Diplomová práce BcA. Filip Daneš

BcA. Filip Daneš

Diplomová práce 2010

ABSTRAKT Tématem této teoretické diplomové práce je analýza termínů semiotika, definice znaku, znakových systémů, exkurz do historie, analýzy a hledání kontextů v současnosti. Klíčová slova: semiotika, symbol, znak, subkultura, graffiti, ikon, index, pismo

ABSTRACT The theme of my theoretical thesis is the semiotik therms interpretation, analysis of a sing, sings systems, exkursion to the history, analytics and finding out of contexts in the present. Keywords: semiotik, symbol, sign, subculture, graffiti, icon, index, font

UTB ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací

„Celé univerzum je protkáno znaky, pokud je dokonce netvoří pouze znaky.“ Charles S. Pierce


OBSAH ÚVOD

8

I.

TEORETICKÁ ČÁST

9

1

SEMIOTIKA, ZNAK, SYMBOL

10

1.1

Smyslové vnímání

10

1.1.1 Zpracovávání vjemů

10

1.1.2 Interpretace významů

11

Sémiotika

13

1.2.1 Teoretická sémiotika, principy komunikace

14

1.2.2 Definice pojmu znak

15

1.2

1.2.2.1 Dyadická definice

15

1.2.2.2. Triadická definice

16

1.2.2.3. Přiřazování významu znakům a vazby mezi nimi

16

1.2.3. Definice pojmu symbol

17

1.2.3.1 Symbol v odborných disciplínách

18

1.2.3.2 Symbolika lidských činností

19

2

ZNAK A SYMBOL V MINULOSTI A SOUČASNOSTI

21

2.1

Komunikace za pomoci znaků a symbolů

21

2.1.1. Verbální forma komunikace

21

2.1.1.1. Jazyk, řeč, symbol a znak v lingvistice

21

2.1.1.2. Znaková řeč, znakový jazyk neslyšících

22

2.1.1.3. Znakové řeči

23

2.1.2. Na pomezí nonverbální a verbální komunikace

2.1.2.1. Specifické znakové systémy na bázi gestikulace

25 25


2.1.2.2. Specifické znakové řeči současnosti

2.1.3. Nonverbální komunikace

28 29

2.1.3.1 Mimika a emotikony

30

2.1.3.2. Kinezika, proxemika, postulorogie a haptika

31

2.1.3.3. Gesta v politice, symbol vítězství

33

2.1.4. Specifická písma a jejich znaky

2.1.4.1. Ideogram, piktogram, logogram, hieroglyf

37 38

3

SUBKULTURNÍ SYMBOLIKA

38

3.1. Symboly nejen v ulicích

40

3.1.1. Graffiti

40

3.1.1.1. Legenda o Kilroyovi a ikonizace znaku

40

3.1.1.2. Taki 183, zrod prvních tagů

42

3.1.2. Číselné symboly v městských aglomeracích

44

3.1.2.1. „23“

44

3.1.2.2. „36“

46

3.1.3. Skrytá symbolika

51

3.1.3.1. Hobos a symboly předměstí

51

3.1.3.2. Symboly a znaky na pokraji zákona

53

3.2. Síla znaku

3.2.1. Logo jako znak

54 54

3.2.1.1. Růst Raiffeisen Bank symbol

54

3.2.1.1. Záhadné GSG

56

II.

3.2.2. SS symboly v AČR

TEORETICKÁ ČÁST

56


ÚVOD Jako téma mé diplomové práce sem si zvolil exkurz do světa znaků, symbolů a s ním i samozřejmě související úvod do sémiotiky. Vědy, která se znaky a symboly přímo zabývá. Současně je mou snahou celou svou diplomovou práci koncipovat tak, aby se nejednalo pouze o strohý exkurz a reinterpretaci již daných definic. Současně bych se rád vyhnul hlubší analýze či definici a zkoumání sémiotiky jako takové, protože sémiotika je již samostatnou vědeckou disciplínou a její záběr je tak neuvěřitelně široký, že není jednoduše v mých silách toto celé téma obsáhnout. Myslím, že bude pro čtenáře naprosto dostačující se seznámit se základní definicí této vědy, obory a tématikou, kterou obsahuje, tak aby nebylo obtížné pochopit další kapitoly. Další z podstatných věcí, na kterou bych chtěl poukázat, že členění na kapitoly je více orientační. Ve skutečnosti se daná témata natolik prolínají, že nelze psát o jednom tématickém okruhu, aniž bych nezmínil druhý. Konkrétně to v rámci této diplomové práce znamená, že nelze psát například o subkutlurních symbolech, aniž bych se nedotkl či nevrátil zpět ke kapitole zabývající se historií apod. Koncepce mé diplomové práce je spíše syntézou semiotiky jako takové. Snaha Celá práce je koncipována do tří kapitol. První kapitola je stručným úvodem do sémiotiky, světa znaků a symbolů. A protože znaky nejsou limitovány pouze časovou hranicí, či místní definicí, tudiž se jednotlivé kapitoly navzájem prolínají. Z tohoto důvodu se budu snažit i na počátku jendnotlivých kapitol kapitol, podkapitol, statí či zmíněných případů na toto “odbočení” pokaždé poukázat a připomenout ho.


I. TEORETICKÁ ČÁST


1.

10

SEMIOTIKA, ZNAK, SYMBOL

Jak sem již zmínil v úvodu své diplomové práce, tato kapitola má spíše kompilační charakter a slouží především k všeobecnému se seznámení se sémiotikou, znaky a symboly. V první části se zaměřím na definici semiotiky, vědy, která se právě znaky a symbolikou zabývá. Konkrétně jde o jakýsi souhrn teorie komunikace, symbolů a znaků a samozřejmě související teoretické sémiotiky. V druhé části první a začátku druhé kapitoly chci čtenáře seznámit s vybranými částmi semiotiky a především symboly, které jsou pro následující kapitoly a jejich jejich snažší pochopení přínosné. Jedná se o krátký exkurz do symboliky barev, z něj vyplývající symbolika vlajek a symbolů státních útvarů. Na tuto část pak navazuje související exkurz do symbolů v politice, ekonomii a i okrajově související symbolika náboženství.

1.1

Smyslové vnímání

Aby bylo vůbec možné se zabývat a psát o semiotice a rozlišování jednotlivých znaků či symbolů, je třeba si uvědomit, jak jsou pro toto vnímání důležité naše smyslové orgány. Jedná se zejména o pět tradičních základních smyslů. Jimi jsou: chuť, čich, sluch, hmat a zrak. Všech pět základních smyslů má své receptory, díky nimž sme schopni vnímat naše okolí. Proto se nazývají exteroreceptory. Sluch a hmat jsou mechanoreceptorové, chuť a čich jsou chemoreceptorové smysly a zrak je fotoreceptorový smysl. Zároveň je dobré zmínit, že těchto pět smyslů lze rozšířit i o další smysly. Jedná se o vnímání teploty, gravitačního pole a vnímání času. Pro naše potřeby je ovšem nejpřínosnější se zaměřit na zrak. A je to právě naše schopnost prostorového vidění, která pomáhala našim předkům v korunách stromů přežívat. Již při pohybu mezi větvemi stromů museli rozpoznat větve, kterých je možné se zachytit a tím bezpečně utéct svému pronásledovateli. Všem receptorům je společné, že postupují selektivně: Ucho nevidí, oko neslyší. Společné je jim také to, že podněty proměňují v elektrické vzruchy. Přitom se i velmi slabé podněty zesilují do podoby zřetelných signálů. V tomto procesu, při němž dochází k zadání (přenosu) informace do mozku, jejímu zpracování a následnému výstupu (reakci), se uskutečňuje znaková semióza a individuální tvorba symbolů. [1] 1.1.1. Zpracovávání vjemů Ještě předtím, než se konkrétně zaměříme na samotnou interpretaci a získávání znaků, pokusím se přiblížit samotný proces, který předchází interpretaci znaku.


11

Komplexní procesy při zpracovávání informací můžeme rozdělit na procesy zadávání, zpracování a výdej. Tyto procesy jsou rozdílně komplexní: U jednoduchých reflexů (např. rychlé cuknutí rukou před náhlým zdrojem žáru) je senzorický neuron spojen přímo s motorickým neuronem. [1] Toto reflexní chování je ovšem pro celou řadu reakcí na podněty naprosto neflexibilní. V současné době je nemyslitelné, že bychom si například v restauraci při pouhém pocitu hladu, vzali jídlo vedle sedícího, nám neznámého člověka. Díky tomuto faktu dochází během naší evoluce k neustálému vývoji neuronálního systému. Takovýto vývoj umožňuje díky brzdícím, či povzbuzujícím vlivům adekvátní chování k dané situaci. Tím pádem se vyhýbáme podnětným konfliktním situacím. Znaky a symboly jsou součástí tohoto jednání, protože vnímání a poznání nejsou bez nich představitelné. Tak např. číselný znak oznamující omezení rychlosti na dálnici je nezbytný k tomu, abychom jej vnímali a přeměnili vjem v jednání, tedy v brždění. V opačném případě dojde k negativní zkušenosti s kontrolními instancemi. To působí při následujícím dopravním značení jako dráždící vliv, který vybízí, abychom v této situaci skutečně přibrzdili. [1] V případě symbolů hrají kultura a zkušenost větší roli než v případě samotných znaků. Jejich konotace je abstraktnější a mnohoznačnější. Hvězda jako znak vozu Mercedes může představovat symbol společenského postavení, pěticípá hvězda je ale symbolem socialismu nebo hvězda šesticípá symbolem židovství. Žlutá hvězda zase symbolem holokaustu. [1] 1.1.2. Interpretace významů V předcházející podkapitole sme se seznámili s principem zpracovávání vjemů, jejich podmíněnými reakcemi a průběžném uzpůsobování během evolučního vývoje. Zajisté je dobré zmínit i správnou funkci vnímání. Slovo „vnímání“ vnucuje představu pasivního přijímání v poměru 1:1. Tak tomu však není. Vnímání je klamné kvůli hraničnímu rozšíření. Naše oči mění při sledování scény ohnisko zaostření třikrát až čtyřikrát za sekundu. Mozek si musí vzpomenout na to, co ukazoval dřívější dílčí obraz, aby zkonstruoval celek. Takovým způsobem dochází při vidění k interpretaci a doplňování. [1] Jinými slovy jde o kompenzace zpoždění, které vzniká při přenosu vizuálního obrazu ze


12

sítnice do odpovídající části mozku. Pro názorné pochopení je dobré vzpomenout optické klamy. V následujících případech nejde primárně o zrakový klam jako takový (ten je způsoben spíše procesy na sítnici), ale právě o jeho interpretaci mozkem. Tak například Heringova iluze, při ní vertikální přímky překrývají svazek paprsků. Iluzorní zakřivení centrálních linií vzniká proto, že náš mozek je schopen předpovědět, jak bude vypadat zobrazení v následujícím momentu, - podle toho, jak se budeme k centru nákresu

Obr. 1. Heringův optický klam

“přibližovat”. Efekt přibližování se následně vytváří geometrickými parametry samotného bodu konvergence radiálních úseček. Ale protože se ve skutečnosti nepohybujeme, vzniká iluze vnímání rovných linií jako linie zakřivené. [2] Taková “kouzla” nás obklopují v běžném životě neustále. Například, “vedlejší účinky” binokulárního zraku: jestliže budeme střídavě zavírat oči, pak budeme mít pocit, že se pozorova-


13

ný předmět mírně pohybuje. Nebo si vzpomeňte na schopnost chápat smysl vět i v takovém případě, kdy jsou správně umístěny pouze první a poslední písmena v každém slově a uvnitř je jejich pořadí zpřeházeno. [2] I další optická iluze, nazvaná Kanizsův trojúhelník, výborně poukazuje na tuto kognitivní funkci mozku. V tomto případě totiž okamžitě vnímáme bílý rovnostranný trojúhelník, ač na obrázku není přímo narýsován. Je pouze naznačen přerušením tmavých ploch a čar.

Obr. 2. Kanizsův trojúhelník

1.2. Sémiotika V následující kapitole se zabývám, pro snažší pochopení významu znaku a symbolu, sémiotikou. Sémiotikou, jejíchž náplní jako samostatné vědy konkrétně znaky a symboly jsou. Ta je ale natolik obsáhlá a mnohdy i nesnadno definovatelná, že není v možnostech této kapitoly vše obsáhnout. Konkrétně chci uvést pouze pár nezbytných faktů, pro snazší dekódování


14

a určování komunikace v rámci semiotiky, jakožto úvod k definování znaku a symbolu. Jsou to právě symbol a znak, které jsou pro tuto práci stěžejní. 1.2.1. Teoretická semiotika, principy komunikace Sémiotika (z řec. sémeion, což je znak, označení) je nauka o znakových systémech a znacích. Po dlouhou dobu nebyla uznávána vůbec jako věda. Teprve od 16. století začíná být sémiotika lékařskou metodou, díky níž se rozeznávaly symptomy nemocí. Přesto v historii jejího vzniku existoval značný pluralismus teorií a nikdy ji nebylo možné definovat jako vědu, jež má jednu kompaktní cestu vývoje. Tvůrci těchto teorií navíc používali vlastní exaktní definice, díky nimž bylo nesnadné zachytit celkový náhled na problematiku. Každopádně lze říci, že do oblastí jejího zájmu patří nejen jazykové znaky, ale zabývá se všeobecně veškerými znakovými systémy. Do této skupiny pak patří například dopravní značky, piktogramy, ideogramy, morseova abeceda, počítačové ikony, faciální gesta apod. Následně pak vlastní znakové systémy s pravidly gramatickými i sémantickými mají mj. umělecké obory, náboženství, hry nebo rituály. Charles W. Morris (1901 - 1979) určil tři poddisciplíny sémiotiky. Těmi jsou: 1. sémantika, která zkoumá vztah mezi označujícím a označovaným, respektive jejich významem. 2. pragmatika, ta se zabývá vztahy mezi znaky a uživately a 3. syntatika, která zkoumá vztahy mezi znaky navzájem.

označované

znak

označující

Obr. 3. grafické schéma vztahů v sémiotice


15

Jeden z další nových pohledů na sémiotiku, jako strukturní nebo vůdčí vědu definoval nejvýznamější sémiotik současnosti, Winfried Nöth (*1944). Ten ji také rozdělil na 10 dimenzí: 1. semióza (tvorba znaků) 2. kognice (rozeznávání znaků) 3. komunikace (zprostředkovávání znaků) 4. fyzikosémiotika (materiální svět) 5. ekosémiotika (znaky v okolním prostředí) 6. biosémiotika (znaky živých bytostí) 7. zoosémiotika (zvířata a znaky) 8. evoluce semiózy 9. prostor 10. čas Toto členění můžeme vlastně následně použít v následujících kapitlách, v nichž se budeme podrobněji zabývat například kognitivním vztahem v ekosémiotice a biosémotice a jejich průběžné evoluci semiózy. Jinými slovy rozeznáváním určitých lidských symbolů a znaků v jejich nativním prostředí při jejich průběžném vývoji. Konkrétně jde třeba o druhou kapitolu zabývající se vývojem vězeňských tetování. 1.2.2. Definice pojmu znaku A přestože sme v předcházejících řádcích již zmínili výrazy znak a symbol, v následujících dvou podkapitolách je ještě podrobněji definujeme. V této podkapitole se zaměříme na hlavní stavební článek sémiotiky a tím je znak. Všeobecně se dá říci, že znak je „něco, co něco jiného zastupuje.“ Znak není přirozenou vlastností dané věci, nýbrž je jeho reprezentantem. Existuje mnoho definic pojmu znak. Liší se i různé klasifikace: v běžném hovoru používáme jiné dělení než ve vědě. V současnosti se v sémiotice ustálily dvě dominující skupiny, které definují pojem znaku buď dyadicky, nebo triadicky. 1.2.2.1.

Dyadická definice

Dyadická definice znamená, že definice znaku vychází z duality: a to „aliquid stat pro aliquo“, „něco zastupuje něco jiného“, jak to vyjádřil Albert Veliký. Řečový znak je tudíž dyádou slova a věci. Synonymicky použité pojmy „zvuk“ / „výraz“ / „jméno“ / „slovo“ / „obraz“


16

jsou jako nositelé znaku v protikladu k referenčnímu objektu v podobě „idea“ / „význam“ nebo také samotné věci. [1] 1.2.2.2.

Triadická definice

Triadická definice se skládá z trojnosti nositele znaku, referenčního objektu a významu. Přitom nositelem znaku je např. pojem „dopravní značení“, referenčním objektem kovová dopravní značka a významem to, co tato značka stanovuje. Tato triády se často zobrazuje jako trojúhelník. Vlastní klíč k pochopení triády je dán mezi oběma koreláty zprostředkováním znaku třetím partnerem mediace. [1] 1.2.2.3.

Přiřazování významu znakům a vazby mezi nimi

Jsou to právě znaky a znakové systémy, co nás dennodenně a všude obklopují. Svět je plný znaků. Není to jen lidský svět, v němž sme všudypřítomně obklopeni znaky (dopravní značky při pohybu na silnicích, semafory a navigační systémy orientují náš pohyb ve městech, turistické značky v krajině apod.), ale i například zvířecí říše. Své teritorium si například ptáci vymezují zpěvem, šelmy zase pachovými značkami. Tímto znaky nabývají i svého významu. Určité dělění znaků i na základě intenzity, respektive charakteru vazeb mezi znakem a zastupovanou věcí vytvořil americký filosof Charles Peirce (1839–1914), kdy definoval tři části. První je ikon, dalším index a posledním symbol. O ikoně lze říci, že je druhem znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán vnější podobností, objektivní shodou. Může jím být např. piktogram, značka, zvukomalba, nápěv mluvy. Ikon se často prolíná se symbolem (např. bílá holubice na obraze - ikon konkrétního ptáka, ale též symbol Ducha svatého, míru, čistoty). Samotné ikony lze ještě následně dělit na obrazy a diagramy. [3] Index je se zastupujícím předmětem svázán zákonem kauzality. Např. kouř na obzoru je znakem (indexem) ohně, protože mezi kouřem a ohněm existuje kauzální souvislost - kde je kouř, musí být i oheň. [4] Souvislost mezi symbolem a zastupovanou skutečností je dána konvencí, zvykem, dohodou; je to ustálený kód, na němž jsme se v rámci nějaké kultury “dohodli”. Např. v naší kultuře je symbolickou barvou smrti černá, v Indii bílá. Svastika je symbolem nacismu; v jiné kultuře byla však dříve symbolem života. Srp a kladivo jsou dnes symbolem komunismu, ale


17

pár století zpátky taková souvislost ještě neexistovala. Kříž může podle způsobu provedení symbolizovat křesťanství, ale i nemocnici. [4] Pro názornější pochopení lze tyto vztahy definovat například na zobrazeném stromu - cedru, na libanonské vlajce. V prvním případě je cedr v libanonské vlajce symbolem, neboť tento znak byl vybrán náhodně - místo něj mohlo být ve vlajce něco jiného. Ovšem ten stejný cedr je i indexem, neboť značí, že v Libanonu rostou cedry. A nakonec je i ikonem, protože se jednoduše podobá skutečnému cedru.

Obr. 4. vlajka Libanonu

1.2.3. Definice pojmu symbol S definicí symbolu je to všeobecně obtížné. O samotný pojem „symbol“ panuje v různých odborných disciplínách ohromný zájem. Ve stejné míře existují i obdobné pokusy tento pojem definovat. Podle četnosti použití máme co do činění s mnohoznačným pojmem, který se vzpírá jednoznačné definici a není jednoduché ho jakkoliv zařadit. Četnost použití současně poukazuje na to, že jakmile se tento pojem objeví v médiích nebo na veřejnosti, každý k němu zaujímá svůj osobní postoj. Zatímco definice znaku jsou určitým způsobem jasně klasifikovatelné, s rozdělením symbolů je to podstatně složitější.


1.2.3.1.

18

Symbol v odborných disciplínách

Pro představu uvádím odborné disciplíny, které používají či jakkoliv pracují s pojmem symbol a strohý výběr nejznámějších představitelů s jejich vlastní definicí pro tento pojem. Na prvním místě se objevuje symbol, jak již bylo uvedeno, v sémiotice. Charles W. Morris (1901 - 1979), jako jeden z předních sémiotiků definující i tři hlavní poddisciplíny semiotiky, zdůrazňuje smysl slova nebo substitutů, jako prvky jimiž rozumíme. Například signály pulsu jakožto znaky vypovídající o stavu srdce. Další sémiotik, lingvista Louis Hjelmslev (1899 - 1965) nahlíží na symbol jako na elementární arbitrární znak, který už není dál rozložitelný. Dle jeho názoru jsou kupříkladu symboly jednomístná čísla nebo světelné signály na semaforu. Britský antropolog Raymond W. Firth (1901 - 2002) určuje symbol jako „znak s komplexní asociační následností, která je často emocionální povahy“. Významný představitel filosofie, Immanuel Kant (1724 - 1804) definuje symboly jako „nepřímé zobrazení pojmu pomocí analogie“. Jeho následovník, filosof Georg F. W. Hegel (1770 - 1831), který v myšlení právě navazoval na Kanta, chápe znak jako symbol, který „ve své vnější podobě i v sobě samém zároveň zahrnuje obsah představy“. Současně předpokládá všeobecný významový obsah. Významný současný filosof, sémiolog a estetik, Umberto Eco (*1932) oproti tomu odděluje symbol od metafory. Zatímco pro metaforu dle Eca platí pouze přenesený význam, symbol si uchovává svůj význam primární. Achilles je sice jako lev, ale není lvem. Naproti tomu je židovská hvězda stále hvězdou.

Obr. 5. abstraktní znak pro konvenční

Obr. 6. konvenční zákazový symbol

symbol bioohrožení

s ikonou cigarety


19

Předchozí řádky jsou pouhým zlomkem z velkého množství odborných disciplín (psychoanalýza, teologie, poetika, sociologie, estetika, hermeneutika atd.) a jejích představitelů, kde se pojem symbolu objevuje. I přes značné množství různých definic, lze zjednodušeně definovat symbol jako druh znamení, které se samo definuje. Z řeckého symbolon, což je de facto „poznávací znamení“. 1.2.3.2.

Symbolika lidských činností

Symbol se objevuje rovněž v široké škále všemožných lidských činností, zájmů a ideových proudů. Zde alespoň velmi stručně pár zásadních. V dalších kapitolách se určitým symbolům budeme věnovat podrobněji. Symbol v náboženství. Všechna náboženství vyjadřují své ústřední koncepty pomocí symbolů: např. kolo (symbol věčného návratu), prázdný hrob (symbol vzkříšení), cesta (symbol životního putování či směřování). Sportovní zápolení má svou vlastní symboliku (např. zlatá medaile pro vítězství, stříbrná, bronzová, bramborová medaile, …). Světoznámým sportovním symbolem je také symbol pěti spojených barevných kružnic, tzv. Olympijské kruhy, symbol Olympijských her.

Obr.7. Symbol olympijských her


20

V politice se často užívá symbolů, symbolem je např. státní vlajka, státní znak ale též třeba bílý prapor (symbol příměří). Svůj symbol mají i rozličné ideologie (nacismus hákový kříž, komunismus srp a kladivo, zelená barva pro islámské skupiny a ekologické aktivisty. V některých zemích (Francie) je viditelné nošení politických a náboženských symbolů zakázáno. Matematika používá stovky vlastních symbolů. Jedná se například o aritmetická znaménka, kvalifikátory či symboly integrálu a sumy [5] Tímto stručným přehledem užívánní znaků bych tuto kapitolu uzavřel. V další kapitole se podíváme na tento stejný přehled, ale již volnější optikou pozorovatele.


2.

21

ZNAK A SYMBOL V MINULOSTI A SOUČASNOSTI

Pro snažší propojení předchozí části zabývající se všeobecnou teorií sémiotiky, znaku a symbolu s příští kapitolou, jejíž obsahem jsou již konkrétní subkulturní symboliky a sémioza, slouží právě tato druhá kapitola. Je mou snahou překlenout a poukázat na stavební článek znaku po symbol v určitých odvětvích během vlastního procesu evoluce. V této kapitole se zaměříme na znaky a prvotní symboly ve specifických oblastech abychom postupně přešli do další kapitoly, kde už se budeme zabývat především specifickou symbolikou vycházející z této kapitoly. Protože všeobecná oblast užití sémiozy a symboliky je rovněž obsáhlá, budu se snažit zabývat konkrétně, to zn. časově a místně, oblastmi které jsou nám z historického a kulturního hlediska nejbližší a které jsou z mého pohledu i nejdůležitější.

2.1

Komunikace za pomoci znaků a symbolů

Téma komunikace sem zařadil úmyslně na první místo. Je to totiž právě komunikace, která nejen že je základním předpokladem pro jakékoliv fungování a existence sémiotiky jako takové, ale je to i oblast, kde se můžeme s naším tématem denodenně setkávat. V jednotlivých podkapitolách se zaměřím na vývoj řeči až po současné prvky a elementy v novodobé komunikaci. S tím související všeobecné specifikace a samozřejmě se i stručně zmíním o písmu. Písmo je ovšem oblastí, která svým bohatým obsahem může vydat na samostatnou publikaci, proto zmíním pouze několik faktů, pro tuto práci nezbytných a nejzajímavějších. 2.1.1. Verbální forma komunikace Do verbální množiny komunikace řadíme veškeré formy komunikace, které probíhají prostřednictvím hlasu a řeči. Je to tudíž forma komunikace, která předpokládá u člověka nejen fyziologické vybavenosti, konkrétně umístění a utváření hlasivek, schopnost ovládat a manipulovat jazykem a rty apod., ale i dispozice se daný jazyk za pomoci řeči učit. Verbální komunikace poté probíhá artikulovanou řečí, tvořenou hláskami, slovy a větami. 2.1.1.1.

Jazyk, řeč, symbol a znak v lingvistice

V této podkapitole si přiblížíme nejen rozdíl mezi řečí a jazykem, ale především i definujeme souvztažnost ke znaku a symbolu. Jak již bylo naznačeno, řeč i jazyk jsou podmínky verbální komunikace. Funkce řeči je fyziologická schopnost zvukové artikulace sloužící komunikaci. Jazyk je pak základnou lexikálního systému - slovníku, ze kterého tento jazyk vychází.


22

Množinou tohoto systému jsou pak slova, která jsou tvořeny hláskami a díky nimž vzniká fonémický systém jazyka. Takto tvořená slova nejsou jen signály, jejichž význam by byl odvozován pouze ze situace, nýbrž jsou to svébytné symboly s kulturně daným významem. Tento význam poté slovo nese v nejrůznějších situacích. Rovněž ani spojování slov není libovolné a je určováno gramatikou onoho daného jazyka. Na základě toho lze vyjádřit i obsah doby minulé, budoucí či abstraktní témata. V tomto odstavci sme si definovali základní vlastnosti řeči a jazyka a jejich vztah k symbolům. Symboly v jazyce ještě definuje lingvistika jako druh znaku, kde je vztah mezi znakem a zastupovaným objektem určen náhodně. Mezi takové symboly patří velká část slov. Kupříkladu “kočka” je nazývána kočkou náhodně - konvenčně, v jiných jazycích je totiž nazývána jinak. Určitá skupina lidí se totiž dohodla, že čtyřnohou entitu, která mňouká, budou nazývat právě touto konfigurací hlásek. Na tomto příkladu vidíme, že se jazyk tím pádem stává znakovým systémem. 2.1.1.2.

Znaková řeč, znakový jazyk neslyšících

Vedle “klasické” komunikace existují ještě jiné množiny způsobu verbální komunikace. Jednou z nich, o které bych se rád zmínil, je znaková řeč a jazyk. Některé publikace znakovou řeč díky užívání mimiky a gestikulace řadí do nonverbální komunikace, jiné ji klasifikují jako znakový jazyk, který tím pádem spadá naopak do komunikace verbální. Dle mého názoru je definice opodstatněná z obou názorových rovin, jak z principielního hlediska, tak z hlediska nezbytnosti užívání mimiky a gest. Tudíž je na základě mého mínění její místo někde uprostřed a není jednoznačné určit zařazení tohoto způsobu komunikce. Je ovšem dobré rozlišovat mezi znakovou řečí neslyšících a jinými způsoby komunikace na základě gest a posunků, které jsou mnohdy rozšířeny právě mezi slyšícími. U druhé množiny způsobu komunikace lze již onu hranici definovat snadněji a té se budu věnovat později. A jak jsou například diferencovány pojmy znaková řeč, znakovaná čeština a znakový jazyk v České republice? Znaková řeč je dle Zákona o znakové řeči, 155/1998 Sb., nadřazená znakovému jazyku a znakované češtině. Ovšem ani v tomto případě není jasně definovatelné, pokud někdo tvrdí, že ovládá znakovou řeč, zda má na mysli český znakový jazyk, či znakovanou češtinu. Český znakový jazyk je plnohodnotný a přirozeně vzniknuvší jazyk komunity Neslyšících


23

v České republice. Disponuje vlastní strukturou a gramatikou a nemá tudiž nic společného s češtinou jako takovou. Tento jazyk je užíván především prelingválně neslyšícími lidmi (tzn. těmi, kteří se již narodili jako neslyšící či ztratili sluch v počátku období vývoje, to zn. cca. 3. roku). Oproti tomu je znakovaná čeština umělým komunikačním systémem, který byl vytvořen slyšícími lidmi, za účelem dorozumění se s neslyšícími. Gramatika znakované češtiny kopíruje tudíž i gramatiku českého jazyka a jedná se tím pádem o “vizuální formu českého jazyka”. Znakovaná čeština je používána především lidmi nedoslýchavými či ohluchlými, kteří se naučili mluvenou češtinu přirozeným způsobem a díky nastálé situaci potřebují mluvenou češtinu nějakým způsobem zviditelnit. Znakovanou češtinu tudíž neslyšící lidé nepoužívají a paradoxně je pro ně i čeština cizím jazykem. A pro názorné a snažší pochopení připojuji ukázku rozdílu mezi znakovanou češtinou a českým znakovým jazykem. Tak například jednoduchá otázka: Jak se jmenujete?, lze ve znakované češtině vyjádřit stejně: JAK + SE + JMENUJETE? naproti tomu v českém znakovém jazyce zní takto: JMÉNO + VAŠE + CO? 2.1.1.3.

Znakové řeči

A protože v titulu nadřazené kapitoly používám termín historie, zabrouzdám stručně do dějin tvorby znakových systémů - znakových řečí, abych postupně přešel ke specifickým znakovým systémům a nonverbální komunikaci. Tímto přechodem bych i rád účelově symbolizoval na nejednoznačnou definici, kam takové znakové systémy vlastně patří. Jak bylo naznačeno již v předchozí části, znakové řeči jsou komunikační metody využívající mimiku s gestikulací, které současně disponují vlastní gramatikou. Každá znaková řeč má specifickou a rozdílně velkou slovní zásobu. Například nově objevená metoda znakové řeči pro slyšící nemluvňata, disponuje řádově desítkami znaků. V průměru 500 znaků obsahuje znaková řeč cisterciáců, prérijní indiáni disponovali zhruba 3000 znaky a současná nejrozšířenější znaková řeč ASL, disponuje 4000 znaky. A kdy a za jakých příčin se taková řeč vůbec vyvinula? Lze říci, že znakové systémy ve své primitivní formě už existovaly v počátcích komunikace jako takové. Z našeho hlediska nás nejvíce zajímají doložené znakové řeči v evropských kulturách. Již v 8. století se pomocí jednoduchých posunků udávaly početní symboly. V raném


24

středověku zavádí Řád svatého Benedikta příkaz zachovávání mlčení. Tento příkaz od nich přebírá, na benediktýnský řád navazující, řád cisterciácký a mnoho dalších. Protože v komunikaci byly gesta a posunky povoleny, samovolně dochází ke vzniku klášterní znakové řeči. Ta se do dnešní doby udržela pouze v cisterciáckém, clunyjském a trapistickém řádu. První odborná znaková řeč se vyvíjí ve vrcholném středověku a jde o gestikulaci pro právní účely. Konkrétně se jedná se o gesta provázející právní zasedání, jako je například gesto přísahy, zahajení a ukončení zasedání apod. První podobu a usměrněný vývoj všeobecné znakové řeči pro neslyšící vyvíjí až v 18. st., francouzský opat Charles Michel de L’epée (1712 - 1789), později nazývaný “Otec neslyšících”. Z Francie se poté šíří do celého světa, kde se postupem času dle lokace vyvíjí do konkrétních národních znakových řečí. Naproti tomu prstová abeceda, která napodobuje znaky latinky, se objevila již dříve. První podobu ji dal Španěl Juan P. Bonet (1579 - 1633) a jedná se o americkou prstovou abecedu. Ta se omezuje pouze na zobrazování znaků pouze jednou rukou a spolu s britskou prstovou abecedou patří po dílčích modifikacích stále mezi nejpoužívanější.

Obr. 8. vybrané ukázky prstové abecedy Juana P. Boneta


25

2.1.2. Na pomezí nonverbální a verbální formy komunikace V této kapitole chci zahrnout jakýsi pro mě nesnadno určitelný a definovatelný mezičlánek mezi verbální a nonverbální komunikací. Jde o speciální znakové systémy, které ze své podstaty, to znamená užíváním gest a absenci řeči, mohou už spadat pod nonverbální komunikaci. Zároveň jsou svým charakterem stále příbuzné znakové řeči - to zn. verbální komunikaci. Nakonec i v této druhé kapitole, stejně jako v první není jednoduché přesně definovat či alespoň uspokojivě vymezit přesné zařazení. 2.1.2.1.

Specifické znakové systémy na bázi gestikulace v minulosti

Na konci předchozí podkapitoly sem zmiňoval o vzniku americké prstové abecedy. Na severoamerickém americkém kontinentě bych ještě rád zůstal a zmínil jeho původní obyvatele - prérijní indiány, respektive jejich systém gest. Všeobecně lze říci, že jsou to právě příslušníci přírodních národů, mezi nimiž je používání znakových řečí velmi rozšířeno. Je prokázané, že v různých oblastech Ameriky, Austrálie či Afriky se vzájemně nesrozumitelnými dialekty byly postupně vyvinuty obsáhlé systémy gestikulací, díky nimž mohli tito příslušníci vyjádřit i opravdu složitá a dlouhá sdělení. Nejpropracovanější systém takovéto komunikace vyvinuli právě zmíněné kmeny prérijních indiánů, jejichž znaková řeč byla užívána napříč celou severní Amerikou. Příčiny vzniku tak rozsáhlé a vyvinuté metody komunikace vděčí prérijní indiáni ideálním geografickým podmínkám pro lov a sní související migraci. Druhou nezbytnou veličinou je počet výskytu nepřeberného množství různých kmenů v celé oblasti.

Obr. 9a. ukázky gestikulace prérijních indiánů


26

Ty samozřejmě nezávisle na sobě užívaly i stejný počet rozličných jazyků a dialektů. Posuňky tudíž výborně suplovaly možnost komunikace mezi příslušníky různých kmenů, neboť vycházely z obdobného životního stylu a podobného prostředí. Tak např. prstem nakreslený kruh proti nebi symbolizoval Měsíc, dlaň sevřená do tvaru misky, kterou mluvčí pohyboval směrem od sebe znamenala stádo vysoké zvěře a směr, kterým se pohybovalo. Ukazovák jedné ruky zaklesnutý mezi ukazovák a prostředník ruky druhé zase v pozdějších dobách označoval jezdce na koni. Znakový jazyk severoamerických Indiánů byl natolik univerzální, že jím mohly být vyprávěny i velmi obsáhlé příběhy či dlouhé monology.

Obr. 9b. ukázky gestikulace prérijních indiánů


27

Jediné, co nebylo v možnostech Indiánů svou znakovou řečí uspokojivě vyjádřit, byly abstraktní pojmy jako jsou např. myšlenka, jsoucno, trest apod. V závěru je snad zajímavé uvést i to, že znaková řeč prérijních indiánů je v současné době dokonce zavedená pod kódem ISO 639- 1 až ISO 639-3 v Mezinárodní organizaci pro normalizaci. Druhým příkladem takovéto posuňkové řeči přírodního národa je mezi australskými původními obyvately. Vdovám těchto domorodců v určité době jejich evoluce tradice velela, aby se během doby dvou let po smrti manžela zřekly hlasové komunikace. Protože měly i nadále potřebu se dorozumívat nejen mezi sebou, ale i se svým okolím, vytvořily si systém speciálních gest, kterým byly schopny nahradit jimi doposud užívanou mluvenou řeč.

Obr. 10. posunky příslušníka kmene

Obr. 11. gestikulace aboridžinského

Šajenů (1879)

domorodce

Posunková řeč za pomoci gest se vyvinula i na africkém kontinentě. Zajímavostí je ovšem to, že například gesta kmene Gusijů, v sobě nenesou žádný druh specifické informace.


2.1.2.2.

28

Specifické znakové řeči současnosti

Tématem v předchozí podkapitole byl exkurz do minulosti posunkových řečí v rámci různých skupin. Všeobecně lze říci, že se tato forma komunikace, až na pár vyjímek, vyvinula nezávisle na tom, že by její praktikující byli neslyšícími. I v dnešní době je možné uvést mnoho příkladů, kdy je v naší společnosti užíváno specifických posunkových komunikací na bázi gest, aniž by byli její uživatelé hluchoněmými. Tak jako v minulosti i dnes existují činnosti člověka, ve kterých není z určitých důvodů možno používat mluvenou řeč. Speciální metodiku gest mají vypracováni například potápěči či policejní zásahové jednotky. Dále se může

Obr. 12. gesta pro: rukojmí, rychlý pohyb a pistoli, policejních zásahových jednotek

Obr. 13. jeřábnická gesta symbolizující: zdvih, spouštění a užití hlavního zdvihu


29

jednat o pracovní odvětví. Ve stavebnictví výše zobrazené gesta jeřábníků. V dopravě jde o systém gest a posunků například posunovačů na železnici či návodčích na letištích. Určité gesta používá i dirgient pro komunikaci s orchestrem. Ve sportu jsou to gesta rozhodčích v kolektivních sportech či například “tajná” gesta zobrazované za zády hráčů při plážovém volejbalu.

Obr. 14. gesto v plážovém volejbalu signalizující „pokus o křížový blok“

2.1.3. Nonverbální komunikace A protože byly v předchozí stati zmíněny především znakové systémy zakládajíci se na bázi gest, budeme v této podkapitole pokračovat gesty nonverbální komunikace. Ostatně těmi se zabývá samostatná věda, etologie. Ovšem v této kapitole, jejíž náplní je nonverbální komunikaci, bych se chtěl ještě letmo zmínit o všech disciplínách, kterými se nonverbální komunikace zabývá. Konkrétně se jedná o zmíněnou etologii, mimiku, haptiku, proxemiku, posturologii, gestiku, kineziku, chronemiku, paralingvistiku a někdy bývá do této skupiny řazena i grafologie. Je zřejmé, že co se týká zájmu o komunikaci mezi lidmi navzájem, která je ke všemu postavená na něčem tak netransparentním, jako je například nevědomá, či fero-


30

monová komunikace, nelze obsáhnout ve stručné a jednoznačné formě. Ostatně asi 60% veškeré komunikace probíhá právě touto formou. 2.1.3.1.

Mimika a emotikony

Mimika hraje v nonverbální komunikaci významnou roli. Mimické schopnosti jsou navíc oproti jiným živočichům umocněny plochou formou obličeje člověka, jež je navíc bez srsti a zvýrazněna bohatou muskulaturou. Ta se nejvíce projevuje na výrazu tváře, konkrétně je to svalstvo okolo očí a úst. Mimoto jsou takové mimické výrazy nezávislé na jazyku či kultuře, to znamená, že může sloužit i tam, kde si lidé díky odlišnosti jazyku nerozumějí. Všudypřítomným fenoménem současnosti týkajícím se lidské mimiky, je zavedení tzv. emotikonů do internetové komunikace. Konkrétně se jedná o jednoduché grafické symboly, které bývají obvykle složené z interpunkčních znaků a které mají za cíl vyjádřit pisatelovu náladu, emoce či jeho postoj. Nemá hlubší smysl takovou ikonickou věc, jako je “smajlík” nějak dále interpretovat, proto uvedu pouze pár zajímavostí co se těchto emotikonů týče. Zajímavostí pro nás může být i to, že se tyto emotikony graficky liší i dle geografické polohy. Což v případě internetu, jakožto globální možnosti komunikace, může vyznít trochu paradoxně. Konkrétně chci zmínit užívané “smajlíky” v Japonsku. Aby bylo možné takový emotikon vůbec interpretovat, je potřeba pokaždé naklonit hlavu, či ho alespoň vnímat pod úhlem -90° (pokud se nejedná o emotikony psané leváky). Japonské smajlíky jsou jedny z mála u nichž naklánět hlavu není vůbec třeba, protože jsou stejně orientovány jako písmo označované i jako “lineární emotikony”. Přesto jejich podoba může vypadat na první pohled abstraktně a pro uživatele z kulturního prostředí západního světa možná i nečitelně. Je to dané tím, že tyto smajlíky vycházejí z tradičního japonského umění, manga. Pro ukázku uvádím pár nejužívanějších. klasický emotikon pro úsměv:

:-)

klasický emotikon pro hlasitý smích: :-D

japonská verze pro úsměv:

(^_^)

japonská verze pro hlasitý smích:

klasický emotikon pro údiv:

:-o

japonská verze pro údiv:

(o.O)

klasický emotikon pro mrknutí:

;-)

japonská verze pro mrknutí:

(^_~)

doplňující emotikon pro brýle:

B-)

japonská verze pro mrknutí:

doplňující emotikon pro zděšení:

8-O

japonská verze překvapení:

(O_O)

klasický emotikon pro nesouhlas:

:-/

japonská verze nesouhlas:

( -_-)

klasický emotikon pro smutek:

:-(

japonská verze smutku:

(u_u)


31

Zajímavostí je i to, že takové jednoduché grafické znaky, jakými emotikony jsou, reflektují aktuální dění ve světě. Proto když ve světě po 30. září 2005 propukla aféra okolo karikatur proroka Mohameda, zanedlouho potom vznikl i první emotikon. Ten zobrazuje právě karikaturovaného proroka Mohameda s bombou na hlavě. Zanedlouho poté z volné iniciativy (solidarity s Dánskem) vznikla celá série, více či méně vtipných emotikonů zobrazující postavu proroka Mohameda v různých náladách, momentech všedního dne apod. emotikon proroka Mohameda:

(((:~{>

Mohamed je Moshe Dayan:

(((P~{>

Mohamed se stal křesťanem:

(((+:~{>

Mohamed imituje Mansona:

(((x:~{>

intoxikovaný Mohamed:

(((‡o{Þ

Mohamed pozřel vepřové

(((:~O==I

Ládin převlečen za Mohameda: (((:~{>

emotikon karikatury Mohameda: *-O)):~{>

A protože tvorba nových, či specifických emotikonů nemusí být pouze záležitostí a reflektování dění ve světě, přikládám, díky nadcházejícím volbám v České republice, i jeden aktuální emotikon českých luhů a hájů: :-°( 2.1.3.2.

Kinezika, proxemika, postulorogie a haptika

Od odlehčené kapitoly zabývající se mimikou a emotikony přejdeme k dalším významným prvkům neverbální komunikace. Půjde o kineziku, proxemiku, posturologii a haptiku. Všeobecně lze říci, že všechny uvedené vědy se jakýmkoliv způsobem zabývají nejen neverbální komunikací, ale konkrétně vztahem lidského těla s prostorem okolo něj, případně vizuálním vztahem ke ostatním komunikujícím. V dalších řádcích si podrobněji vysvětlíme předchozí uvedené výrazy. Jako první bych uvedl kineziku. Jedná se o obor studující pohyby těla, kterými sděluje vysílající (pohybující) se člověk informace. Ideální kinezický způsob sdělování informací je takový, kdy jsou pohyby těla koordinované a tvoří tak určitou pohybovou eleganci a harmonii. Kinezika se zabývá veškerými pohyby, nejen celkovými pohyby těla. To znamená bodových činností, což je např. způsob uchopení předmětů, dále počtem pohybů v množině určité činnosti, kdy jde o celý pohybový cyklus, například mytí rukou, oblékání apod. Pokud se zabýváme pouze pohyby rukou, lze mluvit o dalším podoborem kineziky a tím je chironomie, jejíž zvláštní část také tvoří řeč neslyšících. Posledním bodem sledování v kinezice jsou pohybové prezentace. Ty se zaměřují na komplexní pohyb po určitou dobu. Jde například o celý proces pohybu při vstupu do ordinace, až po odchod.


32

Veličiny pohybu, které se v kinezice sledují, jsou: jeho rozsah (prostor pohybu, který se většinou odvíjí od temperamentu osoby), počet pohybů (zde může např. zvýšený počet pohybů značit napětí) a různorodost pohybů (jiné charaktery pohybů pro agresivního či depresivního člověka). Proxemika je věda, zabývající se vyjádřením vztahu mezi lidmi prostřednictvím vzdálenosti, kterou k sobě komunikující subjekty zaujímají. Podle proxemiky můžeme tuto vzdálenost rozdělit na čtyři základní zóny. První, nejkratší osobní zónou je zóna intimní. Všeobecně ji lze vnímat do vzdálenosti 60ti centimetrů. Druhou je zóna osobní. Komunikace v ní probíhá ve vzdálenosti od 60ti do 120ti centimetrů. Od 120ti centimetrů do dvou metrů probíhá komunikace ve společenské zóně. Od dvou metrů dále se jedná o komunikaci ve veřejné zóně. Je ovšem dobré zmínit, že vzdálenosti jsou opravdu orientační, protože například jiná vzdálenost se udržuje mezi komunikujícími ve městě a jiná na venkově, v obchodním jednání či v intimním hovoru. Dalším významným faktorem je samozřejmě temperament člověka, pohlaví či jeho národnost. Je všeobecně známé, že například asijské národy či Indové, udržují mnohem větší odstup během v hovoru, než například Francouzi, Inuité či Rusové. S proxemikou může souviset částečně i haptika. Ta už se ale konkrétně zabývá dotyky v sociálním prostoru. Haptika, to zn. kontakt hmatem je již způsob komunikace, bezprostředním tělesným kontaktem s druhou osobou. Jedná se například o nabídnutí rámě, poplacání po ramenou, podání ruky, obejmutí apod. Také zde platí jako v proxemice, že každý člověk má svou vlastní hranici, kdy jsou mu jaké doteky příjemné, či už nepřijatelné. Tyto kontakty jsou stejně tak jako v proxemice, charakterizovány především kulturním prostředím, povahou člověka apod. Tak například první podaní ruky ženou je v Austrálii očekávatelné, v Saudské Arábii naprosto nemyslitelné. Nejen postojem těla, ale i jeho uspořádáním v prostoru se zabývá postulorogie. Konkrétně jde o postoje a držení hlavy. To může být skloněné, arogantní, vzpřímené či ztuhlé. Držením těla v prostoru lze stísněně, malátně, shrbeně či naopak vzpřímeně a sebejistě. Od nich se odvíjí typy postojů, které mohou být rovněž uvolněné, nedbalé, pohroužené do sebe, nebo jisté, pevné, neklidné apod. Pak lze určovat velkou množinu posedů, kdy je noha přes nohu, či člověk sedí shrbený či naopak vzpřímeně. Významné jsou i typy chůze, určovat lze i držení trupu, rukou, nohou nebo prostou polohou prstů. Posledním nejednoznačný prvek je grafologie. Bohužel do dnešních dnů se vedou spory, nejen jestli ji vůbec lze řadit do nonverbální komunikace, ale jestli ji lze vůbec považovat za vědu.


2.1.3.3.

33

Gesta v politice, symbol vítězství

Poslední podkapitolou v nonverbální komunikaci jsou gesta, kterými bych chtěl i tuto kapitolu uzavřít. Gest existuje velké množství, chci zmínit pouze ty, z mého pohledu nejzaužívanější. Gesta jsou všudypřítomná jakékoliv osobní verbální komunikaci. Všeobecně rozlišujeme gesta na tzv. ilustrační, symbolická, regulační a adaptační. Časté a výrazné užívání gest v komunikaci mnohdy poukazuje na zvýšené emoce. Lze konstatovat, že gesta se vyvinula nejspíše z vypozorováním instinktivního lidského chování. Charles Darwin (1809 - 1882) tak například odvozoval způsob zavrtění a přikyvování hlavy, jako znamení nesouhlasu či souhlasu, z doby kojení kojenců na matčině prsu. Dítě naklání hlavičku dopředu, aby se napilo, když je syté, odvrací ji na stranu. Dalším, kdo se o gesta zajímal a vytvořil obsáhlou obrazovou publikaci: „Manuál gest“ z roku 1875, je Albert M. Bacon (1836 - 1897).

Obr. 15. sféra řečníka, vymezená rétorickým gestům (Bacon)


34

I v gestikulaci platí to, co o předchozích vědách. Některé projevy a podoby gest jsou univerzální, jako je třeba smích a některá jsou pouze regionálně a ve specifických momentech užívané. Jedná se zejména o způsob zdravení, kterým se rovněž zabývá proxemika. Tyto regionální specifikace vycházejí pak z kulturních konvencí. Příkladem kulturní konvence může být například rozličné chápání studu a jeho navazující reakce gestikulací. Nejlépe je to „pozorovatelné“ u žen, které si zakrývají různé části těla, pokud je nějaká cizí osoba znenadání překvapí. Proto je třeba pro ženu z České republiky přirozené si ihned zakrýt prsa a pohlaví. Švédka si oproti tomu nejspíš zakryje pouze klín, za to v islámském světě si žena nejdříve zakreje obličej. A například v Číně je nemyslitelné, aby cizí muž spatřil ženino chodidlo. Stejná situace může nastat na Sumatře se ženským kolenem. Největší důraz na gesta v komunikaci se nejspíše pokládá v rétorice, s komunikací a prezentací politiků směrem k publiku apod. Z historie zmíním jednoho z významných politiků, Winstona S. Churchila (1874 - 1965) a jeho notoricky známé a později často přejímané gesto pro vítězství. Gesto, které během druhé světové války nejen že zpopularizoval, ale snad i pozměnil jeho původní smysl. Do té doby totiž mělo gesto, při němž ukazujeme roztažené

Obr. 16. „nové Victory gesto“ Winstona S. Churchilla


35

prsty (ukazováček a prostředníček) do tvaru písmene V, ovšem dlaní k příjemci, úplně jiný smysl. V anglicky hovořících zemích bylo (a stále je) toto gesto obscéním, s obdobným, ale mírnějším smyslem jako „Jdi se bodnout!“ Toto gesto dle jedné z teorií vzniklo jako posměšné gesto anglických lukostřelců, po vyhrané bitvě u Agincourtu (1415). Do té doby totiž Francouzi zajatým anglickým lukostřelcům uřezávaly právě ony dva zmíněné prsty, tolik potřebné pro lukostřelbu. Od této chvíle gesto získává posměšný smysl vůči poraženým. Nutno podotknout, že nový smysl tohoto gesta, vznikl naprosto nezávisle na onom původním. Předpokládatelně vznikl mimo anglicky hovořící zemi a bylo to konkrétně v Belgii. Přišel s ním v době nacistické okupace belgický ministr a liberální politik Victor De Lavelaye a mělo symbolizovat skrytý odpor vůči nacistické okupaci. Písmeno V bylo vybráno proto, protože ve francouzštině znamená vítězství „Victoire“ a ve vlámštině znamená „Vrijheid“, svobodu. (Zlý jazykové se ptají, jestli smysl tohoto symbolu nevznikl spíše na základě křestního jména autora). Toto gesto se posléze začalo s úspěchem šířit nejdříve po Belgii, později Francii a kontinentální Evropě. Odtud se už dostalo i do Velké Británie k Winstonowi S. Churchilovi. Ten je s ohromným nadšením ihned přejal. Nutno podotknout, že ke zděšení svého nejbližšího okruhu poradců, osobního sekretariátu a mnoha konzervativních Angličanů. Nakonec to byl ale sám ministerský předseda Churchill, díky němuž je toto gesto vnímané jako gesto pro vítězství a to i například v samotných anglicky hovořících Spojených státech. Zde toto gesto, v šedesátých letech minulého století díky hnutí hippies, získalo malinko pozměněný význam. Znamená gesto symbolizující mír. Dvojsmysl tohoto gesta (či jeho původní význam) se stal v roce 1992 osudným americkému prezidentovi Georgovi W. Bushovi staršímu, kdy na oficiální návštěvě v dobré víře použil toto gesto směrem k publiku, skupině australských farmářů, čímž vyvolal nevědomky opravdu veřejné pohoršení. U amerických politiků bych se ještě rád zastavil a zmínil syna předchozího prezidenta, George W. Bushe mladšího na konci jeho prezidentské funkce. V roce 2008 na své poslední zahraniční cestě v Iráku, po něm během tiskové konference jeden z iráckých novinářů hodil v rychlém sledu obě své boty. Toto gesto, které krom samotného aktu útoku, znamená právě v arabských zemích hlubokou urážku. V arabské kultuře totiž podrážky bot platí za velmi nečisté a jako urážka může být chápáno i to, pokud zuté boty otočíte podrážkou vzhůru. Ostatně při dobytí Bagdádu Američany v roce 2003 a symbolickém svržení sochy Saddáma Husajna, zaútočili kolem přihližející Iráčané na povalenou sochu nejdříve svými zutými sandály a botami.


36

Obr. 17. irácký novinář Muntadar Zajdí háže své boty po Georgovi Bushovi ml. U americké diplomacie a politiky a gest bych se ještě rád zastavil a tímto celou podkapitolu uzavřel. Platí, že byť s občasnými lapsy, jsou to právě američtí politici, kteří věnují opravdu velkou část svého času a úsilí, do spravné mimiky, gestikulace a všeho co se týká správného

Obr. 18, prezidenští kandidáti Hillary Clinton a Barack Obama, leden 2008


37

a co nejefektivnějšího vystupování a působení na své eventuální voliče. Jako pouhou obrazovou ukázku, bez nějakých hlubších analýz, chci poukázat na tyto dvě fotografie z volebních mítinků v roce 2008. Jedná se o záběry, na nichž vystupují v rozpětí několika měsíců kandidáti na post amerického prezidenta, s celou svou škálou gest. Je zajímavé porovnat oba dva snímky, na nichž je až zaražející podoba identických gest současné ministryně zahraničních věcí, Hillary Clintonové. Ohledně gest na druhém snímku, se političtí komentátoři a odborníci na nonverbální komunikaci shodují, že nejefektivnější způsob přímé komunikace s publikem, předvádí prezidentský kandidát Dennisa Kucinicha. Rukou komunikuje s publikem, ale přitom je stále v očním kontaktu s fotografem.

Obr. 19, prezidenští kandidáti Hillary Clinton a Dennis Kucinich, srpen 2008

2.1.4. Specifické písma a jejich znaky Písmo je posledním celkem, uzavírající kapitoly o verbální a nonverbální komunikaci a o komunikaci jako takové. Přestože se může zdát, že stojí písmo stojí někde na pomezí, či úplně mimo tyto množiny komunikace, nemusí tomu tak být. Nejvíce a nejblíže má písmo ke komunikaci verbální, řeči a jazyku. Sám jazyk však patří do oblasti kultury a ve společnostech, které neznají své písmo, se jazyk udržuje pouze předáváním z generace na generaci a pokud se toto předávání přeruší, jazyk díky absenci písma vymře. V samotné kapitole se zabývat kompletním vývojem a celou teorií písma není možné. Proto se zaměřím na nejpřínosnější, potažmo nejzajímavější fakty ohledně písma, které nám můžou být nápomocné.


2.1.4.1.

38

Ideogram, piktogram, logogram, hieroglyfy

Jak bylo naznačeno, jazyk slouží k vizuálnímu zápisu jazyka definovanými symboly. Mezi tyto nejstarší definované symboly, pak patří piktogramy nebo ideogramy (někdy se užívá i označení ideograf). Můžeme se ještě setkat s pojmy logogram a hieroglyf, ale ty jsou ve své podstatě pouze jiným názvem pro ideogramy. Piktogram je většinou konkrétní zobrazení věci, situace apod. v podobě stylizovaného obrázku, jehož smyslem je něco sdělit. V dnešní době může být například charakteristickým piktogramem zobrazení přeškrtnutého a sylizovaného kornoutu zmrzliny. Lze říci, že vysvětlení významu je druhořadé. Podstatné je prvotní pochopení smyslu. Výhodou piktogramů je, že jsou srozumitelné všem bez, rodzdílu znalosti konkrétního jazyka. Tímto smyslem plní charakteristiku jakéhosi mezinárodního jazyka.

Obr. 20, piktogram psa a ideogram červené kružnice s příčkou jako zákazu

Oproti tomu je ideogram symbolem, který prezentuje nějakou myšlenku, koncept. V současnosti jsou hojně využívány jako všemožné značky a symboly. Nejznámějším příkladem užití, spolu s piktogramy jsou například dopravní značky, turistické značky, světelná signalizace na komunikacích, informační a navigační systémy na letištích, nemocnicích, metru apod. Další přídavnou symboliku potom například dopravní značky získávají i přesněji specifickým


39

barevným kódováním. Jinak například čínština je ideálním příkladem rozšířenosti a ukázky užití ideogramu, logogramu. Čínské logogramy se poté užívají v menší míře a pro specifické výrazy i v korejštině či japonštině. Další zajímavou množinou typů písma je tzv. pazigrafie. Ta je mezinárodně uznávané znakové písmo, jemuž může porozumět příslušník téměř kteréhokoliv jazyka. Jedná se například o arabské číslice či noty. Na ní může navazovat brailovo písmo, či třeba stenografie.

.

Obr. 21, ukázky různých typů stenografie „těsnopisu“


3.

40

SUBKULTURNÍ SYMBOLIKA

Poslední část mé diplomové části chci věnovat subkulturní symbolice, logu jako symbolu, ikonizaci symbolu, příp. znaku, symbolům v realném a virtuálním prostoru. Jedná se o komplexní shrnutí předchozích kapitol a hledání souvislostí v příkladech a artefaktech kolem nás.

3.1. Symboly nejen v ulicích Už od pradávna měli lidé potřebu zanechávat kolem sebe určité symboly, znaky, podpisy. To buď bez nějakých hlubších poselství, či si tak naopak vymezovali své území nebo jednoduše měli potřebu sdělit náhodným kolejdoucím koho zrovna v tuto chvíli milují. Ať byly důvody jakékoliv 3.1.1. Graffiti Další přínosnou zastávkou je stať, ve které bych rád věnoval prostor obsáhlému tématu graffiti. Chci tak činit už jen z důvodu, že výborně splňuje podmínky ve specifikaci znaků subkulturní scény, skryté symboliky a je to v neposlední řadě stále téma, které není důkladně zmapováno pro širší vrstvy zájemců. Na druhé straně zde existuje již natolik dlouho, že není úplně nemožné dohledat a dopátrat se informací k němu se týkajících. 3.1.1.2.

Legenda o Kilroyovi a ikonizace znaku

V této stati, ještě než se zaměříme na graffiti v podobě jaké ho nejspíš zná většina z nás, se zaměříme na “Legendu o Kilroyovi” a pokusíme se tak nalézt jakési kořeny a počátky graffiti. Respektive jsou to první ukázky projevů autora v prostředí, které ho obklopovalo a jeho charakteristikou by mohlo spadat právě pod tuto tématiku. Je to zároveň i výborný a názorný příklad, kdy se ze znaku (v tomto případě osobní symbol určitého konkrétního člověka) stává jakási ikona. Pokud zavítáte do Spojených států a navštívíte Národní památník vojáků bojujících ve druhé světové válce ve Washingtonu, D.C., možná si všimnete u jedné ze stěn plné jmen, nenápadné kresbičky. Vygravírovaná kresbička zobrazuje panáčka, který nahlíží přes zeď a u něhož je nápis “Kilroy was here”. Pro nezasvěcené může jít o nepatřičnou a nepochopitelnou kresbu, která, pokud by nebyla vygravírovaná působí dojmem, že sem ani nepatří.


41

Obr. 22, „Kilroy“ na památníku ve Washingtonu, D.C. Kdo je Kilroy, co značí tato kresba? Odpověď není úplně jednoznačná, ale dle jedné z mnoha hypotéz lze říci, že se jedná o jakousi osobní značku amerického vojáka, který takto po sobě zanechával všude po bojištích druhé světové války a v Koreji, svůj druh podpisu. V dnešní době je velmi težké se dopátrat jakékoliv konkrétní odpovědi či podložitelných fakt a dat ohledně této osoby. Na druhé straně jsou to právě tyto fragmenty, které činí celý příběh ikonickým a dávají mu punc jakési záhadnosti. Podle dohadů, se poprvé tato značka objevuje v přístavu v Quincy v Massachusetts na námořním kontejneru a v blízké hospodě, navštěvované americkými vojáky. Odtud se pak díky lodní přepravě rozšířila dále do Velké Británie, do míst kde byli dislokováni právě američtí GIś. Postupně se začíná šířit i po osvobozené Evropě - v Itálii, ve Francii, po různých místech ve Spojených státech a později i ve zmíněné Koreji. S největší pravděpodobností si této značky všimli i ostatní vojáci a buď ji identickou, či se svým jménem začali šířit dále. Lze říci, že v této době se z ní poprvé stává jakási ikona. Samotná ikona – obrázek se tak objevuje i v několika filmech či televizních seriálech. Za seriály je to bezesporu nejznámější americký televizní seriíl, z období války v Koreji – M*A*S*H. Jedná se konkrétně o epizodu „The Bus“, kdy se postavička Kilroye mihne načmáraná v prachu na skle autobusu. Dále je stejným názvem pojmenované i hudební album, nespočet kaváren, objevuje se v literatuře (Josef Heller, Hlava XXII) atd. Je zajímavé, že se postavička Kilroye začíná objevovat i v jiných kulturách (kdy si ho i mnohé nárokují jakožto toho pravého a původního). Tak například Australani mají svého „Fooa“, ve variantě “Foo was here”. Ve Velké Británii je známý jako “Chad”. V Chile zase


42

Obr. 23, parafráze na „Kilroy was here“ se soškou těhotné dívky jako “Sapo”, (slangové označení pro zvědavce), v Mexiko je známý jako “El Fisgón” (zvědavý chlapík). V Brazílii je to “Moita”, což je v portugalštině “křoví”, slangové označení pro „skrytý“. Velmi podobná postava “Tosun” pochází zase z Turecka se sloganem “Bunu yazan Tosun” (Toto napsal Tosun). V Polsku bylo jméno Kilroy nahrazeno jménem “Józef Tkaczuk” s větou “Gdzie jest Józef Tkaczuk?” (Kde je Joseph Tkatchuk?) či “Tu byłem - Józef Tkaczuk” (Byl jsem zde - Joseph Thatchuk). Nakonec uvádím i ukázku „Kilroy was here“ jako emotikonu, který sem náhodou našel a který výborně doplňuje druhou kapitolu:

\\//

3.1.1.3.

-(@ @)--oOO-- (_)-- OOo--

Taki 183, zrod prvních tagů

V určitých ohledech je již o mnoho snažší psát o fenoménu graffiti z určitého časového odstupu. Nakonec samotné graffiti, v podobě jaké ho známe dnes, vzniklo již před dlouhými 40 lety. Stalo se tak ve Spojených státech amerických, konkrétně v New Yorku. Zde již, naro-


43

zdíl od neznámého autora „Kilroye“, víme přesně kdo, kde a kdy odstartoval tento fenomén podepisování se svou přezdívkou v ulicích, tzv. „tagování“. Jednalo se o šedesáté léta v New Yorku. Zde si jednoho dne, řecký přistěhovalec, jménem Demetrius, zkráceně zvaný i Demetaki, všiml sprejem nastříkaného nápisu JULIO 204 na zdi domu. Demetaki totiž pracoval v té době jako pěší doručovatel, poslíček v New Yorku a tak mu po chvíli došlo, že číslo 204 jednoduše znamená číslo ulice, ve které se zrovna nacházel. Příští den si pořídil sprej a nastříkal k tomuto původnímu nápisu svou odpoveď, TAKI 138. Taki jako zkrácenou koncovku svého jména a číslo 183 jednoduše proto, že na 183. ulici ve Washington Hights v té době žil. Legendární tag byl na světě a s ním i nový druh zábavy, umění a životního stylu.[6] Taki nebyl první, který celou „hru“ vymyslel, ale byl první, který celé toto konání s nadšením provozoval tak usilovně, až si v roce 1971 všimli New York Times a až ho začali napodobovat s nadšením desítky a stovky dalších lidí.

Obr. 24, jedna z prvních podob graffiti „značek“, tagů


44

3.1.2. Číselné symboly v městských aglomeracích V další podkapitole se zaměříme na číselné symboly ve městech. Je to nová kapitola, ale zároveň nikterak zásadně neodbočuje od kapitoly předchozí. Stále jde o jakési projevy subkulturních skupin a jejich vymezování se, za pomoci zvolené graffiti formy, pokud ji lze chápat jako formu laborující na pokraji ilegality. V prvním případě si příblížíme symbol 23, který není nijak vázán na specifické místo a lze ho spatřit na různých odlišných místech. Druhá podkapitola je slohově volnější a zabývá se mým pátráním po číslici 36. Ta už v sobě skrývá pozměněný smysl a částečně i jinou výtvarnou formu a narozdíl od symbolu 23, ji lze najít ji pouze na jednom místě. 3.1.2.1.

„23“

Prvním číselným symbolem je číslice 23. Poprvé sem se s ní nevědomky setkal na nádraží, Plzeň-Jižní Předměstí. Tato číslice zde figurovala v několika desítkách různých provedení na všech zdech čekárny, nástupišť, schodišť apod. Později sem se zaměřil na tento nenápadný

Obr. 25, neuměle napsané freetekno symboly „23“ v Plzňi symbol a stejnou číslici viděl i mimo Plzeň. Například v Brně u vlakového nádraží, ve Zlíně v parcích, v Tlumačově na autobusové zastávce či ve vlacích. Zajímavé bylo, že skoro pokaždé byly tyto číslice vyvedeny „neumělou“ rukou, ve více variantách (to zn. od více autorů)


45

a vždy na takovém specifickém místě. Dlouho mi trvalo, než sem se dopátral toho, co tato číslice nejen znamená, ale i kdo ji má na svědomí a pro koho je jakým symbolem. Číslice 23 má skrytý význam pro více směrů, skupin, myšlenkových proudů apod. Ovšem jen jedno subkulturní hnutí v sobě těchto několik směrů navzájem spojuje. Jedná se o subkulturní hnutí kolem „freetekna“. Hnutí, jež vzniklo ve Velké Británii a vymezuje se proti zkomercializovanému proudu hudebních akcí. Samotné hnutí v sobě sdružuje a zároveň i propojuje jiné subkulturní skupiny, jako např. hippies, travellers, punk, squatting. Dalším významným prvkem tohoto směru, je i jeho subverzivní charakter. Sympatizanti, příznivci sami sebou označováni jako novodobí nomádi, jež svou subkulturu vnímají jako jakýsi novodobý kmen.

Obr. 26, symbol freetekno kultury „23“ ve Zlíně Samotnou číslici 23 lze ze symbolického hlediska separovat na samostatné číslovky, 2 a 3. Dvojka je poté mateřskou číslovkou, symbol pro konflikt a protiklad, ale zároveň znamená i rovnováhu (např. princip jin a jang), která vychází z dualistického principu světa. Trojka je oproti tomu číslo mužského principu, hraje zjevnou určující roli v řadě náboženství. 32 je číslo štěstí v učení buddhismu a kabaly. Nejrozšířenější variantou výkladu, především mezi laickou částí členské základny, je modifikace při anglickém vyslovování číslic 2 (two - to) + 3(three - free) = to free – volně přeloženo lze toto slovní spojení chápat jako svobodné rozhodování či jednání. Ve své podstatě nic jiného, než naplnění protestní podstaty freetekna, to zn. vymezit se vůči konzumní společnosti.


46

Jako nejpravděpodobnější význam tohoto čísla příznivců freetekna je, že s číslem 23 přišli poprvé američtí anarchisté a spisovatelé Robert Shea a Robert Anton Wilson ve svém díle Illuminatus Trilogy. Číslem 23 totiž v tomto díle označilo boha chaosu. Ostatně spojení čísla 23 s „chaosem“ se objevuje i v podání hudebníka Genesis Breyer P-Orridge, pořadatele prvních freeparties v 80. letech a průkopníka do té doby neznámých nových industriálních zvuků v hudbě. A jak se dostal tento skrytý symbol k nám do České republiky? Dle autorů, Aleny Kajanové s Martinem Peškem se u nás symbol 23 začal významěji objevovat po roce 1994 díky Spiral Tribe, spolupořadatelům první freeparty v České republice. Tehdejší účastníci, kteří pak sami začali zakládat první české sound systémy, číslici 23 přejali jako symbol tohoto vlivu a zasvěcení. (Za zmínku určitě stojí i fakt, že první freeparty pořádané Spiral Tribe v Anglii se konaly u silnice s označením M23). Spiral tribe, když se v polovině 90. let rozpadli měli přesně 23 členů.[7] 3.1.2.2.

„36“

Druhým číselným symbolem objevujícím se v ulicích městské aglomerace, je číselný symbol 36. Narozdíl od předchozího symbolu 23, který existuje nevázaně na přesná místa - specifické lokace, tento symbol je úzce spjat pouze s jednou místem. Nikde jinde ho nejspíš ani ve svém původním smyslu nalézt nejde. Jde o velmi svéraznou a svébytnou lokaci v Berlíně, konkrétně městskou čtvrť Kreuzberg.

Obr. 2/, Prvomájové demonstrace v ulicích Kreuzbergu


47

Místo, které je mnohdy označované i jako „Malý Istanbul“, místo, které bylo před pádem Berlínské zdi, také stejnou zdí obehnáno hned ze tří světových stran. Místo, kde nikdo z tohoto důvodu ani nechtěl žít a proto se stávalo útočištěm sociálně slabších obyvatel, nezaměstnaných, punkerů, anrachistů, umělců a v pozdější době především tureckých imigrantů. Místo kde dneska paradoxně chce žít každý. Jinak Západní Berlín byl rovněž místem, který byl sproštěn povinné vojenské služby, proto i tento důvod byl, spolu s levným nájmem se buď nastěhovat či rovnou zasquattovat nějaký opuštěný dům v Kreuzbergu. Nakonec tu ve své době společně žili i Iggy Pop a David Bowie. Musím poznamenat, že Kreuzberg je opravdu místem, které má svou nezaměnitelnou, nezapomenutelnou a svébytnou atmosféru. Ta byla také první, spolu s vůní kebabu, čehož sem si všiml, když sem se poprvé osobně ocitnul v Kreuzbergu. Druhou věcí, kterou sem v nadcházejících dnech cestou do práce začal vnímat, byl právě symbol 36. Nejdříve skoro nepostřehnutelný, jako tag na zdi v průchodu domu, kde sem bydlel. Později při pozornějším pozorování se objevuje v názvech večerek a bister. Dokonce i na oblečení některých lidí. Mnohdy pouze jako samotná číslice 36, někdy jako SO 36. Když už sem potom viděl tento symbol jako prodejní artikly pro turisty, začal sem se už vážněji pátrat po jejím smyslu, symbolice a historii jejího vzniku.

Obr. 28, Symboly 36 jako tagy v domovním průchodě v Kreuzbergu Nejdříve sem hledal na internetu pod pojmy 36 na stránkách zabývající se symboly. Po zadáni čísla 36 sem i našel spoustu odkazů směřujících a odkazujících na symbol lotrinského kříže. V první chvíli sem myslel, že sem našel odpověď. Nakonec Kreuzberg znamená v překla-


48

du „Křížová hora“ a lotrinský kříž, byť symbol Svobodných Francouzů, původem pochází vlastně také z Německa. Na nějakou dobu sem se jakž takž spokojil s takovou odpovědí.

Obr. 29, Symbol 36 na „kuřecím stánku“ v Kreuzbergu Nakonec mi to nedalo a když sem později uviděl erb Kreuzbergu s německým křížem „tlapkovým“, věděl sem, že musím hledat dále. Nejdříve sem se ptal samotných obyvatel, odpovědi byly lehce nekonkrétní, snad rozpačité. Možná to bylo tím, že se jednalo většinou o cizince, nebo o obyvatele, kteří se přistěhovali později. Nakonec sem vodítko našel v muzeu o Kreuzbergu a zbytek dohledal na internetu. Odpověď je nakonec čistě pragmatická. Symbol 36 bylo totiž v dlouhé historii Berlína, než

Obr. 30, Anarchistická standarta SO 36 proti diverzifikaci Kreuzbergu


49

došlo k přečíslování, poštovním směrovacím číslem (I v samotném Kreuzbergu ještě existuje obdobný symbol SW 61, ten ovšem není tak známý). Tento symbol si získal ohromnou popularitu mezi jeho obyvateli. Někdy se používá označení SO před samotnou číslicí. To rovněž vychází z tohoto starého systému poštovních směrovaích čísel a je to zkratka „Südost“, což v překladu znamená „jihovýchod“. Toto označení převzal například legendární hudební klub,

Obr. 31, Legendární hudební klub SO36 na Oranienstrasse SO36, kde právě působili výše zmínění Iggy Pop s Davidem Bowiem. Zásluhu na další ikonizaci tohoto symbolu určitě nese i gang tureckých a arabských přistěhovalců, 36 Boys.

Obr. 32, území označené graffiti patřící gangu 36 Boys

UTB ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací 50

Ten vznikl v pozdních 80. letech jako reakce na vzrůstající násilí ze strany neonacistické a skinheadské scény. Jinak měli i konkurenční gang v samotném Kreuzbergu a to Warriors a černošský gang „Black Panthers“ z Weddingu. Na gang 36 Boys později navázal gang 36 Juniors, charakterizovaný vysokým potenciálem násilím. V dnešní době jsou tyto skupiny s

Obr. 33, Prezentace člena hiphopové scény a punkerské skupiny symboly 36 jejich původním smyslem jako obrany proti skinheadům spíše minulostí a na jejich základě vznikla uskupení už s jinými myšlenkami. Každopádně všechny spojuje Kreuzberg, to znamená číslo 36.

Obr. 34, další ukázky užití symbolů 36 v ulicích Kreuzbergu


3.1.3. Skrytá symbolika Z předchozí kapitoly, kde sme zmínili a zabývali se znaky, které se nikterak nesnažili být nenápadné či zůstat normálním a nezasvěceným pozorovatelům utajené, nyní přejdeme ke znakům, které měly být před nežádoucím pozorovatelem utajené a nesrozumitelné. 3.1.3.1.

„Hobos“ a symboly předměstí

V další části zamíříme z městské zástavby spíše na jeho předměstí a vrátíme se v čase. Konkrétně na konec století 18. a začátek 19. V této části se chci zaměřit na tzv. „Hobos“, což lze z angličtiny volně přeložit jako tuláci, trampi. Jde o hnutí, nebo respektive o osoby, kteří migrovali a to zejména za prací. Počet těchto osob ještě mnohonásobně narostl v období ekonomické krize. Charakterističtí byli zejména tím, že cestovali nákladními vlaky, přespávali všude, kde to bylo možné a i jakousi solidaritou mezi sebou. Ta se projevovala zejména, což

štěkající psi

zde je to místo

otoč doleva

kvalitní cesta

zastav

dobré místo pro obdarování

otoč doprava

věřící lidé

milá žena

spaní ve stodole

stále rovně

zde žije právník

nebezpečí

bez pravidel

vyvaruj se

někdo doma

bezpečné táboření

nikdo doma

nebezpečné táboření pitná voda

nastup zde


se konkrétně této práce týká, jakýmsi souborem „tajných znaků“. Těmito znaky, které po sobě na určitých místech zanechávali, si navzájem mezi sebou sdělovali důležité informace.

Obr. 35, Hobo kód - systém znaků v New Orleans, Louisiana Zároveň, krom těchto specifických značek, které zůstavaly utajeny většině obyčejných lidí, disponovali ještě svým vlastním a specifickým slovníkem. Díky obsažené symbolice v některých slovních spojení uvedu pár namátkou vybraných slovních spojení, které uvádím. Tak například džungle, bylo označení pro místa u železnice, kde se tito tuláci shromažďovali,

Obr. 36, Hobos - tuláci v každodenním životě


dělovou koulí označovali rychlé vlaky, kulkama pak třeba fazole a oslovení „býk“ patřilo strážným na železnici. Leštič kostí bylo označení pro policistu a pokud ten byl úspěšný, mohli se takoví tuláci pak jednoduše dostat do „velkého domu“, což bylo označení pro vězení. 3.1.3.2.

Symboly a znaky na pokraji zákona

Značky, které užívali v předchozí kapitole Hobos, vycházeli vlastně původně ze zlodějských a žebráckých značek užívaných zloději a žebráky ve středověku. Přičemž si tyto značky kreslili křídou, či je ryli do omítek domů v oblastech jejich působení. Takové značky jsou pak nazývány zlodějskými cejchy. Značky byly většinou obrázkové, protože drtivá většina zlodějů a tuláků byla negramotných. Pro běžné termíny a časté události existoval jakýsi druh těsnopisných samoznaků, které byly srozumitelné i pro zločince mluvícím jiným jazykem. Na těle vytetované nebo vypálené cejchy a tajné značky zase umožňovaly rychlé a hlavně bezproblémové navázání kontaktu příslušníků určité zločinecké třídy za účelem spolčení se k trestného činu. Výjimkou nebyly ani cejchy, prokazující příslušnost k určité lupičské tlupě operující na určitém území. Tímto způsobem se měl zabránit vstup konkurence na výsostné území tlupy či zamezit infiltraci provokatérů a policejních informátorů do jejich řad. Dodnes obdobné značkování a cejchování existuje u příslušníků ruských, ukrajinských nebo asijských mafií. Na kostelních a hřbitovních zdech bylo možné najít znamení, svolávající schůzku kompliců, zpravidla do blízkého hostince. Smyslem schůzek bylo navázání zpřetrhaných kontaktů následkem zatčení nebo předání žádosti uvězněného vyšetřovance kumpánovi o poskytnutí falešného svědectví (alibi). Cejchy však používala či využívala v minulých dobách i státní moc. Za vlády Marie Terezie byly zločincům na těle vypalovány písmena, označující spáchaný delikt a korunní zemi, ve které byl zločinec veden. Policie i soudy zločinecké značky pilně sbíraly, analyzovaly a v případě využitelnosti používaly v trestním řízení jako usvědčujícího materiálu. Největší sbírku tajných značek a cejchů v bývalém Rakousku-Uhersku shromáždil kolem roku 1840 soudní úředník Karmeyer z Horního Rakouska. Další značky jsou uchovány v německých a švýcarských kriminálních archívech. Nástup moderní komunikace, vzdělanosti a absence “spolupráce” malých zlodějíčků s velkými gangstery zatlačily tento primitivní dorozumívací prostředek do pozadí. Přesto se občas tajné značky objevují dodnes - třeba na “cinknutých” kartách falešných hráčů. [8]


3.2. Síla znaku V poslední kapitole se chci dotknout dvou případu, ve kterých spatřuji sílu znaku, potažmo symbolu. Znak i symbol jsou nosnou entitou a s nimi vyplívajícími fakty, potenciálem ovlivňovat věci kolem sebe. Uvedu dva případy. Jeden je více na pomezí zamyšlení a obrazového materiálu a více konkrétní, faktografický a zdánlivě nesouvisející. 3.2.1. Logo jako znak Logo jako znak je takové trochu dvojsmyslné označení. Nechci se pouštět do spekulací, jestli je logo znakem, nebo není, kdy a jaká část může být znak a co už znakem není. Pro naše potřeby bych bych se zaměřil na fakt a proces, kdy se je logo ještě více znakem, než pouhým komerčním objektem, u něhož je jeho vlastní znakovost potlačena. 3.2.1.1.

Růst Raiffeisen Bank symbolu

Raiffeisen Banku zná asi mnohý z nás. Co už ví jenom málokdo, je to, že se jedná o jeden z nejvíce rostoucích bankovních domů vůbec. Orientovaná a působící ve střední a východní Evropě. Podsud nic neobvyklého, nebo mimořádného. Když sem byl v zimě na návštěvě Ukrajiny v Kyjevě, překvapilo mne, jaké honosné a moderní budovy sem s tímto logem viděl

Obr. 37, Raiffeisen Banka v Iaşi, Rumunsko


a míjel. Dá se ovšem také namítnout, že na tom není nic neobvyklého či zvláštního. Ovšem co už ví opravdu jenom pár lidí, je to, jak se tato bankovní instituce prezentovala skrze svůj symbol v zemi jejího vzniku, Rakousku. Shodou okolností je to právě kraj, kde pobývám. O

Obr. 38, logo - znak Raiffeisen Banky v na štítu vesnického domu a na hájovně to více to bylo pro mě překvapením. Lze spekulovat nad tím, nakolik je to opravdu přirozený vývoj, či nějaká změna v koncepci či strategii firmy. Faktem zůstává, že veškeré objekty, kde lze tento znak spatřit, určitě nepatří mezi prezentační plochy, či rušné nákupní třídy apod. Ba naopak, jedná se o štíty vesnických domů, či hájovnu v lese, nebo prostor před kapličkou.

Obr. 39, logo - znak Raiffeisen Banky v prostoru před kapličkou Rověž v lese. Všechny tyto lokace můžou snadno utvrdit pozorovatele v tom, že se jedná o naprosto nelogická místa. Nelogická alespoň v tržním smyslu dnešního světa.


3.2.1.2.

záhadné GSG

Druhým příkladem symbolu, znaku, logotypu, který určitým způsobem postrádá smysl, je záhadné logo, které sem měl možnost vidět na rušných ulicíh po celém Berlíně. Dlouho mi unikal jeho smysl. Respektive tyto loga byly rovněž nějakým způsobem nelogicky rozmístěná, bez zřejmého hlubšího smyslu. U střech domů, při vjezdech do dvorů, na odlehlých zdech a pokaždé bez odkazu k nějakému konkrétnímu subjektu.

Obr. 40, jedno z mnoho log - znaků GSG bez zjevné konexe Později, když sem pátral po tomto „záhadném“ logu, sem zjistil že ho skoro pokaždé vídám nedaleko určitých budov, které vždy spojovaly volné podnikatelské prostory, případně bytové. Bylo těžké něco zjišťovat, protože u loga nikdy nebyla ani žádná tabulka, telefonní číslo nebo internetová stánka. Nebýt náhody, tak sem nemusel vůbec přijít na to, že se jedná o společnost co spravuje nebytové prostory po Berlíně. 3.2.2. SS symboly v AČR Jako kompletní shrnutí celé práce bych rád uvedl tuto poslední podkapitolu. Je výbornou ukázkou, která v sobě zahrnuje jak pojem symbolu, tak znaku. Zároveň v sobě má i punc čehosi zakázaného a tudíž i skrývaného. Alespoň pro ty, jimž není smysl primárně určen. A o co jde v tomto případu konkrétně?


Obr. 41, společná fotografie vojáků AČR se symboly jednotek SS Jedná se o medializovaný případ z podzimu 2009, kdy náhodný čtenář na fotkách z mise Armády České republiky, objevil na helmách dvou vojáků „zakázané“ či minimálně nevhodné symboly SS jednotek. Shodou okolností jednotky SS nosily své symboly rovnež na helmách ve stejném provedení. Jednalo se o dva vojáky, kteří si na potahy svých helem nakreslily identické symboly dvou divizí SS. Jednalo se o divizi SS Hohenstaufen a velmi kontroverzní SS brigády Dirlenwanger. Později Jan Čermák argumentoval, že oba dva nevěděli co si na

Obr. 42, Jan Čermák se symbolem divize SS, Hohenstaufen


helmy kreslí. Že pouze tento znak viděl a líbilo se mu písmeno H, jelikož mu tak připomíná jeho jméno Honza. Těžko soudit kde je pravda. Nakonec v sobě ale celý případ zahrnuje i ambivalentní vztah současné veřejnosti k určitým symbolům. Nechci a ani nebudu zaujímat stanovisko k tomuto případu. Jen je dobré čas od času a stále otevírat tuto otázku okolo „závadných“ symbolů a znaků. Co nejvíce otevřeně ptát, nakolik sou právě ony symboly odpovědné za svou „závadnou“ a skrytou myšlenku, pokud byly původně určeny k úplně jinému účelu.


II. PRAKTICKÁ ČÁST


4

VIZUÁLNÍ STYL HUMANITÁRNÍ ORGANIZACE

Původním záměrem a zadáním bylo vytvoření alternativního vizuálního stylu humanitární organizace. A vizuální styl uzpůsobený pro situace a oblasti jejího působení. Z počátku sem opravdu přemýšlel nad velkou organizací, typu Adry, Člověka v tísni, Červeného kříže apod. Ohledně Červeného kříže mě lákala myšlenka, všeobecný plán a vize do budoucnosti tuto organizaci místo diversifikování sjednotit pod jeden grafický symbol. Konkrétně to znamená soustředit již existující organizace, to zn. Červený kříž, Červený půlměsíc, Červená Davidova hvězda, Červená svastika a Červený lev s rudým sloncem. Lákala mě idea pracovat s takovým námětem, který se distancuje od působení symbolů, které mají náboženský, nebo ideologický základ. Nakonec sem od této myšlenky upustil, protože by to bylo pouhé duplikování něčeho existujícího. V celý proces, kdy sem si dělal náčrtky a vymýšlel spíše doprovodné materiály a způsoby grafických prezentací přes negramotné lidi, analfabety, lidi s rozdílnými jazykovými znalostmi, lidi v šoku apod.,kdy sem stále neměl nosný prvek - myšlenku a logo, sem začínal čím dál tím více pochybovat jestli má vůbec smysl tvořit něco, co má ze své podstaty pomáhat lidem, ale mělo by to existovat pouze fiktivně. Snažil sem se v průběhu tvorby kontaktovat německou Diakonii a když už sem byl rozhodnutý začít, narazil sem úplnou shodou okolností na tři slečny se svým humanitarním „komorním“ projektem. Projektem který si pojmenovaly Mohajer a který se zabývá pomoci afgánským uprchlíkům v Řecku. Uprchlíkům, kteří utíkají z politických důvodů z Afganistánu či Iránu, aby se na nafukovacích člunech a v plovacích vestách dostali z Turecka do Řecka. Lze dlouho spekulovat o celém problému ohledně ilegálních imigrantů, kteří se snaží dostat do Evropy. A není to jen případ Řecka, ale i Itálie a Španělska. Ne, do téhle diskuze se tady pouštět nechci. Jediným nezpochybnitelným faktem je, že tito uprchlíci už jednoduše v Evropě jsou. Ony tři slečny vymysleli projekt, ve kterém se snaží kontaktovat ve sběrných táborech tyto uprchlíky (jedná se většinou o mladé kluky), kteří bývají vyučení mnohdy jako krejčí, ševci apod. S nimi pak společně sbírájí po plážích jimi opuštěné nafukovací čluny a vesty, aby je recyklovali. Pokud totiž tito uprchlíci s velkým štěstím (mnoho se jich po cestě utopí) dorazí na řeckou pevninu, první věc, aby je nikdo neposlal zpět, rozřežou své gumové čluny, které za poslední peníze v Turecku koupili a zanechají je na pláži. Z těchto člunů poté, za pomoci a odborným vedením těchto slečen, které shodou okolností studují i oděvní design či kulturní vztahy apod., pak s nadšením tito uprchlíci vyrábějí gumové a kvalitní obaly na notebooky,


batohy, ledvinky, taštičky a různé doplňky. Zapínací systémy těchto tašek a obalů pak jednoduše vytvoří z nepoužitých přezek odřezaných ze záchranných vest. V této práci už osobně shledávám a vidím jakýsi hlubší smysl. Nemluvě o tom, že tímto získává ona práce dvojí účel. Místo bezduchého a úmorného nicnedělání a čekání v táborech, mají tito mladí uprchlíci časovou náplň. Nemluvě o tom, že je v současné době nemožné v Řecku sehnat jakoukoliv práci. No a samozřejmě vydělaných peníze se vrací a pomáhají těmto uprchlíkům se integrovat do společnosti a být, alespoň z počátku finančně nezávislí. Musím říci, že potom co sem v tomto spatřil nějaký hlubší smysl, který sem při původních nápadech trochu postrádal, sem se pro celou myšlenku a koncept opravdu nadchnul. Další věcí bylo to, že ony slečny neměly v podstatě pořádně nic vymšlené co se týka jakékoliv prezentace a grafiky. To mi poskytlo velký prostor pro mou tvorbu, čehož sem i s chutí využil.


ZÁVĚR Cílem této teoretické práce bylo zhodnocení a hledání určitých vztahů mezi symboly a znaky. Z počátku sme si nejen definovali prvotní znaky sémiotiky, ale částečně se dotkli i vizuálního a lidského vjímání. Následovala teorie sémiotiky, která nakonec nebyla až tak obtížná jak sem se původně obával. Byť se přiznám, že parkrát sem seděl s hlavou v dlaních a věty předčítal nahlas, abych je snáze pochopil. V rámci toho sme si definovali rozdíl mezi indexem, ikonem a symbolem. Následovaly veškeré formy komunikace, verbální a nonverbální komunikace a hledání určité a těžko definovatelné hranice mezi nimi. Pokud existuje. Hranice, která není definována pojmem těchto druhů komunikace, ta je jasná. Ale v pojmech různých forem komunikací, které protínají a obsahují obě dvě formy a jsou tudíž jakýmsi průsečíkem množin. Delší dobu sme strávili nad gesty u kterých sem si sám uvědomil, že sou pro symboliku mnohem podstatnější, než sem si původně myslel a než se můžou všeobecně zdát. Osobně mi bylo přínosem konečně zjistit, jak se to s tím „V - Victory“ gestem vůbec má. Druhou částí a stejně zajímavou, alespoň pro mne jako autora, bylo zabývání se specifických gest a znakových systémů. Nezajímavé určitě nebylo ani psaní a jakási má retrospektiva času, který sem trávil v Kreuzbergu, stejně tak v oblasti Waldviertelu v Dolním Rakousku, kde jsem fotografoval v lesích a zapomenutých vesničkách „prapůvodní“ loga Raiffeisenbanky. V konci mohu jen zkonstatovat, že vše co se týká symbolů, je dle mého názoru velmi ambivalentní a v podstatě nejednoznačné. Na druhou stranu jsem rád, kolik nových věcí sem se díky psaní této práce dozvěděl.

A na úplně samotný závěr jedno symbolické gesto komunity žijící v Kreuzbergu - 36. Je to symbol, určitý „tajný“ pozdrav mezi jejími příslušníky, symbolické zobrazení čísla 36.


SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] Sven Frotscher, 5000 znaků a symbolů světa, 1. vyd. Praha 2008, 268 stran

ISBN 978-80-247-2230-6

[2] http://ideje.cz/cz/clanky/teorie-vsech-optickych-iluzi [3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Ikon [4] http://ografologii.blogspot.com/2008/03/znak-ikon-index-symbol.html [5] http://cs.wikipedia.org/wiki/Symbol [6] http://www.graffiti.estranky.cz/stranka/Taki [7] http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=28109 - Alena Kajanová, Martin Pešek [8] http://www.kriminalistika.eu/cejchy/cejchy.html - JUDr. Miloslav Jedlička


SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1. Heringův optický klam

12

Obr. 2. Kanizsův trojúhelník

13

Obr. 3. grafické schéma vztahů v sémiotice

14

Obr. 4. vlajka Libanonu

17

Obr. 5. abstraktní znak pro konvenční symbol bioohrožení

18

Obr. 6. konvenční zákazový symbol s ikonou cigarety

18

Obr. 7. Symbol olympijských her

19

Obr. 8. vybrané ukázky prstové abecedy Juana P. Boneta

24

Obr. 9a. ukázky gestikulace prérijních indiánů

25

Obr. 9b. ukázky gestikulace prérijních indiánů

26

Obr. 10. posunky příslušníka kmene Šajenů (1879)

27

Obr. 11. gestikulace aboridžinského domorodce

27

Obr. 12. gesta pro: rukojmí, rychlý pohyb a pistoli, policejních zásahových čet

28

Obr. 13. jeřábnická gesta symbolizující: zdvih, spouštění a užití hlavního zdvihu

28

Obr. 14. gesto v plážovém volejbalu signalizující „pokus o křížový blok“

29

Obr. 15. sféra řečníka, vymezená rétorickým gestům (Bacon)

33

Obr. 16. „nové Victory gesto“ Winstona S. Churchilla

34

Obr. 17. irácký novinář Muntadar Zajdí háže své boty po Georgovi Bushovi ml.

36

Obr. 18. prezidenští kandidáti Hillary Clinton a Barack Obama, leden 2008

36

Obr. 19. prezidenští kandidáti Hillary Clinton a Dennis Kucinich, srpen 2008

37

Obr. 20. piktogram psa a ideogram červené kružnice s příčkou jako zákazu

38

Obr. 21. ukázky různých typů stenografie „těsnopisu“

39

Obr. 22. „Kilroy“ na památníku ve Washingtonu, D.C.

41


SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 23. parafráze na „Kilroy was here“ se soškou těhotné dívky

42

Obr. 24. jedna z prvních podob graffiti „značek“, tagů

43

Obr. 25. neuměle napsané freetekno symboly „23“ v Plzňi

44

Obr. 26. symbol freetekno kultury „23“ ve Zlíně

45

Obr. 27. Prvomájové demonstrace v ulicích Kreuzbergu

46

Obr. 28. Symboly 36 jako tagy v domovním průchodě v Kreuzbergu

47

Obr. 29. Symbol 36 na „kuřecím stánku“ v Kreuzbergu

48

Obr. 30. Anarchistická standarta SO 36 proti diverzifikaci Kreuzbergu

48

Obr. 31. Legendární hudební klub SO36 na Oranienstrasse

49

Obr. 32. území označené graffiti patřící gangu 36 Boys

49

Obr. 33. Prezentace člena hiphopové scény a punkerské skupiny symboly 36

50

Obr. 34. další ukázky užití symbolů 36 v ulicích Kreuzbergu

50

Obr. 35. Hobo kód - systém znaků v New Orleans, Louisiana

52

Obr. 36. Hobos - tuláci v každodenním životě

52

Obr. 37. Raiffeisen Banka v Iaşi, Rumunsko

54

Obr. 38. logo - znak Raiffeisen Banky v na štítu vesnického domu a na hájovně

55

Obr. 39. logo - znak Raiffeisen Banky v prostoru před kapličkou

55

Obr. 40. jedno z mnoho log - znaků GSG bez zjevné konexe

56

Obr. 41. společná fotografie vojáků AČR se symboly jednotek SS

57

Obr. 42. Jan Čermák se symbolem divize SS, Hohenstaufen

57

Diplomová práce BcA. Filip Daneš

Recommend Documents