Dieter Schwarz. Světové Židovstvo. Organisace, moc a politika. Český překlad oficiální publikace. Z němčiny přeložil K. Spiess

Dieter Schwarz

Světové Židovstvo

Organisace, moc a politika Český překlad oficiální publikace Z němčiny přeložil K. Spiess Editor NVT (2001)



Evropské vydavatelstvo v Praze 1939 Tiskem Antonína Lapáčka v Praze-Karlíně, Poděbradova ul. 35.

Obsah: Úvod: Židovstvo jako mezinárodní moc...............................................................................................3

I. Všeobecné údaje o číselném rozdělení Židů .......................................................................................5 II. Organisace v jednotlivých zemích............................................................................................................9 A. Spojené státy...............................................................................................................................................9 1. American Jewish Commitee .........................................................................................................10 2. American Jewish Congress............................................................................................................11 3. Non Sectarian Anti Nazi a Anti Defamation League..........................................................12 4. Mezinárodní židovské finanční organisace...........................................................................13 5. Židé v americkém veřejném životě...........................................................................................15 Brain Trust............................................................................................................................................16 B. Anglie...........................................................................................................................................................19 1. Anglo Jewish Association...............................................................................................................20 2. Board of Deputies of British Jews..............................................................................................22 3. Organisace pro péči o židovské emigranty z Německa ...................................................24 4. Židé ve veřejném životě Anglie...................................................................................................25 C. Francie ........................................................................................................................................................26 1. Alliance Israélite Universelle.......................................................................................................27 2. Ligue Internationale contre l’Antisémitisme .......................................................................28 3. Emigranti a jejich podpůrné organisace ................................................................................29 4. Union des Associations culturelles de France et d’Algérie............................................30 5. Židé ve veřejném životě Francie ................................................................................................31 D. Ústřední organisace internacionály .............................................................................................33 1. Světový kongres Židovstva...........................................................................................................33 2. Comité des Délégations Juives ....................................................................................................35 3. Independent Order B’nai B’rith..................................................................................................37 4. Světová organisace pro zřízení židovského státu..............................................................38 a) Světová organisace sionistická ..............................................................................................38 b) Jewish Agency ................................................................................................................................40 E. Boj o židovský stát ................................................................................................................................41 1. Licoměrnost sionismu.....................................................................................................................41 2. Boj o židovský stát ............................................................................................................................42 3. Židovský stát jako ústředí všech židovských akcí .............................................................43 F. Zakončení...................................................................................................................................................43 Dodatek ...................................................................................................................................................................44 Jak to jest ve skutečnosti se židovským státem................................................................................44 Anglie odročuje ................................................................................................................................................44 Prožidovská prohlášení anglické vlády a dolní sněmovny .........................................................44 »Neodvislý« palestinský stát a strategický zájem Anglie ............................................................45 Zdánlivé ústupky.............................................................................................................................................45 Přímá podpora Židů v Bílé knize .............................................................................................................46 Ráz židovského národního státu .............................................................................................................46 Požadavky arijského světa .........................................................................................................................47 Seznam zmíněných organisací..................................................................................................................48





-2-



Úvodem: Židovstvo jako mezinárodní moc

»Není většího omylu, nežli věřiti, že Židovstvo jest mezinárodní mocí a že může kontrolovati světové dění prostředky, které jsou tak tajné, že i Židům samotným jsou zcela neznámé a že by bylo sto vnucovati svou politiku králům a národům.«1 Těmito slovy začíná Sydney Salamon, tiskový přednosta »Board of Deputies of British Jews«2 svou knihu »Židé v Anglii«. Vynáší svůj hlavní trumf, když píše: »Kdyby to vše a ještě mnoho jiných pověstí, kolujících o Židovstvu, odpovídalo pravdě, pak by se nebyl Hitler zajisté nikdy dostal k moci, pak by Palestina již dávno byla židovským národním státem a Židé v Polsku nemuseli by snášeti tak strašlivou bídu, jakou musí trpěti dnes. Že tomu všemu tak není, píše Salamon, dokazuje bezpředmětnost této představy.«3 Týmiž slovy, kterými tento prominentní zástupce Židů hájí Židovstvo nejen jako celek, ale zvláště i domnělou loyalitu tak zvaných »anglických Židů«, pokoušelo se již odedávna Židovstvo všech zemí znemožniti útok národních hnutí na svou mezinárodní povahu. Tvrzení o židovské mezinárodnosti se nedá zvrátiti tím, že se podle způsobů Salamonových přehání do nemožnosti a přivádí tak ad absurdum. K podobnému tvrzení by bylo zapotřebí obšírnějších důkazů. Ty nám ale Salamon až dodnes zůstává dlužen. Žádný rozumný člověk nemůže tvrdit, že by moc židovské internacionály byla neomezená. Hranice této moci jsou určeny vlastním bytím a zdravou národní odolností postižených. Moc Židovstva sahá pouze tam, kde mu bylo možno zachytiti se jako parasit jiných národů a států a v nich podle svých rasových zásad sledovati vlastní zájmy, buď zdánlivě, nebo v zastoupení zájmů národů, skýtajících mu pohostinství, nebo více či méně přímo proti nim samým. Nikdo se nebude vážně zabývati židovským problémem a mocí mezinárodního Židovstva v jiné souvislosti. Židovské dějiny se vyznačují nestálým kočováním. Jejich povahu nejlépe osvětlí skutečnost, že Židovstvo nejen že není schopno, ale ani nechce vytvořiti z vlastního úsilí stát, který by byl sto pojmouti všechno Židovstvo. Jak ukážeme později, nemohlo na tom ničeho podstatného změniti ani hnutí sionistické, které je potud sympatické, že pohřbilo lež o asimilačních schopnostech Židovstva a zřeklo se všech pokusů klamati arijce. Galut, stav diaspory po celém civilisovaném světě, jest ― jak se zdá ― jedinou možností žití pro Židovstvo, které se jemu samému zamlouvá. Že palestinské řešení není protidůkazem, dokážeme později. Židé se vždy snažili učiniti svět zralým pro všeobecnou humanitu a v tomto řádu 1 Sidney Salomon, »The Jews of Britain«, Jarrolds Publishers London, Ltd., 1938, str. 13.

2 Bližší údaje o organisaci viz pod vývody o židovských organisacích v Anglii. 3 p. c., str. 14.

-3-

zajistili Galut a tím pro Židovstvo největší možné pole působnosti a uplatnění. Žid tím nakonec podvrací každou národní politiku, kulturu a hospodářství, ať již se k tomu přizná nebo nikoliv. Židovstvo jest svým mezinárodním souručenstvím vysloveným nepřítelem všech národů, které se vzeprou biologickému a duševnímu rozkladu své vlastní podstaty ve prospěch židovské. Stále více lidí dochází k přesvědčení, že neexistuje asimilace ve smyslu rozplynutí se Židovstva v ostatních národech. Celý vývoj asimilace nás poučuje o tom, že se Židovstvo pokouší povýšiti se nad náboženské, sociální a státoprávní zrovnoprávnění. Tím se Židé pokoušejí dostati národy, které je hostí, do stavu, v němž mizí přirozený odpor a za něhož se mohou vetříti do jejich národního života, obsaditi všechna rozhodující místa a národní síly dotyčných národů vésti a využívati. Odpovídá to zcela židovské povaze, že Žid vykonává svou moc anonymně. Případy, v nichž by se Židé exponovali na význačných místech, na nichž by musili nésti zjevnou politickou odpovědnost, jsou vzácné. Jejich schopnosti se pravidelně vybíjejí v dění za kulisami. Zůstávají vždy stejní: Nechávají volný průběh mezinárodnímu dění a mezinárodním vztahům, nasazují nashromážděný kapitál jako prostředek k nátlaku a »dělají« veřejné mínění. Kde se jedná o vytvoření positivních hodnot z vlastní práce za výlučné účasti židovských soukmenovců, selhal Žid dosud vždy. Zůstává proto jeho zásadou nechati působiti za sebe jiné a těžiti z daných okolností. Stala-li se palestinská otázka otázkou světovou, pak jedině proto, že Židovstvu se podařilo získati zájem Anglie na zřízení židovského státu a nasaditi její síly k dosažení tohoto záměru. Vybavuje se tu především otázka, jaký smysl takový stát vůbec má; že Palestina bude kdy sto, pojmouti všechny Židy, nebude zajisté žádný Žid tvrdit a že se taktéž Židovstvu nejedná o to, aby se postupně zřeklo Galutu a odstěhovalo se do Palestiny, jsme již dříve naznačili. Naproti tomu by byl židovský stát schopen zlepšiti a upevniti postavení světové diaspory židovské. Pan Salamon z »Board of Deputies of British Jews« tvrdí, že skutečnost, že v Palestině nebyl ještě ustaven »národní židovský domov« dokazuje, že prý moc Židovstva jest přeceňována. Jest to typický, židovsky neomalený trik, který se míjí s podstatou otázky. Židovský vliv nezná mezí a ohledů v negaci, rozkladu a ničení národních hodnot a svazků. Žid jest vždy schopen vydírati jiné národy a zapřáhnouti je pro vlastní zájmy. Palestina jest dnes školním příkladem, jak Židovstvo jest schopno spojiti vlastní záležitosti se zájmy druhého národa a zapřáhnouti cizí stát pro uskutečnění vlastních politických cílů. Palestina dokazuje, jak dalekosáhlá jest moc Židovstva. Sami neschopni vytvářeti z vlastních tvůrčích sil, jsou Židé odkázáni ve výkonu své anonymní moci na druhé, které nechají za sebe pracovati a jejichž životy nasazují za sebe. Židovstvo není ničím bez milionů, které dalo k disposici za dosažení svých cílů. Kolik milionů lidí však dnes táhne buď vědomě nebo nevědomě za jejich provaz!

-4-

Židovská otázka volá tím naléhavěji po jakémkoliv řešení, čím si národové jasněji uvědomují moc a mezinárodní povahu světového Židovstva. Na následujících stranách se pokusíme podívati se za národní kulisy, za nimiž působí mezinárodní Židovstvo. Ukážeme, na jakých místech v životě různých národů působí Židé, která spojení a jaké možnosti mají k disposici, kam vedou jejich mezinárodní nitky a jak anglický i americký Žid se snaží, aby v židovských světových organisacích uplatnil náležitě svou moc. Při líčení se přidržíme holých skutečností, které čerpáme z židovských pramenů. Pojednání jest prosto vší vášně, třebas i oprávněné. Střízlivé skutečnosti však mluví za sebe, za velikost a naléhavost problému, kterým malé Židovstvo zatížilo svět a za nebezpečí, kterému jsou dnes vystaveny všechny národy.

I. Všeobecné údaje o číselném rozdělení Židů Číselné údaje o síle Židovstva jsou různé a částečně si odporují. K vytvoření jasnější a přibližně spolehlivé představy jest nutno bráti zřetel na všechny se vyskytující zprávy a statistiky. Ale jen z několika málo údajů lze usuzovati, na jakém podkladě vznikly. Všeobecně zahrnují statistiky o Židech jen ty osoby, které se samy hlásí k mojžíšskému vyznání. Také v Německu bude možno učiniti přesnější údaje o počtu Židů ve smyslu Norimberských zákonů (Reichsbürgergesetz) až po příštím sčítání lidu. Prozatím se musíme i ve vlastní zemi spokojiti s odhady, které se již ovšem skutečnému počtu značně blíží. Arijci odhadují celkový počet náboženských Židů na 17 milionů, z nichž připadá kolem 10 milionů na Evropu a pět milionů na Ameriku. Zbytek, dva miliony, žije v Asii, Africe a Australii. Židé sami vydali několik odhadů, které se však od sebe podstatně neliší. Zatím co Ruppin4 odhaduje pro rok 1925 jejich počet na 14,800.000, udává »Americká židovská ročenka« pro rok 19355 úhrnný počet na 15,525.000 a »Židovská ročenka«, vycházející v Londýně pro rok 19386 počet na 16,113.000. Z posledního odhadu připadá na jednotlivé světadíly: Afrika 820.000 Židů Amerika 5,000.000 » Asie 618.000 » Australie 30.000 » Evropa 9,690.000 » 4 Arthur Ruppin: »Soziologie der Juden«, Židovské nakladatelství v Berlíně 1831, svazek I., str.

89.

5 p. c., str. 750. 6 p. c., str. 343.

-5-

Philolexikon, Berlin 1937, Philovo nakladatelství,7 uvádí jako celkový součet číslo 16,120.000, což vede k závěru, že Židé netvoří více než 1 procento celkového počtu lidí na světě. K tomuto počtu Židů mojžíšského vyznání jest třeba přičísti další miliony, které emancipací změnily své vyznání nebo na podkladě míšení náleží rasově k Židům. Podíváme-li se zblízka na židovský podíl v zemích, které nás zajímají nejvíce, vyjma Německa (včetně Rakouska) s jeho 500.000 náboženskými Židy, obdržíme tato čísla:8 U.S.A. Anglie (včetně Sever. Irska, vyjma zámoř. osad a dominií Francie Palestina Italie Maďarsko Č.S.R. Rumunsko Sovětské Rusko Polsko

4,490.000 340.000

(4,228.000) (333.000)

3.75% 0.7%

225.000 404.000 50.000 445.000 375.000 900.000 2,450.000 3,300.000

(275.000) (425.000) (47.825) (444.567) (356.830) (900.000) (2,870.000) (3,600.000)

0.55% 30.0% 0.12% 5.1% 2.7% 5.0% 2.0% 9.7%

Tato čísla se ovšem ještě o něco zvýší, připočteme-li četné emigranty a vystěhovalce z Německa. Zmíněné statistiky se totiž opírají z velké části o výsledky sčítání lidu, která byla v některých státech provedena mnohdy již před několika roky. Zatím co se zdá, že údaje o počtu Židů byly u Italie udávány příliš nízké ― poslední sčítání prý udává 85.000 Židů ― jsou čísla o počtu Židů v Palestině pravděpodobně příliš vysoká. Jistě ne bez úmyslu; vždyť se jedná Židům o to, dokázati pokud možno velký podíl z celkového počtu obyvatelstva v Palestině a z toho pak vyvozovati svá zdánlivá práva na palestinskou půdu. Přehled židovského obyvatelstva v nejdůležitějších velkoměstech, jak jej udává následující tabulka, ukazuje jasně, jak rychle se Židé vystěhovali z venkova do velkoměst, jakmile se jim k tomu jen naskytla příležitost: Angl. žid. Amer. žid. ročenka 1938 ročenka 1938 New York 1,765.000 1,765.000 Londýn 233.991 233.991 7 p. c., str. 715/16.

8 První čísla jsou vzata z naučného slovníku Philo, čísla přidaná v závorkách z anglo-židovské

ročenky pro rok 1938. -6-

Paříž Řím Budapešť Praha Bukurešť Moskva Waršava

185.000 11.280 217.545 35.463 50.000 131.747 333.354

175.000 11.280 204.371 35.463 50.000 131.747 333.354

Souhrn těchto čísel dokazuje, že Spojené státy jsou šťastným majitelem největšího počtu Židů, kteří se také ― jak ukazuje rozvrstvení obyvatelstva v New Yorku ― zvlášť nápadně vetřeli do měšťanských povolání. Kolébkou pro další zvyšování židovského podílu na počtu amerického obyvatelstva tvoří i dnes ještě Polsko, kde Židé mají na celkovém počtu obyvatelstva podíl ve výši 9.7%. Než uzavřeme tento nezbytný přehled po číselném materiálu, přihlédněme ještě k poměru porodnosti a úmrtnosti. Zatím co v Německu dosáhlo asi 55% všeho usedlého židovského obyvatelstva věku vyššího než 45 let a počet úmrtí převyšuje nepoměrně počet nově narozených, vykazuje Židovstvo v Polsku, v ústřední to zemi východního Židovstva, podle posledního sčítání lidu v roce 1928 přirozený roční přírůstek 28.174 lidí.9 Z toho vysvítá, že vystěhovalectví Židů z Polska ― převážně do U.S.A. ― musí i nadále pokračovati již z toho důvodu, že země sama nemůže tento přebytek uživiti; nehledě ani k tomu, že Poláci se Židů zbavují stejně rádi jako národněsocialistické Německo. V Rumunsku se Židovstvo vykazuje přirozeným ročním přírůstkem 5.683 10 lidí (1926), v Maďarsku 42811 (1026) a ve Spojených státech podle odhadu »Bureau of Jewish Social Research« (1925) 43.000 lidí.12 V Sovětském Rusku byl roku 1926 zjištěn roční přírůstek 35.916 Židů.13 I když tato čísla představují jen hodnoty přibližné, nejsou přece změny tak veliké, že by z těchto čísel vyplývající důsledky ztrácely svoji platnost. Jest očividné, že čísla zemí, udávající stoupající porodnost Židů, jsou tím větší, čím více se blížíme východu. To znamená, že proud východního Židovstva se bude bez podstatného oslabení dále vlévati do západní Evropy a do zámoří, dokud nebude všemu Židovstvu vykázáno konečné místo pro nucené usídlení. A právě tento proud jest velkým nebezpečím nejen pro Evropu, ale i pro státy zámořské. Podceňovati tato čísla znamená uchlácholiti se v trestuhodné lehkomyslnosti. Vzpomeňme si jen, že veškeré Židovstvo, proudící až do roku 1933 do Německa, opus9 58.961 porodů, 30.787 úmrtí. 10 15.126 porodů, 9.533 úmrtí. 11 6.188 porodů, 5.760 úmrtí.

12 77.000 porodů, 34.000 úmrtí. 13 57.786 porodů, 21.868 úmrtí.

-7-

tilo své gheto na východě, aby se s nenasytným hladem vrhlo na všechny vymoženosti civilisace a kultury. K těmto hodnotám nemělo Židovstvo nikdy žádný vnitřní poměr a ani jej nikdy nenabylo! Abychom si toto nebezpečí uvědomili do posledních důsledků, vzpomeňme si jen na kulturní úpadek Výmarského Německa! Jako pádný důkaz pro veliký přebytek porodů u východního Židovstva uvádí Ruppin14 židovská porodní čísla v Č.S.R. (v její bývalé podobě), jež se jeví následovně: na Moravě 10.1 porodů na 1000 Židů, na Slovensku 14.4 » » 1000 » v Čechách 17.4 » » 1000 » na Podkarpatské Rusi 30.1 » » 1000 » Stoupající úbytek porodního čísla při stoupající tendenci k invasi Židů do měst ovlivnil kladně ― alespoň v Německu ― řešení židovské otázky. Při porovnání sociálních poměrů u Židovstva vychází najevo, že nejvyšší průměrné příjmy byly zjištěny u Židů, usazených v U.S.A., nejnižší pak u Židů východní Evropy. Aniž bychom považovali následující údaje Žida Manesa, uveřejněné v časopise »Wirtschaft und Leben« v Berlíně v únoru 193015 za naprosto hodnověrné, přece se tu naskýtá jasný obraz sociálního rozvrstvení Židovstva v jednotlivých státech. Zatím co Manes odhaduje průměrný příjem Židů pro osobu ve Spojených státech na 875 dolarů a u Židů usedlých v Německu na 600 dolarů, (tato čísla se ovšem v posledních letech značně změnila), oceňuje příjmy Židů v Polsku na 100 dolarů a v Sovětském Rusku na teoretickou hodnotu 140 dolarů. Podle těchto odhadů stojí tedy proti sobě roční příjem Židů v U.S.A. 3.720 milionů dolarů a roční příjem polských Židů ― pouhých 280 až 310 milionů dolarů. Z těchto čísel je zřejmý i přehled povolání, která zaujímají Židé ve shora jmenovaných zemích. Z čísel, udávaných pro americké Židy, vyplývá jednoznačně, že takové příjmy mohou míti pouze majitelé bank, akcií, obchodních domů atd. Východní Židovstvo se naproti tomu musí spokojiti s obyčejnými povoláními, které odpovídají jeho založení, jako kramářství, podomní obchod atd. Těmito několika málo údaji jsem načrtl židovskou otázku číselně. Židovstvo v počtu 17 milionů, rozdělené na celé lidstvo, neznamená mnoho; avšak má-li ve svých rukou rozhodující místa v životě národů, pak jest mocí světovou.

14 p. c., str. 174. 15 p. c., str. 388.

-8-

II. Organisace v jednotlivých zemích. Kdysi bylo se strany Německu přátelsky nakloněné výstižně podotknuto: Šlápne-li někdo Židovi v zastrčeném koutu světa na kuří oko, intervenují ihned vyslanci Spojených států, Anglie a Francie; když však ― jako ve světové válce ― německý národ jest tlakem blokády blízek smrti hladem, děje se tak v zájmu humanity a světového míru! Zavedlo by nás to příliš daleko, kdybychom vypočítali všechny prostředky a cesty, kterými Židovstvo dosahuje tak dalekosáhlých účinků. Dá se to prostě vysvětliti z organisace Židovstva. Omezíme-li se v dalších vývodech pouze na Spojené státy, Anglii, Francii a Palestinu, pak jenom proto, že Židovstvo jest ve všech ostatních zemích závislé na rozhodnutích židovských organisací v těchto zemích. Že tvoří politický, hospodářský, kulturní a propagační mocenský aparát veškerého Židovstva, které po prvé v roce 1917 bylo uznáno anglickou vládou, onou pověstnou Balfourovou deklarací za faktor politický. Abychom se vystříhali historických »omylů«, musí býti zvláště zdůrazněno, že jediná Anglie se zasloužila o to, že učinila z mezinárodního Židovstva, které dosud nebylo veřejnoprávní osobou, uzavřený politický celek tím, že uveřejnila tento oficiální dokument. Ale tím připadla skupině anglických politiků odpovědnost i vina na ztížení řešení židovské otázky, s níž v této formě nechtějí míti probouzející se evropské národy ničeho společného. V důsledku tohoto rozhodnutí musilo již obětovati své životy nesčetně mnoho anglických a arabských vojáků.

A. Spojené státy. O významu Židovstva ve Spojených státech máme ucelené zjištění z rukou povolaných. Židovský sociolog Arthur Ruppin, mezi Židy uznávaná kapacita, píše roku 1931 o »významu amerického Židovstva« mezi jiným toto: »Židé ve Spojených státech amerických 16 nejen, že jsou číselně silnější než Židé v kterékoliv jiné zemi, vynikají však nad Židy ostatních zemí svým blahobytem a svou politickou mocí. Veliká část jich postoupila do třídy nejbohatších a vedoucích lidí. Ještě nikdy v diaspoře nebyla doba, v níž by Židé v některé zemi žili v milionovém počtu v plné svobodě a blahobytu jako ve Spojených státech. Jejich politickým a finančním vlivem podpořená intervence v záležitostech jejich souvěrců v Evropě měla častěji než jednou úspěch a vedla dokonce i k tak závažným rozhodnutím, jako byla výpověď hospodářské smlouvy Spojených států s Ruskem, krátce před světovou válkou.« Na tyto vývody netřeba se již proto dívati s nedůvěrou, že Židé z pochopitelných důvodů zapírají svou moc a všechna taková líčení protivné strany označují za fantasii a zlomyslné pomlouvání. Ale již ze slov Ruppinových lze souditi, jak 16 p. c., sv. II., str. 237.

-9-

jest třeba pohlížeti na židovské organisace, které prý mají sloužiti jen podpůrným účelům. Jak ukazuje »American Year Book«, vydaná spolkem »Jewish Publication Society« pro rok 1937-38, má 5 milionů Židů mojžíšského vyznání ve Spojených státech 196 organisací, které zasahují do všech životních oborů. Jak dokazují jejich výroční zprávy, neomezuje se jejich působnost na Spojené státy a na ostatní Ameriku, nýbrž působí svým vlivem na celé Židovstvo, usazené v Německu, Australii nebo kdekoliv jinde. 1. American Jewish Commitee. Ústřední orgnisací Židů ve Spojených státech jest »American Jewish Commitee«. Byla založena roku 1906 Židovstvem usedlým v Americe a ihned po založení převzala mezinárodní úkol, pečovati o ochranu práv Židovstva celého světa. Komité bojuje proti organisované propagandě proti košerování, zasazuje se o ochranu židovských »menšin« ve všech státech, intervencemi u americké vlády, a za spolupráce pomocných organisací v Německu a svazu »Alliance Israélite Universelle« ve Francii podporuje finančně trpící Židy a podobně. O své činnosti podává komité každoročně zprávu. V »ročence 1937-38« je psáno ve zprávě výkonného výboru sekretář svazu Harry Schneiderman. Z ní jasně vyplývá, jak tato ústřední organisace štve americkou vládu proti Německu. S organisacemi mimoamerickými bylo udržováno běžné spojení. Na stránce 826. »Americko-židovské ročenky 1937-38« stojí psáno ve zprávě výkonného výboru »American Jewish Commitee«: »Jako v minulém roce pokračovalo komité ve spolupráci a výměně informací s druhými organisacemi s toutéž působností. Úzké spojení jsme udržovali s »Board of Deputies of British Jews«, tak jako s »Joint Foreign Commitee« Boardu a s »Anglo Jewish Association«. K těmto zahraničním organisacím, s nimiž jsme byli ve spojení, patří »Alliance Israélite Universelle« v Paříži, »Canadian Jewish Congress«, »Jewish Colonisation Association« v New Yorku, »South African Board of Jewish Deputies«, »Jewish Central Information Office« v Amsterodamě a mnoho jiných. Naše komité udržovalo vždy se svými spřátelenými organisacemi spojení a spolupracovalo s nimi v mnoha jiných případech a záležitostech«… Jako v minulých letech i letos vyměňovali si vzájemně zástupci komitétu »Joint Council« své názory se zástupci »American Jewish Congress« a řádem »B’nai B’rith«. Naše komité se mimo to radilo s mnoha jinými organisacemi a těšilo se též z jejich spolupráce. Z nich zvláště nutno jmenovati řád »B’nai B’rith« a jeho »Anti Defamation League«. Tyto udržovaly spojení s naším výchovným oddělením, k němuž patří též »Jewish Labor Commitee«, »National Council of Jewish Women«, »Hebrew Sheltering and Immigrant Aid Sociaty« (Hias), »Conference on Jewish Relations« a mnoho jiných židovských i nežidovských organisací.

- 10 -

Tento úsudek z výroční zprávy komité postačí bez uvádění dalších skutečností za důkaz jeho dalekosáhlé světové činnosti. Význam této mezinárodní spolupráce pro Židovstvo bude ovšem teprve tehdy jasný, až u shora zmíněných svazů ukážeme, jakým způsobem jsou organisovány a jak pracují. Na peněžitých příjmech zaznamenává komité pro rok 1937 pozoruhodnou částku 167.797.45 dolarů, takže pokladna disponuje včetně s přebytkem z minulého roku kapitálem 204.763.78 dolarů, částkou to zajisté úctyhodnou. Částka 193.539.69 dolarů, vydaná za jediný rok, dokazuje, že s finančními prostředky se také zvlášť nešetřilo. Presidium organisace vede dnes již 75letý Cyrus Adler, který byl zvláště činným na poli vědeckého bádání. Vedle své činnosti pro židovské vědecké ústavy jest mimo jiné ředitelem Dropsie College, Židovské university ve Philadelfii. Dříve byl Adler též vedoucím oddělení pro orientální archeologické výzkumnictví v Americkém národním museu (!) ve Washingtoně. V roce 1919 byl členem delegace amerických Židů na mírových jednáních ve Versaillích a vystupoval tam jako jeden z nejostřejších bojovníků za »menšinová práva« Židů. Pro jeho politickou kariéru nejsou také zcela bezvýznamné jeho úzké vztahy k židovskému americkému politiku Louisu Marshallovi, kterého roku 1929 vystřídal ve vedení »Židovského amerického komitétu«. Všeobecné mínění o povaze amerického politického vedení potvrzuje také okolnost, že Roosevelt mu blahopřál k jeho narozeninám a ocenil ho následovně: »Vaše životní cesta byla bohatá a Vaše vzácná činnost byla k velikému užitku všech.« V jeho činnosti jej podporuje jako místopředseda Judge Irving Lehmann 17 z New Yorku, jemuž byl roku 1937 udělen Brooklyn Bar School of St. Lawrence University titul čestného doktora práv. Druhým místopředsedou jest Louis E. Kirstein. Pokladníkem pak jest Samuel D. Leidesdorf. Výkonný výbor, pracující hlava celé organisace, se skládá ze 46 Židů, mezi nimiž vynikal Felix M. Warburg, známý finančník, který zemřel koncem minulého roku. S jeho jménem se potkáme ještě ve vedení jiných význačných židovských organisací. Po jeho smrti zaujal vedoucí místa jeho syn. 2. American Jewish Congress. Ještě vyšší úkol převzal roku 1937 založený spolek »American Jewish Congress«, který se schází každým druhým rokem a svou činností sahá daleko za hranice Spojených států. Jeho cílem jest »zrovnoprávnění« Židovstva v Americe a kdekoliv jinde; tyto snahy zahrnují v sobě dosažení svobody pro Židy jako celek a nejen pro jednotlivce; bojuje o možnost uskutečňování historických cílů a snah našeho národa; dále o zajištění a ochranu občanských, politických, hospodářských a náboženských práv Židů, o podporu při výstavbě židovského domova 17 L. jest mimo to presidentem ústředního svazu »Jewish Welfare Board«.

- 11 -

(homeland) a o vytváření jasného a rozumného (intelligent) veřejného mínění o židovských zájmech a otázkách 18 … Ne v poslední řadě patří k úkolům kongresu boj proti antisemitismu a proti zákonům, omezujícím přistěhovalectví do Spojených států. Židovské úspěchy při vydávání přistěhovaleckých zákonů jest především nutno přičísti vlivu souvěrce Samuela Dicksteina, jednoho z poslanců amerického kongresu za demokratickou stranu, který jest zároveň předsedou amerického výboru pro přistěhovalectví a naturalisaci. Proslul také svou činností jako předseda »komitétu pro pátrání po neamerické činnosti«, v kteréžto funkci se pokoušel znemožniti »Německému svazu« jakoukoliv činnost. Pracují-li židovští politikové a židovské spolky tak skvěle ruku v ruce, nepřekvapuje zajisté, že se Židům v přistěhovalectví na americkou půdu dostává všemožných výhod a ulehčení! Předseda tohoto spolku, který se skládá z členů všech amerických židovských organisací, jest nevalně proslulý dr. Štěpán Wise, který se ve své funkci předsedy výkonného výboru Židovského světového kongresu v Ženevě vyznamenal jako jeden z nejhorších a nejbezohlednějších štváčů proti národnímu socialismu. Až do 5. července 1938 byl předsedou »Zionist Organisation of Amerika«. V tomto svém postavení vystřídal vrchního soudce Brandeise, o němž se ještě zmíníme v jiné souvislosti. Místopředsedou jest Louis Lipsky, předsedou výkonného výboru Nathan D. Perlmann, který zastupoval v letech 1920―1927 stát New York jako poslanec v americkém kongresu. Že byl v roce 1936 jmenován starostou New Yorku, polovičním Židem La Guardiou a soudcem zvláštního soudu, třeba připsati spíš »Jewish Congressu« a vlivu Židovstva, než jeho schopnostem. Úřad pokladníka zastává Jakub Leichtmann. 3. Non Sectarian Anti-Nazi League a Anti-Defamation League. Aby jmenované organisace na veřejnosti vzbudily dojem, že svými neustálými intervencemi u vlád a Společnosti národů provádějí věcnou a objektivní politickou práci, přenechávají štvaní dvěma pobočným organisacím: »Non Sectarian Anti-Nazi League« a »Anti-Defamation League«. Že tyto organisace udržují nejužší spojení s dříve jmenovanými svazy, jest samozřejmé. I když se jejich obvinění proti národnímu socialismu a fašismu zdají směšná a bezpředmětná, přece se jejich propagační práce a štvaní k bojkotu potkává na veřejnosti s úspěchem. Důvodem pro to jsou hlavně dalekosáhlá spojení jejich členů, velké peněžité prostředky a závislost amerického tisku na židovském kapitálu. Vždyť mezi členy »Non Sectarian Anti-Nazi League to champion Human Rights« ― jehož členy jsou mimochodem také arijci a američtí katolíci ― najdeme jména jako Untermeyerovo, La Guardiovo a Col. Theod. Rooseveltovo. Že se tu 18 »American Jewish Year Book« (1937/38, str. 627).

- 12 -

nejedná jen o několik outsiderů, kteří vedou na vlastní pěst boj proti všemu národnímu, dokazuje nejlépe opět výroční zpráva »American Jewish Year Book« (1937-38), kde na str. 214 jsou schvalovány výpady La Guardiovy proti Německu, které učinil 3. března 1937 na sjezdu žen »American Jewish Congress« v New Yorku! Naproti tomu jest »Anti-Defamation League« čistě židovskou institucí, podřízenou přímo židovské světové lóži »Independent Order B’nai B’rith«. Zatím co se v »Americké židovské ročence 1937-38« praví na str. 628, že účelem organisace jest »zasaditi se o pochopení a úzké obětavé vztahy mezi jednotlivými americkými skupinami«, jest cíl její činnosti vytýčen zcela jednoznačně ve »Věstníku Velkolóže řádu I.O.B.B. v československém státě«,19 že boj organisace jest veden proti antisemitismu a »diskriminaci« Židů. Jak velká důležitost se přikládá tomuto boji, vysvítá ze skutečnosti, že práce, kterou dříve vykonával podřízený řádový sekretář, jest nyní předmětem činnosti ředitele a devíti tajemníků! Ústředí spolku jest v Chicagu. Odtud bylo po celém státě organisováno na 500 poboček, které mají za úkol pořádati přednáškové večery. Ústředí má svou vlastní kancelář pro novinové výstřižky, řídí rozšiřování letáků a propagačních brožur a pečuje o »nutné zásahy do divadelního života, pašijových her a filmové produkce«. Ale nejen to: boj jest veden i proti »diskriminaci« v hotelových zaměstnáních, restauracích, proti urážkám v protižidovských knihách, časopisech, v denním tisku atd. Že se při provádění tohoto programu nejedná snad o mnohomluvné teorie, ukazuje dostatečně zřetelně obraz amerického tisku. S židomilnými politiky Spojených států se budeme podrobněji zabývati později. Úřad předsedy svazu zastává Sigmund Livingston, zatím co funkce ředitele stálé kanceláře se ujal Richard E. Gustadt z Chicaga. Členem výboru jest i předseda řádu I.O.B.B., Alfred M. Cohen. Tím jest vyvrácena i pohádka o politické neutralitě vysloveně phalantropického podpůrného spolku »B’nai B’rith«, kterou Židé tak rádi při všech, i nevhodných, příležitostech vytrubují do světa. 4. Mezinárodní židovské finanční organisace. Celý pracovní systém shora uvedených organisací by byl neúčinný a bezvýznamný, kdyby jejich destruktivní politickou práci nepodporovaly velmi bohaté židovské finanční organisace, které vládnou až podezřele vysokými prostředky. Mezinárodní židovské organisace se tak stávají vlastní baštou mezinárodního Židovstva a jejich vedoucí osobnosti tvoří jaksi politickou hlavu, centrálu světového Židovstva. Nehledě k malým podřízeným a vedlejším organisacím, zmíníme se jen o nejdůležitějších: »American Jewish Distribution Commitee«, »American Jewish

19 Prosinec 1936, str. 441, generální ředitel dr. ing. Armin Weiner: »Der Orden in Amerika«.

- 13 -

Consultative Council«, který rozhoduje o rozdělení peněz a »American Joint Reconstruction Foundation«. Přes dřívější různorodou činnost kryjí se dnes úkoly obou organisací skoro úplně. Nepřeháníme, nazveme-li »Distribution Commitee« se všemi jeho vedlejšími a podřízenými organisacemi finanční ústřednou mezinárodního Židovstva. Při tom nikterak nepadá v úvahu, že tato finanční organisace byla zatím postavena pod dozor ústřední společnosti pro všechny pomocné židovské organisace světa »Comité d’Entente« se sídlem v Paříži. Zmíněné opatření bylo provedeno z důvodů praktických, neboť největší část peněz z tohoto ohromného fondu jest rozdělována do zemí, které se chtějí podle německého vzoru zbaviti židovské přítěže. Také u této organisace vystupuje zřetelně do popředí její mezinárodní charakter, což také konstatoval ve výroční zprávě z roku 1936 její předseda Paul Baerwald, který byl na konferenci pro vystěhovalectví Židů v Evivaně20 členem americké vládní delegace, těmito slovy: »Všechny životní úseky života Židů v zámoří jsou ovlivněny »Joint Distribution Commitee«. Dá se klidně říci, že existence statisíců našich bratrů závisí od toho, čím my ve šťastné Americe přispějeme z vlastních sil k jejich hrdinným snahám, aby si mohli pomoci sami.«21 Tentýž úkol vyjadřují střízlivá slova programu takto: »Rozdělení prostředků pro podporu a ospravedlnění Židů v zámoří.«22 Hmotné prostředky, kterými vládne tato organisace, se scházejí z darů a nadací Židů z celého světa. Zmíněná výroční zpráva uvádí, že organisaci se sešlo za dobu od října 1914 do 31. prosince 1931 darů ve výši 87,221.826.08 dolarů!! Z tohoto obnosu bylo posláno jen do předválečného a sovětského Ruska (!) včetně Ukrajiny 17,465.158.05 dolarů, do Polska 13,845.237.19 dolarů a do Německa 2,617.430.23 dolarů! Zpráva zaznamenává za jediný rok 1936 příjmy v úhrnné výši 1,379.511.42 dolarů! Peníze jsou rozdělovány pod dohledem »Consultative Council« židovským podpůrným organisacím všech zemí bez ohledu, zda jsou úplně nepolitické ― t. j. neutrální v židovském smyslu ― nebo zda jsou extremně marxistické. Organisace emigrantů ve Francii ― jako jest na příklad »Comité national de Secours aux Réfugiés d’Allemagne« ― dostávají své příděly přes organisaci »Hicem«23 a jí podřízené spolky »Emigdirect« v Paříži.24 Vedení finanční organisace světového Židovstva, které má právo rozhodovati o existenci nemajetných Židů a emigrantů, bylo až do roku 1937 ― stejně jako vedení »Consultative Council« ― v rukou židovského bankéře Felixe M. Warburga. F. M. Warburg byl akcionářem velkého židovského bankovního domu Kuhn, Loeb 20 Konference v Évian, 6.-13. 7. 1938; pozn. editora 21

»Aid to Jews Overseas; Report on the Activities of the American Jewish Joint Distribution Commitee for the Year 1936.« Vlastním nákladem 1937, str. 5. 22 »American Jewish Year Book«, 1937/38, str. 680. 23 Hias ICA. ― Emigration Association, Paříž. 24 Emigration Direktory, Paříž. - 14 -

a spol. a bratrem bývalého bankéře a člena direktoria říšské banky, hamburského Žida Maxe Warburga. Na jeho místo ve vedení židovských organisací nastoupil jeho syn. Nakonec jest třeba ještě uvésti, že v předsednictvu svazu se vystřídaly četné význačné osobnosti politického a finančního života Spojených států. Tak na příklad v listopadu minulého roku byl zvolen předsedou znovu potvrzený židovský guvernér státu New York, Herbert H. Lehman, důvěrný přítel Rooseveltův z prvých let jeho politické kariéry, který byl také jmenován roku 1937 NiagaraUniversitou čestným doktorem práv. Ve výkonném výboru jsou mezi jinými zastoupeni Cyrus Adler a James Marshall, syn známého finančního magnáta Louise Marshalla, který jest od srpna roku 1938 rozhodující osobností v ministerstvu výchovy ve státě New York. 5. Židé v americkém veřejném životě. Představa o finančním a mocenském aparátu Židovstva ve Spojených státech bude zajisté dosti úplná, vybéřeme-li ze spousty spolků jen nejdůležitější. Jest třeba si ještě objasniti, jak a do jaké míry byla prací zmíněných organisací v praxi ovlivněna politika amerického státního vedení a ostatního světa. Dějiny tu podávají velmi výmluvný obraz. Svými schopnými a velmi rutinovanými zástupci obsadil židovský finanční svět důležité veřejné úřady, když si byl před tím svou kapitálovou mocí a využitkováním všech daných zákonných možností připravil náležitě situaci. Těmto zástupcům se pak dostává vysokých čestných funkcí v jednotlivých židovských organisacích ― druh funkce a hodnost odpovídá jejich veřejnému postavení ― kde se podrobně seznamují s přáními a záměry světového Židovstva. Zkušenosti několika desetiletí vylučují nezdar. I kdyby se společenské postavení Židů vyznačovalo sebepřísnější odloučeností od kruhů americky uvědomělých, přece postavení, které si získali touto cestou ve veřejném, hospodářském, politickém a kulturním životě Spojených států, se nedá jen tak lehce zvrátiti. Jak se zdá, základní dílo, které Židům uvolňuje cestu do veřejného života, jest způsobováno ústavou země, která má každému občanu států zaručovati štěstí a svobodu. Tyto poměry se však nezmění tak dlouho, dokud vedoucí mužové Spojených států nepoznají nemožnost situace, totiž že se nechávají ovládati a nepřímo vésti Židy. Nechť se při tom jen rozpomenou na svého demokratického státníka Benjamina Franklina, který již před 150 léty předvídal, že největším nebezpečím pro zachování Ameriky bude pronikání Židů.

- 15 -

Brain Trust. Do jaké míry však vyhověl nynější president Franklin D. Roosevelt této státnické radě t a k t é ž demokratického mluvčího Franklina? Bilance jest jasná. Pro jeho poměr k Židovstvu jest výstižný následující telegram, který zaslal 2. listopadu 1938 do Detroitu kongresu »Svazu židovských válečných veteránů«: »Americkému národu netřeba zvláště připomínati zásluhy, které si o něj získali jeho zástupci židovského vyznání. Byly to zásluhy čestné a význačné. Dějiny dokazují, že Židé hráli důležitou a chvályhodnou úlohu při obraně amerikanismu během světové války a u příležitosti válek dřívějších. Ale i v dobách míru se zasloužili o udržení a rozkvět slávy a romantiky Spojených států a jejich demokratické vládní formy.«25 I když tyto přehnané výroky můžeme zčásti připsati snaze získati si náklonnost Židovstva, přece z těchto vlastních slov presidenta mluví zcela jasně a jednoznačně jeho židofilství. Není proto divu, že jeho nejužší poradní sbor, tak zvaný »brain trust«, věrně zobrazuje presidentův postoj. V rámci této práce však jest nutno ještě konstatovati, že větší část členů »brain trustu« zastává důležité funkce v jiných amerických židovských organisacích. Tím jest uzavřen kruh, který vede přímou cestou z židovských organisací, které zastupují mezinárodní zájmy, k nejvyššímu místu politického vedení státu. V této souvislosti se zmiňuji o stálém právním poradci presidentově, prof. Felixi Frankfurterovi. Frankfurter se narodil 18. listopadu 1882 ve Vídni a působí nyní již od roku 1914 jako profesor správního práva na Harvardské universitě. Jeho vztahy k politicky činnému Židovstvu jsou dány jeho členstvím ve skupině »amerických« sionistů, vedených jeho přítelem L. D. Brandeisem a jeho účastí na mírových jednáních ve Versaillích, kde byl pověřen americkou židovskou delegací, aby vedl s Emirem Feisalem vyjednávání o ustálení židovsko-arabských vztahů. V té době, 1917―18, byl však také právním přísedícím »President’s Mediation Commission« (presidentovy zprostředkovací komise) a poradcem válečného státního sekretáře Stimsona. Politická činnost z oficiálního vládního pověření jest tedy vykonávána paralelně s činností pro světové Židovstvo. Jest proto nepředstavitelné, že by jedna činnost nebyla určována nebo aspoň ovlivňována činností druhou. Proto také nepřekvapí, že Frankfurter byl v lednu 1939 jmenován členem Nejvyššího soudu Unie. Neméně zajímavé jest postavení stálého Rooseveltova finančního poradce, finančníka a národního hospodáře Bernarda Mannese Barucha. Již za světové války byl činným na vlivném místě, když ho president Wilson povolal roku 1916 za 25 »Frankfurter Zeitung« ze dne 3. IX. 1938.

- 16 -

člena Rady Národní obrany a později za předsedu Oddělení pro suroviny, minerály a kovy a Výboru pro válečný průmysl (»War Industries Board«). Roku 1919 stal se, dík svým skvělým výkonům při zničení Německa, spolu s Židem Eugenem Mayerem členem Nejvyšší rady na mírové konferenci ve Versaillích, poradcem presidentovým26 a poradcem průmyslové konference ve Washingtoně. Hospodářská ustanovení mírových diktátů ve Versaillích jsou ještě v příliš živé paměti, než aby bylo třeba znova ztráceti slov o činnosti tohoto »amerického vlastence«. Jak se zdá, nemohli se ani pozdější presidenti Spojených států obejíti bez jeho schopností, neboť také Herbert Hoover ho učinil svým intimním poradcem ve finančních záležitostech. Stejnou funkci obdržel i za Hooverova nástupce Franklina D. Roosevelta. Veřejného uznání se mu dostalo jmenováním čestným kancléřem a čestným doktorem (»Doctor of Civil Law«) na »Union College« v New Yorku v roce 1937. Kdyby se v prosinci 1937 nezmínil židovský list »American Hebrew« sám o tom, že Baruch byl po čas dovolené ustanoven zástupcem presidentovým, mohlo by se snadno zdáti, že se tu jedná jen o nezaručenou pověst. Za těchto okolností jest ovšem zmíněná zpráva tím závažnější, že odhaluje nezvratitelný a přímý vliv Židovstva na americkou politiku a americký život. Třetí osobou tohoto spolku jest člen Vrchního soudu Unie, Louis D. Brandeis, který zamýšlí postaviti se po svém odchodu »v čelo židovské světové organisace, která by se zabývala péčí o všechno židovské vystěhovalectví a jejíž zřízení si žádá Židovstvo Spojených států«.27 Politická kariéra Brandeisova měla rozhodující význam nejen pro Židovstvo, ale i pro samotnou americkou vládu. Jako vedoucí »Provisorního výkonného komitétu pro všeobecné sionistické záležitosti« ― jehož čestným presidentem se stal po svém jmenování vrchním soudcem v roce 1916 ― dovedl na základě svých vztahů ovlivniti presidenta Wilsona a získati jeho souhlas pro sionistickou politiku v Palestině ve smyslu Balfourovy deklarace. Na tomto podkladě pak spolupracoval na přípravách a formulaci Balfourovy deklarace. Vrchnímu soudnímu dvoru Spojených států jest třeba přičísti ke cti, že Brandeisovi, který byl jmenován presidentem Wilsonem v roce 1919 americkým zplnomocněncem při mírových jednáních ve Versaillích, neudělil dovolenou pro výkon tohoto poslání. Nerozhoduje, jaké důvody vedly Soudní dvůr k takovému rozhodnutí; skutkem jest, že Žid Brandeis nemohl vykonávati svůj zhoubný vliv na průběh mírových jednání aspoň přímo. Tím účinněji však působil jako jeden z rozhodujících členů řádu »Independent Order B’nai B’rith« ve svých jednáních s Masarykem o založení československého státního útvaru, který náleží nyní minulosti. Předpoklady pro vznik Č.S.R. prý byly umluveny v těchto jednáních!

26 Wischnitzer: »Die Juden der Welt«, Berlin, 1935, str. 337. 27 C. V. Zeitung, Berlín, ze dne 20. X. 1938.

- 17 -

Hodlá-li se Brandeis nyní věnovati pouze židovským úkolům, budou mu bezpochyby jeho četné vztahy k oficiálním kruhům americké politiky sloužiti k tomu, aby s tím větším důrazem prosazoval židovské požadavky, zvláště pak v otázce židovského přistěhovalectví do Spojených států. Dále dlužno se zmíniti o sekretáři amerického státního pokladu, Juda Henry Morgenthauovi, jehož otec měl jako člen »I.O.B.B.« lví podíl na Wilsonově volbě státním presidentem a který byl členem americké delegace na mírových jednáních ve Versaillích a stal se konečně předsedou Studijní komise pro zřízení židovského národního domova v Palestině, kterou založil sám president Wilson. Syn Henry se stal hodným následníkem svého otce. Jeho politická kariéra vyvěrá z finanční politiky, která se pokoušela vždy a všude poškoditi Německo, kde se k tomu jen naskytla příležitost. Končíme-li nyní přehled o dvojích význačných postaveních několika Židů v židovských organisacích a v americké politice, pak to neznamená, že by tím byly vyčerpány všechny příklady. Vždyť sám vedoucí National Recovery Administration (Správa pro znovuzřízení), Donald Richberg a vrchní velitel amerického tichomořského loďstva, admirál Claude C. Bloch jsou Židé! Ovšem ― vystoupil-li by někdo s touto námitkou ― i v poradním sboru amerického státního presidenta se vyskytuje spousta arijských Američanů. Nezmiňuji-li se o nich, pak proto, že moje práce se zabývá jen židovským vlivem na americký veřejný život. Jak veliký je však tento vliv, bylo celému světu dokázáno, když při nástupu Gogovy vlády musil americký vyslanec intervenovati u rumunské vlády pro dodržení menšinových práv Židů v Rumunsku. Mimo to zůstane v dobré paměti říjnový protest (1938) z rozkazu amerického presidenta u britské vlády ve věci řešení palestinské otázky, který způsobil intervence výkonných výborů Židovského světového kongresu a »American Jewish Congress«. Kdyby byl ― jak tvrdí židovský a Židům zaprodaný zahraniční tisk ― židovský vliv přeceňován, nebylo by vysvětlení pro skutečnost, že americký státní sekretář pro věci zahraniční osobně odpověděl na intervenci jednoho poslance ve prospěch Židů v palestinské otázce. Při této příležitosti dovozoval Hull mezi jiným toto: »Můžete býti ubezpečen, že budeme i nadále pozorovati vývoj věcí v Palestině s největší pozorností; i v budoucnu podnikneme všechny kroky, které by ospravedlňovaly poměry v této zemi.«28 Když byl státní sekretář přijal židovskou delegaci, udělal ještě hlubší poklonu před Židy tím, že státní departement uveřejnil komuniké, v něm poukazuje na to, že »americký národ sleduje vývoj palestinské otázky s velkým zájmem a že vláda Spojených států se postará o to, aby v souladu s britským kabinetem zkoumala návrh na změnu palestinského statutu, kte-

28 L’Univers Israélite, Paříž, ze dne 21. X. 1938.

- 18 -

rý snad hodlá podati anglická vláda, kdyby se tento návrh příčil americkým právům«.29 Ale aby nezůstalo pouze při tomto, byl přijat v audienci francouzským vyslancem rabín Wise z výkonného výboru Židovského světového kongresu. Při tom upozornil »na možnost spolupráce mezi Londýnem a Paříží« v podpoře amerických israelitských spolků v boji za židovská práva, zaručená 2. listopadu 1917 v Balfourově deklaraci. Tento případ z nedávné minulosti dokazuje zvláště jasně vliv Židů v Americe, při čemž nemožno popříti, že by politická akce nebyla způsobena a ovlivněna židovskými intervencemi.

B. Anglie. Je-li Amerika hlavním stanem židovského finančního a propagačního aparátu, jest Velká Britanie sídlem zahraničně-politického ústředí světového Židovstva. Ještě spíše než v Americe, bylo dosaženo úzkého spojení v Anglii mezi národohospodářskými, národně-politickými a židovskými politickými úkoly a úřady v osobách význačných Židů, které pracují již po desetiletí pro blaho mezinárodního Židovstva. Není možno dostatečně zdůrazniti, že teprve Anglie dala svou Balfourovou deklarací z roku 1917 požadavkům Židovstva po zrovnoprávnění v rámci všech zemí politické oprávnění a oporu. Jest naprosto zřejmé, že tato deklarace nebyla dána Židovstvu jen tak ze sympatie nebo falešného soucitu ― i když snad možno u Balfoura jako dlouholetého přítele Žida Weizmanna s tímto momentem do jisté míry počítati. Balfourova deklarace byla spíše protihodnotou za peněžitou a propagační podporu anglických válečných opatření ve světové válce a jejich opatření se strany židovských finančníků. Za tyto snahy se zvláště zasazoval Chaim Weizmann, předseda Světové organisace sionistů a »Jewish Agency«, který byl v letech 1916―1919 vedoucím laboratoře anglické admirality. V tomto svém postavení se mohl již léta před vypuknutím světové války postarati o navázání úzkých vztahů ke kruhům, význačným v anglickém politickém nebo hospodářském životě. Kdyby tato zjištění neodpovídala skutečnosti, pak by bylo nepochopitelné, proč anglická politika v přední Asii se stala tak silně závislou na vůli a přáních Židovstva. V Palestině jsou zájmy anglické a židovské tak dalekosáhle do sebe vklíněny, že židovský element dovedl namluviti velké části anglického národa, že Židovstvo jest v této části světa nositelem britské imperiální politiky. Což Angličané přehlížejí, kdo bude míti při dalším pokračování takovéhoto vývoje zisk 29 p. c.

- 19 -

a kdo škodu? U palestinského problému, ať bude jeho konečné řešení jakékoliv, se u Anglie nejedná nakonec o zemi samotnou, nýbrž o vlastnictví »oil-pipe-line«, potrubí, které vede z naftových polí iráckých do palestinského přístavu Haify. Hlavní podíl na akciích tohoto podniku, na dobývání nafty, jest v rukou společnosti »Shell-Transport and Trading Company«, jejíž exponenty jsou Židé Viscount Bearsted (Walter Horace Samuel), sir Robert Waley Cohen a m. j. Jsou to tedy táž jména, která se právě objevují na vedoucích místech nejdůležitějších židovských organisací v Anglii. Je samozřejmé, že »anglické« hospodářství má z obchodů Shellovy společnosti zisk. Zajisté jest však oprávněná i domněnka, že tito Židé, zastávající důležité hospodářské funkce v »anglickém« hospodářském životě, jsou zároveň vysokými výkonnými orgány židovských sdružení v Anglii a zasazují se ― už z titulu těchto funkcí ― o politické a právní uznání Židovstva. Zastupováním svých nebo anglických hospodářských zájmů bojují jen za zájmy mezinárodního Židovstva. Jest příznačné, že roku 1920 byl jmenován právě Žid sir Herbert Samuel (nyní Viscount Samuel of Mount Carmel) prvním vysokým komisařem v Palestině. Neboť jako syn bratra londýnského židovského finančníka barona Swaytling-Montagu se přímo zrodil v klíně židovských akcionářů Shellovy společnosti z domu Samuelů a Rothschildů.30 Svým manželstvím s členkou politicky a hospodářsky významného domu Montefiorů upevnil ještě svoji posici v petrolejářském koncernu, takže se pak mohl státi místodržícím mezi svými příbuznými u petrolejářské společnosti v Palestině. Hlavní práce anglického Židovství se soustřeďuje kolem »Anglo Jewish Association« jakož i v »Board of Deputies of British Jews«, založeném již v roce 1760. Práce všech ostatních židovských organisací jest v podstatě ovlivněna jejich usneseními a podléhá jejich směrnicím. 1. Anglo Jewish Association. Úkolem »Anglo Jewish Association« jest podle jeho programu pomáhati »sociálnímu, mravnímu a duchovnímu pokroku Židů«. Dále chce vymáhati ochranu pro ty, »kteří trpí, protože jsou Židy«.31 Svaz vznikl v roce 1871 jako »národní« protějšek k »Alliance Israélite Universelle« v Paříži, která pracuje od svého založení neskrytě mezinárodně. »Alliance Israélite Universelle« se zasazovala o židy na celém světě, čímž »musili býti znepokojeni« ti Židé, kteří »zaměnili se svým státním občanstvím i národní příslušnost a svou účastí v mezinárodní židovské organisaci by se musili obávati výčitek nebo ještě horšího«.32 Toto přeneseno do prosté mluvy znamená, že se Židé nezřekli svých mezinárodních závazků, že se 30

Bližší údaje obsahuje Wirsing: »Engländer, Juden, Araber in Palestina«, Eugen Diederichs, 1938, str. 82. 31 »The Jewish Year Book«, Londýn, 1938. 32 Kastein: »Eine Geschichte der Juden«. Nakladatelství Lowit, Vídeň, 1935, str. 577. - 20 -

však pokusili klamati vládu jim pohostinství skýtající země o pravé povaze své soudržnosti. 33 Jejich práce byla též výrazem jejich skutečného postoje. Organisace protestovala před válkou proti špatnému zacházení se Židy v Rumunsku ― v roce 1938 převzal tuto úlohu britský vyslanec v Bukurešti ― dala založiti rusko-židovský komitét a zasáhla svou podpůrnou činností i do záležitostí v Orientě! Velkých finančních podpor se při tom dostalo zvláště školám, které založila »Alliance Israélite Universelle«, které prosluly ― za pomoci inanční subvence francouzské vlády ― jako nositelky francouzské civilisační myšlenky ve smyslu francouzské politiky. Že se při tom jedná skoro výlučně o země, na nichž má zájem Anglie, jako Irak, Indie a Palestina, nemůže nikoho překvapiti, dokresluje to však vhodně obraz o politické práci Židů. Pozorujeme-li skvělý soulad mezi úmysly anglické orientální politiky a účinnou spoluprací Židů, musíme si chtě nechtě položiti otázku, kdo vlastně koho vede při této lidstvu prospěšné práci? Jmenování členů a funkcionářů »Anglo Jewish Association« dalo nejlepší odpověď: Presidentem spolku jest G. Montefiore, zastoupený zároveň v radě »Jewish Colonisation Association«, člen O.B.E. G. Montefiore jest potomkem vůdce anglického Židovstva z doby viktoriánské, sira Mosese, kterému se podařilo dostati se jako prvnímu neplnoprávnému Židu do anglických kruhů nejvyšší šlechty. Svými různými manželskými svazky stojí v úzkém příbuzenském poměru k domu Samuelovu, o jehož politických a hospodářských mocenských možnostech jsme se již dostatečně zmínili. Jako místopředsedové jsou mu podřízeni Claude G. Montefiore, anglický velkorabín dr. J. H. Hertz a baronet sir Osmond Elim ďAvigdor Goldschmid. Claude G. Montefiore pochází z téže rodiny jako předseda a je autorem četných knih o Židovstvu. D’Avigdor Goldschmid, který se účastnil v letech 1926―1933 jako předseda svazu »Board of Deputies of British Jews« zřízení »Jewish Agency«, jest dnes ještě čestným předsedou anglického oddělení »Jewish Agency«. Z rodiny Rothschildů byli mu přiděleni lord Walter Rothschild, nejstarší syn prvního barona Rothschilda, který byl ještě roku 1937 předsedou »Jewish Hospital« a »Maccabeans« a Lionel Nathan de Rothschild, O.B.E., o němž se ještě zmíníme v popisu »Board of Guardians«. Obchodní spojení rodiny Rothschildů s domy Samuelů a Montefiorů, jakož i Rothschildů uvnitř společnosti »Shell Trading and Transport Company« v Paříži jsme uvedli již dříve. Jako o posledním v této řadě se ještě zmiňuji o Židu Geraldu E. Beddingtonovi, který zastává v anglickém vlnařském průmyslu čestný úřad pokladníka. 33 Doplňuji: V »Jewish Year Book«, Londýn, 1938, jest psáno na str. 188. o liverpoolské odbočce

»Anglo Jewish Association«: »Jako první odbočka Alliance Israélité Universelle v Anglii byla založena již v roce 1867. R. 1872 byla převedena do Anglo Jewish Association.« - 21 -

2. Board of Deputies of British Jews. Daleko poučnější a zajímavější než práce této organisace jest působení organisace zvané »Board of Deputies of British Jews«, ústředního to svazu všech židovských náboženských obcí na území rozsáhlé britské říše. Ústředí »Boardu« čítá 355 členů, to jest 92 londýnských synagog, 127 spolků v provinciích, 10 židovských svazů v koloniích a 15 ústavů.34 Účel jeho působení jest načrtnut v následující větě: »Pozorování a spoluúčast ve všech záležitostech, které se dotýkají zájmů a blaha britských Židů jako náboženské společnosti.«35 Tím se chce zdůrazniti, že výkonný výbor se nemá účastniti politického života, jak se ostatně o tom ve své knize zmiňuje i Salomon. Jak to však ve skutečnosti vypadá s nepolitickým rázem výboru, řekl jednou sám tiskový referent »Boardu«, když poukázal na to, že »Board« jest oprávněn »bdíti nad náboženskými zájmy svých souvěrců v zámoří a uplatňovati svůj vliv měrou, jakou jen může, 36 aby pomáhal utlačovaným v cizích zemích«. Může tedy těžko býti řeči o nepolitickém rázu, když se svaz sám odvažuje vměšovati se do řešení vnitřních záležitostí cizího státu. Zmíněný referent dále tvrdí, že »Board« není židovským parlamentem, protože nemá zákonodárné moci, doznává však, že smí »uplatňovati svůj vliv intervencemi u vlády právě tak, jako každý jiný sbor«. Pro nás nesmí platiti zásada zjišťovati pouze teoretický rozsah působnosti toho kterého spolku; jeho vliv určuje spíše v praksi úspěch jeho intervencí, které jdou úřední cestou přes směrodatné židovské politiky a národohospodáře britského imperia. Léta po roce 1933 nás poučila o tom, že vliv tohoto spolku jest značný a dalekosáhlý jak na poli hospodářském, tak i politickém. Důkazem, že se tu rozhodně nejedná o organisaci nepolitickou, jest sama existence sdružení »Joint Foreign Committee«, které jest »Boardu« přímo přičleněno. Vzniklo roku 1878 úmluvou mezi výše popsanou »Anglo Jewish Association« a »Boardem« za tím účelem, aby byl docílen vždy »společný postup ve všech záležitostech, při nichž může dojíti k intervenci britské vlády ve východní Evropě a v Orientě v zájmu Židů«.37 Toto pole působnosti bylo již dávno rozšířeno v tom smyslu, že ve všech případech, kdy je na Židech v kterékoliv zemi spácháno bezpráví, má být u ministrů britské vlády, u Společnosti národů nebo jiného úředního místa okamžitě intervenováno. Výsledkem jsou pak intervence, jaké se udály při nastoupení Gogovy vlády v Rumunsku nebo v Německu u příležitosti sjezdu v Evivaně v červnu letošního roku, jakož i běžné menší intervence v záležitostech, které se týkají vnitřních poměrů cizích států. 34 Salomon: The Jews of Britain, str. 189. 35 The Jewish Year Book, Londýn, str. 85.

36 Salomon: The British Jews, str. 189.

37 Jewish Encyklopaedia, sv. IV., odst. 889.

- 22 -

Každoročně uveřejňovaná výroční zpráva usvědčuje tento svaz, že události v Německu se těší zvláštní pozornosti komitétu, aby jim mohl čelit svou lžipropagandou. Tak na příklad stojí v jedné z těchto zpráv, že zmíněný »židovský komitét »Joint Foreign Commitee« zvláště usiloval o to, aby zpravil veřejné mínění o pravé povaze německého útoku na civilisaci a aby bojoval proti nacistické propagandě…«38 Informační komité, stojící pod vedením Sidney Salomona, ujalo se úkolu dodávati důvěrné informační zprávy všem organisacím, které jsou ve spojení s »Joint Foreign Committee« v rámci britské říše i mimo něj, aby mohlo býti dosaženo vytčeného cíle. Tyto pak zpravují všechny organisace o stavu židovské otázky v jednotlivých zemích a pokoušejí se zároveň potlačovat všechny zprávy, které vystihují rozkladnou činnost Židů ve světě. Význam »Boardu« pro mezinárodní Židovstvo jest dán již samou skutečností, že k jeho členům patří nejvýznačnější Židé světové říše. Na základě hospodářského nebo politického postavení svých členů má svaz nejlepší možnosti účinné intervence. Jednotliví členové nemohou býti proto prakticky pronásledováni. Všechny důležitější židovské organisace a sdružení mají s »Boardem« společné sídlo ve »Woborn House« v Londýně, takže už z toho se dá souditi, jak úzký je jeho vztah a jak význačný má vliv na menší organisace, které jsou ve své práci a ve svých ideových směrnicích úplně pod jeho vlivem. Předsedou »Boardu« jest Neville J. Laski, městský soudce v Burnley. Jako místopředsedové fungují bankéř Lionel Leonhard Cohen, vůdčí člen mnoha jiných židovských spolků, a sir Robert Waley Cohen, které má k ruce. Sir Robert, nejdůležitější osobnost několika menších židovských sdružení, jest závodním ředitelem společnosti »Shell Transport and Trading Co., Ltd.«. Tím jest ovšem zase dáno úzké spojení s kapitálem a zájmy Montefiorů, Samuelů a Rothschildů, zastoupených v »Anglo Jewish Association«. Mimo to jest tento Žid předsedou »Palestine Corporation«, »Anglo Egyptian Oilfields, Ltd.« a »United Britisch Oilfields, Ltd.«.39 Pokladník M. Gordon Liverman, J. P., jest pozoruhodný svým bývalým úřadem velkopředsedy lóže »B’nai B’rith« pro Velkou Britanii a Irsko, který zastával až do roku 1937 současně se svou funkcí presidenta evropského komitétu a správního radovství v »Anglo Jewish Association«. Abych dokreslil obraz této organisace, uvádím ještě nakonec, že od roku 1928 k ní náležejí jako členové též angličtí politikové Hore-Belisha40 a Norman Laski, B. A., ředitel koncernu anglických jednotkových domů »Marks and Spencer Ltd.« 38 Annual Report, 1936, Londýn, 1937, str. 29.

39 Who’s who, Londýn, 1937, odst. 668.

40 … str. 451 a Board of Deputies for British Jews ― Annual Report, 1936, Londýn, 1937, str. 10.

- 23 -

3. Organisace pro péči o židovské emigranty z Německa. Politický směr Židovstva ve Velké Britanii jest zřejmý v souvislosti se založením přečetných organisací pro péči o emigranty, kteří se do Britanie přistěhují z Německa nebo na své pouti tudy jen projdou. Jsou jako všechny židovské pomocné spolky podřízeny »Board of Guardians and Trustees for the Relief of the Jewish Poor«, v něm zaujímají všechny rozhodující místa Židé jako Lionel Lionhard Cohen, K. C. (místopředseda), který jest zároveň místopředsedou »Board of Deputies«, Lionel Nathan de Rothschild, O.B.C. (pokladník) nebo Coll. F. D. Samuel, D.S.O. (druhý pokladník). Dále jest třeba jmenovati další význačné organisace se stejným účelem; na prvém místě »Central British Fund for German Jewry«, která byla v roce 1933 založena sdružením »Conail for German Jewry«, aby »pečovala« o podporu »německých Židů«, obětí hitlerismu.41 V jejím předsednictví se schází »anglické« židovstvo, zastoupené velkorabínem pro Anglii, dr. J. H. Hertzem a Lionelem de Rothschildem, O.B.E., se světovým Židovstvem, jemuž předsedá dr. Chaim Weizmann. Baronet sir Osmond Ellim d’Avigdor Goldschied, kterého již známe jako místopředsedu »Anglo Jewish Association«, zastává funkci předsedy rady. Místa pokladníků zastávají akcionáři londýnské banky »Samuel Montagu & Co.«, Lionel Samuel Montagu, D.S.O.,42 a Colonel F. D. Samuel, D. S. O., člen »Board of Guardians«. Spolu s touto finanční institucí má své sídlo v londýnském Woburn-House v roce 1936 založený »Concil for German Jewry«. Za svůj úkol udává »koordinaci vkladů, uložených ve prospěch »německých« Židů a podporu židovského vystěhovalectví z Německa«.43 Předsedou rady jest lord Samuel of Mount Carmel, nejvyšší komisař Palestiny. Jako pokladníku mu pomáhají tytéž osobnosti jako ve svazu »Central Fund of German Jewry«. Norman de Mattos Bentwich, duchovní zakladatel palestinského trestního práva (!), který dlel delší dobu v Palestině jako státní zástupce Jeho Veličenstva krále, zastává význačný úřad ředitele oddělení pro přistěhovalectví a školení, když se byl před tím dostal jako profesor pro mezinárodní styky na Hebrejskou universitu. Význam této organisace jest zvláště pro mezinárodní styky důležitý již tím, že se strany americké jsou jejími členy předseda »American Joint Distribution

41 The Jewish Year Book, Londýn, 1938, str. 106. 42 Lionel Samuel Montagu jest nejmladším synem prvního barona Swaythinga (Samuel Monta-

gu), který byl roku 1907 pozdvižen jako jeden z nejvýznačnějších bankéřů do stavu šlechtického. Vlastnil také akcie »Shell-Company«. 43 p. c., str. 107. - 24 -

Commitee«, Pavel Baerwald, člen »Refugee Economic Corporation«, J. Liebmann a dr. Štěpán Wise a Morris Rothenberg z »United Palestine Appeal«.44 Jako další z velkých sdružení židovských emigrantů z Německa stojí za zmínku sdružení »German Jewish Aid Commitee«, které provádí dohled nad židovskými běženci ve Velké Britanii a Severním Irsku, včetně jejich školení, vystěhování a dalšího osídlování. V předsednictvu je tu opět zastoupena židovská elita: Otto M. Schiff, O.B.E., Leonhard G. Montifiore, O.B.E., předseda »Anglo Jewish Association« a zástupce ve sdružení »Joint Foreign Commitee«. Finanční záležitosti spravuje opět Lionel Samuel Montagu. Jest zbytečno podrobněji se zabývati pověstnou činností těchto emigračních, pod jednotným vedením stojících organisací. Vedle podpůrné činnosti vlastních členů vidí svůj úkol především v protestních akcích proti novému Německu, zbavujícímu se židovské přítěže. 4. Židé ve veřejném životě Anglie. I když se Židé v Anglii snaží vystavovati své národní city na obdiv, přece myslím, že se mi podařil důkaz, že Židé jsou i zde jen tenkráte »národní«, když se jim naskýtá příležitost zisku a výdělku ― mezinárodními jsou však vždy, když jest třeba hájiti zájmy a postavení Židovstva v celém světě. Možnost uskutečnění tužeb této internacionály pomocí svých význačných zástupců jest daleko větší v Anglii než v Americe. Britská říše měla již ve své minulosti ministry a politiky židovského původu, jako ďIsraeli = Lord Beaconsfield, Isaac Rufus = Lord Reading, Herbert Samuel = Lord Samuel of Mount Carmel, Edwin S. Montagu a m. j. Ze Židů, zaujímajících dnes vysoké veřejné úřady, jmenuji jen sira Philippa Sassona, bývalého soukromého sekretáře generálního polního maršálka Haiga a bývalého státního podsekretáře vzduchoplavby. Na tomto místě budiž vzpomenuto ještě jednoho Žida, jehož jméno jsem dosud nejmenoval, totiž lorda Melchetta, až do roku 1928 sira Alfréda Mořice Monda. Na podkladě svých rozličných funkcí v anglickém politickém životě, svých úzkých styků se členy všech britských kabinetů a svého význačného postavení v britském hospodářství, zvláště v chemickém průmyslu, zasazoval se velmi účinně pro podporu sionistických požadavků anglickou politikou. Vedle zmíněné veřejné činnosti jest Mořic Mond dosud čestným předsedou svazu »Maccabi World Union« a jejich britských zemských poboček.45

44 Report of the Aktivities of the American Jewish Joint Distribution Commitee for the Year, 1936,

New York, 1937, str. 11.

45 M. jest předsedou Palestine Plantation, Ltd.; ředitelem Palestine Economic Corporation, Pales-

tine Chemical Industrie, Ltd., Barclayovy banky, Imperial Chemical Industries, atd. - 25 -

V této činnosti jej podporuje jeho příbuzný, sir Robert Ludvík Mond. Jako ředitel společností »South Staffordshire Mond Gas Co.«, »International Nickel Co. of Canada, Ltd.« a »Mond Straffordshire Refinery Company, Ltd.« může se opírati o velký vliv a uplatňovati jej zvláště jako předseda spolku »Jewish Council for Boycotting German Goods and Services«, který podporují všechny britské židovské organisace. Tím si získal zásluhy o všesvětové Židovstvo a bojkot všech německých výrobků. Na jednom z kongresů v roce 1933 dokonce prohlásil, že doufá, že »donutí Německo hospodářskými nesnázemi k úctě před svéprávností a rasovými hodnotami židovského národa«. Úhrnem se dá tedy říci, že Anglie, která si myslí, že užije Židů pro vlastní politické zájmy, se dostává chtě nechtě do vleku zahraničněpolitických zájmů mezinárodního Židovstva. Tak intervenoval Chaim Weizmann u příležitosti uveřejnění Peelova plánu o rozdělení Palestiny u svého přítele Ormsby = Gore, který byl tehdy koloniálním britským ministrem, aby dosáhl podstatných změn v úpravě hranic, nechce-li se Anglie vydávati v nebezpečí, býti předmětem protestů a odvetných opatření se strany světové sionistické organisace. Chaimu Weizmannovi se skutečně dostalo určitých ujištění. Jen pro tato důvěrná ujištění vyjádřil světový sionistický kongres svůj souhlas s plánem, který se mezitím stal zprávou Woodheadovou bezpředmětným. Také zpráva Woodheadova nepřinesla konečnou předlohu pro dělení Palestiny, neboť koloniální ministr britský pozval vůdce Židů a palestinských Arabů v únoru 1939 ke konferenci »u kulatého stolu«. Nedá se ještě určiti, jak Anglie tuto otázku nakonec vyřeší. Dojde ke kompromisu? Nebo bude ustaven Židovský stát podle návrhů Peelovy komise a tím bude kapitulovati Anglie před světovým Židovstvem? To by pak ovšem znamenalo nepřátelské stanovisko vůči státům autoritativním a Arabům. Nebo bude odmítnuta snaha sionistů o zřízení Židovského státu v této formě? Takové rozhodnutí by opět znamenalo odklon Anglie od plánů a tužeb světového Židovstva.

C. Francie. Mezinárodně vyhraněná politika Židovstva musila přirozeně najíti daleko větší odezvu než ve Spojených státech a v Anglii v zemi, která má pro takovou politiku přímo tradiční předpoklady ― ve Francii, neboť ona byla první, která učinila emancipaci Židovstva všeobecným lidským požadavkem. Ve Francii mohli Židé obsaditi všechna rozhodující místa v politickém, kulturním a hospodářském životě státu již v době, kdy ostatní státy je ještě vykazovaly do gheta. Dá-li se v postoji francouzského obyvatelstva vůči Židům v posledních letech zjistiti aspoň částečně určitá změna, pak jest to proto, že neutuchajícím příli-

- 26 -

vem židovských emigrantů do země byly u národně uvědomělého obyvatelstva zvláště v severních departementech probuzeny protižidovské snahy. V základě se však na postavení Židů ve Francii ničeho nezměnilo. Proto také trvá i nadále silný příliv Židovstva z východu, které se zde buď asimiluje, nebo se po kratším pobytu opět stěhuje dále. Tím převzala Francie úkol, který dříve přináležel Německu, které bylo před rokem 1933 hlavní průchodní zemí pro východní Židy, zastávkou na cestě z východu na západ, zemí, kde se z haličského povaleče a podomního obchodníka stával civilisovaný západožidovský bankéř a akcionář. Pro péči o tyto emigranty byla i ve Francii ustavena centrála, která pečuje o židovskou emigraci, podpůrná organisace »American Jewish Joint Distribution Commitee«, o níž jsme již mluvili. Mimoto si vyvolila nejvyšší ústřední společnost všech podpůrných židovských organisací, »Comité ď Entente«, za své stálé sídlo Paříž. Však ještě dříve, nežli vzala Francie na sebe tento úkol, zasazovali se její židovské organisace ― protože francouzští Židé již nemusili bojovati o svá práva ― o zrovnoprávnění všech Židů na podkladě mezinárodních úmluv. Za tento požadavek bojují na jedné straně čistě židovské organisace, na druhé pak ― což jest politicky daleko významnější ― organisace, jejichž členstvo se skládá z velké části z arijců. Za zrovnoprávnění »bezprávných Židů« bojují spolu ruku v ruce Židovstvo, svobodné zednářstvo a pacifismus. Jde-li tento boj v šlépějích francouzských civilisačních snah, pak se tak děje za prvé z důvodů taktických, za druhé protože obě cesty vyvěrají z podobných předpokladů a obě také mohou býti jen uskutečněny zavrhováním rasových skutečností. Najíti podporu francouzských politických a hospodářských kruhů nebylo zatěžké už proto, jelikož právě politika a život hospodářský i kulturní jsou ve Francii zavšiveny nepřehlednou spoustou Židů. 1. »Alliance Israélite Universelle«. »Alliance Israélite Universelle« jest možno považovati za první židovskou organisaci světa. Má své sídlo v Paříži. Od prvního dne svého trvání v roce 1860, kdy byla založena, aby »hájila čest židovského jména proti všem útokům« a k »podpoře emancipace Židů«46 atd., intervenuje ve věcech Židů východní a jihovýchodní Evropy. Taková politika společnosti jest především dílem jejího prvního sekretáře Adolpha Crémieuxe, francouzského ministra a svobodného zednáře vysokého stupně svěcení. Všech svých propagačních prostředků užila tato společnost k ututlání procesů proti rituálním vraždám a za pomoci intervenujících svazů »Anglo Jewish Association« a »American Jewish Commitee« vydatně podporovala rumunské Židy po válce balkánské. 46 Encyklopaedia Judaica, sv. II., Berlin, 1928, odst. 355/56.

- 27 -

U příležitosti mírových porad ve Versaillích vystoupila s požadavkem zrovnoprávnění Židů v Sovětském svazu a v Rumunsku a žádala přijetí dotyčných článků do mírového diktátu. Sovětské Rusko uskutečnilo tento požadavek z vlastního popudu a Rumunsko musilo přijmouti »rozhodnutí vlády« v této věci. Tato záležitost byla také formálně-právní příčinou zákroku francouzského vyslance u rumunské vlády Gogovy, když tato začala zákonně postupovati proti Židům! Na základě tohoto úspěchu, očekávajíc, že se jí podaří ještě další úspěšné akce podobného druhu, pověřila »Alliance« ihned po ustavení Společnosti národů rabína Gingsburga stálým svým zastoupením. Rabín měl za úkol společně s »Joint Foreign Commitee« raditi a intervenovati v židovských záležitostech ve stálé radě. Dále účastnila se politického a kulturního vzestupu Francie ve středomoří a zřizovala za finanční pomoci anglického svazu »Anglo Jewish Association« školy v Turecku, Egyptě, Persii, Maroku, Tunisu a pod. Rozpočet pro tuto kulturní expansi, prováděnou ve jménu Francie, avšak v zájmu Židů, obnáší ročně asi 4,000.000 franků ve zlatě,47 k nimž přispívá »Alliance« okrouhle obnosem 1½ milionu. Spolu s těmito vydáními obnášel její celkový rozpočet na příklad v roce 1926 3,680.000 franků.48 Bylo nezvratně zjištěno, že tato organisace spolu s »Ligue Internationale contre l’Antisémitisme« ― LICA ― jako první založila fond pro obhajobu židovského vraha Frankfurta, aby mohla provésti jeho obhajobu. Stejně tak i dnes ještě udržuje ze svých prostředků pověstný »Asyl de Jour et de Nuit«49 v Paříži, Rue Lamarck 16. Původně založen jako noclehárna pro nemajetné Židy, stal se tento domov brlohem pochybných existencí všech národů a vyznání. Jelikož i »Alliance« vede nejostřejší boj proti všem protižidovským hnutím, spolupracuje úzce s organisací LICA. 2. Ligue Internationale contre l’Antisémitisme. Na této organisaci na příklad lze dokázati úzké vztahy světového Židovstva a světového zednářstva. Vždyť LICA, jejímž presidentem jest »Bernard Lecache, má své hlavní sídlo v budově »Velkého Orientu« v Paříži, v Rue Cadet! Založena byla Emilem Kohnem a panem Héroldem, dvěma to členy »Ligy pro lidská práva«. Tvoří tak most mezi židovskými a arijskými bojovníky za lidská práva. Jest velmi příznačná okolnost, že v seznamu jejích členů se nalézají jména politiků a členů francouzské vlády Chautemps-Blumovy z r. 1937. Jest to především Žid Léon

47 p. c., sv. II., str. 360.

48 p. c., sv. II., str. 360.

49 Azyl „Ve dne v noci“; pozn. editora.

- 28 -

Blum sám, Pierre Cot, Maurice Violette, Mulat Gaston Normewille a François Tessau. Violette sám přednesl v r. 1937 jménem francouzské vlády projev na kongresu »Světového svazu proti rasismu a antisemitismu«. Ostatní shora jmenovaní politikové projevili své sympatie písemně. Byli tam ve společnosti Emila Ludwiga (= Cohna) a Samuela Untermyera, presidenta zemské sekce U.S.A. svazu LICA, kterého mimo to již známe jako vedoucího spolku »Non Sektarian Anti-Nazi League«. Mimo svolávání podobných kongresů zabývá se LICA úkolem odvrátiti všechny útoky, vedené proti Židovstvu propagačními protiakcemi. Při tom užívá novin »Le Droit de Vivre«, které stojí pod vedením Žida Séraphe. Chtěl-li by nám někdo odvětiti, že není oprávněné přičítati tomuto sdružení tak velkou důležitost vzhledem k usměrnění snah Židovství, pacifismu a marxismu, protože jen levičácké židovské organisace jsou jejími korporativními členy, musíme poukázati na to, že tato skutečnost má pro nás cenu pouze teoretickou. Vždyť se při podpoře a financování židovských emigrantů a jejich organisací na francouzské půdě též nečiní rozdílu mezi marxisty a »národně-francouzskými« Židy! 3. Emigranti a jejich podpůrné organisace. Z četných organisací emigrantů, které jsou především zařízeny pro podporu Židů, přistěhovavším se z Německa, budiž zaznamenány pouze »Comité National de Secours aux Réfugiés Allemands«, »Comité ď Aide aux Réfugiés Juifs Allemands« a »Comité ď Assistence aux Réfugiés«, které jsou podporovány sesterskými organisacemi v Londýně a New-Yorku, a s nimiž jsme se již zabývali na jiném místě. Jediné v roce 1936 bylo »Comité ď Assistence« připsáno k dobru 34.000 dolarů podpor od spolku »American Jewish Joint Distribution Commitee.50 Úhrnem obdržely židovské podpůrné organisace ve Francii v roce 1936 107.000 dolarů, z nichž dostala »Hicem« 35.200 dolarů. »Hicem« (Hias-ICA Emigration Association) jest emigrantskou společností obou svazů »Hias Hebrew Sheltering and Imigrant Aid Society of Amerika« v New Yorku a ICA = »Jewish Colonisation Association« s hlavním sídlem v Londýně a správou v Paříži. Mezinárodní činnost této organisace jest zřejmá v osobním zastoupení a ve vedení jednotlivých organisací. Předsedou ICA jest Sir Osmond d’Avigdor Goldschid z Londýna, zároveň předseda »Deputies of British Jewish« a místopředseda »Anglo Jewish Association«; úřad ústředního managera zastává Dr. Louis Ounge z Paříže.

50 Report on the Ativities of the American Jewish Joint Distribution Commitee for the Year, 1936,

New York, 1937, str. 43. - 29 -

Předsedou »Hias« jest Abraham Herman z New Yorku, místopředsedou Adolf Copeland z Chicaga. Společným úkolem všech těchto tří organisací jest podpora emigrantů, kteří se chtějí přestěhovati do mateřské země nebo do zámoří, zvláště pak na půdu, kterou vlastní ICA v Argentině. Pro uskutečnění těchto úkolů vydala »Hicem« v letech 1933―1936 podpor v celkové výši 842.157 dolarů, z nichž bylo 227.000 dolarů věnováno spolkem »American Joint Distribution«. Na těchto číslech jest patrno, jak jednotlivé mezinárodní židovské organisace se navzájem podporují a spolupracují, aby poskytly vystěhovavším se Židům všemožnou peněžitou podporu a umožnily jim uchytiti se znovu v jiné zemi. 4. Union des Associations culturelles de France et d' Algérie. 400.000 až 450.000 Židů Mojžíšova vyznání, trvale usazených ve Francii a v jejích zámořských osadách, jest od roku 1905, kdy byla ve Francii zavedena rozluka mezi státem a církví, organisováno v tak zvaných »associations culturelles«. Ačkoliv členství v těchto sdruženích jest dobrovolné, připojila se většina jednot k »Union des Associations Culturelles de France et ď Algérie«. Tento svaz, k němuž patří bez výhrady i vrchní pařížský rabín, zabývá se většinou náboženskými a židovsko-vědeckými otázkami, a to proto, že mu není možno zabývati se výbojnými plány ve státě, v němž jest Mojžíšovo náboženství zrovnoprávněno se všemi náboženstvími ostatními. V tomto smyslu zdůraznil také ministr zdravotnictví ve vládě lidové fronty, Marc Rucart na VII. národním kongresu francouzské sekce LIGA, že »lidová fronta nikdy nepřipustí, aby části francouzských občanů bylo ubližováno rasově, národnostně nebo kulturně«.51 Jak to s těmito krásnými hesly opravdu ve Francii vypadá, vědí Francouzi sami nejlépe. Vždyť Bretoňcům se nedostává ani zlomku oněch práv, které tvoří výsadní postavení Židů ve Francii. Personální listina vedení »Consistoire Centrale« jest zrcadlem soudržnosti nábožensky cizího asimilovaného Židovstva ve všech odvětvích národního života národa, skýtajícího pohostinství. Předsedu velkorabína Israele Leviho zastupuje co by president baron Eduard de Rothschild a tohoto opět dva státní radové Block-Laroque a Heilbronner jako místopředsedové. Předseda »Alliance Israélite Universelle«, professor Qualid, zastává úřad pokladníka.52

51 Israelitisches Wochenblatt, Zurüch, 3. VIII. 1937. 52 Bližší údaje hledej u Céline: »Bagatelles pour un Massacre«, Paříž, 1937.

- 30 -

5. Židé ve veřejném životě Francie. Četní francouzští politikové a národohospodáři židovské krve, kteří jsou činni ve Francii v čele s rodem Rothschildů, jsou ručiteli a zastánci neporušitelnosti všech židovských práv ve Francii. Jest jim takto dána možnost zastati se mezinárodního Židovstva přímo i nepřímo. Jen složení vlády lidové fronty za Bluma jest důkazem, že ve Francii mohou Židé dosáhnouti nejvyšších míst a úřadů, aniž by se při tom setkali s vážnějším odporem. Vedle ministerského předsedy jsou to Židé ministr Jean Zay a státní podsekretářka Mme Brunschwicg, kteří našli místa v ministerstvu národní výchovy (!). V ministerských kancelářích, na které nemá změna ministrovy osobnosti žádného vlivu, činí židovský podíl 35 až 44%, t. j. z 80 vedoucích spolupracovníků ministrů jest 30 Židů! Výjimku tvoří jen vojenské resorty, v nichž židé nejsou zaměstnáni. Stejně závažná, ne-li dokonce ještě významnější na průběh mezinárodních jednání nežli vliv ministerstev obsazených Židy, jest moc ministra kolonií, který jest současně ministrem pro záležitosti Alsaska a Lotrinska, George Mandela (vlastním jménem Jerobeam Rothschild). Za světové války byl soukromým sekretářem Clémenceauovým, ― na jehož popud přijal také nové jméno Mandel ― ujal se později vedení časopisu »Ami du poeple«. Z kabinetu Lavalova přešel i do následující vlády svobodného zednáře Sarrauta jako ministr pošt a telegrafů a ministr pro záležitosti Alsaska a Lotrinska. Teprve Sarrautovou demisí odešel přechodně z ministerstva i on. Jest známo, že v době jeho úřadování bylo veškeré francouzské poštovnictví zaneřáděno Židy, jichž část byla cizozemci. Tak n. př. pověřil z Německa vypovězeného Žida a vlastizrádce Bertholda Jakoba správou zpravodajské služby státního vysílače Paříž, takže tento výtečník mohl za francouzské státní peníze dále prováděti štvavé kampaně, zcela ve smyslu Mandlovy politiky. Protože »francouzské« Židovstvo ― t. j. souhrn oněch Židů, kteří se zdržují již po několik generací v zemi ― jest ve Francii representováno výlučně bohatými nebo všeobecně známými soukmenovci, jejichž prostřednictvím se zúčastňují politického, hospodářského a kulturního života země. Chci proto poukázati na řadu židovských bankéřů usazených ve Francii, jako Gunzberg, Daniel, Dreyfus, Bemberg, Lazard, Worms, Stern, Heine atd.53 a jejich spojení s francouzskou větví rodu Rothschildů. Již jméno samo nám dává hluboko nahlédnouti do mezinárodních spojení a styků jeho nositelů. Abych začal opět tam, kde jsem přestal, totiž s líčením postavení Židovstva v Anglii, chci ještě zdůrazniti toto: Několik roků po založení Shellova koncernu 53

Jména hlavních židovských akcionářů následujících důležitých francouzských bank: Jaques Gunzberg & Cie., Daniel Dreyfus & Cie., Louis Dreyfus & Cie., O. Bemberg & Cie., Heine & Cie. - 31 -

Markem Samuelem, pozdějším lordem Bearstedem a velkodůstojníkem francouzské čestné legie (!), vstoupil bankovní závod Rothschild Frères v Paříži (asi kol. roku 1912) jako hlavní akcionář východní a jihovýchodní petrolejářské společnosti do Shellova koncernu. Tak byly nejdůležitější větve světového petrolejářského obchodu i jeho dobývání mezinárodně skupovány rodinami Rothschildů, Samuel-Montagu a Samuel. K tomuto francouzskému bankovnímu domu přináležející okruh příslušníků Rothschildovy rodiny jest, nehledě k důležitým hospodářským spojením s Anglií, spojen řadou majitelů honosných titulů též s důležitými odvětvími francouzského průmyslu. Vedoucím bankovního domu jest baron Edouard de Rothschild,54 který je spřízněn s dřívější vídeňskou větví Rothschildů Alfonse, Louise a Eugena, jest současně předsedou representativní organisace židovských obcí ve Francii »Consistoire Central« a presidentem železniční společnosti »Chemin du Fer du Nord«. Ve správní radě tohoto podniku zasedá též jeho syn z francouzské větve Henri de Rothschild a Guy, James Armand (syn jeho vnuka Edmonda), zatím co zájmy anglické větve jsou zastoupeny presidentem »Jewish Orphanage and Jew Free School« v Londýně Anthonym a pokladníkem svazu »Board of Guardians« v Londýně Lionelem! Výnosné rodinné konsorcium, které již samo o sobě mluví proti národním prohlášením Židů! Svým postavením ve správní radě tří odvětví »Assurances Générales«, největší francouzské pojišťovny, která se člení ve tři oddělení životního, požárního a všeobecného pojištění pod ústředním vedením,55 uplatňuje baron Edouard vliv Rothschildů na veškeré francouzské hospodářství. V tomto grémiu opět navazuje styky s převážnou většinou vedoucích osobností velkých francouzských bankovních podniků, vedených převážně opět Židy. Zavedlo by nás to příliš daleko, kdybychom chtěli odkrývati daleko rozvětvená hospodářská spojení také ostatních členů rodiny Rothschildů. Nelze však ponechati bez povšimnutí skutečnost, že rodinný a tím i hospodářský okruh této rodiny byl podstatně rozšířen manželskými svazky příslušníků Rothschildů se členy rodů Halphů (»Banque Daniel Dreyfus et Cie.«) a Fouldů ― jehož zakladatel pochází z židovské rodiny Ephrussi. Tímto způsobem si Rothschildové razili cestu do průmyslu železářského a do obchodní plavby, kterážto hospodářská odvětví jim byla až do této doby nepřístupna. Mimo to bylo navázáno spojení s Anglií. Dcera barona Gustave de Rothschild, Alice se provdala za příslušníka Sassonů a jejich syn, sir Philipp Sasson, který jest First Commissioner of Work, jest britským politikem a tím lze vysvětliti vliv francouzských Rothschildů u britské vlády. Toto stručné načrtnutí hospodářského vývoje a postavení Rothschildů ve Francii snad postačí pro důkaz, že velké židovské rodiny, i kdyby to tvrdily s ještě 54 Následující podrobnosti o bance Banque de Rothschild Fréres jsou obsaženy v knize »Les Mai-

tres de la France« od Augustina Hamona & XYZ, Paříž, 1936.

55 … celkový kapitál: 2.473,000.000 franků.

- 32 -

přesvědčivější okázalostí, nemohou znáti závazků k národu. Stejně jako u mezinárodních židovských organisací padají i zde všechny hranice státní a národní, jakmile se cítí ohroženi ve svých zájmech hospodářských nebo obchodněmocenských. U nich padají ty hranice, jejichž respektování jest samozřejmostí u lidí, kteří jsou vázáni ke své rodné půdě krví ― národní příslušností. Svým kapitálem, který má podle údajů Célinových obnášeti jedině ve Francii přibližně 750 miliard franků (»Bagatelles pour un Massacre«), tvoří hospodářskou základnu a páteř židovských pomocných a podpůrných organisací.

D. Ústřední organisace internacionály. Obraz židovských organisací s nesčetnými přímými i nepřímými spojeními, jak jsme jej načrtli v předešlých stránkách, dokreslují nejvyšší ústřední organisace židovské internacionály. Potvrzením toho jsou domněnky, že všichni Židé, kteří navenek jsou velmi roztříštěni, zvláště ve svém politickém zřízení, jsou nakonec přece jen nuceni táhnouti za jeden provaz společných životních zájmů. Jest třeba rozlišovati dvě skupiny organisací. Zatím co první má za úkol usměrniti politické a osobní protichůdné směry se zřetelem na společný konečný cíl ― sem spadá především »Světový kongres Židovstva« a svaz židovských zednářských lóží »Independent Order B’nai B’rith« ― ujímá se druhá skupina úkolu uskutečnění židovské státní myšlenky v Palestině. K těmto druhým náleží Světový svaz sionistů se svým zahraničním úřadem, zvaným Jewish Agency. Jejich zemské pobočky, rozseté po celé zeměkouli, tvoří organisační kostru židovské internacionály. Tak zvané organisace »národní«, t. j. organisace, které svou činnost omezují na určitou zemi, jsou jen k tomu, aby připravovaly jednotný nástup. Kapitál, nutný k provozu tak mnohostranného organisačního aparátu, musí poskytovati hostitelské země tím, že dovolují Židům, aby se účastnili jejich hospodářského života a vydírali je. 1. Světový kongres Židovstva. Nejvyšší organisací universálního rázu první skupiny jest »Světový kongres Židovstva«, který se ustavil po prvé 8. srpna 1936 v Ženevě. Nejdůležitější na tomto kongresu nebyla ani tak práce, učiněná na podkladě parlamentního zasedání jako skutečnost, že se tu po prvé od rozpadu židovského státu v roce 70. po Kr. sešlo 230 delegátů z 32 zemí jako zástupci asi jedné třetiny všeho Židovstva, aby tím dokumentovali veřejnosti, že Židovstvo samo se považuje za společenství, které není tvořeno pouze společným náboženským vyznáním a rasou, ale že jest celkem s politickou vůlí i politického charakteru.

- 33 -

I když zástupci svazů »American Jewish Commitee« (U.S.A.), »Board of Deputies of British Jews« (Anglie) a »Independent Order B’nai B’rith« nebyli oficiálně zastoupeni, jest možno říci, že jejich nepřítomnost byla jen obratným taktickým manévrem. Vždyť byly ještě dodatečně vyloučeny delegace ze zemí východoevropských, »aby v těchto zemích nebyla brzděna činnost ve prospěch Židů«. 56 Zároveň byla utvořena zvláštní komise, která měla na kongresu zastupovati všechny nepřítomné organisace. Podobně se musíme dívati i na usnesení, v němž bylo prohlášeno, že tento kongres nelze počítati mezi organisace, které zastupují Židovstvo navenek oficiálně. Proti usnesení se vyslovilo toliko 26 delegátů, čímž jest tato domněnka ještě podpořena. Program zasedání, který schválil kongres, obsahuje zároveň výčet úkolů, které po kongresu má uskutečniti zvolený výkonný výbor a proto jej otiskujeme v plném znění: »1. Zřízení stálé agentury k zastupování různých židovských společností a k hájení židovských práv. 2. Hájení občanských, politických a hospodářských práv židovské menšiny všude tam, kde jsou uznávána menšinová práva. 3. Ochrana proti protižidovské propagandě. 4. Uspořádání a usměrnění židovského vystěhovalectví zřízením ústřední kanceláře pro židovské vystěhovalce. 5. Ochrana židovských zájmů proti destruktivní politice nacistické Říše. 6. Úprava židovské podpůrné činnosti, která má býti podporována veřejnými provoláními a podřízení této činnosti veřejné kontrole. 7. Výstavba a obnovení hospodářského života těch Židů, kteří se nemohou vystěhovati. 8. Usnadnění vystěhovalectví do Palestiny v součinnosti s Jewish Agency.«57 Průběhem doby, která uplynula od zasedání kongresu, se ukázalo, že židovské organisace se chopily tohoto programu a že jej bod po bodu uskutečňují. Zvláštní událost, která se přihodila během zasedání, dokazuje, že se všechny židovské sekce a svazy všech politických odstínů spojují, jakmile se jedná o obranu jejich společné věci, o židovské právo nebo o židovský stát. Pět amerických delegátů 512 marxisticko-židovských dělnických organisací a podpůrných spolků žádalo, aby byli připuštěni ke kongresu jako oficiální zástupci svých družstev. Přístup jim byl dovolen jen pod podmínkou, že podepíší prohlášení, ve kterém odsuzují jednání komunistů, kteří schvalují postup Arabů proti Židům. Mezitím, co byl utvořen zvláštní výbor pro urovnání sporné otázky, rozhodlo se oněch 5 delegátů z Ameriky, předložiti pamětní spis, v němž »popřeli, že by schvalovali 56 American Jewish Year Book, 1938, str. 501. 57 p. c., str. 497.

- 34 -

útoky na palestinské Židy a prohlásili, že by komunisté byli připraveni hájiti zájmy židovské masy nasazením svých životů«.58 Když mezi jednotlivými židovskými organisacemi stranické rozdíly nejsou překážkou společného postupu, může tedy kdykoliv jednotná světová fronta Židovstva účinně zasáhnouti do světového dění. Usnesení, předložená a schválená kongresem, nenechávají nikoho na pochybách, že tato fronta má býti především zasazena proti Německu. Již v prvním usnesení kongresu jest »nacistické Německo« nazýváno »nepřítelem č. 1 pro světové Židovstvo«. Pro stálé zastoupení kongresu byl utvořen výkonný výbor, jehož předsedovi dru Štěpánu Wise bylo zároveň svěřeno vedení »American Jewish Congress«. Čestným předsedou byl zvolen Žid Judge Julian W. Mack. Jim k ruce byli dáni mimo jiné příslušník »Consistoire Centrale« ve Francii, Isaac Naiditsch a Maurice L. Pelzweig, ředitel informačního oddělení »Jewish Agency« a Světové organisace sionistů a president svazu »World Union of Jewish Students«. V této své funkci jest Maurice Pelzweig zároveň členem »International Student Commission of League of Nations«. Ze známých Židů spolupracují dr. Nahum Goldmann, palestinský zástupce »Jewish Agency« u Spol. národů, jako předseda správního komitétu, Louis Lipsky jako předseda rady a Louis Sturtz z New Yorku jako pokladník. Výkonný výbor vystoupil již několikráte na veřejnost svými protesty jako orgán světového Židovstva. Jednou v záležitosti uplatnění menšinového práva Židů, pak opět s nějakým protestem proti německým protižidovským opatřením. Již koncem roku 1936 protestovalo komité u Společnosti národů, jejího zástupce v Gdansku a u zahraničního ministra polského proti zavedení německých rasových zákonů i na území tehdejšího Svobodného města Gdanska. Nechci tvrditi, že všechny jejich protesty se potkaly se zdarem. Přesto však nesmí býti podceňována práce výkonného výboru za kulisami světové politiky, která často způsobila znepokojování světové politické veřejnosti a skončila zahrocením demokratických států vůči Německu. 2. Comité des Délégations Juives. Ústředím světového kongresu před jeho prvním zasedáním bylo u příležitosti mírové konference versailleské založeno komité s názvem »Comité des Délégations Juives aupres de la Conférence de la Paix«. Toto komité chtělo na mírové konferenci zastávati zájmy a požadavky Židů. Předními jeho členy byli dr. Štěpán Wise a známý mecenáš sionistické politiky Louis Marshall, který byl až do své smrti roku 1928 činným předsedou a spoluzakládajícím členem svazu »American Jewish Commitee« a Léon Motzkine, sekretář a pozdější president CDJ. 58 p. c., str. 498.

- 35 -

Jak zní v slavnostním spisu na oslavu 17letého trvání CDJ, zvláště horlivými jeho přáteli byli Louis Barthou a Edvard Beneš. Upozornili na sebe zvláště intervencemi ve prospěch zavedení menšinového statutu ve státech baltických, východo a jihovýchodoevropských a protesty proti pogromům a protižidovským hnutím v těchto zemích. Jest nezvratně dokázáno, že se původci versailleského diktátu dali ovlivniti značnou měrou memorandy, která byla sepsána I.O.B.B. ve prospěch Židů, ale v neprospěch některých států jihovýchodních. Jimi navrhované menšinové právo bylo skutečně přejato do mírových diktátů. Společnost národů převzala záruku za toto tak zvané právo a ministerský předseda Goga pocítil při své krátké vládě, že také tato část stanov Společnosti národů jest považována demokratickými velmocemi za »posvátnou a nezměnitelnou«, protože světové Židovstvo dovedlo s tím spojit své zájmy mocenské. Anglie, Francie a Amerika protestovaly proti jeho protižidovským zákonům. Rumunsko se musilo podříditi. Také u příležitosti převzetí moci národně-socialistickým režimem v Německu, před plebiscitem v Sársku a při protižidovských kampaních a pod. se pokoušelo komité o ovlivnění demokratických států ve prospěch židovské věci v Německu. Jako příklad, jak si tu Židé počínali, lze uvésti protestní akci u příležitosti národně-socialistického převratu v Německu v roce 1933, která jest obecně známa pod názvem »Petition Bernheim«. Ve výroční zprávě o činnosti komitétu z roku 1936 jest o tom napsáno toto: »Jediný tribunál, s kterým můžeme počítati v boji proti novoněmeckému rasovému antisemitismu, jest Společnost národů. Především se tu jedná o způsob, jak tomuto tribunálu předložiti záležitost »německých« Židů a tím i záležitost zrovnoprávnění Židů na celém světě.«59 Protože na podkladě § 11. stanov byla přípustná toliko intervence vlády zúčastněného státu, pokusilo se »Comité des Délégations Juives« najíti u některého státu pochopení pro věc »lidských práv«, 60 avšak beze zdaru. »Proto bylo třeba postupovati jinou cestou. K Společnosti národů byla vznesena žaloba proti postupu Německa na základě smlouvy, ujednané při dělení horního Slezska mezi ním a Polskem. Žalobcem byl Žid František Bernheim, uprchlý z Horního Slezska, jemuž bylo ublíženo v jeho občanských právech. Tento postup umožňoval zevšeobecnění případu tak, aby z něho mohl býti učiněn platný závěr pro celou otázku.«61 Úspěch tu nebyl jen v dosaženém zrovnoprávnění Židů v Horním Slezsku po dobu platnosti německo-polské úmluvy; nýbrž měl všeobecný morální dosah, 59 Le Comité des Délégations Juives ― Dix-Sept Ans ďActivity, vlastním nákladem v Paříži a Že-

nevě, 1936, str. 10.

60 p. c., str. 11. 61 p. c., str. 11.

- 36 -

protože tento postup S.N. znamenal výstrahu vysoké mezinárodní instance ostatním státům, která je zavazovala k nenásledování německého příkladu.«62 Byl to triumf židovské internacionály. Úspěch komitétu, který se sám nazýval »jedinou vpravdě mezinárodní židovskou organisací«.63 Později se komité zasazovalo o uskutečnění »Světového kongresu židovského« a bylo nakonec přetvořeno na Ústřední tiskovou a informační kancelář pro židovskou otázku v Německu. 3. Independent Order B’nai B’rith. Okruh mezinárodních organisací této prvé skupiny jest uzavřen světovým svazem zednářských lóží »Independent Order B’nai B’rith« (B’nai B’rith znamená: synové bratrstva), na který jsme již několikráte poukázali. Své sídlo má v Americe, v místě, v němž úřaduje president státu, ve Washingtoně. Ve svých řadách má 75.000 členů, kteří jsou rozděleni do 18 distriktů a 664 lóží. Po rozpuštění velkoloží na starém říšském území (8. distrikt), na území Východní marky (12. distrikt), v Rumunsku (9. distrikt), v Protektorátě a na Slovensku a v Polsku, má tento židovský řád své sekretariáty lóží ještě v New Yorku, Cincinati, Philadelphii, San Francisku, Richmondu, Chicagu, New Orleansu, Istambulu, Jerusalémě, Londýně a Kairu. Podle řádových pravidel má světový svaz lóží za úkol, »…sjednotiti Israelity k podpoře nejvyšších zájmů lidstva, dále rozvíjeti a pozdvihnouti duševní a mravní hodnoty našeho kmene a jemu vštěpovati zásady lidské lásky, cti a vlastenectví, podporovati umění a vědy, mírniti nouzi chudých a potřebných, navštěvovati nemocné a o ně pečovati, pomáhati obětem pronásledování, ochraňovati vdovy a sirotky a pomáhati jim obětavě všemi svými silami«. 64 Nechceme popírati, že by Řád nebyl zařídil fondy k podpoře židovských vdov a sirotků. Ale již skutečnost sama, že vydržuje svými penězi »AntiDefamation-League«, jednu z nejčilejších štvavých organisací Spojených států k boji proti národnímu socialismu a jeho protižidovským snahám, vyvrací jeho tvrzení, že jest svazem zcela nepolitickým a charitativním. Nepolitický ráz »I.O.B.B.« vyvrací dále skutečnost, že jeden z jeho nejváženějších členů, vrchní soudce Brandeis, vedl rozhodující předběžná jednání s T. G. Masarykem v Americe o ustavení českého státu. Kdo jednou podepsal politické protestní noty nebo memoranda při mírových jednáních ve Versaillích ve prospěch židovských menšin v jihovýchodní Evropě, nesmí očekávati, že svět se dá uchlácholiti ve víře, že charitativní činnost 62 p. c., str. 11. 63 p. c., str. 7.

64

Dr. Mořic Hammerschlag: »Entwicklung, Ziele und Zwecke der Vereinigung B'nai B'rith«, vlastním nákladem, 1895. - 37 -

jest jediným zaměstnáním jeho členstva, které se skládá z politických, hospodářských a kulturních špiček všech zemí. Po rozpuštění 8. distriktu ― Německo ― našlo se dostatek usvědčujícího materiálu, že »Ústřední spolek Židů v Německu« se svou »Ligou pro obranu proti antisemitismu« byl »I.O.B.B.« finančně podporován za svůj boj proti N.S.D.A.P. Ve stejném smyslu mluví i jména jeho předsedy a vedoucích osobností jednotlivých lóží distriktů. Presidentem Světového svazu lóží jest Alfred M. Cohen z Cincinati (U.S.A.), který v důsledku svého zaneprázdnění není činným v jiných organisacích. Velkopresidentem svazu »B’nai B’rith District Grand Loge of Great Britain and Ireland«, který má své sídlo v již zmíněném Woburn House v Londýně, jest známý prof. S. Brodetsky. T e n t o p á n jest mimo své činnosti jako president »B’nai B’rith, European Commitee«65 členem výkonného výboru »Světové organisace sionistů« a »Jewish Agency for Palestine«, dále místopředsedou Anglického sionistického spolku, předsedou jednoty universitních profesorů, Světové organisace Maccabi atd. Předseda svazu »B’nai B’rith, First Lodge of England«, pan A. LevayLawrence, jest současně členem »Board of Deputies«, náměstkem předsedy a pokladníkem anglické sekce »Jewish Agency« a komitétu »Keren Hajessod«.66 Místopředseda »First Lodge of England«, právní zástupce Gabriel Cohen zastává funkci člena rady »Spojených synagog«, člena »Board of Deputies« a člena rady »Sionistického svazu Velké Britanie a Irska«. Z toho všeho jest patrno, jak se jednotlivé židovské a zednářské organisace prolínají a jak vysoce politická jest jejich činnost. Tato zjištění také postačí, aby nám bylo zřejmo, že charitativní činnost Světového svazu lóží jest jen podřadného významu u porovnání s velikostí politického úkolu, který si svaz uložil. 4. Světová organisace pro zřízení židovského státu. Tím vším se stává »Nezávislý řád B’nai B’rith« stejně jako ostatní již popsané organisace v Americe, Anglii a Francii pomocnými organisacemi »Světové organisace sionistické« a »Jewish Agency«, které se snaží o zřízení samostatného židovského státu. a) Světová organisace sionistická. »Světová organisace sionistická«, založená v roce 1897, jest se svým ústředním sídlem v Londýně a svými zemskými skupinami, roztroušenými po celém světě, nositelkou myšlenky židovského státu. Její pracovní program byl usta65 »Toto komité se skládá z representantů všech distriktních velkolóží různých evropských zemí

a blízkého východu.« ― The Jewish Year Book, 1938, str. 85.

66 O těchto organisacích pojednává následující kapitola.

- 38 -

ven sionistickým kongresem v Basileji roku 1897. V manifestu stojí psáno: »Sionismus požaduje, aby pro židovský národ byla zřízena domovina, která by byla i po stránce veřejnoprávní zajištěna«. V roce 1917 zaručila Anglie Balfourovou deklarací praktické uskutečnění tohoto programu, který byl také pojat do stanov Palestinského mandátu, uznaného Společností národů a do Palestinské dohody, podepsané na nátlak Židů mezi Anglií a Amerikou. Tím se stal nešťastný anglický slib, podpořiti zřízení židovského státu, politickou skutečností, která není ještě ani dnes po těžkých krvavých obětech rozhodnuta. V čele »Světové organisace sionistické« stojí předseda dr. Chaim Weizmann. Jeho otec zemřel jako britský poslanec horní sněmovny v roce 1938. Na jeho místo byl povolán Chaimův osobní přítel, bývalý britský ministr kolonií, Orsusby-Gore, kterého Chaim Weizmann dovedl silně ovlivniti, takže tento se neobyčejně zastával Židů a jejich řešení palestinského problému. Dokonce se mu podařilo přiměti britskou vládu ke krokům, které stály v souladu s myšlenkou židovského státu. Jeho nejužšími spolupracovníky ve výkonném výboru v Londýně jest prof. S. Brodetsky, kterého jsme již jmenovali v souvislosti s jeho předsednictvím v »B’nai B’rith Distrikt Grand Lodge of Great Britain and Ireland« a M. L. Pelzweig jako ředitel informačního oddělení, který jest současně členem výkonného výboru »Světového kongresu židovského«. Rozpočet hradí »Jewish Colonial Trust« (finanční nástroj »Světové organisace sionistické«), »Keren Kajemeth Lejisrael«67 (= »Stálý fond Israele«) a »Keren Hajessod«68 (= »Základní fond«), jejichž příjmy plynou z darů, odkazů a příspěvků z celého světa. Zatím co »Keren Kajemeth« se stará o skoupení arabské půdy v Palestině ve prospěch židovského státu, tvoří »Keren Hajessod« se svým kapitálem 6,036.692 dolarů od 31. března 1937 hlavní finanční nástroj »Jewish Agency«. Všechny zmíněné organisace se shodně starají o provedení a zajištění vystěhovalectví Židů do Palestiny, aby již svou číselnou převahou, které ovšem až dodnes nedosáhli, donutili Angličany ke konečnému ústupku, t. j. vyhnání Arabů z jejich rodné Palestiny. Nejvyšší politický orgán »Světové organisace sionistické« tvoří »Sionistický světový kongres«, který se schází každé dva roky. Jeho poslanci jsou voleni Židy celého světa v předpokladu, že dosáhli 25. roku svého života a zaplatili »šekl«, daň, kterou jest třeba každoročně odváděti do společné pokladny. Světový kongres opět volí předsednictvo, výkonný a akční výbor.

67 Anglicky: Jewish National Fund. 68 Anglicky: Erez Israel Foundation Fund.

- 39 -

b) Jewish Agency. Zatím co práce »Světové organisace sionistické« a všech jí podřízených institucí se omezuje stále více na propagaci »sionistické idee« a všech úkolů, které nutně souvisejí se zřízením židovského státu v Palestině, postoupila »Jewish Agency« zřetelněji do popředí židovského politického jeviště. »Jewish Agency« se zrodila na popud Weizmannův v roce 1908 a Palestinského úřadu, který se již tehdy podle Weizmannových příkazů zabýval uspořádáním vystěhovalectví Židů do Palestiny. Oficiálního uznání se jí dostalo teprve v článku 4. mandátního statutu, v němž jest uznávána jako »veřejnoprávní společnost«. Obdržela právo raditi mandátní vládě ve všech záležitostech, které se dotýkaly zřízení židovského státu v Palestině, aby tím byla zaručena spolupráce všech Židů, »kteří chtějí býti nápomocni při zřizování židovské národní domoviny«. Tři velké kanceláře v Jerusalémě, Londýně a New Yorku za spoluúčasti nejvýznamnějších židovských finančníků tvoří ústředí »Jewish Agency«. V čele »J . A .« stojí opět president »Světového kongresu sionistického« a »Světové organisace sionistické«, Chaim Weizmann. Nechci se rozepisovati o historickém vývoji, který vedl k postavení, které zaujímá »Jewish Agency« a její finanční páteř »Keren Hajessod« s ohromným akciovým kapitálem uvnitř světového Židovstva.69 Stačí zjištění, že se stala skutečným politickým střediskem mezinárodního Židovstva od té doby, co se v roce 1929 připojili po dlouhotrvajících poradách i židovští finančníci američtí, kteří před tím sionismus zavrhovali. Při tom byla myšlenková podstata sionismu zatlačena daleko za otázku peněžní. Možnost působení 224 členů »Jewish Agency« jest dána jejich postavením v té které zemi, takže jest nutno jmenovati aspoň několik nejznámějších jmen: Vedoucím britské sekce »Agency« v Great Russelstreet 75 v Londýně jest lord Merched, ředitel četných palestinských hospodářských společností a družstev, vedoucí Barclayovy banky a »Imperial Chemical Industries«. Jako čestní sekretáři úřadují L. Bakstansky70 a A. G. Brotman, sekretář svazů »Board of Deputies of British Jews« a »Joint Foreign Commitee«, kteří jako vedoucí nejvlivnějších židovských organisací v Anglii jsou zárukou za splnění politických a finančních cílů »Jewish Agency«. V domě ubytovanému svazu »Keren Hajessod Commitee« předsedá jako čestný president baronet sir Osmond ďAvigdor Goldschmid, náměstek předsedy »Anglo Jewish Association«. Činným předsedou jest Simon Marks, předseda do69 Bližší údaje: Wirsing: »Engländer, Juden, Araber in Palestina«, str. 101. 70 Generální sekretář »Zionist Federation of Great Britain and Ireland«, »Keren Hajessod« komi-

tétu; čestný sekretář »United Shekel Commitee«; přidělený sekretář svazu »Council for German Jewry«. - 40 -

zorčí rady společnosti Marks and Spencer Ltd. a předseda-náměstek Anglické sionistické společnosti a spolku »Consil for German Jewry«. Předsedkyní jest Marchioness of Reading, dcera prvního lorda Marchetta.71 Význam těchto jmen v hospodářském životě britské říše a ve světové politice již sám o sobě tvoří z kanceláře »Agency« v Jerusalémě důležité správní místo. Opírajíc se o tyto Židy a jejich organisace a finanční instituce, dobyla si »Jewish Agency« postavení, které daleko předčí význam ústředí pro vystěhovalce do země zaslíbené. Jest proto na nejlepší cestě, státi se politickým střediskem veškerého Židovstva, jehož těžiště není v Jerusalémě, ale v Londýně! Zbylé organisace Židovstva mají vzhledem k politickému cíli »Agency« pouze úkoly přípravné.

E. Boj o židovský stát. 1. Licoměrnost sionismu. Dr. Chaim Weizmann učinil ze sionismu ― když si byl roku 1929 získal pro svou politiku americké Židovstvo a zvláště Marshalla ― vůdčí myšlenku převážné většiny Židovstva. Ale spíše tomu bude tak, že dnes uskutečňovaná státní myšlenka židovská bude pouze přípravným úsekem cesty ke všeobecnému útoku na protižidovské státy a k odstranění posledních překážek ve státech demokratických, které stojí ještě v cestě k jedinovládě Židů nad arijským světem. Abychom si ujasnili tuto otázku, vraťme se k dějinám Židovstva. Židovský stát již neexistuje definitivně od roku 70. po Kristu. Od tohoto času se ve všech evropských zemích roztahují Židé, kteří se pokoušejí zakousnouti se jako parasité do těla národů, které jim skýtají pohostinství. Francouzská revoluce učinila konečně z dvorního Žida, nevolníka církevních hodnostářů a šlechty ― rovnoprávného občana. Provedené zrovnoprávnění lidí bez vlasti jest rozhodujícím obratem v existenční otázce Židovstva. Že s tímto činem se ve Francii mnoho nesouhlasilo, dokazuje výrok Napoleonův, který nazval Židovstvo »státem ve státě«. Na daleko větší odpor narazila však emancipace v ostatních státech. Odpor proti židovské emancipaci, zaváděné pozvolna ve všech státech, projevil se v utvoření protižidovských spolků a hnutí, které v carském Rusku a v jiných státech vyvolaly pogromy a pronásledování. Reakce Židovstva na tuto novou obranu před jeho občanským vzestupem se projevuje ve vzniku sionistické myšlenky Herzlovy, tryskající z přání po znovuzřízení Sionu. Josef Chamberlain v tom vidí jedinečnou možnost pro likvidaci židovské otázky. Roku 1903 předkládá Herzlovi, zakladateli a vedoucímu sionis71 Jest mimo to předsedkyní společnosti »Hechaluz Training Commitee«, náměstkem předsedy

Sionistického svazu, Světové unie Maccabi, »Central British Fund for German Jewry« atd. - 41 -

tické organisace, návrh na získání Ugandy (východní Afrika), aby se stala výlučně židovskou kolonií. Plán ztroskotá na odporu východního Židovstva, které poblouzněno náboženským fanatismem vidí jedině v Palestině zemi svých tužeb, stejně jako na odmítnutí asimilovaného západního Židovstva ― najmě ve Francii ― které nechce vydati svou právě dobytou posici v hostících zemích za nejistou budoucnost. Neboť smysl pro obchod a vydírání jiných jest daleko silnějším než »národní cítění« Židů, jaké kázal Herzl. 2. Boj o židovský stát. Mezitím mělo Židovstvo dosti času a příležitosti, aby své posice v hostících zemích vybudovalo do té míry, že si konečně mohlo vymoci na Anglii Balfourovou deklarací záruku pro zřízení židovského státu v Palestině. Tu začíná činnost »Jewish Agency«, které se při osídlování ani tak nejedná o zajištění lepší existence přistěhovavším se Židům, jako spíše o nejrychlejší dosažení číselné převahy nad starousedlými Araby. Ač hned s počátku bylo jasné, že tato země i v nejlepším případě nemůže pojmouti více než 800.000 až 1,000.000 Židů, nemají sionisté v úmyslu, lépe řečeno Chaim Weizmann, upustiti od svého záměru. Podpora Angličanů, kteří zrušili dané slovo i závazky poskytnuté Arabům za světové války, jest sionistům poskytována přes rozhodující anglo-židovské politické osobnosti a finančníky. Ač v boji proti zrazeným Arabům bylo postupováno s největší brutalitou, nebylo možno až dodnes najíti uspokojivé východisko. V roce 1936 pověřila britská vláda zvláštní komisi úkolem vypracovati návrhy na praktické uskutečnění židovského státu v Palestině. Výsledkem jejich mnoho měsíců trvajících porad byla t. zv. Peelova zpráva. Ač osobní přítel Chaim Weizmannův, tehdejší britský ministr kolonií Ormsby-Gore, doplnil Peelovu zprávu ještě dalekosáhlými ujištěními a »Světový kongres sionistů« jí vyslovil souhlas, přece zmíněný návrh nebyl nikdy uskutečněn. Rozdělení Palestiny na stát židovský a arabský a na zbytkový britský mandát se ukázalo předem neuskutečnitelným nesmyslem. Byla ustavena nová komise a do Palestiny poslány další vojenské posily, aby se zbraní v ruce zajistily nároky Židů na Palestinu. Výsledkem porad nové komise bylo zavržení Peelova plánu a příprava t. zv. konference u kulatého stolu, se zástupci Angličanů, Židů a některých povolných Arabů. Ať jest výsledek těchto akcí jakýkoliv, již dnes se dá s určitostí říci, že židovský problém nebude nikdy vyřešen zřízením židovského státu. Neboť Palestina může pojmouti ze všech 17 milionů Židů mojžíšského vyznání, žijících na světě, nanejvýše 1 milion, takže v hostících arijských zemích jich zbyde ještě nejméně 16 milionů.

- 42 -

3. Židovský stát jako ústředí všech židovských akcí. Když tedy sionisté přesto naléhají na brzké řešení v tomto smyslu, ač, nebo právě proto, že jim tyto skutečnosti musí býti známy, lze souditi, že se jim ani tak nejedná o zřízení státu, který by pojmul všechny Židy, jako spíše o vybudování státní opory pro roztroušené světové Židovstvo ve všech arijských státech. Tím by se stal zamýšlený židovský stát v Palestině ústředím všech židovských akcí nebo ― jak to výstižně vystihl Wirsing ― »Vatikánem světového Židovstva«, které by i nadále mělo své tepny ve Francii, Anglii a ve Spojených státech. Je-li tento úsudek správný ― podporují ho chování a činy sionistů ― pak jest i nezdar a bezvýslednost konference v Evivaně zcela pochopitelná. Konferencí zřízená stálá kancelář se sídlem v Londýně jest důkazem, že vlády, zastoupené na konferenci, kapitulovaly před požadavky světového Židovstva.

F. Zakončení. Německá Říše se zařídila podle chování světového Židovstva a vyloučila všechny Židy ze svého státního i společenského života. Mnoho států počíná v následování tohoto příkladu. Demokracie se však daly do služeb světového Židovstva. Jejich kultura, hospodářství a politický život jsou Židovstvím silně nasáklé. Jsou ovládány Židy, protože vedoucí mužové demokratických států jsou titíž, kteří sedí ve velkých židovských organisacích všech zemí. Zvláště odpovědnost Anglie za vývoj světové politiky a její ovládnutí Židy jest veliká a osudová. Na základě Balfourovy deklarace se stala Anglie protektorem židovského státu a sionistických světových snah. Nejbližší budoucnost ukáže, zda se arijští národové evropského západu podřídí vůli světového Židovstva nebo zda půjdou cestou, která jediné slouží jejich zájmům a vede k jejich šťastné budoucnosti. Ať již dopadnou londýnské konference pro zřízení židovského státu jakkoliv, Německá Říše se nedá odvrátiti od své započaté cesty. Žádá a bude i nadále žádat jediné možné konečné rozřešení židovské otázky pro blaho všech arijských národů světa!

- 43 -

Dodatek.

Jak to jest ve skutečnosti se židovským státem? Anglie odročuje. 17. května předložila anglická vláda britskému parlamentu novou Bílou knihu o Palestině. Zklamáni byli všichni, kteří předpokládali, že Anglii poučilo oněch 20 let její mandátní činnosti, a že upraví s konečnou platností nejen otázku zřízení »židovského národního domova v Palestině«, nýbrž svůj poměr k Arabům. Rozhodnutí těchto otázek bylo však odročeno na dalších pět až deset let. Stalo se tak asi proto, aby si zajistila volnost, které má tolik zapotřebí, pro své zahraničněpolitické akce v západní Evropě. Prožidovská prohlášení anglické vlády a dolní sněmovny. Zbožné přání Anglie se však nesplnilo ani vzhledem k anglické zahraniční politice, ani v Palestině samotné. Ačkoliv britský ministr kolonií Mac Donald schválil 22. května 1939 ve své řeči před dolní sněmovnou tento nový politický elaborát a nazval jej »rozhodnutím, které bylo uskutečněno v duchu naprosté nestrannosti vůči Židům a Arabům«, přece půjde i tato Bílá kniha cestou svých mnohých předchůdkyň do úplného zapomnění. Mac Donald se potkal jak u celé labouristické strany, tak také u konservativních poslanců se značným odporem. Tak na př. vytýkali bývalý ministr pro kolonie, Amery, i jiní vládní a oposiční poslanci vládě její úplné selhání. Dostala-li se vláda již v rozpravě do trapné situace, pak se její postavení stalo velmi choulostivé, když se zdrželi hlasování její ministr války, Žid Hore Belisha a ministr sociální péče, Elliot. Tato politická demonstrace, na kterou ministerský předseda odpověděl důtkou, jest tím významnější, že ministr války britské vlády zdržením se hlasování vyslovil solidaritu se svými rasovými druhy! Uveřejnění Bílé knihy bylo v Palestině samé provázeno protestními demonstracemi Židů. Židovstvo celého světa odpovědělo anglické vládě záplavou protestních not a schůzí. Pokus vlády o urovnání poměrů v Palestině se potkal s týmž odmítavým přijetím u Arabů. Vysoký sněm Arabů odpověděl anglické vládě uveřejněním vlastní Bílé knihy, v níž byla anglická politika v Palestině co nejrozhodněji zavržena s poukazem, že se Palestina osamostatní v rámci Arabského svazu a zůstane navždy arabskou. Arabové ovšem stáli se svým protestem zcela osamoceni, zatím co se Židům dostalo mimo solidárního projevu Hore Belishova i podpory druhého britského státníka, ministerského předsedy Jihoafrické Unie, generála Smutse. Prohlásil-li generál Smuts jako významný úředník britské světové říše ve svém posel- 44 -

ství jihoafrickému sionistickému kongresu, že nezná příčinu, proč by byl oprávněn pessimismus vzhledem k budoucnosti židovského národního státu, a zdůraznil-li, že jest přesvědčen »o dobré vůli parlamentu a anglického národa vůči Židům a jejich snaze o zřízení vlastního státu« (The African World, Londýn ze dne 27. května 1939), jest to zajisté více, než šidítko k uchlácholení Židů. Praví-li dále, že nevěří, že »jest osudem slunce sionismu, aby po slavném vzejití opět zapadlo«, pak se nemusíme více zabývati důkazem, že tato Bílá kniha půjde toutéž cestou jako většina předešlých. Mezinárodní Židovstvo se také může i nadále spolehnouti na sympatie oficiální Anglie, i když tato se okamžitě a otevřeně nemůže přihlásit ke svým citům z taktických důvodů. Jinak jest totiž nemožno, aby generál Smuts učinil o vlastní újmě tak dalekosáhlé prohlášení. Kdyby se v palestinské otázce jednalo pouze o vnitropolitický problém Anglie, mohli bychom se snadno jako tiší pozorovatelé baviti pohledem na tyto houpačky britské politiky. Jedná se tu však o otázku světového názoru, která zajímá celý zúčastněný svět: Má být Židům dán vlastní stát, jak jim to bylo slíbeno v Balfourově deklaraci z roku 1917? Od rozřešení této otázky, jejíž existenci uznala Anglie sama oficiálním uznáním Židovstva za politický faktor, závisí vývoj židovského problému v celém světě, takže musí nutně míti zájem na postupu Anglie každý stát ― i my ― který má ve svých hranicích Židy. »Neodvislý« palestinský stát a strategický zájem Anglie. V Bílé knize prohlašuje anglická vláda za svůj konečný cíl »zřízení neodvislého palestinského státu, v němž by se oba palestinské národy, Arabové i Židé, dělili o vládu tak, že vlastní zájmy obou národů budou zaručeny«. Kdyby se tu nejednalo o vážný problém a o úsudek politiků, u nichž přece musíme předpokládati aspoň trochu vědomí zodpovědnosti, zdálo by se, že si dělají špatné žerty. Vývoj rozmíšek mezi Židy a Araby od zřízení anglického mandátu ukázal vždy znovu, že zbožné přání, kterému bylo již obětováno tisíce arabských a anglických životů, se nikdy neuskuteční, protože nejsou k tomu dány předpoklady. Jsou-li však předpoklady pro dohodu liché, protože odporují daným skutečnostem, pak zbývá jen domněnka, že Anglie, ač chce vždy a všude platiti za ochránkyni zásady demokracie a humanity, hájí v Palestině jen své strategické zájmy nebo počítá s vítězstvím Židovstva v celém světě na základě jeho větší finanční a politické moci (Hore Belisha, Henry Morgenthau, Felix Frankfurter, Baruch, atd., atd.)! Zdánlivé ústupky. Pro první domněnku mluví i okolnost, že si britská vláda vymínila pro případ zřízení »svobodného« státu palestinského, právo »postarati se o ona strate-

- 45 -

gická opatření, která by se vládě Jeho Veličenstva zdála nutná na základě změněných poměrů«. Bílá kniha obsahuje také některá místa, která přímo zavrhují druhou domněnku jako n. př. že se v budoucnu učiní prodej půdy závislým od povolení britského High Commissioner, aby »arabští zemědělci si mohli udržeti soudobý životní standart«. Také nastěhování Židů do země nemá přesahovati počet 75.000 osob během následujících pěti let. Pak má ustati úplně, »vyjma, že by palestinští Arabové byli srozuměni s dalším nastěhováním Židů«. Tomu se však tito zuby nehty brání! Dokonce se mluví o tom, že by se musil další příliv Židů do země omeziti, »kdyby stávající nával Židů s sebou přinášel neblahý vliv na hospodářský stav země«! Těžko říci, kdo má věřiti těmto teoretickým ústupkům vůči Arabům, když v téže Bílé knize stojí zjištění, že podvázání židovského přílivu do země by »poškodilo celkový finanční a hospodářský stav země«. Přímá podpora Židů v Bílé knize. Objektivním shrnutím všech skutečností se dá říci, že Anglie svou Bílou knihou poskytla Židům další lhůtu pro mobilisaci finanční moci světového Židovstva a tak si dobýti »národní domov« suchou cestou. Praví-li Bílá kniha, že jakmile nastane v Palestině opět klid a pořádek, budou na všechna vládní místa dosazeni s plnou odpovědností opět »Palestiňané« za blahovolné asistence britských úředníků, pak to nemůže znamenati nic jiného, než že již nyní to jsou Židé, kteří jsou predestinováni, aby tam byli dosazeni. Takovýto pokus o řešení jest tak absurdní, že lze v něm jenom hledati špatný úmysl. Neboť jest zhola nemožné po zkušenostech, které Angličané učinili za své 20leté správy, chtít dosadit do vlády stejnou měrou lidi dvou různých kultur a různého civilisačního stupně a ještě chtít, aby spolupracovali na výstavbě státu, jehož vládní moc má být tak rozdělena, aby »zajistila podstatné zájmy obou národů«! Ať Židé jakkoliv protestují, protože se cítí přechodně omezováni ve svých politických možnostech na dobu nejdéle pěti let, zůstal palestinský problém týmž, jako když jej Angličané před 20 léty převzali ve svůj mandát. Ráz židovského národního státu. Povaha židovského národního státu byla načrtnuta v t. zv. Command Paper anglické vlády z roku 1922 následujícími větami: »Táže-li se někdo, co jest míněno pod pojmem židovského národního domova v Palestině, může mu býti dána odpověď, že se tu nejedná o zatížení obyvatel Palestiny velkým počtem obyvatel

- 46 -

židovské národnosti, nýbrž další rozvití tamního židovského společenství za pomoci Židů z ostatních částí světa, aby se tak stala střediskem, na něž by se upínal zájem světového Židovstva jako celku náboženského a rasového a aby toto společenství bylo chloubou a pýchou Židovstva.« Tím, že anglická vláda potvrzuje závaznost této definice citováním v Bílé knize, dává výraz své vůli, že chce býti přes všechny zdánlivé ústupky vůči Arabům nápomocnou světovému Židovstvu při zřízení nemožného galutního státu. Požadavky arijského světa. Proti takovému řešení židovské otázky, které by celý arijský svět uvrhlo ještě více v područí kapitalismu světového Židovstva, se musí obrátiti celý arijský svět. Neboť židovský problém se dá jediné řešiti vyloučením Židů ze všech hostících zemí, nikoliv však legalisováním dosavadního stavu. Domnívá-li se Anglie, že si musí zajistiti spolupráci světového Židovstva, čímž jen odhaluje svoje vlastní slabiny, pak se musí státi heslem ostatních arijských národů a států, postarati se o to, aby takový způsob řešení židovské otázky se nestal nikdy skutečností!

- 47 -

Seznam zmíněných organisací. - Alliance Israélite Universelle = Světový židovský spolek. - American Jewish Commitee = Americké židovské komité. - American Jewish Congress = Americký židovský kongres. - American Jewish Distribution Comitee = Americko židovská distribuční společnost. - American Jewish Joint Consultative Consil = Americký židovský poradní výbor. - American Jewish Joint Distribution Commitee = Spojené americko-židovské komité. - American Joint Reconstruktion Foundation = Spojený americký fond pro obnovu. - Anglo Egyptian Oilfields, Ltd. = Společnost Anglo-Egyptská ropná pole. - Anglo Jewish Association = Anglo-židovská společnost. - Anti Defamation League = Liga pro potírání štvaní proti Židům. - Board of Deputies of British Jews = Výbor mluvčích britských Židů. - Board of Guardians = Bezpečnostní výbor. - Board of Guardians and Trustees for the Relief of Jewish Poor = Výbor mluvčích a podniků pro podporu chudých Židů. - Canadian Jewish Congress = Kanadsko Židovský kongres. - Central British Fund for German Jewry = Ústřední britský fond pro německé Židovstvo. - Comité ď Aide aux Réfugiés juifs allemands = Výbor pro pomoc německožidovským uprchlíkům. - Comité ď Assistance aux Réfugiés = Podpůrné komité pro uprchlíky. - Comité ď Entente = Výbor pro dorozumění. - Comité des Délégations Juives aupres de la Conférence de la Paix = Výbor židovských delegátů na mírové konferenci. - Comité National de Secours aux Réfugiés ď Allemagne = Národní pomocné komité pro uprchlíky z Německa. - Concil for German Jewry = Rada pro německé Židovstvo. - Emigdirect = Emigration Directory = Emigrační direktorium. - German Jewish Aid Commitee = Německo-židovské pomocné komité. - Hias (Hebrew Sheltering and Immigrant Aid Society of America) = Hebrejská společnost pro přístřeší a vystěhovaleckou pomoc Ameriky. - Hicem (Hias ICA Emigration Association) = Hias ICA společnost pro vystěhovalectví. - ICA (Jewish Colonisation Association) = Židovská osadnická společnost. - Independent Order B’nai B’rith = Neodvislý řád B’nai B’rith (Synové Bratrstva). - Jewish Agency for Palestine = Židovská agentura pro Palestinu. - Jewish Central Information Office = Židovská informační kancelář. - 48 -

- Jewish Colonial Trust = Židovský kolonisační trust. - Jewish Colonisation Association = ICA. - Jewish Council for Boycotting German Goods and Services = Židovský výbor pro bojkot německých výrobků a služeb. - Jewish Labor Commitee = Židovská zkušební komise. - Joint Foreign Commitee = Spojené zahraniční komité. - Karen Hajessod (Erez Israel Foundation Fund)= Fond pro výstavbu. - Karen Kajemet Laj-israel (Jewish National Fund)= Trvalý fond pro Israelské. - Ligue Internationale contre l’ Antisémitisme = Mezinárodní liga proti antisemitismu. - Maccabi World Union = Světová unie Maccabi. - Non Sektarien Anti-Nazi League to champion human rights = Protinacistická liga pro vybojování lidských práv. - Refugge Economic Corporation = Hospodářský svaz pro uprchlíky. - Shell Trading and Transport Company = Nákupní a prodejní společnost Shell. - South African Board of Jewish Deputies = Výbor jihoafrických židovských zástupců. - Union des Associations culturelles de France et ď Algérie = Unie kulturních jednot Francie a Alžíru. - United Britisch Oilfields, Ltd. = Společnost Britská ropná pole. - United Palestine Appeal = Sjednocené palestinské dílo. - United Synagogue = Sjednocené synagogy. - World Union of Jewish Students = Světové sdružení židovských studentů. - Zentralverein der Juden in Deutschland = Ústřední spolek Židů v Německu. - Zionist Organisation of Amerika = Americká sionistická organisace. - 49 -

Dieter Schwarz: SVĚTOVÉ ŽIDOVSTVO, ORGANIZACE, MOC A POLITIKA.

Vydalo v roce 1939 jako čtvrtý svazek „Politické knihovny“ Evropské vydavatelství v Praze za redakce H. J. Jelínka v překladu K. Spiese Vytiskl Antonín Lapáček, knihtiskař v Karlíně V tomto vydání tištěno bylo 100 číslovaných bibliofilských knih na japonském papíře.

- 50 -

CHAIM WEIZMANN Vedoucí „Jewish Agency“ a sionistické světové organisace.

- 51 -

ROOSEWELT v rozmluvě s H. H. LEHMANNEM (vlevo) a MÓRICEM BLOCKEM.

JUDA HENRY MORGENTHAU jun., sekretář úřadu pokladu U.S.A.

- 52 -

SAMUEL UNTERMYER, vedoucí „Non Sektarian Anti-Nazi League“.

STEPHEN S. WISE, vedoucí amerického židovského kongresu (American Jewish Congress).

- 53 -

LOUIS D. BRANDEIS

Prof. FELIX FRANKFURTER

- 54 -

B. M. BARUCH, stálý finanční poradce Rooseveltův se synem.

Sir PHILIP GASSON, First Commissioner of Work.

- 55 -

HORE BELISHA.

† Lord WALTER ROTHSCHILD.

- 56 -

Anglický velkorabín J. H. HERZ

Lord MILCHET (Alfred Mond)

- 57 -

Lord READING (Isaac Rufus)

Lord SAMUEL of MOUNT CARMEL

- 58 -

GEORGES MANDELL, francouzský ministr kolonií.

MARX DOUMERY a LEON BLUM.



- 59 -