službou u mistra , ale

vyššího vzdělání zde dosáhnout

nemohli. “(4) Hlavní argumenty pro zavedení Mistrovské školy •

Tovaryši a učni s vyučením u mistra s praxí dosahovali daleko lepších výsledků , protože dříve prošli tvrdou školou životní .

16

•

Starším žákům po vyučení stačila mnohem kratší doba na zvládnutí látky , čímž se ušetřily peníze nejen žákům , ale i státu a počet absolventů oproti odborné škole byl při ročním studiu 3 až 5 krát větší

•

Očekávalo se že žáci , kteří se chtějí zdokonalit ve svém oboru v něm následně zůstanou a prakticky se uplatní

“ Odpůrci tohoto řešení předpovídali úpadek odborných škol , což se nepotvrdilo.Jako řešení bylo navrženo Mistrovské jednoleté studium , na kterém by studovali žáci vyučení v oboru a zde by se zlepšily jejich obchodní a živnostenské znalosti. Rozhodnutí znělo , otevření jedné takové to školy na určitou zkušební dobu při německé Odborné škole truhlářské v Běláku v Korutanech . Toto rozhodnutí však v rámci Moravy pranic neřešilo , přitom ve Vídni už existovala dvouletá mistrovská škola. Konečné rozhodnutí měl vyslovit referent školství a pozdější sekční šéf dr. Műller , jemuž na tomto typu školy velmi záleželo , pravděpodobně to byla asi jeho myšlenka a proto ji chtěl dostatečně realizovat . Rozhodnutí znělo , zřídit mistrovské studium ne v Běláku , ale při odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí .Tak v roce 1904 vznikla první vyšší odborná škola na Moravě. Tímto rozhodnutím zabil dvě mouchy jednou ranou , protože škola vyučovala dvojjazyčně česky a německy . Rok po založení a osvědčení se zakládají Mistrovské školy při německých odborných školách a v roce 1907 i při odborné škole v Chrudimi .Návštěvnost tohoto oboru se pohybovala v průměru 15 – 30 žáků . Zajímavá byla efektivnost výuky , kdy většinou všichni nastoupivší žáci také s úspěchem studium absolvovali . K přerušení studia došlo v roce 1943 kdy všichni žáci oboru byli odesláni na práci do Německa. Tito žáci pak v roce 1945 dokončili přerušenou výuku , čímž se studium stalo dvouleté. Hlavní poslání a tvorba této nově založené školy navazovala na lidové tradice prostředí ,kde hodlala působit .Měla za úkol především doplnit učňům odborné vzdělání o obchodní a živnostenské znalosti . Takto vzdělaný pomocný pracovník byl uzpůsoben pro postavení dílovedoucího , přední dílenské síly ( předák ) a mohl působit i jako živnostenský učitel .“ (4)

1.3.8. Obor košařství “Jak bylo již několikráte uvedeno v předešlé stati jeden z oborů školy se zabýval košíkářstvím . Byla dokonce založena Odborná škola pro košařství ve Valašském

17

Meziříčí , která vznikla vedle odborné dřevařské školy dne 15. Května 1881 a měla v okolí města několik filiálek . Předpoklady pro vznik a rozvoj košařství byly na Valašsku velice slibné . Ještě před oficiálním založení školy byly experimentálně prováděny pokusy s výsadbou speciálních druhů vrby košíkářské ( Salix viminalis , Salix purpurea ) na plantážích blízko Poličné a na soukromém pozemku rožnovského stavitele a měšťana p. Barabáše .

Také ostatní osoby byly vyzvány k výsadbě

košíkářské vrby , a tak se objevily plantáže na pozemcích hraběte Kinského , barona Pillersdorfa v Brankách , ve Vsetíně i v Rožnově .Místní obyvatelstvo mělo i jisté praktické zkušenosti při zpracování suroviny a pletení – domácím způsobem se zde zhotovovaly pletené sedáky židlí a lavic pro nábytkářské závody Thonetů a Kohnů . Časem však nastaly problémy , které zcela zbrzdily rozvoj košíkářství na Valašsku . Nepříznivé klimatické podmínky a zejména časté povodně na plantážích okolo řeky Bečvy ničily výsadbu vrby , změna výrobní technologie a přechod na výrobu sedáků z vrstvené dýhy , které byly pevnější , trvanlivější a levnější , zcela ochromily domáckou výrobu síťoviny . Škola , která byla organizována v okolních obcích ve formě kurzů , často narážela i na nedostatek času u žáků , protože tito už byli mnohdy živnostníky a košíkáři ( ve škole se pouze zdokonalovali ) a museli se věnovat vlastní obchodní činnosti. Po roce 1918 škola zanikla. V muzejním fondu se zachovaly předměty vyrobené přímo v dílnách školy i výrobky pocházející ze školních poboček nebo z domácích výroben . Zachovány jsou zejména výrobky , určené k praktickému využití v domácnosti ( koše , košíky , nůše , dózy , kabelky , misky atd. ).“ (3 )

. . . 1.4.4.Výtvarníci – bývalí žáci odborné školy Malíři

Učitelé Josef Baruch

Balán – Kysela

Josef Brož , národní umělec

Pelant – Hofbauer – Kupka

František Hlavica

Balán – Schwaiger

Bohumír Jaroněk

Balán

Alois Jaroněk , keramik

Balán 18

Jaroslav Kalivoda

Místecký – Sychra

Augustin Mervard

Hrachovec

Alois Zedník

Balán

Sochaři Jožka Antek , zasloužilý umělec

Bublík – Zálešák – Kafka

Miloš Bublík , sochař a malíř

Balán – UPRUM

Ota Bučánek

Šturza – Španiel

Bohumil Dobeš

Balán

František Hrachovec

Balán – Vídeň

Jan Knebl , sochař a malíř

Balán – König ( Vídeň) – Szabo:Budapešť

Josef Kněžek Leopold Krist

Mařatka

Ladislav Pícha

Dvořák

Ambrož Špetík

Bublík – Makovský

František Uprka

Balán – Maudr

Jan Uruba

Balán – UPRUM

Štěpán Zálešák prof . UPRUM

Balán

Architekti Jiří Bartek

Místecký – Smetana

Ludevít Brežný

Místecký –ČVUT Brno

František Faulhamer

Místecký – Janák

Herbert Faulhamer


Otto Frňka

Místecký – Novotný

Stanislav Halašta

Místecký

Jindřich Halabala

Pelant – Janák

Jaromír Hasal


Václav Hilský , národní umělec


Jaroslav Hlaváč

Místecký – Novotný – Gočár

Radomír Hofman

Místecký – Rotmayer

Ferdinand Hrozinka

Pelant – Kotěra

František Jasenský


Rudolf Jasenský


Jaroslav Kadlec

Místecký – Benš

Bartoloměj Kavan

Místecký – Novotný 19

Arnošt Kozák Karel Koželka


Josef Kramoliš

Pelant – Gočár

Vladislav Kubečka


Jiří Kulišťák


Bohuš Kupka

Pelant – Janák

Jiří Lasovský

Místecký

Josef Místecký

Pelant – Kotěra

Jiřina Morávková


Vladimír Palla


Ladislav Petráš


Bohdan Pisch

Vídeň

Zdeněk Plesník


Richard Podzemný , zasloužilý umělec Místecký – Janák Robert Podzemný

Pelant – Janák

Milan Podzemný


František Růžička

Janák

Oldřich Skalík


Ladislav Sobol


František Stránský


Vojtěch Šplháček


Antonín Tenzer


František Vahala

Kotěra

Jaroslav Vančura


Ladislav Vrátník


(Seznam sestavili B. Kavan a J. Demel , Zpravodaj OVM Vsetín , červen 1988)

. . .

20

1.5.2. Učební předměty a rozsah látky ve školním roce 1895/96 Rozsah a náplň jednotlivých odborných předmětů Elementární kreslení od ruky – cvičení ve skládání výkresů , nauka o barvách ,kreslení prostorových útvarů podle modelů , tvorba geometrického a stylizovaného rostlinného ornamentu aj. Měřičské rýsování – Popis a zacházení s rýsovacími nástroji , všeobecné vlastnosti ploch , těles , čar a bodů . Planimetrie – bod , přímka , kružnice , kuželosečky , šroubovice , úhel , rovinné obrazce, podobnost , shodnost Stereometrie – Rovné a křivé čáry a plochy v prostoru , výpočet ploch těles , váhy těles z různých látek . Výklady technologické o surovinách a pomocných látkách – Tvorba a výskyt dřeva , jádro, běl , dřeňové paprsky , radiální , tangenciální a podélný řez , dřevní vlákna , letokruhy , barva dřeva , Mechanické a fyzikální vlastnosti , hniloba , dřevokazný hmyz a ochrana proti nim , vady kmene a dřeva , spojování a klížení s ohledem na vlastnosti dřeva , popis nejdůležitějších dřev , dokončovací práce – hlazení , moření , leštění a látky pomocné aj. Kreslení od ruky podle sádrových odlitků – kreslení obrysů podle ornamentálních vzorků ,jejich stínování různými látkami a různými způsoby , konečné kreslení předmětů ze zvoleného oboru žáka podle sádrových odlitků aj. -

obor dřevořezbářů : kopírování jednotlivých částí těla , celých postav a zvířat .

Průmětnictví , nauka o stínu – průmět bodu a přímky , rovina , řezy tělesy , průsečnice dvou rovin , otáčení těles , rozložení povrchů těles , práce s měřítky aj. Nauka o tvarech architektonických – pojem sloupořadí , poměry jednotlivých částí sloupů , architektonické články , jednoduché profily , omezení a rozdělení ploch a sestavování do říms ( patní , dělící , pásové a hlavní ), rozvrh podpěr ( sloupy , sloupové pilíře aj.) , části sloupů , profilování podstavců , sloupů ,krakorců aj. Kreslení odborné – rozdělení podle oborů -

truhláři : spojování dřeva podle vzorků v různých promítacích rovinách , kopie

předloh s předměty nábytkového a stavebního truhlářství , zhotovení kompletních výkresů pro výrobu předmětu a sestavení předběžného rozpočtu výloh a nákladů . -

soustružníci : kopie předloh s předměty nábytkového a stavebního truhlářství ,

21

návrhy a zhotovení kompletních výkresů pro výrobu soustružených sloupů , ukončení nohou stolu , misky , kalíšky aj. –

ornamentální řezbáři : kreslení obyčejných ozdob na všechny druhy říms ,

zakončení ( růžice , akroterie , ozdobné vázy , okrasy na nábytek , přirozené i stylizované tvary , hlavy orlů , lvů a pardálů , pazoury , drápy , různé druhy křídel , okřídlené lvy , pardály a delfíny , masky , věnce z listí , květin a ovoce , ploché ornamenty , zdobené štíty , podpěry , konzoly , žlábkované sloupy , sloupové pilíře s ornamenty, výplně a hlavice , heraldické formy , lidská postava aj. -

figurální řezbáři : - kreslení anatomické ( výklad o částech lidské kostry , plastické

provedení nejdůležitějších kostí hlavy , trupu a končetin , kreslení podle sádrových odlitků hlavy zepředu a profilu , přední a zadní stranu trupu , horní a dolní končetiny , celé postavy v různých pozicích aj.) - zvláštní odborné kreslení ( studie závěsných přírodních ozdob podle

vzorků nebo fota , kreslení soch světských i kostelních

podle vzorů a fota aj.) Modelování – rozdělení podle oborů a ročníků -

modelování v přípravném běhu

-

modelování pro ornamentální řezbáře : napodobeniny plastických ornamentálních a figurálních vzorů , jednoduché stylizované tvary listů , květin , růžic , větví a úponků v symetrii nebo ve volném postavení , modelování hlavic sloupů , konzol , kopírování figurálních vzorů a podobných s postavami a zvířaty v polovypouklé a okrouhlé formě , návody pro tvorbu forem a odlitků ze sádry , tvorby podle fotografií aj.

-

modelování pro figurální řezbáře : zhotovování náčrtů z hlíny a jejich následné provedení ve dřevě, odlévání sádrových odlitků aj.

Dílny - I. ročník : elementární vycvičení ve všech pracích v dílnách II.ročník : vedení žáků k tomu , aby vzhledem ke zvolenému oboru nabyli zkušenosti pro výrobu jednoduchých předmětů . III. ročník : nábytkový truhlář - tvorba nábytku pro zařízení bytu , přiučení o leštění , napouštění , moření aj. stavební truhlář

- tvorba podlah ,oken , dveří , okenic , schody,

obložení aj

22

oba truhlářské obory - cvičení a zdokonalování se v tvorbě oltářů a kazatelen soustružníci

- tvorba sloupků , zakončení nohou stolů a židlí aj.

ornamentální řezbář- provedení prací podle předloh z odborného kreslení , provádění dokončovacích prací aj. figurální řezbář

- platí i pro IV.ročník, kopírování učebného textu

od prof. Klotze , kopie figurálních vzorů , tvorba soch k náboženským účelům , výcvik v barvení , zlacení,dokončovací sochařské práce .

. . . Technický popis konšelské židle prosté Jako doplněk tohoto popisu slouží obrázky 13 – 20 v příloze Obrazová dokumentace . Popis této součásti nábytkového souboru , bych pro přehlednost a snadnou orientaci rozdělil na části – sedák , přední nohy a trnože , zadní nohy a opěradlo . Židle je vyrobena ze smrkového materiálu a je povrchově upravena lakem , který byl původně pravděpodobně lesklý , časem tuto vlastnost částečně ztratil . Lak umocňuje a zvýrazňuje přírodní texturu a letokruhy dřeva , svým barevným nádechem vytváří dokonalou iluzi modřínového dřeva . První popisovanou částí je sedák židle . Rozděluje se na dvě části rám a výplň . Rám je lichoběžníkovitého vnějšího i vnitřního tvaru . Vlysy tvořící tento rám mají také lichoběžníkový tvar . Horní základna sedáku má délku 301mm , je to vzdálenost mezi bočními vnějšími plochami stojek opěradla , mezi kterými je zadní sedákový vlys .Ten má šířku 82 mm a největší –302mm a nejmenší délku 301 mm . Spodní základna sedáku měří 466 mm -.největší délka , nejmenší délka je 335mm , šířka předního sedákového vlysu je 65 mm. Tyto vlysy jsou do konečného lichoběžníkového tvaru doplněny bočními vlysy.Boční vlys má rozpětí délek-417resp.313 mm . Největší a nejmenší šířka 63 a 56 mm. Všechny tyto míry jsou patrné při půdorysném pohledu . Vnitřní plochy vlysů jsou opatřena vyfrézovanou drážkou , která nese výplň sedáku z lamel .Hloubka a šířka drážky je rozdílná u bočních vlysů – 16 mm a u předního a zadního vlysu – 6 mm . Tloušťka sedákových vlysů je 22 mm a jejich okraj je profilově tvarován ( vrchní část zaoblena v tloušťce 15 mm , spodních 7 mm je rovně odsazeno

23

5 mm od tečny na zaoblení ). Spojení bočního a předního vlysu je na čep a rozpor s pokosem .Spojení bočního a zadního vlysu je tvořeno zasunutím cepu zadního vlysu do rozporu bočního vlysu , tento spoj je napojen na procházející stojku opěradla . Vnitřní rozměry rámu sedáku jsou ( spodní délka 335 mm , horní délka 302 mm , boční vzdálenost 313 mm ) . Spojení jednotlivých vlysů mezi sebou je pomocí uvedených spojů a lepidla . Spojení rámu sedáku se spodní konstrukcí židle ( nohy , luby ) je pomocí kolíků a lepidla .Otvory pro kolíky ∅ 10 mm jsou navrtány ze spodní strany vlysů do hloubky 10 mm . Do rámu sedáku je vložena výplň . Výplň je vyrobena ze spárovky tl. 10 mm. Horní plocha je rozčleněna pomocí profilovaných drážek na 8 jakoby lamel . Tvar lamely na příčném průřezu je rozdělen na profilované krajní části a na rovnou střední plochu . Rovná středí plocha má šířku 30 mm .Boční plocha lamely je profilována drážkou šířky 8 mm , jenž se skládá z konvexního vybrání a dvěmi bočními drážkami, které přecházejí z vybrání do rovné střední plochy.Tvar výplně je lichoběžníkovitý : spodní základna –365 mm , horní základna- 331 mm , boční strana- 323 mm .Po obvodu spodní a horní základny je vyfrézovaná polodrážka tloušťky 5 mm a šířky 6 mm Po obvodu bočních stran je polodrážka stejně tloušťkově dimenzována ,ale její šířka je15 mm. Orientace lamel je rovnoběžná s předním vlysem sedáku . Upevnění výplně v drážkách sedákových vlysů je pravděpodobně lepidlem , protože zde žádná viditelná stopa po jiném druhu spojení není . Luby jsou spojovacím prvkem mezi nohama židle a tvoří nosný podklad pro sedák .Přední lub ( smrk – 25 * 53 * 346 mm ) je umístěn mezi předníma nohama pod předním sedákovým vlysem . Spojení s předníma nohama je čepováním . Rozměry čepu jsou ( 11 * 33 * 25 mm ). Odsazení lubu od rovné plochy přední nohy je 5 mm . Odsazení od hrany předního sedákového vlysu je 45 mm . Spodní viditelná hrana je zdobena jednoduchými zářezy a sražením . Ve vzdálenosti10-20 mm od přední nohy je půlkulatý zářez (10 mm * 5 mm ) a 5 mm od něho směrem do středu je zářez šikmý,jež přechází do sražené hrany (5*5mm). Boční lub ( smrk – 25 * 53 * 328 mm ) je začepován zadní částí do stojky opěradla (čep – 11*33*30 mm ) . V zadní spodní části je o lub zapřena zadní noha sražením své tloušťky o 25 mm . Vzdálenost napojení zadní nohy s lubem je 60 mm od zadního konce lubu. Tato plocha vzniklá sražením venkovní části nohy pod úhlem 67°, vytváří s lubem přeplátovaný spoj , který je pojištěn ještě spojem čep a dlab , kdy ve středu plochy lubu , která se opírá o zadní nohu je dlab ( 11 * 25 * 40 mm ), do něhož zapadá 24

čep stejných rozměrů na zadní noze . Vnitřní ztenčená část nohy ( 17 mm ) prochází z vnitřní strany lubu až k sedáku o který se svojí plochou srovnanou pod úhlem opírá. V místě , od napojení zadní nohy až po začepování do opěradla , je ve středu této vzdálenosti půlkulatý zářez . (20 mm * 5 mm ) . Odsazení bočního lubu od přední nohy je 13 mm , od bočního sedákového vlysu 35 mm. Odsazení od zadní nohy a stojky opěradla není žádné .Od přední nohy až po napojení zadní nohy je spodní viditelná hrana lubu zdobena stejným způsobem jako hrana lubu předního .Na přední ploše přední nohy pod sedákem je na kolíkový spoj připevněna ozdobně profilovaná konzolka ( 26 * 30 * 55 mm ) a vytváří dojem provlečení bočního lubu přední nohou . Odsazení této části od bočních ploch přední nohy je10 mm na každou stranu .Odsazení přední horní hrany lubu od hrany předního sedákového vlysu je 10 mm . Zadní lub ( smrk – 25 * 53 * 300 ) je začepován mezi stojky opěradla .Předpokládané rozměry čepu ( 11 * 33 * 30 mm ) . Odsazení od zadních ploch stojek je 2 mm, od horní hrany zadního sedákového vlysu je 5 mm . Spodní hrana zadního lubu není nijak zdobena Přední noha je vyrobena ze smrku s rozměry 45 * 45 * 453 mm a z hlediska popisu bych ji rozdělil na čtyři části .První část je hranol ( 45 * 45 * 75 mm) .Ze zadní strany je dlab ( 11 * 33 * 30 mm) pro čep bočního lubu . Z boční vnitřní strany je dlab( 11 * 33 * 25 mm ) pro čep předního lubu. Spodní rohy této části jsou sraženy půlkulatým zářezem .Druhá část je válcovitého tvaru ∅ 40 mm , délka 268 mm a je rozdělena na pět úseků .První , třetí a pátý úsek jsou soustružnicky tvarované , úseky mezi nimi mají charakter válců ∅ 40 mm. Krajní soustružené úseky mají délku 30 mm, prostřední úsek má délku 43 mm , hladký úsek má délku 83 mm .Třetí část je krychlovitého tvaru ( 45 * 45 * 45 mm ) . Ve střední části přední plochy je průběžný dlab pro upevnění boční trnože ( dlab – 15 * 33 mm ) . Vzdálenost dlabu od horní a spodní plochy je 6 mm , vzdálenost od obou bočních ploch je 15 mm . V zadní ploše nohy je dlab pro příčnou trnož ( 33 * 33 * 10 mm ) . Horní a spodní hrana dlabu je totožná s hranami průběžného dlabu , vzdálenost bočních ploch dlabu je od ploch nohy 6 mm.Čtvrtá část je opět válcovitá ( největší ∅ 39 mm * 65 mm ) . První úsek délky 25 mm je tvarově soustružen podle předchozích vzorů . Na dalších 40 mm je obloukovité vybrání s nejmenším průměrem uprostřed ( ∅ 34 mm ) . Spodní hrana je sražena ∅ 5 – 10 mm .Zadní noha ( smrk 42 * 42 * 510 mm) . Spodní plocha a horní opěrná plocha ( vnější část opřena o lub a vnitřní část opřena o sedákový boční vlys ) jsou srovnány pod úhlem 67 ° , aby měla židle větší opěrnou plochu v dotyku se

25

zemí a tím pádem i větší stabilitu. V délce 452 mm v místě styku zadní nohy s bočním lubem je na vnější straně nohy vybrání tloušťky lubu - 25 mm, které vytváří přeplátovaný spoj .Tím vzniká na vnější straně nohy plocha , kterou se opírá noha o lub . Vnitřní část nohy , jenž pokračuje za lubem pod sedák židle , se opírá horní skosenou plochou o boční sedákový vlys , a přiléhá svou boční plochou na vnitřní plochu bočního lubu . Na zadní ploše nohy je dlab pro čep stojky , dlab je neprůběžný rozměrů ( 0-25 mm * 22 * 78 mm ). Zadní noha dosedá na lub i na stojku opěradla ve stejné rovině bez minimálního odsazení od nich . Ve spodní části přední a zadní plochy nohy je průběžný dlab pro upevnění boční trnože . Dlab je vzdálen od země 77 mm rozměr dlabu (15*38*46mm ). V přední ploše je ve stejné výškové úrovni dlab ( 33 * 33 * 10 mm ) . Noha je v části boční zadní hrany mezi dosednutí na boční lub a dosednutí stojky opěradla jednoduše zdobena řezbou stylem již dříve zmiňovaným ( dva půlkulaté zářezy a mezi nimi sražení se šikmými stranami - zářezy na koncích ) . Boční trnož ( smrk – 33 * 33 * 519 mm) zajišťuje pevné spojení přední a zadní nohy židle .Je složena ze tří částí hranolovitých a dvou částí válcovitých – soustružených . První část hranolovitá má délku 103 mm . Je rozdělena na dva úseky . Přední úsek je čep

(15 * 33 * 60 mm ) , jenž prochází průběžným dlabem přední nohy . Délka

přečnívajícího čepu je 30 mm . V této části je svislý dlab tloušťky 5 mm a šířka 15 mm . V tomto dlabu je závlačka , která zajišťuje pevné spojení trnože a přední nohy .Rozměry zajišťovací závlačky jsou( 5*11–16*53 mm) . Zadní úsek je hranol (33*33*40mm ) . 10 mm této části zasahuje do dlabu v zadní ploše přední nohy , pokračuje pak zúžený čep , který přesahuje přes přední plochu přední nohy .Druhá soustružená část je dělená na tři úseky . Dva okrajové úseky o šířce 25 mm jsou tvarově soustružené podle profilovací šablony .Nejmenší a největší průměr v soustruženém tvarovém profilu je 26 – 32 mm . Prostřední úsek je jednoduchý soustružený válec délky 75 mm . Prostřední část ( třetí ) je hranolovitá ( 33 * 33 * 50 mm ) a na vnitřní straně je ve středu plochy vyvrtán otvor ∅ 20 mm. Pro osazení příčné trnože .Čtvrtá část je shodná s částí druhou , celková délka této části je 125 mm .Poslední pátá část ( 33 * 33 * 109 mm)je hranolovitá . Skládá se ze dvou úseků , první úsek ( 33 * 33 * 43 mm ) je tvořen hranolem. Asi 10 mm této části je zapuštěno do dlabu na přední ploše zadní nohy . Druhý úsek je pokračováním úseku prvního , pouze je zmenšena šířka na 15 mm. Tento úsek prochází průběžným dlabem ve spodní části zadní nohy a tuto nohu přečnívá

26

o 44 mm. I zde je jako u první části svislý průběžný dlab ( 5 * 15 mm ) , v němž je umístěna závlačka ( 5 * 11 – 14 * 58 mm ) , která zajišťuje pevné spojení mezi trnoží a zadní nohou . Střední příčná trnož ( 45 * 45 * 330 mm ) zajišťuje spojení bočních trnoží a zároveň vymezuje pevnou vzdálenost mezi nimi . Je umístěna v polovině délky bočních trnoží a její zúžené konce tvoří čepy , jež zapadají do kruhových otvorů v bočních trnožích . Celá délka trnože by se dala rozdělit na pět úseků . Krajní úseky ( první a pátý ) jsou soustružnicky tvarově profilované podle šablony v délce 20 mm ( maximální a minimální průměr trnože 31 – 24 mm ) . Střední část je soustružnicky tvarově profilovaná podle šablony v délce 50 mm ( maximální a minimální průměr trnože – 45mm . Délka druhého a čtvrtého úseku je 125 mm a je to jednoduchý soustružený válec . Na koncích střední příčné trnože jsou čepy pro spojení s bočními trnožemi – čep ∅ 20 mm , délka 19 mm. Opěradlo bychom si pro lepší orientaci rozdělili na tři části . První část je tvořena výplní ,jež tvoří podstatnou část opěradla . Výplň je obdélníkovitého tvaru a je umístěna čepováním mezi horním a dolním vlysem opěradla . Šířka je 260 mm a světlá výška 435 mm , rozměry čepů na horní i spodní ploše ( 10 * 25 * 220 mm ) . Příčný průřez je obdélníkovitého tvaru , tloušťka je 18 mm a boční svislé hrany jsou u obou stran sraženy asi 5 * 5

mm. Na přední ploše je nalepena javorová deska

(3*196*380mm).Velikost svislého odskoku hrany výplně opěradla a hrany javorové desky je 32,5 mm, velikost vodorovného odskoku je 27,5 mm . Vznikne tak obdélník 195 * 380 mm , který je bohatě zdoben vypalováním rostlinného motivu . Okraje vypalovaného motivu jsou odsazeny od hran vybrání obdélníku 20 mm . Druhá část obsahuje horní a dolní vlys opěradla . Tyto vlysy jsou začepovány do stojek opěradla a vymezují tak jejich vzdálenost od sebe . Mezi vlysy opěradla je začepovaná výplň .Spodní vlys ( smrk – 45 * 32 * 358 mm ) je obdélníkového průřezu , odsazení od bočních stojek opěradla je vepředu 4 mm a vzadu 5 mm . V horní ploše je dlab , který je orientován shodně s podélnou osou vlysu . Rozměr dlabu ( 10 mm * 220 mm * 26 mm). Všechny podélné hrany vlysu jsou sraženy 5 * 5 mm . Na koncích vlysu jsou čepy o rozměrech ( 12 * 25 * 29 mm ) , které dosedají do dlabů bočních stojek . Čistá délka spodního vlysu v opěradle je 300 mm . Horní vlys je rozměrově i tvarově odlišný od spodního . Je rovněž začepován mezi boční stojky opěradla a ve spodní ploše je dlab pro středovou výplň. Čepy mají rozměr ( 15 * 55 * 29 mm ) a čistá délka horního vlysu v opěradle je 27

300 mm . Celková délka je 358 mm , šířka vlysu je 90 mm a je různě členěna .Příčný průřez horního vlysu je rozčleněn na tři úseky . Spodní úsek je vysoký 35 mm , široký 27 mm a spodní hrana je z přední strany sražena 3 * 3 mm . Prostřední úsek je vysoký pouze 16 mm a je složen ze dvou částí : rovné svislé plochy ( 13 mm ) a sražení ( 3 mm ) a je odsazen od spodního úseku 3 mm , čímž vzniká sražení 3 mm ( přechod mezi oběma úseky ) . Celková šířka v rovné horní části druhého úseku je 30 mm . Třetí úsek je tvarově nejnáročnější . Je zde podélné obloukovité vybrání od druhého úseku až 10 mm před zadní hranu horní plochy , vzniká tak horní plocha šířky 10 mm a délky 300 mm . V tomto vybrání je profilovaný výstupek , který je v délce vlysu rozčleněn na devět částí ( šířka jednotlivých částí 20 mm a vzdálenost mezi nimi je 12 mm , vzdálenost krajní části od kraje vlysu je 12 mm ) . Třetí a poslední část opěradla tvoří stojky . Stojka je na spodním konci začepovaná do zadní nohy . V úrovni sedáku je do stojky začepován boční a zadní lub , v opěrákové části jsou do stojky začepovány horní a spodní vlysy opěradla.. Horní konec stojky je zakončen vyřezanou barokní volutou . Celková délka je 970 mm , příčný průřez je 42 * 44 mm . Spodní dosedací plocha je skosena pod úhlem 26° .Na spodním konci je čep (0-25 * 22 * 78 mm ) pro zasazení do zadní nohy .

Ve

vzdálenosti 182 mm od spodní hrany zadní plochy je na této ploše dlab (11*33*33 mm ) pro čep bočního lubu , Odsazení dlabu od vnější hrany přední plochy stojky je 7 mm . V boční vnitřní ploše stojky je dlab ( 11 * 33 * 35 mm ) pro čep zadního lubu . Dlab je ve vzdálenosti 103 mm od středu boční spodní skosené hrany . Ve vzdálenosti 122 mm od dlabu pro zadní lub je dlab pro spodní vlys opěradla (12 * 25 * 30 mm ) . Odsazení dlabu od přední plochy stojky je 14 mm . Ve vzdálenosti 450 mm od dlabu spodního vlysu je dlab pro horní vlys opěradla ( 15 * 55 * 30 mm ) . Odsazení dlabu od přední plochy stojky je 11 mm .Přesahující horní část stojky přes horní vlys je 73 mm a je upravena do podoby voluty . Výška voluty je 76 mm a celková tloušťka je 55 mm. Šířka se zužuje od 42 mm do 26 mm .Ve středu bočních ploch voluty je vyvrtán průběžný otvor ∅ 8 mm , do něhož jsou z obou stran pomocí kolíku připevněny kulové úseče ∅ 13 mm , které dotváří realistickou podobu voluty .Přední plocha stojek opěradla je zdobena jednoduchou řezbou . Jsou to tři podélné zářezy dlouhé 75 mm rozmístěné vedle sebe symetricky v přední ploše , přičemž prostřední zářez je ukončen asi v 1/3 délky z obou stran. Vznikne tak střední volný prostor , který je vyplněn vyřezanou kružnicí ∅ 5 mm Takto ozdobené plochy jsou na každé stojce dvě . Spodní

28

ozdobná plocha je vzdálena od středu boční spodní skosené hrany 230 mm , světlost mezi oběmi ozdobnými plochami je 400 mm . Na této vzdálenosti je provedeno sražení předních bočních hran již dříve zmiňovaným způsobem ( půlkulatý zářez a sražení se šikmými konci ) .Vzdálenost horní hrany druhé ozdobné plochy od konce voluty je 110 mm . Celkový vzhled této židle působí harmonickým dojmem . Není zde rozpoznatelné žádné poškození dřevokaznými houbami či hmyzem . Povrchová úprava je provedena transparentním pravděpodobně olejovým lakem . Povrch židle dostává atraktivní nádech barvy modřínového dřeva . Konstrukce i celková pevnost židle i jednotlivých spojů je bezchybná . Při bližším prozkoumání je zde patrné časté vyspravování jednotlivých dílců z důvodu uštípnutí ( malá pevnost profilovaného tvaru podél vláken – jejich opakované přeřezání), které je prováděno téměř neznatelně . Těchto 16 židlí je na první pohled naprosto stejných , při bližším ohledání jsou však nalézány drobné odchylky vzniklé především vinou ruční výroby. Proto se domnívám , že tyto židle byly vyrobeny každá zvlášť jedním žákem odborné dřevařské školy . Tato hypotéza je podporována i různým stupněm provedení vypalovaného opěrákového ornamentu , který byl ovlivněn výtvarným nadáním svého tvůrce . Po stránce rozměrové a konstrukční jsou však židle naprosto shodné , a ani dlouhá léta uplynulá od jejich výroby se nepodepsala na jejich estetické vyváženosti , konstrukční pevnosti a pohodlnosti sezení .

. . . Závěr Jako v podstatě jediné výchozí prameny byly použity výroční zprávy školy předložené muzeem ve Valašském Meziříčí . Zde však byl základní problém v neúplnosti a tím pádem i časové nenávaznosti těchto zdrojů . Vznikají zde mezery a výpadky 5-10leté , kdy nejsou žádné informace o probíhajících školních ročnících . Zvlášť nepříjemná je absence výročních zpráv z období vzniku a zániku odborné školy . Tímto je v podstatě vyloučeno přesné zdokumentování a zmapování těchto dvou mezních události v historii školy. V případě založení školy jsou prameny poněkud štědřejší , ale o zániku odborné školy se z dochovaných pramenů nedozvíme prakticky nic . Při práci s výše zmíněnými 29

mezerami , nebyly prováděny žádné experimenty a improvizace . Vyskytly se potom ovšem údaje a informace , které jsou podpořeny pouhou domněnkou s určitou pravděpodobností . Tyto údaje jsou však právě díky těmto skutečnostem v textu dobře rozpoznatelné . Škola byla určena – “ K zvelebení domácího průmyslu v regionu severní a východní Moravy a svým pedagogickým programem kladla důraz především na oblast výtvarně estetickou a na upevnění manuální zručnosti při využití nových strojů . “(3). Tato citace myslím věrně vystihuje úkol školy , jež si předsevzala a podle mého názoru i úspěšně plnila . Za 77 let svého odborného působení významně pozvedla hospodářskou úroveň přilehlých regionů , výchovou prvotřídních odborníků , z nichž se někteří prosadili i na mezinárodním poli . Škola byla od začátku nevýrobní a nezisková organizace , která nevyráběla za účelem prodeje a zisku ,ale pro kvalitní odbornou a praktickou přípravu svých absolventů . Škola také podporovala drobnou činnost živnostníků ve Valašském Meziříčí a přilehlém okolí , přidělováním zakázek původně adresovaným škole . Těmto většinou bývalým absolventům školy byla poskytována zdarma také poradenská činnost v záležitostech obchodních , účetnických a byly jim zapůjčovány plány a návrhy výrobních výkresů apod. Tímto způsobem škola v podstatě přiučovala bývalé absolventy ve věcech nových postupů a technologií , čímž zvyšovala jejich technickou odbornost a tím i celkovou hospodářskou úroveň regionu. Ta se zvyšovala i pomocí školou pořádaných kočovných vyučováních a kurzů ,v nichž se bývalí absolventi nebo ostatní laická veřejnost seznamovala s nově zaváděnými principy a postupy ve dřevařském odvětví a mohli si tak aktualizovat svoje praktické zkušenosti. Samotná historie a vývoj školy je popsán pouze zevrubně kombinací ročníkových prací a jiných dochovaných pramenů. Popis průběhu založení školy je vlastně citací článku J.Demela , neboť ve mnou zpracovávaných materiálech a pramenech tato skutečnost není dostatečně a uspokojivě vysvětlena. Zdokumentování muzejního fondu obsahující pozůstatky po odborné dřevařské škole a jejich rozčlenění podle jednotlivých druhů je rovněž citací článku J.Sztefka. Problematika jednotlivých oborů je rozdělena na vlastní historii a trvání daného oddělení , jeho návštěvnost , teoretickou a praktickou přípravu . Všechny tyto skutečnosti se značně odlišují právě podle oborů a udělat z nich celkový

30

charakteristický závěr je nemožné a byl by to závěr mystifikující a zavádějící.Je zde možnost porovnávání jednotlivých problémů a sledování vývoje konkrétních oborů . Dále je v práci přiblížena problematika působících profesorů se zmapováním jejich odborné mimoškolní činnosti a jejich působení na odborné dřevařské škole . Seznam obsahuje pouze známé osobnosti , které se do fungování, provozu školy a výchovy studentů nezapomenutelně zapsali . Je zde uveden i stručný seznam absolventů , kteří se výrazněji prosadili ve svém oboru . Problematika konšelského nábytkového souboru je řešena zpracováním technické zprávy a výkresovou dokumentací pro každý nábytkový kus .Výkresová dokumentace obsahuje výkresy sestavné a výrobní dílcové . Výkresy jsou vytvořeny v programu Cadkey 97R2 . V některých případech je formát nebo měřítko změněno v rozporu z technickými pravidly a normami . Je to však pouze z důvodu úsporného opatření pro značnou rozsáhlost výkresové přílohy . Všechny výkresy v originální podobě jsou uloženy v tomto programu na přiloženém CDromu , odkud budou moci být kdykoliv vytisknuty k potřebám výroby replik tohoto nábytkového souboru v potřebném formátu a měřítku .

Resumé This project contain information about special timber school from Valašské Meziříčí. Information about your history and operational . Emphasis is intent on the struktural of instruction and constitution expert lessons . School was divide to number of branches: -

branch joiner – making furniture

-

branch decoration carving – making decoration imagery on the furniture or in church interiers

-

branch figure carving – making statues and figures for church interiers

-

branch turning – lathe – making lathe part of furniture

-

branch sawyer – breakdown of logs

The graduates of school was working as a bosses of joinery or make celebrated as succesful artist , sculptor , painter and architect . This school was a big meaning for development of timber industry in the Moravia .

31

Part of this project is technical description of old – style furniture for Aldermans of town Valašské Meziříčí . This old – style furniture made students from special timber school . The part contein comlete drawing documentation for making old –style replicas two tables , one chairs and one bench .

32

DIPLOMOVÁ PRÁCE Dokumentace tvorby odborné dřevařské školy ve Valašském Meziříčí

Recommend Documents