DEZINFORMACE V MÉDIÍCH

DEZINFORMACE V MÉDIÍCH

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obory:

B7507 – Specializace v pedagogice 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7504R269 – Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Vedoucí práce:

Klára Zelenková PhDr. Stanislava Exnerová

Liberec 2014

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Stanislavě Exnerové za věnovaný čas, cenné rady a připomínky, vlídný přístup, ochotu a trpělivost při vedení této bakalářské práce. V neposlední řadě bych také ráda poděkovala svému příteli, rodině a přátelům za stálou podporu během psaní této práce a během celého studia.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problémem dezinformací v médiích. V teoretické části jsou popsány a vysvětleny základní pojmy, které s dezinformací souvisí. Jde o definice autorů zabývajících se touto problematikou a cílem je zasadit téma do širšího kontextu mediální manipulace. Větší pozornost je věnována pojmu dezinformace, neboť je hlavním tématem práce. Druhá část práce je zaměřena na analýzu možností obrany proti dezinformacím. Je zde tematizováno kritické myšlení. Vše je doplněno o konkrétní příklady možné manipulace z vybraných médií. Závěr práce je zaměřený na možnosti obrany proti klamání a obsahuje popisy konkrétních situací, které může využít široká veřejnost. Klíčová slova Dezinformace, klamání, manipulace, informace, propaganda, fáma, média, kritické myšlení, možnosti obrany

Abstract This bachelor’s work is concerned with problem about disinformation in media. First theory part describes and explains basic terms which are related to disinformation. These terms are more like definitions by authors, which deal with this problem. The goal is to set this topic into wider context of media manipulation. This work is more focused on analysis of defense possibilities and it also mentions the term “Critical thinking” as well as concrete examples of manipulation. The end of the work is focused on defense possibilities against deception and it includes description of concrete situations, which can be used by public. Keywords Disinformation, deceiving, manipulation, information, propaganda, rumor, media, critical thinking, defense possibilities

Obsah 1.

Úvod............................................................................................................................... 8

2.

Vymezení základních pojmů ........................................................................................... 9 2.1.

Klamání ................................................................................................................... 9

2.1.1.

Formy klamání ................................................................................................10

2.1.2.

Techniky klamání ............................................................................................10

2.1.3.

Způsoby klamání .............................................................................................11

2.2.

Propaganda ...........................................................................................................12

2.2.1.

3.

4.

Druhy propagandy ...........................................................................................15

2.3.

Fáma ......................................................................................................................16

2.4.

Manipulace .............................................................................................................19

2.5.

Informace ...............................................................................................................26

Dezinformace ................................................................................................................31 3.1.

Definice pojmu dezinformace .................................................................................31

3.2.

Druhy dezinformací ................................................................................................33

3.3.

Původce dezinformací ............................................................................................34

3.4.

Způsoby tvoření dezinformací ................................................................................34

3.5.

Šíření dezinformací ................................................................................................36

Možnosti obrany proti dezinformacím ............................................................................37 4.1.

Kritické myšlení ......................................................................................................38

4.2.

Obrana proti klamání ..............................................................................................45

4.2.1.

Postupy v případové obraně proti klamání ......................................................45

5.

Závěr .............................................................................................................................53

6.

Seznam použité literatury ..............................................................................................55

7

1.

Úvod V dnešní době má podle mého názoru téměř každý člověk alespoň minimální

povědomí o tom, že je prostřednictvím masových médií nějakým způsobem manipulován. Avšak i přes toto vědomí možné manipulace lidé denně přijímají jakékoli informace bez kritického přístupu a mohou se tak snadno stát oběťmi manipulace. Je přeci mnohem snazší věřit každé informaci, než pátrat po tom, zda je tato informace skutečně pravdivá, nebo v sobě skrývá záměr klamat. Co si však pod pojmem klamání představit? Denně sledujeme zprávy, čteme noviny a posloucháme rozhlas. Denně se k nám během komunikačního procesu dostává obrovský přísun informací, které nás ovlivňují. Nejsou to však jenom pravdivé informace, ale často také dezinformace – klamné a falešné informace, které v sobě skrývají negativní záměr manipulátora. Velkým rizikem, které dezinformace představují, je fakt, že je pokládáme za pravdivé. Aby byla dezinformace úspěšná, musí v sobě totiž obsahovat alespoň část pravdy. Jak ale rozlišíme pravdivou informaci od dezinformace? A lze to vůbec? Cílem této práce je vysvětlit základní pojmy, které s dezinformací souvisí, včetně vysvětlení samotné dezinformace. Ráda bych také upozornila na to, že v sobě každá informace nese nějaký záměr, ať už dobrý nebo špatný, přičemž může být tento záměr zjevný, ale také skrytý. Pokud přijímáme jakékoli sdělení, neměli bychom jej proto hned ukvapeně přijmout jako samozřejmé a pravdivé, ale kriticky toto sdělení zvážit a uvědomit si možnost skrytých záměrů a to především záměrných dezinformací, které toto sdělení může obsahovat. Žádnou výjimku také nepředstavuje možnost vlastního zkreslení informace. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části. V první části se zabývám základními pojmy, které s dezinformací souvisí, a to klamáním, propagandou, fámou, manipulací a informací. Poté se již věnuji samotné dezinformaci. Pojmy vymezuji a vysvětluji prostřednictvím definic autorů, kteří se touto problematikou zabývají, a to v kontextu prostředků mediální manipulace. Pojmu dezinformace věnuji větší pozornost, neboť je hlavním tématem práce. Kromě samotné definice dezinformace se věnuji jejím druhům, možným původcům, způsobům tvoření a šíření dezinformace. Ve druhé části práce se zabývám popisem možností obrany proti dezinformacím. Nejprve se věnuji kritickému myšlení, které považuji za jednu z nejúčinnějších metod obrany proti dezinformacím. Zde uvádím také konkrétní příklady možné manipulace z vybraných médií. Závěr této části věnuji obraně proti klamání, přičemž popisuji postupy v případové obraně proti klamání a uvádím možnosti obrany, které může využít široká veřejnost.

8

2.

Vymezení základních pojmů 2.1. Klamání

Dezinformace se pokládá za jeden z možných způsobů klamání. Klamání je tedy nadřazený pojem termínu dezinformace, a proto bych se zaměřila na vysvětlení pojmu klamání ještě před tím, než se dostanu k samotné definici dezinformace. Emil Mleziva chápe pojem klamání jako záměrné uvádění někoho v omyl, do něhož zahrnuje všechny formy, způsoby a techniky, jimiž původce klamání záměrně mění podání skutečnosti. Podle tohoto autora zahrnuje klamání kromě operací se skutečností také operace s informací o této skutečnosti, kterou se tak mění kvalita informace. Ve své publikaci definuje Emil Mleziva klamání jako „účelové chování (aktivní – pasivní) jednoho subjektu (původce) se záměrem, aby jiný subjekt (adresát) nabyl, vytvořil si nebo ponechal si představu o dané skutečnosti rozdílnou od té, kterou má on sám.“1 Emil Mleziva však dodává, že není snadné rozhodnout, zda se v jednotlivých případech skutečně jednalo o klamání. Záleží totiž na aspektech, podle kterých budou konkrétní případy posuzovány. Snadno se můžeme dostat do situace, kdy nebudeme znát motivy původce klamání a nebudeme moci jednoznačně říci, zda se původcovi jednalo o skutečný záměr klamat. Podle Emila Mlezivy patří do sporných případů například lehkomyslné sliby, u kterých původce neví, zda je bude moci splnit, dále neověřené domněnky a hypotézy, které jsou původcem vykládány druhým jako platné nebo zprávy, o jejichž pravdivosti původce pochybuje, a přesto je předává dál jako pravdivé.2 Podle Mlezivy jsou pro všechny případy klamání zásadně rozhodující dva znaky: a) Představa původce o dané skutečnosti, přičemž nerozhoduje, zda této skutečnosti odpovídá či neodpovídá.

1

MLEZIVA, E. Encyklopedie lži, podvádění a klamání: s příklady a obrana proti nim. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-702-1391-4. S. 30. 2

MLEZIVA, E. Encyklopedie lži, podvádění a klamání: s příklady a obrana proti nim. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-702-1391-4. S. 28-31.

9

b) Záměr původce vytvořit nebo ponechat adresátovi představu o skutečnosti, která se liší od jeho vlastní představy.3 Emil Mleziva se ve své publikaci zabývá základním tříděním klamání. To třídí podle toho, jakými formami se skutečnost nebo informace o ní prezentuje, a dále podle toho, jakých technik a způsobů se při prezentaci a operaci se skutečností užívá.4

Formy klamání

2.1.1.

Emil Mleziva rozděluje formy klamání do dvou kategorií. Jednou z nich jsou aktivní formy klamání, do kterých řadí: 

Klamání sdělováním



Klamání chováním



Klamání prezentací objektů



Kombinace aktivních forem klamání

Do pasivních forem klamání Emil Mleziva zahrnuje: 

Neinformování o skutečnosti (ponechání v neznalosti, v omylu)



Zatajování skutečnosti a informací o ní



Zabraňování přístupu ke skutečnosti a k informacím o ní



Odvádění pozornosti od skutečnosti a od informací o ní5

Techniky klamání

2.1.2.

Emil Mleziva jimi rozumí „konkrétní projevy, jimiž se akt klamání realizuje.“6 Techniky klamání pak dělí na: 

Techniky vztahující se k aktivní formě sdělování -

řečové (verbální a stylistické), číselné, znázorňovací a znakové

3



MLEZIVA, E. Encyklopedie lži, podvádění a klamání: s příklady a obrana proti nim. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-702-1391-4. S. 32-33. 6

MLEZIVA, E. Encyklopedie lži, podvádění a klamání: s příklady a obrana proti nim. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-702-1391-4. S. 45.

10



Techniky vztahující se k aktivní formě chování -



situační chování a trvalé chování

Techniky vztahující se k operaci s objekty a k jejich prezentaci -

prostředky (nástroje a pomůcky) k oklamání, objekty jako zdroje senzorického klamání a předměty (díla) určené k cílovému oklamání7

Způsoby klamání

2.1.3.

Emil Mleziva do způsobů klamání zahrnuje: 

Informování o skutečnosti nespecifickým (obecným) způsobem -



lež, dezinformace

Informování o skutečnosti specifickým způsobem –

popírání skutečnosti, vytváření fikcí (iluzí), zastírání skutečnosti, předstírání skutečnosti



Operace s informacemi o skutečnosti -

referování o skutečnosti, interpretace informace o skutečnosti, hodnocení skutečnosti v informacích



Způsoby klamání, kdy se jeho původce klamání zaměřuje převážně na sebe -



Způsoby klamání, kdy se jeho původce zaměřuje proti adresátovi -



přetvářka, věrolomnost, lest, podvod

Původce se zaměřuje na třetí subjekt -



favorizace, exkulpace

diskreditace, nařčení

Klamání pro zábavu a bez určitého zaměření -

recese, vtipy a hříčky založené na klamání, hry, technické prostředky klamání v masových komunikačních médiích8

Klamáním a lhaním se také zabývá Zbyněk Vybíral ve své publikaci Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. Tento autor chápe pojem klamání ve významu lhaní. Podle něj spočívá podstata lhaní ve vědomém záměru sdělit někomu klamnou, nepravdivou informaci. Původce chce lhaním adresáta ovlivnit. Nejběžnější motivací lhaní je podle Zbyňka Vybírala vlastní prospěch. Původce se chce například někomu nebo něčemu ubránit, chce něco skrýt,

7



11

navázat vztah nebo získat nějakou výhodu. Mohou však nastat i situace, kdy lže původce nevědomě a nemusí být tak jednoznačně pokládán za lháře. Příkladem může být situace, kdy adresát uvěří nějakému klamnému sdělení, a toto sdělení pak ve formě nepravdivé informace šíří dál, aniž by tušil, že neříká pravdu.9 Zbyněk Vybíral se také zmiňuje o vlivu volby slov, která mluvčí použije pro vylíčení nějaké události. Pro masová média je pojmenování a výběr slov samostatně analyzovaným nástrojem v jejich diskursech. Díky vlivu záměrně volených slov a zaváděných významů si tak posluchači, diváci a čtenáři mohou vytvořit výklad události, který se může výrazně lišit od skutečnosti.10 V této práci se držím definice klamání, kterou uvádí Emil Mleziva. Autoři publikace Úvod do studia médií také odkazují k volbě výrazových prostředků jako významnému aspektu zpracování zpráv. Z této publikace jsem vybrala příklad toho, jak může výběr slov ovlivnit náš výklad o nějaké události a jak se tak můžeme snadno stát oběťmi klamání: „Jsou-li strany, které se střetly při demonstraci, pojmenovány výrazy rozvášnění ekoteroristé (demonstranti) a připravení ochránci zákona (policie), pak je hodnotící soud obsažený v takové zprávě zcela odlišný, než jsou-li použita pojmenování rozhořčení ochránci životního prostředí a po zuby ozbrojené represivní složky.“11 Dalším příkladem, který autoři uvádí, je rozdíl významu slov v uvozovacích větách „premiér řekl“, „premiér připustil“ nebo „premiér nepopřel“. Volba pojmenování, kterou média zvolí, tak může prozradit jejich postoj a předpojatost. Z té pak můžeme vypozorovat například odpor, nesouhlas, náklonnost či stranictví k dané události nebo tyto výrazové prostředky mohou signalizovat nějakou hluboce zakořeněnou představu, mýtus či předsudek.12 Jak autoři publikace uvádí, „volba výrazových prostředků je nástrojem interpretace události.“13

2.2. Propaganda V souvislosti s dezinformací je nutné zmínit také propagandu.

9

VYBÍRAL, Z. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80717-8812-0. S. 20. 10

VYBÍRAL, Z. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80717-8812-0. S. 111. 11

BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. ISBN 80-85947-67-6. S. 253. 12

BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. ISBN 80-85947-67-6. S. 253-254. 13

BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. ISBN 80-85947-67-6. S. 254.

12

Ve Slovníku mediální komunikace je propaganda v původním významu definována jako „víra, která má být rozšiřována.“14 Obecně představuje systematickou snahu „o formování představ, ovlivňování a usměrňování citů, vůle, postojů, názorů, mínění a chování lidí za účelem dosažení takové reakce, která je v souladu s úmysly a potřebami propagandisty.“15 Propaganda plní sociální funkce – informuje o jevech s politickým a ideologickým obsahem, které jsou nejaktuálnější, a tyto jevy pak interpretuje podle příslušné ideologie a politiky. Dále mobilizuje masy k vystoupení na podporu konkrétní politiky, šíří základní ideologické postuláty, hodnoty a stereotypy, vytváří obecná schémata reakcí na společenské jevy, paralyzuje nebo rozrušuje cizí ideologická schémata, případně zastrašuje odpůrce. Propaganda se snaží formovat světový názor, vytvořit skupinové, třídní a celospolečenské vědomí a vzory jednání, které jsou žádoucí. Ke svému šíření využívá zejména prostředky masové komunikace, přičemž záměrně manipuluje s myšlenkami, s postoji a chováním pomocí symbolů. Informace a skutečnosti jsou přitom vědomě upravovány, a to například změnou formulací nebo selekcí, zkreslováním, falšováním apod. Propaganda je koncepční, dlouhodobá a je ofenzivního charakteru. Ve Slovníku mediální komunikace je dále uvedeno několik hledisek, podle kterých lze propagandu dělit. Můžeme tak například rozlišovat propagandu politickou a sociální nebo ji podle použitých technik můžeme rozdělit na racionalistickou a emotivní. Propaganda také může být: a) sociologická b) ideologická c) vojenská d) válečná e) diplomatická f)

kulturní

g) etnická h) hospodářská i)

vzdělávací16

14

REIFOVÁ, I., aj. Slovník mediální komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-717-8926-7. S. 192. 15


REIFOVÁ, I., aj. Slovník mediální komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-717-8926-7. S. 194.

13

Podle autorů publikace Manipulace v médiích se o propagandu jedná tehdy, pokouší-li se propagátor ovlivnit chápání jedince záměrným a systematickým způsobem a manipuluje-li s jeho smýšlením a bezprostředním jednáním s cílem dosáhnout svého záměru.17 Ladislav Bittman ve své knize uvádí několik možných definic propagandy podle vybraných akademických autorů. Tak například podle T. H. Qualtera18 je propaganda: „úmyslný pokus jednotlivce či skupiny formovat, kontrolovat či měnit názory jiných společenských skupin pomocí komunikačních prostředků a kanálů tak, aby její reakce byla v souladu se zájmem propagandisty.“19 Podle Ladislava Bittmana by nám po shrnutí hlavních myšlenek definic autorů, které uvádí, vyplynulo, že za cíl propagandy lze považovat vliv na široké publikum působením nějakého sdělení, ať už pravdivého, nebo falešného a zkresleného. Propagandista se snaží ovlivnit své publikum tak, aby jednalo v souladu s jeho záměrem. Moderní propaganda ke svému šíření využívá masových médií, zejména televizních programů, tisku, plakátů, filmů, inzerátů, fotografických snímků apod. Díky vyspělosti techniky moderní propagandy si lidé většinou ani neuvědomují, že podléhají cílevědomé manipulaci. Propagandě také podléhají i přesto, že vědí o jejích účinných nástrojích, jimiž jsou lživé a zkreslené informace.20 Často neberou v úvahu ani fakt, že „i pravda může být úspěšnou propagandou.“21 V publikaci Františka Koukolíka nalezneme další definici propagandy: „propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká „cíl“.“22 Podle Františka Koukolíka propaganda často využívá nadsázku a může demonstrovat pravdivé, ale též nepravdivé informace. Považuje se za druh sociálního ovlivňování. Díky svým efektivním postupům totiž často dosáhne povolnosti a souhlasu skupiny lidí. Smyslem propagandy je dosáhnout politické moci nebo ji udržet.

17

IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. S. 115. 18

(1925-?) Kanadský profesor politických věd

19

Qualter in BITTMAN, L. Mezinárodní dezinformace a černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0843-6. S. 80. 20

BITTMAN, L. Mezinárodní dezinformace a černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0843-6. S. 80-82. 21

BITTMAN, L. Mezinárodní dezinformace a černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0843-6. S. 81. 22

KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. S. 114.

14

František Koukolík ve své knize rozlišuje čtyři pilíře, na kterých propaganda stojí. Jedná se o jednoduchost, oslovení emocí, oslovení představivosti a opakování. Pokud bude sdělení propagandy jednoduché, rychleji a snadněji jej pochopí velký počet lidí. Oslovení emocí je efektivní z toho důvodu, že se citově prostoupené informace pamatují lépe než informace citově neutrální. Co se týče oslovení představivosti, jistě dobře zapůsobí barevný obraz doplněný vhodnými zvuky (například obraz vojáků v doprovodu ostré, výhružné hudby). Opakování je také velice účinné. Čím více si budou lidé nějaké sdělení opakovat, tím lépe si ho zapamatují.23

2.2.1.

Druhy propagandy

Protože publikaci Ladislava Bittmana považuji pro svou bakalářskou práci za základní, uvádím zde druhy propagandy podle tohoto autora. Ladislav Bittman propagandu dělí v souvislosti se zdrojem a pravdivostí jejího obsahu: 

Bílá propaganda

V případě bílé propagandy známe zdroj, který ji vytváří a rozšiřuje, přičemž neskrývá svou totožnost. Díky tomu mohou konzumenti tohoto druhu propagandy hodnotit nebo korigovat jednostrannost předkládaných informací. Jako typický příklad bílé propagandy uvádí Bittman rozhlasové vysílání pro zahraniční posluchače, jehož účelem je ovlivnit jejich myšlení, názory a jednání, které by vedlo k vlastnímu prospěchu propagandisty. 

Černá propaganda

Jedná se o propagandistickou dezinformaci, jejímž cílem je ovlivnit a zároveň oklamat širokou veřejnost. Protagonisty často bývají zpravodajské služby, které mohou bez problémů využít potřebnou mezinárodní síť nebo tajné a polotajné politické spolky či teroristické organizace. V případě této propagandy pachatel mění svou totožnost, aby neohrozil svou veřejnou pověst. Za černou propagandu Bittman označuje šíření nepravdivých zpráv šeptandou, padělky vládních dokumentů s kompromitujícím obsahem, podsouvání falešných zpráv tisku přes agenty mezi novináři a veřejnými činiteli, rozhlasové a televizní dezinformační poradenství, publikování článků a knih pod cizím jménem nebo také rozšiřování falešných zpráv prostřednictvím počítačové mezinárodní sítě. 

Šedá propaganda

23

KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. S. 114-117.

15

Jedná se o kombinaci bílé a černé propagandy. Propagandistu můžeme, ale i nemusíme správně identifikovat. Informace, které propagandista roznáší, nemusí být pravdivé. Do tohoto druhu propagandy Bittman řadí společnosti zkreslující statistická data svých výročních zpráv nebo také společnosti přehánějící své finanční úspěchy a v neposlední řadě inzeráty s nesplnitelnými sliby.24 Ladislav Bittman dále rozlišuje: 

Propaganda činem

Jedná se o další manipulativní operaci, do které Bittman řadí fyzické akty, vládní rozhodnutí či vojenské manévry. Do kategorie této propagandy Bittman zahrnuje také terorismus, jehož hlavním cílem je ovlivnit veřejné mínění. Zprávy o teroristických akcích díky novinám, zpravodajským pořadům a rozhlasu totiž teroristickým organizacím zajišťují důležitou publicitu. Teroristickou akci bychom tak mohli chápat jako propagandu, jejímž cílem je osvětlit politické či náboženské cíle pachatele a vtisknutí jeho tváře do vědomí lidí. 25 Ladislav Bittman vysvětluje terorismus jako „formu politického násilí, jejímž cílem je zastrašit a ovlivnit protivníka násilnými, dramatickými akcemi, které podlamují důvěru veřejnosti v zákonnost vládních institucí. Teroristický akt je brutální, teatrální akt, který vyvolává atmosféru strachu.“26

2.3. Fáma Každá informace má potenciál stát se fámou. Ve Slovníku mediální komunikace je fáma obecně charakterizována jako „zvěst, nezaručená zpráva tvářící se pravdivě, ústně šířená informace nebo povídačka.“27 Pro fámu je typické především ústní šíření. Může se však šířit i prostřednictvím mediálního sdělování, ať už záměrně, nebo neúmyslně. Fáma není dezinformace ani lež. Jedná se o „směs objektivně ověřitelné informace se subjektivním hodnocením, do něhož vstupují předsudky,

24





16

sebesplňující proroctví a emočně zabarvené soudy.“28 Fáma bývá výsledkem každodenních konverzací. K různým efektům, které fáma vykazuje, patří například skutečnost, že posunuje legitimní, oficiální informace do sféry dezinformací. Dezinformace pak mohou být naopak uváděny do skutečnosti informační a ověřitelné reality fámy. Ve Slovníku mediální komunikace jsou také uvedeny některé determinující faktory, které vymezují fámu jako mediální realitu. Jedná se o tyto faktory: a) informační nejistota b) sugestibilita zúčastněných c) nejasnost a mlhavost formy sdělování d) otevřený prostor pro různé dohady e) mnohoznačnost vyjadřování f)

zatajování a obava před únikem informací

g) omyly v sociální atribuci a percepci h) vlivy sociální a politické mimikry29 Jean-Noël Kapferer ve své publikaci uvádí, že je fáma nesnadno postižitelný jev. Většina lidí je podle jeho názoru přesvědčena o tom, že fámu rozezná, ale podat její uspokojivou definici nedokáže. Jean-Noël Kapferer se ve své knize zmiňuje o zakladatelích teorie vzniku a šíření fám, kterými jsou G. W. Allport30 a L. Postman.31 Tito autoři definovali fámu jako: „sdělení, které se týká aktuálních událostí, kterému se má věřit a které se šíří od osoby k osobě zpravidla ústně. Neobsahuje údaje, podle nichž by se dala posoudit jeho pravdivost.“32 Dalším autorem, kterého Jean-Noël Kapferer zmiňuje, je R. Knapp,33 podle něhož je fáma „informace předkládaná k ověření. Souvisí s aktuálním děním a je rozšiřována bez oficiálního

28


REIFOVÁ, I., aj. Slovník mediální komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-717-8926-7. S. 62-63. 30

(1897-1967) Americký psycholog a průkopník psychologie osobnosti, věnoval se například problematice předsudků a hodnot. 31

(1918-2004) Americký profesor psychologie, zabýval se především studiem lidské paměti.

32

Allport a Postman in KAPFERER, J. N. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. ISBN 80-208-0262-2. S. 9. 33

Americký profesor psychologie, který působil na Harvardské univerzitě. Zabýval se vyvracením fám prostřednictvím svých článků v bostonských novinách.

17

ověření.“34 Jean-Noël Kapferer také cituje W. Petersona35 a N. Gista.36 Ti definují fámu jako „neověřenou zprávu nebo vysvětlení rozšířené mezi lidmi týkající se předmětu, události nebo otázky veřejného zájmu.“37 Jean-Noël Kapferer uvádí, že společným znakem těchto definic je zdůraznění skutečnosti, že je fáma určená k tomu, aby se jí věřilo, chce přesvědčit. Je to zpráva o nějaké skutečnosti, která zrovna veřejnost zajímá.38 Sám Jean-Noël Kapferer považuje za fámu „vznik a šíření takových informací, které ještě nebyly veřejně potvrzeny nebo popřeny z oficiálních zdrojů.“39 Hranice mezi informací a fámou je podle tohoto autora subjektivní. Záleží totiž na našem vlastním přesvědčení. Pokud bude člověk věřit tomu, co mu řekl například známý, bude toto sdělení považovat za pravdivou či ověřenou informaci. Pokud však známému neuvěří, označí tutéž zprávu za fámu. V tomto okamžiku však dochází k paradoxu – pokud veřejnost bude informaci hodnotit jako fámu, přestane se toto sdělení šířit. Pokud však to samé sdělení nebude za fámu označeno, bude se šířit dál. Fáma se tak šíří právě proto, že ji lidé věří a že jsou přesvědčeni o její pravdivosti. „Označení „informace“ nebo „ fáma“ není udělováno dříve, než se člověk rozhodne obsahu sdělení věřit nebo nevěřit, je jeho důsledkem.“40 Každá informace má tedy určitý potenciál stát se fámou. Vyvstává zde ale otázka, proč věříme fámám? Podle JeanaNoëla Kapferera rozhoduje o věrohodnosti fámy osobnost, která nám dané sdělení předkládá, a také samotný obsah fámy.41

34

Knapp in KAPFERER, J. N. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. ISBN 80208-0262-2. S. 9. 35

Autor článku "Rumor and public opinion", ve kterém se zabývá studiem fám a jejich vlivu na veřejné mínění. Žádné další informace jsem o zmiňovaném autorovi nenašla. 36

Autor článku "Rumor and public opinion", ve kterém se zabývá studiem fám a jejich vlivu na veřejné mínění. Žádné další informace jsem o zmiňovaném autorovi nenašla. 37

Peterson a Gist in KAPFERER, J. N. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. ISBN 80-208-0262-2. S. 9. 38

KAPFERER, J. N. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. ISBN 80-208-02622. S. 9. 39



KAPFERER, J. N. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. ISBN 80-208-02622. S. 8-19.

18

Zajímavý názor na fámu uvádí Petr Janeček ve své publikaci Černá sanitka a jiné děsivé příběhy: „současné pověsti a fámy se rodí z lidské touhy po tajemnu a příjemném pocitu strachu při jejich poslouchání, nebo naopak z touhy dobře se pobavit a zasmát nad nějakou úsměvnou historkou.“42 Některé fámy mají podle Petra Janečka varovat posluchače před nebezpečím nebo podat důležitou a zajímavou informaci, jiné jsou zase šířeny z důvodu lidské obavy či zvědavosti.43 Také v publikaci Pavla Vernera najdeme zmínku o fámě. Podle tohoto autora je fáma jednou z forem manipulace, která vzniká nejsnadněji a spontánně. Jejímu šíření pak napomáhají účinným způsobem masmédia. Ke vzniku fámy dochází prostřednictvím šíření informací, nebo spíše pravděpodobných spekulací, přičemž jejich věrohodnost nemáme potvrzenou z nejméně dvou nezávislých zdrojů. Pavel Verner dále uvádí příklady fám. Zmiňuje se o, podle jeho názoru, nejpopulárnější novodobé fámě, podle které žijí v newyorské městské kanalizaci aligátoři nebo že McDonald’s do hamburgerů přidává žížaly.44 Dalším zajímavým příkladem fámy, který tento autor uvádí, je, že: „v roce 1998 americká firma Burger King žertem při příležitosti aprílového veselí oznámila, že začne vyrábět hamburgery pro leváky. Reklama o nich uváděla, že „přísady jsou stejné jako u normálního hamburgeru, ale posunuté o 180 stupňů.“ Tisíce klientů se posléze těchto hamburgerů pro leváky dožadovaly. Tisíce jiných naopak při objednávce zdůrazňovaly, že chtějí hamburger pro praváky.“45

2.4. Manipulace Manipulace je další pojem, který úzce souvisí s dezinformací. Často je totiž právě dezinformace nástrojem pro manipulaci příjemce sdělení. Ve Slovníku mediální komunikace je manipulace obecně definována jako „zručné zacházení s něčím či s někým, rafinované a zpravidla nečestné ovládání či ovlivňování někoho či

42

JANEČEK, P. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy: současné pověsti a fámy v České republice. 1. vyd. Praha: Plot, 2006. ISBN 80-865-2374-8. S. 15. 43

JANEČEK, P. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy: současné pověsti a fámy v České republice. 1. vyd. Praha: Plot, 2006. ISBN 80-865-2374-8. S. 15. 44

VERNER, P. Propaganda a manipulace. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. ISBN 978-80-7452-015-0. S. 89. 45

VERNER, P. Propaganda a manipulace. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. ISBN 978-80-7452-015-0. S. 89-90.

19

něčeho.“46 V rámci mediálních studií se jedná o „nepřiznané zpracovávání vědomí lidí prostřednictvím médií za účelem systematického a cílevědomého řízení a formování jejich vědomí, myšlenek a pocitů.“47 Ve Slovníku mediální komunikace se dále uvádí, že může při manipulaci docházet prostřednictvím médií ke zkreslování informací nebo také k jejich zadržování, neadekvátnímu doplňování a usouvztažňování. Cílem manipulátora je dosáhnout toho, aby manipulovaný subjekt jednal v souladu s jeho záměrem, aniž by si byl manipulace zcela nebo vůbec vědom. Snahou manipulace je vyvolat u manipulovaných subjektů potřeby a zájmy tak, aby jejich následné jednání odpovídalo cílům manipulátora. Manipulovaný subjekt pak jedná podle potřeb a zájmů manipulátora, které však díky manipulaci může nevědomě považovat za své. Pod manipulací si také můžeme představit skrytou formu donucení, které je charakteristické vynucením souhlasu prostřednictvím vzbuzování strachu. Manipulace jako skryté formy donucení si však manipulovaná osoba není vědoma a tak nemá potřebu nesouhlasit. Proto se manipulace považuje za jeden z nejúčinnějších forem donucení. Manipulace je také častým nástrojem reklamy, ve které je cílem ovlivnit potřeby spotřebitelů. Zároveň je ale účinným nástrojem politiky, a to v rámci propagandy, ve které se využívá manipulace veřejného mínění.48 S definicí manipulace, která se uvádí ve Slovníku mediální komunikace, se shoduje Milan Klapetek. Podle tohoto autora je též cílem manipulace splnění nějakého záměru manipulátora, přičemž se předpokládá, že se předmět manipulace nebrání manipulování a bez odporu přejímá manipulátorovy cíle a role.49 Podle Klapetka „manipulace spočívá již v tom, že někdo vydává za pravdu a všelidský zájem něco, co je pouze jeho zájmem osobním, skupinovým, nacionálním nebo třídním.“50 Maciej Ilowiecky a Petr Žantovský ve své publikaci uvádějí, že můžeme manipulaci vnímat v užším smyslu jako druh mediálního nástroje, který využívají masové sdělovací prostředky. Aby byla manipulace skutečně účinná, neměl by jí manipulovaný subjekt vůbec

46




KLAPETEK, M. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-2472652-6. S. 185. 50

KLAPETEK, M. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-2472652-6. S. 185.

20

zaregistrovat. Ilowiecky a Žantovský se v definici manipulace shodují s výše uvedenými autory. Manipulaci chápou jako „určitý způsob ovlivňování jednotlivce nebo skupiny či dokonce celé společnosti, jimiž se změní jejich názory a postoje bez toho aniž by si to tito jednotlivci či skupiny uvědomovali.“51 Manipulovaní jsou tak přesvědčení o tom, že jednají na základě svých vlastních přesvědčení a že je toto jednání výsledkem pouze jejich vlastního rozhodnutí. Nejsou si vědomi toho, že je k tomuto jednání donutila manipulace. Už samotná podstata manipulace představuje uvádění lidí v omyl.52 Maciej Ilowiecky a Petr Žantovský ve své publikaci Manipulace v médiích rozlišují druhy ovlivňování dle stupně narušení subjektivity jednotlivce: 

Přesvědčování

V případě skrytého přesvědčování se jedná o manipulaci. Manipulátor zde „povzbuzuje k určitému jednání za pomoci rozličných nečistých triků.“53 

Nátlak

Obvykle se jedná o ekonomický nebo právní nátlak. Manipulátor osobu k něčemu nutí a často jí přitom vyhrožuje, například ztrátou zaměstnání, nižšími příjmy apod. Autoři uvádějí, že je právní nátlak ve společnosti většinou nevyhnutelný, avšak existují předpisy omezující svobodu jednotlivce ve prospěch vlády a nikoli ve prospěch samotného člověka. 

Násilí

Manipulovaná osoba je k něčemu nucena silou. Často se tak děje v diktátorských totalitních systémech, kdy při manipulaci dochází až k ohrožení života a běžně také k ohrožení svobody, zbavení práv či zastrašování. 

Manipulace

Podle autorů se v dnešní době považuje za jeden z nejrozšířenějších a nejúčinnějších masmediálních nástrojů, které využívají zájmové skupiny pro získání moci. Autoři zde

51

IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. S. 31. 52


IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. S. 32.

21

upozorňují na to, že se hranice mezi přesvědčováním, manipulací a nátlakem překrývají a tak není snadné je rozpoznat. „Určitý způsob přesvědčování se stává manipulací a manipulace v sobě vždy skrývá prvky nátlaku.“54 Toho využívají především masmediální manipulátoři, když při své obhajobě tvrdí, že pouze přesvědčují, nikoli manipulují.55 Maciej Ilowiecki a Petr Žantovský ve své publikaci dále uvádějí některé metody manipulace, které mohou využívat masmédia k ovlivňování vědomí a jednání lidí: 

Určení pořádku prezentace

Masmédia si musí zvolit určitý výběr informací a témat, která chtějí prezentovat, neboť neexistuje žádná potřeba sdělovat všechno všem. Prostřednictvím selekce si tedy určí nějaké pořadí sdělování a předávání informací a témat. Podle výzkumů se informace, věci, ideje a události, kterým se masmédia nejvíce věnují, mění v takové, o které projevuje veřejnost největší zájem. Určení pořádku prezentace tak ovlivňuje to, o jakých skutečnostech lidé přemýšlejí a jaký mají pro ně tyto skutečnosti význam. V určování pořádku prezentace se může postupovat podle různých kritérií. Podle autorů je nejlepší řídit se podle kritérií skutečného významu, pravdivosti, objektivity, nestrannosti a vyváženosti. V praxi se však určení pořádku prezentace podle těchto kritérií řídí jen výjimečně. Často se naopak postupuje podle zvýšené sledovanosti, kdy je cílem maximalizace zisku, nebo podle politického zájmu vydavatele (většinou vlastníka, který stojí za určitým masmédiem). 

Spirála mlčení

Vzniká tehdy, když „dochází k potlačování menšiny v širším společenském rozsahu.“56 Jednotlivci, kteří mají menšinové názory, je na veřejnosti raději neprezentují a mlčí. Většinových názorů tak přibývá a jejich autoři se často zúčastňují různých průzkumů a anket. Veřejné mínění je ovlivňováno na jedné straně mlčením a na druhé straně hlasitostí druhých. Postupně dochází k růstu počtu „mlčících“ (proto spirála) a díky tomu se pak sjednocuje mínění na úrovni zdánlivé či skutečné většiny. Na veřejnosti může dojít i ke vzniku „mlčící většiny“. Tohoto jevu masmédia využívají a názory veřejného mínění aktivně propagují a ještě více tak podporují většinový názor. Se spirálou mlčení také souvisí „všeobecná

54


IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. S. 31-32. 56

IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. S. 36.

22

nevědomost“, kdy se názory příjemců a médií o veřejném mínění ztotožňují, přestože se ve skutečnosti názor většiny zcela liší. 

Efekt třetí osoby

Masmédia využívají toho, že lidé zveličují jejich vliv na ostatní a podceňují tento vliv na sebe samotné. Lidé totiž považují sami sebe za odolné vůči mediální manipulaci a tak ji podceňují. Masmédia tak ovlivňují názory jednotlivců, i když si tito jednotlivci myslí, že na ně média neměla žádný vliv. K efektu třetí osoby dochází díky tomu, že jsou lidé přesvědčeni o své odolnosti vůči manipulaci médií a za horší pokládají ty druhé. Podle autorů se tomuto jevu říká efekt třetí osoby nejspíše z toho důvodu, že je třetí osoba synonymem „jiného“. Třetí osoba se totiž obecně považuje za někoho mimo nás, za někoho cizího. 

Skrytá persuaze

Maciej Ilowiecki a Petr Žantovský pokládají skrytou persuazi za nejnebezpečnější metodu masmediální manipulace. Nebezpečná je podle nich i z toho důvodu, že ji v oblasti médií laik rozpoznává jen velice obtížně. Ke skryté persuazi dochází kromě jiného v případech prezentování nějakého hodnocení či názoru jako pravdivého, přičemž tato pravda působí tak jednoznačně, že by ji nepochopil pouze „hlupák“. Při skryté persuazi se mimo jiné používá nejasných a vícevýznamových pojmů, které si příjemce zprávy může vykládat ve významu přisouzeném producentem. Příjemce, který by těmto pojmům nerozuměl, by se cítil zahanbeně, a tak snadno uvěří producentovi, který si je určitě jistý tím, co říká. Velkých účinků tak může skrytá persuaze dosahovat v nevzdělané společnosti, ve které příjemci obvykle správně nepochopí většinu předkládaných informací.57 Persuaze je totéž, co přesvědčování. V tomto případě se držím používání terminologie autorů. Dalším autorem, který se zabývá manipulací, je Pavel Verner. Také on je toho názoru, že se může manipulace praktikovat v různé intenzitě, a to od pouhého přesvědčování přes vyhrožování a zastrašování až po přímé násilí.58 Pavel Verner rozděluje manipulaci v médiích do těchto hlavních kategorií: 

Cílená manipulace

57

IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. S. 33-39. 58

VERNER, P. Propaganda a manipulace. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. ISBN 978-80-7452-015-0. S. 89.

23

Jejím účelem je změnit postoj příjemce. Využívá se například při propagaci zboží nebo idejí. 

Následky zkreslení skutečnosti pro zábavu příjemce či pobavení vysilatele

Tento způsob manipulace se objevuje například v bulvární praxi nebo v aprílovém žertování. 

Manipulační důsledky omylů novinářů z objektivních či subjektivních důvodů

K omylu může dojít například kvůli zkreslenému překladu, nedostatečnému vzdělání novináře apod.59 Jako příklad bych ráda uvedla článek, který se nachází na internetovém zpravodajském portálu iDNES.cz.60 V tomto článku se uvádí, že podle polské televizní stanice TVP obdrželo polské ministerstvo zahraničí dopis, který údajně podepsal místopředseda Státní dumy a předseda Liberálně-demokratické strany Ruska, Vladimir Žirinovskij. Existenci dopisu podle článku potvrdil i mluvčí polského ministerstva zahraničí Marcin Wojciechowski. Autoři článku však dodávají, že podle webu dolní komory ruského parlamentu Vladimir Žirinovskij již od roku 2011 není místopředsedou ruské Dumy. Zajímavé je, že Česká tisková kancelář, polská stanice TVP a řada dalších západních médií Vladimira Žirinovského za místopředsedu Dumy označila. Zpráva o obdržení ruského dopisu se objevila i na českém zpravodajském serveru Novinky.cz.61 Také v této zprávě je Vladimir Žirinovskij označen za místopředsedu Dumy. S kritickým přístupem pak na tuto situaci nahlíží autor článku nacházejícího se v internetovém publicistickém periodiku Britské listy.62 Ten uvádí, že Vladimir Žirinovskij není místopředsedou ruské Dumy, ale pouze řadovým poslancem a členem výboru pro obranu a vedoucím frakce LDPR v Dumě. Autor článku přitom zdůrazňuje, že by si novináři měli informace nejprve důkladně ověřit, než je pouze mechanicky přebírat z jiných zdrojů a uvést je na veřejnost. Autor článku dále upozorňuje na informace pocházející z ruských, ukrajinských, pobaltských, polských i českých zdrojů, které by mohly být v současné době v souvislosti s děním na Ukrajině a Rusku zavádějící.

59


IDNES: Píše nám místopředseda Dumy, ať zabereme část Ukrajiny, tvrdí Poláci. [online]. [cit. 201404-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zironovskij-vyzval-polsko-k-prerozdeleni-ukrajiny-fym/zahranicni.aspx?c=A140324_090704_zahranicni_ert 61

Novinky.cz: Pomozte nám rozdělit Ukrajinu, žádá Polsko dopis z ruské Dumy. [online]. [cit. 2014-0401]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zironovskij-vyzval-polsko-k-prerozdeleni-ukrajiny-fym/zahranicni.aspx?c=A140324_090704_zahranicni_ert 62

Britské listy: Žirinovskij není "mistopředseda ruské Dumy", IDnes píše nesmysly. [online]. [cit. 201404-01]. Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/72671.html

24

Jak je možné, že tolik informačních zdrojů označilo Vladimira Žirinovského za místopředsedu Státní dumy? Byla to pouze chyba autorů, kteří si důkladně neověřili informace, nebo se jednalo o nějaký skrytý záměr? Zde můžeme vidět, že k manipulaci prostřednictvím médií může dojít opravdu velice snadno. Ke každému sdělení bychom tak měli přistupovat kriticky. Pavel Verner své čtenáře dále seznamuje s případy manipulačních praktik, a to bez rozdílu uplatnění v médiích. Z velkého množství případů, které tento autor nabízí, jsem pro svou práci zvolila jen několik případů, které jsou podle mého názoru v mediálním prostředí běžné a jejichž prostřednictvím by mohly dezinformace snadno nalézt uplatnění: 

Výběr témat

Volba tématu v médiích většinou odpovídá požadavkům čtenáře, a to především z komerčních důvodů. Obecně se v médiích upřednostňuje výběr negativních témat, jako jsou katastrofy, nemoci a vraždy, před těmi pozitivními. Vydavatelé se tak údajně rozhodují na základě „společenské objednávky“. Vybrané téma je tedy výsledkem subjektivní volby vydavatele nebo novináře vycházející z výzkumů veřejného mínění. Větší význam pak čtenáři přikládají právě tomu tématu, kterému média věnují zvýšenou pozornost. 

Řazení témat

Způsob, jakým média seřadí informace (nebo dezinformace) v televizním či rozhlasovém zpravodajství, ale i pouhé umístění článku v novinách, může ovlivnit publikum. Umístění informací totiž může implikovat jejich důležitost. Informacím umístěným hned na začátku zpravodajského vysílání nebo novin nevědomě přikládáme větší důležitost. 

Čas zpracování

Při zveřejňování mají přednost zprávy vycházející v čase prime time (18 – 22 hod.). Informace, které se dostanou redakci dříve, působí zastarale. Zprávy, které se redakci dostanou později, se zase jeví jako senzačně aktuální. V čase prime time často probíhají „nečekané“ zásadní státní projevy. Aniž by redakce prověřovala faktickou správnost, zařadí tuto zprávu ihned přímo do vysílání, například v podobě telefonického hlášení příslušného zpravodaje. 

Autorský styl zpracování

Autor může příjemce snadno ovlivnit použitím ironie, přirovnáním a ich formou, a to kladným i záporným způsobem.

25



Spin-doctoring

Jedná se o žurnalistickou manipulaci, kdy se „posune informační hodnota v okamžiku vysílání ze zdroje směrem k novinářům.“63 Manipulátorem v tomto případě může být tiskový mluvčí nebo specialista – „spin-doctor“, který zveřejní nějakou informaci (nebo dezinformaci) tak, aby ji novináři považovali za neodkladnou a zveřejnili ji, přestože neměli čas ověřit si její faktickou správnost. 

Zveličování, nadsázka

Neodpovídající užívání přídavných jmen často vede u příjemce k vytvoření představy většího významu zprávy. 

Novinářská volba

Žurnalisté nemusí mít přístup k některým důležitým informacím, což může ovlivnit volbu témat, která si pro zveřejnění zvolí. Jedná se většinou o témata, o kterých jsou žurnalisté přesvědčení, že jim rozumí. Při hledání zdrojů však mohlo dojít k účelové manipulaci samotných žurnalistů a ti pak mohou veřejnost dále ovlivňovat.64

2.5. Informace Další pojem, který bych ráda vysvětlila ještě předtím, než se začnu zabývat dezinformací, je informace. Abychom pochopili význam dezinformace, musíme si nejprve ujasnit pojem informace. Na začátku této kapitoly bych ráda uvedla několik iluzí o informacích, které ve své publikaci uvádí Emil Mleziva. Podle jeho názoru v naší populaci přetrvávají jisté představy o informacích, které můžeme označit jako iluze. Sedm iluzí o informacích: 1. Informace existují proto, aby nás informovaly. To je fakt, který platil vždy a bude platit i nadále. 2. Informace jsou užitečné, potřebné a někdy též zajímavé.

63


VERNER, P. Propaganda a manipulace. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. ISBN 978-80-7452-015-0. S. 99-107.

26

3. Informace odpovídají skutečnosti takové, jaká je. 4. Informace, které přijímáme, nám představují svět takový, jaký je. Představu o světě si vytváříme na základě informací. 5. Přijímáme pouze takové informace, které ve svém životě můžeme využít. 6. Informacím důvěřujeme, neboť jsou zásadně pravdivé a objektivní. 7. Chybné nebo klamné informace poznáme a na základě toho je odmítáme.65 Informace jako pojem může mít mnoho významů. Záleží na tom, v jakém kontextu tento pojem používáme. Emil Mleziva uvádí, že jsou informace v nejširším pojetí „jakýmkoliv vjemem (smyslovým nebo vnitřním), který si subjekt uvědomuje a který může vyjádřit. Obdobně se mohou stát informacemi i pocity druhých subjektů projevené verbálně i neverbálně.“66 V této práci je pro mě klíčový pojem informace ve významu produktu lidské komunikace. Informaci chápu především jako sdělení, které je možné přenést mezi dvěma nebo více subjekty v rámci interakce. Emil Mleziva ve své publikaci uvádí různé významy, ve kterých se informace používají. Obecně se informace vymezuje jako zpráva, sdělení, poučení, podání nebo údaj. Podle Mlezivy je pro vymezení informace rozhodující způsob (forma), ve které konzument informaci přijímá, a to buď sdělením (verbálně) sémantickými znaky, kterými mohou být vedle verbálních také numerické, znakové, grafické znaky apod., nebo chováním, tedy projevy, jakými mohou být například gesta, intonace hlasu, mimika, vnější vzhled, vizáž apod. Je zřejmé, že funkci informace jinak chápe producent a jinak konzument, což má rozhodující význam také pro zhodnocení informace.67 V Encyklopedii špionáže pokládá Marek Pečenka informaci ve specifickém kontextu za „obecný zpravodajský termín pro všechny typy nevyhodnoceného informačního materiálu ve všech úrovních spolehlivosti, z kteréhokoli zdroje, s potencionální zpravodajskou hodnotou."68 Není přitom podstatné, zda se jedná o šeptandu, psanou zprávu či fotografickou dokumentaci. Forma informace ale pak musí odpovídat zpravodajskému využití. Marek

65

MLEZIVA, E. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-868-9812-1. S. 7. 66


MLEZIVA, E. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-868-9812-1. S. 16-17. 68

PEČENKA, M. Encyklopedie špionáže. 1. vyd. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901-5791-2. S. 166.

27

Pečenka zde rozlišuje dvě hodnotící škály, které vzniknou po hodnocení spolehlivosti (hodnověrnosti zdroje) a pravdivosti dané informace: 

Hodnotící škála rozlišující informace ve 3,5 i více stupních

Do této škály bychom zařadili informace naprosto spolehlivé až zcela nespolehlivé, respektive dezinformace. 

Hodnotící škála rozlišující informace, jejichž pravdivost potvrdily další zdroje (a stupeň jejich vzájemné závislosti), až po zcela nepotvrzené informace

Základními elementy informací jsou místo a čas vzniku popisované události, obsah informace, zdroj (pramen) a přímý nebo nepřímý přístup zdroje k události.69 Ve Slovníku mediální komunikace je informace obecně definována jako „údaj, sdělení, zpráva, v užším pojetí vlastní obsah (poučení ze) sdělení či zprávy.“70 V rámci mediální komunikace se informace považuje za „takové sdělení, kterému předchází nejistota (otevřenost, možnost volby několika řešení, nepředvídatelnost), jež informace redukuje.“71 Sdělení, které vstupuje do systému, v němž není žádná nejistota, a které obsahuje zcela předvídatelnou zprávu, není informace.72 Také v publikaci Josefa Požára je informace vymezena jako pojem, který může být chápán a definován různými způsoby. K aplikaci specifických přístupů zkoumání informace dochází podle toho, ve které oblasti lidské činnosti nebo vědním oboru se tento pojem používá. Pojem informace tedy není jednoznačně vymezen. Josef Požár uvádí, že „základem pojmu informace je schopnost zvyšovat úroveň poznání lidské společnosti.“73 Podle Josefa Požára je vhodné, abychom rozlišovali tyto výklady informace: 

69

ve všeobecném významu sdělení, zprávy


70




POŽÁR, J. Informační bezpečnost. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-868-9838-5. S. 22.

28



distribuované působení na společnost či na jednotlivce: hromadné sdělovací prostředky v širším slova smyslu, tj. rozhlas, tisk, TV, reklama aj.



v obecném kybernetickém významu „řízení a sdělování v živých organismech a strojích“, včetně ekonomických systémů

Josef Požár se také shoduje s autory Slovníku mediální komunikace v tom, že informace není jakékoli sdělení. Za informaci můžeme pokládat jen takové sdělení, ze kterého se dozvídáme a získáváme něco zcela nového, co jsme dosud neznali, o čem jsme nevěděli a o čem jsme neslyšeli.74 „Informace o nějakém jevu, procesu, události je jistá veličina, která snižuje nebo částečně odstraňuje dosavadní neurčitost, neznalost právě o tomto jevu, události.“75 Podle České terminologické databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy znamená informace v nejobecnějším slova smyslu „údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících.“76 Jiří Cejpek je dalším autorem pokládajícím informaci za mnohovýznamový pojem, se kterým se denně setkáváme. Jiří Cejpek se ve své publikaci zabývá pojmem informace v rámci několika významů, které pro svou publikaci považuje za základní: 

Psychofyziologický jev a proces v lidském vědomí



Početní míra odstranění neuspořádanosti, míra organizace v systému



Výklad ve smyslu potenciální informace – informace, které jsou znakově zaznamenané na hmotných nosičích a data cirkulující v technických zařízeních jako jejich druh



Výraz různorodosti v objektech a procesech živé, případně neživé přírody

Jiří Cejpek tyto možnosti výkladu informace dále podrobně rozebírá. Shrnutím několika hlavních myšlenek tohoto autora, které uvádí v závěru kapitoly o pojmu informace jako problému, by bylo tvrzení, že je informace univerzální, holistický, hodnotově neutrální jev a proces vznikající nezávisle na nás. Hodnota se informaci přisuzuje člověkem v procesu poznání. Informace je také „samostatný životní prvek, který se užíváním jedním člověkem

74

POŽÁR, J. Informační bezpečnost. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-868-9838-5. S. 21-24.

75

POŽÁR, J. Informační bezpečnost. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-868-9838-5. S. 24.

76

TDKIV: Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy. [online]. [cit. 201404-01]. Dostupné z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/Slovnik/

29

nebo i skupinou lidí současně nespotřebovává.“77 Informaci můžeme zachytit vědomě i nevědomě.78 Významy informace, které Jiří Cejpek uvádí, nejsou pro mou práci klíčové. Uvádím je pouze z toho důvodu, abych ukázala, jakými možnými způsoby může být pojem informace vykládán. Emil Mleziva ve své publikaci kromě různých významů informace uvádí, jak se nám tento pojem jeví a čím na nás působí: 

Informace jsou charakteristické svou různorodostí, druhovou četností a mnohotvárností, kterými se navzájem liší.



Informace jsou charakterizovány svými časovými dimenzemi: od krátkodobé platnosti mohou přesahovat až do prakticky neomezeného trvání.



Rozdíl mezi informacemi je dán významem a způsobem, jakým jsou prezentovány: proti pouze projeveným a nezaznamenaným informacím si kodifikované informace zajišťují trvalou platnost.



Některé informace jsou tvořeny jedním údajem, jiné jsou složené; v nich na sebe jednotlivé údaje navazují a tvoří jeden celek.



Pro informace je charakteristická možnost manipulovat s nimi, měnit je a modifikovat. Lze také informace slučovat, rozkládat, kombinovat a obměňovat.79

Informace můžeme třídit podle různých kritérií. Emil Mleziva uvádí kategorie třídění, které jsou dle jeho názoru nejběžnější: a) trvale platné časově omezené b) původní převzaté, zprostředkované c) známého původu neznámého původu d) utajované, určené omezenému počtu adresátů otevřené všem potencionálním zájemcům

77

CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 23. 78

CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 14-23. 79

MLEZIVA, E. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-868-9812-1. S. 17.

30

e) adresné, určené konkrétnímu subjektu distribuované (rozšiřované) bez omezení f)

objektivní, pouze sdělující subjektivní, tendenční, ovlivňující

g) jednosměrné – od producenta ke konzumentovi obousměrné – výměna informací při komunikaci oběma směry h) jednorázové opakované beze změn nebo se změnami Co se týče typů informací, jejich charakteristika je vymezena dle obsahu, druhu a dalších znaků, například podle toho, zda se jedná o zprávu, údaj, reportáž, výklad, instruktáž, pokyn apod. Každý typ informace má charakteristický způsob podání (vyjádření), například dikce, slovníku, uspořádání textu apod.80

3.

Dezinformace

Nyní bych ráda vysvětlila klíčový pojem této práce, který se považuje za jeden z možných způsobů klamání. Na začátku této kapitoly je nutné zmínit, že dezinformace zahrnuje kromě věcného obsahu „informace“ také samotný proces jejího rozšiřování a proces její recepce adresátem.81

3.1. Definice pojmu dezinformace Ve Slovníku mediální komunikace je dezinformace charakterizována jako úmyslně nesprávná či zkreslená informace, která je „tajně implantovaná do informační soustavy oponenta se záměrem ovlivnit žádoucím směrem jeho aktivity (názory).“82 Publikací, která se problematikou dezinformace podrobně zabývá, je Mezinárodní dezinformace a černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce od Ladislava Bittmana. Tento autor charakterizuje dezinformaci jako „úmyslně zkreslenou informaci, kterou pachatel

80




31

tajně vsune do informační soustavy oponenta s cílem oklamat ho a ovlivnit jeho politické, hospodářské či vojenské akce.“83 Ladislav Bittman dále uvádí, že se jedná o pojem německého původu. Německo bylo v období první světové války zemí, která jako první založila dezinformační odbor. Cílem tohoto odboru pak bylo systematicky klamat.84 Jasnou a stručnou definici nalezneme také v České terminologické databázi z oblasti knihovnictví a informační vědy. Zde je dezinformace vymezena jako „záměrně nepravdivá (falešná, lživá, nesprávná, zkreslená) informace sdělovaná s cílem uvést v omyl a ovlivnit příjemce tím, že ji bude považovat za pravdivou a důvěryhodnou.“85 Další podrobnější zmínku o dezinformaci nalezneme v publikaci Encyklopedie špionáže. Také zde její autor píše o dezinformaci jako o účelové, falešné (klamné) informaci, jejímž cílem je ovlivnit určitou skupinu lidí nebo celou populaci.86 Velice stručná definice se nachází v publikaci Bohuslava Blažka. Podle tohoto autora je dezinformace v médiích „snaha vytvořit dojem informování tím, že se sdělují např. polopravdy nebo pouze nepodstatné věci, uvádějí se data bez komparativního rámce apod.“87 Neil Postman se ve své knize o dezinformaci zmiňuje jako o zavádějící informaci, která je „nepatřičně užitá, nepodstatná, útržkovitá nebo povrchní.“88 Podle Postmana se jedná o informaci vytvářející iluzi, která nás nutí myslet si, že něco víme. Ve skutečnosti nás však tato informace od poznání odvádí.89

83



KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=base-list 86


87

BLAŽEK, B. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 80-858-

5011-7. S. 188. 88

POSTMAN, N. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., opr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-802-0422-064. S. 125-126. 89

POSTMAN, N. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., opr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-802-0422-064. S. 125-126.

32

František Koukolík ve své publikaci píše o dezinformaci jako o součásti propagandy a druhu lži. Podle tohoto autora využívá dezinformace různých druhů logických klamů, které jsou často dobře promyšlené, bezrozporné, vnitřně souvislé a působí přitom přesvědčivě.90 Pro dezinformaci František Koukolík použil tuto definici: „dezinformace je vědomé rozšiřování neúplných, nepřesných, zavádějících, nepravdivých informací, jehož smyslem a cílem je nějaký druh manipulace lidmi, jimž je určena a kteří se obvykle označují slovem cíl.“91

3.2. Druhy dezinformací Autoři, kteří se zabývají problematikou dezinformace, rozlišují její druhy podle různých kritérií. Druhy dezinformací, které v této práci uvádím, jsem vybrala ze zdrojů, které pro tuto práci považuji za základní. Ladislav Bittman uvádí ve své publikaci dva druhy dezinformací: 

Propagandistické dezinformace

Tvoří převážnou část všech dezinformací. Jejich cílem je oklamat a ovlivnit veřejné mínění. Ladislav Bittman tvrdí, že jde v podstatě o tzv. černou propagandu, která zakrývá tvář skutečného pachatele. Úspěšnost těchto dezinformací závisí na slabinách a omylech politiky protivníka a také na předsudcích veřejného mínění. 

Tajné operace

Jejich cílem je „oklamat a ovlivnit protivníkův vládní aparát nebo jeho politickou, hospodářskou či vojenskou elitu.“92 Tento druh dezinformace se publicitě spíše vyhýbá. Dezinformačním kanálem bývá zpravidla tajný nebo anonymní kanál, například nějaký vlivný agent.93 Marek Pečenka v Encyklopedii špionáže rozlišuje:

90

KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. S. 139-140. 91

KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. S. 140. 92


BITTMAN, L. Mezinárodní dezinformace a černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0843-6. S. 96.

33



Strategické dezinformace

Dezinformace, které vznikaly dlouhodobě s určitými plány a záměry. 

Operativní dezinformace

Dezinformace, které se vytvářejí na základě momentální situace. Marek Pečenka dále uvádí, že mohou mít dezinformace jazykovou, obrazovou, ale též demonstrační (předvádění fyzických objektů) formu.94 Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy uvádí tyto druhy dezinformací: 

Pasivní dezinformace

Dezinformace, které vznikají záměrným zatajením, zadržením nebo zpožděním informací. 

Aktivní dezinformace

Dezinformace, které vznikají tvorbou nepravdivé informace, modifikací původní informace nebo jejího kontextu.95

3.3. Původce dezinformací Podle Emila Mlezivy je původcem dezinformací většinou instituce nebo společenský systém. Nejintenzivněji jich využívá zpravodajství, zejména válečné, uplatnění však najdou také v politice, publicistice, v propagandě nebo v reklamě.96

3.4. Způsoby tvoření dezinformací Emil Mleziva se ve své publikaci Encyklopedie lži, podvádění a klamání vyjadřuje o specifických způsobech dezinformace takto:

94


95

KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=base-list 96


34



Popírání skutečnosti

Původce přesvědčuje adresáta o neexistenci určité skutečnosti, o které adresát ví nebo má alespoň tušení. Skutečností zde často bývá nějaký děj, událost nebo situace. Původce je zpravidla totožný se subjektem, kterého se klamání týká. Původce sám „tvrdí, že něco neudělal, nespáchal, že něco neřekl, že si nevzpomíná, že o dané věci neví apod.“97 Protože lze negovat prakticky vše výrokem: to není pravda, to je omyl, považuje autor popírání za nejjednodušší způsob klamání. Kromě samotného popírání skutečnosti mohou být popírány také informace o ní, a to pravdivé i nepravdivé. V tomto případě hovoříme o modelu zdvojené lži: „opravdu jsem ti nelhal“98. Podle Emila Mlezivy platí, že tvrzení nahrazující popíranou skutečnost bývá samo nepravdivé. 

Vytváření fikcí (iluzí) skutečnosti

V moderní době mají masová média možnost mystifikovat neomezený počet lidí, a to díky technickým možnostem. Emil Mleziva v tomto způsobu klamání rozumí pouze případy, kdy záměr oklamat sleduje zvláštní cíl a objevuje se mimo vlastní projev. Klamání fikcemi zcela úspěšně realizují zprávy v masových médiích. Užívají tzv. novinářské kachny, které mají k realitě velmi daleko, nebo jsou s ní kvůli věrohodnosti lehce promíšené. V oblasti ideologie a politiky se můžeme setkat s velice promyšlenými a sugestivně podanými mystifikacemi, jejichž cílem je ovlivnit nazírání a postoje lidí a zároveň působit na jejich chování. 

Zastírání skutečnosti

Tento způsob klamání se mnoho neliší od zatajování a popírání skutečnosti. Je zde pouze navíc nutná činnost nebo alespoň verbální projevy, kterými by se dostatečně zastřela nebo znepřístupnila skutečnost, jejíž existenci adresát předpokládá nebo alespoň tuší. Se zastíráním skutečnosti se můžeme setkat v politice, ve veřejné zprávě a v obchodě, nejvíce však ve vojenské sféře v oblasti zpravodajských služeb či bojových střetnutích. 

Předstírání skutečnosti

97



35

Tento způsob klamání se vyskytuje společně se zastíráním skutečnosti v jediném aktu klamání. Určitá realita se předstírá a tím pádem se zastírá jiná realita.99 Ve Slovníku mediální komunikace nalezneme způsoby šíření dezinformací, které používali dezinformátoři v komunistickém Československu. Československé zpravodajské materiály využívaly těchto typů tvorby dezinformací: 

Falšování

Uvedení zcela nepravdivých informací. Tento způsob se využíval v případě, neměl-li protivník možnost ověření pravdivosti informací. 

Obehrávání

Uvedení částečně nepravdivých informací. Tento způsob tvorby se využíval v případech, kdy bylo třeba zavést snažení protivníka na jiný cíl. 

Využití opaku

Uvedení zcela pravdivých informací s předpokladem, že je protivník bude považovat za nepravdivé. Hlavními technikami dezinformování bylo: a) Zveličení (zlehčení) jevu b) Změna povahy nebo okolnosti jevu (např. času, místa) c) Úplná záměna jevu za jiný S tvorbou dezinformací také souviselo dodržování podmínek, které by měly zaručovat úspěšnost dezinformace. Ta musí vycházet z pravdivých pramenů, musí být přizpůsobena kulturnímu kontextu protivníka a musí se protivníkovi dostat více kanály. 100

3.5. Šíření dezinformací Ve zpravodajské činnosti je dezinformace jednou ze základních operativních metod. Jejím záměrem je ovlivnit činnost protivníka takovým způsobem, aby jednal ve prospěch příslušné

99



36

zpravodajské služby, přičemž se za protivníka může považovat například nepřátelská zpravodajská služba. Aby byla úspěšnost dezinformace větší, předává se mezi více na sobě nezávislými komunikačními kanály. Aby dezinformace dosáhla svého účinku, měla by obsahovat směs pravdivých a nepravdivých informací. Zpravodajské služby proto vytvářejí dezinformační kampaně tak, aby jejich základ tvořily pravdivé informace. Ty mají takovou povahu, že je adresáti považují za nepravdivé.101 Moderní dezinformační kampaň, která si klade za cíl oklamat veřejnost, obvykle nejprve publikuje „skandální“ materiál v méně známém médiu. Pokud je tato dezinformace úspěšná, efekt se kumuluje a materiál si přebírají další média.102

4.

Možnosti obrany proti dezinformacím

V moderní době je velice obtížné bránit se dezinformacím, které na nás denně působí zejména prostřednictvím masových médií. Jednou z hlavních příčin neschopnosti bránit se je snadné podléhávání vlivu okolí a s tím související neschopnost kritického myšlení. Jakým způsobem se tedy dezinformacím máme bránit? Jedním z podstatných nástrojů v obraně proti dezinformacím je podle mého názoru kritické myšlení. Denně se k nám nejen z médií dostává obrovský přísun informací. Jak si ale můžeme být jistí, že se jedná o pravdivé informace? Ve většině případů tuto jistotu nemáme a i přesto se informacemi necháváme snadno ovlivnit a věříme jim. Neměli bychom však hned podléhat prvnímu dojmu a obecnému mínění nebo se nechat zmást naléhavostí konkrétního sdělení. Měli bychom dané informace naopak přijímat s odstupem a na základě vlastních vědomostí a zkušeností si vytvořit svůj vlastní názor. Tento přístup k informacím je nedílnou součástí kritického myšlení. I přesto, že kritické myšlení není nic snadného, měli bychom se ho naučit a neustále rozvíjet, neboť se můžeme jeho prostřednictvím dezinformacím efektivně bránit. Kriticky myslící lidé totiž nepodléhají okolnímu vlivu tak snadno nebo mu nemusí podlehnout vůbec.

101

PEČENKA, M. Encyklopedie špionáže. 1. vyd. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901-5791-2. S. 123124. 102


37

4.1. Kritické myšlení Kritickým myšlením se zabývá František Koukolík ve své publikaci Základy stupidologie.103 Tento autor se při vysvětlování problematiky kritického myšlení opírá o Sumnera,104 který ve své knize doložil, že lidé uvažují způsobem, kterému se naučili od společnosti. Lidé neuvažují kriticky, ale sociocentricky. Sumner také upozorňuje, že školy neučí kritickému myšlení, ale využívají vrozené podléhání vlivu druhých lidí. František Koukolík vycházel ze Sumnera také proto, že podle jeho názoru nabízí jeden z nejlepších popisů kritiky a schopnosti kriticky myslet. Sumner uvádí, že „kritika je zkoumání a ověřování všech tvrzení, která jsou předkládána k přijetí.“105 Jedinci by při tomto procesu měli zjistit, zda dané tvrzení odpovídá nebo neodpovídá skutečnosti. „Kritické myšlení je jedinou zárukou, která nás chrání před klamy, podvody, pověrami a mylným chápáním jak sebe samých, tak světa kolem nás.“106 Pokud lidé kriticky myslí, jen tak něčemu neuvěří. Nenechají se ovlivnit ani svými nejhlubšími předsudky. Na dané jevy dlouho pohlížejí s odstupem a vykládají si je jen jako možné nebo pravděpodobné. Když se jim do rukou dostanou důkazy nějakého tvrzení, dokážou je pečlivě zvážit. „Předmětem kritického myšlení je proces myšlení.“107 František Koukolík uvádí, že musíme pokaždé, když o něčem uvažujeme, zkoumat a ověřovat předmět a cíl naší úvahy. Nutné je také zkoumat a ověřovat, jak byla položená otázka formulována, o jaký druh položené otázky se jedná a z jakých informačních zdrojů a fakt jsme vycházeli. Dále se musíme zajímat o to, jakým způsobem došlo ke sběru informací, jakou mají tyto informace kvalitu a jakým způsobem jsme využili myšlení a pojmů, které tuto úvahu umožnily. Musíme také zkoumat předpoklady pro užití daných pojmů a důsledky, které plynou z užití těchto předpokladů a pojmů, a dále také rámec, ve kterém uvažování proběhlo a z jakých proběhlo hledisek.108

103


(1840-1910) Americký sociolog a první profesor sociologie, autor známého konceptu etnocentrismu. 105

Sumner in KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. S. 63. 106



KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. S. 63-64.

38

Významnými osobami, které se zabývají kritickým myšlením, jsou Linda Elderová109 a Richard Paul.110 Podle nich je naše myšlení většinou zaujaté, zkreslené, neinformované a plné předsudků. Východiskem je pro nás kritické myšlení, které podle Paula a Elderové představuje umění analyzovat a vyhodnocovat své myšlení za účelem jeho vylepšení. Kritické myšlení si jedinec řídí sám, sám se v něm trénuje, sám jej pozoruje a sám jej upravuje.111 Richard Paul a Linda Elderová ve své publikaci uvádějí profil kriticky myslícího člověka: 

Pokládá si nezbytné otázky zformulované přesně a jasně



Získává a vyhodnocuje relevantní informace



Využívá teoretických poznatků, aby je efektivněji interpretoval



Přichází s velmi dobře odůvodněnými závěry a řešeními a testuje je proti relevantním kritériím a standardům



Myslí otevřeně v rámci alternativních způsobů myšlení



Poznává, vyhodnocuje a efektivně komunikuje s ostatními ohledně řešení komplexních problémů112

109

Ředitel výzkumu a profesního vývoje v centru kritického myšlení, zastává pozici v národním koncilu pro vynikání v kritickém myšlení. 110

Výchovný psycholog, významná osobnost v oblasti kritického myšlení.

111

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 2. 112

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 2. V originále: The Problem: Everyone thinks; it is our nature to do so. But much of our thinking, left to itself, is biased, distorted, partial, uninformed or down-right prejudiced. Yet the quality of our life and that of what we produce, make, or build depends precisely on the quality of our thought. Shoddy thinking is costly, both in money and in quality of life.Excellence in thought, however, must be systematically cultivated. A definition: Critical thinking is the art of analyzing and evaluating thinking with a view to improving it. The Result: A well cultivated critical thinker: raises vital questions and problems, formulating them clearly and precisely;gathers and assesses relevant information, using abstract ideas to interpret it effectively;comes to well-reasoned conclusions and solutions, testing them against relevant criteria and standards; thinks openmindedly within alternative systems of thought, recognizing and assessing, as need be, their assumptions, implications, and practical consequences; and communicates effectively with others in figuring out solutions to complex problems. Critical thinking is, in short, self-directed, self-disciplined, self-monitored, and self- corrective thinking. It requires rigorous standards of excellence and mindful command of their use. It entails effective

39

Richard Paul a Linda Elderová ve své publikaci uvádějí obecné intelektuální standardy, které se vztahují na kritické myšlení a které tito autoři aplikují ve své výuce kritického myšlení: 

Jasnost

Pokud je tvrzení nejasné, nedokážeme rozlišit, zda je přesné, nepřesné či relevantní. O daném problému nemůžeme prakticky nic říci, protože mu nerozumíme. Příkladem nejasného výroku může být otázka: Co je potřeba udělat ohledně vzdělávacího systému v Americe? Otázka je nejasná, neboť osoba, která otázku položila, nespecifikovala problém jasně a my tak tedy nedokážeme odpovědět. K lepšímu objasnění problematiky by nám v tomto případě mohly pomoci otázky typu: Můžete mi dát příklad? Můžete to vyjádřit nějak jinak? Můžete mi to znázornit? Můžete to trochu rozvést?113 S nejasnými výroky se denně setkáváme například v článcích všech novin, ve kterých mají nejasnou povahu zejména titulky. Nejasné jsou však také výroky politiků nebo účastníků nejrůznějších diskuzí. U těchto výroků často postrádáme jejich pravý smysl. Často nevíme, co tím chtěl autor říci. U nejasného výroku nemůžeme určit, do jaké míry je přesný nebo určitý. Příkladem může být článek na internetu, který na sebe upozorňuje titulkem „Michale Kurtiši, hlídej si ji! Hvězda StarDance Polívková se tiskne k hrudi dalšího fešáka“114 Téměř každý si po přečtení tohoto titulku jistě představí herečku Annu Polívkovou na tajné schůzce s cizím mužem. Po přečtení článku se však dozvíme, že Anna Polívková ztvární hlavní roli Evy v muzikálové komedii Adam a Eva. Oním „fešákem“ je pouze divadelní kolega, který má ztvárnit druhou hlavní roli, postavu Adama. Obdobným příkladem je titulek „Má snad

communiaction and problem solving abilities and a commitment to overcoming our native egocentrism and sociocentrism. 113

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 8. V originále: Universal intellectual standards are standards which should be applied to thinking to ensure its quality. To be learned they must be taught explicitly. The ultimate goal, then, is for these standards to become infused in the thinking of students, forming part of their inner voice, guiding them to reason better. Clarity:Could you elaborate further on that point? Could you express that point in another way? Could you give me an illustration? Could you give me an example?Clarity is a gateway standard. If a statement is unclear, we cannot determine whether it is accurate or relevant. In fact, we cannot tell anything about it because we don’t yet know what it is saying. For example, the question “What can be done about the education system in America?” is unclear. In order to adequately address the question, we would need to have a clearer understanding of what the person asking the question is considering the “problem” to be. A clearer question might be “What can educators do to ensure that students learn the skills and abilities which help them function successfully on the job and in their daily decisionmaking?” 114

Super.cz: Michale Kurtiši, hlídej si ji! Hvězda StarDance Polívková se tiskne k hrudi dalšího fešáka. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.super.cz/247711-michale-kurtisi-hlidej-si-ji-hvezdastardance-polivkova-se-tiskne-k-hrudi-dalsiho-fesaka.html

40

milence? Manželka Daniela Landy vyrazila na lyže s tímto mladíkem.“115 Po přečtení tohoto článku se dozvíme, že oním záhadným mladíkem byl jen lyžařský instruktor, který měl manželku Daniela Landy trénovat v lyžování. Je zřejmé, že titulky těchto článků byly vytvořeny tak, aby upoutaly co největší pozornost čtenářů a donutily je tak přečíst si celý článek. 

Přesnost

Fakt, že je výrok jasný, ještě neznamená, že musí být také přesný. Příkladem může být tvrzení: Většina psů váží přes tři sta liber. Toto tvrzení je nepřesné, protože nevíme, zda většina psů váží čtyři sta liber, nebo osm set liber. V tomto případě by nám mohly pomoci otázky typu: Je to vážně pravda? Jak to můžeme ověřit? Jak můžeme zjistit, že je to pravda?116 Dalším příkladem by mohl být titulek článku na internetu: „Domácí násilí se objevuje napříč společností.“117 V tomto případě je pojem společnost použit v obecném významu a chybí nám zde tedy konkrétnější vyjádření. 

Určitost

Snadno se může stát, že bude výrok jasný a přesný, ale nebude určitý. Příkladem může být tvrzení: Jan má nadváhu. V případě tohoto výroku nevíme, jak moc má Jan nadváhu, zda se jedná pouze o jedno kilo, nebo o deset kil. Zde nám mohou pomoci otázky typu: Můžete uvést nějaké další podrobnosti?118

115

Super.cz: Má snad milence? Manželka Daniela Landy vyrazila na lyže s tímto mladíkem. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.super.cz/247599-ma-snad-milence-manzelka-daniela-landyvyrazila-na-lyze-s-timto-mladikem.html 116

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 8. V originále: Accuracy:Is that really true? How could we check that? How could we find out if that is true? A statement can be clear but not accurate, as in “Most dogs are over 300 pounds in weight.” 117

Novinky.cz: Domácí násilí se objevuje napříč společností. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/327682-domaci-nasili-se-objevuje-napric-spolecnosti.html 118

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 8. V originále: Precision:Could you give me more details? Could you be more specific? A statement can be both clear and accurate, but not precise, as in „Jack is overweight.“ (We don´t know how overweight Jack is, one pound or 500 pounds.)

41

Dalším obdobným příkladem může být titulek článku, který se uvádí na internetu: „Automobilce Škoda loni klesl zisk.“119 Po přečtení tohoto výroku nemůžeme vědět, zda klesl zisk o dvě procenta, nebo o padesát procent. Dále také nevíme, zda klesl zisk oproti minulému roku, zda vše neinvestovali apod. 

Věcnost

I přesto, že je výrok jasný, přesný a určitý, nemusí být relevantní. Studenti si například často myslí, že míra úsilí, které vynaloží do studia, by se měla projevit ve známce samotné. Snaha studentů však často neodpovídá kvalitě učení a nezdařená zkouška je pak studenty komentována tím, že se s učením opravdu nadřeli. Tento komentář je však irelevantní, neboť je okrajový a netýká se jádra problému. V tomto případě nám mohou pomoci otázky typu: Jak to souvisí s danou otázkou? Jak se to týká dané problematiky?120 Příkladem může být komentář Miroslava Kalouska na adresu Pavla Plzáka. Pavel Plzák v souvislosti s vymezováním Tomia Okamury proti imigraci cizinců ze zemí mimo EU údajně prohlásil, že imigrační politiku chápe, ale veřejnost není takovéto sounáležitosti s cizinci nakloněna. Miroslav Kalousek toto tvrzení údajně okomentoval tím, že je Plzákův postoj ukázkou populismu, ve kterém nejde o ideje, ale o poklonkování hlasu ulice.121 

Hloubka

Výrok může být povrchní i přesto, že je jasný, přesný, určitý a věcný. Příkladem může být tvrzení, jehož cílem je odradit mladistvé od experimentování s drogami: „Jen řekněte ne!“ Aby však tomuto výroku mladiství porozuměli, musí znát kontext drogové problematiky. Musí vědět, co jsou drogy, jaké jsou jejich účinky, co je závislost a jaké jsou její důsledky, jakou taktiku používají dealeři apod. Zde můžeme použít otázky typu: Jakým způsobem se

119

Novinky.cz: Automobilce Škoda loni klesl zisk. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/330571-automobilce-skoda-loni-klesl-zisk.html 120

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 8. V originále: Relevance:How is that connected to the question? How does that bear on the issue? A statement can be clear, accurate, and precise, but not relevant to the question at issue. For example, students often think that the amount of effort they put into a course should be used in raising their grade in a course. Often, however, “effort” does not measure the quality of student learning, and when that is so, effort is irrelevant to their appropriate grade. 121

Novinky.cz: Banální novela se ve Sněmovně zvrtla v diskusi o xenofobii. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/330818-banalni-novela-se-ve-snemovne-zvrtla-v-diskusi-oxenofobii.html

42

zabýváte těmi nejpodstatnějšími činiteli? Jakým způsobem řeší vaše odpověď komplikovanost otázky?122 Obdobným příkladem může být nápis na krabičkách od cigaret „Kouření škodí zdraví“. V případě tohoto výroku lidé také musejí znát kontext – musí vědět, že je kouření škodlivé, že jim hrozí onemocnění rakovinou apod. Příkladem může být v podstatě veškeré moralizování tohoto typu, jehož cílem je nějakým způsobem napravovat. 

Šířka

Může se také stát, že bude výrok jasný, přesný, určitý, věcný a dostatečně hluboký, ale bude postrádat šířku. Ta může být porušena u jednostranných vědeckých, filosofických, stranických či religiózních argumentací. Jako příklad může sloužit hádka mezi konzervativní a liberální stranou, která jde hluboko do problému, avšak pochopení má pouze pro jednu stranu. V tomto případě bychom měli zvážit další pohled na věc. Můžeme si například klást otázky typu: Je zde i jiný způsob, jak nahlížet na tuto otázku? Jak by to vypadalo z jiného pohledu?123 Dalším příkladem může být otázka existence Boha z pohledu různých náboženství nebo otázka interrupce z pohledu společností s odlišnou mentalitou. 

Logika

Naše myšlení je řada myšlenek seřazených v nějakém sledu. Když se kombinace těchto myšlenek vzájemně doplňují a dávají smysl, myšlení je „logické“. Když se však tyto

122

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 9. V originále: Depth: How does your answer address the complexities in the question? How are you taking into account the problems in the question? Are you dealing with the most signifiant factors? A statement can be clear, accurate, precise, and relevant, but superficial (that is, lack depth). For example, the statement “Just Say No”, which is often used to discourage children and teens from using drugs, is clear, accurate, precise, and relevant. Nevertheless, it lacks depth because it treats an extremely complex issue, the pervasive problem of drug use among young people, superficially. It fails to deal with the complexities of the issue. 123

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 9. V originále: Breadth: Do we need to consider another point of view? Is there another way to look at this question? What would this look like from a conservative standpoint? What would this look like from the point of view of…? A line of reasoning may be clear, accurate, precise, relevant, and deep, but lack breadth (as in an argument from either the conservative or liberal standpoints which gets deeply into an issue, but only recognizes the insights of one side of the question).

43

kombinace myšlenek nedoplňují nebo si vzájemně odporují, myšlení je nelogické. V tomto případě bychom si měli klást otázky: Opravdu to dává smysl? Opravdu to souvisí s tím, co jste řekl před chvílí? Jak to spolu souvisí? Předtím jste tvrdil tamto a nyní říkáte toto, nechápu, jak mohou být obě tvrzení pravdivá.124 Při zkoumání jakéhokoliv tvrzení bychom si měli klást otázky, které se týkají jeho logiky. Na základě těchto otázek pak můžeme zjistit, zda konkrétní tvrzení vyplývá z dalšího tvrzení, zda mezi nimi nedochází k vnitřnímu rozporu či zda má konkrétní výrok vůbec nějaký smysl. Příkladem může být tvrzení Víta Bárty, který prohlásil, že „v žádném případě společnost ABL nebrala politické objednávky a nediskreditovala politiky.“125 Bárta ale zároveň naznačil, že se na sledování mohli podílet detektivní subdodavatelé ABL, čímž si protiřečí. František Koukolík ve své publikaci uvádí hlavní rozdíly mezi kritickým a nekritickým myšlením v doménách znalostí, druhu a strategie myšlení, přičemž vychází z internetového zdroje www.usask.ca126 a používá zde mírné úpravy: 

Kritické myšlení

Pro kriticky myslící jedince je charakteristická značná šířka a hloubka znalostí. Tyto znalosti jsou interdisciplinární a jedinci o nich přemýšlí. Co se týče způsobu myšlení, myslí tito lidé racionálně a snaží se naučit, jakým způsobem se mají učit. Tito jedinci mají náhled, používají originální prameny a větší počet referenčních souřadnic. Jejich myšlenková strategie spočívá ve vyhýbání se uzavřenosti. Jedinci zkoumají a vyšetřují, opravdově se tážou, jsou aktivní, spolupracující a užívají přesný jazyk. 

Nekritické myšlení

124

ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5. S. 9. V originále: Logic: Does this really make sense? Does that follow from what you said? How does that follow? Before you implied this and now you are saying that, I don’t see how both can be true. When we think, we bring a variety of thoughts together into some order. When the combination of thoughts are mutually supporting and make sense in combination, the thinking is “logical.” When the combination is not mutually supporting, is contradictory in some sense, or does not “make sense,” the combination is “not logical.” 125

Lidovky.cz: Bárta si protiřečí: Politické úkoly jsme nebrali. Náš detektiv jisté úkoly měl. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/barta-si-protireci-politicke-ukoly-jsme-nebrali-nasdetektiv-jiste-ukoly-mel-1wd-/ 126

Oficiální webová stránka Univerzity v Saskatchewanu (kanadská provincie).

44

Znalosti nekriticky myslících jedinců jsou užší, černobílé, ulpívají na povrchu a jsou monodisciplinární. Získané informace jsou na vlastním přemýšlení spíše nezávislé. Způsob myšlení těchto jedinců je iracionální a inkonzistentní, jedinci se snaží naučit, co se učit, užívají druhotné prameny, nemají náhled a užívají jedny nebo omezené referenční souřadnice. Co se týče myšlenkové strategie, snaží se o uzavřený systém, netážou se, popřípadě mechanicky pochybují. Jsou emotivní, pasivní, vyhýbaví, autoritativní a užívají vágní jazyk.127

4.2. Obrana proti klamání Emil Mleziva se zabývá v závěru své knihy Encyklopedie lži, podvádění a klamání obranou proti klamání. Jelikož se dezinformace považují za jeden z možných způsobů klamání, jistě můžeme možnosti obrany, které Emil Mleziva uvádí, využít. Podle tohoto autora je nejprve nutné zdůraznit, že je k oklamání třeba vždy dvou stran. „Na světě může být jen tolik lhářů, kolik obelhaných, tolik podvodníků, kolik podvedených.“128 Tato vzájemnost však platí jen v případě úspěšného klamání. Aby mohl původce klamání úspěšně klamat, musí si najít vhodného adresáta. Takového, který se jím oklamat dá.129

4.2.1.

Postupy v případové obraně proti klamání

Emil Mleziva ve své publikaci dále uvádí několik vzorových a ilustračních postupů, které nám mohou ukázat, jak se proti konkrétnímu klamání bránit. U některých uvedených postupů není možné využití jednotlivcem, neboť přesahují jeho možnosti. Aplikace těchto postupů je však reálná u institucí a společenských systémů, které jsou pro jejich využití personálně i materiálně vybaveny. Postupy, které Emil Mleziva uvádí, jsou tyto: 1. Vyhodnocení informací Pokud chceme zjistit, zda se jedná o klamání, měli bychom k informacím přistupovat kriticky. Při samotném posuzování informací bychom také měli přihlížet k okolnostem jejich vzniku a prezentace. Postup vyhodnocení informací zahrnuje:

127




45

a) Posouzení významnosti informací z hlediska možného klamání b) Kritické posouzení informací podle způsobu jejich prezentace c) Úvahu o záměru klamat s ohledem na druh a obsah informací d) Posouzení pravděpodobnosti klamání s ohledem na charakter informací e) Ověření, zda chce původce skutečně informacemi klamat, zda se tedy nejedná o omyl, chybný výklad nebo nedorozumění130 Jistým návodem ke kritickému přístupu k informacím mohou být webové stránky www.kritickemysleni.cz. Ty jsou určeny především pro učitele na všech stupních škol, jistě je však podle mého názoru může efektivně využít i široká veřejnost. Webové stránky jsou součástí vzdělávacího programu „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“. V rámci tohoto programu jsou prostřednictvím webových stránek učitelům nabízeny celoroční kursy kritického myšlení, letní školy kritického myšlení, časopis Kritické listy, členství v Informační a nabídkové síti KM, různé lekce a konzultační podpora. Učitelé zde mají také možnost získat certifikát a zúčastnit se různých projektů. Na webových stránkách jsou dále přístupné materiály týkající se kritického myšlení, a to především ukázkové lekce s metodami kritického myšlení. Ty mohou využít nejen učitelé, ale také rodiče a ostatní zájemci, kteří považují rozvoj kritického myšlení za nezbytný. Na webových stránkách je také přístupný časopis Kritické listy, který se věnuje rozvoji kritického myšlení, čtenářské gramotnosti a psaní ve školách. Zájemci si tento časopis mohou předplatit, objednat si jeho starší čísla nebo si je přečíst v archivu. Na webových stránkách jsem se dočetla, že se časopis Kritické listy momentálně přestává vydávat a vyjednává se s novým vydavatelem. Přesto jsou zde zatím k dispozici alespoň starší čísla časopisu, která se dají jistě také efektivně využít.131 2. Analýza klamných informací Neměli bychom analyzovat pouze samotné informace, ale také skutečnosti související s jejich záměrem klamat. Podle Emila Mlezivy je žádoucí znát: a) Kdo je původcem informace, zda je autor totožný s inspirátorem informace, zda došlo ke zpracování informace na něčí žádost nebo příkaz, zda a proč původce informace nechce odkrýt svou totožnost a zda existuje nějaký vztah mezi původcem a adresátem klamné informace, ze kterého by mohl mít původce nějaké výhody

130


KritickeMysleni.cz. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://kritickemysleni.cz/aktuality.php

46

b) Na základě jakého podnětu a cíle došlo ke zpracování informace a co všechno se konkrétní klamnou informací sleduje c) Koho má informace poškodit a komu může naopak prospět d) Jakým způsobem byla informace prezentována, zda se jednalo o osobní sdělení nebo rozšíření mezi více adresáty, zda byla informace publikována, nabídnuta, propagována nebo sdělena jako důvěrná e) Při jaké příležitosti nebo v jaké souvislosti došlo k uvedení informace, jaký byl konkrétní čas pro zvolení její prezentace a proč a jaký je vztah informace k ostatním informacím obdobného druhu, zda tyto informace potvrzuje, vykládá, hodnotí nebo kritizuje f)

Jaký komunikační kanál byl využit pro prezentaci zprávy, zda se jednalo o ústní nebo písemné podání, jaká byla sdělovací technika a počítačové sítě

Následující body se již týkají samotné informace: g) O jaký druh informace se jedná, zda jde o prosté sdělení nebo zda tato informace tendenčně interpretuje a hodnotí fakta h) Zda je to jednorázová nebo opakovaná informace, tatáž nebo změněná i)

Zda a jaké zvláštní znaky informace vykazuje, v čem se liší od podobných informací a jaké jsou její zjevné znaky

j)

Jakým způsobem je informace stylizována. Zda je jasná a srozumitelná, zda má vnitřní logiku nebo v jejich jednotlivých částech dochází k rozporu

k) Zda má informace tendenci prokazovat sama svou pravdivost a zda uvádí zvlášť nápadně argumenty, které by jí zajistily věrohodnost l)

Jaká je vnější forma zprávy – gramatika, stylistika, rejstřík výrazů, grafické zpracování apod.

m) Jaký je vlastní obsah informace a v jakém poměru je ke skutečnosti a k ostatním zprávám o této skutečnosti 3. Analýza chování Subjekt se v souvislosti s klamáním může chovat buď záměrně, nebo bezděčně. Podle toho existují rozdílné možnosti rozpoznání klamného chování a následná obrana proti němu. Abychom však mohli říci, že projevy chování opravdu znamenají klamání, musíme mít značné zkušenosti a samozřejmě také pozorovací talent. Uvedené projevy chování samy o sobě totiž nemusí jednoznačně znamenat, že původce klame. a) Záměrné chování 47

Projevuje se mimo jiné tím, že dochází ke změně nebo k zatajování totožnosti původce. Ten se vydává za jinou nebo neznámou osobu tím, že změní svůj vnější vzhled, maskuje se, dochází u něho k různým kosmetickým úpravám nebo k použití různých prostředků, například k použití brýlí, paruky, falešného vousu apod. Původce může předstírat stáří, invaliditu, zjevné choroby, příslušnost k určité společenské vrstvě nebo kategorii, dále může neoprávněně používat uniformy, distinkce a řády, může zneužívat převleků k trestné činnosti apod. Původce může vystupovat suverénně, chovat se „hochštaplersky“, čímž má vzbudit dojem významného společenského postavení, dochází u něho k vnějšímu přetvařování – usmívá se a využívá přátelská gesta, jimiž si chce získat sympatie druhých. Může také předstírat emoce, například zájem, soucit, nadšení, radost nebo naopak odpor, rozhořčení, zlobu nebo pohrdání. Provádí gesta a pohyby těla, která mají odvést pozornost, využívá triky iluzionistů, falešných hráčů nebo kapesních zlodějů. b) Bezděčné (nezáměrné) chování Svým vnějším chováním může klamající prozradit své skutečné záměry, a to především pozorovateli, který je zkušený a vnímavý. Tento pozorovatel pak může přijít na původcův záměr něco zatajit, zastřít či zkreslit skutečnost a tím pádem oklamat. Původce může v průběhu klamání projevovat emoce jako například napětí, vzrušení nebo strach. Tyto emoce se pak mohou odrazit na jeho vnějším chování. Nejtypičtější projevy emocí můžeme najít v řeči (tempo, pauzy, přeříkávání), v hlasu (hloubka, výška, změněná modulace), ve fyziologických znacích (rychlost dýchání, pocení, polykání, zblednutí, zčervenání, rozšíření očních panenek), v nekontrolované mimice (výraz v obličeji a jeho proměny) nebo v tělesných pohybech (gesta rukama, hlavou, trupem, změny polohy těla, bezděčné úpravy vlasů a šatů).132 Zkušenosti s projevy chování, které implikuje klamání, by měli podle mého názoru předávat již rodiče svým dětem prostřednictvím své výchovy. Rodiče by měli vést své děti k tomu, že nemohou věřit všemu, co v televizi uvidí, co uslyší v rádiu nebo co si přečtou v novinách. Jako typický příklad pak mohou uvést například reklamu, jejímž záměrem je oslovit co největší počet potencionálních zájemců, často prostřednictvím klamání. Výchova v rodině pak může být podporována výchovou ve škole a naopak. Vzhledem k velkému dennímu přísunu informací by mělo být v rámci mediální výchovy do výuky zahrnuto kritické myšlení, které by dětem jistě pomohlo v obraně proti klamání. Žáci by se měli dozvědět, co je kritické

132


48

myšlení, jak ho rozvíjet apod. Poznatky a zkušenosti ze školy pak mohou žáci také předávat svým rodičům. Klamání se však můžeme bránit i prostřednictvím vlastní iniciativy. Využít můžeme například webové stránky www.mediapodlupou.cz, které jsou součástí projektu „Zvyšování mediální gramotnosti v České republice“. Cílem tohoto projektu je zvýšit znalosti veřejnosti o médiích, dosáhnout většího kritického myšlení veřejnosti při užívání médií a dosáhnout toho, aby veřejnost rozpoznala manipulativní techniky na internetu a v reklamě obecně. V minulém roce byly v rámci projektu bezplatně uspořádány semináře a praktické workshopy pro veřejnost. Ty proběhly celkem ve čtyřech regionech České republiky. Semináře s názvem „Co s námi dělají média“, který se konal v Liberci, jsem se osobně zúčastnila. Vedl jej PhDr. Petr Vybíral, Ph. D.,133Mgr. Markéta Škodová, Ph. D.134 a Mgr. Radim Wolák.135 Programem semináře byla například mediální výchova v rodině, vliv médií na kvalitu života nebo pravidla bezpečného používání médií. Každý účastník semináře pak obdržel „Osvědčení o účasti na semináři Co s námi dělají média“. V současné době projekt prezenčně neprobíhá. Zájemci však mohou využít internetové publikace a e-learningové aplikace dostupné na webových stránkách projektu a získat tak certifikát o úspěšném absolvování kurzu. E-learning obsahuje šest různých tematických sekcí, přičemž každá zahrnuje učební text. Na konci každé sekce následuje test s deseti otázkami. Pokud zájemce splní všech šest testů alespoň na 80%, získá certifikát.136 4. Techniky zjišťování klamání Tyto techniky používají především instituce, jako jsou například vyšetřovací orgány, podniky apod. Využívají přitom zvláštních postupů, při kterých aplikují již vyzkoušené metody, a používají prostředky vyvinuté k účelu odhalit klamání. Technikami, které jsou zaměřeny na

133

Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oboru český jazyk a literatura společenské vědy. Vyučuje a zaměřuje se na morfologii, zvukovou stránku jazyka, otázky spisovného a nespisovného jazyka a sociolingvistiku. Od roku 2004 externě pracuje ve Zpravodajství České televize, kde se zaměřuje na mluvené texty. 134

Absolventka mediálních studií na FSV UK. Několik let pracovala jako analytička v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. Zabývá se tématy, jako je veřejné mínění, veřejná sféra a politická komunikace. 135

Působí na katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK a v Centru pro mediální studia (CEMES). Odborně se soustředí především na problematiku mediální gramotnosti a mediální výchovy. Pořádá vzdělávací akce pro učitele základních i středních škol a podílí se na tvorbě metodických materiálů určených pro podporu zavádění mediální tematiky do výuky. 136

Mediapodlupou.cz: Zvyšování mediální gramotnosti v ČR. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.mediapodlupou.cz/

49

subjekty, bývají například verdikátory, detektory lži, psychologické testy a grafologie. Do technik zaměřených na objekty bychom zařadili různé odposlouchávací a zaznamenávací zařízení, používání značek, šifer a skrytých znamení k ověřování pravosti různých předmětů, dále chemickofyzikální zkoušky umožňující spolehlivé určení materiálu použitého u sporných předmětů nebo antivirové programy sloužící k obraně proti podvodným účelům. Podle uvedených technik se zjišťuje, zda určitý subjekt klame či neklame. U žádné z nich však není spolehlivost nikdy stoprocentní.137 Jednou z institucí, kterou bychom mohli při zjišťování klamání využít, je například převážně dobrovolnický a zcela neziskový projekt Demagog.cz. Na činnosti tohoto projektu se podílí několik dobrovolných stážistů, kterými jsou především studenti Masarykovy univerzity v Brně a dále studenti jiných českých či slovenských vysokých škol. Pokud bychom se chtěli přesvědčit, zda byl nějaký výrok konkrétního politika pravdivý, nepravdivý, zavádějící nebo neověřitelný, můžeme navštívit webové stránky www.demagog.cz. Lidé, kteří na tomto projektu pracují, sledují ověřitelná tvrzení politiků postavená na faktech v různých podobách. Těmito fakty mohou být například numerické informace, minulé činy konkrétní osoby nebo historické události. Pro hodnocení výroků jsou zvoleny čtyři základní kategorie: nepravda (konkrétní výrok nelze potvrdit žádným dostupným zdrojem nebo tento výrok není v souladu s veřejně dostupnými čísly či informacemi o dané skutečnosti), pravda (použití správné informace ve správném kontextu), zavádějící (konkrétní výrok je použit v nepravdivém nebo neúplném kontextu, je překrucován apod.) a neověřitelné (nelze najít zdroj tvrzení nebo jej nelze na základě informací potvrdit či vyvrátit). Každé publikované odůvodnění konkrétního výroku pak prochází autonomní dvojstupňovou kontrolou, kde se kontroluje faktická a metodologická přesnost, správnost a celková logika výroku. Cílem projektu Demagog.cz je upozorňovat na množství faktických chyb, které zazní v množině takových výroků, které pracovníci projektu hodnotí.138 Jako příklad uvádím výrok Miroslava Kalouska, který zazněl v televizním pořadu Otázky Václava Moravce 2. září 2012: „Jedna z těch věcí, které měla vláda a má ve svém programovém prohlášení, je samozřejmě úspora mzdových objemů ve veřejné správě, ve státní správě, v případě, v případě státu a během jejího funkčního období skutečně o 20 % oproti autonomnímu vývoji.“139 Tento výrok je hodnocen jako nepravdivý,

137


Demagog.cz: Factcheck politických diskusí. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://demagog.cz/ 139

Demagog.cz: Factcheck politických diskusí - Miroslav Kalousek. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://demagog.cz/

50

neboť se v programovém prohlášení vlády počítalo se snížením objemu mezd státní správy pouze o 10%. Následně je na webových stránkách ocitován úryvek z programového prohlášení vlády: "…Vláda sníží objem mezd v organizačních složkách státu a v příspěvkových organizacích příští rok nejméně o desetinu s výjimkou pedagogických pracovníků. To neznamená automatický pokles platů. Vláda přenechá v kompetenci jednotlivých ministrů, zda půjde o úsporu vzniklou snížením mezd, propouštěním nebo kombinací. Další tři roky se objem mzdových prostředků nezvýší, což bude představovat tlak na růst efektivity státní správy. Důsledné šetření v rámci zbylých provozních výdajů organizačních složek státu a příspěvkových organizací povede příští rok k jejich snížení minimálně o 10 %. "140 5. Reakce adresáta na klamání Pokud adresát ví, že je klamán, popřípadě také kým a z jakého důvodu, může podle Emila Mlezivy v reakci na klamání použít některý z následujících postupů: a) Taktický postup Adresát musí nejprve uvážit případné možnosti a podle nich pak může reagovat. Jednou z možných reakcí je, že nepodnikne vůbec nic, neboť pro něho klamání nemá závažný význam a nestojí o vyvolávání konfliktu s původcem, se kterým má dobré vztahy. Dalším důvodem nečinnosti adresáta může být fakt, že nechce u původce klamání vyprovokovat jednání, které by mělo mnohem horší důsledky než samotné klamání. Taktickým postupem může být také navázání přímého kontaktu s původcem, přičemž se ho adresát snaží odlákat od dalšího klamání. Může mu také přitom pohrozit protiakcemi nebo navrhnout otevřenou hru. Další možností taktického postupu je nepřijmout žádné další klamání, například dezinformace nebo opakované lži, sledovat původcovo chování a neprozradit mu přitom, že o klamání ví. Díky tomuto postupu pak adresát může dosáhnout cenných informací o tom, co má původce v plánu, a následně tyto informace použít v případném usvědčení. Adresát si také může vyměnit s původcem role, a to vyprovokováním situace, ve které může zjistit jeho tendence ke klamání. b) Aktivita adresáta v obraně proti klamání Aby oběť klamání zabránila pokračování nebo opakování klamání, může se bránit tak, že zabrání dalšímu podvádění, šizení, okrádání, zrazování apod. konkrétními kroky. Adresát

140

Demagog.cz: Factcheck politických diskusí - Miroslav Kalousek. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://demagog.cz/

51

může o původcově jednání informovat své přátele, známé, případně širší veřejnost, a odvrátit přes ně původcovo další klamání. V neposlední řadě může původcovi pohrozit odvetou, případně žalobou.141 Co se týče reklamy, může adresát využít webové stránky Rady pro reklamu, www.rpr.cz. Zde má možnost vyplnit formulář pro stížnosti, a to například v případě, že je přesvědčený o klamavosti reklamy. Stížnosti mohou podávat jakékoliv fyzické či právnické osoby, státní či jiné orgány. Rada pro reklamu je nestátní a nezisková organizace, která se zabývá posuzováním stížností na reklamu v tisku, na internetu, v rozhlasovém a televizním vysílání aj. Své rozhodnutí pak vydává formou doporučení. Pokuty či jiné sankce udělovat nemůže. Snahou této organizace je zajišťovat a prosazovat na území České republiky čestnou, legální, pravdivou a decentní reklamu. Na webových stránkách jsou také dostupné konkrétní kauzy, které byly Arbitrážní komisí Rady pro reklamu řešeny. V jedné z nich si například soukromá osoba stěžovala na reklamu na džus. Stěžovatelka byla v tomto případě přesvědčena o klamavosti reklamy. Podle ní totiž reklama tvrdí, že na výrobu jedné krabice džusu bylo potřeba obrovské množství pomerančů, což je zavádějící. Členové nezávislé Arbitrážní komise však tuto stížnost neuznali. Podle nich totiž spotřebitel nebyl poškozen klamavým tvrzením.142 c) Odveta za klamání Odveta může mít různou motivaci dvojího druhu. Buď má přímým zásahem dosáhnout toho, aby původce upustil od dalšího klamání, kterým je jeho oběť morálně či materiálně poškozována, nebo má dosáhnout vyrovnání ztráty původcem – jde o to, aby původce vynahradil škody, které adresátovi způsobil svým klamáním. Co se týče způsobu provedení odvety, může ji adresát uskutečnit stejným způsobem, jakým byl klamán, nebo způsobem jiným, který je více či méně přiměřený původcově způsobu klamání. Odveta je přitom spíše otevřeným aktem, nemívá formu klamání.143

141


Rada pro reklamu. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.rpr.cz/cz/index.php

143


52

5.

Závěr Když jsem začínala psát tuto práci, rozhodně by mě nikdy nenapadlo, že by

dezinformace mohly být tak širokým tématem. Čím hlouběji jsem se však do této problematiky dostávala, tím více mi docházelo, o jak složité a obsáhlé téma se jedná. Dezinformace jsou jedním ze způsobů klamání, který v dnešní době podle mého názoru velmi efektivně působí na každého z nás. Má vůbec veřejnost alespoň minimální ponětí o existenci dezinformací? Ví veřejnost, že podléhá každý den nejrůznějším způsobům klamání? S dezinformacemi se setkáváme téměř denně, ať už prostřednictvím masových médií nebo během přímého kontaktu s ostatními lidmi. Každý den přijímáme obrovský přísun informací a každý den podléháme jejich vlivům, které působí na náš život, i když si to ve většině případů vůbec neuvědomujeme. V teoretické části práce jsem vysvětlila základní pojmy, které s dezinformací souvisí, a to klamání, propagandu, fámu, manipulaci a informaci. Pojmu dezinformace jsem věnovala větší pozornost, neboť je hlavním tématem práce. Kromě samotné definice dezinformace jsem se zaměřila na druhy, možné původce, způsoby tvoření a šíření dezinformací. Pojmy jsem vymezila a vysvětlila prostřednictvím definic autorů, kteří se touto problematikou zabývají, a to v kontextu prostředků mediální manipulace. V teoretické části jsem také uvedla konkrétní příklad možného ovlivňování lidí prostřednictvím médií. Při psaní této části práce jsem zjistila, že se dá k manipulaci využít těch nejrůznějších prostředků a metod. Každý den se najde někdo, kdo by chtěl dosáhnout svého záměru, a neváhá při tom využít nejrůznější způsoby manipulace. Proto jsem se ve druhé části práce zaměřila na možnosti obrany proti dezinformacím. Když si konečně uvědomíme, že jsme vystaveni negativnímu vlivu dezinformací, měli bychom také vědět, jak se proti nim bránit. Vše ovšem záleží pouze na nás, na našem přístupu k informacím, který by měl být především kritický. V této části práce jsem se nejprve věnovala kritickému myšlení, které považuji za jednu z nejúčinnějších metod obrany proti dezinformacím. V dnešní společnosti by ho měl rozvíjet každý. Ve školách by se kritické myšlení mělo stát předmětem výuky a jako budoucí učitelka o to budu usilovat. Právě děti a mládež jsou totiž podle mého názoru nesnadnějším cílem klamání. Ve velké míře to jsou však i dospělí, zejména pokročilejšího věku. Proto by také oni měli ke všem informacím přistupovat kriticky. V rámci kritického myšlení vycházím především z Lindy Elderové a Richarda Paula, kteří se považují za významné osobnosti v této oblasti. V práci popisuji profil kriticky myslícího člověka a vysvětluji obecné intelektuální standardy, které se vztahují na kritické myšlení a které tito autoři aplikují ve své výuce kritického myšlení. Tyto standardy 53

také doplňuji o konkrétní příklady možné manipulace vybrané především z médií. Tyto příklady by měly ukázat, že na nás klamání působí opravdu ze všech stran a v těch nejrůznějších případech a dokáže nás snadno ovlivnit. Uvádím také hlavní rozdíly mezi kritickým a nekritickým myšlením v doménách znalostí, druhu a strategie myšlení podle Františka Koukolíka. Závěr této části práce věnuji obraně proti klamání, přičemž popisuji postupy v případové obraně proti klamání. Uvádím zde také možnosti obrany, které může využít široká veřejnost. Jedná se o webové stránky, které by mohly pomoci každému, kdo by se chtěl proti dezinformacím nějakým způsobem bránit. Uvádím například www.kritickemysleni.cz, kde jsou přístupné materiály týkající se kritického myšlení. Dále zmiňuji webové stránky www.mediapodlupou.cz, na kterých jsou dostupné internetové publikace a e-learningové aplikace a zájemci zde mají možnost získat certifikát o úspěšném absolvování kurzu. Zmiňuji se také o možnosti využití webových stránek www.demagog.cz, kde jsou posuzována ověřitelná tvrzení politiků z hlediska pravdivosti, a webové stránky www.rpr.cz umožňující vyplnit formulář pro stížnosti ohledně reklamy. Zdůrazňuji také výchovu v rodině a ve škole. Jak rodiče, tak i učitelé by měli předávat nejen svým dětem své zkušenosti s projevy chování, které implikují klamání. Součástí obrany proti dezinformacím by měl být v neposlední řadě také společenský tlak proti odhalenému lhaní, neseriozní práci novinářů, politiků aj. a veřejný odsudek. Díky ignoraci společnosti totiž mohou nejen média lhát, aniž by za to nesla nějaké větší následky. Cílem bakalářské práce bylo především upozornit na to, že většina informací, které denně přijímáme, nemusí být pravdivá. Ve velké míře se může jednat o dezinformace, které jsou však vytvořeny tak, aby působily pravdivě. Každé sdělení bychom proto měli kriticky zvážit a mít na vědomí, že může skrývat plno záměrů, ať už dobrých, nebo špatných. Doufám, že se mi podařilo tento cíl splnit a minimálně čtenáři této práce nebudou již každou informaci přijímat automaticky a ukvapeně, ale s vědomím, že by se mohlo jednat o dezinformaci.

54

6.

Seznam použité literatury

Tištěné zdroje 1. MLEZIVA, E. Encyklopedie lži, podvádění a klamání: s příklady a obrana proti nim. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-702-1391-4. 2. VYBÍRAL, Z. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-717-8812-0. 3. BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. ISBN 8085947-67-6. 4. REIFOVÁ, I., aj. Slovník mediální komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80717-8926-7. 5. IŁOWIECKI, M., ŽANTOVSKÝ P. Manipulace v médiích. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-50-1. 6. BITTMAN, L. Mezinárodní dezinformace a černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0843-6. 7. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Základy stupidologie. Život s deprivanty II. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-726-2089-4. 8. KAPFERER, J. N. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. ISBN 80-208-0262-2. 9. JANEČEK, P. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy: současné pověsti a fámy v České republice. 1. vyd. Praha: Plot, 2006. ISBN 80-865-2374-8. 10. VERNER, P. Propaganda a manipulace. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. ISBN 978-80-7452-015-0. 11. KLAPETEK, M. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2652-6. 12. MLEZIVA, E. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-868-9812-1.

55

13. PEČENKA, M. Encyklopedie špionáže. 1. vyd. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901-57912. 14. POŽÁR, J. Informační bezpečnost. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-868-9838-5. 15. CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. 16. BLAŽEK, B. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 80-858-5011-7. 17. POSTMAN, N. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., opr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-802-0422-064. 18. ELDER, L., PAUL, R. The miniature guide to critical thinking. 4. vyd. Dillon Beach, Calif.: Foundation for Critical Thinking, 2006. ISBN 09-445-8310-5.

Internetové zdroje 1. IDNES: Píše nám místopředseda Dumy, ať zabereme část Ukrajiny, tvrdí Poláci. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zironovskij-vyzvalpolsko-k-prerozdeleni-ukrajiny-fym/zahranicni.aspx?c=A140324_090704_zahranicni_ert 2. Novinky.cz: Pomozte nám rozdělit Ukrajinu, žádá Polsko dopis z ruské Dumy. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zironovskij-vyzvalpolsko-k-prerozdeleni-ukrajiny-fym/zahranicni.aspx?c=A140324_090704_zahranicni_ert 3. Britské listy: Žirinovskij není "mistopředseda ruské Dumy", IDnes píše nesmysly. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/72671.html 4. TDKIV: Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/Slovnik/ 5. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=base-list 6. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=base-list

56

7. Super.cz: Michale Kurtiši, hlídej si ji! Hvězda StarDance Polívková se tiskne k hrudi dalšího fešáka. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.super.cz/247711michale-kurtisi-hlidej-si-ji-hvezda-stardance-polivkova-se-tiskne-k-hrudi-dalsihofesaka.html 8. Super.cz: Má snad milence? Manželka Daniela Landy vyrazila na lyže s tímto mladíkem. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.super.cz/247599-masnad-milence-manzelka-daniela-landy-vyrazila-na-lyze-s-timto-mladikem.html 9. Novinky.cz: Domácí násilí se objevuje napříč společností. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/327682-domaci-nasili-seobjevuje-napric-spolecnosti.html 10. Novinky.cz: Automobilce Škoda loni klesl zisk. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/330571-automobilce-skoda-loni-klesl-zisk.html 11. Novinky.cz: Banální novela se ve Sněmovně zvrtla v diskusi o xenofobii. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/330818-banalni-novela-seve-snemovne-zvrtla-v-diskusi-o-xenofobii.html 12. Lidovky.cz: Bárta si protiřečí: Politické úkoly jsme nebrali. Náš detektiv jisté úkoly měl. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/barta-si-protirecipoliticke-ukoly-jsme-nebrali-nas-detektiv-jiste-ukoly-mel-1wd-/ 13. KritickeMysleni.cz. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://kritickemysleni.cz/aktuality.php 14. Mediapodlupou.cz: Zvyšování mediální gramotnosti v ČR. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.mediapodlupou.cz/ 15. Demagog.cz: Factcheck politických diskusí. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://demagog.cz/ 16. Demagog.cz: Factcheck politických diskusí - Miroslav Kalousek. [online]. [cit. 201404-01]. Dostupné z: http://demagog.cz/ 17. Rada pro reklamu. [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.rpr.cz/cz/index.php

57

DEZINFORMACE V MÉDIÍCH

Recommend Documents