DIGLOSIE V MEZINÁRODNÍCH FIRMÁCH?
Datum konání: 24. dubna 2015 Místo konání: Zasedací místnost děkanátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Název přednášky: Diglosie v mezinárodních firmách? Přednášející: prof. Marek Nekula Počet účastníků: 28 Zpracovali: Moudrá Libuše
V pátek 24. dubna 2015 se v zasedací místnosti děkanátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity konala další z mnoha přednášek externích odborníků. Tentokrát mezi nás zavítal profesor Marek Nekula z Řezna, který četné skupině posluchačů představil koncept diglosie a jeho aplikaci na českou jazykovou situaci a v návaznosti na Kremnitzovy studie k diglosii představil na příkladu česko-německých firem možnosti jeho aplikovatelnosti na jazykovou situaci v mezinárodních firmách.
prof. Marek Nekula a diglosie Profesor Marek Nekula se narodil v r. 1965. Vystudoval bohemistiku a germanistiku v Brně, od roku 1989 pracoval na germanistice na FF UK v Praze a mezi lety 1993–98 na bohemistice na FF MU v Brně. Promoval v roce 1994 na FU Berlin a habilitoval se v roce 1997 na FF MU v Brně. Od roku 1998 přednáší lingvistiku, kulturní historii a teorii kultury jako profesor bohemistiky a západní slavistiky na Univerzitě Regensburg. Od roku 2007 vede v Řezně obor Česko-německá studia. Zásadním způsobem se podílel na edici Kafkových děl a lingvisticky je rozebíral. Začínal jako syntaktik, v posledních letech se zabývá přesahy do kulturní teorie a historie, sociologie a pragmatiky. Diglosii zkoumal již v rámci tří velkých projektů. První projekt byl situován v ČR, spolupracoval na něm s Jiřím Nekvapilem. Druhý projekt se realizoval v Německu. Třetí projekt byl nazván Hraniční organizace a zabýval se prací s jazykovou hranicí.
Diglosie Pojem diglosie se začíná objevovat v článku z roku 1959 od Fergusona, kde se o ní zmínil jako o relativní stabilní jazykové situaci, v níž vedle primárních dialektů jazyka existuje značně odlišná, přísně kodifikovaná varieta, která je nositelem rozsáhlého a uznávaného korpusu psané literatury. Podle Kremnitze ji můžeme definovat jako funkčně diferencované používání dvou nebo více jazykových variet v jedné společnosti.
S tím souvisí pojem variety, které můžeme dělit na vysoké a nízké. Vysoké (prestižní) se objevují ve formálních projevech a veřejných doménách (státní správa, pracovní komunikace), nízké se používají v neformálních projevech. Konkrétním příkladem vysoké a nízké variety jazyka může být psaná a mluvená arabština nebo němčina v kontrastu se švýcarskou němčinou. Dále platí, že vysoká a nízká varieta se funkčně specializují a jsou vzájemně komplementární. Nízkou varietu se většinou učíme jako mateřštinu, zatímco vysokou používáme v prestižních situacích, je osvojována ve školách a je považována za standard. Profesor Nekula dále uvedl problém diglosie mezi spisovnou a obecnou češtinou, kterému se věnovalo hodně autorů. Vedly se spory, zda toto vůbec můžeme považovat za případ diglosie. Podle Bermela se nacházíme tzv. postdiglotické situaci, načež proti těmto argumentům vystupuje Schiffman a tvrdí, že diglosii bychom měli chápat jako kontinuum.
Diglosie v mnohojazyčné situaci Aplikování diglosie na mnohojazyčnou situaci provedl Fishman už v roce 1967. Shrnutí nabízí Kremnitz v Encyklopedii sociolingvistické. Definice diglosie zůstává téměř stejná, ale pojem varieta se nahradí slovem jazyk. Prestižní jazyk se tedy používá ve formálních projevech, ve škole, slovem i písmem, nižší jazyk neutrálně v neformálních projevech a v neveřejných doménách. Jsou situace diglosní a nediglosní a kombinace s rysem individuální dvojjazyčnosti. Mluví se o přechodových společnostech, které mají rysy jiné. Pro nás tento model není cizí, tato situace nastala za vlády Habsburků, kdy nefungovalo samostatné české školství, ani státní správa.
Vnitřní a vnější diglosie Vnitřní diglosie znamená, že v rámci jednoho jazyka existují dvě variety. U vnější diglosie je ve hře více jazyků, například čeština a němčina. Před vznikem samostatného Československa se tedy neutrálně používala němčina jak v psaném, tak i ve formálním mluveném projevu. Češtinu si lidé osvojovali jako mateřský jazyk, který se používal v neformální (soukromé) sféře, ale ve veřejných sférách se používala němčina a byla preferována. Docházelo ke standardizaci němčiny. Co se týká stability, existují dva pojmy. Normalizace, která může probíhat tak, že z pozice vyšší variety se nižšímu jazyku (češtině) povedlo pomocí změn dosáhnout statusu
plnohodnotného jazyka, nebo dochází k separaci do dvou jazykových společenství. Tehdy dochází k rozlomení veřejných úřadů do dvou separátních nebo do dvou samostatných větví. Druhou cestou je substituce, což je příklad maďarštiny a slovenštiny. Slovenština v určitém období v historii zmizela ze školství a úřadů a byla vytlačena z veřejného prostoru, zůstala jen v rámci církevních obřadů.
Překovávání jazykové hranice Nemůže nastat situace, aby bylo možné spontánně nebo cíleně překračovat jazykovou hranici, což je zásadní rozdíl mezi vnitřní a vnější diglosií. U vnější diglosie tedy dochází k překonávání jazykové hranice, což může mít různé podoby. U postkoloniální společnosti vzniká tzv. lingua franca, jazyk, který je prostředkem pro překlenování ve formálních situacích. Druhá možnost je jednosměrná dvojjazyčnost, v tomto případě nastává diglosní situace pouze pro část komunity, protože jeden jazyk funguje jako vyšší a jen příslušníci určité komunity si ho musí osvojit, aby mohli komunikovat ve formálních sférách. Třetí možností je tlumočení a překládání.
Projekt FOROST Profesor Nekula vedl projekt FOROST, který se zabýval přímo praktickou diglosní situací ve firmě. Byla vedena telefonní konference ve firmě sídlící v České republice a došlo k propojení poboček v České republice, Irsku a Německu. Zástupci jednotlivých poboček používali k dorozumívání angličtinu jako linguu francu, protože v této konkrétní situaci by použití tlumočníka zdržovalo a nebylo by prakticky možné. Mohli jsme si všimnout, že český rodilý mluvčí v určitém okamžiku konverzace přestal rozumět a nemohl se plnohodnotně zapojit do rozhovoru a byl vytlačen kolegy, kteří angličtinu zvládali lépe. Mluvčí tedy úplně vypadává z komunikace, což je příklad toho, jak se daný jazyk stává klíčovým pro určitý typ komunikace. Dále byl proveden soukromý rozhovor s tímto zaměstnancem a bylo zjištěno, že se začal učit anglicky ve zralém věku, ale ve firmě se následně objevil německý ředitel, který mluvil jen německy, takže se začal učit německy a pro porozumění se musel ptát kolegů. Nato přišel další ředitel, ten začal komunikovat anglicky a požadoval angličtinu.
Diglosie ve firmách Z výsledků výzkumu bylo zjištěno, že ve firmách dochází k diglosním situacím. Dochází k někdy obtížnému překonáváním jazykové hranice mnohdy v jazyce, kterým mluví jen malé procento lidí ve firmě, ale protože je preferován v mezinárodním měřítku, nezbývá než se přizpůsobit. Zároveň dochází k rozdělení specializace jazyků.
Ve velkých firmách mají vyšší prestiž jazyky, které zaujímají dominantní postavení a jsou standardizovány jako firemní jazyky. Mluví se o hodnotě jazyků, hodně velkou prestiž má angličtina. Hraje v tom roli výnos, ekonomická síla. Určité prestiži se těší i domácí jazyky, což je spíše skrytá prestiž. Čeština se v této konotaci vnímá jako nedůležitý jazyk, proto má nízkou prestiž. Pro Čechy jsou němčina a angličtina prestižní jazyky a cítí tlak ze stran zaměstnavatelů na to, aby se je naučili a obstáli tak v práci. Malé firmy jsou na cestě k normalizaci. Vytváří se obousměrná dvojjazyčnost a nedochází tak k velké diferenciaci mezi lidmi. Je navíc zajímavé, že 26 % zahraničních pracovníků umí češtinu na komunikační úrovni a z nich 50 % pracuje na pozici jednatelů. To by mohlo poukazovat na normalizaci, kdy v tomto případě čeština postupuje v prestižním žebříčku směrem vzhůru.
Závěr V mezinárodních firmách můžeme pracovat s pojmem vnější diglosie a s ohledem na průzkum je to obecnější fenomén. Procesy normalizace, standardizace a prestižní
povědomí o jazycích jsou v pohybu a zároveň musíme brát v potaz specifika u velkých i malých firem. Přednáška na toto téma všechny posluchače velmi zaujala a bylo pro nás určitě přínosné, že jsme se o této problematice buď poprvé dozvěděli, nebo si prohloubili znalosti a doplnili je o zajímavé poznatky.
