V knize Opakuji slova Buddhy odhaluje Tulku Urgyen Rinpočhe (1920–1996) cestu k osvícení, která spočívá v odkrytí probuzeného stavu, který je v nás již přítomen. S laskavostí a duchaplností realizované bytosti Tulku Urgyen Rinpočhe vysvětluje srozumitelnou, humornou formou základní body duchovní praxe a svým jedinečným přímočarým způsobem objasňuje, jak je uplatňovat v každodenním životě.
DharmaGaia
Knížky pro přemýšlivé lidi
Tulku Urgyen Rinpočhe patřil mezi nejvýznamnější tibetské buddhistické mistry 20. století a byl hlavním propagátorem nejvyšších buddhistických nauk na Západě. Je otcem několika významných mistrů (Chokyi Nyima Rinpočhe, Tsikey Chokling Rinpočhe, Tsoknyi Rinpočhe a Yongey Mingyur Rinpočhe), kteří dnes aktivně vyučují i na Západě.
Tulku Urgyen Rinpočhe
„Proč dochází k utrpení a bolesti, jež podstupuje každá živá bytost? … Není to nic jiného než nedostatek zkušeností s naší probuzenou přirozeností. Ignorujeme a přehlížíme to, co je neustále přítomno uvnitř v nás: svou buddhovskou přirozenost.“
OPAKUJI SLOVA BUDDHY
DharmaGaia
Tulku Urgyen Rinpočhe
Opakuji slova Buddhy
Tulku Urgyen Rinpočhe
Opakuji slova Buddhy
S předmluvou Chokyi Nyima Rinpočheho
DharmaGaia 2010
Do angličtiny přeložil Erik Pema Kunsang Sestavila a uspořádala Marcia Binder Schmidtová Do češtiny přeložili Lukáš Chmelík a Lucie Hanigerová KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Urgyen, tulku Opakuji slova Buddhy / Tulku Urgyen Rinpočhe ; [z anglického originálu … přeložili Lukáš Chmelík a Lucie Hanigerová]. – 1. vyd. – V Praze : DharmaGaia, 2010. – (Mangalam) Název originálu: Repeating the words of the Buddha 243.4–584.5 * 24–584.7 * 24–582/-587 * 2–587.7 * 165.322 * 24–583 * 24–423.7 * 24–58–472 * 24 * 24–1/-9 * 243.4 – duchovní cesta, duchovní cvičení – duchovní zkušenosti, duchovní poznání – buddhistická meditace – dharma, sebepoznání – duchovní vedení – buddhistické pojetí – učení buddhismu – tibetský buddhismus – populárně-naučné publikace 22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]
Copyright © by Tulku Urgyen Rinpoche & Rangjung Yeshe Publications, 2006 Translation © by Lukáš Chmelík, Lucie Hanigerová, 2010 Czech edition © by DharmaGaia, 2010 ISBN 978–80–7436–009–1
Poselství lidem celého světa Ze všeho nejdříve bych vám chtěl říci, že probuzená podstata je přítomna v každém z nás. Je přítomna v každém stavu, jak v samsáře, tak v nirváně, i ve všech cítících bytostech bez výjimky. Prožijte svou buddhovskou přirozenost, učiňte z ní svou trvalou praxi a dosáhnete osvícení. Potkal jsem v životě spoustu lidí, ženy i muže, kteří takového stavu dosáhli. Probuzení do stavu osvícení není jen stará báje. Není to mytologie. To se opravdu stává. Přeneste ústní instrukce do svého vlastního praktického prožitku, a osvícení je skutečně možné; není to jen pouhá pohádka. K uskutečnění své buddhovské přirozenosti potřebujeme podporu tří principů. První z nich je vznešený Buddha, první učitel, který ukázal probuzenou podstatu druhým. Další je vznešená dharma, nauka o tom, jak se cvičit v prožívání probuzené podstaty. A poslední je vznešená sangha, lidé, kteří nauku udržují a šíří. Navíc existují tři kořeny: guru, kořen požehnání, jidam, kořen uskutečnění, a dákiní, kořen osvobozujícího jednání, osvícené aktivity. Obsahují vševědoucí bdělost, všeobjímající soucit, ||
13
konání skutků pro dobro všech bytostí a schopnost chránit a zachraňovat druhé. Někdy možná v souvislosti s Buddhovým učením pocítíme pochybnosti a rozpaky. Neodvracejte se však od něj, když začnete váhat. Je velice důležité zhodnotit, co je důvěryhodné, a co ne. Moji učitelé hovořili o čtyřech druzích hodnocení. Prvním jsou slova dokonale osvícené bytosti, jakou byl například Buddha, jehož tvrzení nikdy nejsou nemoudrá. Dále jsou to nauky velkých mistrů v přímé linii předávané z jednoho na druhého až do dnešních dnů. Třetí jsou instrukce, které přijímáme od svého osobního učitele. A nakonec, abychom se rozhodli s jistotou, potřebujeme hodnocení prostřednictvím své vlastní inteligence. Nenechávejte nic slepé důvěře nebo víře ze zvyku. Sami pro sebe zkoumejte, co je skutečně pravdivé. Proč dochází k utrpení a bolesti, jež podstupuje každá živá bytost? Co je příčinou samsárických přeludů? Není to nic jiného než nedostatek zkušeností s naší probuzenou přirozeností. Ignorujeme to, co je přítomné od základu; přehlížíme to, co je neustále přítomno uvnitř v nás: svou buddhovskou přirozenost. Místo toho jsme pohrouženi do zmatených emocí a honíme se za iluzorními cíli, které 14 ||
nekonečně vedou k dalším klamným prožitkům. Tomu se říká samsára. Už jsme jí prošli nespočetněkrát během svých minulých životů, jednoho za druhým. Smrt a pak znovuzrození. Jestliže se nyní, dokud jste lidskou bytostí, nechopíte příležitosti zjistit, co je skutečně možné, budete v budoucnu pokračovat stejně pošetile. Pochopte prosím, že buddhovská přirozenost je přítomna v každém z nás. Na tomto světě neexistuje jediná bytost, které by tento potenciál chyběl. Dokud se nenaučíte, jak jej vnést do svého osobního prožívání, jak jej cvičit a uskutečnit, zůstanete v zajetí klamů. Klamy nikdy nemizí samy od sebe. Otáčíte se v bludném kole samsáry na dvanácti článcích závislého vznikání, a tak budete pokračovat jeden život za druhým. Všichni nespočetněkrát umíráme, znovu se rodíme a zase umíráme. V tomto současném životě se však můžete naučit, jak svou probuzenou podstatu prožít, a pokud tak učiníte, můžete, dříve než zemřete, dosáhnout dokonale a plně probuzeného stavu buddhy. Metoda, jak v okamžiku smrti transformovat toto lidské tělo v duhové světlo, spočívá v tom, že poznáme a uskutečníme svou buddhovskou přirozenost. Jiná cesta neexistuje. Návod, jak toho dosáhnout, je ||
15
stále k dispozici. Vložte svou důvěru ve Tři klenoty: vznešeného Buddhu, dharmu a sanghu. Přijměte tuto nauku od někoho, kdo je součástí neporušené linie; tato linie je stále netknutá. Všichni jednou zemřeme, bez výjimky. Každý, kdo žil na tomto světě v minulosti, zemřel. Všichni, kdo jsou právě na živu, také zemřou. Zemře i každý, kdo se narodí v budoucnu. Všechno na světě prochází změnami; nic nezůstává stejné, nic není stálé, nic netrvá. Jestliže chcete být úspěšní, jestliže se o sebe opravdu chcete postarat, poznejte svou probuzenou podstatu.
16 ||
Praxe dharmy a světské cíle Svůj život zasvětíme praxi dharmy. Svou praxi dharmy zasvětíme životu v chudobě. Svou chudobu zasvětíme životu v osamění. Své samotě zasvětíme všechen čas až do smrti. Z ústní tradice Kadampů
Duchovní praxe a světské cíle jsou ve skutečnosti dva nesmiřitelní nepřátelé, kteří spolu nikdy nebudou vycházet. Snažit se poskytnout přístřeší oběma je jako mít pod jednou střechou přítele a nepřítele — ať se snažíme jakkoli, není to snadné. Buddha se vzdal svého paláce, královny a všeho bohatství především proto, že praxe dharmy a světské cíle jsou v podstatě neslučitelné. Buddha ukázal, že duchovní výcvik je třeba založit na rozhodnutí, že upustíme od světských zájmů. Na druhé straně, když už jsme se ponořili do iluze rodinného života, nemůžeme vše jen tak nechat být. Musíme přebrat zodpovědnost za svou rodinu. Protože Západ nepodporuje tradici života v odříkání, je nepochybně těžké vše opustit — kariéru, pohodlí a společenské postavení. V Tibetu se někteří lidé 130 ||
mohli všeho vzdát, stoprocentně se soustředit na praktikování dharmy, a vždy si nějak vystačili. Laici podporovali praktikující a oddaně poskytovali dary a jídlo meditujícím, kteří žili v ústraní v jeskyních a na opuštěných místech. Tím si i dárce vytvářel spojení, díky němuž mohl dosáhnout osvícení zároveň s praktikujícím. Myslím si, že na Západě je to jiné. Mám pocit, že cizinci, kteří jednoduše chtějí intenzivně praktikovat dharmu, nemívají v mnoha případech podporu ostatních. Proto je na Západě těžké vést život v odříkání. Lidé musí nést zodpovědnost za své osobní živobytí. Tak se to dělá na Západě, a je tedy nutné se toho držet. Snažte se z toho vytěžit co nejvíce, abyste mohli dále vést světský život, ale zároveň se nevzdávali dharmy. Když se vzdáme dharmy, určitě nedosáhneme žádného pokroku. To rozhodně nedělejte. Když se vzdáte světského života, je to také velmi, velmi těžké. Snažte se dělat obojí současně. Lidé, kteří se v první polovině života více orientují na práci, se mohou později více soustředit na dharmu. Říká se, že to je znakem dobrého žáka. Ale když se praktikující nejprve všeho vzdá a později se stane byznysmenem, je tomu naopak. Říká ||
131
se tomu „zlý syn dobrého otce“. Samozřejmě že vše je pomíjivé a nikdy si nejsme jisti, kolik času ještě máme. Ale i tak můžeme plánovat: „Jen co se zbavím svých povinností a nebudu v úplné peněžní nouzi, zaměřím se co nejvíce, jak to jen bude možné, na praxi dharmy.“ Můžeme si přát, abychom se v pozdější části svého života mohli více soustředit na praxi dharmy. Než se však dostanete do bodu, kdy budete zbaveni všech zodpovědností, snažte se být pilní a co nejvíce ve své současné situaci praktikovat. Nepracujeme celých čtyřiadvacet hodin, vždy máme trochu volného času. Během dne asi musíte pracovat, ale v noci nebuďte příliš velkorysí k radostem dlouhého spánku. Zkuste být střídmými spáči a snažte se také brzy ráno strávit nějaký čas praxí. Místo lenošení raději praktikujte. Vzhledem k tomu, že lidé ze Západu obvykle pracují jen sedm nebo osm hodin denně, samozřejmě se najde čas i na praxi. Proč jsem řekl, že světské cíle a náboženský život jsou vzájemně neslučitelné? Cíle běžného světského člověka jsou zajistit si jídlo — dobré jídlo — a samozřejmě peníze, aby byl zabezpečený. Světští lidé také touží po drahých šatech, příjemné situaci, dobrém jméně, slávě a tak dále, zatímco praktikující 132 ||
dharmy se snaží tyto potřeby omezit. Chtějí mít jen tolik peněz, aby vystačili, a nosí šaty, které jim dají jiní lidé — odložené šaty z druhé ruky. Slávu považují za zlo. Praktikující, který sní o tom, že je slavný, by to měl pokládat za překážku máry. Přemýšlejte o tom! Sláva je jako cedulka se jménem zavěšená na mrtvole. Poté, co zemřeme, sláva naší bludné mysli ani trochu nepomůže. Poslové Pána smrti ve stavu barda nebudou někoho respektovat jenom proto, že byl slavný. Praktikující dharmy a světský člověk se ubírají úplně opačnými směry. Učení Kadampy známé jako Čtyři závazky praví: „Svůj život zasvětíme praxi dharmy. Svou praxi dharmy zasvětíme životu v chudobě. Svou chudobu zasvětíme životu v osamění. Své samotě zasvětíme všechen čas až do smrti.“ Není to opakem běžných světských cílů? Běžný člověk usiluje o dosažení věcí tohoto života, o světské úspěchy. Chce být bohatý, žít v pěkném sídle a mít kolem sebe mnoho přátel, jaképak umírání o samotě na odlehlém místě. Jestliže už však máte rodinu, snažte se spojit vydělávání na živobytí s duchovní praxí; to je nejlepší. Za pár let, až bude méně zodpovědnosti — předpokládejme, že v budoucnu bude ještě dost času, ||
133
protože to, upřímně řečeno, nevíme —, odejděte na nějaké klidné místo do hor a navždy dejte sbohem nesmyslným cílům tohoto světského života. Staří mistři minulosti opakovaně učili, že je třeba stoprocentně oddat svou mysl praxi dharmy a vzdát se světského života. To se učí pořád, ale pro žáky je velmi, velmi těžké držet se toho doslova. Když však na druhou stranu máte svou práci, můžete i při ní neustále rozpoznávat podstatu mysli. To přináší velmi dobré výsledky. V Tibetu se lidem, kteří učili výhradně duchovní praxi, říkalo lamové. V současné době jediným lamou, který učí jak světskému životu, tak i praxi dharmy, jsem já. Lama by měl vyučovat pouze praxi dharmy, nikoliv obojí. Dělám si legraci. Snažte se správně praktikovat alespoň částečně, chviličku, jako napodobení skutečné praxe. Podstatou dharmy je vzít si k srdci následující: nyní máme určitou svobodnou vůli, můžeme se rozhodovat, máme jistou kontrolu nad svým životem, jistý druh nezávislosti. Během této doby, kdy jsme živí v lidském těle a máme svobodu, můžeme ji použít pozitivním způsobem. Jakmile tento život skončí, až se náš dech zastaví, z tohoto těla zůstane jen hromada mrtvé hmoty — stane se 134 ||
z něj mrtvola. V okamžiku, kdy vaše mysl opustí tělo, stane se z něj troska, opuštěný příbytek, a již nikdy se nevrátí zpět k životu. Když se tělo a mysl od sebe oddělí, není tu již žádná svoboda, není z čeho vybírat. Nemáme žádnou nezávislou možnost cokoli ovlivnit. Místo toho jsme zcela pod vlivem vlastní karmy, neomylného zákona příčiny a následku. Jsme v moci své vlastní pozitivní a negativní karmy. Není nutné, abychom se v tomto životě snažili pěstovat černou karmu — objevuje se automaticky. Musíme naopak rozvíjet karmu bílou a připravit se na dobu, kdy už nebudeme mít nezávislou možnost výběru. Je třeba pracovat na rozvoji kontroly. To je to hlavní. Z praxe dharmy nepramení žádný větší užitek nežli toto. Většina lidí, když slyší o užitku, si myslí, že je to otázkou zajištění jídla. Ale prospěch z dharmy není ničím viditelným. Jakmile ustane náš dech a již zde není žádná svobodná vůle či kontrola, v tu chvíli je skutečně užitečné, pokud máme svobodnou vůli rozvinutou. Její rozvoj závisí na našich současných činech, na naší praxi dharmy. To nám dává svobodnou vůli. Nyní, kdy jsme nezávislí, jsme schopni praktikovat dharmu, a pokud tak činíme, můžeme ||
135
kontrolu neboli svobodnou vůli nabýt. Praktikujeme-li právě nyní náhled, meditaci a jednání, budeme si později, až se tělo a mysl oddělí, schopni vzpomenout na dharmu. Ohledně praktikování v klidu nebo v rozptýlení — tradičním způsobem praktikujeme nejdříve o samotě. Existují tři samoty: těla, řeči a mysli. Skrze ně uskutečníme tělo vadžry, řeč vadžry a mysl vadžry. Ale hlavním smyslem pobývání na odlehlých místech, kde jsme prosti rozptýlení, je uplatňovat nauky a mistrně ovládnout tělo, řeč a mysl vítězných. Pokud nejsme schopni praktikovat o samotě dlouhou dobu, můžeme někdy odejít i na kratší čas. Užitek přináší, i když se soustředíme na praxi pouze několik dnů nebo třeba měsíc. Když jste v běžném životě rozptýleni a vaše pozornost neustále odbíhá, zkuste praktikovat rozpoznávání přirozenosti mysli opakovaně po chvilkách. Je-li to krátký okamžik, jedná se o ryzí okamžik nevykonstruovaného poznání. „Opakovaně“ znamená, že dokud jej nebudeme neustále opakovat, nikdy si na něj nezvykneme. Zkuste takto cvičit co nejvíce. Všichni lamové tradic Kagjü a Ňingma říkají, že je třeba praktikovat krátké okamžiky opakované 136 ||
mnohokrát. Nikdy nehovoří o dlouhých, zřídka opakovaných sezeních. Poté, co praktikující do jisté míry ustálí rozpoznávání prvotní přirozenosti, neměnné bdělosti prosté rozptýlení, vydá se na tržiště, aby byl ve styku s jinými lidmi. Další praxe pak spočívá ve slučování bdělosti s běžnými činnostmi, jako je jedení, chůze, sezení a spaní. Snažíme se zjistit, zda je naše stabilita nějak ovlivněna vnějšími zkušenostmi. Nejlepší je, když nevysledujeme žádný účinek, když našemu rozpoznávání nic neškodí ani nepomáhá. Jestliže jsme úplně sloučili stav neduální bdělosti se situacemi běžného života, nezáleží na tom, zda žijeme v odloučení či nikoli. Cokoli děláme, je výrazem prvotní bdělosti. Jakmile získáme stabilitu v praxi, vše povstává v široce otevřeném náhledu — to se nazývá „přetnutí“. Říká se, že „zkušenosti se manifestují jako pomocníci a stávají se symboly a knihami“. Praktikujícímu, který ustálil náhled, už ani v nejmenším nemůže uškodit žádný společenský styk. Osvobozený stav mysli si potřebujeme osvojit právě teď, dříve než zemřeme. Důležitým bodem dharmy je ustálit rozpoznávání své buddhovské přirozenosti nyní, dokud máme tuto schopnost ||
137
a příležitost. Zcela jiná situace nastane, až zemřeme a naše mysl opustí tělo. Říká se, že mysl v hmotném těle je jako vrána přivázaná na řetěze — nemůže odletět. Ale v okamžiku, kdy mysl opustí tělo a stane se vědomím v bardu, nemáme již žádnou kontrolu nad okolnostmi. Pro normálního člověka je stav barda zcela chaotický jako pírko zmítané vichřicí. Proto musíme praktikovat právě teď. Skutečným přínosem je být plně připraven na okamžik, kdy už nebudeme mít žádnou svobodnou vůli. Právě teď ještě máme jistý stupeň kontroly: můžeme dělat, co chceme, můžeme jít, kam se nám zlíbí, ležet na sluníčku a jíst, co nám chutná. Ale dříve či později každý zemře. Tento proces nic nezastaví. V té chvíli končí veškerá svoboda rozhodování. Proto se rozhodněte právě teď, co je lepší — nesmyslná snaha o dosažení dočasných světských cílů, nebo trvalý užitek, který dovršíme díky praxi dharmy. Jste-li ve svých úmyslech upřímní a jste-li chytří, přijmete správné rozhodnutí mezi protloukáním se životem, jako by s ním všechno končilo, a ustálením neduálního prvotního vědomí v původním probuzeném stavu. Když vám lama nabídne tyto dvě možnosti, rozumný člověk bude vědět, kterou si vybrat. 138 ||
Nikdy přesně nevíme, kdy zemřeme. Nevěříme-li moc buddhistickému učení nebo učiteli, příliš nám čtení těchto věcí nepomůže, protože jim nebudeme věnovat velkou pozornost. I kdyby nám jasnovidec prorokoval: „Toto je tvůj poslední den, zítra zemřeš!“, neuvěříme mu. Jen si řekneme: „Jak ten může něco vědět! O čem to mluví, jsem mladý a zdravý, netrpím žádnou nemocí!“ Když nevěříme, vůbec nám to nepomůže. Ale chytrý člověk, který důvěřuje, bude vědět, co je lepší. Nebude si chtít libovat ve světském samsárickém životě nepřipraven na dobu, kdy zůstane bez vlády nad děním. Místo toho se bude věnovat praxím, které mu dají kontrolu nad okamžikem smrti. Chytrý člověk to pochopí. Hlavní je dospět do bodu, kdy budeme mít odhodlaný pocit: „Měl bych praktikovat dharmu, měl bych praktikovat dharmu!“ Právě teď je naše tělo jako hotel a mysl jako cestující. Celý život přebýváme v jediném hotelu. Tím, že mysl dlí v těle, je v jistém smyslu uzemněná, ve skutečnosti však nemá žádnou skutečnou stabilitu. Když se tělo a mysl oddělí, nemáme již vládu nad tím, co se děje nebo kam jdeme. Jakmile tělo zemře, mysl zůstane zcela bez opory. Uzemnění zmizí a my budeme zmítáni větrem karmy. Upřímně ||
139
řečeno, ani teď nemáme žádnou skutečnou stabilitu. O tom se můžeme docela snadno přesvědčit. Všimněte si, zda dokáže vaše mysl zůstat ustálená jen jeden jediný den. Zkuste se nepřetržitě od rána do večera soustředit jenom na jednu věc, například na svou zemi nebo nějaké konkrétní místo. Dokážete to? Ve skutečnosti je naše mysl naprosto nestabilní a my nad ní nemáme žádnou skutečnou vládu. Je rozptýlená a těká z jedné věci na druhou. Děje-li se tak, dokud je zde ještě opora fyzického těla, představte si, jaké to bude bez něj, když mysl zůstane holá a obnažená. V té chvíli mysl přímo zakusí dozrávání minulé karmy bez jakéhokoli tělesného štítu, což je neuvěřitelně zdrcující zkušenost. Přemýšlejte o tom. Jsme-li pouhým vědomím v bardu, vše je naprosto nejisté — kam půjdeme, s kým budeme, co budeme jíst. Vše je zcela nepředvídatelné. Jsme jako pírko zmítané vichřicí. Někteří lidé nalézají útěchu v myšlence, že smrt je jako oheň, který uhasne, nebo jako voda, která vyschne. Ale smrt vůbec není taková. Podle slov dokonale probuzeného Buddhy a textů bódhisattvů mysl neumírá. Když tělo zemře, mysl zůstává pod vlivem návykových 140 ||
vzorců a karmy. Ti, kteří důvěřují Buddhovi a tradici, kterou inspiroval, tedy věří ve zrození, smrt a příčinu a následek karmických činů. Jakmile jednou dosáhneme stability v samoexistující moudrosti, uvidíme, že vše, co se objevuje a existuje, svět a bytosti, jsou pouze magickým projevem zmatené mysli. Získáme rovněž důvěru v kvality plně osvíceného Buddhy, jak je popsáno v posvátných textech. Zkuste a ověřte si to hned teď — má vaše mysl stabilitu či kontrolu? Zůstává v těle, nebo může volně tělo opustit? Kdybychom ji skutečně dokázali ovládat, jednoduše bychom se teď mohli rozhodnout, že navždy skoncujeme se všemi rušivými emocemi. Ale podaří se to? Jsme toho schopni? Kdybychom dokázali ovládat mysl, mohli bychom také snadno získat všechny kvality moudrosti a soucitu buddhů. Mohli bychom prostě říci: „Nechť jsou zde tyto kvality přítomné!“, a dosáhli bychom jich v jediném okamžiku. Stane se to? Nestane, že ne… Opravdu dobře přemýšlejte o tom, jaké to bude v bardu, až zůstaneme bez opory těla. Z toho vyplývá, jak velký význam má právě teď správně rozpoznat podstatu mysli a v tomto rozpoznávání se ||
141
cvičit. Protože to je jediná cesta, jak získat stabilitu. Vše ostatní je nepředvídatelné, nestálé a nejisté. Jedině buddhovská přirozenost je trvalá. Buddhovská přirozenost je jediná věc, která je stabilní. Buddhovská přirozenost v sobě nese čtyři kvality — transcendentní čistotu, trvalost, blaženost a identitu. Nic jiného tyto kvality nemá. Měli bychom si teď hned ujasnit, zda svou mysl ovládáme, nebo ne. Až zemřeme, nebudeme mít šanci ovlivnit, kam půjdeme nebo kde setrváme, co sníme nebo uděláme. Nebudeme ji schopni ovládat ani jedinou sekundu. Být vědomím v bardu, unášeným větrem karmy, je naprostý horor. Pečlivě přemýšlejte, zda nad tím máme moc. Máme-li ji teď, zajisté ji budeme mít i v bardu. Má však, popravdě, vaše mysl, byť jen na malou chvíli, sílu odebrat se, kam se jí zachce, a setrvat tam? Jediná cesta, jak si skutečně osvojit všechny velké kvality osvícení, je neustále opakovat krátké okamžiky rozpoznání podstaty mysli. Jiná metoda neexistuje. Tyto okamžiky jsou krátké proto, že nyní nemáme stabilitu, a tak rozpoznání podstaty mysli netrvá déle než krátký okamžik, ať se nám to líbí nebo ne. Budeme-li praktikovat často, zvykneme si na to. Není to tak, že provádíme něco 142 ||
konceptuálního, jako když meditujeme na objekt nebo něco udržujeme v mysli. Jednoduše potřebujeme rozpoznat nahou bdělost, na okamžik si dovolit zažít probuzený stav mysli. Neznamená to, že bychom museli něco vytvářet. Jak se postupně obeznamujeme se stavem nahého prvotního vědomí, pozvolna odstraňujeme jeho protiklad, zlozvyk dualistické připoutanosti a uchopování, rušivých emocí a vytváření záporné karmy, na něž jsme byli tak dlouhou dobu zvyklí. Kdybychom už nyní měli stabilitu, dokázali bychom se jednoduše rozhodnout — „Rozpoznám podstatu mysli!“ — a zůstat v tom navždycky. Kdybychom skutečně měli stabilitu, mohli bychom prostě rozpoznat, že esencí naší mysli je dharmakája, a to by stačilo. To se však bohužel neděje. Metodu, jak svou mysl ovládnout, objasňuje lama, když nás seznamuje s naší vlastní buddhovskou přirozeností. Když si zvyknete rozpoznávat prvotní vědomí, diskursivní myšlení se oslabí. Nelze to provést jinak. Nemůžeme jednoduše nařídit nevědomosti, aby odešla, a nařídit rigpě, aby přišla a zůstala. Zvažte sami: jste schopni to udělat? Proto říkám, že nemáme žádnou skutečnou stabilitu. Těm, kteří jsou zcela v moci rozptýlení, se říká cítící bytosti. ||
143
Příkladem toho, jak je mysl ve stavu barda nekontrolovatelná, je divoký kůň, který nikdy nebyl cvičen, nikdy na sobě neměl uzdu, nikdy nedržel v tlamě udidlo a nikdy nebyl osedlán. Chyťte takového koně, osedlejte ho, dejte mu uzdu a celou výstroj a pak ho nechte jít. Kůň bude naprosto vyděšený. Nebude vědět, co se děje, bude jen cválat do neznáma, až padne vyčerpáním, protože nemá žádnou sebekontrolu. My jsme také takoví, nemáme žádnou kontrolu. Mít kontrolu znamená být očištěn ode všech chyb a mít všechny kvality jako Buddha. V současné chvíli není naše situace až tak zlá, protože jsme stále ještě ve fyzickém těle, jako ptáček v kleci nebo uvázaný kůň. Ale v okamžiku smrti budeme zcela neukotvení jako divoký hřebec cválající do neznáma. Dá se to popsat i tak, že člověk musí usnout, aby se mu mohl zdát sen. Kdyby nespal, jako plně osvícený Buddha, neměl by žádné sny. Buddhové jsou jako někdo, kdo nikdy nespí, a proto nikdy nesní a neupadá do klamu, zatímco cítící bytosti, jako by spaly. Stejně jako se sny zdají ve stavu spánku, děje se vše, co známe, vidíme a cítíme, v rámci dualistické mysli. Stav prožívání, který sdílí všechny cítící bytosti, je jako sen během spánku, spánku 144 ||
nevědomosti. Jaký je rozdíl mezi bdělostí a dualistickou myslí? Bdělost je jako někdo, kdo nespí, je prvotně svobodný a bez klamů. Dualistická mysl je spoutána zkušeností a je zcela unášena klamem. Tak jako snový stav i ona vyrůstá z neskutečna. Teď to vypadá, že se musíme něčeho zbavit a něčeho dosáhnout: musíme se zbavit nevědomosti a rušivých emocí a musíme dosáhnout rigpy. Svým způsobem to tak je a lze toho dosáhnout jedině praxí. Avšak dokud setrváváme v dualismu, nikdy nedosáhneme osvícení. Dokud jsou zde dvě věci — dokud se musíme jedné věci zbavit a druhé dosáhnout — zůstáváme v dualismu. V rozpoznávání přirozenosti mysli musí vše splynout v jednotě; pak zde není žádná dualita. Nyní je mysl naprosto nestálá. I kdyby se každý člověk v údolí Káthmándú snažil naší mysli pomoci, aby netěkala, nepomohlo by to. Skutečné stability lze dosáhnout pouze skrze praxi podstaty mysli. Budete-li o tom skutečně přemýšlet, pochopíte, že toto učení je opravdu vzácné a zcela mimořádné. Nejprve o něm musíme získat jistou představu, potom o něm přemýšlet, zažít ho a nakonec ho uskutečnit. Tak to řekl Buddha. Žádná jiná metoda neexistuje. ||
145
Obsah Předmluva Poselství lidem celého světa Čtyři dharmy Gampopy Znovuosvícení Pomíjivost Nejvnitřnější útočiště Oddanost a soucit Vadžrasattva Tři dokonalosti Překážky Praxe dharmy a světské cíle Bardo
6 13 17 48 57 78 90 97 107 118 130 146
Kontaktní informace Rejstřík
164 167
V knize Opakuji slova Buddhy odhaluje Tulku Urgyen Rinpočhe (1920–1996) cestu k osvícení, která spočívá v odkrytí probuzeného stavu, který je v nás již přítomen. S laskavostí a duchaplností realizované bytosti Tulku Urgyen Rinpočhe vysvětluje srozumitelnou, humornou formou základní body duchovní praxe a svým jedinečným přímočarým způsobem objasňuje, jak je uplatňovat v každodenním životě.
DharmaGaia
Knížky pro přemýšlivé lidi
Tulku Urgyen Rinpočhe patřil mezi nejvýznamnější tibetské buddhistické mistry 20. století a byl hlavním propagátorem nejvyšších buddhistických nauk na Západě. Je otcem několika významných mistrů (Chokyi Nyima Rinpočhe, Tsikey Chokling Rinpočhe, Tsoknyi Rinpočhe a Yongey Mingyur Rinpočhe), kteří dnes aktivně vyučují i na Západě.
Tulku Urgyen Rinpočhe
„Proč dochází k utrpení a bolesti, jež podstupuje každá živá bytost? … Není to nic jiného než nedostatek zkušeností s naší probuzenou přirozeností. Ignorujeme a přehlížíme to, co je neustále přítomno uvnitř v nás: svou buddhovskou přirozenost.“
OPAKUJI SLOVA BUDDHY
DharmaGaia
Tulku Urgyen Rinpočhe
Opakuji slova Buddhy
