MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
Diplomová práce
2015
Bc. Lucie Bělejová
MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
Kabinet informačních studií a knihovnictví Informační studia a knihovnictví
Bc. Lucie Bělejová
Infotainment v deníku Mladá fronta DNES Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Vít Kouřil
2015
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby elektronická verze této práce byla zpřístupněna přes informační systém Masarykovy univerzity.
…………………………………………… Podpis autora práce
Poděkování:
Ráda bych na tomto místě poděkovala Mgr. Vítu Kouřilovi za příkladné vedení diplomové práce, jeho čas, ochotu a cenné připomínky. Zároveň bych jedno poděkování ráda adresovala své rodině, přátelům a kolegům za podporu při tvůrčím procesu.
Bibliografický záznam BĚLEJOVÁ, Lucie. Infotainment v deníku Mladá fronta DNES. Brno, 2015. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Vít Kouřil.
Anotace Diplomová práce se zabývá trendem využívání zábavních prvků ve zpravodajství. V teoretické části je ukotvena pozice tištěných médií v mediálním systému ČR, jejich porevoluční vývoj, ale především pozice a charakteristika pro tuto práci klíčového média, kterým je Mladá fronta DNES. Dále je definována samotná problematika infotainmentu, stejně tak jako její indikátory. Praktická část pak mapuje výskyt těchto prvků v daném médiu.
Annotation This master thesis deals with the using of entertaining elements in news. In theoretical part of the thesis, I describe the media system in Czech republic, especially the printed media and their development after the Velvet revolution. Then, I characterize Mladá fronta DNES. Biggest part of the thesis works with the trend called infotainment and their elements, which are described as well. Practical part of the work is aimed on finding those elements in Mladá fronta DNES.
Klíčová slova Tištěná média, Mladá fronta DNES, infotainment, infozábava, zábava, zpravodajství
Key words Printed media, Mladá fronta DNES, infotainment, entertainment, news
Obsah: Úvod .............................................................................................................................................. 1 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................. 3 1. Mediální krajina v ČR ............................................................................................................... 3 1.1. Masová média .................................................................................................................... 3 1.1.1. Média veřejné služby a soukromá ............................................................................... 4 1.2. Tištěná média ..................................................................................................................... 5 1.2.1. Charakteristika českého tisku a jejich vývoj po roce 1989 ......................................... 7 2. Mladá fronta DNES ................................................................................................................ 11 2.2. Čtenářská struktura deníku:.............................................................................................. 13 2.3. Zaměření deníku: ............................................................................................................. 15 2.4. Technické parametry a vizuální stránka deníku: .............................................................. 15 2.5. Zpravodajství v Mladé frontě DNES ............................................................................... 16 2.6. Role vlastníka Mladé fronty DNES při tvorbě zpravodajství .......................................... 18 3. Infotainment ............................................................................................................................ 20 3.1. Podmínky vzniku a obecná charakteristika infotainmentu .............................................. 20 3.2. Důvody vnášení infotainmentu ........................................................................................ 22 3.2.1. Zábavní hledisko vnášení infotainmentu do médií: .................................................. 22 3.2.2. Ekonomické hledisko vnášení infotainmentu do médií: ........................................... 23 3.3. Možná rizika infotainmentu ve zpravodajství: ................................................................. 24 3.4. Indikátory infotainmentu v tisku: ..................................................................................... 25 3.4.1. Obsahová hlediska infotainmentu: ............................................................................ 25 3.4.2. Formální charakteristiky infotainmentu: ................................................................... 30 3.4.2.1.Novinové titulky: ................................................................................................ 30 3.4.2.2. Fotografie ........................................................................................................... 32 3.4.2.4.Jazykové prostředky: ........................................................................................... 33 3.4.2.4.1. Využití obrazných pojmenování .................................................................. 33 A. Publicismy, též žurnalismy & klišé ................................................................. 33 B. Metafory ............................................................................................................ 34 C. Personifikace: ................................................................................................... 35 D. Přirovnání: ........................................................................................................ 36 E. Perifráze: ........................................................................................................... 37 F. Frazeologická pojmenování: ............................................................................ 37 3.4.2.4.2. Cizí slova ..................................................................................................... 38 3.4.2.4. Inzerce ................................................................................................................ 39 3.4.2.5. Délka příspěvku ................................................................................................. 40 PRAKTICKÁ ČÁST................................................................................................................... 41
1. Výzkumný problém................................................................................................................. 41 2. Výzkumy infotainmentu...................................................................................................... 41 3. Cíl výzkumu ............................................................................................................................ 43 6. Výzkumné otázky a hypotézy ................................................................................................. 46 6.1. Hlavní a vedlejší výzkumné otázky ................................................................................. 46 6.1.1. Formální stránka deníku v letech 2005 a 2015 ......................................................... 46 6.1.2. Obsahová stránka deníku v letech 2005 a 2015 ........................................................ 47 6.2. Vyhodnocení hypotéz: ..................................................................................................... 48 6.2.1. Hypotéza č. 1............................................................................................................. 48 6.2.2. Hypotéza č. 2............................................................................................................. 49 6.2.3. Hypotéza č. 3............................................................................................................. 51 6.2.4. Hypotéza č. 4............................................................................................................. 52 6.2.5. Hypotéza č. 5............................................................................................................. 54 6.2.6. Hypotéza č. 6............................................................................................................. 55 6.2.7. Hypotéza č. 7............................................................................................................. 56 6.2.8. Hypotéza č. 8............................................................................................................. 58 6.2.9 Hypotéza č. 9.............................................................................................................. 59 6.2.10. Hypotéza č. 10......................................................................................................... 61 7. Přehled výsledků výzkumu ..................................................................................................... 64 Závěr ........................................................................................................................................... 67 Použité zdroje:............................................................................................................................. 71 Seznam tabulek: .......................................................................................................................... 76 Seznam grafů: ............................................................................................................................. 77
Úvod Předkládaná diplomová práce se věnuje trendu, při kterém dochází k pronikání zábavních prvků do zpravodajství. Po uvolnění cenzury, ke které došlo po Sametové revoluci v listopadu 1989, jednotlivá média postupně přecházela do soukromého vlastnictví. Začala postupná transformace médií na ekonomické subjekty, jejichž příjmy plynou buď z inzerce, nebo ze spotřebitelského trhu. V tomto případě má pak redakce za úkol vytvořit obsah, který bude pro publikum daného média natolik atraktivní, že podpoří dané médium koupí či sledovaností. Jedním z impulsů, pro tvorbu diplomové práce na toto téma, byl například přední český novinář Karel Hvížďala1, který vyřkl myšlenku, že na českém trhu je absence média, které by tvořilo vyvážené a seriózní zpravodajství. Původním cílem této práce bylo komplexně přiblížit českou mediální scénu a většinu jejich mediálních podniků. V praktické části pak bylo zamýšleno zmapovat výskyt prvků infotainmentu, konkrétně změřit míru jejich výskytu v průběhu jednoho měsíce ve zvoleném médiu. V průběhu tvůrčího procesu této diplomové práce jsem však zúžila teoretickou část pouze na nástin situace na trhu tištěných médií po roce 1989 v České republice, a raději se blíže zaměřila na zkoumané médium. V praktické části jsem pak jako vhodnější metodu pro potředy této práce zvolila komparaci četnosti výskytu prvků infotainmentu ve dvou obdobích. V první kapitole této práce se věnuji nástinu situace na českém mediálním trhu. Oproti původní myšlence, kterou bylo zmapovat situaci na všech frontách tohoto trhu, jsem nakonec tuto kapitolu zúžila pouze na trh tištěných médií a především jeho vývoj po roce 1989. O to více jsem se zaměřila na kapitolu druhou, která je věnována zkoumanému médiu, jímž je Mladá fronta DNES. Pro potřeby diplomové práce bylo nezbytné
1
HVÍŽĎALA, Karel. Moc a nemoc médií: rozhovory, eseje a články 2000-2003. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2003, 268 s. ISBN 80-865-6970-5.
1
charakterizovat dané médium, jeho publikum a zaměření, stejně tak jak tvoří své zpravodajství. Klíčovou kapitolou teoretické části práce je pak kapitola věnující se samotnému infotainmentu. Bylo nezbytné si přesně definovat, co se pod tímto pojmem skrývá, aby bylo jasné, jaký trend chceme v této práci sledovat. Sledování infotainmentu je pak postaveno na indikátorech, které jsou zde rovněž popsány, spolu s odpovídajícími příklady, čerpanými přímo z vybraného média. Praktická část je pak věnována sledování vybraných indikátorů na zvoleném médiu. Původní myšlenkou bylo sledovat tyto indikátory v rámci jednoho měsíce. Nakonec jsem však zvolila formu komparace výskytu četností těchto indikátorů v daném médiu v průběhu jednoho týdne. Porovnávané týdny leží v rozmezí deseti let. Dílčí cíle práce:
Zmapovat situace na českém trhu tištěných médií po roce 1989
Charakterizovat Mladou frontu DNES, včetně jejich stanovisek a zpravodajství
Definovat pojem infotainmentu a vytvořit přehled jak formálních, tak obsahových charakteristik tohoto trendu
Hlavní cíl práce:
Zmapovat a porovnat četnost výskytu prvků infotainmentu ve zkoumaném médiu
2
TEORETICKÁ ČÁST 1. Mediální krajina v ČR 1.1. Masová média Médii rozumíme „souhrn technických prostředků a sociálních systémů, které slouží k hromadné komunikaci.“2 Patří k nim například tisk, televize, rozhlas, video, film, audio, multimédia či internet. Některá média se pohybují na mediální scéně poměrně dlouhou dobu, jiná jsou tzv. nová, založená na digitálním zpracování a přenosu dat. Podstatou médií – ať už těch tradičních, či tzv. nových – je zprostředkování komunikace. Tato podstata vyplývá už ze samotného názvu, neboť slovo médium je latinským označením pro to, co zprostředkovává nějaký děj. V tomto případě hovoříme o prostředku komunikace, masové komunikace či mediální komunikace. Konkrétně se jedná o důležitý článek mezi tzv. komunikátorem3 a adresátem4, který přenáší informace za různým účelem a prostřednictvím různých forem. Základní společenské funkce médií definoval Harold Lasswell5 v roce 1989 jako informování, korelaci a kontinuitu. Informační funkce má za úkol poskytovat informace o událostech a podmínkách ve společnosti a ve světě, naznačovat mocenské vztahy. Korelační funkce slouží k vysvětlování, vykládání a komentování významů událostí a informací, poskytování podpory ustaveným autoritám a normám, vytváření určitého konsenzu. Kontinuita pak přenáší dominující kultury a objevuje nové trendy v kulturním vývoji, prosazuje a udržuje všeobecnou přijatelnost hodnot. Charles Wright6 toto schéma rozvinul a jako další funkci přidal zábavu, která poskytuje osobní uspokojení, slouží jako zdroj pobavení, obveselení a rozptýlení. Jedná se o
2
SCHELLMANN, Bernhard. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Vyd. 1. Praha: Europa-Sobotáles, 2004, 482 s. ISBN 80-86706-06-0. 3 Osoba, která sděluje nějakou informaci. 4 Osoba, ke které se promlouvá, která je oslovována. 5 LASSWELL, Harold. The Structure and Function of Communication in Society. The Communication of Ideas. 1948 6 WRIGHT, Charles R. Functional Analysis and Mass Communication. Public Opinion Quarterly. 24(4): 605-. DOI: 10.1086/266976. ISSN 0033362x. Dostupné z: http://poq.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1086/266976
3
prostředek uvolnění, lidé se snáze vyrovnávají s problémy skutečného života a společnost předchází hrozbě zhroucení7, zábavní funkce oslabuje sociální napětí. Jako další funkci lze přidat získávání, neboli mobilizaci, kdy je možné využít masovou komunikaci pro účely politické a komerční propagandy, především jako agitaci pro společenské cíle ve sféře politiky, války, ekonomického vývoje, práce a někdy i náboženství.8 Média většinou mají podobu velkých mediálních organizací, „jejich sdělení jsou veřejně dostupná, standardizovaná, vyráběná mediálními profesionály a za pomoci technických aparátů šířená k velkému, heterogennímu a disperznímu publiku. Komunikace pomocí médií je interpersonálně nepřímá, tzv. parasociální, a nepřetržitě působící.“9 Hovoříme o masové komunikaci, kdy dochází ke komunikaci mezi jedním výchozím bodem a blíže neurčenými cílovými body. Komunikace tak směřuje od jednoho zdroje k tzv. publiku, které je široké, mezi jednotlivými členy panují buď velice slabé, případně žádné sociální vazby, společně tak tvoří „masu.“ 1.1.1. Média veřejné služby a soukromá Média veřejné služby jsou média, která jsou zřizována zákonem. Posláním tohoto typu médií je poskytovat službu veřejnosti naplňováním veřejného zájmu v oblasti mediální komunikaci. Poslání médií veřejné služby je formulováno v příslušném zákoně, jímž se takový druh média zřizuje. Nároky, které by měla média veřejné služby splňovat je poskytování nepředpojatého zpravodajství, péče o komunikační rovnoprávnost, podpora kulturního a právního vědomí, vzdělanosti a v poslední době rovněž poskytování zábavy. Financování těchto médií je zpravidla řešeno formou solidární platby vynucované zákonem (např. koncesionářským poplatkem). V České republice jsou média veřejné služby zřizována samostatnými zákony. Mezi tato média patří Český rozhlas10, Česká televize11 a Česká tisková kancelář.
7
GUBACK, Thomas H. a Harold MENDELSOHN. Mass Entertainment. Journal of Aesthetic Education. 1968, 2(3): 147-. DOI: 10.2307/3331340. ISSN 00218510. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/3331340?origin=crossref 8 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009, s. 103. ISBN 9788073675745. 9 REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s 139. ISBN 80-717-89267. 10 Zákon č.484/1991 Sb., O Českém rozhlasu 11 Zákon č. 483/1991 Sb., O České televizi
4
Pokud je mediální systém tvořen médii veřejné služby, která koexistují s médii soukromými, hovoříme o tzv. duálním systému, což je rovněž případem České republiky. Média soukromá jsou zřizována jako soukromé společnosti. Jejich cílem je buď vytvářet zisk (soukromá komerční média) nebo poskytovat společnosti nějakou službu (soukromá nezisková média). U soukromých médií plyne výnos především z reklamy, tj. prodeje tiskové plochy či vysílacího času inzerentům. Soukromá média ovládla oblast tištěných médií, ve které se vyskytují téměř výhradně. Jedná se především o média komerční, ve výjimečných případech se objevují i nekomerční.12
1.2. Tištěná média Nejdéle využívaný prostředek pro hromadné šíření informací je tisk. Tato média jsou vázána na papír, vyvinula se z různých informačních letáků a pamfletů13, které se šířily v 18. století. Jejich primárním kódem je jazyk přirozený – v rámci české mediální scény je to čeština. Tisk je řazen mezi sekundární komunikační média, slouží k přenosu velkého množství informací, na větší vzdálenosti, v co nejkratším čase a mezi co největší počet příjemců s co nejdelším uchováním.14 Mezi tištěná média řadíme knihy, noviny, časopisy, letáky a další. Přelomovým rokem v oblasti tištěných médií je považován rok 1450, díky vynálezu Johanna Gutenberga, kterým byl knihtisk. Gutenberg, vlastním jménem Johannes Gensfleisch, přišel na to, jak vyrábět a sestavovat písmena. Jeho jedinečný vynález zapříčinil, že bylo možné dle jedné předlohy vyrobit větší množství kopií stejného rukopisu15 a dal podnět k nástupu nové éry lidské komunikace.16 Dvě stě let po vynálezu knihtisku se v Anglii zrodila myšlenka vydávat noviny, které sice nejprve svým stylem a cenou značně převyšovaly možnosti běžných obyvatel. 12
Tato média vznikla s cílem poskytovat skupině, segmentu společnosti či společnosti jako celku nějakou službu. Tento typ je označován jako soukromá nezisková média. 13 Kratší dílo s kritizujícím obsahem, zaměřeným proti společnosti. 14 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 3. Praha: Portál, 2007, 447 s. ISBN 978807-3673-383. 15 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 17 – 18.ISBN 978-807-3672-874. 16 Jedná se o specifickou periodizaci dějin na etapy podle toho, které komunikační dané v době dominovalo.
5
Netrvalo však dlouho a začaly vznikat i noviny, odpovídající potřebám a nárokům široké veřejnosti. První tištěné masové médium se zrodilo v polovině 30. letech v New Yorku, známé jako „penny press.“17 Existovaly noviny oficiální, vydávané vládou a sloužící státním zájmům. Vznikaly noviny komerční, které byly určeny kromě informování i pro inzerování a zábavu. A právě z komerčního typu novin, který mohl nabízet anonymitu příspěvků a odklon od státní propagandy, se postupně vytvářela současná podoba novin, jak je známe dnes. Samotná podoba tiskovin se po dlouhá léta neměnila: již od počátku obsahovaly text, obrázky či kresby. V průběhu času se však zkracovala doba, která byla potřebná pro jedno vydání. Využití moderních technologií, jako je například digitální fotografie či digitální sazba, umožňuje připravit finální vydání za relativně krátký čas. Výhodou tiskovin je možnost je přenášet a fakt, že ke čtení není vyžadováno žádné speciální zařízení. Na druhou stranu rizikem současných tiskovin je jejich neaktuálnost, zejména v porovnání s internetovými zpravodajskými servery. Je nezbytné zmínit, že vývoj tisku je však v různých částech světa omezován politickými, historickými a technologickými faktory. Postupně však dochází k rozsáhlému šíření jak novin, tak i časopisů nebo knih, informace jsou přístupné, nastává epocha masové komunikace, kde postupně dochází k odbourávání bariér mezi národy a jejich kulturami. Tištěná média disponují různou mírou dosahu, můžeme je tudíž rozlišovat na lokální, regionální, nadregionální, celostátní a nadnárodní. Tištěná média se šíří nejen v prostoru, ale i v čase, přičemž periodicita tisku je kodifikována zákonem č. 46/2000, který pojednává o právech a povinnostech při vydávání periodického(známý taktéž jako Tiskový zákon). Tento zákon za periodický tisk považuje noviny, časopisy a tiskovin, které jsou vydávány pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce. Dle periodicity je možné tiskoviny rozdělit do následujících kategorií:
Deníky
Týdeníky
Čtrnáctideníky
Měsíčníky
17
Penny press je označením levných novin prodávaných na ulici, často zaměřených na spíše bulvární tématiku.
6
Čtvrtletníky
Česká Unie vydavatelů denního tisku (UVDT) rovněž dělí tištěná média dle jejich obsahu. Na základě obsahu a účelu pak můžeme tisk označit jako politický, seriózní, odborný, bulvární či regionální.
1.2.1. Charakteristika českého tisku a jejich vývoj po roce 1989 Před rokem 1989, který byl zlomový pro všechny sféry veřejného života, byly periodické tituly vydávány buď politickými stranami, případně společenskými organizacemi jako SSM18, ROH19; případně ministerstvy.20 Bylo vydáváno pět českých, pět slovenských celostátních deníků a deset regionálních deníků. Dále večerníky, vycházející v tehdejších krajských městech, sportovní a armádní deník. Kromě „oficiálních“ tiskovin vycházela také ilegální samizdatová periodika, která byla pronásledována tehdejším režimem. Jako nejznámější můžeme uvést například Lidové noviny. Vliv na proměnu českého tisku měla sametová revoluce, která přinesla svržení totalitního režimu a spolu s ním i odstranění tolik nenáviděné cenzury, která měla po čtyřicet let zásadní vliv na podobu československé mediální krajiny. Náhlé uvolnění cenzury po roce 1989 odstartovalo tzv. éru svobodných médií, která dávala možnost se veřejně a otevřeně vyjadřovat bez rizika následného postihu či sankce ze strany státu. Bezprostředně po 17. listopadu se Občanské fórum21 věnovalo prolomení informačního embarga, které bylo uvaleno státem ovládanými médii. Se stejným záměrem vzniklo již před revolucí Nezávislé tiskové středisko, které nemeškalo a již od 20. listopadu 1989 začalo vydávat deník Informační servis. Od roku 1990 se jeho zástupcem stal RESPEKT, který v podobě týdeníku vychází dodnes. Vznikla nová mediální administrativa, která napomohla odstátnění médií a jejich liberalizaci.22 Federální shromáždění schválilo v březnu 1990 Zákon č. 86/1990 Sb., který cenzuru označuje za
18
Socialistický svaz mládeže
19
Revoluční odborové hnutí Ministerstvo obrany a Ministerstvo zemědělství 21 Politické hnutí, vzniklé krátce po Sametové revoluci, striktně odmítající komunistický režim. 22 BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 439 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3028-8. 20
7
nepřípustnou a Federální úřad pro tisk a informace23 (FÚTI) byl v květnu 1990 zákonem č. 166/1990 zrušen. Slovenská politická reprezentace prosadila přijetí zákona o vzniku národních elektronických médií (Český rozhlas, Česká televize, Česká tisková kancelář, vč. jejich protějšků na Slovensku). V roce 1991 byl navíc v českém mediálním systému uzákoněn pojem veřejnoprávních médií. Vývoj českého tisku po listopadu 89 lze podle Bartoška24 rozdělit na dvě etapy. Prvních pět let po revoluci označuje přední česká média jako „hodného jezevčíka“, který se snaží neublížit rodící se demokracii.25 Tím však nenaplňuje jedním z úkonů masmédií tj. tzv. hlídacího psa demokracie.
Parlamentní volby v roce 1996 způsobily průlom v tomto stylu psaní. Poprvé od sametové revoluce totiž vzrostl zájem voličů o, do té doby opoziční strany, ČSSD 26 a KSČM27. Reportéři začali upozorňovat na systémové nedostatky a poprvé se tak odklonili od jednostranného psaní. Došlo k celkové proměně schématu novin, včetně článků v nich obsažených. Nastalo spontánní odbourání redakcí od vlivu tehdejších vydavatelů (za zmínku stojí například tzv. „Divoká privatizace“28 Rudého práva nebo Mladé fronty). Periodika pracovala pod vedením šéfredaktorů, které si zvolili sami pracovníci redakcí. Majetek SSM, mezi který patřila i Mladá fronta, měl být znárodněn a redaktoři tak kvůli nejistotě z dlouhotrvajícího legislativního procesu založili vlastní společnost MaF a.s., která začala sama tisknout titul pod názvem Mladá fronta DNES, poprvé vydaný 1. září 1990. U spousty novin došlo k vyvlastnění novin redakčním kolektivem. Je pozoruhodné, že některé deníky se spolu se svými vydavateli zpočátku udržely (Lidová demokracie vlastněná Československou stranou lidovou, Svobodné slovo vlastněné Československou stranou socialistickou, a další) v průběhu devadesátých let však stejně zanikly, případně byly zfúzovány s jinými, silnějšími tituly. Po roce 1990 se 23
Orgán, který se zabýval kontrolou periodického tisku, rozhodoval o dovozu zahraničního tisku i o zveřejňovaných informacích. 24 BARTOŠEK, Jaroslav a Barbara KÖPPLOVÁ. Úvod do studia žurnalistiky: studijní texty pro distanční studium. 2., přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 158 s. ISBN 80-244-0235-1. 25 Jako příklad můžeme uvést například neochotu žurnalistů upozorňovat na chyby politiků a státních úředníků. 26 Česká strana sociálně demokratická 27 Komunistická strana Čech a Moravy 28 Došlo k podcenění morální stránky majetkových přesunů, nedostatečná právní vynutitelnost provedených změn v institucích.
8
udržely pouze tituly, kterým se podařilo vymanit z vlivu svých stranických vlastníků. Lidové noviny navázaly na samizdat, který vycházel pod stejným jménem. Hned na konci roku 1989 vyšly z ilegality a od dubna roku 1990 začaly vycházet jako deník. V současné době stejně jako Mladá fronta DNES spadá pod mediální skupinu Mafra. Kromě již zavedených deníků se začaly objevovat i nové tituly, v denících se začínají prosazovat lidová, místy až bulvární témata a inzeráty. Některé nově vzniklé deníky lze považovat za první bulvární plátky u nás (Expres, Špígl). Z Expresu se dokonce zahraniční investoři snažili vytvořit klasický bulvár, nakonec to skončilo sloučením s deníkem Blesk. Ten začal v České republice vycházet v roce 1992 a je ukázkovým příkladem komercionalizace tištěných médií. Celkově je považován za jeden z nejúspěšnějších projektů v oblasti tištěných médií po roce 1990. Svoji neochvějnou pozici si udržel dodnes. Je dlouhodobě nejprodávanějším a nejčtenějším celostátně vydávaným periodikem. Do většiny médií hned z počátku devadesátých let začali vstupovat zahraniční investoři.29 Zahraniční kapitál měl do jisté míry vliv i na odstraničtění médií. Přestože systém veřejnoprávních médií vycházel z britských či německých vzorů, v českých poměrech se nikdy nepodařilo zcela odpoutat od politického vlivu. 30 Většinu tištěných periodik v České republice dlouhodobě vlastnily zahraniční společnosti31, především švýcarský Ringier32 a němečtí Verlagsgruppe Handelsblatt, Passauer Neue Presse a Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft33. V poslední době se však situace zásadně proměnila. Místo Ringieru nastoupil Czech New Center, vlastněný Danielem Křetínským a Patrikem Tkáčem. Dalšími vlastníky českých médií je Economica Zdeňka Bakaly, pod níž patří Hospodářské noviny, nebo Agrofert Andreje Babiše, který od německé RBVG odkoupil Mafru s Lidovými novinami a Mladou frontou DNES. České vlastníky doplňuje Zdeněk Porybný, který kontroluje Právo, a KSČm, který řídí Haló noviny, jediný deník, vydávaný politickou stranou. Nelze opomenout ani časopis Reflex, který přináší kombinaci zásadních témat
29
ŠMÍD, M. Media ownership and its impact on media indepednence and pluralism [online]. [cit. 2006-04-02]. Dostupné z
. 30 Výše konfecionářských poplatků je stále ponechána v gesci Poslanecké sněmovny České republiky. 31 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. .ISBN 978-807-3672-874. 32 Ringier vydával tituly Blesk a Sport 33 Vydával Mladou Frontu Dnes.
9
a témat z kulturního prostředí, na jehož úspěchu se podílí i známí žurnalisté.34 Týden, či především intelektuály vyhledávaný časopis Respekt, se rovněž řadí mezi pravicově orientovaná média. Druhá polovina devadesátých let však přináší do oblasti médií dalšího velkého hráče a tím je internet. Politické uvolnění po skončení studené války mezi Východem a Západem, na základě kterého americký kongres zrušil restrikce zakazující komerční využití internetu (ukončeny v červnu 1992 po více než třiceti letech), napomohly celkovému rozvoji internetu. V současnosti je internet běžným prostředkem jak pro komunikaci, tak pro zisk informací. Usnadnění jeho dostupnosti přispívá také stoupající počet uživatelů tzv. chytrých telefonů a tabletů. Díky těmto přístrojům je možné být online prakticky kdykoliv a kdekoliv. I vlivem těchto nových digitálních médií čtenost denního tisku kontinuálně klesá. Ze statistik shromážděných ABC ČR, čili Kanceláří ověřování nákladu tisku35 vyplývá, že například prodaný náklad titulů mezi lety 1993-2012 výrazně klesl. Náklad Hospodářských novin klesl na cca 27 %, deníku Právo na cca 35 %, Lidovým novinám na 44 % a Mladé frontě DNES na 60 %. Do roku 2006 byl náklad poměrně konstantní, začal klesat až v roce 2006 s příchodem tzv. digitálního věku. Během posledních tří let náklad stále klesá. Při porovnání celkového průměrného denního prodaného nákladu všech nebulvárních deníků v roce 1993 (cca 1 920 000) s celkovým průměrným denním prodaným nákladem nebulvárních deníků v roce 2012 (cca 582 000), zjistíme, že došlo k poklesu prodaného nákladu na 30 %. Je však téměř nemožné rozlišit, nakolik je pokles prodaných nákladů zapříčiněný prudkým nástupem elektronických médií a nakolik se na něm podílí ekonomická krize. Ze statistik lze vyčíst, že náklad Mf DNES, Lidových novin a Hospodářských novin byl poměrně vyrovnaný až právě do počátku krize, který se datuje na přelom let 2008 a 2009. Na druhou stranu je nutno dodat, že ve stejné době nastal rozmach v používání chytrých telefonů a tabletů, tudíž nejspíše došlo k souběhu obou faktorů.
34
J.X. Doležal ABC ČR: Kancelář ověřování nákladu tisku [online]. 2015 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.abccr.cz/ 35
10
2012 Aha!
81 111
Blesk
305 272
Deník
183 411
Hospodářské noviny
39 458
Lidové noviny
41 346
MF DNES
206 098
Právo
111 636
Sport
45 214
Celkem
1 013 545
Tabulka 1 Průměrný prodaný náklad deníků v roce 2012
Tak či tak, je zřejmé, že situace tištěných médií, především tedy denního tisku, není nijak příznivá. Prodané náklady klesají všem deníkům bez výjimky a zastavení klesající tendence je zatím v nedohlednu, přestože v průběhu roku 2013 zájem inzerentů o umístění inzerce do tištěných médií vzrostl. Ten je však zapříčiněn především zdražení inzerce ve skupině TV NOVA. Velké množství inzerentů, včetně velkých společností, se tak opět vrátilo k již zapomenutým tištěným mediím.
2. Mladá fronta DNES 2.1. Obecná charakteristika média Mladá fronta DNES (zkráceně Mf DNES, MF DNES, MfD či MFD) je celorepublikový deník vycházející od 1. září 1990, vzniklý revoltou kolektivu autorů, kteří zároveň založili společnost MaF a.s. Ta v roce 1991 vytvořila spolu s francouzským podnikem Socpresse mediální podnik MaFra a.s., pod který deník přešel a spadá dodnes. Většinu akcií společnosti vlastnila od roku 1995 německá společnost Rheinisch-Bergische Druckerei-und-Verlagsgesellschaft(RBDV). V roce 2013 však byla společnost odkoupena Agrofertem, který spadá pod vlastnictví Andreje Babiše. Samotné mediální portfolio společnosti má poměrně široký záběr. Sdružuje produkty ze všech oblastí mediálního trhu. Online podoba Mladé fronty DNES, iDnes.cz, zastupuje internetová média a podle uživatelů se jedná o nejdůvěryhodnější zpravodajský portál, s průměrně 4 miliony 11
čtenáři měsíčně.36 Po serveru Novinky.cz se jedná o druhý nejnavštěvovanější zpravodajský server. V kategorii média je portál rovněž osminásobným držitelem titulu Křišťálová lupa.37 Podle Mafry je jejich vlajkovou lodí právě druhý nejčtenější celostátní deník Mladá fronta DNES a na svých stránkách uvádějí, že „cílem listu je podávat pravdivý a plnohodnotný obraz o světě, ve kterém žijí jeho čtenáři. Součástí tohoto obrazu musí být aktuální a kvalitní zpravodajství, stejně jako užitečné servisní informace či oddechové čtení ve specializovaných přílohách. Toto jsou pilíře, na kterých stojí Mladá fronta DNES v novém tisíciletí, a díky nimž je právě těmi správnými novinami pro moderního čtenáře“.38 Přestože podle příručky Dobré noviny39(dále jen Příručka), deklaruje svoji politickou nestrannost: „Díky silnému a nezávislému vydavatelskému domu se Mf DNES nemusí a nesmí přiklánět k žádné politické straně, podnikatelskému subjektu či zájmové skupině. To, co je v novinách, ovlivňuje jen a pouze redakce ve spolupráci s vydavatelstvím.“, je řazen mezi pravicově orientovaná média. Vlastnictví média silným hráčem na české politické scéně může rovněž vybízet k otázce, nakolik si může médium, vlastněné předsedou jedné, v současnosti z nejsilnějších stran, zachovat svoji neutralitu. 40 Sídlo centrální redakce MfD se nachází v hlavním městě Praha, ve všech krajských městech jsou umístěny redakce. Šéfredaktorem je od roku 2014 Jaroslav Plesl. Mladá fronta DNES je deník, který vychází celoplošně v celé České republice každý den, s výjimkou neděle ve 14 regionálních vydáních. Deník je strukturován do tematických sešitů. Počet sešitů se liší v závislosti na konkrétním dni a každý sešit je označen velkým písmenem abecedy. První sešit nabízí celorepublikové domácí a zahraniční zpravodajství, publicistiku a názorové rubriky. Druhý sešit obsahuje regionální přílohu a kulturní rubriku, třetí sešit nabízí hospodářské a ekonomické informace z českého prostředí i zahraničí a pravidelné denní přílohy. Zpravodajství ze sportu, kultury a TV programu se věnuje sešit čtvrtý. Pravidelné přílohy a suplementy deníku Mf DNES vycházejí následovně: V pondělí je součástí vydání Magazín ONA 36
MAFRA A.S. MAFRA: Mediální skupina [online]. 2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: www.mafra.cz Jedná se o anketu serveru Lupa, která pravidelně oceňuje nejzajímavější projekty a služby českého internetu. 38 MAFRA A.S. MAFRA: Mediální skupina [online]. 2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: www.mafra.cz 39 MLADÁ FRONTA DNES. Dobré noviny: Jak a co děláme v MF Dnes. Praha, 2006. 40 Podrobněji je tato skutečnost rozebrána v kapitole. xy 37
12
DNES, který je nejčtenějším časopisem pro ženy, který v České republice vychází. Úterní přílohu tvoří časopis Test, který čtenářům přináší nezávislé testy potravin, spotřebního zboží a služeb. Zároveň se sem přesunují i témata jako Zdraví, Auto či Peníze, které dříve byly součástí novin. Ve středu vychází DOMA Dnes, časopis o hobby, který obsahuje články o stavbě, domácnosti, technice. Ve čtvrtek je součástí Magazín DNES+TV, který je společenským časopisem, informujícím o společenských tématech. Páteční přílohu pak tvoří Rodina DNES, určený rodičům a jejich dětem, poskytující tipy na zábavu či recenze. Víkendovou přílohu tvoří sobotní Víkend DNES, plný tipů na cestování, rad do kuchyně, informací o zdravém životním stylu, historii a nově jsou zde také stránky věnované vědě, historii, přírodě a kriminalistice.41
2.2. Čtenářská struktura deníku: Redakce Mladé fronty DNES při skladbě témat podle Příručky dbá na to, „ .. aby na čelném místě byly takové zprávy, které jsou relevantní pro co nejširší okruh našich čtenářů. … Článek pro deset lidí nemá v novinách místo. Článek pro sto i tisíc lidí může být jedině ‚kraťas‘. Nás zajímají články minimálně pro desetitisíce a mnohem spíše pro statisíce lidí.“ Cílem novin je tedy vytvořit zprávy pro co nejširší okruh publika, co největší spektrum čtenářů. Podle Národního výzkumu sledovanosti médií v ČR42 společně zadávaný vydavateli deníků a časopisů sdruženými v Unii vydavatelů a Asociací komunikačních agentur (AKA), prováděného v roce 2014, má MfD 1 796 000 čtenářů v delším období 43, 709 000 čtenářů na vydání a 173 000 prodaných výtisků denně. S těmito statistikami se tak Mladá fronta DNES řadí na druhé místo v žebříčku nejčtenějších celoplošných deníků v České republice. První místo patří deníku Blesk, který v počtu čtenářů na vydání převyšuje hranici milionu čtenářů. Mezi pravidelnými čtenáři MF DNES jsou ve srovnání s celou populací ČR více zastoupeni lidé v produktivním věku.
41
http://www.mafra.cz/cs/?y=mafra_all\cs_produkty-a-sluzby_mlada-fronta-dnes.htm Výzkum byl prováděn nezávislým sdružením výzkumných agentur Median a STEM/MARK, respondenti se skládají z 25 000 respondentů ve věku 12-79 let. výzkum probíhá dlouhodobě a je považován za „jednotnou měnu“ sledovanosti tiskových médií. http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A140820_TVE_MFD1412.PDF 43 Čtenost v delším období znamená, že respondent četl alespoň jedno z posledních 12 vydání deníku 42
13
Struktura čtenářů podle věku:44
Věk
Počet čtenářů
12 – 19 let
2,0 %
20 – 29 let
12,7 %
30 – 39 let
19,6 %
40 – 49 let
19,9 %
50 – 59 let
22,2 %
60 – 69 let
17,4 %
70 +
6,2 %
Tabulka 2 Struktura čtenářů podle věku
Mužská populace čte Mladou frontu DNES nepatrně více, než populace ženská. Pohlaví
Procentuální zastoupení v čtenářském složení
Žena
47 %
Muž
53 %
Tabulka 3 Struktura čtenářů podle pohlaví
V Příručce je zdůrazněno, že tyto noviny nejsou osvětovou institucí. „Dbáme i o uspokojování zájmů některých specifických skupin lidí s vyšším příjmem a vyšším vzděláním. Na prvním místě však uspokojujeme zájem většiny a tomu přizpůsobujeme svoji práci.“ Příručka zároveň upozorňuje, že „Skupina čtenářů MF DNES je velice široká. Zahrnuje lidi vzdělané, lidi v řídících pozicích, kteří mají vyšší příjmy. MF DNES však čte také mnoho lidí, kteří nemají maturitu.“ To vyplývá i z dat dostupných na stránkách Mafry, kde je vyjádřeno čtenářské složení podle vzdělání konkrétními čísly.
Nejvyšší dosažené vzdělání
Procentuální zastoupení v čtenářském složení
Základní
6,9 %
Střední bez maturity
23,8 %
Střední s maturitou
40,8 %
Vysokoškolské
28,5 %
Tabulka 4 Struktura čtenářů podle dosaženého vzdělání
44
Zdroj dat: http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A150217_TVE_014_MFD1434.PDF
14
2.3. Zaměření deníku: Mladá fronta DNES těmto výsledkům samozřejmě přizpůsobuje i zaměření listu. Tyto atributy mají zásadní vliv na skladbu témat a žánrů. Velikost publika a široké spektrum čtenářů tak v podstatě určuje i stejně široké spektrum témat. Redakce si toto uvědomuje, a proto se taky konkrétně neprofiluje na určitou skupinu čtenářů, ale volí skladbu témat tak, aby uspokojila a pokryla co nejširší skupinu cílového publika. Přestože publikum by nemělo ovlivňovat základní principy, kterými se médium řídí, můžeme vypozorovat jistý paradox – médium chce poskytovat co nejvěrnější obraz společnosti a přinášet pravdivé a vyvážené zpravodajství, na druhou stranu je tento obraz přizpůsoben tak, aby vyhovoval co nejširšímu spektru čtenářů.
2.4. Technické parametry a vizuální stránka deníku: Nejdůležitější je v tisku strana titulní. Mf DNES se drží zavedených a osvědčených postupů, kterých využívají všechny velké české deníky. Titulní strana obsahuje kromě loga zpravidla upoutávky, které upozorňují na obsah dalších stránek, případně sešitů. Titulní strana obsahuje ty články, které redakce pokládá za nejdůležitější. Na titulní stránce nechybí ani fotografie, bývá zde zpravidla jedna větších rozměrů. Deník Mf DNES vychází v tzv. berlínském formátu. Je tištěný na novinový UPM News papír s gramáží 45 g/m^2, o rozměrech listu 285 x 435 mm(šířka x výška). Je využívána technika ofsetového novinového tisku, barevného na všech stránkách. Rozměr zrcadla je 285 mm šířka, 435 mm výška a počet sloupců na stránce je 6. Přílohy MfD pak vycházejí ve stejném formátu, případně ve formátu časopisu A4. Magazíny MfD vychází v tzv. lesklé křídě s využitím stejné techniky tisku. Gramáž se pohybuje v hodnotě 57 g/m^2. Rozměry Magazínů45 jsou 210 x 285 mm(šířka x výška). 46
Nejmodernější tiskárna Maraprint umožnila MFD těžit z toho, že kvalitou a
barevností tisku byla před konkurencí.
45
Ona DNES, Doma DNES, DNES+TV, Rodina, Víkend Zdroj dat:http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/52A150126_TVE_014_CENIKMAFRATECHNICK.PDF 46
15
2.5. Zpravodajství v Mladé frontě DNES Ve zpravodajství v zásadě můžeme rozlišovat čtyři hlavní zpravodajské žánry, kterými jsou zpráva, referát, zpravodajský rozhovor a report. Při dlouhodobějším porovnávání jednotlivých žánrů se však nabízí myšlenka, že v podstatě můžeme celou skupinu žánrů redukovat na pojem zpráva v různých podobách. „Ve zpravodajství vyjadřuje novinář svoje stanovisko nebo postoj tím, že aktuální událost, myšlenku, jev nebo fakt zpracovává zpravidla jednoduchými vyjadřovacími prostředky bez komentování a současně jich věcně, stručně a přesně přibližuje veřejnosti“47 A tak vzniká novinová zpráva. Novinová zpráva je definovaná jako „informace o události nebo jevu, který se stal nebo nestal, stane nebo nestane, odpovídá na základní otázky kdo, co, kde, kdy, rozšířená zpráva na jak a proč. Zpráva zachovává věcnost, přesnost, úplnost, spolehlivost, včasnost a citovou neutrálnost. Zpráva je historicky nejstarší žurnalistický útvar, od vynálezu knihtisku tvoří základní složku novin a je také základním stavebním kamenem každého zpravodajství v jakémkoli médiu.“ 48 Bartošek s Daňkovou ve své příručce pro učitele mediální výchovy uvádějí s nadsázkou několik možných definic zprávy. „Zpráva je vše, co adresáta přinutí vydechnout ‚to mě podrž.‘… Zpráva je, co udělám z události. … Zpráva není, když pes pokouše člověka. Ale když člověk kousne psa, tak to je zpráva.“49 Příručka MF DNES Jak a co děláme v MF DNES má svoji vlastní definici zprávy: „Zpráva a celé zpravodajství jsou pro noviny tou nejzákladnější a nejdůležitější součástí. Na nich noviny stojí a s nimi také padají. … Dobře napsaná a zajímavá zpráva, která každému umožní lepší orientaci v tom, co se kolem něj děje, je největším pokladem novin“ Aby si čtenář noviny kupoval pravidelně, musí být se zpravodajstvím spokojen. Informace v novinách musí mít pro něj užitek a význam. Samotná MFD v Příručce 47
GRYCZ, Ivo. Malý masmediálny slovník. 1. vyd. Bratislava: Kniha-Spoločník, 2000, 121 s. ISBN 80888-1413-8. 48 OSVALDOVÁ, Barbora. Praktická encyklopedie žurnalistika. 2. dopl.vyd. Praha: Libri, 2002, 240 s. ISBN 80-727-7108-6. 49 BARTOŠEK, Jaroslav a Helena DAŇKOVÁ. Žurnalistika a škola: příručka pro učitele mediální výchovy. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Václav Daněk, 2008, 207 s. ISBN 978-80-254-3020-0.
16
nazývá zprávu zbožím, protože si uvědomuje, že pouze dobré zboží si zákazník koupí opakovaně. Zpráva by proto měla přinášet nové informace, ale zároveň by měla lidem pomoci orientovat se v běžném životě. Měla by se také určitým způsobem dotýkat života čtenáře. Zprávám se věnuje velké množství autorů věnujících se teoreticky žurnalistice, jejich definice se od vymezení pojmu v MF DNES výrazně neliší. Zpráva je z novinářských žánrů na první pohled tím nejjednodušším. „Vzhledem k tomu, že je současně i nejdůležitějším prvkem psaných novin, bylo by největším omylem se domnívat, že napsat skutečně vynikající zprávu je věc jednoduchá.“ 50 Úkolem novináře je odpovědět na čtyři základní otázky:
Kdo? Koho se událost týká?
Co přesně se stalo?
Kdy se daná událost stala?
Kde se ta událost stala?
Rozšířená zpráva pak navíc odpovídá na otázky:
Jak se to stalo?
Proč se tato událost stala?
Samotná Mladá fronta DNES definuje pouze rozšířenou zprávu, kdy novinář by měl na všechny tyto otázky odpovědět, aby měl čtenář pocit, že se dozvěděl všechno, co by měl v souvislosti s danou událostí vědět. Zpráva není rébusem ani hádankou. Po přečtení zprávy musí mít čtenář pocit, že ví všechno, co potřebuje vědět a měly by mu být zodpovězeny všechny otázky, které jej při psaní mohou napadnout. Uvědomuje si, že nestačí čtenáři poskytovat pouze základní informace, které může znát například z televizního zpravodajství. Čtenář očekává od novin něco navíc a něco nového, pokud se mu to od novin nedostává, nemá pro něj smysl kupovat informace, které může lehce zjistit například na internetu. Proto očekává komplexnější, překvapující a souhrnnou informaci s podrobnějším vysvětlením všech událostí. Každá zpráva by tak měla být originálem, díky kterým si čtenář vypěstuje tradici si noviny kupovat.
50
Tamtéž.
17
Podle Příručky: “kvalitní text je ten, který čtenářům přináší maximum informací nebo zábavy, snaží se dobrat k podstatě věci a událostí, má logickou koncepci odpovídající zvolenému žánru a dobře se čte od začátku do konce.“ Specifická je tematicko-kompoziční výstavba psaných zpráv ve formě tzv. obrácené pyramidy,51 kdy dáme: „nejposlednější informaci na začátek, následují detaily, kontext a okolnosti, zakončené dřívějšími událostmi vztahujícími se k hlavní zprávě“52
2.6. Role vlastníka Mladé fronty DNES při tvorbě zpravodajství Na úvod kapitoly uveďme v práci již zmíněnou citaci z příručky Dobré noviny: „Díky silnému a nezávislému vydavatelskému domu se MF DNES nemusí a nesmí přiklánět k žádné politické straně, podnikatelskému subjektu či zájmové skupině. To, co je v novinách, ovlivňuje jen a pouze redakce ve spolupráci s vydavatelstvím.“53 Avšak nabízí se otázka, zda když Andrej Babiš koupil mediální skupinu Mafra, čili i Mladou frontu DNES, nedostal příležitost ovlivnit mediální prostředí v celé České republice. Na tuto otázku by mohla nabídnout odpověď podrobná rešerše uspořádaná novinářským sdružením Free Czech Media.54 Cílem rešerše je poukázat na to, jak se změnilo referování o tomto oligarchovi v českých denících (pro potřeby práce dále pracuji s výsledky rešerše platnými pro Mladou frontu DNES). Sdružení sledovalo média v době, kdy v čele Mafry ještě Babiš nestál, a v době, kdy již byl vlastníkem. V období listopad 2011 – prosinec 2014 tak byl sledován způsob vyjadřování deníku o tomto politikovi. To, že výrazně stoupnul počet zmínění Babiše v článcích55, by se dalo ještě vysvětlit ziskem dalších vládních funkcí. Od koupě se počet článků, ve kterých je třeba jen zmíněn, vyšplhal na padesát článků za měsíc. Denně se tak s ním objeví jeden až dva články. 51
TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 191 stran. ISBN 80-736-7096-8. WEAVER, David H., H. G. BOOMGAARDEN a H. A. SEMETKO. A Review of: “ Diffusion of the News Paradigm 1850–2000 , edited by Svennik Hoyer and Horst Pottker”. Political Communication. 2007, 24(2): 217-219. DOI: 10.1080/10584600701313165. ISSN 1058-4609. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584600701313165 53 MLADÁ FRONTA DNES. Dobré noviny: Jak a co děláme v MF Dnes. Praha, 2006. 54 Free Czech Media je sdružení novinářů, které vzniklo proti omezování svobody médií. Perličkou je, že mezi zakladatele tohoto sdružení patří i Pavel Šafr, bývalý šéfredaktor Mladé Fronty Dnes a autor v práci několikrát zmiňovaného manuálu Dobré Noviny. Více na: http://freeczechmedia.cz/ 55 Počet zmínění stoupnul ze 176 na 1155. Srovnávaným obdobím je listopad 2011-prosinec 2014, přičemž koupě Mafry byla realizována v červnu 2013. 52
18
Podstatné však je, jak se změnilo hodnocení Babiše v daném médiu. Počet pozitivních článků stoupl z 30 na 202, naopak počet kritických klesl z pěti na nulu. Přestože na začátku odkoupení Mafry Andrej Babiš jasně deklaroval, že nebude do tvorby zpravodajství žádným způsobem zasahovat, je patrné, že nákladnou investici nedělal bez důvodu. Ze začátku se MF DNES stavěla k osobnosti Andreje Babiše poměrně kriticky, často bylo zmiňováno jeho údajné působení v STB, nezdary v podnikání nebo nedostatečná obratnost v politice. To je patrně okamžik, kdy si vůdce hnutí ANO pravděpodobně uvědomuje, že to, kolik médií bude mít na své straně, do značné míry ovlivňuje jeho politickou kariéru. Nejprve kupuje slovenský Ecopress, poté je zpečetěna i koupě Mafry. Přichází prudký nárůst počtu článků o Babičovi, na rozdíl od 17ti zmínek v srpnu 2013, jich v listopadu najdeme celkem 164. Redakce také přichází s článkem, ve kterém popisuje Babišovo příjemné vystupování při návštěvě redakce a důrazně upozorňuje, že noviny nevstupují pod nadvládu někoho, kdo bude diktovat, co se bude publikovat. I přes vyjádření "V žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře“, se krátce po oznámení vydavatelství Mafra o změně vlastníka telefonicky spojil s politickým redaktorem Lidových novin. Od něj se opakovaně domáhal odpovědi, proč v deníku chybí zmínka o konferenci jeho politického projektu ANO, a na čí popud se tak stalo. Podle telefonického záznamu se pak rozloučil se vzkazem na dresu vedení: „doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest.“ Následně se osobně v redakci Lidových novin omluvil za své chování. Pomineme-li Babišův vysoce postavený post v české politice, nelze opomenout jeho post úspěšného podnikatele. Po jeho výroku „stát se musí řídit jako firma“, lze předpokládat, že koupí druhého nejčtenějšího deníku se nesnaží o osvětu čtenáře, ale o co největší zisk. Je tedy možné, že ze strany vlastníka bude infotainment cestou, kterou zpřístupnit deník širšímu podniku a tím zvýšit jeho náklad.
19
3. Infotainment
3.1. Podmínky vzniku a obecná charakteristika infotainmentu Infotainment
vznikl
spojením
anglických
slov
information(informace)
a
entertainment(zábava). Často je využíván také český ekvivalent infozábava. Tímto výrazem je označován trend v mediálních sděleních, kdy při výběru a zpracování zpráv je mimo informační hodnotu zdůrazňováno i poutavé zprostředkování zpráv publiku mediálního sdělení. Sdělení, která můžeme hodnotit jako infotainment, využívají zábavné prvky ve zpravodajství, přičemž hlavním cílem využívání těchto prvků je upoutat pozornost publika. Samotný obsah sdělení tak ustupuje do pozadí. Využívání zábavných prvků je běžné u tzv. bulvárních listů či komerčních médií). V případě, že však infotainment nalézáme u sdělovacích prostředků, které jsou všeobecně vnímány jako zdroje společensky relevantních informací, případně přímo deklarují odpovědnost vůči společnosti (média veřejné služby, či tzv. seriózní tituly), je využívání těchto prvků hodnoceno jako nedostatek. Americký sociolog se zaměřením na historický vývoj médií Michael Shudson napsal,„Zpravodajství je pravidelně napadáno kvůli rozmazávání hranic mezi informací a zábavou. Tato stížnost je ale tak stará jako první námitky proti zpravodajským rozhovorům (z 60. let 19. století), že jde o humbuk a vymýšlení události ku prospěchu jak politika, tak novináře“56, a zároveň upozornil na antické kořeny tohoto jevu:
56
SCHUDSON, Michael. Social Origins of Press Cynicism in Portraying Politics. American Behavioral Scientist. 1999, vol 42, no. 6, s. 1000.
20
„Aristoteles napsal v 22. kapitole své Poetiky, že dobrý jazyk je jasný, ale ne obyčejný. Pro Aristotela se jazyk stává důležitým, když akce, osoby či ideje nejsou s to samy o sobě pohltit pozornost diváků a vyžadují stimulační prvky. Aristoteles zdůrazňuje hlavní body: proporce celkového tvaru, interakce mezi informací a zábavou, forma a obsah“.57 Teoreticky bychom tak mohli prvotní počátky infotainmentu datovat až do Antiky. Počátky infotainmentu, takového, o kterém hovoříme v rámci této práce, především souvisí s rozvojem masového tisku. Masovým
tiskem označujeme kategorii
periodického tisku, který se obrací na početné čtenářské publikum. Prvotní cíl tištěných médií informovat je tak doplňován cílem dalším, a to poskytovat čtenáři rozptýlení. 58 Modernizace společnosti a proces růstu měst, zlevnění nákladů na výrobu tisku, liberalizace tiskového práva, rozšíření vzdělání a větší koncentrace obyvatelstva na jednom místě přispěly ke vzniku masového tisku. S tímto druhem tisku se poprvé společnost setkává ve v druhé půli 19. století ve Spojených státech amerických. Postupně se toto pojetí rozšířilo do Anglie a Skandinávie, v 50. letech se dostává do Německa a až v 90. letech do střední a východní Evropy. V českých zemích se masový tisk rozvíjel v umírněnější formě než v anglosaských zemích, především ve dvacátých letech 20. století, byl však přerušen na počátku 2. světové války a obnovil se až na počátku devadesátých let 20. století. K celkovému rozvoji přispěl i rozvoj průmyslu a obchodu, který v reklamě umístěné v tištěných médiích viděl prostředníka mezi výrobci a spotřebiteli. Úsilí vydavatelů po co nejvyšším zisku vede k nivelizaci českého tisku směrem k obsahům poutavým pro široké (masové) publikum. Přestože původně byl seriózní tisk vnímán jako něco, co je určeno pouze úzkému okruhu vzdělané elity, v současné době je trendem tvořit noviny „pro každého.“ Sama Mladá fronta DNES ve svém manuálu Dobré noviny popisuje, že jedním z úkolů redakce je tvořit masový deník, kde článek, který je určen pouze pro úzký okruh čtenářů nemá místo. Článek, který zasáhne desetitisíce (ideálně statisíce), ano. Zde hovoříme o tzv. zpravodajském midcultu. Jedná se o pojem, který zavedl už Umberto Eco, který
57 58
ARISTOTELES. Poetika. 1. vyd. Svoboda : Praha. 1996. s. 99. ISBN 80-205-0295-5. Viz v kapitole o tistenych mediich – jeji funkce
21
rozděloval kulturu na tři základní skupiny. První skupinou je tzv. high cult, čili vysoká, elitní kultura. Protikladem první skupině je tzv. low cult, kde se řadí bulvár. Mezi těmito dvěma skupinami stojí tzv. midcult, kde spadá masová kultura a Eco ji označuje jako nejhorší, protože ačkoliv se často uchyluje k prostředkům low cultu, stále se tváří jako high cult. V praxi to znamená, že u zpravodajského příspěvku dochází ke spojení významného, celospolečenského tématu s nevýznamnou drobností. Zvyšování potřeby prodávat svoje produkty co nejširšímu okruhu publika způsobila tzv. komodifikace žurnalistiky. Česká média (nejen ta tištěná) se totiž poměrně rychle podřídila trendu komercionalizace a transformace v průmyslové odvětví, ve kterém je nejdůležitější poptávka na trhu a také potřeby inzerentů. Podle Jiráka59 do postupné transformace svých obsahů vstupovala poměrně rychle, protože „tradice seriózních médií prakticky neexistovala. Povědomí o trendech ve vývoji médií bylo v českém prostředí minimální. Proto se česká média komodifikovala a komercionalizovala rychleji a hlouběji než ve společnostech, kde existovaly kvalitní denní listy, kde vysílání mělo tradici služby veřejnosti a kde byly tradiční liberálně demokratické nároky na média hlouběji zažité“. Infotainment jako takový je komplexní fenomén, který je kombinací obsahových a formálních hledisek. Dle Altheida a Snowa60 tak odpovídá konceptu tzv. „mediální logiky“. V rámci tohoto konceptu dochází ke sledování vlivu, který mají média na události ze světa a jejich vnímání. Mediální logika v podstatě představuje procedury, které jsou uplatňovány při zpracování mediálních obsahů.
3.2. Důvody vnášení infotainmentu 3.2.1. Zábavní hledisko vnášení infotainmentu do médií: Jedním z důvodů, proč dochází k zezábavňování zpravodajství, může být specifická forma sociálního jednání, která umožňuje konzumentovi únik před tlakem každodenních situací. Po průmyslové revoluci, kdy přichází nárůst volného času a změna životního stylu, přichází trend, kdy zábava osvobozuje jedince od tlaku 59
JIRÁK, J. Masová média a česká společnost po roce 1989. In: 10 let v českých médiích. 2005. s. 20. ALTHEIDE, DAVID L. Media Logic and Political Communication. Political Communication.2004, 21(3): 293-296. DOI: 10.1080/10584600490481307. ISSN 1058-4609. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584600490481307 60
22
každodenní pracovní rutiny. Zábava tak reaguje na primární lidské potřeby, funguje jako obranný mechanismus před tlakem. Roli tady hraje možnost imaginární komunikace s reálnými i fiktivními postavami, resp. celebritami. Podle různých studií tvoří tzv. zábavné obsahy přibližně 10 – 15 % redakční plochy celostátních deníků a více než tři čtvrtiny plochy televizního vysílání.61 Tento mentální proces, kdy dochází k fantazijnímu úniku před reálnými problémy do imaginárních světů, se nazývá eskapismus (z anglického slova escape, které znamená únik).62 Mají často podobu mediálních simulací. Eskapismus bývá spojován s konzumací tzv. zábavních obsahů, která vede podle řady autorů ke ztrátě zájmu o relevantní sociální otázky a otevírá tak prostor ideologické propagandě. Zábava je často kritizována kvůli své ideologické funkci – dokáže totiž velice efektivně a nepozorovaně legitimizovat normy a hodnoty dominantní moci.
3.2.2. Ekonomické hledisko vnášení infotainmentu do médií: V rámci jednoho národního mediálního systému existuje velké množství a většinou soupeřících médií (noviny, televize, film, rozhlas, atd.), z nichž každé svým spotřebitelům přináší různé výhody i nevýhody.63 Mediální podnikání lze ekonomicky rozdělit na dva základní segmenty – spotřebitelský a reklamní trh. V rámci spotřebitelského trhu se zákazníkům prodávají mediální produkty či služby, kdežto v rámci trhu reklamního je inzerentům prodávána služba v podobě přístupu k publiku. Toto rozdělení má jak ekonomický, tak mimoekonomický význam. Mimoekonomický význam obvykle odhaluje důvěryhodnost média jakožto zdroje informací. Je totiž logické, že čím více je dané médium závislé na příjmech z inzerce, tím více je obsah média závislý na zájmech daných inzerentů. Je možné nalézt i extrémní případy, kdy existují publikace, jejichž financování pochází výhradně z inzerce a obsah tak bývá obtížné odlišit od komerční propagandy.
61
REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s 140. ISBN 80-717-
8926-7. 62
REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-7178926-7. 63 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009, s. 185. ISBN 9788073675745.
23
Pro hodnocení působení médií se používají různá kritéria a metody. V případě, že dané médium je založeno především na příjmech z inzerce, jsou posuzována dle počtu a typu spotřebitelů, kteří byli konkrétními sděleními zasaženi. Díky těmto měřítkům je pak možné stanovit sazby, které může médium po inzerentovi požadovat. Naopak příjem získaný z prodeje a předplatného hodnotí výkonnost mediálního obsahu, který je placen přímo spotřebiteli. Údaje o míře kvalitativního uspokojení publika či oblibě daného média mohou být užitečná při propagaci mediálního produktu či služeb. Existují i média, která se vyznačují funkčností na obou trzích. U těchto typů médií je však třeba brát v potaz, že výkonnost média na jednom trhu ovlivňuje jeho výkonnost na trhu druhém. Pokud tak například noviny dosáhnou vyššího příjmu od spotřebitelů, mohou zvýšit sazby svým inzerentům, protože roste celková poptávka po tomto médiu. Obecně lze však říci, že pro mediální podnik je výhodnější, když jsou tržby více závislé na trhu spotřebním, jelikož při poklesu poptávky pro ně bývá mnohem snadnější snižovat náklady.
3.3. Možná rizika infotainmentu ve zpravodajství: Média svému publiku každý den podávají svědectví o světě, se kterým dané publikum může, ale nemusí mít bližší zkušenost. Podle Pottera64 množství sdělení, která jsou nám médii podsouvána, může způsobovat, že nabudeme dojmu, že rozumíme světu v celé jeho pestrosti a dodává nám pocit nadřazenosti, že jsme schopni pochopit, jak svět funguje. V této souvislosti je třeba zmínit tzv. mediální gramotnost, kterou je míněna kvalita pohledu, se kterým jedinec k mediím přistupuje.
65
Mediální gramotnost přináší
schopnost číst sdělení, která jsou předkládána, ale zároveň si zachovat střízlivý pohled a názor. Přestože můžou média působit jako zprostředkovatelé relevantních informací, je nutné si uvědomit, že média fakticky mohou některé typy informací upřednostňovat a jiné přehlížet, a tím vlastně potlačovat jednu z jejich klíčových úloh – tj. zajišťovatele stability demokratické společnosti. Mohou být významným zdrojem moci (tj. sloužit jako prostředek vlivu a ovládání), ale i zdrojem výkladů reality a představ o ní. Případné překrucování tak může vést k pokřivenému vnímání reality jedincem. Média jsou tak
64
POTTER, W. Media literacy. 6th ed. London: Sage Publications, 2013, xxi, 423 p., [98] various pages. ISBN 9781452206257-. 65 BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001.s. 38. ISBN 8085947676.
24
vystavována neustálému hodnocení, usměrňování, jsou teoretizována a dala vzniknout samostatným vědním disciplínám. V současné době je těžké nalézt společenské téma, u kterého by se nebrala v úvahu úloha masmédií. Na masových médiích rovněž závisí prosazování demokratické politiky, z historických zkušeností však víme, že existují případy prosazení nedemokratických režimů ze strany médií, především v první polovině 20. století.
3.4. Indikátory infotainmentu v tisku: Obecně je za infotainment považován trend v médiích, kdy při výběru zpráv a jejich samotném zpracování není zdůrazňována jen informační hodnota, ale i poutavé zprostředkování zpráv příjemci mediálního sdělení. Přestože se autoři, zabývající se vývojem médií, shodují na tom, že infotainment je výsledkem mísení informací a zábavy, přesné definice se často liší. V odborné literatuře zatím není přesně definován ani konkrétní výčet rysů infozábavy, avšak lze uvést několik prvků, které jsou v odborných publikacích zmiňovány v souvislosti s posuzováním stupně pronikání zábavy do zpravodajství nejčastěji. Infotainment je složen z různých obsahových a formálních hledisek.
3.4.1. Obsahová hlediska infotainmentu: Zpravodajství je poměrně předvídatelně a stabilně strukturováno.66 Atributem, který hraje roli při rozhodování, zda určitá událost projde ke zpracování, je tzv. zpravodajská hodnota. Tyto hodnoty jsou buď univerzálně platné, případně sociokulturně/historicky podmíněné. Mezi hodnoty, které jsou nejčastěji uváděny jako hrající roli při zařazování zpráv do zpravodajství, jsou:67
Negativismus/pozitivismus
Konflikt a drama
Senzace/kuriozita
66
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009, s. 215. ISBN 9788073675745. 67 TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 191 stran. ISBN 80-736-7096-8.
25
Personalizace
Blízkost
Elity/celebrity
Aktuálnost
Významnost
Zároveň můžeme konstatovat, že pravděpodobnost, že daná událost bude zpracována jako zpráva, je přímo úměrná počtu hodnot, kterými disponuje. Jedním z na první pohled znatelných rysů zpravodajství je zvýšený podíl zpráv negativních, především na úkor těch pozitivních. Jedná se o zprávy informující o kriminální činnosti, dopravních nehodách, živelných pohromách a jiných tragických událostech, často dokonce dochází k ještě větší dramatizaci těchto události. Negativní zprávy jsou uveřejňovány s poměrně vysokou intenzitou, mají větší šanci zaujmout čtenáře. Podle Bartoška je zaměřování novinářů na negativní jevy ve společnosti pozitivní v případě, že jsou zveřejňovány a následně kritizovány různé příklady například zneužití moci. V tom případě mohou média plnit funkci hlídacího psa demokracie. Jakmile je však text s negativní povahou zveřejňován úmyslně (většinou za účelem zvýšení odbytu periodika), pak Bartošek považuje takovou práci s textem za neetickou a přiřazuje ji k vlastnostem, které náleží především bulvárním tiskovinám.68 Na druhou stranu nelze však nezmínit jednu z teorií, která vysvětluje přítomnost násilí ve zpravodajství jako potřebu kontroly nad publikem, a zároveň považuje otázku bezpečnosti za zábavní prvek.69 Jak u negativních, tak i u pozitivních zpráv však můžeme pozorovat jistou míru provinčnosti. V praxi to znamená, že domácím zprávám je věnován větší prostor, než zprávám zahraničním. Pro čtenáře je zpravidla atraktivnější zpráva, která je mu místně blízká, v médiích tak dominují témata, která jsou z domova na úkor zahraničního zpravodajství. U konzumenta média pak může dojít k iluzi, že události ze světa nemají takový význam jako to, co se stane „doma“. I v případě, že je v médiu věnován prostor zahraničním zprávám, upozorňuje mladofrontovní Příručka, že by se každá událost měla 68
BARTOŠEK, J. Jazyk žurnalistiky. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. 1997. s. 46.
69
ARMIN SCHOLL, Rudi Renger. Journalismus und Unterhaltung: theoretische Ansätze und empirische Befunde. 1. Aufl. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2007, 191 stran. ISBN 35311-5291-2.
26
nějakým způsobem dotýkat života čtenáře. Jako příklad uvádí válku v Iráku – novinář by měl být čtenáři schopen nastínit, jakým způsobem se ho toto téma dotýká, případně se jej bude, byť vzdáleně, dotýkat v budoucnu. Čtenáři se tak naskýtá možnost se se zprávami, potažmo s celými novinami, ztotožnit. V případě, že je považováno za nutnost zařadit článek, který je českému čtenáři vzdálený, pak je třeba najít aspekt, kterým se ho dotýká a z důležitých informací tak vytvořit zajímavé zprávy.
U mediálních obsahů, ať už s lokální či zahraniční tématikou, lze vypozorovat postupný odsun politických témat. Tato témata přestávají být podávána nestranně a objektivně, politika je často vnímána jako konflikt a boj o přízeň voličů70, dochází k výrazné personalizaci, případně dramatizaci politických událostí. Často můžeme hovořit přímo o populismu. Nelze nezmínit, že se změnila forma politické reprezentace, v prostředí médií se tak politici stali „celebritami“71 a často se ve zpravodajství objevují v souvislostech, které se samotným politickým působením příliš nesouvisí. Za každým úřadem či institucí se totiž skrývají konkrétní lidé, s konkrétními jmény. Tyto osoby totiž mohou čtenáři konfrontovat lépe, než neživé instituce či různé technické procesy. Můžeme například pozorovat zvýšení frekvence zmiňování politických skandálů. Z politického zpravodajství se tak pomalu vytrácí relevance. Například Hagen72 kritizuje zpravodajství o volebních kampaních, které podle něj „zdůrazňuje soutěž mezi jednotlivými kandidáty, přináší mnoho informací o výsledcích výsledků veřejného mínění nebo o vystoupení jednotlivých politiků“. Zde můžeme pozorovat rozdílnost ve výkladu těchto změn. Patterson73 se domnívá, že v případě, že média kladou přílišný důraz na soukromý život a skandály, což vede ke snižování angažovanost publika v politice, kdežto Brants74 zastává opačný názor, a to, že zvýšená dramatizace politického procesu naopak podle něj míru angažovanosti zvyšuje.
70
BRANTS, Kees a Peter NEIJENS. The Infotainment of Politics. Political Communication. 1998, 15(2): 149-164. DOI: 10.1080/10584609809342363. ISSN 1058-4609. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584609809342363 71 Slovo pochazi z latinskeho adjektiva celeber-ris,-re. Označuje věhlasnou, ve společnosti váženou, ctěnou, oslavovanou osobnost. 72 SCHULZ, Winfried. Analýza obsahu mediálních sdělení. 2., přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2004, 149 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, 2. ISBN 80-2460827-8. 73 PATTERSON, Philip a Lee WILKINS. Media ethics: issues and cases. Eighth edition. xxii, 308 pages. ISBN 007352624x. 74 BRANTS, Kees. Who´s afraid of Infotainment? European Journal of Communication. 1998, vol. 13, no. 3, s. 315-335.
27
Jako typický příklad, kdy došlo k zezábavnění politického zpravodajství, lze uvést průběh prezidentských voleb v roce 1998, 2003 a především 2008, kdy v prvním kole první prezidentské volby nedošlo ke zvolení prezidenta. Absence jednoznačnosti průběhu voleb i možnosti personifikovat událost vítězem, ztěžovaly novinářům způsob popisu
průběhu
bezvýsledných
voleb.
Novináři
byli
nuceni
se
uchýlit
k interpretativnějšímu zpravodajství, a následně k zezábavnění. Především popis průběhu voleb v roce 2008 se podobal spíše zpravodajství sportovnímu, viz příklad:
„Včerejší konec hlasování při volbě prezidenta připomínal konec hokejového zápasu. Jedno mužstvo (zastánci Jana Švejnara) tvrdě bránilo, aby si vymohlo prodloužení. Druhé cítilo naději na rychlé vítězství a bylo v útoku (přívrženci Václava Klause).“75 V textu použitá logika sportovního zápasu si žádala dramatický závěr, proto se v průběhu „zápasu“, získávala „převaha“, díky které se „mužstvo“, mohlo „tlačit do finále.“ Oblíbenou skupinou témat, která jsou zařazována – ať už při tvorbě tištěného či televizního mediálního obsahu, jsou tzv. „Human interest stories“. Jedná se o zprávy, které popisují životy obyčejných lidí, ovlivněné určitou událostí, často jsou zpracovány jako příběh jednotlivce, vystavěný na aspektech jeho soukromého života.76 Výklad faktů a příčin události tak ustupuje do pozadí. Jejich primárním účelem je přitáhnout pozornost, vzbudit emoce či sympatie s hlavními protagonisty tohoto příběhu a tak čtenáři umožnit jistou míru identifikace s jejich problémy či životem, ovlivněným určitou událostí. Tyto příběhy pro jímavá, pro veřejnost přitažlivá. Právě pro větší míru identifikace se často využívají výpovědi či svědectví „lidí z ulice“. V žurnalistice se nazývají tzv. voxpopy. Jedná se o termín vyplývající z „vox populi“, který v latině doslova znamená „hlas lidu“. Příklady ze života běžných lidí jsou tak využívány při vysvětlování obecných jevů. Samotná Příručka Mladé Fronty DNES uvádí, že: „Na jednotlivci nejlépe ukážeme obecné, učiníme abstraktní problém životným. Promítněme suché vládní usnesení do lidských osudů, ukažme, jak změní život občanů, obsah jejich peněženky nebo náladu. 75
SVOBODOVA, Ivana . Závěr jako na hokeji. ODS v útoku, ČSSD bránila. Mladá fronta Dnes. 9. 2. 2008. s. 1. 76 JÍLEK, V. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 2009. s. 46.
28
Stejně to udělejme s ekonomikou, lokální politikou, orkánem, objížďkou či zločinem. Teprve pak čtenář může pochopit, oč vlastně jde. (…) Rovněž zkoušejme tam, kde to jde, dostat prvky story i do běžných zpráv. Je hříchem věřit, že některé prvky jsou vhodné jen pro zprávu a jiné pro story.“ Relevance pro čtenáře je zároveň hlavním hlediskem při zařazování článku do MF DNES, musí se jej nějak dotýkat či ovlivňovat jeho život. Pro zvýšení zájmu čtenářů se u periodik často můžeme setkat také s událostmi, které mohou způsobovat rozruch či překvapení, jedná se o různé senzace či skandály. Tyto informace jsou zveřejňovány pro zvýšení zájmu čtenářů, může se však často jednat až o sporné informace. Většinou jsou to zprávy krátkodobého charakteru, které jsou při nejbližší možné příležitosti nahrazovány zprávami podobného ražení. Uveřejněné informace tak mají poměrně krátkou životnost, tento jev bývá označován také jako amortizace mediálního obsahu. Některé potřeby spotřebitelů však můžeme přiřadit ke klasickému evolučnímu chování. Typickým příkladem je uveřejňování různých sexuálních afér. Poptávka po tomto druhu zpravodajství může být zapříčiněna reprodukčním požadavkem v evoluci, zároveň však jako prezentace lásky jako zábavního faktoru.77 Institut celebrit se v průběhu času proměňoval, po roce 1989 se pojem celebrita začal používat běžně a současné době se dá s trochou nadsázky považovat za celebritu každý, kdo je aspoň trochu osobností mediálně známou. Mimo tradiční, mocenské celebrity se tak ve zpravodajství objevují i osobnost, které se pohybují v oblasti filmu, populární hudby, showbusinessu jako takovém nebo například sportu.78 Jedná se o vzájemně výhodnou spolupráci, neboť média využívají tyto osobnosti jako nástroj propagace, který se promítá v prodeji a následném zisku. Osobnosti pak naopak využívají média jako prostředek vlastní prezentace a propagace, na obou stranách tak vzniká výhodné (pragmatické) spojenectví.
77
BOSSHART, Louis. Information und/oder Unterhaltung? s. 18. In SCHOLL, Armin; RENGER, Rudi;BLOBAUM, Bernd (eds.). Journalismus und Unterhaltung. 1. vyd. Wiesbaden : VS Verlag furSozialwissenschaften, 2007. ISBN 3-531-15291-2. 78 Můžeme zde zařadit například zpěváky a zpěvačky mainstreamové hudby, populární herce a herečky, známé sportovce, účastníky reality show, moderátory, královny krásy a modelky, návrháře, známé zločince. Dokonce zde často bývají zařezováni i partneři či rodinní příslušníci těchto skupin.
29
3.4.2. Formální charakteristiky infotainmentu: Vedle charakteristických rysů mediálního obsahu ovlivněného infotainmentovými prvky, shrnuté v předcházející kapitole, nelze opomenout ani prvky formální. Veškeré prvky, uvedené v této kapitole, jsou tradiční součástí novin. To, co činí tyto prvky infotainmentovými, je právě jejich forma. To je důvod, proč jsou ve vztahu k infotainmentu sledovány trendy, vztahující se k jednotlivým charakteristikám. Formální prvky jsou ve srovnání s prvky obsahovými, často mnohem lépe pozorovatelné. Nelze opomenout fakt, že obsahové charakteristiky infotainmentu lze aplikovat jak na tištěná média, tak například i na televizní či rádiové vysílání. Oproti tomu u formálních charakteristik jsou tištěná média limitována absencí možnosti využití interaktivních prvků.79 Interaktivní prvky tak nejsou pro potřeby této diplomové práce relevantní, což je důvodem, proč jsou jako indikátory opomenuty.
3.4.2.1.Novinové titulky: Téměř každý článek, který je součástí novin, je opatřen tzv. titulkem. Titulkem se rozumí krátký nadpis, který by měl předznamenat obsah následujícího textu. Rovněž je definován jako hlavní poutač, který zásadně ovlivňuje fakt, jak tiskoviny působí na čtenáře. „Titulek upoutává pozornost čtenáře, dobrý titulek budí zvědavost.“ 80 Často se stává, že novinový titulek je jediným faktorem, podle kterého se čtenář rozhoduje, zda bude článek číst či ne. Můžeme tak hovořit o tom, že titulek do jisté míry svým působením na čtenáře má podíl při rozhodování o potenciální koupi periodika. 81 Proto by autor měl vytvořit nejen kvalitní článek, ale zároveň by ho měl opatřit takovým titulkem, který na čtenáře působí lákavě. Podle Bartoška82 dokonce „Titulek zajímá 79
Patří tady třeba podoba studia, v rámci televizního vysílání třeba práce s kamerou, předávání slova mezi moderátory, záběry doprovázené dramatickou hudbu, využití slow motion (čili zpomalených záběrů), apod. 80 BURNS, Lynette Sheridan. Žurnalistika: [praktická příručka pro novináře]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 186 s. ISBN 80-717-8871-6. 81 OSVALDOVÁ, Barbora. Zpravodajství v médiích: [praktická příručka pro novináře]. 2., upr. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 144 s. ISBN 978-802-4618-999. 82 BARTOŠEK, Jaroslav a Helena DAŇKOVÁ. Žurnalistika a škola: příručka pro učitele mediální výchovy. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Václav Daněk, 2008, 207 s. ISBN 978-80-254-3020-0.
30
čtenáře pětkrát častěji než samotný text“. Jedním ze znaků se tak stává zvětšování velikosti titulku, který má čtenáře na zprávu nalákat.
Příručka Jak a co děláme v MF DNES diktuje, aby „Obsah titulku byl vždy v logickém souladu s obsahem článku a odpovídal zkušenostem a zdravému rozumu čtenáře.“ Upozorňuje na fakt, že titulky, které nevyjadřují smysl či podstatu zprávy čtenáře spíš iritují, protože poutají pozornost něčím, co v podstatě není pravda. Tím pádem se jedná o nebezpečný rys, který narušuje koncept „inteligentních novin“. Novináři by tak měli dbát na to, aby titulky byly výstižné a precizní, a aby jejich síla spočívala v obsahu, aby skutečně vystihoval podstatu informace. Při zběžném pročtení všech titulků by tak čtenář v podstatě měl získat základní přehled o aktuálním dění. Funkce titulku však není pouze informační, ale plní hned několik, vzájemně se doplňujících funkcí.
83
Ruku v ruce s funkcí atrakční, která má upoutat pozornost
čtenáře, jde funkce grafická a estetická. Mezi faktory, kterými titulek přitahuje pozornost, náleží:
Umístění titulku
Písmo (velikost, typ, barva)
Jazykové zpracování obsahu
Právě při pročítání novin se čtenář často může ztrácet v záplavě textů, fotografií, inzerce či dalších příloh, titulky tak svojí typografií plní funkci orientační, kterou by měli čtenářům usnadňovat orientaci v periodiku. Jednou z dalších funkcí, se kterou se občas může (ale nemusí) setkat, je funkce tzv. hodnotící, kdy součástí titulku je kladné či negativní hodnocení tématu, kterým se článek, k titulku náležící, zabývá. Titulek je podstatnou součástí dobré zprávy. Podle Příručky je dobré v titulku užít sloveso, naopak se vyhnout přítomnosti otazníků, vykřičníků či dvojteček. Naopak však nabádá k využití přímé řeči. Každý titulek, a titulek náležící většímu článku především, by měl poutat pozornost vytvořením napětí, emocionálního náboje, či vtipem.
83
OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace: příručka pro učitele mediální výchovy. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 97880-7277-266-7.
31
Druhy titulků
Jednoduché (stojící samostatně v textu, s jednotným typem a velikostí písma)
Složené titulky, které se skládají z hlavního titulku, který je nositelem nejdůležitější informace a jeho primárním úkolem je upoutat pozornost, dále nadtitulek a podtitulek.
Titulek, který může obsahovat mezititulek či zvýrazněné úvodní odstavce článku – lead a perex.
Podtitulky a perexy mají především za úkol zasadit událost do patřičného kontextu a tak umožnit čtenáři lépe pochopit zaměření článku – zkrátka nabízejí více informací. Kdežto o jednoduchý titulek má méně jednoznačný význam. V případě, že skutečně velká část publika čte pouze titulek, jak bylo uneseno výše, může nadměrné využívání jednoduchých titulků vést k zjednodušení obrazu reality.
3.4.2.2. Fotografie „Fotografické zobrazení je autentické, názorné, obecně srozumitelné a umí zastavit jediný okamžik z probíhajícího dění. Dobrou žurnalistickou fotografii nevnímá čtenář jako reprodukci skutečnosti, ale jako skutečnost samu; žurnalistická fotografie mu umožňuje být ‚při tom‘, stát se bezprostředním svědkem zajímavé či dramatické události.“84 Fotografie se tak stávají neodmyslitelnou součástí sdělení, které mohou být dokonce výstižnějším sdělovacím prostředkem, než-li psané slovo. Přidanou hodnotu fotografie pak tvoří popisek fotografie, který identifikuje zobrazené události. „Popisek by neměl opakovat informace, které lze z fotografie vyčíst, má říkat vše, co čtenář nevidí, ale měl by vědět, aby se začal zajímat o zobrazenou událost.“ 85 V Jak a co děláme v MF DNES, se samozřejmě objevují zásady správné práce s fotografiemi. MF Dnes nepodceňuje sílu fotografie a upozorňuje, že je sama o sobě informací, která má zároveň estetizující hodnotu. Podle příručky musí být každá 84
OSVALDOVÁ, Barbora. Zpravodajství v médiích: [praktická příručka pro novináře]. 2., upr. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 144 s. ISBN 978-802-4618-999. 85
Tamtéž.
32
fotografie přesvědčivá. Rovněž dodává, že programem MF DNES, i přes zařazení pestřejších žánrů za účelem obsahového obohacení novin, není vytvořit magazínové noviny, naopak cílem redakce MF DNES je vytvářet „nejnovinovější noviny“ v České republice. Na druhou stranu však připouští, že některé články by bez fotografie neměly smysl a především větší články by bez ní byly neúplné. U některých článků je dokonce text podřízen fotografii, čímž vystupuje důležitost popisků pod ní.
3.4.2.4.Jazykové prostředky: Primární funkcí zpravodajství je předat informace o aktuálních událostech. Co nepřesněji a co v nejkratším čase. Důležitá je jasnost vyjádření, která usnadňuje přijetí, a zároveň interpretaci zprávy publikem. Nejasné zprávy často disponují větším množstvím slangových, dramatických, emocionálních či jinak stylisticky zabarvených výrazů či citově zabarvených výrazů. Při nedostatečné znalosti těchto výrazů však může jejich využívání být nesprávné. Za jejich využíváním stojí především snaha o zachycení čtenářovy pozornosti. Některé z těchto prostředků jsou dokonce tak zaužívány, že čtenář je v textu přímo očekává, neboť jsou mu dobře známy.
3.4.2.4.1. Využití obrazných pojmenování Přestože jsou obrazná pojmenování využívána především v publicistických útvarech, pronikají i do útvarů zpravodajských. Díky nim totiž použité slovo získává nový význam, který nemá nastálo, ale většinou platí pouze v daném konkrétním spojení. Skutečnost není vyjadřována přímo, ale často opisem přes nějaký jiný jev. Slovo díky obraznému pojmenování získává na expresivitě – ať už kladné či záporné.
A. Publicismy, též žurnalismy & klišé Vymezit publicismy není úplně jednoduchou záležitostí, především je to díky neustále probíhajícímu procesu aktualizace a automatizace, jimiž tyto prostředky procházejí. Obvykle však jako publicismy hodnotíme alespoň částečně ustálená slovní spojení,
86
která původně patřila do jiné vyjadřovací sféry. Tyto specifické prostředky se vždycky vztahují k dané době a jedná se jak o jednoslovná, tak tak i víceslovná pojmenování, 86
CHLOUPEK, Jan a Jan HALADA. Stylistika češtiny: příručka pro učitele mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 294 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-042-3302-3.
33
která
se
ve
značné
míře
užívají
v politice,
ekonomice,
kultuře
atd.
Jako příklad využívaného publicismu lze využít například: zvednout diváky ze sedadel, rozlousknout tvrdý oříšek, řešit palčivou otázku, bojovat o záchranu v lize, konzumní společnost, tlustá sociální peřina, štěpení na politické prvočinitele, politický chuchvalec, surfovali na populistické vlně,.. 87
Autoři textů po takovémto výrazu sahají především proto, že jsou srozumitelné širokému publiku. V případě, že však dochází k nadměrnému užívání publicismů, a to dokonce v situacích, kdy je jejich použití naprosto irelevantní, stávají se z nich tzv. klišé. Lexikon literárních pojmů klišé definuje jako „ustálený slovní obrat, který stereotypním a mechanickým užíváním ztratil svoji originálnost a obyčejně také původní význam. Je užíván zcela bez projevu autorovy zainteresovanosti a přesvědčení…“ Z klišé se tak stala tzv. prázdná slova, která svojí přítomností snižují účinnost sdělení, ve kterém jsou použity. Jako typické příklady klišé lze uvést: drtivá většina, široká veřejnost, kontroverzní případ, vášnivá debata, etc.
B. Metafory Metaforou se rozumí „nahrazení znaku znakem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti či sféry věcí na základě podobnosti vzhledu, rozměru, stavu či jiné vlastnosti, čímž vzniká nový význam vycházející z asociace“.88 Zmiňovaná podobnost může být zcela zjevná, stejně tak však může jednat pouze o asociaci představ. Primárním úkolem těchto metafor je právě konkretizace abstrakt, právě proto jsou často využívány v publicistice. Metafory můžeme rozdělit na tzv. metafory aktuální a metafory uzuální.
87
MLČOCH, Miloš. Několik poznámek k nejazykovým a jazykovým prostředkům v současném bulvárním a tzv. seriózním tisku. Naše řeč. 2002, 85(5). Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7698 88 REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s 140. ISBN 80-7178926-7.
34
U aktuálních metafor se nepřenáší pouze pojmenování, ale do určité míry i celý primární význam, jejich úkolem je neotřelé vyjádření a umožnění vnímání skutečnosti z nového úhlu.89 Originální, jedinečná a aktuální metafora by měla být srozumitelná a nemá vyžadovat velkou námahu při porozumění.90 Jako příklad můžeme uvést například spojení „fotbalový jízdní řád“, který opisuje rozpis fotbalových zápasů, případně „muži od svatého Floriána“, který naopak symbolizuje hasiče, u kterých je právě svatý Florián jejich patronem. Přestože metafory samy o sobě jsou oživením textu, které budí pocit aktualizovanosti, tak je třeba si dát pozor, aby při jejich nadměrném používání nedošlo k tzv. přesycení. Proti
metafoře
aktuální
stojí
metafora
uzuální.
U uzuálních metafor hovoříme o v systému jazyka již ustálených slovních spojení, nejčastěji se jedná o metafory vzniklé na základě formální příbuznosti. Typickým, zažitým příkladem může být například koleno (na trubce), kohoutek (vodovodní), noha (u stolu), uši (u hrnce) apod.91
C. Personifikace: Za zvláštní druh slovesných metafor považujeme personifikaci, tedy zosobnění. Neživým věcem se přisuzuje činnost živých bytostí, zejména lidí. Její funkcí je zživotnění, tedy zdynamizování textu.92 Termínem personifikace označujeme nejen proces tvorby výrazu, ale zároveň je personifikací pojmenován i výsledek zmiňovaného procesu.
89
Jilek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace, online text http://zurnalistika.upol.cz/jilek/psana.doc, s. 66. 90 PAVERA, Libor a František VŠETIČKA. Lexikon literárních pojmů: o kompoziční poetice českého dramatu. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 422 p. ISBN 80-718-2124-1. 91 Tamtéž. 92 BEČKA, Josef V a František VŠETIČKA. Česká stylistika: o kompoziční poetice českého dramatu. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 467 p. ISBN 80-200-0020-8.
35
Příklady personifikace z deníku Mladé Fronty Dnes: Celé Dejvice ohrožuje bakterie. Malé pošty přežijí. Vatikánské bance rostou zisky. Zdravotní pojišťovna chystá stěhování. Vodárny reagovaly pozdě.
D. Přirovnání: „Podkladem přirovnání je podobnost, a to nejrozmanitějšího druhu: podobnost v tvaru, barvě, velikosti, v duševní vlastnosti, v činnosti, účinku atd. Podobnost může být povšechná, ale častěji se týká jen některého dílčího znaku. Může být nápadná, ale též skrytá, může být trvalá, ale též míjivá, platná jen tehdy pro některou situaci, třeba i výjimečnou. Přirovnání též doplňuje nebo nahrazuje buď adjektivum, nebo příslovce, např. Je tichý jako pěna (doplňuje adjektivum). Přirovnání je vždy přibližné, proto nemůže být prostředkem přesného výrazu.“ 93 Přirovnání, tedy srovnávání neznámého se známým využíváme v textech za účelem dosažení vyššího stupně srozumitelnosti, názornosti. V publicistických textech přirovnání pomáhají lepšímu porozumění textu ze strany recipienta. Při využívání přirovnání je však třeba mít na paměti, že ne každý recipient disponuje stejným všeobecným přehledem, proto je vhodné vyhnout se přirovnáním, která jsou pochopitelná pouze pro specifický okruh lidí (například profesní, či zájmové skupiny). Přirovnání jsou často doprovázena výrazy jak, jako. Příklady:
93
Jako na houpačce
Jako domeček z karet
Jako uragán
Etc…
BEČKA, Josef V. Česká stylistika. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 467 p. ISBN 80-200-0020-
8.
36
E. Perifráze: Perifráze se řadí mezi obrazná pojmenování, jsou prostředkem nepřímého pojmenování, především v publicistických textech. Jedná se o obrazné pojmenování konkrétního člověk pomocí opisu. Prostředky perifráze mohou být z různých jazykových rovin, díky čemuž mají jasnou zábavní a aktivizační funkci. Jako příklad můžeme uvést následující: „země vycházejícího slunce“ je poměrně známé pojmenování
Japonska.
Proto
místo
toho,
aby
znění
článku
bylo:
„Japonsko zaznamenalo příliv turistů ze Spojených států“, můžeme najít větu se stejným vyzněním, ovšem právě s využitím perifráze. Podoba znění by pak byla: „Země vycházejícího slunce zaznamenala příliv turistů ze Spojených států“. Extrémem a přesycením by pak bylo „Země vycházejícího slunce zaznamenala příliv turistů z Nového světa.“
F. Frazeologická pojmenování: Frazeologické obraty mají původ především v lidové frazeologii, do publicistiky pronikají především vlivem hovorových projevů. Můžeme zde zařadit rčení, úsloví, pořekadla a přísloví. Publicistická frazeologie tvoří osobitou skupinu, do které řadíme frazeologická spojení vzniklá v publicistice nebo v oblasti politického či veřejného života,
v publicistice
jsou
maximálně
využívána.
Při
nadměrném
využívání
v publicistických textech se rychle tyto obraty automatizují, tím pádem začínají ztrácet schopnost plnit ovlivňovací funkci. 94 Příklady: ČSSD se utvrdila, že ani při obrovském propadu obliby netřeba házet flintu do žita. (házet flintu do žita) Pak už to šlo jak po másle: zopakoval jsem jim jejich teze a pak jsem přidal, že revoluce jsou lokomotivy dějin.
94
CHLOUPEK, Jan. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 294 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-042-3302-3.
37
(jít jako po másle) Byly by to pěkné dvě mouchy jednou ranou: prosadit kýžené předčasné volby a rozbít levicový blok, trefně nazvaný KSČSSD. (zabít dvě mouchy jednou ranou) Českem obchází strašidlo opoziční smlouvy, malým stranám běhá po zádech mráz. (mráz běhá po zádech) Paroubek byl (a je i v těchto dnech) sám jako kůl v plotě. (být sám, jako kůl v plotě)
3.4.2.4.2. Cizí slova V poslední době je publicistika kritizována kvůli vyšší frekvenci výskytu cizích slov v tisku, než je žádoucí. Tato frekvence je tak diskutovaným problémem. Přitom cizí slova jsou jedním ze zdrojů, které jsou nejvíce využívány při obohacování slovní zásoby. „Čeština (…) je pod trvalým tlakem cizích jazyků. V současnosti je zřejmý silný vliv angličtiny, přenášené do odborných výrazů i do běžné mluvy. Často se tak děje z prózy, ze snahy odlišit se, projevit znalosti nebo rádoby světovost (…).“ 95 Mnoho slov v českém jazyce je přejato z latiny či řečtiny, přičemž výhodou těchto výrazů je jejich mezinárodní srozumitelnost. Do novodobého jazyka nejvíce pronikají anglicismy a to do všech názvosloví. Jako příklad uveďme názvosloví sportovní(tenis, fotbal, basketbal, volejbal,..), technické (televize, radar, ..), filmové (happy end, dabovat), populární hudby (hit, big beat, song,..) či výpočetní techniky (software, hardware,..). Ve slovní zásobě však nalezneme i mezinárodní cizí slova, pro která v češtině nenalezneme žádné jiné ekvivalenty (technika, prezident). 96 95
BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001, 390 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-859-4767-6.
38
V publicistických textech se však doporučuje užívat spíše než slova cizí (obzvláště ta, která jsem méně frekventovaná) slova domácí, případně cizí slova s všeobecně známým významem. Ale i u těch je třeba dbát na to, komu je text určen, jaká je cílová skupina čtenářů.
97
V současné době se však spolu s proměnou společnosti mění i rozsah a
složení slovní zásoby, proto užívání cizích slov je mezi čtenáři více akceptováno. 98
3.4.2.4. Inzerce „Reklamou rozumíme placenou formu neosobní, masové komunikace uskutečňující se prostřednictvím médií, jejímž cílem je informování spotřebitelů se záměrem ovlivnit jejich kupní chování.“99 Prostřednictvím periodického tisku je šířena reklama tisková, která působí slovem i obrazem. Jejím základem je inzerát, který má propagační záměr a chápán jako placené oznámení. Inzerce se dá dělit na tzv. Malého oznamovatele (stručné oznámení v podobě zpravodajství); Článkovou inzerci (rozsáhlejší text, často doplněn o fotografii či kresbu, může být začleněn mezi redakční obsah)100 a na Plošnou inzerci. Plošní inzerce je nejviditelnější, jedná se o textově-obrazový inzerát. V případě, že inzerát má podobu celostránkového provedení, ve kterém převládá obrazová složka, můžeme hovořit o inzerátu „plakátového typu“. Inzeráty jsou v tisku předkládány tisícům příjemců, pro inzerenty jsou tak inzeráty v periodickém tisku jedním z nejlevnějších způsobů, jak oslovit co nejširší publikum. Periodický tisk je navíc stále považován za jeden z nejdůvěryhodnějších druhů médií. Reklama v nich umístěná tak logicky rovněž disponuje větší důvěryhodností.
96
Tamtéž. BEČKA, Josef V. Česká stylistika. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 467 p. ISBN 80-200-0020-8. 98 KRAUS, Jiří. Čeština v období vzniku nových médií - předmět praktický. In: Český jazyk a literatura. 2006, roč. 56, č. 4, s. 176-187. ISSN 0009-0786. 99 SVĚTLÍK, Jaroslav. Marketing a reklama. 1. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2003. 170 s. ISBN 8073181401. 100 HORŇÁK, Pavel. Reklama: teoreticko-historické aspekty reklamy a marketingovej komunikácie. Vyd. 1. Zlín: VeRBuM, 2010, 318 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 978-80-904273-3-4. 97
39
V posledních letech se tisk však stal ve velké míře existenčně závislý právě na příjmu z reklamních ploch, což je příčinou přehlcení tisku reklamou. Přehlcení tisku inzeráty může vést k situaci, kdy samotní čtenáři je začnou kvůli nadměrnému množství přehlížet. Přibývající reklamní plochy v tiskovinách pak ubírají místo skutečnému zpravodajství. 3.4.2.5. Délka příspěvku U zpravodajských příspěvků můžeme vypozorovat zkracování materiálů. Nelze však říci, že by tak přibývalo témat. Většinou totiž články ustupují většímu formátu fotografií a rovněž jejich počtu. Tyto fotografie, přestože zabírají poměrně velký prostor, často nenesou žádnou informační hodnotu. Na titulní stránce často nalezneme pouze část článku, který má za úkol nalákat na pokračování na dalších stranách listu, často jsou opatřeny nepřiměřeně velkým titulkem.
40
PRAKTICKÁ ČÁST 1. Výzkumný problém Média nám každodenně představují události jak z domova, tak z celého světa. Mladá fronta DNES, která je stěžejním médiem této diplomové práce, se řadí mezi média tištěná, konkrétně ji můžeme označit jako deník, vycházející v rámci České republiky celoplošně. Sám titul se prezentuje jako „jediné seriózní médium v České republice“, které má za úkol podávat „pravdivý a plnohodnotný obraz o světě, ve kterém žijí jeho čtenáři. Součástí tohoto obrazu musí být aktuální a kvalitní zpravodajství.“101 Na druhou stranu však v interní příručce upozorňuje na to, že rozhodně nejsou osvětovou institucí. Což už samo o sobě vybízí k otázce, zda by cílem média, které si stanovilo výše zmíněný úkol, neměla být právě osvěta jejich čtenářů. Druhým faktorem, který by sám o sobě mohl způsobit úpadek kvality poskytovaných informací je nástup infotainmentu. Ten s sebou přináší zvýšený počet zábavních prvků na úkor informační složky zpravodajství.
2. Výzkumy infotainmentu Infotainment sám o sobě je již dekády probíraný jev. Kvůli jeho komplexnosti však nalezneme velmi málo výzkumů tohoto fenoménu. Většina prací z toho mála, které se zabývají fenoménem posilování zábavnosti na úkor informační hodnoty, staví spíše na pozorování a historickém výkladu. První empirické studie, které mohou být použity pro sledování zábavy, se tak objevují až v 80. letech.
101
MAFRA A.S. MAFRA: Mediální skupina [online]. 2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: www.mafra.cz
41
Například v roce 1985 mediologové Nimmo a Combs při zkoumání zpravodajství o katastrofách určili čtyři způsoby, které jsou novináři využívány při vytváření zpráv.102 Těmi způsoby jsou:
Populistický/senzační, který se zaměřuje na dramatické jevy
Elitistický/faktický, který racionálně informuje o komplexní situaci
Primitivní/didakticky, který zbavuje problém komplexity a zjednodušuje ho
Pluralistický/feature přistup, který rámuje informaci charakteristickými rysy do širšího kontextu
Podobné dělení pak použila také Doris Graberová, při výzkumu editorské rutiny. Infozábavu
zde
definovala
populistickému/senzačnímu.
jako
Problém
přechod těchto
z
faktického/feature
kategorii
ale
spočívá
stylu
k
v jejich
subjektivitě.103 Mezi mediology, kteří se podrobně věnují infozábavě, patří především Nizozemci, kteří se od 90. let aktivně věnují vyvíjení metod pro její zkoumání. Z pohledu infozábavy byla například zkoumána nizozemská předvolební kampaň v roce 1994.104 Škála infozábavy byla rozlišena v kategoriích (styl, téma, formát, od informačního po zábavní přístup). V této práci došli však k závěru, že infozábava se stává relevantní součástí veřejné debaty. Není však pravidlem, že kvalita infozábavy musí být přítomností infotainmentu nutně ovlivněna negativně – platí však v případě, že není jediným informačním zdrojem. „Talk show může být více informativní než zprávy a programy o občanských záležitostech a soukromé televize nemají nezbytně blíže k zábavě, když jde o portrétování politiky.“ Mediolog Paul Verhoven si jako způsob zkoumání infotainmentu vybral proměnu profesních a sociálních kategorií v určitých typech pořadů. Na holandských pořadech, 102
HINCKLEY, Katherine A. Nightly Horrors: Crisis Coverage in Television Network News. By Dan
Nimmo and James E. Combs. (Knoxville. The Journal of Politics. 1986, 48(02): 485-. DOI: 10.2307/2131113. ISSN 0022-3816. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2131113 103 Na projektu Graberové pracovali tři kodéři, desetina materiálu byla kódována dvojmo a reliabilita podle jejího vyjádření „neklesla pod 75 procent“. 104
BRANTS, Kees. Who´s afraid of Infotainment? European Journal of Communication. 1998, vol. 13,
42
zaměřených na medicínu, ukazuje, jak za čtyři dekády infotainment vytlačil doktory z odborných pořadů, na úkor obyčejných lidí, tedy potenciálních pacientů. Ovšem za nejkomplexnější holandskou analýzu infotainmentu můžeme považovat studii o nárůstu senzacionalismu v nizozemské televizi v 90. letech.105 Podobně jako u Graberové je však poněkud sporná reliabilita. Respektive, je k zamyšlení, zda dynamicky fenomén můžeme postihnout věrně kódováním počtu výkřiků či potlesků ve zprávách. Přestože se výše uvedené výzkumy liší svým zaměřením, jejich společným pojítkem je předpoklad, že politická informace se k příjemci dostává ve stále interpretativnější, případně emocionálnější podobě. Správnost
tohoto předpokladu se podařilo
v americkém prostředí potvrdit chicagskému profesorovi komunikaci na Illinoiské univerzitě Kevinu Barnhurstovi. Zaměřuje se nejen na jednotlivé projevy infotainmentu, ale v historické perspektivě na příklad amerických médií prokazuje, že hlavní změnou ve zpravodajské nabídce médií, které se hlásí k tradici zpravodajské seriózní žurnalistiky, je posun od informování k interpretaci. Volnější intepretace tak vytváří prostor pro zábavní prvky. Vypozoroval také změnu role novináře směrem od informativní k interpretativní. Novinář často plní roli vypravěč, což platí nejen u tištěných médií, ale i u televizního či rozhlasového vysílání. Právě u vysílání navíc můžeme vypozorovat prudký nárůst debat novinářů mezi sebou, kdy dokonce jeden může zastupovat roli experta na danou problematiku či zdroje. Zásadním výsledkem Barnhurstova výzkumu je ovšem poukázání na to, že nárust infotainmentu je podmíněn právě posunem od informativního k interpretativnímu sdělování; tím zároveň zkoumání infotainmentu ukotvuje.
3. Cíl výzkumu Výzkum má za úkol zmapovat výskyt prvků infotainmentu v Mladé frontě DNES a porovnat jejich četnost před deseti lety a nyní. Zajímá nás, jak se zvýšil výskyt vybraných formálních i obsahových prvků, které jsou považovány za indikátory
105
VETTEHEN, P. H. Research Note: Sensationalism in Dutch Current Affairs Programmes 1992-
2001. European Journal of Communication. 2006, 21(2): 227-237. DOI: 10.1177/0267323105064047. ISSN 0267-3231. Dostupné z: http://ejc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0267323105064047
43
infotainmentu. V závislosti na výsledcích výzkumu bychom měli být schopni říci, jaký nárůst infotainmentu zaznamenalo zkoumané médium a tím pádem určit, zda koncept pronikání zábavy do zpravodajství lze aplikovat i na Mladou frontu Dnes.
4. Aplikované metody výzkumu Vzhledem k tomu, že naším cílem je zjistit vývoj jistého trendu v čase, zvolila jsem výzkum longitudinální, konkrétně komparací vybraného týdne v roce 2005 a stejného období v roce 2015. Výhodou tohoto výzkumu je možnost sledovat změny a porovnat měnící se charakteristiky daného média. Za nevýhodu můžeme považovat možnost zkreslení individualitou výzkumníka, který je ovlivňován vlastním endoceptem.106 Zvolenou výzkumnou technikou je pak kvantitativní obsahová komparativní analýza, prováděná pomocí statistického programu. Obsahová analýza se snaží o klasifikaci textového materiálu. Při zkoumání prostředků masové komunikace patří jednoznačně mezi nejvíce využívanou techniku zkoumání, která je urychlována a usnadňována díky neustále se rozvíjejícím se technologiím a online archívům. Měření vztahů proměnných jsou pak prováděny statistickými metodami. Na základě výsledků pak můžeme určit, zda se predikované vztahy ukázaly jako pravdivé. V případě, že ano, potom můžeme potvrdit hypotézu a tím podpořit již predikované teorie. V opačném případě může být teorie naopak zpochybněna. 107 Jelikož je výzkum prováděn ve dvou různých časových úsecích (rok 2005 a rok 2015), můžeme metodu označit rovněž jako komparační. Pomocí srovnávací analýzy můžeme zaznamenat jevy, případně věci, které byly do té doby považovány za přirozené. V našem případě tak může pomoci lépe pochopit proměny a odlišnosti daného média v čase. 108
106
Jedná se o osobnostní fond, který je tvořen vzpomínkami, zkušenostmi, vědomostmi. Tento fond ovlivňuje pohled, kterým nahlížíme na svět. 107 NEUENDORF, Kimberly A. The content analysis guidebook: Sensationalism in Dutch Current Affairs Programmes 1992-2001. European Journal of Communication. 2006, 21(2): 227-237. DOI: 0761919775. ISSN 0267-3231. Dostupné z: http://ejc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0267323105064047 108 HALLIN, Daniel C a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. European Journal of Communication. 2006, 21(2): 227-237. DOI: 978-80-7367-377-2. ISSN 0267-3231. Dostupné z: http://ejc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0267323105064047
44
5. Výběrový soubor Pro účely diplomové práce bylo nezbytné zvolit období, které bude sloužit ke komparaci v roce 2005 a 2015. Vybrala jsem si týden z každého roku, což je nejkratší možné období, za které je možné získat data ze všech obměn vydání deníku, tj. od pondělního vydaní po sobotní. Při výběru týdne jsem se zaměřila na naleznutí průměrného týdne v roce – tj. týdne, kdy zpravodajství není ovlivněno žádnými volbami (ať už parlamentními, prezidentskými, do evropského parlamentu aj.), významnými sportovními událostmi (Olympijské hry, Mistrovství světa), živelnými katastrofami, neštěstími (letecké aj.), či například svátky (období Vánoc či Velikonoc). Zároveň jsem vyloučila možnost zkoumání týdne v tzv. okurkové sezóně.109 Výše zvoleným parametrům nakonec odpovídal třetí týden v lednu, konkrétně tak byla zkoumána čísla vycházející 12.-7. ledna 2015 a 10.-15. ledna 2005. Ačkoliv ani v jednom ze zmiňovaných týdnů nedošlo k ničemu ze zvýše zmíněného, je třeba dodat, že týden v lednu 2005 byl ještě ovlivněn zničující vlnou tsunami, která zasáhla jihovýchodní Asii. V týdnu 2015 naopak ještě doznívaly zprávy z útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo ve Francii. K práci s výše zmíněnými čísly jsem se pak dostala prostřednictvím Knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a Moravské zemské knihovny v Brně, které ve svých archívech zpřístupňují čísla Mladé fronty Dnes od roku 1990 do současnosti jako povinný výtisk.110 Výběrovým souborem z daného čísla pak byly články ze sešitu označeného písmenem A, který poskytuje čtenářům domácí a zahraniční zpravodajství, a je tak shrnutím těch nejpodstatnějších událostí daného období. Analytickou jednotkou výzkumu tak byl každý příspěvek, obsažený v sešitu A. Důvodem pro výběr zmiňovaného sešitu je fakt, že ačkoliv některé sešity mohly projít během let proměnou, tento sešit zůstal ve stejné podobě jako před deseti lety. Stále platí, že v tomto sešitě jsou čtenáři zpřístupněny nejdůležitější informace z domácího i zahraničního zpravodajství. Proměna ostatních sešitů, případně absence některých z nich by na druhou stranu mohl výzkum limitovat. 109
Okurkovou sezónou je nazýváno období letních prázdnin (mimo školáků má prázdniny i český a evropský parlament, v kultuře jsou tzv. divadelní prázdniny ), které se vyznačuje minimální výskytem společensky významných událostí. Už léta se toto období vyznačuje zvýšeným počtem různých senzačních zpráv, událostí ze života celebrit atd. 110 Zákon č. 46/2000 Sb., O právech a povinnostech při vydávání periodického tisku stanovuje příjemce povinných výtisků, mezi které patří i výše zmíněné knihovny.
45
V každém sešitě, respektive článku, jsme pak měřili indikátory, které byly nezbytné k zodpovězení stanovených výzkumných otázek. Výběrový soubor je tak tvořen celkem 279 příspěvky, z toho 182 z roku 2005 a 97 z roku 2015.
6. Výzkumné otázky a hypotézy
6.1. Hlavní a vedlejší výzkumné otázky Na základě teoretické části, ve které jsem si vymezila pojem infotainmentu, spolu s jeho charakteristikami, ať už se jedná o prvky formální či obsahové, které se vyskytují v médiích nejčastěji, jsem si nastolila základní a vedlejší výzkumné otázky. Hlavní výzkumná otázka: Jak se proměnilo zpravodajství Mladé Fronty Dnes co do podílů infotainmentových prvků mezi lety 2005 a 2015? Vedlejší výzkumná otázka 1: Jak se proměnila formální stránka deníku v průběhu minulých deseti let v souvislosti s přítomností infotainmentových prvků? Vedlejší výzkumná otázka 2: Jak se proměnila obsahová stránka deníku v průběhu minulých deseti let v souvislosti s přítomností infotainmentových prvků?
6.1.1. Formální stránka deníku v letech 2005 a 2015 V souvislosti s infotainmentem je zmiňováno mnoho formálních prvků. Z těch nejčastěji skloňovaných, které mají vliv na proměnu formátu novin, vzpomeňme například větší množství inzertní plochy. Nelze opomenout ani zkracování – ať už novinových titulků, či přímo celých zpravodajských příspěvků.111 Při formulování výzkumných otázek jsem vycházela z teoretické části práce, konkrétně z kapitoly 3.4.2. První výzkumná otázka vznikla v návaznosti na domněnku, že text ustupuje fotografii. Druhou otázku jsem si položila za účelem zodpovězení, zda skutečně dochází k jejich zkracování a zjednodušování. Titulek má za úkol informovat o povaze článku, v samotné Příručce je jasně řečeno, že titulek by neměl být poutat pozornost něčím, co není pravda. Zkracováním titulků však ubývá množství informací v nich obsažených, tím pádem by mohl vznikat prostor pro nejasnosti, případně k rozdílným výkladům. 111
Celkový výčet formálních prvků infotainmentu – viz kapitola 3.4. Indikátory infotainmentu v tisku.
46
První výzkumnou otázku, zda text ustupuje fotografii, by pak měly podpořit hypotézy formulované v rámci třetí výzkumné otázky. Menší počet článků v jednotlivých vydáních by nutně nemusel znamenat, že obrazová složka dostává větší prostor než složka textová. Nižší počet by mohl být rovněž zapříčiněn delšími články. Komplexnější pohled na poměr textové a obrazové složky ještě doplní zjištění, zda se proměnila inzerce.
VO1: Jak se v MFD během let 2005 a 2015 změnil počet článků na sešit? H1: Předpokládáme, že průměrný počet článků na sešit je vyšší v roce 2015, než byl v roce 2005. VO2: Jakou proměnou prošly novinové titulky v průběhu deseti let? H2: Předpokládáme, že se snížil počet složených titulků. H3: Předpokládáme, že se snížila průměrná délka titulku.
VO3:
Jak
se
změnilo
užívání
fotografie
v MFD
v roce
2005
a
2015?
H4: Předpokládáme, že se zvýšil počet článků, doprovázených více než jednou fotografií. H5: Předpokládáme, že se zvýšil podíl fotografické složky.
VO4: Jak se změnila inzertní složka deníku? H6: Předpokládáme, že se podíl inzerce v deníku zvýšil.
6.1.2. Obsahová stránka deníku v letech 2005 a 2015 Ani výčet obsahových prvků infotainmentu není nijak krátký.112 Podle Škodové a Červenky je vnímání relativní důležitosti tématu publikem ovlivňováno množstvím
112
Celkový výčet obsahových prvků infotainmentu – viz kapitola 3.4. Indikátory infotainmentu v tisku.
47
mediálních sdělení, které se na toto téma vyskytuje.113 Z těch prvků, které jsem si
vydefinovala v rámci diplomové práce, jsem proto pro výzkum vybrala ty, u kterých se domnívám, že právě jejich poměr může u čtenáře ovlivňovat vnímání jejich důležitosti. Zajímalo především, jestli politické a ekonomické zpravodajství zastupuje stále stejný poměr, jako v roce 2005. Nárůst negativismu je často zmiňován jako jedna z obsahových proměn zpravodajství, proto další výzkumná otázka měla zodpovědět, zda tímto typem proměny prošla i Mladá fronta DNES. Poslední výzkumná otázka měla nastínit provinčnost uveřejňovaných zpráv. VO4: Jakou proměnou prošlo složení témat v MFD?
H7: Předpokládejme, že politické zpravodajství ustupuje do pozadí. H8:Předpokládejme, že ekonomické zpravodajství ustupuje do pozadí. VO5: Jaký je podíl negativismu ve zpravodajství MF DNES?
H9: Předpokládejme, že počet negativních příspěvků je v roce 2015 vyšší, než v roce 2005. VO6: Jak se proměnil podíl zahraničního zpravodajství MFD v průběhu deseti let?
H10: Předpokládejme, že počet zpráv se zahraniční tématikou se snižuje.
6.2. Vyhodnocení hypotéz: 6.2.1. Hypotéza č. 1 H1:“ Předpokládáme, že průměrný počet článků na sešit je vyšší v roce 2015, než byl v roce 2005.“ První hypotéza vychází z výzkumné otázky „Jak se v MFD během let 2005 a 2015 změnil počet článků na sešit?“
113
(Škodová – Červenka 2008: 40). 48
Mezi často uváděné znaky infotainmentu patří i zkracování průměrné délky příspěvku. Pokud by docházelo ke zkracování délky příspěvku, teoreticky měl vzrůst počet článků, které se v daném čísle objevují. Operacionalizace: U každého příspěvku byly zaznamenány jeho identifikační proměnné. U každé jednotky tak můžeme zjistit, ze kterého roku pochází, ve který den vyšel a na které stránce A sešitu se nachází. Ze získaných proměnných pak můžeme určit, jaký počet článků vycházel v jednotlivých dnech a porovnat je v čase Rok
Průměrný počet článků na sešit
2005
30,3
2015
16
Tabulka 5 Průměrný počet článků a číslo
Z výše uvedené tabulky je patrné, že náš předpoklad se nepotvrdil. Celkový počet článků v sešitu A klesnul. Jestliže v roce 2005 jsme průměrně v každém čísle našli více, než třicet článků, v roce 2015 klesnul tento počet o celých 47,2 % a dostali jsme se na cca 16 článků na jednotlivé vydání. Pro zajímavost v rámci této hypotézy můžeme porovnat jednotlivé dny a určit, které dny v týdnu mají vzestupnou, nebo naopak sestupnou tendenci. V níže uvedené tabulce tak vidíme, u kterých dnů v týdnu jsme zaznamenali vzestupnou a u kterých sestupnou tendenci. Procenta pak vyjadřují nárůst, případně pokles průměrného počtu příspěvků v jednotlivých dnech. Den
Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
Tendence
-15,46 %
+43 %
-1,36 %
-16,05 %
+9,56 %
-29, 35 %
Tabulka 6 Průměrný počet příspěvků v jednotlivých dnech
Závěr: Hypotéza se nepotvrdila.
6.2.2. Hypotéza č. 2 H2: „Předpokládáme, že se snížil počet složených titulků.“ Při formulaci této hypotézy jsem vycházela z položené výzkumné otázky: „Jakou proměnou prošly novinové titulky v průběhu deseti let?“ Předpokladem je, že dochází k zjednodušování titulků a zároveň tak ustupuje množství titulků složených. 49
Operacionalizace: U každého článku, který byl zařazen do výběrového souboru, jsem klasifikovala titulek každé jednotky. Při kódování jsem zaznamenávala, zda titulek má podobu titulku jednoduchého, složeného, či jednoduchého s perexem.114 Složení titulků vypadalo ve zkoumaném období v roce 2005 a 2015 následovně: Rok
Titulek jednoduchý
Titulek složený
Titulek s perexem Celkem
2005
61,5 %
38,5 %
0
100 %
2015
47,9 %
5,2 %
46,9 %
100 %
Tabulka 7 Složení titulků v deníku
Z výše uvedených údajů, je na první pohled patrné, že počet složených titulků v roce 2015 výrazně klesnul. Za složené titulky pokládáme titulek, který obsahuje hlavní titulek, který nosí hlavní informaci, a dále nadtitulek a podtitulek. Používání jednoduchých titulků, které jsou uvedeny jednotnou velikostí a typem písma, sice procentuálně během deseti let kleslo, vzrostl však počet titulků s perexem. Tento typ titulků před deseti lety buď nebyl využíván vůbec, nebo minimálně, ve shromážděném vzorku se každopádně neobjevil. Titulky s perexem mají s titulkem jednoduchým společný rys, kterým je hlavní titulek, který disponuje právě výše zmíněným jednotným druhem písmem, čímž slouží k přehledné orientaci v článku. Perex, který informaci obsaženou v nadpisu rozvádí, pak je v podstatě součástí samotného textu. Čtenář si tak často ani neuvědomuje, že je titulku součástí, proto vnímá titulek jako jednoduchý. Níže uvedený graf obsahuje grafické vyjádření výše uvedené interpretace dat.
114
Perexem se rozumí krátký úvod článku, někdy je chápán jako podtitulek. Obsahuje krátký úvod do článku, působí jako „ochutnávka“. Často je využíván i anglický výraz lead.
50
70,00% 60,00% 50,00% 40,00%
Titulek jednoduchý Titulek složený
30,00%
Titulek složený2
20,00% 10,00% 0,00% Rok 2005
Rok 2015
Graf 1 Poměr složených a jednoduchých titulků
Závěr: Hypotéza se potvrdila.
6.2.3. Hypotéza č. 3 H3: „Předpokládáme, že se snížila průměrná délka titulku.“ Stejně jako předcházející hypotéza, i tato vychází z výzkumné otázky, která se snaží odpovědět na to, jak se změnily titulky v průběhu uplynulých deseti let. Tato hypotéza se pak konkrétně zabývá délkou titulku v roce 2005 a 2015. Operacionalizace: Každý článek, který byl součástí výzkumného vzorku, byl opatřen titulkem. Kromě toho, v jakém je titulek tvaru, mě rovněž zajímala jeho délka. Proto jsem u každého článku měřila počet slov v jednotlivých titulcích. Jednoduché titulky měly podobu (většinou) jedné věty. V případě, že titulek byl ve tvaru složeném, byl měřen jak hlavní titulek, tak i podtitulek. Na základě získaných dat pak bylo možné změřit, jakým průměrným počtem slov, titulky disponují.
51
Rok 2005
12, 55
Rok 2015
7, 32
Tabulka 8 Průměrná délka titulku
Z výše uvedené tabulky je patrné, že se průměrná délka titulku zvýšila. V roce 2005 měl novinový titulek průměrně 12, 55 slov, kdežto v roce 2015 to bylo už 7, 32 slov. Průměrná délka titulku se tak snížila o 41, 44 %. Závěr: Hypotéza se potvrdila.
6.2.4. Hypotéza č. 4 H4: „Předpokládáme, že se zvýšil počet článků, doprovázených více než jednou fotografií.“ Formulace této hypotézy vyšla z výzkumné otázky: „Jak se změnilo užívání fotografie v Mladé Frontě v roce 2005 a 2015?“ Impulsem k formulaci této otázky pak byly formální prvky, definovaná v teoretické části práce. Konkrétně se jednalo o prvky fotografie, a zároveň o prvek zkracování zpravodajského příspěvku. Předpokladem totiž je, že příspěvky ustupují fotografii. Operacionalizace: U každého článku, který byl zahrnut do výzkumného souboru, bylo zaznamenáno, jestli je kromě textu opatřen i fotografií. Kromě toho, jestli je doprovázen fotografií, mě zároveň zajímalo, jakou má fotografie podobu. Tradiční podoba novin byla černobílá, časem se však začaly v novinách objevovat i barevné prvky, kterých neustále přibývá. Proto mě zajímalo barevné provedení doplňující fotografie. Zároveň mě zajímalo, jestli jsou tyto fotografie doprovázeny popiskem, či se jedná o volně stojící prvek. Poslední zaznamenávanou informací pak bylo počet fotografií, vztahujících se k jednomu jednotlivému článku. Díky tomuto členění jsem pak byla schopna vypozorovat, jakými změnami prošla úloha fotografie. Rok
Přítomnost fotografie
Nepřítomnost fotografie
2005
48,4 %
51,6 %
2015
47,9 %
52,1 % 52
Tabulka 9 Přítomnost fotografie u článku
Tabulka uvádí, jaké procento článků bylo v roce 2005 a 2015 ne/doprovázeno fotografií. Z tabulky můžeme vyčíst, že jak v roce 2005, tak o deset let později, je procento článků, které jsou doprovázeny fotografií, téměř vyrovnané. Možná zajímavějším údajem by mohlo být srovnání, v jakém množství se fotografie vyskytovaly u jednotlivých článků. V roce 2005 byla drtivá většina článků doprovázena pouze jednou fotografií, tvořily celých 77,3 %. Články, které byly doprovázeny dvěma fotografiemi, pak tvořily 15,9 %. Články, které byly opatřeny třemi a více fotografiemi, tvořily 6% menšinu. Největší počet fotografií, které náležely ke článku, je 6. V roce 2015 pak počet článků, které doprovází pouze jedna fotografie, klesl na 54,3 %. Dvě fotografie jsou spojeny s 21, 7 % článků. 24 % pak tvoří články s třemi a více fotografiemi. I rok 2015 má svého rekordmana, kterým je článek, který doprovází celých 14 fotografií. Vezmeme-li si celkový počet použitých fotografií a množství článků, ve kterých jsou použity, můžeme u obou let získat průměrný počet fotografie na článek. Rok
Počet článků s fotografií
Počet fotografií
2005
88
119
2015
46
118
Tabulka 10 Počet fotografií na článek
Z výše uvedené tabulky je patrné, že počet fotografií narostl přímo enormně. Přestože celkový počet fotografií v jednotlivých letech je téměř stejný, počet článků klesl téměř o polovinu. Můžeme tak lehce dopočítat, že v roce 2005 byl průměrný počet fotografií na článek přibližně 1,35. V roce 2015 pak tento koeficient byl 2,57 fotografie na článek. Průměrný počet fotografií na článek tak během deseti let narostl téměř o devadesát procent. Zajímavým srovnáním by rovněž mohl být podíl barevných a černobílých fotografií. V roce 2005 sice už dominovala barevná fotografie, protože ze všech fotografií, použitých v průměru zkoumaného týdne, tvořila 68,13 %. Stále se však objevovaly i fotografie
černobílé,
jejichž
výskyt
se
pohyboval
na
úrovni
31,
86
%.
Naopak v roce 2015 je černobílá fotografie téměř raritou. Týden 2015 nabídl pouze dvě černobílé fotografie, které tak tvoří zanedbatelných 4, 16 %. Celých 95, 83 % fotografií je vyvedeno v barevném provedení. U barevné fotografie je větší šance, že zaujme oko 53
čtenáře, rovněž by využití barev opět mohlo jistým způsobem vyvážit absenci interaktivních prvků, neb barevnost dodává fotografii na dynamičnosti. Závěr: Hypotéza se potvrdila.
6.2.5. Hypotéza č. 5 H5: „Předpokládáme, že se zvýšil podíl fotografické složky.“
Předcházející hypotéza potvrdila, že se zvýšil počet článků, které jsou doprovázené fotografií. Rovněž se ukázalo, že i stoupá počet fotografií, které jsou spojeny s konkrétním článkem. To, že stoupá jejich počet, nemusí nutně znamenat i nárůst plochy, kterou zabírají. Abych zjistila, zda se proměnil i jejich formát, bylo nutností porovnat také jejích podíl ve vydání. Operacionalizace: U jednotlivých fotografií, které se objevily ve vydáních Mf DNES, probíhalo měření jejich rozměrů. U každé byla zaznamenána jejich šířka a délka, uvedená v milimetrech. Na základě šířky a délky lze pak u každé fotografie jednoduchým výpočtem vypočítat jejich obsah. Sečtením všech obsahů pak dostaneme celkovou plochu, kterou zabírala fotografie v rámci celého zkoumaného týdne. Podílem této plochy k celkové ploše deníku během zmiňovaného týdne pak dokážeme procentuálně vyjádřit, jaké procento zabírá vzhledem k celkové ploše deníku. Porovnáním těchto výsledků je možné potvrdit, či případně vyvrátit hypotézu, zda došlo ke zvýšení podílu fotografické složky. Na základě výše zmíněných kritérií jsem pak byla schopna dosáhnout následujících zjištění.
54
20% 18% 16% 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0% 2005
2015
Graf 2 Podíl fotografické složky
Fotografie v roce 2005 zabíraly přibližně 14 % celkové plochy deníku. V roce 2015 pak tato složka zaznamenala nárůst a tvoří více než 19 %. Můžeme tak určit, že prostor, který dostává fotografie v Mladé frontě DNES, relativně stoupl o více než 26 %. Závěr: Hypotéza se potvrdila.
6.2.6. Hypotéza č. 6 H6: „Předpokládáme, že se podíl inzerce v deníku zvýšil.“ Znění této hypotézy vycházelo z výzkumné otázky ve znění „Jak se změnila inzertní složka deníku?“ Jelikož příjmy plynoucí z inzerce jsou nedílnou součástí příjmu téměř každého média, dá se předpokládat, že se inzertní plochy zvětšují za účelem zvýšení těchto příjmů. Tento předpoklad byl impulsem pro vznik této hypotézy, na základě které by bylo možné potvrdit či vyvrátit, zda tento trend je přítomný i u zkoumaného média. Operacionalizace: U vydání v roce 2005 i 2015 mě zajímalo, jaké množství inzerátů je možné nalézt v jednotlivých vydáních, ale především mě zajímala plocha, která inzerátům náleží z celkové plochy deníku. Proto u každého inzerátu byl měřen jeho rozměr, konkrétně jeho výška i šířka, vše v milimetrech. Postup byl podobný jako u předcházející hypotézy. Na základě získaných údajů byl proveden výpočet obsahu jednotlivých 55
inzerátů. Plocha, která náleží inzerátům, pak byla porovnána s celkovou plochou deníku. 20,00% 18,00% 16,00% 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00% 2005
2015
Graf 3 Podíl inzertní plochy
V roce 2005 tvořila celková plocha inzerce v deníku 17,9 %. Přestože předpokladem bylo, že v roce 2015 dojde k navýšení této plochy, opak byl pravdou. Plocha inzerce klesla a tvořila pouze 13,9 %. Závěr: Hypotéza se nepotvrdila. 6.2.7. Hypotéza č. 7 H7: „Předpokládejme, že politické zpravodajství ustupuje do pozadí.“ Znění čtvrté hypotézy vychází z výzkumné otázky, která je formulována následovně: „Jakou proměnou prošlo složení témat v MFD?“ Obsahová proměna zpravodajství je jedním z klíčových rysů infotainmentu. Jak již bylo vysvětleno v kapitole 5.4.1., důvody, proč tomu tak je, můžou být různé. Předpokladem je, že seriózní témata jako politika nebo ekonomika ustupují do pozadí a stále větší prostor dostávají témata, která nejsou až tak společensky významná.
56
Operacionalizace: Každý článek byl zařazen do tematických, předem stanovených okruhů. Těmito okruhy byly politika, ekonomie, kultura, zdravotnictví, školství, armáda, sport, životní prostředí, životní styl a zábava Samozřejmě bylo nezbytné si vyčlenit, která podtémata spadají do výše zmíněných okruhů. Politickým zpravodajstvím se rozumí zprávy, které se týkají ať už domácí nebo zahraniční politické scény. Spadá zde například činnost institucí politické scény, politických stran, obecní a komunální politika, mezinárodní vztahy a smlouvy atd. Do ekonomického zpravodajství pak spadají informace o vývoji finanční politiky, o činnosti bankovního sektoru, týkající se inflace, mezd, nezaměstnanosti nebo kurzů měn. Do kultury řadíme jak vyšší kulturu, do které řadíme divadlo, vážnou hudbu, literaturu či výtvarné umění, tak moderní, populární kulturu, do které spadá populární hudba, festivaly, film. Sektorem zdravotnictví se rozumí zdravotní péče, zprávy o léčbách či prevenci nemocí. Do školství spadají veškerá témata, týkající se školství na základní, střední i vysoké úrovní, celoživotní vzdělávání, školský systém celkově. Do bezpečnosti spadají veškeré složky bezpečnostního systému i kriminální činnosti – například přepadení, ohrožení na zdraví apod. Životním prostředím se rozumí veškerý ekosystém a infrastruktura. Do poslední kategorie spadají různé zajímavosti a kuriozity, příběhy ze života lidí – ať už obyčejných nebo celebrit. Dále tam řadíme témata jako věda, technika a celkově je zastřešována pod názvem „životní styl a zábava.“ Na základě tohoto rozdělení pak bylo možné pozorovat směr, kterým se jednotlivé okruhy vyvíjely, a jaká témata zaznamenala nárůst nebo naopak pokles. Zprávy s politickou tématikou zaznamenaly mírný nárůst, přestože hypotéza předpokládala opak. V lednu 2005 se zabývalo tímto tématem přibližně 21,8 % zpráv. Naopak v lednu 2015 to bylo celých 24,23 %.
57
24,50% 24,00% 23,50% 23,00% 22,50% 22,00% 21,50% 21,00% 20,50% 2005
2015
Závěr: Hypotéza se nepotvrdila.
6.2.8. Hypotéza č. 8 H8: „Předpokládejme, že ekonomické zpravodajství ustupuje do pozadí.“ Pátá hypotéza vycházela ze stejné výzkumné otázky jako hypotéza čtvrtá, tj. „Jakou proměnou prošlo složení témat v MFD?“ Operacionalizace: Tak jako výzkumná otázka, i operacionalizace probíhala u čtvrté hypotézy stejně. Opět došlo k rozdělení článků dle jejich tematického zaměření podle klíče, který je uveden u předchozí hypotézy. Toto rozdělení umožnilo rozčlenit články podle témat a tak vypozorovat, jakou tematickou proměnou zpravodajství prošlo. Ekonomické zpravodajství zaznamenalo v průběhu deseti let pokles. V lednu 2005 tvořil podíl ekonomického zpravodajství v sešitu A 19,8 %. Naopak v lednu 2015 tvořil článků se stejnou tématikou pouze 13,6 % z celkového zpravodajství.
58
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00% 2005
2015
Závěr: Hypotéza se potvrdila.
6.2.9 Hypotéza č. 9 H9: „Předpokládejme, že počet negativních příspěvků je v roce 2015 vyšší, než v roce 2005.“ Naše hypotéza vychází z výzkumné otázky ve znění: Jaký je podíl negativismu ve zpravodajství Mladé Fronty? Souvisí s užitím konfliktu či dramatu. Bylo prokázáno, že negativní informace je relevantnější a lépe stravitelné,115 a že argumenty proti jsou přesvědčivější než argumenty pro.116
Operacionalizace:
U každé jednotky jsem se snažila určit, zda vyznívá zpráva pozitivně či negativně. Obzvláště u tohoto kódování je nezbytné zmínit, že je do jisté míry ovlivněno
115
DE VREESE, C. H., H. G. BOOMGAARDEN a H. A. SEMETKO. (In)direct Framing Effects: The
Effects of News Media Framing on Public Support for Turkish Membership in the European Union. Communication Research. 2011, 38(2): 179-205. DOI: 10.1177/0093650210384934. ISSN 00936502. Dostupné z: http://crx.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0093650210384934 116
Tamtéž. 59
subjektivním vnímáním výzkumníka. Proto jsem si stanovila požadavky, které by měla splňovat zpráva, aby mohla být zařazena do jedné, čí druhé kategorie. Jako pozitivní zpráva byla hodnocena zpráva, která popisovala událost, která má pozitivní dopad na život většiny; zpráva, která popisuje událost, způsobující všeobecné blaho; zpráva, která popisuje událost, která většinově vnímána jako radostná apod. Naopak jako zpráva negativní byla hodnocena zpráva, která informovala o vývoji stávající situace směrem k horšímu, zpráva; která působí všeobecný zármutek nebo zpráva, která informuje o událostech s negativním dopadem na život čtenářů. Zprávy, u kterých nebylo jednoznačné určit, do které kategorie spadá, ale nebylo u ní možné určit jednoznačný negativismus, byla zařazena do kategorie zpráv pozitivních.
Negativismus zpráv se projevoval ve sledovaném období následovně: Rok
Negativní zprávy
Pozitivní zprávy
Celkem
2005
48, 4 %
51, 6 %
100 %
2015
61, 5 %
38, 5 %
100 %
Tabulka 11 Podíl pozitivních a negativních zpráv v deníku
V roce 2005 byl poměr pozitivních a negativních zpráv poměrně vyrovnaný. Počet pozitivních zpráv dokonce o více než tři procenta převyšoval počet těch negativních. Za deset let ovšem došlo k razantní proměně, kdy najednou je četnost výskytu negativních zpráv dokonce o 23 % vyšší, než výskyt zpráv pozitivních. Náš předpoklad byl tedy bez pochyb správný. Pro zajímavost byla výsledná data dělena ještě regionálně, aby bylo patrné, zda negativismus převládá v domácím nebo zahraničním zpravodajství. Výsledná data jsou znázorněna graficky.
60
80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Negativní zprávy 2005 Negativní zprávy 2015 Pozitivní zprávy 2005 Pozitivní zprávy 2015 Domácí
Zahraniční
Graf 4 Podíl domácích a zahraničních zpráv
Z výše uvedeného grafu je patrné, že ať už se jedná o pozitivní nebo negativní zprávy, vždy z celkového počtu zpráv převládá zpravodajství domácí. Závěr: Hypotéza se potvrdila.
6.2.10. Hypotéza č. 10 H10: „Předpokládejme, že počet zpráv se zahraniční tématikou se snižuje.“ Formulace páté a poslední hypotézy vycházela z výzkumné otázky: Jak se změnilo zahraniční zpravodajství MFD v průběhu deseti let? Operacionalizace: Každý článek, spadající do výběrového vzorku, byl okódován buďto jako článek, který se zaměřuje na zahraniční zpravodajství, případně jestli se zaměřuje na zpravodajství domácí. Samozřejmě se vyskytují články, u kterých je kódování ztíženo výskytem jak zahraničních, tak českých aktérů. V tom případě členění probíhá dle toho, který region – buď Česká republika, nebo zahraničí – je danou událostí zasažen.
Př.: Čech zaútočil na italského ministra školství. 61
Ačkoliv hlavním aktérem je občan České republiky, zasaženo byla italský ministr. Jedná se tedy o zprávu zahraniční. Př.: Příliv uprchlíků ze Sýrie dorazil do Česka.
Region, který je ovlivněn výše zmiňovanou událostí - tedy migrací, je Česká republika a český národ. Proto je provinčnost této zprávy vyhodnocena jako domácí. Domácí zpráva = 1 Zahraniční zpráva = 2 Geografické rozložení zpráv bylo v letech 2005 a 2015 následující: Rok
Domácí zpráva
Zahraniční zpráva
Celkem
2005
58,8 %
41,2 %
100 %
2015
70 %
30 %
100 %
Tabulka 12 Podíl zpráv se zahraniční a domácí tématikou
Výše zobrazená tabulka znázorňuje procentuální výskyt domácích a zahraničních zpráv v letech 2005 a 2015. Protože na první pohled je zřejmé, že náš předpoklad o klesající tendenci zahraničního zpravodajství byl správný, zajímalo mě dále, která témata byla těmi „nejžhavějšími“ pro rok 2005 a 2015 ať na domácí nebo zahraniční scéně.
62
80,00% 70,00% 60,00% 50,00% Domácí zpráva
40,00%
Zahraniční zpráva 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 2005
2015
Graf 5 Podíl domácích a zahraničních zpráv
Na základě získaných dat nakonec vyplynulo, že u domácích zpráv nejvíce figurovala následující témata:
Ekonomika
Politika
Životní prostředí
U zahraničních zpráv to potom byly články, týkající se témat:
Politika
Zdravotnictví
Armáda
Závěr: Hypotéza se potvrdila.
63
7. Přehled výsledků výzkumu Cílem tohoto výzkumu bylo zmapovat, jakou proměnou prošlo zpravodajství v Mladé frontě Dnes v průběhu uplynulých deseti dnech. Konkrétně mě zajímalo, jestli přítomnost indikátorů infotainmentu, které jsem si vymezila v teoretické části práci, jsou přítomné i ve výše zmíněném médiu. A právě na základě poznatků, získaných v teoretické části práce, jsem definovala základní výzkumné otázky, na základě kterých jsem si stanovila hypotézy, které měly naznačit, zda předpoklad, že deník Mladá Fronta Dnes využívá při tvorbě svého zpravodajství prvky, díky kterým se tak stává atraktivnějším, správný. Sledované indikátory jsem si rozdělila do dvou základních skupin – obsahová hlediska a hlediska formální. Nutno podotknout, že nebyly sledovány všechny indikátory, které byly součástí teoretické části práce. Z indikátorů jsem vybrala ty, které byly v odborné literatuře zmiňovány nejčastěji. Indikátory, které byly zcela vynechány, jsou lingvistické prostředky využívané při psaní zpravodajských textů. U těchto indikátorů jsem preferovala příklady využití jednotlivých prostředků ze současných vydání deníku, které jsou již součástí teoretické části práce. Vzhledem k tomu, že slovní zásoba prochází proměnou a přizpůsobuje se společenskému vývoji, domnívám se, že bych nebyla schopna tyto ukazatele správně vyhodnotit. Jako příklad lze uvést následující: slova, která mohla být v roce 2005 považována za odborný termín, či dokonce za cizí, mohou být v současnosti běžným výrazem, používaným denně většinou čtenářů. Z tohoto důvodu jsem se zaměřila na prvky, které byly lépe měřitelné.
První hypotéza se věnovala počtu článků, které můžeme nalézt v jednotlivých vydáních v roce 2005 a 2015. Základní předpoklad byl následující: v teoretické části je jako jeden z indikátorů zmíněn trend zkracování zpravodajského příspěvku. Vycházela jsem z předpokladu, že jestliže se zkracuje délka zpravodajského příspěvku, měl by vzrůst počet v jednotlivých číslech. Domnívala jsem se, že se ustupuje investigativní žurnalistiky, je upuštěno od sáhodlouhých článků, které by čtenáře mohli nudit a přimět je tak noviny odložit. Měla jsem za to, že by redakce mohla volit spíše tzv. „kraťasy“, kde by témata nebyla popsána tak rozsáhle jako v roce 2005. Nárůstem kraťasů by logicky vzrostl celkový počet článků. Tento předpoklad vyvrátila hned první hypotéza. Druhá výzkumná otázka se týkala titulků, konkrétně jaké titulky jsou využívány nejčastěji. Předpoklad, že klesá počet složených titulků, byl správný. Zjistila jsem, že 64
ubývá klasických složených titulků, naopak přibývá jednoduchých titulků, které obsahují perex. Ať už s perexem nebo bez něj, jednoduché titulky byly zastoupeny v roce 2015 mnohem početněji, než titulky složené v roce 2005. Druhá hypotéza tak byla potvrzena. V souvislosti s proměnou typu titulků jsem se ve třetí hypotéze zaměřila přímo na jejich délku. Předpokladem bylo, že dochází ke zkracování titulků. Změřením jejich průměrné délky jsem byla nakonec schopna tuto hypotézu potvrdit. Dále jsem se věnovala fotografii ve zpravodajství Mf DNES. Jedním z často skloňovaných indikátorů je právě fotografie, která je údajně v tištěných médiích stále více využívána. Fotografie je totiž jedním z mála možností, jakým můžou tištěná média konkurovat televiznímu zpravodajství. Obrázek může přidávat na atraktivitě, přitáhnout publikum k jinak vizuálně strádajícímu médiu. V souvislosti s tímto trendem jsem zkoumala jednak průměrný počet fotografií, spojených s jedním článkem, a jednak celkovou plochu fotografie v deníku. První hypotézu k této výzkumné otázce jsem tak formulovala jako předpoklad, že se zvyšuje počet článků, které jsou doprovázeny pouze jednou fotografií. Tento předpoklad se nakonec ukázal jako správný. Stejně tak jsem se domnívala, že došlo k navýšení celkové plochy, kterou pokrývá fotografie. I tato hypotéza se nakonec potvrdila. Podobně jako u fotografií, i u inzerce mě zajímala celková plocha, kterou pokrývá v Mladé frontě DNES. A stejně jako u zmiňovaných fotografií jsem předpokládala, že plocha se zvětšila. Tady se však hypotéza nepotvrdila, plocha inzerce nejen, že se nezvětšila, ale naopak zabírá méně prostoru, než zabírala v roce 2005. Tato skutečnost může být následkem hospodářské recese v roce 2008, kdy došlo k největšímu poklesu světové ekonomiky od Velké hospodářské krize. Rovněž nástup digitálních médií jako dalšího prostředku pro inzerenty snižuje oblíbenost tisku jako inzertního prostoru. V dalších hypotézách jsem pak pozorovala obsahové proměny ve zpravodajství Mladé fronty DNES. Teorie, že politické a ekonomické zpravodajství vycházelo z teorie, že právě tato témata jsou odsunuta do pozadí, aby vytvořila prostor novým, oddychovějším a pro čtenáře stravitelnějším tématům. Tato teorie se potvrdila pouze u ekonomického zpravodajství, které zaznamenalo pokles. Naopak zpravodajství politické se vyskytovalo ve větší míře, než tomu bylo v roce 2005. Kdybychom pak sečetli procentuální výskyt politického a ekonomického zpravodajství, a souhrnně porovnali 65
jejich výskyt v roce 2005 a 2015, seznáme, že dohromady tvoří v roce 2015 menší složku zpravodajství, než tomu bylo v roce 2005, avšak jen o pouhé procento. Dalším pozorovaným jevem byl negativismus ve zprávách, který má podle různých teorií větší šanci zaujmout čtenáře. Podle výsledků získaných měřením četnosti negativních a pozitivních zpráv v roce 2005 a 2015, je si tohoto fakt vědoma i redakce Mladé Fronty Dnes, která v současnosti věnuje mnohem větší prostor, než tomu bylo v roce 2015. Další, a zároveň poslední otázka mého výzkumu zněla, jaký je podíl zahraničních a domácích zpráv. Předpokládala jsem, že se jejich počet snižuje, což se nakonec poměrně jednoznačně potvrdilo. Důvody, které za tímto můžeme hledat, mohou být různé. Kromě skutečnosti, že čtenáře spíše zaujme zpráva z domácího prostředí, která se jej nějakým způsobem přímo dotýká, může být dalším faktorem nákladnost zahraničního zpravodajství. Pro rozpočet českého média je přece jen výhodnější tvořit zprávy z domova, kde jsou náklady mnohem nižší, než u zpráv ze zahraničí. Dalším pozorovaným jevem byla přítomnost negativismu v příspěvcích, opírající se o o poznatky mediální teorie, že zprávy s větší mírou negativity jsou pro čtenáře atraktivnější. Proto byl porovnán poměr zpráv s pozitivní a negativní tématikou. Na základě tohoto srovnání bylo možné potvrdit, že zpravodajství skutečně zaznamenalo nárůst zpráv s negativním vyzněním. Poslední potvrzenou hypotézou pak byl předpoklad, že zpravodajství zaznamenává nárůst zpráv s domácí tématikou a zpravodajství zahraniční ustupuje do pozadí. To, že pro publikum je zpráva, která se ho nějakým způsobem dotýká a je mu lokálně blízká, se ukázalo jako pravdivá teorie a poslední hypotéza tak byla potvrzena. Přestože se většina hypotéz potvrdila, jsem si vědoma omezení, která s sebou tento výzkum nese. Jedním z nich je již zmiňovaná možná subjektivita výzkumníka. Každý jednotlivec má vlastní endocept, který ovlivňuje jeho vnímání světa. Nicméně jsem se při designování tohoto výzkumu snažila vycházet z ukotvených teorií, případně z již realizovaných výzkumů. Dalším možným omezením je zaměření na zpravodajství A listu. Jistě by stálo za úvahu zahrnout do výzkumu i ostatní listy a přílohy, avšak složení listů a příloh prošlo během uplynulých let velkou proměnou. Sešit A je tak v podstatě jinou složkou Mladé fronty DNES, která si zachovala svoji podobu.
66
Závěr V úplném úvodu práce bylo nutné ukotvit pozici Mladé fronty DNES v českém mediálním systému. Z tohoto důvodu se úvodní kapitoly věnují jak obecné funkci médií, tak i konkrétně médiím tištěným, do kterých spadá i Mf DNES. Pro lepší pochopení současné situace na českém trhu jsem nemohla opomenout vývoj médií po zlomovém roce 1989, který ovlivnil podobu médií, jak je známe dnes. Po obecném úvodu jsem se podrobněji věnovala zkoumanému médiu. Nezajímaly mne pouze obecné charakteristiky, ale hlavně způsob, kterým redakce tvoří zpravodajství. Velkým pomocníkem při vypracovávání těchto kapitol byla interní příručka Dobré noviny, díky které bylo možné nahlédnout „pod pokličku“ tvorby zpravodajství druhého nejčtenějšího deníku na českém trhu. Za klíčovou část teoretické části práce však považuji kapitoly, věnující se fenoménu infotainmentu. Zde považuji za nejcennější zjištění, že se jedná o komplexní fenomén, který je logickým důsledkem přirozeného vývoje médií. Tento vývoj zapříčinil proměnu řady formálních i obsahových charakteristik zpravodajství, přičemž řada těchto charakteristik, respektive jejich proměn, je považována právě za rys infotainmentu ve zpravodajství. Proto byly zmíněné charakteristiky rozebrány a doplněny o konkrétní příklady z Mladé fronty DNES. Na základě těchto charakteristik pak byly v empirické části práce položeny výzkumné otázky, na které jsem se snažila odpovědět potvrzením či vyvrácením stanovených hypotéz. Pomocí hypotéz jsem se pak snažila vyzkoumat, zda došlo k nárůstu prvků, jejichž výskyt je spojován s problematikou infotainmentu. Výsledem, který lze z hlediska infotainmentu považovat za nejvýmluvnější je značné navýšení využití fotografie. Ať už navýšení počtu fotografií, které jsou spojeny s jednotlivým článkem, tak celkové zvýšení plochy fotografie, kterou v rámci sešitu zabírá. Rovněž navýšení 67
počtu zpráv s domácí tématikou podporuje teorii, že čtenáře více zajímá zpráva, která se dotýká jeho života. Naopak za překvapivé považuji nepotvrzení předpokladu, že narůstá inzertní plocha v deníku. Nicméně jak bylo zmíněno v empirické části práce, proč tomu tak je, lze považovat důsledky ekonomické krize v roce 2008 a zároveň nástup nových médií. Tento trend nezvrátil ani částečný návrat inzerentů po roce 2013, kdy TV NOVA zvýšila sazby za reklamu, a řada reklamních zadavatelů se tudíř vrátila do printových médií. Vedle výsledků empirického výzkumu lze jako značný příklon k infotainmentu ze strany redakce Mf DNES považovat už jen úryvek z příručky, který považuje kvalitní text za ten, který přináší čtenáři maximum informací nebo zábavy“. Tímto tvrzením se potvrzuje sílící pozice čtvrté základní funkce komunikace, jíž je zábava. Nicméně prezentované závěry mají své, především metodologické, limity. Vzhledem ke komplexnosti problematiky se domnívám, že by bylo přínosné zpravodajství Mladé fronty DNES sledovat i nadále. Zajímavým výzkumem by v této oblasti mohla být podrobná kvalitativní analýza zpravodajských příspěvků, kde by byly rozebrány jazykové prostředky, které byly v této práci opomenuty, případně zaměření výzkumu na tzv. soft news, jako jsou různé zajímavosti, kuriozity, celebrity a další zprávy s nízkou mírou důležitosti. Jak bylo zmíněno již několikrát, jedná se o komplexní fenomén. Domnívám se, že je otázkou názoru, zda je využívání zábavních prvků ve zpravodajství dobré, anebo špatné. Přecházením od informování k infotainmentu je celosvětovým trendem, který není ojedinělou situací pouze v českém tisku, ale je čím dál více skloňovaným pojmem i v odborné literatuře, v souvislosti jak s tiskem, tak s televizním či rozhlasovým vysíláním. Média místo vyváženého zpravodajství často poskytují zpravodajství, které je pro publikum nejlépe stravitelné a nad kterým nepotřebuje příliš přemýšlet. Absolventi oboru informační studia a knihovnictví by svým zaměřením mohli být užitečným přínosem například na pozici zprávaře. Jako odborníci, zvyklí vyhledávat v odborných databázích, využívat vyhledávací jazyky a schopnost třídit informace, by mohli být oporou pro redaktory, kterým by se takto dostávalo podkladů z odborných zdrojů, které by mohly mít pozitivní vliv na kvalitu zveřejňovaných informací. 68
V poslední době se dokonce stává trendem oblast tzv. datové žurnalistiky, která využívá velké objemy dat v novinařině. Odborníci se tak věnují strukturování, čištění, interpretaci, případně vizualizaci dat. Datoví žurnalisté jsou ceněnou skupinou například v renomovaných zahraničních médiích, včetně respektovaného britského listu The Guardian. Využívání kvalitních strukturovaných dat by sice mohlo mít pozitivní vliv na kvalitu zpravodajství, nicméně je otázkou, zda časové limity a „uzávěrky“ umožňují redaktorům věnovat přípravě každého článku potřebný čas a energii. Nicméně se domnívám, že i přes veškerou snahu udržet serióznost tištěných médií, vidím největší budoucnost seriózního zpravodajství v nezávislých elektronických médiích. Elektronická média nejsou limitována časem, prostorem, ale především – alespoň potenciálně - žádným mediálním podnikem či vlastníkem. Informace, šířící se skrz nezávislá média, sociální média a blogy, navíc díky interaktivitě s publikem mohou případně zodpovídat na otázky, které publikum skutečně zajímají.
69
70
Použité zdroje: ALTHEIDE, DAVID L. Media Logic and Political Communication. Political Communication. 2004, 21(3): 293-296. DOI: 10.1080/10584600490481307. ISSN 1058-4609.
z:
Dostupné
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584600490481307 ARISTOTELES. Poetika. 1. vyd. Svoboda : Praha. 1996. s. 99. ISBN 80-205-0295-5. ARMIN SCHOLL, Rudi Renger. Journalismus und Unterhaltung: theoretische Ansätze und empirische Befunde. . Aufl. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2007, 191 stran. ISBN 35-311-5291-2. BARTOŠEK, Jaroslav a Helena DAŇKOVÁ. Žurnalistika a škola: příručka pro učitele mediální výchovy. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Václav Daněk, 2008, 207 s. ISBN 978-80254-3020-0. BARTOŠEK, Jaroslav. Jazyk žurnalistiky. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. 1997. s. 46. BARTOŠEK, Jaroslav a Barbara KÖPPLOVÁ. Úvod do studia žurnalistiky: studijní texty pro distanční studium. 2., přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 158 s. ISBN 80-244-0235-1. BEČKA, Josef V. Česká stylistika. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 467 p. ISBN 80200-0020-8. BEČKA, Josef V a František VŠETIČKA. Česká stylistika: o kompoziční poetice českého dramatu. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 467 p. ISBN 80-200-0020-8. BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 439 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-2473028-8.
BRANTS,
Kees
a
Peter
NEIJENS.
The
Infotainment
of
Politics. Political
Communication. 1998, 15(2): 149-164. DOI: 10.1080/10584609809342363. ISSN 1058-4609.
Dostupné
z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584609809342363 71
BRANTS, Kees. Who´s afraid of Infotainment? European Journal of Communication. 1998, vol. 13, no. 3, s. 315-335. BOSSHART, Louis. Information und/oder Unterhaltung? s. 18. In SCHOLL, Armin; RENGER, Rudi;BLOBAUM, Bernd (eds.). Journalismus und Unterhaltung. 1. vyd. Wiesbaden : VS Verlag furSozialwissenschaften, 2007. ISBN 3-531-15291-2. BRANTS, Kees. Who´s afraid of Infotainment? European Journal of Communication. 1998, vol. 13, BURNS, Lynette Sheridan. Žurnalistika: [praktická příručka pro novináře]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 186 s. ISBN 80-717-8871-6. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001, 390 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-859-4767-6. ČERVENKA, Jan. Agenda-setting: teoretické přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2008, 87 s. ISBN 978-807-3301-514. DE VREESE, C. H., H. G. BOOMGAARDEN a H. A. SEMETKO. (In)direct Framing Effects: The Effects of News Media Framing on Public Support for Turkish Membership in the European Union. Communication Research. 2011, 38(2): 179-205. DOI:
10.1177/0093650210384934.
ISSN
0093-6502.
Dostupné
z:
http://crx.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0093650210384934 CHLOUPEK, Jan a Jan HALADA. Stylistika češtiny: příručka pro učitele mediální výchovy. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 294 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-042-3302-3. GRYCZ, Ivo. Malý masmediálny slovník. 1. vyd. Bratislava: Kniha-Spoločník, 2000, 121
s.
ISBN
80-888-1413-8.
GUBACK, Thomas H. a Harold MENDELSOHN. Mass Entertainment. Journal of Aesthetic Education. 1968, 2(3): 147-. DOI: 10.2307/3331340. ISSN 00218510.
72
HALLIN, Daniel C a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. European Journal of Communication. 2006, 21(2): 227-237. DOI:
978-80-7367-377-2.
ISSN
0267-3231.
Dostupné
z:
http://ejc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0267323105064047 HINCKLEY, Katherine A. Nightly Horrors: Crisis Coverage in Television Network News. By Dan Nimmo and James E. Combs. (Knoxville. The Journal of Politics. 1986, 48(02):
485-.
DOI:
10.2307/2131113.
ISSN
0022-3816.
Dostupné
z:
http://www.jstor.org/stable/2131113 HORŇÁK, Pavel. Reklama: teoreticko-historické aspekty reklamy a marketingovej komunikácie. Vyd. 1. Zlín: VeRBuM, 2010, 318 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 978-80-904273-3-4. HVÍŽĎALA, Karel. Moc a nemoc médií: rozhovory, eseje a články 2000-2003. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2003, 268 s. ISBN 80-865-6970-5. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 17 – 18.ISBN 978-807-3672874. JIRÁK, J. Masová média a česká společnost po roce 1989. In: 10 let v českých médiích. 2005. s. 20.
JÍLEK, V. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 2009. s. 46. JÍLEK, Viktor. Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. [online]. Dostupné z:http://zurnalistika.upol.cz/jilek/psana.doc KRAUS, Jiří. Čeština v období vzniku nových médií - předmět praktický. In: Český jazyk a literatura. 2006, roč. 56, č. 4, s. 176-187. ISSN 0009-0786.
LASSWELL, Harold. The Structure and Function of Communication in Society. The Communication of Ideas. 1948 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009, s. 185. ISBN 9788073675745. 73
MLČOCH, Miloš. Několik poznámek k nejazykovým a jazykovým prostředkům v současném bulvárním a tzv. seriózním tisku. Naše řeč. 2002, 85(5). Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7698
NEUENDORF, Kimberly A. The content analysis guidebook: Sensationalism in Dutch Current Affairs Programmes 1992-2001. European Journal of Communication. 2006, 21(2):
227-237.
DOI:
0761919775.
ISSN
0267-3231.
Dostupné
z:
http://ejc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0267323105064047
OSVALDOVÁ, Barbora. Zpravodajství v médiích: [praktická příručka pro novináře]. 2., upr. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 144 s. ISBN 978-802-4618-999.
OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace: příručka pro učitele mediální výchovy. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-80-7277-266-7.
PAVERA, Libor a František VŠETIČKA. Lexikon literárních pojmů: o kompoziční poetice českého dramatu. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 422 p. ISBN 80-718-2124-1.
PATTERSON, Philip a Lee WILKINS. Media ethics: issues and cases. Eighth edition. xxii, 308 pages. ISBN 007352624x.
POTTER, W. Media literacy. 6th ed. London: Sage Publications, 2013, xxi, 423 p., [98] various pages. ISBN 9781452206257-. REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s 140. ISBN 80-717-8926-7. SCHELLMANN, Bernhard. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Vyd. 1. Praha: Europa-Sobotáles, 2004, 482 s. ISBN 80-86706-06-0.
74
SCHULZ, Winfried. Analýza obsahu mediálních sdělení. 2., přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2004, 149 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, 2. ISBN 80-246-0827-8.
SCHUDSON, Michael. Social Origins of Press Cynicism in Portraying Politics. American Behavioral Scientist. 1999, vol 42, no. 6, s. 1000. SVĚTLÍK, Jaroslav. Marketing a reklama. 1. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2003. 170 s. ISBN 8073181401. SVOBODOVA, Ivana . Závěr jako na hokeji. ODS v útoku, ČSSD bránila. Mladá fronta Dnes. 9. 2. 2008. s. 1.
TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 191 stran. ISBN 80736-7096-8. VETTEHEN, P. H. Research Note: Sensationalism in Dutch Current Affairs Programmes 1992-2001. European Journal of Communication. 2006, 21(2): 227-237. DOI:
10.1177/0267323105064047.
ISSN
0267-3231.
Dostupné
z:
http://ejc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0267323105064047
WEAVER, David H., H. G. BOOMGAARDEN a H. A. SEMETKO. A Review of: “ Diffusion of the News Paradigm 1850–2000 , edited by Svennik Hoyer and Horst Pottker”. Political
Communication.
10.1080/10584600701313165.
ISSN
2007, 24(2): 1058-4609.
217-219. Dostupné
DOI: z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584600701313165
WRIGHT, Charles R. Functional Analysis and Mass Communication. Public Opinion Quarterly. 24(4): 605-. DOI: 10.1086/266976. ISSN 0033362x. Dostupné z: http://poq.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1086/266976
75
Seznam tabulek: Tabulka 1 Průměrný prodaný náklad deníků v roce 2012 .............................................. 11 Tabulka 2 Struktura čtenářů podle věku ......................................................................... 14 Tabulka 3 Struktura čtenářů podle pohlaví ..................................................................... 14 Tabulka 4 Struktura čtenářů podle dosaženého vzdělání................................................ 14 Tabulka 5 Průměrný počet článků a číslo ....................................................................... 49 Tabulka 6 Průměrný počet příspěvků v jednotlivých dnech ........................................... 49 Tabulka 7 Složení titulků v deníku ................................................................................. 50 Tabulka 8 Průměrná délka titulku ................................................................................... 52 Tabulka 9 Přítomnost fotografie u článku ...................................................................... 53 Tabulka 10 Počet fotografií na článek ............................................................................ 53 Tabulka 11 Podíl pozitivních a negativních zpráv v deníku ........................................... 60 Tabulka 12 Podíl zpráv se zahraniční a domácí tématikou ............................................ 62
76
Seznam grafů: Graf 1 Poměr složených a jednoduchých titulků ........................................................................ 51 Graf 2 Podíl fotografické složky ................................................................................................. 55 Graf 3 Podíl inzertní plochy ........................................................................................................ 56 Graf 4 Podíl domácích a zahraničních zpráv .............................................................................. 61 Graf 5 Podíl domácích a zahraničních zpráv .............................................................................. 63
77
