Vzor citace: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J.; Zuklínová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 752.
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Občanský zákoník : komentář. Svazek II, (§ 655 až 975) / Jiří Švestka ... [et al.]. -- Vyd. 1. -- Praha : Wolters Kluwer, 2014. -(Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Rekodifikace) ISBN 978-80-7478-369-2 (soubor : váz.) ISBN 978-80-7478-457-6 (váz.) 347 * (437.3) - občanské právo -- Česko - zákony - komentáře 347 - Soukromé právo [16]
Právní stav publikace je k 1. 1. 2014. © Wolters Kluwer, a. s., 2014 ISBN 978-80-7478-457-6 (váz.) ISBN 978-80-7478-477-4 (e-pub) ISBN 978-80-7478-369-2 (soubor) www.wolterskluwer.cz
SEZNAM AUTORŮ Vedoucí autorského kolektivu komentáře prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. – katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. – vedoucí katedry občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. – vedoucí katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. – katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vedoucí autorského kolektivu svazku II Autoři svazku II JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. – katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. – katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze JUDr. Dita Frintová, Ph.D. – katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze JUDr. Hana Nová – soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. – katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
PŘEHLED USTANOVENÍ ZPRACOVANÝCH JEDNOTLIVÝMI AUTORY HLAVA I MANŽELSTVÍ Díl 1 Všeobecné ustanovení § 655 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 2 Vznik manželství § 656 až 676 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 3 Zdánlivé manželství a neplatnost manželství Oddíl 1 Zdánlivé manželství § 677 až 679 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Neplatnost manželství § 680 až 686 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 4 Povinnosti a práva manželů Oddíl 1 Obecná ustanovení § 687 až 696 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. § 697 – JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. § 698 až 707 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Manželské majetkové právo § 708 až 753 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 5 Zánik manželství Oddíl 1 Obecné ustanovení § 754 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Rozvod manželství § 755 až 758 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 3 Následky zániku manželství § 759 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. § 760 až 763 – JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. § 764 až 770 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. HLAVA II PŘÍBUZENSTVÍ A ŠVAGROVSTVÍ Díl 1 Všeobecná ustanovení § 771 až 774 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 2 Poměry mezi rodiči a dítětem Oddíl 1 Určování rodičovství § 775 až 793 – JUDr. Dita Frintová, Ph.D. Oddíl 2 Osvojení Pododdíl 1 Osvojení, osvojitel a osvojované dítě § 794 až 804 – JUDr. Hana Nová Pododdíl 2 Souhlas s osvojením § 805 až 822 – JUDr. Hana Nová Pododdíl 3 Péče před osvojením § 823 až 831 – JUDr. Hana Nová Pododdíl 4 Následky osvojení § 832 až 845 – JUDr. Hana Nová Pododdíl 5 Osvojení zletilého
§ 846 až 854 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 3 Rodiče a dítě Pododdíl 1 Obecná ustanovení § 855 až 859 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Pododdíl 2 Osobní jméno a příjmení dítěte § 860 až 864 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Pododdíl 3 Rodičovská odpovědnost § 865 až 909 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Pododdíl 4 Vyživovací povinnost § 910 až 923 – JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. Oddíl 4 Zvláštní opatření při výchově dítěte § 924 až 926 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 5 Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami § 927 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. HLAVA III PORUČENSTVÍ A JINÉ FORMY PÉČE O DÍTĚ Díl 1 Poručenství § 928 až 942 – JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Díl 2 Opatrovnictví dítěte Oddíl 1 Opatrovník § 943 až 947 – JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Oddíl 2 Opatrovník pro správu jmění dítěte § 948 až 952 – JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Díl 3 Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství Oddíl 1 Svěření dítěte do péče jiné osoby § 953 až 957 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Pěstounství § 957 až 970 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 4 Ústavní výchova § 971 až 975 – doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc.
SEZNAM ZKRATEK Právní předpisy Listina Ústava ABGB BGB daňový řád insolvenční zákon obč. zák. o. s. ř. spr. řád tr. zákoník zák. č. 40/1964 Sb. zák. o rodině zák. práce ZGB z. m. p. s. z. o. k. z. z. ř. s. katastrální zákon not. řád obecní zřízení zák. o daních z příjmů zák. o matrikách zák. o registr. partnerství zák. o s. p. o. d. zák. o zdr. službách vyhl. k zák. o matrikách kancelářský řád
usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (rakouský obecný zákoník občanský) Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník) zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) zákon č. zákon č. zákon č. zákon č.
89/2012 Sb., občanský zákoník 99/1963 Sb., občanský soudní řád 500/2004 Sb., správní řád 40/2009 Sb., trestní zákoník
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 94/1963 Sb., o rodině zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zivilgesetzbuch (švýcarský civilní občanský zákoník) zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy
Mezinárodní smlouvy a evropské právní předpisy Úmluva Úmluva o souhlasu k manželství
sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyhláška ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb., o Úmluvě o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě
Úmluva o PD o právech dítěte Vídeňská úmluva vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích o konzulárních stycích
Periodika a judikatura AdN BA PF Pk PR PrRo R, Rc, Rt SoRo Vážný
Ad Notam Bulletin advokacie Právní fórum Právník Právní rádce Právní rozhledy rozhodnutí a stanoviska uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Soudní rozhledy Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (Vážného sbírka)
Ostatní zkratky ESLP EU KS MS NS OS OSPOD SJM ÚS VS
Evropský soud pro lidská práva Evropská unie Krajský soud Městský soud Nejvyšší soud Okresní soud orgán sociálně-právní ochrany dětí společné jmění manželů Ústavní soud Vrchní soud
SEZNAM PŘEDPISŮ CITOVANÝCH V KOMENTÁŘI1, 2 ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č. zákon č.
141/1950 Sb., občanský zákoník 94/1963 Sb., o rodině 99/1963 Sb., občanský soudní řád 40/1964 Sb., občanský zákoník 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 262/2006 Sb., zákoník práce 40/2009 Sb., trestní zákoník 280/2009 Sb., daňový řád 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky zákon č. 56/1928 Sb., o osvojení zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy zákon č. 132/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině zákon č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách) zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)
zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 25/2001 Sb., o pravidlech bezpečnosti práce na námořní obchodní lodi vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 149/2001 Sb., o rekreačních jachtách vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2003, o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby podle § 62 nebo § 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb. Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb.) Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb.) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) Úmluva o právech dítěte (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) Evropská úmluva o osvojení dětí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 132/2000 Sb. m. s.) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 __________ 1 Předpisy jsou řazeny v pořadí: – ústavní zákony, – kodexy, – zákony, – ostatní právní předpisy, – mezinárodní smlouvy, – právní předpisy Evropské unie.
2 Není-li uvedeno jinak, jsou všechny předpisy v textu citovány ve znění pozdějších předpisů.
ČÁST DRUHÁ RODINNÉ PRÁVO HLAVA I MANŽELSTVÍ Díl 1 Všeobecné ustanovení § 655 (Podstata a hlavní účel manželství) Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z důvodové zprávy:
Část druhá občanského zákoníku je věnována rodinnému právu. Právní problematika manželství a rodiny je rozmanitá a sahá takřka do všech oblastí soukromého (a mnoha oblastí veřejného) práva. Některé civilní kodexy řeší manželsko-právní a rodinně-právní otázky na třech nebo více místech (např. francouzský Code civil, německý BGB). I u nás musíme dosud pracovat s několika právními předpisy, resp. jejich částmi. Soustředění úpravy na jediné místo kodexu (byť stále s několika málo výjimkami – např. v dědění) představuje systémové řešení vhodné i výhodné. Navrhovaná část druhá občanského zákoníku zahrnuje právní pravidla upravující manželství (jeho vznik, povinnosti a práva manželů, zánik manželství), příbuzenství (jeho pojem a druhy, vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně určování rodičovství a osvojení), poručenství a jiné formy péče o dítě (totiž kromě poručenství zejména také opatrovnictví, svěření dítěte do péče a pěstounství). Hlava první je věnována manželství, a to předně jeho vzniku, totiž sňatku; poté jsou upraveny povinnosti a práva manželů, a konečně se reguluje zánik manželství. Ustanovení § 655 vymezuje manželství jako trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem; zároveň se uvádí, že hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Toto ustanovení nepředstavuje definici manželství, jeho smyslem – nicméně – je výslovně stanovit to, co je pro vlastní podstatu manželství typické, resp. charakteristické, to bez čeho by manželství nebylo manželstvím (proto např. svazek dvou osob stejného pohlaví manželstvím být nemá). Manželství je svazkem (neboli společenstvím) dvou osob různého pohlaví, a to svazkem jednak trvalým (totiž proponovaným jako trvalý), jednak vzniklý způsobem, který závazně stanoví zákon. Trvalost manželství je třeba chápat jako naprosto nezbytný atribut, který manželství odlišuje (kromě zákonné regulace) od stavů či poměrů, které jsou předem uvažovány jako krátkodobé, přechodné. Ostatně, nejen že 70 % manželských svazků (i u nás) přetrvá, ale za první důvod zániku manželství se stále považuje smrt manžela. Hlavní účel manželství je vymezen jako založení rodiny a řádná výchova dětí. Děje se tak
přesto, že je nepochybné, že existují i manželství, jejichž účelem je něco docela jiného. Účelem manželství může být vytvoření pevného základu pro plození a výchovu dětí, ale ke vzniku manželství mohou vést i důvody psychologické, zdravotní, důvodem existence manželství může být i vzájemná podpora sociální, či naplnění nějakých zájmů ekonomických. Důvody, smysl, či účel trvání jednotlivého manželství se navíc během času zcela nepochybně proměňuje. Bude proto na soudu, před který se ta či ona otázka týkající se manželství dostane, aby sám uvážil, bude-li toho zapotřebí, jaký je konkrétní důvod, smysl, účel tohoto manželství, a podle toho pak jednotlivou spornou otázku posoudil. Nicméně se nelze domnívat, že to může být právě zákon, co zlomí současný narůstající trend odmítání manželství. Ani zákon nemůže mít a nemá sílu nařizovat v době vzrůstajícího počtu neplodných mužů a žen plození a výchovu dětí jako naplňování účelu manželství. Související ustanovení: § 22, § 656 až 676 Související předpisy: Úmluva o souhlasu k manželství, – čl. 8, čl. 12 Úmluvy Z literatury: 1. Haderka: Uzavírání manželství z hlediska právního, 1977. – 2. Klabouch: Manželství a rodina v minulosti, 1962. – 3. Scheu: Pojem rodiny v evropském systému lidských práv. In Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám, 2009. – 4. Zuklínová: Některé otázky vzniku manželství. In Acta Universitatis Carolinae: Iuridica, č. 3, 1978.
Přehled výkladu: I. Z historie (1) II. Pojem manželství (2 až 5) III. Hlavní účel manželství (6 až 11) I. Z historie 1. Obsah ustanovení do značné míry replikuje § 1 zák. o rodině. Potřeba mít v samém úvodu definici manželství byla nahlédnuta relativně nedávno, totiž v roce 1998, kdy byla přijata zásadní novela zákona o rodině (novelizující rovněž manželské majetkové právo v občanském zákoníku), tj. zák. č. 91/1998 Sb. Do té doby žádný zákon u nás „legální definici“ manželství neobsahoval a začínal svůj text o manželství ustanovením o tom, jak se manželství uzavírá. Zmíněnou novelou – nepochybně i v souvislosti s tím, že dost opožděně – byla zrušena preambule zákona o rodině hlásající socialistické zásady rodinného práva. Tehdy byla do zákonného textu vtělena ustanovení o pojmu manželství, o jeho hlavním účelu a o povinnostech snoubenců. Deklarativní povaha takových pravidel je evidentní. Proto také zákonodárci taková ustanovení vůbec neuvádějí. II. Pojem manželství 2. Manželství je svazkem dvou osob různého pohlaví, a to svazkem trvalým (a vzniklým způsobem stanoveným zákonem). Proč „svazek“, a ne „společenství“ jako v zákoně o rodině (§ 1)? Proto, že právě slovo „svazek“ je výrazem statusového institutu, na rozdíl od slova „společenství“, které naznačuje spíš majetkovou stránku zákonného spojení muže a ženy. 3. Manželství je svazkem muže a ženy. Zákon výslovně vyjadřuje, že jen v případě, že jde o svazek osob různého pohlaví, je možné k němu vázat další charakteristiky a také právní následky. 4. Trvalost svazku muže a ženy, který chce být manželstvím, nelze rozhodně podcenit. Naopak, jak v minulosti, tak dnes jsou často za manželství uznána taková soužití muže a ženy (tj. takové soužití má pak statusové důsledky), která jsou jen dlouhodobá, trvající určitou dobu, tedy v podstatě trvalá.
V každém případě zakládaná s úmyslem, že je to „navždycky“. Že je trvalost conditio sine qua non, je ale možné dovodit i z jiných ustanovení zákoníku, např. z ustanovení o rozvodu nebo o výživném rozvedeného manžela (a contrario) atd. 5. Manželství je jen takový trvalý svazek muže a ženy, který vznikl způsobem, který stanoví tento zákon. Jde o to, že tento zákon, občanský zákoník, stanoví dvě různé formy vzniku manželství, přičemž jen jednu z nich sám upravuje. O druhé formě, resp. o druhém způsobu pak stanoví, že ho upravují jiná pravidla (srov. § 659). III. Hlavní účel manželství 6. Vymezení hlavního účelu manželství, totiž, zda se o něm ustanovit má, či nikoli, a pakliže ano, pak jakým způsobem, se při přípravě občanského zákoníku z roku 2012 stalo předmětem náročných diskusí. Lze ale říct, že konečná podoba textu odpovídá sociálně-věkovému rozvrstvení obyvatelstva, které může vstupovat do manželství. 7. Základem je vždy založení rodiny. Co je rodina, je poněkud sporné, recentně je traktována jako dvougenerační, i když třígenerační je ve skutečnosti velmi častým jevem. Problém naší rodiny ovšem není ve směru dolů (rodiče – děti), ale nahoru (rodiče – prarodiče). Proto také ony pochybnosti spojené se vřazením generace prarodičů do rámce rodiny. 8. Z jiného hlediska viděno, je nemálo těch, kdo spojují pojem „rodina“ se soužitím dvou osob, bez ohledu na pohlaví, příbuznost atd. atp. V tomto směru lze odkázat i na pojem „osoba blízká“ a její chápání (§ 22). 9. Jde-li o manželství osob generace mladé a střední, je nutné počítat s tím, že budou mít děti, ať už vlastní, nebo osvojené, popř. jinak přijaté do péče, a potom je samozřejmě relevantní mluvit o tom, že jedním z hlavních účelů manželství je řádná výchova dětí. 10. Vzájemná podpora a pomoc se jistě týká všech manželů, manželů všech generací, avšak v generaci starší vystupuje do popředí. Proto je významné, že když už byl hlavní účel manželství v kodexu občanského práva zakotvován, je právě podpora a pomoc uvedena rovněž. 11. V zákoně o rodině (§ 2) stanovené tzv. povinnosti snoubenců občanský zákoník neuvádí, neboť nebyla shledána společenská objednávka v tomto ohledu. Pokud jde o znalost zdravotního stavu, byla ponechána na prohlášení snoubenců při sňatečném obřadu (§ 665).
Díl 2 Vznik manželství § 656 (Sňatečný proces) (1) Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu vstupují do manželství. (2) Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků. Z důvodové zprávy:
Celá tato partie návrhu zahrnuje především ustanovení upravující vznik manželství, sňatek, a to zvláště jeho podstatu, tj. vlastní způsob uzavření manželství, tedy především sňatečný proces. Tato hlava zahrnuje i ustanovení stanovující veškeré podmínky, jejichž splnění se vyžaduje ke vzniku manželství, a to bez ohledu na to, zda je jejich nesplnění sankcionováno, popřípadě jak je sankcionováno. Mezi tyto podmínky náleží v prvé řadě výčet skutečností, které brání uzavření manželství (impedimenta matrimonii). Navrhované ustanovení klade ve shodě s Úmluvou o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a o registraci manželství z r. 1962 (uveřejněna pod č. 124/1968 Sb.) důraz na svobodný a plný souhlasný projev vůle – tj. projev řádné, skutečné či opravdové vůle – snoubenců před orgánem určeným k provedení sňatečného obřadu, totiž k přijetí sňatečných projevů vůle podle zákona, a to veřejně, slavnostně a před svědky. Vyžaduje se svobodný a úplný souhlasný projev vůle (liber ac plenus consensus). V anglických verzích relevantních textů mezinárodních smluv se vyžaduje free and full consent; výraz full znamená dokonalý, bezvadný, řádný, perfektní. V tomto smyslu je třeba použitý výraz „úplný“ vykládat. Vyžaduje se, aby sňatečný obřad byl veřejný a slavnostní, učiněný v přítomnosti dvou svědků. Výraz „sňatečný obřad“ sice platná právní úprava dosud nezná, nicméně se jeví jako vhodné použít v zákonném textu přiléhavý pojem, který proces uzavření manželství vyjádří jednoduchým způsobem. Související ustanovení: § 39 odst. 2, § 545, § 551 a násl., § 574 a násl., § 657 až 670, § 671 až 686 Související předpisy: Úmluva o souhlasu k manželství, – kánon 1119 Codex Iuris Canonici Z literatury: 1. Důvodová zpráva k zákonu o právu rodinném, k § 4. – 2. Radvanová, Smolík: „Fingované manželství“ v českém právu – poznámky o novele cizineckého zákona. In Pocta Zdeňku Kučerovi k 80. narozeninám. Acta Universitatis Carolinae: Iuridica, č. 1, 2008, s. 181–193. – 3. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6.
Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Podstata vzniku manželství (2 až 7) III. Některé náležitosti sňatku (8 až 10) I. Obecně
1. Ustanovení o vzniku, resp. uzavření manželství, čili o sňatku, lze pokládat za základní, hlavní a výchozí ustanovení právní úpravy, pokud je jejím předmětem manželství. Ve srovnání s § 3 zák. o rodině se v zákonném textu objevuje několik novot, počínaje jinými výrazy a konče tím, že důraz je položen na sňatečný projev vůle. Naproti tomu otázka, kdo tento volní projev přijímá, je upravena na jiném místě (§ 657). II. Podstata vzniku manželství 2. Podstata vzniku, resp. uzavření manželství je spatřována v „souhlasném projevu vůle“. Projev vůle je právním jednáním, protože jsou s ním spojeny právní následky, a ke způsobení těchto právních následků vůle osob hodlajících vstoupit do manželství také zcela zřejmě směřuje. Pokud by tomu snad tak nebylo, sňatečné právní jednání by bylo učiněno jen na oko, a takto by bylo jen zdánlivé: v takovém případě by šlo o zdánlivé manželství (§ 677). Srov. také bod 5. 3. Pokud jde o náležitosti sňatečného projevu vůle směřujícího k manželství, je třeba využít § 551 a násl. a § 574 a násl. (tj. obecná ustanovení o právním jednání), ledaže § 680 a násl. obsahují odlišnou úpravu. Naposled citovaná ustanovení jako leges specialis mají před obecnými ustanoveními přednost (srov. blíže komentář k § 680). 4. Výraz „souhlasný projev vůle“ je obdobně nejasný jako (v zákoně o rodině užívaný) výraz „souhlasné prohlášení“. Lze říct, že jde o dva projevy vůle, které jsou souhlasné do té míry, že mají stejný cíl. Z toho se obvykle vyvozuje, že jde o smlouvu sui generis. Tady je třeba poukázat na § 659, který je způsobu uzavření manželství věnován. 5. Pokud jde o to, že sňatečný projev vůle má být svobodný, odkazuje se na to, co bylo uvedeno v bodu 2. 6. Výraz „úplný“ je v rodinném právu od r. 1998, svým způsobem je sporný, jde o nepříliš tvůrčí překlad anglického slova „full“. Proto je význam tohoto slova třeba hledat v anglických pramenech. Znamená daný, skutečný, existentní. Nejde tedy o nic jiného, než že vůle snoubence je skutečná, pravá a zejména vážná. Jinak řečeno, jde tedy o to, že existuje a není jen simulovaná (srov. bod 2). 7. Obsahem sňatečného projevu je, že snoubenci spolu vstupují do manželství. To lze jinak označit jako „prohlášení sňatečné vůle“. III. Některé náležitosti sňatku 8. Zatímco odstavec první je věnován vnitřní stránce sňatku, čili jeho podstatě, ustanovuje se v druhém odstavci o vnější stránce, o náležitostech sňatečného obřadu. 9. Požaduje se, aby obřad byl veřejný a slavnostní. Náležitost „veřejnosti“ není u nás chápána jednotně. Její původ tkví samozřejmě z problému, který měla katolická církev s tajnými obřady; vyřešila jej stanovením povinnosti ohlášek a povinnou přítomností dvou nebo tří svědků (v pravidlech přijatých Tridentským koncilem). Ale zákon o právu rodinném (1950) veřejnost (vedle slavnostnosti) uvedl z jiného důvodu: bylo třeba nějakým způsobem nahradit obřad, který byl celebrován podle pravidel kanonického práva (viz Codex Iuris Canonici a lit. č. 1). Proto je nejspíš stále třeba řešit veřejnost spolu se slavnostností a zdůvodňovat požadavek potřebou vyjádřit vážnost, kterou manželství požívá. 10. Požadavek přítomnosti svědků má hluboké historické kořeny a je pravdou, že existoval bez ohledu na to, zda se vznik manželství tak či onak evidoval, anebo neevidoval. Na svědky se vztahuje § 39 odst. 2.
§ 657 (Občanský a církevní sňatek) (1) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. (2) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního předpisu (dále jen „oprávněná církev“), jedná se o církevní sňatek. Z důvodové zprávy:
Ačkoli věcný záměr občanského zákoníku schválený vládou (usnesení č. 345 z 18. dubna 2001) předpokládal napříště jen úpravu občanského sňatku s tím, že jen občanský sňatek má mít statusové i jiné právní následky v rovině soukromoprávní i veřejnoprávní, v samém závěru příprav návrhu nového civilního kodexu bylo politicky rozhodnuto, že vhodnější je řešení, které občanským sňatkům postaví na roveň některé sňatky církevní, a to s ohledem na sociální citlivost odlišného státního zásahu do soukromého života osob po té, co byly církevní sňatky s právně statusovými účinky do našeho právního řádu v roce 1992 zavedeny. Navrhuje se tedy umožnit církevní sňatky se statusovými účinky i nadále. Rovněž tak, jak je tomu dosud, navrhuje se, aby sňatečný projev vůle snoubenců mohl být učiněn jen před orgánem církve nebo náboženské společnosti registrované ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. Státní dozor nad dodržováním zákonných podmínek pro uzavření manželství se u církevních sňatků navrhuje i nadále řešit zachováním institutu osvědčení vydaného příslušným matričním úřadem, bez něhož manželství uzavřít nelze, jakož i zachováním povinnosti ve lhůtě tří pracovních dnů prokázat příslušnému matričnímu úřadu uzavření církevního sňatku. Související ustanovení: § 656, 658, 659, 663, 664, § 666 až 670, § 677 odst. 2 Související předpisy: obecní zřízení, – zák. č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů Z literatury: 1. Horák: Proč alternativní forma uzavření manželství. In Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám, 2009. – 2. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6.
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Občanský sňatek (3 až 8) III. Církevní sňatek (9 až 13) I. Obecně 1. Dvě formy uzavření manželství se do našeho právního řádu navrátily po čtyřiceti letech v roce 1992 (zákonem č. 234/1992 Sb.). Nevelký počet věřících v naší společnosti (zjištěný např. při sčítání lidu) by vedl k závěru, že k návratu došlo spíš omylem. Nutno říct, že cit. zákon vzešel z poslanecké iniciativy slovenských křesťansko-demokratických poslanců. Ve věcném záměru občanského zákoníku, který byl schválen vládou České republiky, církevní sňatek uveden nebyl. Následně se
vzedmula vlna odporu opírající se o zásadu ochrany nabytých práv a poukazující na nebezpečí zužování svobody. Přehlušila mlčící většinu, které, jak se zdá, je zcela lhostejné, jaká že forma sňatku bude předepsána zákonem. 2. Sňatek, tedy uzavření manželství, je právním jednáním, neboť jde o projev či prohlášení vůle, které má právní následky. Zda ale souhlasné projevy osob, které hodlají vstoupit do manželství, tedy snoubenců, jsou nebo nejsou smlouvou, je věcí právní teorie. Jistě, že tradičně šlo o smlouvu, a pokud se dnes snoubenci zaslibují jeden druhému, je to zcela zřetelné. Ale v podstatě lze říct, že důležitá je zejména podstata těchto prohlášení snoubenců. Tou je vůle vstoupit do manželství, založit manželství, žít spolu v manželství. To je teoreticky nesporné a k závěru, že o uzavření manželství skutečně jde, to zcela postačí. To je nakonec výslovně stanoveno v § 659. II. Občanský sňatek 3. Občanský čili civilní sňatek lze charakterizovat tím, že snoubenci projevují svou sňatečnou vůli osobně před orgánem veřejné moci v přítomnosti matrikáře. Zásadní rozdíl – oproti církevnímu sňatku – je dán oddávajícím úřadem. V tomto případě je jím orgán veřejné moci. Oddávajícím je pak představitel orgánu veřejné moci. 4. Kdo je orgánem veřejné moci, který je oprávněn přijmout sňatečné prohlášení snoubenců, má ustanovovat zákon, který stanoví kompetence orgánů veřejné moci, s tím, že podrobnosti by mohly být uvedeny i v matričních předpisech, popř. v právním předpise nižší právní síly věnovaném speciálně této problematice (§ 658 odst. 1). 5. Civilní zákoníky samy běžně na žádný předpis neodkazují, je věcí veřejné moci se o právní úpravu této otázky postarat. Obvyklá úprava pozůstává z konstatování, že oddávajícím je přednosta zákonem zmocněného veřejného úřadu, popř. osoba jím určená. 6. Veřejnost sňatku naznačuje, že jej nelze uzavřít jinak než ústním prohlášením. Ústní prohlášení předpokládá osobní účast (přítomnost) snoubenců. Výjimkou z tohoto pravidla – ostatně velmi úzce formulovanou – je sňatek v zastoupení, resp. zmocnění k zastoupení při uzavření manželství podle § 669. 7. Při civilním sňatku je vyžadována přítomnost úředníka matričního úřadu, zvaného stručně matrikář. Je pravda, že tento úředník při civilním sňatku vykonává nezastupitelnou úlohu spojenou právě se zavedenou obřadností. Kromě toho to bývá i osoba významná z hlediska zjištění totožnosti snoubenců, neboť právě matrikář projednává se snoubenci budoucí sňatek (provádí tzv. předsňatkové řízení podle § 664). 8. O tom, kde se civilní sňatek uzavírá, ustanovuje § 663 odst. 1. III. Církevní sňatek 9. Církevní sňatek charakterizuje osobní projevení sňatečné vůle před orgánem církve nebo náboženské společnosti. 10. Podmínkou existence manželství v případě církevního sňatku je asistence oprávněné církve nebo náboženské společnosti (§ 677 odst. 2). Oprávnění církve nebo náboženské společnosti zakládá zvláštní právní předpis. Tímto předpisem je zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. 11. Celebrující církev nebo náboženská společnost (dále jen „církev“) musí být především registrována podle cit. zákona. Druhou podmínkou pak je, že tato registrovaná církev podle § 7 odst. 1 písm. c) cit. zákona obdržela zvláštní právo „konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky
podle zvláštního právního předpisu“. 12. Získat takové právo není podmíněno tím, že ta která církev má vlastní pravidla církevního manželského práva. Kromě toho, ne každá z církví nadaných prve uvedeným zvláštním právem toto zvláštní právo také skutečně využívá. 13. V případě církevního sňatku se s účastí úředníka, který by vykonával funkci obdobnou matrikáři, nepočítá, už jen proto, že oprávnění oddávat je považováno za právo církvi státem jen delegované, takže veškeré úřední úkony (zejména předsňatkové řízení) vykonává orgán státu (matriční úřad).
§ 658 (Oddávající) (1) Jedná-li se o občanský sňatek, jiný právní předpis stanoví, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad. (2) Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba pověřená oprávněnou církví. Z důvodové zprávy:
Tak, jak tomu bylo až dosud, navrhuje se, aby občanský sňatečný obřad mohl provést v podstatě kterýkoli úřad, pokud je to stanoveno zvláštním zákonem (tím se rozumí zákon o obcích). Naproti tomu pokud jde o sňatek církevní, je třeba, aby příslušnost stanovila sama registrovaná církev či náboženská společnost. Související ustanovení: § 656, 657, § 659 až 670 Související předpisy: obecní zřízení, – Codex Iuris Canonici, – zák. o matrikách Z literatury: Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6.
Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Oddávající při občanském sňatku (2, 3) III. Oddávající při církevním sňatku (4) I. Obecně 1. Zatímco zákon o rodině velmi nepřehledně, neuceleně, nepřesně a nestandardně podrobně (§ 3, 4, § 4a) ustanovoval o oddávajícím orgánu (úřadu), zdejší ustanovení je odkazovacím pravidlem. II. Oddávající při občanském sňatku 2. V případě občanského čili civilního sňatku je oddávajícím orgánem veřejné moci, přesněji orgánem provádějícím sňatečný obřad, ten orgán veřejné moci, o kterém to stanoví jiný právní předpis. 3. Takovým předpisem nemusí být jen zákon, může to být jakýkoli předpis, který je součástí českého právního řádu. III. Oddávající při církevním sňatku 4. Jedná-li se o církevní sňatek, je ponecháno na oddávající oprávněné církvi, koho pověří úlohou oddávat. A to bez ohledu na to, jak je ta která oprávněná církev uspořádána a jaká má pravidla
upravující obřady, které církev celebruje.
§ 659 (Podstata sňatku) Manželství se uzavírá tak, že osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům jako oddávající otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství; kladnou odpovědí obou snoubenců vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli. Z důvodové zprávy:
Na otázku, kdy je manželství uzavřeno, kdy je dovršeno, kdy je sňatečné právní jednání perfektní, je třeba odpovědět tak, že v okamžiku vyjádření snoubence druhého v pořadí, pokud k němu došlo v přítomnosti oddávajícího a svědků. To zásadně. Vzhledem k tomu, že v některých církvích a náboženských společnostech nevzniká manželství projevem vůle obvyklým u občanského sňatku, je třeba připustit vznik manželství i jiným dostatečným prohlášením sňatečné vůle. Související ustanovení: § 657, 658, 677 Související předpisy: Úmluva o souhlasu k manželství, – obecní zřízení, – zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Obecné pravidlo sňatečného obřadu (2 až 8) III. Vznik manželství jiným procesem (9) I. Obecně 1. Občanský zákoník nově ustanovuje o tom, co je vlastní podstatou uzavření manželství, totiž jak vlastně vypadá ono právní jednání, kterým se manželství uzavírá. Přitom se stanoví jednak pravidlo obecné, jednak pro případy církevního sňatku, a to zejména před některými netradičními církvemi, je dáno i pravidlo odchylné, zvláštní. II. Obecné pravidlo sňatečného obřadu 2. Zásadní pravidlo určující, jak probíhá sňatečný proces (obřad sňatku), stanoví, že oddávající pokládá snoubencům otázku a oni na ni kladně odpoví. 3. Otázka je zaměřena na existenci vůle vstoupit do manželství s druhým snoubencem. Formulace „zda spolu chtějí vstoupit do manželství“ je tedy do jisté míry zkratkou pro skutečnost, že otázku klade oddávající každému ze snoubenců zvlášť. Táže se tedy dvakrát, klade tutéž otázku, očekává dvojí odpověď. Otázka i odpověď mají být shodné, tedy souhlasné, jde o souhlasný projev vůle. 4. Otázku pokládá osoba jednající za orgán veřejné moci, jde-li o sňatek civilní, anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, jedná-li se o sňatek církevní. Kdo je oddávajícím úřadem, resp. osobou, o tom stanoví odkazovací ustanovení § 658 (srov. komentář k § 658). 5. Zda se otázka klade nejdříve muži nebo ženě, není v praxi jednotné. Původně (z historického hlediska) byla dávána přednost muži, a to pro ochranu snoubenky. V případě mužovy negativní
odpovědi by snoubenka nezůstala osamocena (popř. zesměšněna) se svým dříve vysloveným „ano“. 6. V některých případech je dávána přednost ženě jaksi z důvodů společenského úzu – „dáma má přednost“. 7. Podoba odpovědi snoubenců v obou formách sňatku se rovněž liší. U občanského sňatku je pravidlem, celkem bezvýjimečným, nejde-li o situace nějaké zdravotní indispozice týkající se jazyka (mluvidel) snoubence apod., že odpověď se omezí na „ano“. 8. Také v případě církevního obřadu je pouhé „ano“ pravidlem. Mnohé církve ale žádají kratší či delší slib, popř. určitý počet přislíbení. Takový slib někdy pronášejí snoubenci vůči sobě navzájem, jindy vůči oddávajícímu. Není výjimkou, že oddávající slib či sliby přednáší sám a snoubenci pak jen jednou či víckrát vysloví „ano“ nebo jinak vyjádří svůj souhlas. Taková situace je obvyklá v případě sňatků cizinců a s cizincem, kdy není přítomen tlumočník. III. Vznik manželství jiným procesem 9. Lze připustit, že život přináší i situace zcela neobvyklé, kdy nelze dost dobře rozložit sňatek do čtyř bodů (úkonů), tedy dvou otázek a dvou odpovědí. Avšak i v takových situacích je třeba připustit, že manželství uzavřeno bylo, protože snoubenci zcela zjevně – všem přítomným – vůči oddávajícímu projevili svou sňatečnou vůli. Jedinou podmínkou vzniku manželství je pak právě jen to, že sňatečná vůle je naprosto nepochybná. Jinak řečeno: nedostatek zřetelné sňatečné vůle by nutně vedl k tomu, že by v takovém případě manželství nevzniklo (§ 677).
§ 660 (Prohlášení o příjmení) Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že a) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, b) si oba svá příjmení ponechají, nebo c) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení. Z důvodové zprávy (k § 660 až 662):
Ustanovení jsou věnována prohlášení o příjmení. Navrhuje se, aby platný právní stav doznal drobnou změnu pouze v přesnějším řešení otázky připojovaného příjmení. Navrhuje se, aby napříště bylo nezbytně třeba mít za to, že příjmení popřípadě uváděné na druhém místě je příjmení připojované. Je důležité uvědomit si, že bude-li se po případném rozvodu manželství rozvedený manžel vracet ke svému příjmení, bude se vracet k té jeho podobě, kterou nahradil příjmením manželským. Otázka příjmení prvního a připojovaného se posléze ukazuje také v souvislosti s osvojením. Dohodu o rozdílném příjmení mohou manželé kdykoli změnit a dohodnout se na společném příjmení jednoho z nich ve smyslu ustanovení § 660 písmena a). Pokud by se již narodilo společné dítě, které by neslo příjmení toho z manželů, který se rozhodl změnit příjmení na příjmení manžela, dojde ze zákona i ke změně příjmení tohoto dítěte. Související ustanovení: § 661, 662, 759 Související předpisy:
Úmluva o PD, – o souhlasu k manželství, – zák. o matrikách Z literatury: 1. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6. – 2. Knapp: Jméno manželů a dětí. Pk, 1960, č. 4.
Přehled výkladu: I. Obecně (1 až 3) II. Příjmení společné (4 až 7) III. Příjmení různá (8) IV. Připojení vlastního příjmení ke společnému příjmení (9 až 13) I. Obecně 1. Právní úprava zákona o rodině (§ 8 odst. 1) se zachovává s nepatrně obměněnou, resp. zpřesňující formulací. (Jako v celém zdejším občanském zákoníku, i zde je povinnost vyjádřena oznamovacím způsobem slovesa.) 2. Jméno a příjmení člověka je určeno při narození, popř. jak jen to je možné (srov. Úmluvu o PD, zákon o matrikách). Je to jeden z prvků identifikujících člověka, náleží tedy k jeho osobnímu statusu. 3. Při uzavření manželství, další statusové příležitosti vedle narození, je možné příjmení člověka změnit. Jinak je možné změnit příjmení jen v souvislosti s osvojením (dalším statusovým zařízením), anebo pak úředním postupem zákonem stanoveným. II. Příjmení společné 4. Na prvním místě je zmíněn u nás nejčastěji používaný způsob manželského příjmení: příjmení společné. Je nezbytné, aby manželé zvolili jedno ze svých příjmení, ženy nebo muže, jiné příjmení nepřichází v úvahu. Přejí-li si manželé přece jen mít v manželství zcela nové příjmení, je nutné, aby jeden ze snoubenců před uzavřením manželství změnil rozhodnutím matričního úřadu své příjmení a toto nové příjmení pak manželé prohlásili za společné. 5. Není vyloučeno, že ten manžel, jehož příjmení bude zvoleno za společné, má příjmení složené ze dvou příjmení, ať už jako připojované, nebo jako zdvojené příjmení. 6. Cizí právní úpravy sňatečného jména jsou nejrůznější. Je dokonce možné, že manželka obligatorně přijímá nejen příjmení, ale i jméno manžela. 7. Pro ženu zásadně platí, že její příjmení má přechýlenou podobu mužského příjmení (totiž podle pravidel české mluvnice, § 69 odst. 1 zák. o matrikách). Z tohoto pravidla existují výjimky (§ 69 odst. 2 zák. o matrikách). III. Příjmení různá 8. Snoubenci si mohou svá dosavadní příjmení ponechat. Je nerozhodné, že oba mají příjmení složené ze dvou slov, obdobné platí o příjmení ženy (výše II. 2 a 4). IV. Připojení vlastního příjmení ke společnému příjmení 9. Kromě společného příjmení a ponechání si dosavadních příjmení je rovněž dána možnost kombinovat tato řešení. Manželé zásadně zvolí jedno ze svých příjmení za příjmení společné, ale ten z nich, který by svého příjmení takto pozbyl, bude si za příjmení společné připojovat své příjmení dosavadní. 10. Důležité je, že občanský zákoník zřetelně stanoví, že druhé příjmení je příjmením připojovaným, a takto vždy druhým příjmením v pořadí (srov. k tomu § 662).
11. Prohlášení o připojování se vylučuje pro specifickou situaci § 662 odst. 2. 12. Vzhledem k možnosti využít pro ženu mužský tvar příjmení může dojít k situaci, že žena napříště ponese společné příjmení v mužském tvaru a své dosavadní přechýlené příjmení, ledaže její příjmení již mužský tvar mělo (což bylo možné zajistit rozhodnutím matričního úřadu již před sňatkem). 13. Dosavadní příjmení je nutno chápat jako výraz, který není možné vyložit extenzivně. Proto není možné, aby při uzavření manželství snoubenci zvolili společné příjmení a žena požádala o svolení užívat své dosavadní příjmení bez přechýlení, přestože § 69 odst. 2 zák. o matrikách by umožňoval změnu i pro dosavadní příjmení manželčino.
§ 661 (Prohlášení o příjmení dětí) (1) Ponechají-li si snoubenci svá dosavadní příjmení, prohlásí při sňatečném obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmením jejich společných dětí. (2) Ponechali-li si manželé svá dosavadní příjmení, mohou i později učinit prohlášení orgánu veřejné moci, že se dohodli na společném příjmení jednoho z nich. Z důvodové zprávy: viz u § 660 Související ustanovení: § 660, 662, § 860 a násl. Související předpisy: zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Různá příjmení snoubenců a příjmení jejich společných dětí (3 až 6) III. Pozdější změna v případě volby různých příjmení (7, 8) I. Obecně 1. Rovněž toto ustanovení, obdobně jako § 660, se týká prohlášení o příjmení. 2. Ve zdejším paragrafu došlo ke spojení dvou spolu jevově nesouvisejících pravidel, spojených ovšem § 660 písm. c). V prvním odstavci jde o repliku § 8 odst. 2 zák. o rodině, druhý odstavec obsahuje nové pravidlo. II. Různá příjmení snoubenců a příjmení jejich společných dětí 3. Všechny společné děti muže a ženy by zásadně měly mít stejné příjmení (srov. § 860 a násl.). Toto pravidlo nejednou neplatí: záleží na okolnostech, zda, popř. kdy rodiče společných dětí uzavřou manželství, popř. jaká prohlášení při této příležitosti učiní. 4. Základním pravidlem je zdejší první odstavec, podle kterého prohlášení o ponechání si dosavadních příjmení snoubenců pro dobu po uzavření manželství vyžaduje další prohlášení (které v případě prohlášení o společném příjmení není potřebné), totiž prohlášení o příjmení společných dětí. Snoubenci musejí prohlásit jedno ze svých příjmení za příjmení svých dětí. Je lhostejné, které z nich zvolí, a zásadně platí, že toto příjmení bude prohlášeno v mužském i ženském tvaru.
5. Za tohoto stavu není vyloučeno, aby pro děti bylo zvoleno příjmení složené ze dvou slov. Je ale vyloučeno, aby jako společné příjmení bylo zvoleno příjmení třetí, tj. jiné, než jehož jsou snoubenci nositeli. 6. Vzhledem k tomu, že § 69 odst. 3 zák. o matrikách je třeba mít za kogentní, resp. všechna ustanovení zákona o matrikách je třeba mít za kogentní, a tudíž jejich extenzivní výklad nepřichází v úvahu, není možné při uzavření manželství prohlásit v situaci zde řešené, že příjmení dětí ženského pohlaví nebude přechylováno. Případnou změnu v tomto směru lze provést až při narození dotyčného dítěte. III. Pozdější změna v případě volby různých příjmení 7. V případě, že manželé při sňatečném obřadu prohlásili, že si ponechávají každý své dosavadní příjmení, nic nebrání tomu – a v tomto ohledu dochází ke změně dosavadního právního stavu výslovným ustanovením občanského zákoníku (a předpokládá to adekvátní právní odezvu v zákoně o matrikách) –, aby manželé kdykoli později (za trvání manželství) prohlásili, že jedno z jejich příjmení bude nadále jejich příjmením společným. 8. Otázku zpoplatnění takového prohlášení lze a priori zodpovědět záporně, neboť nejde o to, že by manželé o něco žádali správní orgán a ten by rozhodoval. Jde o prohlášení vůči správnímu orgánu.
§ 662 (Příjmení připojované) (1) Má-li v případě volby podle § 660 písm. c) snoubenec, jehož příjmení nemá být příjmením společným, připojované příjmení, může jako připojované příjmení zvolit pouze první příjmení. (2) Volba podle § 660 písm. c) není možná, má-li již snoubenec, jehož příjmení bude příjmením společným, připojované příjmení. Z důvodové zprávy: viz u § 660 Související ustanovení: § 660, 661, 759 Související předpisy: zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Pořádek připojování příjmení (2 až 4) III. Pravidlo vylučující připojování příjmení (5, 6) I. Obecně 1. Obdobné ustanovení v zákoně o rodině nalézt nelze. Důvodem zakotvení těchto pravidel byly některé nejasnosti, které v souvislosti s připojováním příjmení vznikaly a které bylo třeba řešit výslovným ustanovením (pouhým výkladem statusová pravidla dovodit nelze). II. Pořádek připojování příjmení 2. První odstavec dává připojování příjmení určitý řád, který právě tato statusová záležitost
vyžaduje. 3. Má-li totiž dojít na základě prohlášení snoubenců při sňatečném obřadu k připojování dosavadního příjmení jednoho z manželů, a tento manžel již má příjmení složené ze dvou slov, je možné zvolit pro připojení jen jedno z nich, a to příjmení, které je uvedeno na prvním místě. Zpravidla to bude to příjmení, které bylo společným příjmením v předchozím manželství dnešního snoubence, anebo to bude příjmení, které bylo takto založeno při sňatečném obřadu rodičů snoubence. 4. Zavedení tohoto řádu vede rozvedené manžele k tomu, aby v případě, že nesli takové dvojslovné příjmení, uspořádali své poměry, pokud jde o příjmení, dříve, než uzavřou nové manželství (§ 759). III. Pravidlo vylučující připojování příjmení 5. Odstavec druhý omezuje možnost připojování dosavadního příjmení manžela, jehož příjmení nebylo zvoleno za společné (manželské) příjmení, pro případ, kdy se snoubenci rozhodli, že jejich společným příjmením bude to, které již dvojslovné je, tedy takové, kdy k příjmení (základnímu) již bylo jiné příjmení připojeno, a tuto volbu při sňatečném obřadu prohlásili. 6. Nedostatek takového ustanovení nutně vedl ke značné rozkolísanosti praxe, kdy volba spojení příjmení byla zcela na vůli snoubenců. Volnost v tomto směru ale nemá se svobodou člověka nic společného. To ostatně lze dobře vidět ze srovnání s cizími právními úpravami příjmení manželů.
§ 663 (Místo uskutečnění sňatku) (1) Jedná-li se o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě, které k tomu určí orgán veřejné moci provádějící sňatečný obřad; přihlíží při tom k vůli snoubenců. (2) Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve. Z důvodové zprávy:
Ustanovení zmiňuje konkrétní místo, kde má, resp. může být občanský sňatek celebrován – je to místo, kde dochází ke sňatkům pravidelně (místo obvyklé), anebo i výjimečné (kupř. nad i pod povrchem zemským), ale vždy toto místo určuje ten úřad, před kterým skutečně bude sňatečný obřad proveden. Výraz „určí“ nemá nikterak imperativní podtext, jde jen o to, že správní orgán jinak jednat neumí. Výslovně se stanoví, že vůle snoubenců (zvláštní přání, pokud jde o vhodné místo obřadu) má být pro úřad relevantním zřetelem. Naproti tomu, jde-li o sňatek církevní, je třeba při volbě sňatečného místa vyhovět vnitřním předpisům církve, resp. náboženské společnosti. Související ustanovení: § 656 až 658 Související předpisy: obecní zřízení, – zák. o matrikách, – Codex Iuris Canonici Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Sňateční místo občanského sňatku (3 až 5) III. Sňateční místo církevního sňatku (6)
I. Obecně 1. Zdejší ustanovení ustanovuje o té otázce, která byla předmětem § 4 odst. 4 a § 4a odst. 2 zák. o rodině. Nejde ale o změnu toliko formulační. Jedná se o zásadní obsahovou proměnu přístupu k řešení sňatečného místa. 2. Není to ustanovení o místní ani věcné příslušnosti oddávajícího úřadu, jde o to, na kterém konkrétním místě ke sňatečnému obřadu dojde. II. Sňateční místo občanského sňatku 3. Zásadně má ke sňatečnému obřadu dojít v místě, které je k takovým obřadům příslušným orgánem veřejné moci určeno. Takto jde o obřadní síň anebo nějaké jiné místo, které se nachází v obvodu dotyčného orgánu a které dotyčný orgán k takto slavnostním příležitostem využívá. 4. Široká dikce odstavce prvního ale dovoluje, aby sňatečním místem bylo kterékoli místo, které určí oddávající veřejný orgán. Při takovém určení je povinen přihlížet či přihlédnout (srov. výraz „přihlíží“) k vůli snoubenců, kterou vůči orgánu projevili. 5. Ustanovení je třeba rozumět tak, že projeví-li snoubenci vůli, pokud jde o určité sňateční místo, má jim oddávající veřejný orgán vyhovět, nicméně je to právě tento orgán, kdo o věci rozhodne tak říkajíc s konečnou platností. Shledá-li tedy, že snoubenci si přejí být oddáni na místě krajně nevhodném pro takový obřad, vyzve je oddávající úřad, aby svou volbu znovu zvážili, a teprve neučiní-li tak, určí místo sám. III. Sňateční místo církevního sňatku 6. V případě církevního sňatku je volba ponechána na celebrující oprávněné církvi. Je tedy jen její věcí, do jaké míry vyhoví zvláštní vůli snoubenců. Lze ale konstatovat, že u církevních sňatků bývá pravidlem, že se oddávající se snoubenci dohodne.
§ 664 (Žádost o provedení obřadu) (1) O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství; jiný právní předpis stanoví, jaké doklady je třeba předložit. (2) Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Z důvodové zprávy:
Z formulace, že snoubenci požádají příslušný úřad o provedení sňatečného obřadu, nelze dovodit, že podávají žádost, kterou se zahajuje správní řízení (návrh také výrazu „žádost“ nepoužívá); jde však o to, že musí být určeny alespoň doba a místo sňatečného obřadu určitých osob, což bez požádání snoubenců učinit nelze. Příslušným úřadem se rozumí ten úřad, který má provést sňatečný obřad. Zároveň snoubenci předloží příslušnému úřadu potřebné doklady. Bližší předpisy k tomuto ustanovení obsahuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „matriční zákon“. V úrovni volného uvážení (jde o posouzení míry obtížnosti překonání případné překážky) je možnost prominout předložení některých stanovených dokladů. O těchto otázkách rovněž ustanovuje zvláštní, tj. matriční zákon.
Související ustanovení: § 665 až 667, § 672 a násl., § 677 Související předpisy: zák. o matrikách, – obecní zřízení, – z. m. p. s. Z literatury: 1. Kučera: K dokladu o právní způsobilosti cizince k uzavření manželství. In Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám, 2009. – 2. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6.
Přehled výkladu: I. Obecně (1 až 3) II. Žádost o provedení sňatečního obřadu (4 až 7) III. Osvědčení – prokázání sňatečné způsobilosti (8 až 12) IV. Prominutí povinnosti osvědčit sňatečnou způsobilost (13 až 16) I. Obecně 1. Každému sňatku, občanskému i civilnímu, předchází určitý úřední postup příslušného orgánu veřejné moci, jehož cílem je osvědčit totožnost snoubenců a zjistit, zda jsou právně způsobilí manželství uzavřít. Potřeba takového řízení předcházejícího samotnému sňatečnímu obřadu je samozřejmá. Nutnost zjistit způsobilost se zvyšuje u sňatků s cizincem a mezi cizinci. 2. Otázka, který subjekt je příslušný způsobilost snoubenců posoudit, bývá řešena v závislosti především na řešení otázky obligatornosti té či oné sňatečné formy, resp. na její fakultativnosti, a rovněž na tom, jaké církve (či náboženské společnosti) jsou oprávněny sňatky celebrovat. 3. V roce 1998 (zák. č. 91/1998 Sb.) byla povinnost podstoupit předsňatkové řízení před příslušným orgánem veřejné moci vztažena na všechny snoubence (když po r. 1991 docházelo tu a tam k jistým pochybením, která mohou být snadno právě v předsňatkovém řízení před orgánem státu eliminována). II. Žádost o provedení sňatečného obřadu 4. Každý, kdo hodlá vstoupit do manželství, bez ohledu na to, zda hodlá uzavřít sňatek občanský nebo církevní, je povinen požádat o provedení sňatečného obřadu. Žádost se předkládá příslušnému orgánu veřejné moci. 5. Příslušným orgánem veřejné moci je ten orgán (v jehož působnosti je pravomoc oddávat), v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno (srov. také § 13 zák. o matrikách a také zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Tímto orgánem je místně příslušný matriční úřad. 6. V žádosti je třeba uvést rozhodné skutečnosti týkající se osob snoubenců, jejich sňatečné způsobilosti, jakož i to, jaký sňatek hodlají uzavřít. 7. Vzhledem k tomu, že jde o žádost o provedení sňatečného obřadu, je třeba v případě, že je uvažován sňatek občanský, dohodnout také otázku místa a času konání sňatečného obřadu. III. Osvědčení – prokázání sňatečné způsobilosti 8. Skutečnosti v žádosti uvedené je třeba doložit stanovenými doklady. Výčet těchto dokladů stanoví zákon o matrikách (§ 32 až 37). K prominutí srov. dále. 9. Mezi skutečnostmi, které snoubenci v žádosti uvádějí a které zároveň musejí dosvědčit, jsou i takové, z nichž se dovodí, že v daném případě neexistují překážky manželství (§ 665, 672 a násl., § 32 až 37 zák. o matrikách). 10. Smyslem a cílem tvrzení a prokázání tvrzeného je osvědčení, resp. prokázání sňatečné způsobilosti, splnění základních požadavků stanovených zákonem pro uzavření manželství (§ 666
odst. 1). 11. V případě, že má dojít k občanskému sňatku, matriční úřad nevydává žádné rozhodnutí, předoddavkové řízení skončí de facto i de iure sňatečným obřadem. Naproti tomu, má-li následovat sňatek církevní, vydá matriční orgán poté, co shledá, že snoubenci splňují všechny požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství (především že tu nejsou žádná impedimenta matrimonii), osvědčení o způsobilosti uzavřít manželství (osvědčení o sňatečné způsobilosti), čímž ukončí předoddavkové řízení. 12. Osvědčení posléze snoubenci předloží tomu oddávajícímu, který má celebrovat církevní sňatek. Osvědčení je conditio sine qua non vzniku manželství, je-li celebrován církevní sňatek (§ 666, 677). IV. Prominutí povinnosti osvědčit sňatečnou způsobilost 13. Orgán veřejné moci může – je to věcí jeho uvážení – prominout předložení dokladů stanovených v zákoně o matrikách (srov. výše). Může tak učinit jen tehdy, je-li opatření dokladů spojeno s těžko překonatelnou překážkou. 14. Rozhodnutí o prominutí stanovených dokladů se řídí správním řádem. 15. Z ustanovení zákona o matrikách (srov. výše) lze dovodit, že doklady, jejichž předložení může matriční orgán prominout, jsou doklady osvědčující sňatečnou způsobilost. Nepatří však mezi ně doklad osvědčující totožnost snoubence. Není možné dovodit, že ustanovení občanského zákoníku by bylo možné vykládat odlišným způsobem. Na nedostatek prokázání totožnosti snoubence by bylo nutné vztáhnout sankci § 677. 16. Ustanovení o možnosti prominout předložení stanovených dokladů se ale vztahuje i na ty doklady, které osvědčují způsobilost cizince uzavřít manželství v České republice.
§ 665 (Tzv. vedlejší prohlášení) Snoubenci při sňatečném obřadu uvedou, dříve než učiní sňatečný projev vůle, že jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Z důvodové zprávy:
V navrženém ustanovení je uvedeno to, co u nás – již tradičně – zastupuje jak ohlášky, tak zdravotní prohlídky, resp. deliberační lhůtu, totiž povinnost snoubenců uvést, že jim nejsou známy překážky manželství, a naopak že jim je znám zdravotní stav (druhého z nich) a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Tuto povinnost mají snoubenci splnit dříve, než dojde ke sňatečnému projevu vůle, totiž k projevu vůle o vstupu do manželství. Proto se také napříště nebude mluvit o prohlášeních, ani o projevech vůle. Takové tvrzení také nemá právní následky. Související ustanovení: § 656, 658, 664, § 672 až 676 Související předpisy: zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1 až 3) II. Prohlášení předcházející sňatečnému projevu vůle (4) I. Obecně 1. Obsah ustanovení replikuje § 6 odst. 1 zák. o rodině. Ne však docela a také nejde jen o formulační změnu. 2. Rozhodnou novotou je, že se výslovně stanoví povinnost snoubenců učinit tzv. vedlejší prohlášení předtím, než učiní sňatečný projev vůle. 3. Citované ustanovení zákona o rodině se shoduje se zdejším ustanovením, pokud jde o výraz „prohlášení“. Na tom nic nemění skutečnost, že zmíněná vedlejší prohlášení v písemné formě jsou součástí žádosti o provedení sňatečného obřadu, takže je pak možné, aby prohlášení nebylo při obřadu pronášeno snoubenci, ale aby oddávající, popř. matrikář konstatoval taková prohlášení před vlastním sňatečným obřadem (předtím než oddávající začne snoubencům pokládat rozhodné otázky). II. Prohlášení předcházející sňatečnému projevu vůle 4. Občanský zákoník se obsahově nijak neodchyluje od cit. ustanovení zákona o rodině. Požaduje se, aby snoubenci prohlásili, že jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili hmotné otázky svého budoucího soužití. Je ovšem třeba konstatovat, že nedostatek těchto prohlášení, anebo jejich nepravdivost, nemá na existenci, ale ani na platnost manželství žádný negativní vliv. a) Prohlášení snoubenců o tom, že jim nejsou známy překážky, které by bránily uzavřít manželství, se zdá být do jisté míry zbytečné (ostatně, říkává se, že toto prohlášení má nahradit tradiční ohlášky), neboť to, že tu žádná zákonná impedimenta nejsou, prokazovali snoubenci již stanovenými doklady (srov. § 664). Ne ale ve všech případech lze předložit dostatečný důkaz neexistence překážky už jen z prostého logického důvodu, že negativní důkaz je obtížný, ba nemožný, a k hledanému zjištění je třeba dospět nepřímo. Je tudíž ponecháno na poctivosti snoubenců, zda jejich prohlášení bude pravdivé nebo nepravdivé (srov. např. uzavření manželství v cizině s falešnými doklady). b) Prohlášení o vzájemné znalosti zdravotního stavu má především preventivní charakter pro samotné snoubence. Není výjimečné, že právě nedostatek znalostí o pravé povaze zdravotního stavu snoubence se stane významnou okolností v rozvodovém řízení (vážná choroba, dědičné zatížení, známá neplodnost atp. vedoucí k rozvratu soužití manželů). c) Prohlášení snoubenců o tom, že oba zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství, není v našem právním řádu dlouho (srov. zákon č. 91/1998 Sb.) a nutno říct, že ve světovém srovnání je bílou vránou. Míněno jistě dobře – jako poslední možnost zvážit nadcházející situaci –, míjí se zakotvení tohoto prohlášení účinkem u naprosté většiny snoubenců. Toto prohlášení je bohužel pojímáno stejně formálně jako všechna prohlášení ostatní (zejména o zdravotním stavu), ba snad i jako „nutné zlo“.
§ 666 (Další náležitosti církevního sňatku) (1) Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství. Od vydání tohoto osvědčení do
sňatečného obřadu nesmí uplynout více než šest měsíců. (2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle jiného právního předpisu. Z důvodové zprávy:
V tomto navrhovaném ustanovení se stanoví zvláštní podmínky pro uzavření církevního sňatku. Na prvním místě se uvádí, že matriční úřad v obvodu, v němž má být uzavřen církevní sňatek, má vydat osvědčení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství. Těmito požadavky zákona se rozumí v podstatě to, že manželství in concreto nebrání impedimenta matrimonii. Toto osvědčení musejí snoubenci předložit oddávajícímu dříve, než přistoupí ke sňatečnému obřadu. V tuto chvíli nesmí být dotyčné prohlášení starší než šest měsíců. Dále se pak uvádí, že oddávající je povinen doručit protokol o uzavření manželství s uvedením všech rozhodných skutečností do tří pracovních dnů příslušnému matričnímu úřadu, tj. zase matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo manželství uzavřeno. Související ustanovení: § 658, 664, 667 Související předpisy: zák. o matrikách Z literatury: viz u § 664
Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Osvědčení o sňatečné způsobilosti (2 až 5) III. Zvláštní povinnost oddávajícího po sňatku (6, 7) I. Obecně 1. Zdejší ustanovení se týká výhradně církevního sňatku. Obsahově odpovídá § 4b odst. 2 a 3 zák. o rodině. V podstatě jde o úpravu další náležitosti, resp. podmínky, kterou je třeba splnit, aby při církevním obřadu vzniklo manželství. II. Osvědčení o sňatečné způsobilosti 2. Podle § 664 je třeba, aby orgán veřejné moci, který provádí předoddavkové řízení, uzavřel toto řízení, má-li dojít k církevnímu sňatku, vydáním osvědčení o sňatečné způsobilosti. Pokud jde o obsah tohoto osvědčení, srov. komentář k § 644. 3. Mezi dnem, kdy osvědčení (jako správní rozhodnutí) nabylo právní moci, a dnem sňatečného obřadu nesmí uplynout doba delší než šest měsíců. Po uplynutí šesti měsíců ztrácí osvědčení právní význam (právní účinky). 4. Toto osvědčení musejí snoubenci předložit oddávajícímu předtím, než ten přistoupí ke sňatečnému obřadu. 5. Teorie dosud jednoznačně nevyřešila otázku, zda ke vzniku manželství postačuje existence osvědčení, anebo zda je třeba, aby osvědčení bylo předloženo oddávajícímu. Vzhledem k dikci „musí snoubenci nejprve předložit“ lze dovodit, že nepředložení je pouze formálním, procedurálním
nedostatkem, že ale pro existenci manželství nemá význam. III. Zvláštní povinnost oddávajícího po sňatku 6. Poté, co došlo k církevnímu sňatku, má oddávající podle druhého odstavce zvláštní povinnost (formulovanou shodně s prve cit. ustanovením zákona o rodině.), totiž do tří dnů od obřadu doručit matričnímu úřadu protokol o uzavření manželství. Protokol musí splňovat náležitosti stanovené v § 20 odst. 1 a § 40, § 33 až 38 zák. o matrikách a § 21 odst. 2 vyhlášky 207/2001. 7. Dotyčný protokol je třeba doručit tomu matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno.
§ 667 (Sňatek v přímém ohrožení života snoubence) (1) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může sňatečný obřad provést každý orgán podle § 658, popřípadě jiný úřad stanovený jiným právním předpisem, a to na kterémkoli místě; to platí obdobně i pro církevní sňatek. Mimo území České republiky může sňatečný obřad provést také velitel námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky rovněž velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí. (2) V případech uvedených v odstavci 1 není třeba předložit doklady jinak potřebné; přítomnosti matrikáře není zapotřebí. Z důvodové zprávy:
Je obvyklé uvažovat, a tedy také upravit situace, kdy je život člověka přímo ohrožen, a přeje si – spolu se svým partnerem – aby s ním byl ještě před svou případnou smrtí oddán. Nelze vyloučit ani situace, kdy takto ohroženi jsou oba snoubenci. Tady se pak zpravidla poskytují určité zákonné dispenze, které vznik manželství usnadní. Tyto právní ústupky se týkají jak pravidel o místní příslušnosti celebrujícího orgánu, tak pravidel o žádosti a dokladech, které se jinak požadují, nikoli však pravidel o „prohlášení“, které nahrazuje ohlášky (neboť jinak by pravidla o sňatečném obřadu byla v neomluvitelném rozporu s ustanoveními úmluvy o souhlasu k manželství (viz výše), jež požaduje předchozí zveřejnění uvažovaného sňatku). Nadto je ve zcela výjimečné situaci některým osobám civilním i vojenským svěřena zcela výjimečná pravomoc (srov. též zákon o námořní plavbě č. 61/2000 Sb. a prováděcí vyhlášku č. 25/2001 Sb. a vyhlášku č. 149/2001 Sb.). Související ustanovení: § 656 až 659 Související předpisy: obecní zřízení, – zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1 až 4) II. Sňatek na území České republiky (5, 6) III. Sňatek mimo území České republiky (7 až 9) I. Obecně
1. Sňatek v ohrožení života (matrimonium in extremis temporibus, jindy také matrimonium in articulo mortis) je prastaré klasické právní zařízení, které tradičně existuje podobně jako benevolence závěti v ohrožení života (a v podobných situacích). 2. Zdejší ustanovení v zásadním obryse parafrázuje § 4 odst. 5, § 4a odst. 3 a § 7 zák. o rodině. 3. Takový sňatek se vyznačuje všemi možnými úlevami, a to jak pokud jde o orgán, který může sňatečný projev vůle přijmout, popř. požadavek přítomnosti matrikáře, místo obřadu, tak pokud jde o doklady, které je třeba předložit. V neposlední řadě v případě, je-li v takové situaci uzavírán církevní sňatek (a budiž řečeno, že např. církev římskokatolická má zde značně minimalizované požadavky na osobu oddávajícího), není výjimečně třeba předložit jinak potřebné osvědčení o sňatečné způsobilosti. Je tomu tak proto, že jinak by církevní sňatek in extremis vůbec nepřicházel v úvahu. 4. Bude zřejmě toliko – kromě orgánu v patřičné působnosti (orgánu veřejné moci) a sňatečného projevu vůle – zapotřebí pouze prohlásit nepovědomí o impedimentech a prokázání totožnosti snoubence (a to jistě netoliko stanoveným způsobem, ale popř. jen osobou, která může totožnost osvědčit). II. Sňatek na území České republiky 5. K občanskému sňatku in extremis může dojít před kterýmkoli orgánem veřejné moci, do jehož působnosti uzavření manželství náleží (srov. § 658 odst. 1 a komentář k němu). Lze dovodit, že nutně nemusí jít ani o místně příslušný orgán veřejné moci, ale ani o orgán veřejné moci, který vede matriky. Takovým orgánem tedy může být každý obecní úřad. Rovněž místo konání sňatečného obřadu je zcela irelevantní, žádný orgán o tom nerozhoduje, k obřadu dojde tam, kde je to možné anebo kde je to třeba. 6. Pro církevní sňatek in extremis platí obdobně totéž: podmínkou je ovšem to, aby se jednalo o církev oprávněnou podle českého práva (§ 657 odst. 2), a popř. oprávněnou podle církevních předpisů (pokud takové vůbec existují). III. Sňatek mimo území České republiky 7. Mimo území České republiky ovšem pravomoc našich orgánů veřejné moci nesahá. Přesto je možné, aby v ohrožení života náš občan výjimečně před naším občanem, resp. občanem Českou republikou pověřeným, uzavřel manželství. 8. Okruh osob způsobilých oddávat je obdobný tradičnímu určení, je ale rozšířen s ohledem na společenský vývoj. Nicméně, ve srovnání s § 7 odst. 2 zák. o rodině, byl rozšířen okruh snoubenců, kteří mohou být dále uvedenými osobami oddáni. Sňatečný obřad může provést: a) velitel námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky, a to bez ohledu na to, zda snoubenci jsou anebo nejsou našimi státními občany, b) velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku České republiky, a to bez ohledu na to, zda snoubenci jsou anebo nejsou našimi státními občany, c) velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí, ale to jen za předpokladu, že alespoň jeden ze snoubenců je státním občanem České republiky. 9. Protokol o uzavření manželství se ve zdejším případě postupuje zvláštní matrice vedené pro tyto případy Úřadem městské části Brno-střed.
§ 668
(Sňatek mimo území republiky) Státní občan České republiky může mimo území republiky uzavřít manželství také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky. Z důvodové zprávy:
Sňatek, totiž občanský, lze celebrovat v cizině rovněž před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky. Kromě toho totiž náš občan může uzavřít manželství i před příslušným orgánem cizího státu. Stačí, je-li českým občanem alespoň jeden ze snoubenců. Související ustanovení: § 441, 667 Související předpisy: z. m. p. s., – Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, – zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. V podrobnostech (3, 4) I. Obecně 1. Zásadně se předpokládá, že státní občan České republiky, který bude chtít být oddán v zahraničí, uzavře manželství před tamním orgánem, resp. osobou, která má pravomoc oddávat, který, resp. která je také k provedení sňatečného obřadu příslušný, resp. příslušná. Státní občan České republiky ale má v zahraničí na vybranou – kromě místního úřadu nebo církve může svůj sňatečný projev vůle učinit i před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky. Obdobné ustanovení obsahoval § 5 zák. o rodině; došlo ovšem k rozšíření pravomoci i na diplomatické mise. 2. Pověřený zástupce diplomatické mise nebo konzulárního úřadu je takto další osobou, která kromě osob výslovně uvedených v § 667 může přijmout sňatečný projev vůle v zahraničí. Čili jde o další případy vedle případů sňatku in extremis. Nelze však vyloučit, že takový sňatek bude prohlášen právě také před naší misí, resp. úřadem. V tomto ohledu mají tyto úřady stejné postavení jako obecní úřad na území České republiky. II. V podrobnostech 3. Oprávnění oddávat mají zastupitelské mise nebo konzulární úřady v souladu s čl. 5 písm. f) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích. Bez této úmluvy by celebrování sňatků naším orgánem v cizině představovalo zásah do suverenity cizího státu. 4. Uzavírá-li státní občan České republiky sňatek před cizím pověřeným orgánem (ať civilním, nebo církevním), zpravidla musí předložit vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství (§ 36 zák. o matrikách). Vydává je zásadně matriční úřad místa pobytu našeho občana.
§ 669 (Zastoupení při sňatku) (1) Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec.
(2) Plná moc musí obsahovat údaje osvědčující totožnost a další rozhodné skutečnosti týkající se obou snoubenců a zmocněnce a prohlášení o příjmení. Musí v ní být rovněž uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na ní musí být úředně ověřen. (3) Odvolání plné moci je účinné jen tehdy, dozví-li se o něm druhý snoubenec dříve, než učiní svůj sňatečný projev vůle. Z důvodové zprávy:
Navržené ustanovení obsahuje úpravu tradiční možnosti uzavření manželství zmocněncem, a to ve standardní podobě, tj. s omezením na jediného snoubence a s přivolením vyššího úřadu, a naopak bez omezení, pokud jde o stejnost pohlaví zmocněnce a zmocnitele, kterýžto požadavek by odporoval zásadě rovnosti pohlaví. Údajné estetické důvody nemohou tento stěžejní princip mezilidských vztahů daný ústavním pořádkem potlačit. Související ustanovení: § 656 až 658, § 665 Související předpisy: obecní zřízení Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1 až 3) II. Zákonné podmínky zastoupení snoubence (4 až 7) III. Obsah plné moci (8 až 11) IV. Odvolání plné moci (12, 13) I. Obecně 1. Zásadní pravidlo stanoví, že ten, kdo hodlá uzavřít manželství, projevuje svou sňatečnou vůli osobně, ať již tak činí před orgánem státu, nebo před orgánem církve (§ 657). 2. Obvykle se již tradičně připouští z tohoto pravidla výjimka pro rozličné závažné důvody. 3. Rovněž § 9 zák. o rodině umožňoval, aby prohlášení jednoho ze snoubenců učinil jeho zástupce. Ustanovení bylo ale navýsost legislativně vadné. (Nadto, s jakýmkoli rozporem s cit. ustanovením byla spojena neexistence manželství! Sic!) Při zachování podstaty odpovídá zdejší formulace běžnému úzu – pokud ovšem některý právní řád uzavření manželství zástupcem vůbec připouští. II. Zákonné podmínky zastoupení snoubence 4. Vzhledem k tomu, že právem licencované zastoupení při sňatečném projevu má být využito opravdu výjimečně, je stanoveno několik podmínek. Jsou jimi: – důležité důvody pro povolení zastoupení (jen) jednoho ze snoubenců, – žádost (obou) snoubenců, – vůči krajskému úřadu, – v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, – kladné rozhodnutí krajského úřadu,
– plná moc, která licencované zastoupení osvědčí, musí obsahovat další náležitosti. 5. Zastoupení při sňatečném projevu je možné jen tehdy, jsou-li pro to „důležité důvody“. Mezi takové důvody se obvykle řadí nepřítomnost snoubence v místě sňatečného obřadu. Samozřejmě nemůže jít o nepřítomnost jakoukoli, ale takovou, která je dlouhodobější, a navíc, kdy je obtížné vrátit se z místa pobytu v potřebném čase na místo obřadu. Takovým důvodem jistě nemůže být nemoc snoubence, která by vylučovala prohlásit sňatečnou vůli, protože v takovém případě by snoubenec nejspíš nebyl schopen projevit svou vůli, ani pokud jde o žádost o povolení uzavřít manželství prostřednictvím zástupce. Jiná nemoc ale asi představitelná je, např. týká-li se nezpůsobilost snoubence pouze jeho těla a ten zároveň si nepřeje, ať již z jakéhokoli důvodu, aby ke sňatečnému obřadu došlo právě v přítomnosti takto tělesně postiženého člověka. 6. Co je obsahem žádosti, je patrné z textu zdejšího ustanovení. Součástí žádosti je také plná moc pro zástupce opravňující jej pronést sňatečný projev, k tomu srov. dále. 7. Žádost je adresována krajskému úřadu, popř. Magistrátu hlavního města Prahy. Místně příslušným je ten úřad, v jehož obvodu má dojít ke sňatečnému obřadu. III. Obsah plné moci 8. O obsahu plné moci ustanovuje odstavec druhý. Plná moc zásadně musí mít náležitosti vyžadované obecně pro plnou moc, ale zvlášť zde musejí být uvedeny především údaje osvědčující totožnost snoubenců a zmocněnce, a to takovým způsobem, aby rozhodující krajský úřad nepochybně seznal, o jaké osoby se jedná. Musejí zde být i další rozhodné skutečnosti týkající se snoubence a zmocněnců, jsou-li takové. Mezi ně patří právě ty skutečnosti, z nichž krajský úřad dovodí, zda důvody pro sňatek v zastoupení jsou skutečně důležité. 9. Přímo v plné moci musí být rovněž obsažen výsledek dohody snoubenců o jejich příjmení po uzavření manželství, neboť to jako statusovou otázku nelze ponechat na projevu vůle zmocněnce. 10. Dále musí být v plné moci uveden obsah prohlášení, která jinak snoubenci činí při sňatečném obřadu a která jsou stanovena v § 665 (srov. komentář k tomuto ustanovení). 11. Na plnou moc zákon klade i formální požadavky. Plná moc musí mít listinnou, tj. písemnou formu, a podpis na ní musí být ověřen. S ohledem na nedostatek jiné pomůcky je třeba dovodit, že se rozumí podpisy všech tří zúčastněných osob, tedy obou snoubenců a zmocněnce (i když to, na čem je třeba bezvýhradně trvat, je toliko podpis zmocňujícího snoubence, ostatní přivolení by měla být dostatečně patrna také ze žádosti adresované krajskému úřadu). IV. Odvolání plné moci 12. Stejně jako každá jiná plná moc, může být i plná moc ke sňatečnému projevu odvolána. Odstavec třetí ustanovuje zvlášť o tom, jak je to s účinky takového odvolání. Odvolání je totiž zapotřebí doručit nejen zmocněnci, ale především druhému snoubenci, a to nejpozději předtím, než sám učiní svůj sňatečný projev vůle. V tomto ohledu tedy není rozhodné, že třeba zmocněnec už vůli prohlásil: důležité je jen to, zda ji ještě neprohlásil druhý snoubenec, zda tedy ještě manželství uzavřeno nebylo. Pokud by se adresát dozvěděl o odvolání plné moci později, nebylo by možné vzniklé manželství napravit jinak než rozvodem. 13. Plná moc může stejně jako zastoupení zaniknout i jiným způsobem, avšak je třeba vždy uvažovat s ohledem na předmětnou statusovou záležitost a podle toho postupovat (smrt snoubence atd.)
§ 670 (Vztah občanského a církevního sňatku)
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky. (2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek. Z důvodové zprávy:
Navrhuje se zachovat současnou právní úpravu. Související ustanovení: § 658 Související předpisy: zák. o matrikách, – obecní zřízení Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Předchozí uzavření občanského sňatku (3, 4) III. Předchozí uzavření církevního sňatku (5, 6) I. Obecně 1. Ve všech zemích, kde existuje fakultativní církevní sňatek, popř. obligatorní sňatek civilní, dochází často k situacím, že si snoubenci přejí dvojí obřad. Je přitom představitelné obojí pořadí, záleží právě na řešení prve uvedeného. 2. Zdejší ustanovení je u nás tak říkajíc tradiční, protože v době zavedení obligatorního civilního sňatku bylo třeba řešit otázku významu sňatku církevního. Pod označením „náboženské sňatkové obřady“ byl církevní sňatek vyloučen z možnosti založit statusový svazek (v letech 1950 až 1990). Poté, co byl zakotven fakultativní obřad, bylo třeba vyřešit otázku vzájemného vztahu civilního a církevního obřadu. Dnešní ustanovení doslova opakuje § 10 zák. o rodině. II. Předchozí uzavření občanského sňatku 3. Je-li uzavřen občanský sňatek, je více než samozřejmé, že druhý statusový obřad, řekněme „potvrzující“ manželství dotyčného muže a ženy, nemůže mít právní význam. Zákon proto v takovém případě správně používá výrazu „náboženské obřady“. 4. Taková situace nejednou nastává nejen pro víru jen jednoho ze snoubenců, a naproti tomu „nekompromisní“ ateismus druhého, ale zejména proto, že u sňatků uzavřených v cizině, a to bez ohledu na to, zda v té či oné formě, se pravidelně objevuje přání „uspořádat svatbu“ také v České republice (důvody jsou obecně známé). Není bez zajímavosti, že pokud je známo, církve, resp. náboženské společnosti zásadně celebrují manželství bez ohledu na skutečnost, že muž a žena jsou již manžely, takže rozdílem – kromě účinků – je jen to, že oddávající nevyžaduje osvědčení o sňatečné způsobilosti a protokol o „uzavření manželství“ nepostupuje matričnímu úřadu. (Zpravidla také přítomní vůbec netuší, že v jejich přítomnosti nedochází ke sňatečnému obřadu se statusovými důsledky.) III. Předchozí uzavření církevního sňatku 5. Pokud je nejprve uzavřeno manželství církevní formou, je vyloučena jakákoli podoba, a to ani pro forma, obřadu civilního. V tomto ohledu je důsledně dbáno na skutečnost, že manželství před církví bylo uzavřeno, a následně není možné nic „prohlašovat“: civilní obřady neexistují.
6. To platí i v případě, že manželství bylo církevní formou uzavřeno v cizině. V takovém případě ale často – s výjimkou ovšem některých církví, zejména církve římskokatolické – nic nestojí v cestě, aby na našem území bylo znovu – právně vzato pouze jakoby – manželství celebrováno.
§ 671 Způsobilost uzavřít manželství Manželství může uzavřít každý, pokud mu v tom nebrání zákonná překážka podle § 672 až 676. Z důvodové zprávy:
Jedná se o relativně nové ustanovení, standardní v západních zemích. Jeho smyslem je učinit další zákonný text srozumitelnějším. Zavádí se pojem „zákonná překážka“. Tou se rozumí s jistou odchylkou to, co dříve představovala impedimenta matrimonii. Zákonnými překážkami jsou nedostatek věku, nedostatek svéprávnosti, dříve uzavřené a dosud trvající manželství, resp. registrované partnerství, příbuzenství, jakož i poručenství, svěření do péče a pěstounství. Závady ve sňatečném projevu vůle nejsou zákonnými překážkami. Zákonnou překážkou není ani flagrantní porušení zákonných ustanovení o formálních náležitostech sňatku. Související ustanovení: § 672 až 676 Související předpisy: zák. o matrikách Z literatury: viz u § 658
Výklad: 1. Ustanovení obsahuje odkaz na ustanovení, která uvádějí (v taxativním výčtu) zákonné překážky manželství (impedimenta matrimonii). Impedimenta (doslova: překážky, zábrany) představují okolnosti, které mají zásadní vliv na bezvadnost manželství. Existence zakázaného (čili manželství překážejícího) stavu představuje důvod pro prohlášení manželství za neplatné. (Zdejší ustanovení zákon o rodině neobsahoval.) 2. Důvodem použití výrazu „způsobilost uzavření manželství“ je jednak snaha označit snoubence (jednoho nebo oba), pokud trpí takovou překážkou, za nezpůsobilé uzavřít manželství, ač jinak právně způsobilí, tj. plně svéprávní, jsou (s drobnou výjimkou, pokud jde o věk nad šestnáct let), jednak potřeba opatřit stručné pojmenování (ostatně v zákonících obvyklé) pro stav, který je třeba osvědčit ve všech případech sňatku, zejména též sňatku církevního v cizině, což se děje zvláštním rozhodnutím obecního (matričního) úřadu vydávaného v listinné formě v podobě tzv. osvědčení nebo vysvědčení. Zákonné překážky manželství
§ 672 (Překážka nedostatku věku) (1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný. (2) Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku, jsou-li pro to důležité důvody. Z důvodové zprávy:
Vychází se z dosavadního právního stavu s tím, že je pro příště možné emancipovat osobu, která dovršila věku šestnácti let. V souvislosti s možností přiznat plnou svéprávnost člověku před dovršením osmnácti let i z jiných důvodů, než z důvodu uzavření manželství reaguje na tuto skutečnost zákon i v oblasti uzavírání sňatku. Zákonnou překážkou pro uzavření manželství je tedy nově nesplnění kumulativní podmínky, a to nezletilosti a zároveň nedosažení plné svéprávnosti. Související ustanovení: § 30, 31, 37, § 677 až 679, § 680 až 686, § 858 (viz komentář) Související předpisy: Úmluva o souhlasu k manželství, – zák. o matrikách, – z. z. ř. s. Z literatury: 1. Dvořák: Habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala? Právní praxe, 1999, č. 7. – 2. Haderka: K některým otázkám řízení a rozhodování o povolení k uzavření manželství nezletilcům. Socialistické súdnictvo, 1978, č. 10. – 3. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6.
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Nezletilý, který není plně svéprávný (3 až 10) III. Povolení uzavřít manželství před nabytím plné svéprávnosti (11 až 14) I. Obecně 1. Jako první překážka je uveden nedostatek věku. Oproti předchozí právní úpravě se obsahově (resp. pokud jde o smysl překážky) nic nemění, formulačně ovšem ke změně dochází. 2. V historickém pohledu byla tato otázka řešena nejrůznějšími způsoby. Sňatečný věk byl zejména ve středověku opravdu nízký, jsou dobře známy sňatky i sedmiletých dětí (nejednou ke konzumaci ani nedošlo, protože některý z manželů zemřel). Na druhé straně třeba Rakousko (19. století) stanovilo sňatečnou hranici (s možností dispenzu) na dovršený 24. rok (ledaže snoubenec získal souhlas rodiče, popř. i přivolení soudu, pak bylo hranicí 21 let). II. Nezletilý, který není plně svéprávný 3. O nezletilých zásadně platí, že plně svéprávní nejsou. Manželství nemůže uzavřít osoba nezletilá, která není plně svéprávná. Jinak řečeno: manželství nemůže uzavřít osoba, která je nezletilá, ledaže předtím byla prohlášena za svéprávnou nebo se svéprávnou stala (roz. uzavřením manželství). 4. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Okamžikem nabytí zletilosti se člověk stane plně svéprávným (§ 30 odst. 1; srov. také zde komentář k § 856). Pokud nezletilý není plně svéprávný, má se za to, že je způsobilý k takovým právním jednáním, která jsou svou povahou přiměřená rozumové a volní vyspělosti věkově příbuzných nezletilých (§ 31). Sňatečné prohlášení je ale právní jednání statusové povahy, proto pro ně platí kogentní ustanovení (bez domněnky). 5. Před nabytím zletilosti (tj. dovršením osmnáctého roku věku) lze nabýt plné svéprávnosti jednak přiznáním svéprávnosti podle § 37, jednak uzavřením manželství (§ 30 odst. 2). V obou případech je nezbytné, aby člověk dosáhl alespoň šestnácti let věku (§ 30 odst. 2, § 37 odst. 2 zdejšího ustanovení). 6. Nezletilý starší šestnácti let, jemuž nebyla přiznána svéprávnost (tj. nebyl emancipován), nemůže manželství uzavřít. Je mu zakázáno manželství uzavřít. Pokud by ke sňatečnému projevu přistoupil a manželství uzavřel přes existující zákaz (jde o rozpor se zákonem, přičemž zákonné ustanovení je kogentní pro rozpor s veřejným pořádkem), je (ledaže by dříve nastala situace zmíněná v odstavci druhém) takové manželství vadné a soud je může na návrh kterékoli osoby, která prokáže právní
zájem na takovém prohlášení, prohlásit za neplatné (§ 680). 7. Jestliže ale takto vadné manželství zanikne, anebo mezitím snoubenec, jemuž se nedostávala léta, potřebný věk (osmnáct let) dovrší, k prohlášení manželství za neplatné již dojít nemůže (§ 682). Tuto nápravu označujeme za konvalidaci (popř. konvalidaci manželství). 8. Manželství takto vadné nelze prohlásit za neplatné ani v případě, že bylo počato dítě, které se narodilo živé (§ 683). Bude tedy zapotřebí vyčkat narození dítěte, pokud by bylo již dříve zahájeno řízení o neplatnosti manželství (dítě se má pak narodit živé). Zdejší ustanovení je koncipováno nově, a to ve srovnání s celou naší historií: vždy totiž stačilo pouze to, že manželka otěhotní, živě narozené dítě nebylo podmínkou. To samozřejmě souvisí s tím, že má-li soud kladně rozhodnout o návrhu na povolení uzavřít manželství, důležitým důvodem je standardně těhotenství, nikoli snad pozdější narození živého dítěte! O správnosti oněch – později do návrhu zákoníku přidaných slov – lze proto zásadně pochybovat. 9. I uzavřením manželství, které je vadné, takže je lze prohlásit za neplatné, nabývá nezletilý svéprávnost, neboť § 30 odst. 2 žádnou výjimku, pokud jde o nabytí plné svéprávnosti uzavřením manželství, nezná. 10. Naopak, pokud takto vadné manželství zanikne nebo bude prohlášeno za neplatné (roz. před dosažením zletilosti), nabytá svéprávnost se neztrácí (§ 30 odst. 2 věta druhá). III. Povolení uzavřít manželství před nabytím plné svéprávnosti 11. Ustanovení o sňatečné věkové hranici je kogentní (kryté principem veřejného pořádku), z čehož vyplývá, že benevolence zákonodárce snižující hranici pro vstup do manželství je dána velmi úzce, dokonce dvojnásobným mantinelem. 12. Především soud může (v žádném případě nemusí!) povolit nezletilému uzavřít manželství jen ve výjimečných případech. (V pravidlech zákona o rodině požadovaný soulad se společenským účelem manželství byl samozřejmě eliminován.) Bude otázkou praxe, co takovým výjimečným případem bude. Nepochybně nebude totiž možné jednu a tutéž skutečnost využít pro řešení otázky výjimečnosti a zároveň prokázání důležitých důvodů (srov. dále). Takto lze dovodit, že při prokázání existence důležitých důvodů se jedná právě o ten případ, kdy soud může ve prospěch budoucího manželského soužití (budoucí rodiny) využít možnosti dané zákonem. 13. Další podmínkou je existence důvodů pro kladné rozhodnutí o povolení uzavřít manželství. Tyto důvody mají být důležité. Standardně se za takový důvod považovalo těhotenství snoubenky. Není ani nutné připomínat, že recentně se tato okolnost prakticky přestává objevovat. 14. Sic! Postačí-li pro povolení uzavřít manželství pouhé těhotenství ženy (nikoli narození živého dítěte), je vazba konvalidace na narození dítěte zcela zřejmě nesmyslná (jde o flagrantní pochybení někoho, komu je familiaristika i pouhá logika zcela cizí). Z judikatury: Podá-li návrh na povolení uzavřít manželství nezletilý ještě před dosažením věku 16 let, soudy nezletilého navrhovatele ve smyslu ustanovení § 5 o. s. ř. a § 13 odst. 1 zák. o rodině poučují a vedou k tomu, aby návrh vzal zpět; jinak musí být návrh zamítnut. (NS Cpj 179/75, Rc 30/1976)
§ 673 (Překážka omezení svéprávnosti) Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena. Z důvodové zprávy:
S ohledem na znění zahraničních právních úprav se navrhuje změnit dosavadní právní úpravu se zjednodušením formulace. Důraz bude položen na skutečné omezení, nikoli na stav, který jako duševní porucha brání uzavření manželství. Související ustanovení: § 55 až 60, § 665, § 680 až 686 Související předpisy: zák. o matrikách, – z. z. ř. s. Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Omezení svéprávnosti v oblasti manželství (3 až 6) I. Obecně 1. Zákon o rodině pojímal otázku duševní nezpůsobilosti (jiné než způsobené nedostatkem věku) pro uzavření manželství jiným způsobem (a je třeba připomenout, že mnohem vhodnějším způsobem), než tomu bylo do r. 1998. Duševní nezpůsobilost ve vztahu ke sňatku, resp. manželství byla rozlišována podle míry omezení i podle toho, zda již k zásahu do způsobilosti soudním rozhodnutím došlo, či zda zásah jen hrozil. 2. Zdejší pojetí je jednodušší: zákoník nezná zbavení, ale jen omezení svéprávnosti. V případě zdejšího ustanovení je ale důležité, o jaké omezení se v daném případě jedná, zda se totiž – kromě obvyklých majetkových otázek – vztahuje i na věci osobní, statusové, popř. zda se konkrétně vyslovuje (také) právě pro statusovou oblast manželství (popř. pro jiné osobní či statusové záležitosti člověka). II. Omezení svéprávnosti v oblasti manželství 3. Jestliže je svéprávnost člověka omezena (i) pro oblast manželství, člověk nemůže manželství uzavřít. V případě, že v rozhodnutí je zcela obecně uvedeno omezení svéprávnosti pro všechna právní jednání, rozumí se, že je zahrnuta – bez dalšího – rovněž oblast statusová. 4. Z obsahu § 680 je třeba dovodit, že trpí-li manželství právě tímto nedostatkem, když nepřichází v úvahu apriorní sanace rozhodnutím soudu, je třeba, aby se některý z manželů neplatnosti dovolal. Jde takto o svého druhu relativní neplatnost manželství. Svého druhu proto, že pravidla stanovená v obecné části zákoníku, popř. z tohoto zákonného textu dovozované závěry, nelze v tomto případě použít. 5. Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud bylo uzavřeno osobou, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena, jestliže bylo počato dítě, které se narodilo živé (§ 683). Platí zde stejné, co bylo uvedeno v komentáři k § 672 v bodu 8. 6. Zákonodárce opět ponechal nevyřešenou otázku momentální psychické nedostatečnosti při sňatku a její případné negativní následky. Tak jako dříve vyslovujeme názor, že i v takovém případě vznikne manželství vadné, k jehož prohlášení za neplatné může dojít na návrh některého z manželů, a to na rozdíl od právní úpravy v zák. č. 40/1964 Sb., která svým řešením podob neplatnosti zakládala v tomto případě absolutní neplatnost. I se zřetelem k tomu, že zdejší zákoník vždy tento případ sankcionuje toliko relativní neplatností, se lze domnívat, že výše řečené není nesprávné.
§ 674 (Překážka jiného statusového svazku) Manželství nemůže uzavřít osoba, která již dříve uzavřela manželství, ani osoba, která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, a toto manželství, registrované partnerství nebo jiný obdobný svazek uzavřený v zahraničí trvá. Z důvodové zprávy:
Návrh vychází z dosavadní právní úpravy s tím, že do budoucna zahrnuje mezi překážky manželství též existenci jiného obdobného svazku, jako je manželství nebo registrované partnerství, uzavřeného v zahraničí. Tím je např. občanský pakt solidarity (Pacte civile de solidarité, PACS), který je formou partnerského svazku ve Francii a který mohou uzavřít jak osoby stejného pohlaví, tak i dvojice různého pohlaví, zejména za účelem úpravy majetkových poměrů mezi nimi. Související ustanovení: § 664, § 680 až 686 Související předpisy: tr. zákoník, – z. z. ř. s., – zák. o matrikách, – zák. o registr. partnerství Z literatury: 1. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6. – 2. Zuklínová: Uzavření manželství. Pk, 1985, č. 6.
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Překážka představovaná jiným manželstvím (3, 4) III. Překážka představovaná jiným statusovým svazkem (5 až 7) I. Obecně 1. Křesťansko-židovská tradice, pro evropské právo rozhodná, je striktně monogamní. Monogamie spolu s „nepříbuzností“ byly vždy základními zásadami manželského práva. 2. Vedle statusového svazku manželství jsou takovými novodobě i svazky osob stejného pohlaví. Bez ohledu na to, jak jsou pojmenovány, a bez ohledu na to, v jakém státě k založení takového svazku došlo. Rozhodné je jen to, že takový svazek má statusovou povahu, tj. že pokud jde o jeho poměr k manželství, má stejnou povahu jako jiné – trvající – manželství. II. Překážka představovaná jiným manželstvím 3. Překážku manželství představuje především jiné trvající manželství. Překážku tvoří i manželství, které trpí nějakou vadou, pro kterou může případně být prohlášeno za neplatné. Dokud vadné manželství za neplatné prohlášeno není, je překážkou vzniku dalšího manželství. Uzavření dalšího manželství nemá na dříve uzavřené manželství žádný vliv, vadou bude trpět právě jen druhé manželství v pořadí. Zánikem dříve uzavřeného manželství odpadne vada, kterou „druhé manželství“ trpělo, takže již nebude možné je prohlásit za neplatné. Vzhledem k tomu, že manželství nebylo od počátku neplatné (ale právě jen vadné), nelze mluvit o konvalidaci v obvyklém smyslu: jde o zhojení, odstranění vady. 4. Manželství, které trpí touto vadou, lze prohlásit za neplatné i po jeho zániku, bez ohledu na to, jakým způsobem zaniklo (§ 685). To je konsekventní okolnost zásadního principu monogamnosti statusových svazků.
III. Překážka představovaná jiným statusovým svazkem 5. Překážku manželství představuje rovněž statusový svazek osob stejného pohlaví. V tomto případě platí doslova to, co platí o impedimentu tvořeném jiným manželstvím. Je třeba jen znovu zopakovat, že takové manželství je sice vadné a lze je prohlásit za neplatné i bez návrhu, a to i po jeho zániku, není však neplatné. 6. Vzhledem k tomu, že výraz „registrované partnerství“ je sice (v adekvátních překladech) nejčastějším označením svazku osob stejného pohlaví, přesto existují i označení jiná. Proto občanský zákoník mluví o „obdobném svazku uzavřeném v zahraničí“. 7. Je možné klást otázku (přesto, že v důvodové zprávě se o tom nijak nepochybuje, naopak), do jaké míry je statusovým svazkem francouzský „pakt solidarity“: rozhodná ustanovení Code civil totiž uvádějí, že ten, kdo pakt solidarity uzavřel, může uzavřít manželství (když předtím má povinnost víceméně jen informační vůči svému partnerovi).
§ 675 (Překážka příbuzenství) Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky, ani mezi sourozenci; totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením. Z důvodové zprávy:
Navrhuje se zachovat dosavadní právní úpravu. Nicméně, jak pro zdejší ustanovení, tak i pro ustanovení následující se navrhuje neuvádět zřejmě zbytečná slova „pokud osvojení trvá“, resp. „pokud poručenství nebo pěstounství trvá“ – plyne to z povahy věci. Pokud jde o zrušitelné osvojení, může být zrušeno, naproti tomu vztah poručence a poručníka, jakož i vztah osoby, které bylo dítě svěřeno do péče, resp. pěstouna a svěřeného dítěte, resp. schovance zaniká nabytím plné svéprávnosti, popřípadě zrušením či zánikem takového poměru. Pokud jde o nezrušitelné osvojení, je výjimečně možné jeho zrušení, právě pro případ uzavření manželství. Právní příbuzenství neruší přirozené příbuzenství do té míry, že by otevíralo možnost uzavření manželství mezi biologicky příbuznými osobami (v zákonem stanoveném rozsahu). Související ustanovení: § 664, § 680 až 686, § 771 až 773, § 794 až 854 Související předpisy: zák. o matrikách, – z. z. ř. s. Z literatury: viz u § 658
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Předci a potomci (3) III. Sourozenci (4) IV. Poměr založený osvojením (5, 6) V. Následné (dodatečné) určení otcovství (7) VI. Prohlášení manželství za neplatné po zániku manželství (8) I. Obecně 1. Překážka manželství představovaná určitým blízkým stupněm příbuzenství byla spolu s překážkou
dalšího trvajícího manželství základní dvojicí impediment, když právě zmíněné příbuzenství je na rozdíl od trvajícího jiného statusového svazku nepřekročitelnou zábranou. V tomto ohledu žádný rozdíl mezi právními úpravami být nemůže. 2. Nikoli naše právní úpravy posledního období, tj. po roce 1950, ale ve většině ostatních právních úprav, tj. zahraničních, je standardem širší okruh zakázaného příbuzenského poměru. Nedispenzabilně bývá zakázán třetí stupeň vedlejší linie, dispenzabilně čtvrtý. Vzhledem k tomu, že toto impedimentum má své základy přírodní (biologické, eugenické), nikoli morální nebo náboženské, je zákaz třetího stupně zásadní otázkou. Ostatně, lékařská věda se v tomto ohledu vyslovuje jednoznačně. Nesprávnost českého řešení je takto očividná. II. Předci a potomci 3. Je zakázáno, aby předci a potomci spolu uzavřeli manželství. V úvahu přicházejí samozřejmě jen prvo- a druhostupňoví příbuzní přímé linie (§ 772, 773). III. Sourozenci 4. Ani sourozenci nesmějí spolu uzavřít manželství. Co platí o sourozencích, kteří mají společné oba rodiče (plnorodí), platí i o těch, kteří mají společného jen jednoho (polorodí). IV. Poměr založený osvojením 5. Zákaz platí i pro osoby, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením. Nadbytečnost tohoto textu je zřejmá při pohledu na § 771. Pravdou je, že z předchozí právní úpravy, resp. úprav, zůstalo zdejší ustanovení zachováno z „tradice“. V zákoně o právu rodinném se osoby spojené osvojením totiž objevily jen proto, že podle ustanovení tohoto zákona osvojením nevznikalo příbuzenství tak, jak je tomu dnes. 6. Stejně jako dříve je třeba dovozovat, že po zrušení osvojení nic nebrání, aby dřívější osvojitel a osvojenec spolu uzavřeli manželství. V. Následné (dodatečné) určení otcovství 7. Vada manželství může vzniknout i následně, totiž v okamžiku, kdy otcovství k jednomu z manželů bude určeno takovým způsobem, že mezi manžely vznikne zakázaný příbuzenský poměr (např. polorodých sourozenců). Není pochyb o tom, že příbuzenský poměr je právně silnější než poměr manželský (který není příbuzenstvím, ale právě jen manželstvím!), manželství bude tedy napříště trpět vadou, pro kterou může být za neplatné prohlášeno. Tato koncepce nejspíš není teoreticky vadná a otázka dne počátku neplatnosti manželství je tím samým vyřešena: právní účinky určení působí zpětně ke dni narození, takže manželství se považuje za vadné rovněž ab initio. IV. Prohlášení manželství za neplatné po zániku manželství 8. Také pro tuto překážku platí, že manželství takovou vadou stižené lze prohlásit za neplatné i po jeho zániku, a to stejně jako za trvání takového manželství i bez návrhu (§ 685).
§ 676 (Překážka v závislosti postavení) Manželství nemůže být uzavřeno mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo pěstounem a svěřeným dítětem. Z důvodové zprávy:
Ustanovení doplňuje rejstřík zapovězených sňatků o vztahy poručenství a osoby, do jejíž
péče bylo dítě svěřeno, resp. pěstouna a svěřeného dítěte (schovance) (srov. i důvodovou zprávu k předchozímu ustanovení). Související ustanovení: § 37, § 928 až 942, § 953 až 970 Související předpisy: zák. o matrikách
Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Osoby závislé (3 až 5) I. Obecně 1. Dříve neznámé ustanovení má vyjádřit či podtrhnout záměr zajistit dostatek svobodné vůle při sňatečném prohlášení. Jinak řečeno: manželství nemohou uzavřít takové osoby, z nichž jedna je v postavení více či méně závislém na osobě druhé. 2. Toto impedimentum lze ovšem uvažovat jen pro velmi krátké životní období, a toliko tehdy, nebyl-li nezletilý emancipován (§ 37): jde o dobu mezi šestnáctým a osmnáctým rokem věku závislého nezletilého. Nabytím zletilosti právní poměry, jimž je závislé postavení jejich subjektů vlastní, končí (zanikají). II. Osoby závislé 3. Osoby, mezi kterými bylo založeno poručenství nebo pěstounství, jakož i dítě a osoba, které bylo dítě svěřeno do péče („pečující osoba“), jsou osobami navzájem závislými, mezi nimiž je zakázáno uzavřít manželství. Nic nebrání tomu, aby řádným způsobem, tj. rozhodnutím soudu, byla tato závislost zrušena, zmíněný právní poměr odstraněn, a dotyčné osoby mohou spolu bezvadně uzavřít manželství. 4. Poručenství, stručně řečeno, vzniká v okamžiku, kdy se dítěti nedostává adekvátní právní ochrany v podobě alespoň jednoho rodiče, který je dostatečně svéprávný a má rodičovskou odpovědnost (§ 928). V okamžiku, kdy se dítěti tato ochrana přestane dostávat, stane se (de lege) jeho poručníkem OSPOD jako veřejný poručník (§ 929). Teprve poté se jak faktickou, tak právní cestou přistoupí k hledání poručníka – fyzické osoby. Tedy teprve po ustanovení poručníka – fyzické osoby a poté, co nezletilý dovrší šestnácti let, nastává skutková situace, pro kterou zákon stanoví zákaz uzavření manželství. 5. Není-li o osobu dítěte náležitě postaráno, je ku prospěchu dítěte, aby došlo k využití některého z institutů individuální péče, totiž – podle situace, v níž se dítě nachází – některé ze dvou forem individuální náhradní péče, tj. pěstounské péče nebo svěření dítěte do péče jiné osoby (roz. odlišné od rodiče nebo pěstouna). A také v tomto případě, teprve po ustanovení osoby jako pěstouna nebo osoby, do jejíž péče se dítě svěřuje, a dále poté, kdy nezletilý dovrší šestnácti let, nastává skutková situace, pro kterou zákon stanoví zákaz uzavření manželství.
