Denní tichá chvíle prosinec 2006 – prosinec 2007
(motto plzenˇske´ diece´ze pro rok 2007)
1
Jak prozˇ´ıt „dennı´ tichou chvı´li“? V pru˚beˇhu deˇjin cı´rkve se vytvorˇila rˇada zpu˚sobu˚, jak ve´st osobnı´ modlitbu a jak ve´st rozjı´ma´nı´. Sv. Terezie z Avily na´m da´va´ ve sve´m zˇivotopise velice jednoduchou, ale soucˇasneˇ hlubokou definici vnitrˇnı´ modlitby: „Podle me´ho mı´neˇnı´ to nenı´ nic jine´ho nezˇ prodle´va´nı´ u prˇ´ıtele, s nı´mzˇ se setka´va´me cˇasto a ra´di sami, prodle´va´me u neˇho, poneˇvadzˇ vı´me, zˇe na´s ma´ ra´d.“ Prˇi modlitbeˇ nejde tedy o velka´ slova a hluboke´ mysˇlenky, ale o prodle´va´nı´ u prˇ´ıtele, ktery´ meˇ prˇijı´ma´, ktery´ meˇ miluje. Jezˇ´ısˇ rˇ´ıka´ take´ mneˇ, co rˇekl svy´m aposˇtolu˚m prˇi poslednı´ vecˇerˇi: „Uzˇ va´s nenazy´va´m sluzˇebnı´ky . . . nazval jsem va´s prˇa´teli“ (Jan 15,15). Soucˇasneˇ zve i mne: „Zu˚sta´vejte v me´ la´sce“ (srv. Jan 15,9).
Kroky k hlubsˇ´ı modlitbeˇ Ve sve´m byteˇ si vyhledej tiche´ mı´sto, kde by ses mohl modlit nerusˇeneˇ alesponˇ 15 min. • Zvol si dobu nejle´pe vzˇdy stejnou, ktera´ je vhodna´ pro tichou modlitbu. • Snazˇ se zcela uvolnit jak teˇlesneˇ, tak dusˇevneˇ. Odlozˇ starosti vsˇednı´ho dne nebo jestlizˇe teˇ suzˇujı´, odevzdej se Pa´nu, aby se on sa´m o neˇ staral a tys byl od nich oprosˇteˇn. • Snazˇ se koncentrovat zcela na to, zˇe jsi nynı´ v prˇ´ıtomnosti Otce, v prˇ´ıtomnosti Jezˇ´ısˇoveˇ, v prˇ´ıtomnosti sv. Ducha. Prˇitom ti mu˚zˇe pomoci to, zˇe zavrˇesˇ ocˇi a prˇedstavı´sˇ si naprˇ.ohenˇ, ktery´ videˇl Mojzˇ´ısˇ v horˇ´ıcı´m kerˇi. Nebo si pokus prˇedstavit Jezˇ´ısˇe (naprˇ. prˇi uzdravova´nı´ nemocny´ch nebo na krˇ´ızˇi, na jeho pouti na lod’ce). Nebo niterneˇ prozˇ´ıvej, jak se nad tebou vzna´sˇ´ı Duch sv. Podstatne´ je ztisˇit se a uveˇdomit si: nynı´ jsem v Bozˇ´ı prˇ´ıtomnosti. • Kdyzˇ jsi naplneˇn veˇdomı´m Bozˇ´ı prˇ´ıtomnosti, zacˇni Boha chva´lit, vzda´vat mu dı´ky a prosit. Nech do sebe proudit Bozˇ´ı la´sku a daruj mu svou la´sku jako nepatrnou protihodnotu. Pak cˇti slova z Pı´sma, ktera´ jsou urcˇena pro dnesˇnı´ den. Cˇti je trˇeba neˇkolikra´t tak, aby slova do tebe pronikla a zapustila korˇeny ve tve´m srdci. Cha´pej slova tak, jakoby je k tobeˇ nynı´ zcela osobneˇ mluvil Bu˚h. Rozvazˇuj tato slova ve sve´m srdci jako Maria (Lk 2,19). Jestlizˇe dany´ text je vzat z evangelia, prˇedstav si sce´nu, ktera´ je tam lı´cˇena, vstup do te´to
2 sce´ny a „zazˇij sa´m na sobeˇ“ to, co tam Jezˇ´ısˇ rˇ´ıka´ a kona´. Nech ve sve´m srdci pu˚sobit Pa´na. Naleznesˇ tam pokoj a sı´lu, ktera´ vyveˇra´ z jeho prˇ´ıtomnosti. • Modlitba mu˚zˇe prosteˇ zacˇ´ıt rozhovorem s Jezˇ´ısˇem (nebo s Otcem). Snad by bylo dobre´ i prˇipojit neˇkolik prˇ´ımluv za rodinu, za sve´ kolegy, za cı´rkev, za kneˇze, za cˇleny spolecˇenstvı´ apod. • Na za´veˇr prˇipoj „Otcˇe na´sˇ“ nebo „Sla´va Otci“, nebo prosteˇ krˇ´ızˇ. • V pru˚beˇhu dne si prˇipomı´nej slova Pı´sma, o nichzˇ jsi posledneˇ rozjı´mal a cˇerpej z nich sı´lu a radost. • Anebo jiny´ zpu˚sob Prˇecˇti si u´vodnı´ rˇa´dky a text Pı´sma. Objevı´-li se ti neˇjake´ spojenı´ mezi textem, u´vodnı´mi slovy a vlastnı´m zˇivotem, nehledej da´l, zu˚stanˇ u toho. Nesnazˇ se vsˇemu rozumeˇt. Jde o to, abys (s pomocı´ u´vodnı´ch veˇt, nebo i bez nich) prˇijal neˇjakou mysˇlenku z textu za svou, spojil si s nı´ neˇco konkre´tnı´ho ze sve´ho zˇivota a takto setrval v prˇ´ıtomnosti Pa´na, ktery´ skrze sve´ slovo a tvou u´vahu vstoupil do neˇjake´ konkre´tnı´ oblasti tve´ho zˇivota. Prosba, dı´k, chva´la bude tvou odpoveˇdı´ na to, co on prˇinesl nebo prˇina´sˇ´ı.
3
PROSINEC 2006 nedeˇle 3. 12. 1. nedeˇle adventnı´ Lk 21,25–28.34–36 Advent znamena´ prˇ´ıchod. Veˇrˇ´ıme a vyzna´va´me prˇ´ıchod Syna cˇloveˇka do tohoto sveˇta (vteˇlenı´) a ocˇeka´va´me druhy´ Jezˇ´ısˇu˚v prˇ´ıchod na konci cˇasu˚. Zˇijeme v pozˇehnane´m cˇase — kazˇdy´m dnem se prˇiblizˇujeme tomuto setka´nı´ s Pa´nem (urcˇiteˇ ve smrti), nasˇe vykoupenı´ je blı´zko. Nerozptylujme se spoustou starostı´ a zbytecˇnostı´ v na´s i kolem na´s, soustrˇed’meˇ se prˇedevsˇ´ım na Neˇj — ostatnı´ pomı´jı´. pondeˇlı´ 4. 12. Iz 2,1–5 Vybrane´ adventnı´ texty z proroka Izaja´sˇe — evangelisty Stare´ho za´kona — ukazujı´ Bozˇ´ı za´meˇr spasit lidı´ i nasˇe lidske´ odpoveˇdi na tuto nabı´dku. Cˇteme–li texty z pohledu Nove´ho za´kona, mu˚zˇeme jim vı´ce a spra´vneˇ porozumeˇt. Zkusme trˇeba rozjı´mat veˇticˇku: „Bude na´s ucˇit svy´m cesta´m a my po jeho stezka´ch budeme chodit“. Necha´m se Jezˇ´ısˇem takto v zˇivoteˇ ve´st? u´tery´ 5. 12. Iz 11,1–10 Spa´sa znamena´ obnovu stvorˇenı´ posˇkozene´ho hrˇ´ıchem. Zatı´mco hrˇ´ıch pu˚sobı´ napeˇtı´, nesoulad, na´silı´, zlo, smrt, . . . spa´sa vracı´ do stvorˇenı´ soulad, spravedlnost, nevı´dany´ pokoj, zˇivot . . . Obnova stvorˇenı´ je mozˇna´ jen v sı´le daru Hospodinova ducha. Proto Bu˚h prˇipravuje v deˇjina´ch prˇ´ıchod sve´ho pomazane´ho — Mesia´sˇe, Krista, a na rˇadeˇ obrazu˚ Izaja´sˇ naznacˇuje rysy jeho mesia´sˇske´ vla´dy. Co ja´ prˇina´sˇ´ım do spolecˇenstvı´: sta´le´ napeˇtı´, negaci . . . cˇi pokoj, soulad atd. Vı´ce nezˇ na sebe se zadı´vej na Krista a nech se jı´m inspirovat! strˇeda 6. 12. Iz 25,6–10a Spa´sa znamena´ Bozˇ´ı „ano“ k zˇivotu, zatı´mco hrˇ´ıch vede ke smrti, k ne-zˇivotu. Zˇiju, jsem povola´n ke spolecˇenstvı´ s Bohem, k na´dherne´ hostineˇ, jak to biblicke´ texty obrazneˇ vystihujı´; je to Bu˚h, kdo odstranˇuje smrt a stı´ra´ slzu z me´ tva´rˇe . . . Vyzna´vej s Izaja´sˇem: „Hle, to je mu˚j Bu˚h, v neˇho skla´da´m nadeˇji, on meˇ spasil“. Prozˇij naplno tuhle radost! cˇtvrtek 7. 12. Iz 26,1–6 Na´dherne´ texty z Izaja´sˇe na´s povzbuzujı´ k vdeˇcˇnosti za za´chranu. Otevrˇi bra´ny sve´ho srdce prˇicha´zejı´cı´mu Vykupiteli, oprˇi se cele o neˇj — v tom je na´sˇ pokoj, vydej mu svu˚j zˇivot — v tom je nasˇe nadeˇje, nebot’Hospodin je ska´la veˇku˚! pa´tek 8. 12. Slavnost Neposkvrneˇne´ho pocˇetı´ Panny Marie Ef 1,3–6.11–12 Ano, Pavel chva´lı´ nebeske´ho Otce za vsˇe, co na´m v Kristu daroval . . . mj. „v Kristu na´s vyvolil, abychom byli svatı´ a bez poskvrny prˇed jeho tva´rˇ´ı . . . “. Mozˇna´ tomu veˇrˇ´ıme u te´, jı´zˇ dnes slavı´me. Ale ten text mluvı´ o mneˇ, o tobeˇ, nejen o Panneˇ Marii.
4 Nebud’ smutny´, zˇe to tak neprozˇ´ıva´sˇ; ma´sˇ sˇanci k plnosti vyvolenı´ po zby´vajı´cı´ zˇivot doru˚stat. Inspiracı´ ti mu˚zˇe by´t Mariin zˇivot sluzˇebnice Pa´neˇ. sobota 9. 12. Iz 30,19–21.23–26 Na´sˇ Bu˚h je milosrdny´, slitova´va´ se nad kazˇdy´m, kdo k neˇmu vola´. A ruku v ruce s milosrdenstvı´m jde pozˇehna´nı´ — Bozˇ´ı prˇ´ıklon k cˇloveˇku s darova´nı´m vsˇech dober. Neboj se k neˇmu volat v kazˇde´ situaci a rˇesˇit s nı´m vsˇechny proble´my. Tvu˚j spasitel na tebe cˇeka´! nedeˇle 10. 12. 2. nedeˇle adventnı´ Lk 3,1–6 Jan prˇipravuje prˇ´ıchod Spasitele. Hla´sa´ poka´nı´ jako cestu, po nı´zˇ Pa´n prˇicha´zı´. Jak vypada´ ta cesta u mne, v me´m srdci, mu˚zˇe po nı´ prˇijı´t? pondeˇlı´ 11. 12. Iz 35,1–10 Promeˇnou suchopa´ru v kvetoucı´ zahradu i dalsˇ´ımi obrazy naznacˇuje Izaja´sˇ vyvolene´mu na´rodu u´cˇinky opravdove´ho obra´cenı´ se k Hospodinu. Jsou to slova povzbuzenı´ i pro tebe. Najdesˇ v tom textu svoji situaci? u´tery´ 12. 12. Iz 40,1–11 Text ohlasˇujı´cı´ konec zajetı´ babylonske´ho — azˇ se nad tı´m tajı´ dech! Cˇti znovu a prozˇij to, vzˇdyt’i ty jsi znovu vysvobozova´n ze „zajetı´“ mocı´ Jezˇ´ısˇovy la´sky k tobeˇ. strˇeda 13. 12. Iz 40,25–31 Dnesˇnı´ zpu˚sob zˇivota veˇtsˇiny spolecˇnosti, ale i sevrˇenı´ a beznadeˇj, ktere´ na´s obklopujı´, mohou ve´st k pochybova´nı´, zda je Bu˚h jesˇteˇ cˇinny´ dnes, zda vidı´ nasˇi situaci. Nebeˇdujme, nepochybujme . . . , radeˇji se podı´vej do sve´ho „kra´tke´ho“ zˇivota, porovnej ho s biblicky´m textem a vsˇe prˇedej v modlitbeˇ. cˇtvrtek 14. 12. Iz 41,13–20 Vy´zva „Neboj se“ je na vı´ce mı´stech Stare´ho i Nove´ho za´kona v situacı´ch, kdy se cˇloveˇk potka´va´ s Bohem. Z veˇdomı´ vlastnı´ hrˇ´ısˇnosti stavı´ cˇloveˇk barie´ry strachu. Pa´nem Bohem neˇkdo dokonce strasˇ´ı deˇti i dospeˇle´ s prˇedstavou, zˇe tı´m neˇco zachranˇuje! Bu˚h nena´vidı´ hrˇ´ıch, ale miluje hrˇ´ısˇnı´ka — cˇervı´cˇka Ja´kobova, jak rˇ´ıka´ Izaja´sˇ. Vsˇimni si, jak se o sve´ho „neveˇrne´ho mila´cˇka“ — hrstku Izraelova lidu — la´skyplneˇ stara´. pa´tek 15. 12. Iz 48,17–19 Je to velke´ zaslı´benı´ Bozˇ´ıho pozˇehna´nı´, ktere´ se mu˚zˇe naplnit, bude–li Izrael pozorny´ k prˇika´za´nı´m, tedy bude–li veˇrny´ Smlouveˇ. Bu˚h je veˇrny´ vzˇdy, cˇloveˇk nikoliv. To platı´ o kazˇde´m z na´s. Co s tı´m?
5 sobota 16. 12. Sir 48,1–4.9–11 Na´sˇ text je z oddı´lu „Chva´ly otcu˚“ Izraele, skrze neˇzˇ Hospodin zjevil svou sla´vu a vznesˇenost. V u´ryvku se prˇipomı´na´ prorok Elija´sˇ, cˇasto prˇedobraz ocˇeka´vane´ho mesia´sˇe, ktery´ se v moci a sı´le vra´tı´ zpa´tky na zem. Jezˇ´ısˇ Kristus — Mesia´sˇ, prˇekonal vsˇechna ocˇeka´va´nı´ Stare´ho za´kona, je vı´c nezˇ Elia´sˇ. V neˇm je pokoj a smı´rˇenı´, nasˇe nadeˇje, zˇivot a vzkrˇ´ısˇenı´. nedeˇle 17. 12. 3. nedeˇle adventnı´ Lk 3,10–18 Co ma´m udeˇlat ja´ tva´rˇ´ı v tva´rˇ prˇicha´zejı´cı´mu Pa´nu? Uvazˇovat jen o sobeˇ? Nebo spı´sˇ o Neˇm a pak o sobeˇ? Ocˇeka´va´m od prˇicha´zejı´cı´ho Pa´na vu˚bec neˇco? pondeˇlı´ 18. 12. Mt 1,18–24 Jezˇ´ısˇ je pocˇat z Ducha sv. — je zcela Bozˇ´ı. V neˇm prˇicha´zı´ do sveˇta spa´sa — vysvobozenı´ z hrˇ´ıchu˚. V neˇm je Bu˚h s na´mi — to je velka´ nadeˇje a radost. u´tery´ 19. 12. Lk 1,5–25 Lidska´ (teˇlesna´) neplodnost nenı´ prˇeka´zˇkou v tom, aby se projevila Bozˇ´ı (duchovnı´) plodnost, ba naopak. Veˇrˇ´ısˇ, zˇe Bozˇ´ı veˇci se rodı´ z Ducha a cˇloveˇk je k nim prˇizva´n? strˇeda 20. 12. Lk 1,26–38 Bu˚h vyvolı´ a zahrne milostı´ tu, z nı´zˇ se pu˚sobenı´m Ducha sv. narodı´ Bozˇ´ı Syn. Maria je v plne´m slova smyslu sluzˇebnicı´ Pa´neˇ, ktera´ uveˇrˇila Bozˇ´ımu slovu. A to Slovo se stalo teˇlem . . . cˇtvrtek 21. 12. Lk 1,39–45 Setka´nı´ dvou Bohem obdarovany´ch zˇen, jejichzˇ velikost je odvisla´ od „plodu teˇla, ktery´ nosı´“, a ktery´ je prˇesahuje. S Alzˇbeˇtou mu˚zˇesˇ vyzna´vat a rozjı´mat: „Blahoslavena´, ktera´ uveˇrˇila, zˇe se splnı´ to, co jı´ bylo rˇecˇeno od Pa´na“. pa´tek 22. 12. Lk 1,46–56 Setka´nı´ dvou „Bohem naplneˇny´ch — tedy sˇt’astny´ch“nemu˚zˇe koncˇit jinak nezˇ na´dherny´m chvalozpeˇvem na Bozˇ´ı spa´sne´ jedna´nı´, jemuzˇ Maria — ponı´zˇena´ sluzˇebnice Pa´neˇ — otevrˇela svy´m „ano“ cestu. Raduj se a zpı´vej s Mariı´ Magnifikat, Bu˚h je opravdu u´zˇasny´! sobota 23. 12. Lk 1,57–66 Spra´vne´ porozumeˇnı´ teˇmto skutecˇnostem je jen z pohledu prˇicha´zejı´cı´ho Krista, mocne´ho spasitele z rodu Davidova. Chcesˇ-li vı´ce pochopit, cˇti si jesˇteˇ na´sledujı´cı´ Zacharia´sˇu˚v chvalozpeˇv.
6 nedeˇle 24. 12. 4. nedeˇle adventnı´ Mich 5,1–4a Navzdory vsˇem teˇzˇkostem, proble´mu˚m i malosti Betle´ma mezi judsky´mi meˇsty, zaslı´beny´ mesia´sˇ prˇijde. Prorok mj. prˇipomı´na´ jı´m vna´sˇeny´ mı´r a pokoj, protozˇe on sa´m je pokojem. Vezmi to slovo va´zˇneˇ do mumraje dnesˇnı´ho dne a vecˇera! pondeˇlı´ 25. 12. Slavnost Narozenı´ Pa´neˇ Jan 1,1–18 I ty nejhezcˇ´ı a z hloubky srdce veˇnovane´ i prˇijate´ da´rky jen do jiste´ mı´ry zrcadlı´ to, cˇ´ım jsme v Kristu — Mesia´sˇi „z jeho plnosti my vsˇichni obdarova´ni: je to milost za milostı´“. O sva´tcı´ch ma´sˇ sˇanci to znovu prozˇ´ıt! u´tery´ 26. 12. Sva´tek sv. Sˇteˇpa´na — prvomucˇednı´ka Sk 6,8–10; 7,54–60 ˇSteˇpa´n obdarˇen Bozˇ´ı milostı´ a mocı´ kona´ . . . a sveˇdcˇ´ı pro Krista. Stojı´ ho to zˇivot — ten pozemsky´, ale v Kristu zı´skal veˇcˇny´. Na pozadı´ na´mi prozˇ´ıvane´ va´nocˇnı´ idyly se ry´suje na´rocˇnost na´sledova´nı´ Krista, ktery´ prˇisˇel, aby dal svu˚j zˇivot jako vy´kupne´ . . . a Steˇpa´n po te´to cesteˇ sˇel do konce. strˇeda 27. 12. Sva´tek sv. Jana Evangelisty 1 Jan 1,1–4 Jan je vnitrˇneˇ rozechveˇly´ z toho, co zazˇil, co zveˇstuje a o cˇem sveˇdcˇ´ı: Slovo zˇivota — Jezˇ´ısˇ Kristus zˇil mezi na´mi (doty´kali jsme se ho . . . ), v neˇm jsme pozva´ni do spolecˇenstvı´ s Otcem a Jezˇ´ısˇem Kristem. Mohu si rˇ´ıkat „azˇ po smrti“, ale „to spolecˇenstvı´ vzniklo“ uzˇ v me´m krˇtu. Necha´va´ teˇ to netecˇny´m? cˇtvrtek 28. 12. Sva´tek svaty´ch Mla´d’a´tek, mucˇednı´ku˚ 1 Jan 1,5–2,2 Krˇest’an je povola´n do sveˇtla — zˇ´ıt ve sveˇtle. Ma´me by´t sveˇtlem sveˇta, sveˇtlem, ktere´ ve tmeˇ svı´tı´ . . . Bez napojenı´ na zdroj, jı´mzˇ je Jezˇ´ısˇ Kristus, to nejde; zhası´na´me, skoncˇ´ıme ve tmeˇ. On odstranˇuje temnoty nasˇich hrˇ´ıchu˚, kdyzˇ u neˇj dobı´jı´me „baterky“. pa´tek 29. 12. 1 Jan 2,3–11 Meˇrˇ´ıtkem pravdivosti vztahu ke Kristu je ochota k jeho na´sledova´nı´. Ma´m zˇ´ıt jako on! Nejde ale jen o slova, prubı´rˇsky´m kamenem je la´ska k druhe´mu cˇloveˇku. Zacˇni jesˇteˇ dnes u teˇch nejblizˇsˇ´ıch! sobota 30. 12. 1 Jan 2,12–17 Co vsˇechno jsem skrze dar vı´ry v Kristu obdrzˇel! Odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚, pozna´nı´ Krista jako Pa´na deˇjin i me´ho zˇivota, zkusˇenost vı´teˇzstvı´ nad zlem . . . Je to pro mne vı´c nezˇ vsˇechno to, po cˇem sveˇt a veˇtsˇina lidı´ dychtı´, na cˇem si zakla´da´? nedeˇle 31. 12. 2006 Sva´tek Svate´ rodiny 1 Jan 3,1–2.21–24 By´t Bozˇ´ım dı´teˇtem neznamena´ neˇjakou permanentnı´ infantilitu. Je to jedinecˇne´ vyja´drˇenı´ plnosti vztahu la´sky nebeske´ho Otce ke mneˇ pomocı´ obrazu za´kladnı´ho vztahu
7 v rodineˇ. Patrˇ´ım do Bozˇ´ı rodiny, kde plnost la´sky je vztahem mezi Otcem, Synem a Duchem navza´jem. Touto la´skou jsem i ja´ sta´le zaplavova´n.
LEDEN 2007 pondeˇlı´ 1. 1. 2007 Novy´ rok — Slavnost Matky Bozˇ´ı Panny Marie Lk 2,16–21 Kolem Jezˇ´ısˇova narozenı´ se deˇla spousta veˇcı´, v na´rocˇny´ch podmı´nka´ch to asi byla peˇkna´ mela. „Ale Maria to vsˇechno v mysli zachova´vala a rozvazˇovala o tom“, napı´sˇe pro mne-pro tebe autor Luka´sˇova evangelia. Jak se teˇ to ty´ka´ — trˇeba na zacˇa´tku roku? u´tery´ 2. 1. 1 Jan 2,22–28 Mı´t zˇivy´ vztah k Synu a k Otci, zˇ´ıt zaslı´benı´ veˇcˇne´ho zˇivota — to je prioritou kazˇde´ho dne. strˇeda 3. 1. 1 Jan 2,29–3,6 „Vyzna´vat Syna, mı´t Syna, zu˚sta´vat v Synu“ — je to i moje odpoveˇd’ Otci za dar Syna, skrze neˇjzˇ jsem se stal Bozˇ´ım dı´teˇtem? cˇtvrtek 4. 1. 1 Jan 3,7–10 Spravedlnost a la´ska k druhy´m je za´sadnı´m meˇrˇ´ıtkem my´ch skutku˚, vypoveˇdı´ o tom, komu skutecˇneˇ patrˇ´ım: Kristu nebo Zle´mu? pa´tek 5. 1. 1 Jan 3,11–21 Znakem nove´ho zˇivota v Kristu je tedy la´ska realizovana´ cˇinem. Nasˇ´ı inspiracı´ ma´ by´t Jezˇ´ısˇova vydanost za na´s, za mne. Jak cha´pu vy´zvu „tak i my jsme povinni polozˇit zˇivot za sve´ bratry“? sobota 6. 1. Slavnost Zjevenı´ Pa´neˇ Iz 60,1–6 Izaja´sˇova vize se naplnila v Kristu. V neˇm se Bu˚h zjevil a zaza´rˇil v tomto sveˇteˇ, aby zaha´neˇl temnoty sveˇta i ty moje. Vystav se sveˇtlu te´to za´rˇe, vpust’ho do vsˇech svy´ch temnot! nedeˇle 7. 1. Sva´tek Krˇtu Pa´neˇ Iz 40,1–5.9–11 Na´dherne´ obrazy ohlasˇujı´ prˇ´ıchod Hospodinova pomazane´ho, jı´mzˇ je v plnosti Jezˇ´ısˇ Kristus (= Pomazany´, Mesia´sˇ). Ale pozor: neprˇicha´zı´ v sı´le a moci, nekrˇicˇ´ı, neodsuzuje . . . On sa´m bez hrˇ´ıchu se zarˇazuje do za´stupu, aby prˇijal Janu˚v krˇest. Jezˇ´ısˇ je od pocˇa´tku s na´mi lidmi solida´rnı´ — vidı´sˇ v tom nadeˇji? pondeˇlı´ 8. 1. 1. ty´den v mezidobı´ Mk 1,14–20 Tebe i mne se „dotklo“ hla´sane´ evangelium a sta´le znovu se na´s ta „zpra´va“ doty´ka´. Jak a v cˇem promeˇnˇuje mu˚j–tvu˚j zˇivot?
8 u´tery´ 9. 1. Mk 1,21b–28 Jezˇ´ısˇovo kona´nı´ potvrzuje, kdo je: Svaty´ Bozˇ´ı. Jezˇ´ısˇ nenı´ kouzelnı´k, sˇaman cˇi le´karˇ . . . , ktery´ by plnil nasˇe prˇa´nı´. Uzdravenı´m prˇedevsˇ´ım vysvobozuje cˇloveˇka od zle´ho. Jaka´ je tvoje zkusˇenost s „novy´m ucˇenı´m plny´m moci“? strˇeda 10. 1. Mk 1,29–39 Sluzˇba Mesia´sˇe je pomocı´ (sluzˇbou) cˇloveˇku v jeho situaci. Bozˇ´ı za´chrana, spa´sa, je sluzˇbou zˇivotu, protozˇe Bu˚h je vzˇdy na straneˇ zˇivota! Kdo to poznal, shromazˇd’uje se u jeho dverˇ´ı, hleda´ u neˇho pomoc. cˇtvrtek 11. 1. Mk 1,40–45 I malomocny´ vydeˇdeˇnec z lidske´ spolecˇnosti po uzdravenı´ Jezˇ´ısˇem mu deˇla´ chteˇ– nechteˇ nezˇa´doucı´ reklamu. Mneˇ i tobeˇ rˇ´ıka´ Jezˇ´ısˇ: „chci, bud’ cˇist!“ — nebud’ ma´lo– mocny´, dostal jsi me´ho Ducha, abys v jeho sı´le pro meˇ sveˇdcˇil . . . pa´tek 12. 1. Mk 2,1–12 Vsˇimneˇme si: Jezˇ´ısˇ kona´ tam, kde je vı´ra, du˚veˇra v jeho pomoc. Nasˇe perikopa take´ posouva´ vy´poveˇd’ o Jezˇ´ısˇi sdeˇlenı´m ochrnute´mu: „Odpousˇteˇjı´ se ti hrˇ´ıchy“. Obnovujme svoji vı´ru, zˇijme z odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚, jako lide´ Jı´m vykoupenı´! sobota 13. 1. Mk 2,13–17 Pocˇ´ıta´m se mezi spravedlive´ nebo hrˇ´ısˇnı´ky, kdyzˇ veˇrˇ´ım, zˇe i mne Jezˇ´ısˇ povolal? Jaky´ je mu˚j vztah k noveˇ povola´vany´m hrˇ´ısˇnı´ku˚m do cı´rkve? Veˇrˇ´ım v obra´cenı´? nedeˇle 14. 1. 2. nedeˇle v mezidobı´ Iz 62,1–5 Na´vratem Judejcu˚ z babylonske´ho zajetı´, obnovou Jeruzale´ma a chra´mu, proka´zal Bu˚h navzdory hrˇ´ısˇnosti a odpadu˚m lidu od vı´ry veˇrnost svy´m zaslı´benı´m. Nic nenı´ ztraceno, pro Boha neexistuje nemozˇne´. Bozˇ´ı veˇrnost je i nasˇ´ı nadeˇjı´. pondeˇlı´ 15. 1. Mk 2,18–22 Jezˇ´ısˇ vystihuje, zˇe vsˇechno ma´ svu˚j pravy´ cˇas, pravy´ du˚vod, rˇa´d i smysl . . . Jezˇ´ısˇu˚v novy´ pohled na skutecˇnosti mı´rˇ´ı k ja´dru a je i pro na´s vy´zvou. u´tery´ 16. 1. Mk 2,23–28 Zˇe se meˇ to nety´ka´? Ale ano, stacˇ´ı se podı´vat na vlastnı´ zbozˇnost a „teˇch kolem“, kterˇ´ı neplnı´ to cˇi ono. A nemusı´ se jednat jen o u´cˇastnı´ky „pu˚lnocˇnı´ch“, svateb cˇi pohrˇbu˚! strˇeda 17. 1. Mk 3,1–6 Jezˇ´ısˇovi jde vzˇdycky o cˇloveˇka, o jeho za´chranu. Dokonce uzdravuje v sobotu! Nestavı´sˇ podobne´ barie´ry z prˇedpisu˚ a tradice la´sce a milosrdenstvı´ jako za´konı´ci a farizejove´?
9 cˇtvrtek 18. 1. Panna Maria, Matka jednoty krˇest’anu˚ Sk 1,12–14 Svorneˇ a vytrvale se modlit v ocˇeka´va´nı´ naplneˇnı´ Bozˇ´ıch zaslı´benı´ — to je za´kladnı´ recept pro vytva´rˇenı´ jednoty male´ho spolecˇenstvı´ aposˇtolu˚ s Jezˇ´ısˇovou matkou Mariı´ a dalsˇ´ımi. Je to trvale platny´ recept pro jednotu „tve´ho“ spolecˇenstvı´, pro vsˇechny krˇest’any. pa´tek 19. 1. Mk 3,13–19 Aposˇtolove´ „majı´ by´t s Jezˇ´ısˇem“, aby byli sveˇdky toho, co zveˇstoval a konal; jejich ka´za´nı´ je pak sveˇdectvı´m o Kristu a jeho vı´teˇzstvı´ ve smrti a zmrtvy´chvsta´nı´ nad zlem. Chcesˇ-li sveˇdcˇit, zveˇstovat, „zu˚sta´vej, zˇij s Jezˇ´ısˇem“! sobota 20. 1. Mk 3,20–21 Pochopenı´ a prˇijetı´ Jezˇ´ısˇe jako Krista (Mesia´sˇe) nenı´ za´lezˇitostı´ pokrevnı´ prˇ´ızneˇ, ale dı´lo Ducha sv. Bud’me za to vdeˇcˇni. nedeˇla 21. 1. 3. nedeˇle v mezidobı´ 1 Kor 12,12–30 Take´ ja´ prˇina´lezˇ´ım k teˇlu Kristovu jako jeden z mnoha u´du˚. Ale ne tak, jak ja´ bych chteˇl, podobneˇ jako v lidske´m teˇle. Moje mı´sto je jedinecˇne´, nezameˇnitelne´. Beru to va´zˇneˇ? pondeˇlı´ 22. 1. Mk 3,22–30 Jezˇ´ısˇ je plneˇ Bozˇ´ı, v jednoteˇ s Otcem — nerozdeˇlen zlem. Proto ma´ nad zlem moc. Jeho moc je z Ducha Bozˇ´ıho. Od krˇtu ma´sˇ na te´to moci podı´l i ty. u´tery´ 23. 1. Mk 3,31–35 Jezˇ´ısˇ nepohrda´ nejblizˇsˇ´ımi, kdyzˇ tento okruh lidı´ otevı´ra´ a rozsˇirˇuje pro mne i pro tebe. Co znamena´ „cˇinit vu˚li Bozˇ´ı‘ “ v tve´m zˇivoteˇ? strˇeda 24. 1. Mk 4,1–20 Aby semeno–slovo prˇineslo uzˇitek, musı´ k tomu by´t urcˇite´ podmı´nky. Ma´ je ve tve´m srdci? cˇtvrtek 25. 1. Sva´tek obra´cenı´ sv. Pavla, aposˇtola Mk 16,15–18 Sveˇdectvı´m zˇivota po obra´cenı´ potvrzuje aposˇtol Pavel na´sˇ text. Uveˇrˇit znamena´ nechat pu˚sobit ve sve´m zˇivoteˇ moc Zmrtvy´chvstale´ho. A ta nicˇ´ı zlo a prˇeje zˇivotu. pa´tek 26. 1. Mk 4,26–34 Co je Bozˇ´ı, roste — jakoby samo od sebe — azˇ prˇina´sˇ´ı u´rodu. I to nejmensˇ´ı, je–li to Bozˇ´ı, doru˚sta´ do „plne´“ velikosti . . . Text mı´rˇ´ı k za´kladu˚m nasˇeho kona´nı´! sobota 27. 1. Mk 4,35–41 Pane pomoz, zachranˇ, uzˇ nemohu, neslysˇ´ım teˇ, kde jsi . . . ? Strach o holy´ zˇivot, zkousˇka vı´ry; jsi slaby´? Sta´le znovu chval Pa´na a deˇkuj za za´chranu. Jen tak poroste tvoje du˚veˇra.
10 nedeˇle 28. 1. 4. nedeˇle v mezidobı´ 1 Kor 12,31–13,13 Bu˚h je la´ska . . . Zkus dosadit to textu velepı´sneˇ mı´sto slova la´ska slovo Bu˚h. To je sı´la, co? pondeˇlı´ 29. 1. Mk 5,1–20 Nevdeˇcˇnost, ztra´ta velke´ho sta´da prasat, strach? . . . Prosteˇ Jezˇ´ısˇe „nevzali“, poslali ho prycˇ. Ale to nebyl konec: zu˚stal ten uzdraveny´, aby sveˇdcˇil. u´tery´ 30. 1. Mk 5,21–43 Setka´nı´ soucˇasnı´ku˚ s Jezˇ´ısˇem, by´t v jeho blı´zkosti, doty´kat se ho s vı´rou — bylo uzdravujı´cı´. Vı´ra v Jezˇ´ısˇe Krista jako Pa´na a Spasitele je pro tebe zachranˇujı´cı´. strˇeda 31. 1. Mk 6,1–6 Nedu˚veˇra, pochybova´nı´, vy´smeˇch prˇiva´dı´ na zcestı´. Podobne´ situace se sta´le opakujı´. Neveˇra Nazaretsky´ch je na´m varova´nı´m. Strom se prˇece pozna´va´ po ovoci!
´ NOR U cˇtvrtek 1. 2. Mk 6,7–13 Vy´bava ucˇednı´ku˚ mocı´ od Pa´na vynika´ nad jejich lidskou nezajisˇteˇnostı´. Ucˇednı´k totizˇ zveˇstuje a reprezentuje sve´ho Mistra, ktery´ v ucˇednı´kovi prˇicha´zı´. Koho reprezentuji ja´ (ve sve´ zajisˇteˇnosti)? pa´tek 2 .2. Lk 2,22–40 Simeon veden Duchem vyzna´va´ o Jezˇ´ısˇi: „Me´ ocˇi videˇly tve´ spasenı´, ktere´ jsi prˇipravil prˇede vsˇemi na´rody . . . “. Co vidı´ ocˇi tve´ho srdce? sobota 3. 2. Mk 6,30–34 Jezˇ´ısˇova lı´tost nad za´stupy neu´stı´ v beˇdova´nı´ nebo vycˇ´ıta´nı´, ale ve zveˇstova´nı´ evangelia, kdyzˇ ucˇ´ı za´stupy. Zkus to take´ tak! nedeˇle 4. 2. 5. nedeˇle v mezidobı´ Lk 5,1–11 Navzdory vlastnı´ zkusˇenosti, otra´venosti z neu´speˇchu˚, u´naveˇ . . . zajed’ na hlubinu! Poslechni Jezˇ´ısˇe, kdyzˇ teˇ vola´, uveˇrˇ mu! pondeˇlı´ 5. 2. Mk 6,53–56 Nezapomenˇ, zˇe Jezˇ´ısˇ nenı´ jen le´karˇ teˇla. Jde mu o cele´ho cˇloveˇka, o jeho za´chranu — jde mu i o tebe. u´tery´ 6. 2. Mk 7,1–13 Svazuje i tebe bezobsazˇna´ tradice, jejı´zˇ nedodrzˇenı´ ti naha´nı´ strach a ubı´jı´? Zacˇni chva´lit Pa´na a nech zaza´rˇit do sve´ho zˇivota vı´ce Bozˇ´ı slovo!
11 strˇeda 7. 2. Dı´vej se dobrˇe do sve´ho srdce a dej Pa´nu vsˇechno, co teˇ znesveˇcuje.
Mk 7,14–23
cˇtvrtek 8. 2. Mk 7,24–30 Prvotnı´ a rozhodujı´cı´ je du˚veˇra v Jezˇ´ısˇovu pomoc — ne na´bozˇenska´ prˇ´ıslusˇnost. pa´tek 9. 2. Gn 3,1–8 Stara´ praktika svu˚dce: nabı´zı´, co da´t nemu˚zˇe. Naopak svedeny´ zjistı´, zˇe byl obra´n o vsˇechno — doslova je nahy´. Tu zkusˇenost ma´me vsˇichni. sobota 10. 2. Mk 8,1–10 Opeˇt lı´tost nad za´stupy a Jezˇ´ısˇ se stara´. Prˇ´ıbeˇh je velky´m znamenı´m plnosti Jezˇ´ısˇovy pe´cˇe o cˇloveˇka. Jak a v cˇem to vidı´sˇ ve sve´m zˇivoteˇ? nedeˇle 11. 2. 6. nedeˇle v mezidobı´ 1 Kor 15,12.16–20 „Vyzna´va´m jeden krˇest na odpusˇteˇnı´ hrˇ´ıchu˚, ocˇeka´va´m vzkrˇ´ısˇenı´ mrtvy´ch a zˇivot budoucı´ho veˇku“ — bez Kristova vzkrˇ´ısˇenı´ by to byl nesmysl. Deˇkuj za to a chval Pa´na. pondeˇlı´ 12. 2. Mk 8,11–13 Znamenı´ k pokousˇenı´ Jezˇ´ısˇ farizeu˚m odmı´ta´. Krˇ´ızˇ jako znamenı´ spa´sy z nebe prˇijal, aby na neˇm vykoupil i farizee. u´tery´ 13. 2. Mk 8,14–21 Kvas farizeu˚ — jejich ucˇenı´ a postoje; kvas Herodu˚v — moc postavena´ na kolaboraci ˇ ´ımem a se zlem. Jezˇ´ısˇ, jeho slovo, evangelium — kvas pro chle´b, ktery´ sytı´ i tebe. sR strˇeda 14. 2. Mk 8,22–26 Nejde o to jen videˇt, ale videˇt spra´vneˇ, zrˇetelneˇ. Jezˇ´ısˇ nabı´zı´ uzdravenı´. cˇtvrtek 15. 2. Mk 8,27–33 Mesia´sˇ trpı´cı´, odmı´tany´ elitou a vydany´ na krˇ´ızˇ neimponuje sveˇtu, veˇtsˇineˇ lidı´, na´m. Prosme Pa´na, aby svy´m Duchem sta´le promeˇnˇoval nasˇe smy´sˇlenı´, ktere´ je prˇ´ılisˇ lidske´. pa´tek 16. 2. Mk 8,34–9,1 Zapı´rat sa´m sebe, bra´t svu˚j krˇ´ızˇ a na´sledovat Jezˇ´ısˇe bylo vzˇdycky a je na´rocˇne´. Ale je to pozva´nı´ pro mne, pro tebe, necˇekejme nic jine´ho. sobota 17. 2. Mk 9,2–13 Nasˇe mı´sto je ve sveˇteˇ. Ma´me by´t sveˇtlo, su˚l, kvas . . . Nebudujme stany na horˇe promeˇneˇnı´! Oslaveny´ Jezˇ´ısˇ je s na´mi svy´m Duchem v kazˇdodennı´ch starostech.
12 nedeˇle 18. 2. 7. nedeˇle v mezidobı´ Lk 6,27–38 Dlouhy´ a na´rocˇny´ recept, jak likvidovat zlo, neprˇa´telstvı´. Zacˇni, kde teˇ bota tlacˇ´ı nejvı´c, ne vsˇechno najednou. Prˇedevsˇ´ım se modli a jdi po maly´ch kru˚cˇcı´ch. Na tve´ straneˇ je Pa´n. pondeˇlı´ 19. 2. Mk 9,14–29 Vı´ra a modlitba — dva pilı´rˇe nasˇeho vztahu k Bohu. Obojı´ ma´ ru˚st. „Pane veˇrˇ´ım, pomoz me´ nedoveˇrˇe . . . Takovy´ duch nemu˚zˇe vyjı´t jinak nezˇ modlitbou“. u´tery´ 20. 2. Mk 9,30– 37 Pozna´va´sˇ se v jedna´nı´ ucˇednı´ku˚? Pokud ano, nic nenı´ ztraceno. Jezˇ´ısˇ ti ukazuje vy´chodisko. strˇeda 21. 2. Joel 2, 12–14 „Sveˇt chce by´t klama´n.“ „Masky dolu˚“ — znı´ sveˇtem prˇi skoncˇenı´ masopustu a prˇitom si lide´ ty prave´ masky strhnout nedajı´. „Roztrhneˇte sve´ srdce, ne pouze sˇaty“ — tady koncˇ´ı hra a jake´koliv zlehcˇenı´. Trhat srdce bolı´, protozˇe s tı´m trha´me vsˇechno, cˇeho je plne´ — vsˇechny sˇpatne´ vztahy i lpeˇnı´. Co ale na tom, kdyzˇ ho trha´m pro toho, ktere´ho miluji, kdyzˇ se obracı´m k tomu, ktery´ se slitova´va´ a svojı´ la´skou hojı´ ra´ny. cˇtvrtek 22. 2. Mt 16, 13–19 „Za koho lide´ pokla´dajı´ Syna cˇloveˇka?“ Jako „spra´vnı´“ krˇest’ane´ odpovı´me nejspı´sˇe spolu s Petrem „Ty jsi . . . “. Ale je tomu skutecˇneˇ tak — ve vsˇech oblastech me´ho zˇivota? pa´tek 23. 2. Mt 9,14–15 Jezˇ´ısˇ pu˚st nerusˇ´ı, ale pozornost soustrˇed’uje od postu k zˇenichovi. Jde o to by´t s Bohem, ne mı´t za sebou „postnı´ vy´kon“. sobota 24. 2. Lk 5, 27–32 Nenı´ to vzˇdy snadne´ spojit si v mysˇlenka´ch Jezˇ´ısˇe, ktere´ho uctı´va´me a milujeme, a hrˇ´ısˇnı´ky, kterˇ´ı jsou na´m trˇeba protivnı´. Nenı´ snadne´ prˇijmout, zˇe prˇedevsˇ´ım pro neˇ prˇisˇel, kdyzˇ si to prˇedstavı´me zcela konkre´tneˇ. Ale on takovy´ je, proto ho nemu˚zˇeme videˇt jinak. nedeˇle 25. 2. 1. nedeˇle postnı´ Lk 4,1–13 Jezˇ´ısˇovo mesia´nstvı´ spocˇ´ıva´ v plneˇnı´ Bozˇ´ı vu˚le. I na´m hrozı´ nejveˇtsˇ´ı pokusˇenı´ ze strany Bozˇ´ıho neprˇ´ıtele. Odola´me — jako Jezˇ´ısˇ — bude–li nasˇe veˇrnost Bohu ryzı´ a trvala´. pondeˇlı´ 26. 2. Mt 25, 31–46 Obraz „poslednı´ho soudu“ nema´ cˇtena´rˇi vylı´cˇit, „jak“ to bude probı´hat, ale co cˇloveˇku beˇhem jeho pozemske´ cesty umozˇnˇuje otevrˇ´ıt se v za´veˇru jeho zˇivota plnosti
13 Bozˇ´ıho kra´lovstvı´: Nezisˇtna´ la´ska k teˇm nejnepatrneˇjsˇ´ım cˇloveˇka otevı´ra´, lhostejnost, nevsˇ´ımavost a tvrde´ srdce naopak uzavı´ra´ pro konecˇne´ spolecˇenstvı´ s Bohem, pro konecˇnou a tota´lnı´ „svatost“. Vylı´cˇeny´ obraz nema´ naha´neˇt hru˚zu, ale v kontextu Matousˇova evangelia ma´ vyburcovat k radika´lnı´mu rozhodnutı´: nelze cˇekat jak to dopadne — o veˇcˇnosti se rozhoduje ted’ a tady, v setka´nı´ s konkre´tnı´m cˇloveˇkem! u´tery´ 27. 2. Mt 6, 7–15 Mluvit tedy nebo nemluvit prˇi modlitbeˇ? Modlit se nebo si jen rˇ´ıci, zˇe Bu˚h vı´ vsˇe, tak co bych rˇ´ıkal? Jsou to falesˇne´ ota´zky. Prava´ ota´zka asi bude: mluvı´m prˇi modlitbeˇ s Jezˇ´ısˇem nebo jako kazˇdy´ upovı´dany´ cˇloveˇk? strˇeda 28. 2. Lk 11,29–32 Jona´sˇovy´m znamenı´m (u Luka´sˇe) nenı´ jeho trˇ´ıdennı´ pobyt v brˇisˇe velryby, ktery´ je prˇedobrazem Jezˇ´ısˇovy smrti a jeho zmrtvy´chvsta´nı´, ny´brzˇ prˇ´ımo osoba proroka, jakozˇ i postava kra´le Sˇalomouna. Znamenı´, ktere´ zde Jezˇ´ısˇ nabı´zı´, je jeho moudrost a vy´zva k obra´cenı´; znamenı´ platne´ i pro na´s.
ˇ EZEN BR cˇtvrtek 1. 3. Mt 7,7–12 Co vsˇechno by bylo trˇeba udeˇlat pro na´pravu hrˇ´ısˇne´ho sveˇta — je to nadlidsky´ u´kol! A prˇece ma´me sˇanci. Velkou zmeˇnu v lidstvu mohu zacˇ´ıt okamzˇiteˇ — ve sve´ rodineˇ — na pracovisˇti — ve spolecˇenstvı´, a to dle na´sledujı´cı´ho receptu Pı´sma. pa´tek 2. 3. Mt 5,20–26 Jezˇ´ısˇ „naplnˇuje“ Za´kon i tı´m, zˇe posouva´ lat’ku plneˇnı´ za´kona do dı´lny srdce. Zmeˇneˇne´, obra´cene´ srdce se sta´va´ dı´lnou vpravdeˇ dobry´ch skutku˚. sobota 3. 3. Mt 5,43–48 Poslednı´m krite´riem pro pravost krˇest’anstvı´ je pozˇadavek milovat neprˇa´tele. To neznamena´ nevideˇt du˚vod, pro ktery´ se z nich stali neprˇa´tele´, ale videˇt je tak, jak je vidı´ Bu˚h — jako k spa´se povolane´ Bozˇ´ı syny. nedeˇle 4. 3. 2. nedeˇle postnı´ Lk 9,28b–36 Dotyk s Bozˇsky´m nenı´ trˇeba hledat ve vytrzˇenı´, v mimorˇa´dny´ch zkusˇenostech, ale v cˇloveˇku Jezˇ´ısˇi. On je pro na´s dosazˇitelny´: ve sloveˇ, v sva´tostech, v cı´rkvi. Co pozˇaduje tento Jezˇ´ısˇ nenı´ senzace, okamzˇity´ jas, efekt, ny´brzˇ veˇrnost Kristu Ukrˇizˇovane´mu. To je zkusˇebnı´ ka´men mystiku˚. Pohorsˇenı´ Jezˇ´ısˇova „snı´zˇenı´ se teˇla“ nelze obejı´t. Videˇt jeho sla´vu i pozemskost jeho osudu soucˇasneˇ — to bylo teˇzˇke´ vzˇdycky, ale je to nezbytne´.
14 pondeˇlı´ 5. 3. Lk 6,36–38 Pru˚zracˇne´ pozˇadavky: nesoudit, odpousˇteˇt, by´t milosrdny´m. Kdy je budu moci konecˇneˇ splnit? — Azˇ se obra´tı´m, prˇesneˇji, azˇ se stanu prˇ´ıbytkem Ducha pravdy — pravdy o sobeˇ i o Bohu, jak to zjevil Pa´n. Ted’ je cˇas o to prosit. u´tery´ 6. 3. Mt 23,1–12 Co Jezˇ´ısˇ pozˇaduje, kdyzˇ ukazuje odstrasˇujı´cı´ prˇ´ıklad ucˇitelu˚ Za´kona a farizeu˚, je identita se sebou samy´m (sta´t se sebou samy´m). Jeden z prˇedpokladu˚ obra´cenı´. Stal-li jsem se sa´m sebou, pozna´m podle pokory a skutku˚. Ty nic neprˇedstı´rajı´, ani nezastı´rajı´ pravdu o tom, ky´m jsem. Jake´ osvobozenı´! strˇeda 7. 3. Mt 20,17–28 V procesu obra´cenı´ je trˇeba mnohe´ „obra´tit“: naprˇ. pojem sluzˇby. Z lidske´ho hlediska je neza´videˇnı´hodna´, z hlediska obra´cenı´ je to vy´sada, nebot’se podoba´m Bohu, ktery´ vsˇemu slouzˇ´ı, vsˇe udrzˇuje svou mocı´. Jak pojı´ma´m svou sluzˇebnost? Repta´m — nebo deˇkuji? cˇtvrtek 8. 3. Lk 16,19–31 Lazar je jedinou postavou v Jezˇ´ısˇovy´ch podobenstvı´ch, ktera´ ma´ sve´ jme´no (Eleazar = Bu˚h poma´ha´). Sveˇdcˇ´ı to o zvla´sˇtnı´ Kristoveˇ na´klonnosti k osoba´m jako je tento. Jsou i na´m tito „nejchudsˇ´ı z chudy´ch“ podobneˇ drazı´? pa´tek 9. 3. Mt 21,33–43.45–46 Jezˇ´ısˇ sve´ podobenstvı´ o vinici adresuje velekneˇzˇ´ım a farizeu˚m jako jednu z poslednı´ch vy´zev k rozhodnutı´. Matousˇ pak ma´ prˇi jeho ztva´rnˇova´nı´ prˇed ocˇima cele´ deˇjiny Izraele (kamenova´nı´ a zabı´jenı´ proroku˚) vrcholı´cı´ v Jezˇ´ısˇoveˇ sporu s prˇedstaviteli na´roda. Jezˇ´ısˇ je onı´m jediny´m Synem, deˇdicem vsˇech zaslı´benı´ dany´ch Izraeli, „kva´drem na´rozˇnı´m“. Ota´zka „nesenı´ ovoce“ nenı´ pak ani tak kritikou zˇidovstvı´, ale spı´sˇe vy´strahou do vlastnı´ch rˇad — i cı´rkev se mu˚zˇe sta´t neplodnou! sobota 10. 3. Lk 15,1–3.11–32 I my se cˇasto snazˇ´ıme by´t trpeˇlivy´ a velkorysı´; ale jen do chvı´le, kdy vycˇerpa´me vesˇkere´ sve´ mozˇnosti a na´sˇ blizˇnı´ prˇekrocˇ´ı „u´nosnou mez“. Bohu dı´ky, na´sˇ Pa´n je jiny´; smilova´va´ se neusta´le . . . nedeˇle 11. 3. 3. nedeˇle postnı´ Lk 13,1–9 Bozˇ´ı dobrota nenı´ v tom, zˇe by Bu˚h nebral hrˇ´ıch na veˇdomı´, to by ztra´cel svou pravdivost i spravedlnost. Bozˇ´ı dobrota je v tom, zˇe Bu˚h da´va´ prˇ´ılezˇitost k obra´cenı´ a neˇjakou dobu cˇeka´, zda ji cˇloveˇk vyuzˇije. Jsem si veˇdom te´to u´zˇasne´ prˇ´ılezˇitosti?
15 pondeˇlı´ 12. 3. Lk 4,24–30 Opravdu nema´me mı´t strach. Ale ne proto, zˇe by se na´m nemohlo nikdy nic teˇzˇke´ho, bolave´ho nebo zle´ho sta´t — to by byla poha´dkova´ vı´ra. Nemusı´me mı´t strach proto, zˇe Bozˇ´ı pla´n s na´mi nebude zmarˇen. Jezˇ´ısˇ zde prosˇel jejich strˇedem, ale na krˇ´ızˇi zemrˇel. A prˇece pra´veˇ to byla cesta ke vzkrˇ´ısˇenı´ a spa´se — k naplneˇnı´ Bozˇ´ıho pla´nu. u´tery´ 13. 3. Mt 18,21–35 Mu˚zˇe se na´m zda´t, zˇe nekonecˇneˇ bohaty´ Bu˚h ma´ na to, aby odpustil vsˇechny dluhy, ale ja´ jsem chudy´, a proto je mi nejen zateˇzˇko, ale i nemozˇne´ take´ odpousˇteˇt. Znamenalo by to, zˇe nezˇiju jako Bozˇ´ı dı´teˇ! Kdyzˇ jsem pro Boha syn, jsem i deˇdic. Musı´m veˇdeˇt, zˇe jsem Bohem bohaty´, abych mohl odpousˇteˇt podobneˇ jako On. strˇeda 14. 3. Mt 5,17–19 Za´kon meˇl sta´le prˇipomı´nat Zˇidu˚m, zˇe patrˇ´ı Bohu, zˇe Bu˚h „putuje se svy´m (kocˇovny´m) lidem“(t.j. prˇeklad jme´na JAHVE). Proto Jezˇ´ısˇ neprˇisˇel Za´kon zrusˇit. Naplnil jej proto, zˇe zjevil Boha viditelneˇ. Proto je s Kristem snadne´ konat skutky vı´ry. cˇtvrtek 15. 3. Lk 11,14–23 Jezˇ´ısˇ vyha´nı´ de´mony a otevı´ra´ novou epochu – cˇas osvobozenı´ z otroctvı´. Jedinou podmı´nkou je svobodneˇ prˇijmout Jezˇ´ısˇovu radostnou zveˇst. pa´tek 16. 3. Mk 12, 28b–34 Zatı´mco Matousˇ a Luka´sˇ prˇedstavujı´ za´konı´ka jako toho, kdo chce Jezˇ´ısˇe zkousˇet, Marek z neˇj cˇinı´ spı´sˇe ucˇednı´ka, ktery´ se dotazuje sve´ho rabı´na. Proto je take´ za´konı´kova reakce vy´razneˇ pozitivnı´ (v.32–33) a Jezˇ´ısˇ mu rˇ´ıka´: „Nejsi daleko od Bozˇ´ıho kra´lovstvı´ “. Take´ tobeˇ je adresova´no toto jeho slovo, pokud ze vsˇech sil touzˇ´ısˇ zˇ´ıt podle pravdy. sobota 17. 3. Lk 18,9–14 To, co Jezˇ´ısˇ kritizuje na postaveˇ farizeje, nenı´ jen jeho prˇesveˇdcˇenı´ o vlastnı´ spravedlnosti, ale i pohrda´nı´ a odsuzova´nı´ ostatnı´ch lidı´. Nestacˇ´ı dojı´t k pozna´nı´ vlastnı´ hrˇ´ısˇnosti; je trˇeba take´ pochopit, zˇe nejsme schopni objektivneˇ zhodnotit, kdo „je na tom lı´p“, a prˇedneˇ, zˇe za zˇa´dny´ch okolnostı´ se nema´me pra´vo nechat strhnout k povy´sˇene´mu jedna´nı´. nedeˇle 18. 3. 4. nedeˇle postnı´ Lk 15,1–3.11–32 Acˇkoli se po celou dobu pozornost posluchacˇe soustrˇedı´ na mladsˇ´ıho syna, je to ve skutecˇnosti otec, ktery´ zajı´ma´ vypraveˇcˇe. Jeho zda´nliva´ skrytost jen podtrhuje velikost a tajemnost jeho la´sky. Po pra´vu je on hlavnı´m jednajı´cı´m!
16 pondeˇlı´ 19. 3. Slavnost sv. Josefa Mt 1,16.18–21.24a Do obycˇejne´ho zˇivota Josefova vstupuje Bozˇ´ı tajemstvı´, prˇipravovane´ od veˇcˇnosti. Nenı´ snadne´ ho pochopit, ale je mozˇne´ ho prˇijmout. Josef souhlası´ s Bohem. Na stejnou cestu jsme zva´ni i my. u´tery´ 20. 3. Jan 5,1–3a.5–16 ˇZide´ nechteˇjı´ veˇdeˇt, kdo ochrnule´ho uzdravil, kvu˚li samotne´mu znamenı´, ktere´ Jezˇ´ısˇ vykonal, ny´brzˇ proto, zˇe porusˇil sobotu. I ja´ by´va´m neˇkdy podobneˇ slepy´ ke znamenı´, jezˇ mi Bu˚h nabı´zı´, jen proto, zˇe neodpovı´dajı´ my´m prˇedstava´m. strˇeda 21. 3. Jan 5,17–30 Pramenem zˇivota je pouze Bu˚h. Tvrdı´-li Jezˇ´ısˇ, zˇe i on sa´m ma´ v sobeˇ zˇivot, zjevuje tı´m sve´ bozˇstvı´. Zmrtvy´chvsta´nı´m tuto skutecˇnost potvrzuje. A pra´veˇ zde je korˇen nasˇ´ı nadeˇje: smrt, ktere´ my za´koniteˇ podlehneme, nemusı´ nad na´mi vla´dnout trvale, prˇimkneme–li se ke Kristu. Pak totizˇ i my budeme mı´t podı´l na zˇivoteˇ, ktery´ Otec da´va´ Synovi. cˇtvrtek 22. 3. Jan 5,31–47 Bu˚h nepotrˇebuje, abychom mu deˇlali advoka´ta; ale my lide´ ma´me cˇasto zapotrˇebı´ sveˇdectvı´ cˇloveˇka o Bohu, abychom byli s to Jej prˇijmout a tak dosa´hnout spa´sy. pa´tek 23. 3. Jan 7,1–2.10.25–30 Jen Syn mu˚zˇe s plnou pravdou rˇ´ıci, zˇe zna´ Otce, a jeho posla´nı´ spocˇ´ıva´ pra´veˇ v tom zjevit Jej sveˇtu. Od chvı´le, kdy chodil Kristus po te´to zemi, nemu˚zˇeme tvrdit, zˇe Boha nelze poznat. sobota 24. 3. Jan 7,40–53 Jezˇ´ısˇ, vcˇera i dnes, je prˇ´ıcˇinou rozdeˇlenı´. Vı´m vzˇdycky, na kterou stranu se da´t? nedeˇle 25. 3. 5. nedeˇle postnı´ Jan 8,1–11 Pokazˇde´, kdyzˇ budesˇ mı´t pokusˇenı´ druhe´ odsuzovat, prˇipomenˇ si tato Jezˇ´ısˇova slova. Je–li Bozˇ´ı milosrdenstvı´ bez prˇ´ıcˇiny, pak milosrdenstvı´ nasˇe nacha´zı´ svu˚j zdroj prˇedevsˇ´ım ve veˇdomı´ vlastnı´ slabosti. pondeˇlı´ 26. 3. Slavnost Zveˇstova´nı´ Pa´neˇ Lk 1,26–38 Co rˇekl tobeˇ Bu˚h do tve´ho zˇivota? Co z Bozˇ´ıho slova jsi skutecˇneˇ prˇijal za vlastnı´? Musı´sˇ to prˇece veˇdeˇt, chcesˇ-li mu jako Maria rˇ´ıci: „at’se mi stane podle tve´ho slova“. A rˇ´ıci bys to meˇl, a to dost konkre´tneˇ. u´tery´ 27. 3. Jan 8,21–30 Mnohem lepsˇ´ı a dokonalejsˇ´ı, nezˇ se pta´t, co mi Bu˚h prˇikazuje konat, je kla´st si ota´zku: Otcˇe, co se ti lı´bı´? Takovy´ postoj na´s chra´nı´ prˇed sobecky zameˇrˇeny´m perfekcionismem a otevı´ra´ na´s skutecˇne´ la´sce k Bohu, jezˇ za´rovenˇ objı´ma´ sveˇt.
17 strˇeda 28. 3. Jan 8,31–42 Slysˇet slovo, rozumeˇt slovu, zu˚stat ve slovu . . . Azˇ to poslednı´ vede ke svobodeˇ. Vidı´m-li zdroj sve´ nesvobody je hrˇ´ıch, ten se mi ale vyda´va´ za cestu ke svobodeˇ!! Jezˇ´ısˇovo slovo, promı´tnute´ do zˇivota, tuto lezˇ demaskuje. cˇtvrtek 29. 3. Jan 8,51–59 ˇ Jezˇ´ısˇova vy´poveˇd’ pra´vem znı´ v usˇ´ıch Zidu˚ jako rouha´nı´. Jeho „ja´ jsem“ azˇ prˇ´ılisˇ prˇipomı´na´ staroza´konnı´ zjevenı´ Bozˇ´ıho jme´na: „Jsem, ktery´ jsem“(Ex 3,14). Pro na´s vsˇak nenı´ du˚vodem k odporu, ale ke klaneˇnı´. pa´tek 30. 3. Jan 10, 31–42 Nesmı´me si ze skutecˇnostı´, ktere´ na´s obklopujı´ vybı´rat jen to, co se na´m hodı´. To je hereze (blud). Kona´-li Jezˇ´ısˇ mnoho dobry´ch skutku˚ od Otce, je trˇeba je zohlednit i tehdy, kdyzˇ neˇkdo necha´pe jeho slova nebo s nimi nesouhlası´. Ucˇme se takto prˇistupovat i k nasˇim blizˇnı´m. sobota 31. 3. Jan 11,45–56 Mı´sto, aby se velekneˇzˇ´ı a farizeove´ zamysleli nad tı´m, odkudzˇe ma´ Jezˇ´ısˇ svou moc, kterou kona´ za´zraky, hledajı´ zpu˚sob, jak jej umlcˇet, a na´silı´ jsou ochotni zakry´t blahem na´roda. Neracionalizujeme cˇi neideologizujeme i my cˇasto svou vı´ru jenom proto, aby slouzˇila nasˇim osobnı´m cı´lu˚m?
DUBEN nedeˇle 1. 5. Kveˇtna´ nedeˇle Lk 22,14–23,56 Jezˇ´ısˇ Kristus je klı´cˇem k tomu, aby cˇloveˇk porozumeˇl sa´m sobeˇ. S tı´m ovsˇem, zˇe utrpenı´ Jezˇ´ısˇovo nepoda´va´ vysveˇtlenı´ pohorsˇujı´cı´ho faktu, zˇe cˇloveˇk trpı´ a zˇe trpı´ i spravedlivy´. Jezˇ´ısˇovo utrpenı´ nenı´ vysveˇtlenı´m, je odpoveˇdı´, ktera´ ukazuje dalsˇ´ı cestu. pondeˇlı´ 2. 4. Pondeˇlı´ Svate´ho ty´dne Jan 12,1–11 To, co se neˇkdy navenek mu˚zˇe jevit jako usˇlechtilost, se nakonec uka´zˇe jako docela obycˇejna´ zisˇtnost (1–6). Jezˇ´ısˇova odpoveˇd’ neplatı´ pouze pro tuto konkre´tnı´ situaci. I dnes a zı´tra se musı´me ucˇit, kdy a jak slouzˇit Kristu v chudy´ch a kdy a jak pro Neˇj nadarmo ply´tvat . . . (7–8) ´ tery´ Svate´ho ty´dne u´tery´ 3. 4. U Jan 13,21–33.36–38 Jida´sˇ, ktery´ si jesˇteˇ prˇed chvilkou nechal Jezˇ´ısˇem my´t nohy (srov. Jan 13,10b.11.18), je nynı´ symbolicky oznacˇen (poda´nı´m chleba prˇi poslednı´ vecˇerˇi!), ocita´ se jizˇ zcela v poddanstvı´ Satana a do hloubky zarmouceny´m Jezˇ´ısˇem je posla´n prycˇ — symbolicky do noci. Tı´m zacˇala Jezˇ´ısˇova „hodina“ oslavenı´ (smrti a vzkrˇ´ısˇenı´). Musı´ do nı´ jı´t zcela sa´m. Kazˇdy´ z ucˇednı´ku˚, i samotny´ Petr, nese v srdci take´ neveˇrnost a zradu.
18 strˇeda 4. 4. Strˇeda Svate´ho ty´dne Mt 26,14–25 Hodina poslednı´ vecˇerˇe je zastı´neˇna smutkem z Jida´sˇovy zrady (nejde zde o konecˇne´ hodnocenı´ Jida´sˇovy spa´sy cˇi zavrzˇenı´, ale o zdu˚razneˇnı´ velikosti lidske´ svobody, ktera´ je schopna volit i proti Bohu). Jezˇ´ısˇ vsˇak jde svoji cestu ke krˇ´ızˇi ne proto, zˇe jej Jida´sˇ zradil, ale proto, zˇe „jeho cˇas je blı´zko“(v.18). cˇtvrtek 5. 4. Zeleny´ cˇtvrtek 1 Kor 11,23–26 Tu noc, kdy byl Pa´n vyda´n a zrazen, da´va´ sve´ teˇlo a krev cı´rkvi jako pokrm, jako znamenı´ a stvrzenı´ smlouvy. Na zradu, zlo, ochuzenı´ azˇ k smrti odpovı´da´ darem — da´nı´m sebe za pokrm. Nenı´ snadne´ prˇijmout toto jedna´nı´ jako vy´zvu k na´sledova´nı´. Ale jak jinak vlastneˇ? pa´tek 6. 4. Velky´ pa´tek Iz 52,13–53,12 Promı´tat si do obrazu ukrˇizˇovane´ho Jezˇ´ısˇe sve´ viny, sva´ selha´nı´, krˇivdy, ktery´ch jsme se dopustili na blizˇnı´ch, tvrda´ slova a cˇiny . . . prosteˇ vlastnı´ hrˇ´ıchy od narozenı´ azˇ po soucˇasnost — to nenı´ zrovna povzbudiva´ podı´vana´, a prˇece tam, v muzˇi bolesti, jsou nasˇe hrˇ´ıchy definitivneˇ „zabity“, tam trvale mizı´. On umı´ra´, ja´ jsem ze sve´ smrti zveda´n . . . z jeho la´sky. ˇ ´ım 6,3–11 sobota 7. 4. Bı´la´ sobota R Byli jsme krˇtem pokrˇteˇni, tedy ponorˇeni v Jezˇ´ısˇovu smrt. To, co v na´s neumı´ra´, nemu˚zˇe prˇijmout Jezˇ´ısˇu˚v novy´ zˇivot. Umı´ra´nı´ veˇcı´, vztahu˚, na´roku˚, vlastneˇ hrˇ´ıchu˚, vsˇeho, co ma´me v sobeˇ jen ze sebe a ne z Bozˇ´ıho daru, mu˚zˇeme ted’ prozˇ´ıt. Mu˚zˇeme skutecˇneˇ s Jezˇ´ısˇem ulehnout do hrobu. nedeˇle 8. 4. Zmrtvy´chvsta´nı´ Pa´neˇ Kol 3,1–4 Vcˇera jsme se ulozˇili s Kristem do hrobu, snad v na´s neˇco zemrˇelo. Noc na´m prˇipomneˇla nasˇe znovuzrozenı´ z vody a Ducha — obnovili jsme krˇest. Novy´ zˇivot na´s vede k jeho pu˚vodci: je v na´s zˇivot vzkrˇ´ısˇene´ho Krista, byli jsme s nı´m vyprosˇteˇni z hrobu. Neunika´me ze sveˇta, kdyzˇ se dı´va´me „vzhu˚ru“. Ale ve sveˇteˇ zˇijeme z toho, co smrt neprˇemu˚zˇe — ze vzkrˇ´ısˇene´ho Pa´na. pondeˇlı´ 9. 4. Pondeˇlı´ velikonocˇnı´ Mt 28,8–15 „Nebojte se!“ To slovo se bude v setka´nı´ se Vzkrˇ´ısˇeny´m opakovat cˇasteˇji. Cˇeho se neba´t? Vsˇemoci zla! Zlo, ktere´ chteˇlo Jezˇ´ısˇe zlikvidovat, dopomohlo k jeho veˇtsˇ´ı sla´veˇ. Je–li vzkrˇ´ısˇenı´ v me´m zˇivoteˇ realitou, potom zˇa´dne´ zlo, zˇa´dna´ jeho moc nenı´ silneˇjsˇ´ı nezˇ tato realita vzkrˇ´ısˇene´ho zˇivota. ´ tery´ velikonocˇnı´ u´tery´ 10. 4. U Jan 20,11–18 ˇ Ctvrte´mu evangelistovi nejde tolik o to zdu˚raznit (jako Mt, Mk a Lk) skutecˇnost vzkrˇ´ısˇenı´, ale zpu˚sob Jezˇ´ısˇovy existence a Jezˇ´ısˇovy´ch vztahu˚: jeho nove´ spolecˇenstvı´
19 s Otcem a jeho novou prˇ´ıtomnost mezi svy´mi ucˇednı´ky. Setka´nı´ s nı´m se tak mu˚zˇe dı´t jen dı´ky hluboke´mu osobnı´mu vztahu vı´ry („zˇeno“, „Maria“). Vzkrˇ´ısˇenı´ a nanebevstoupenı´ (vcˇetneˇ sesla´nı´ Ducha, srv. Jan 19,30; Jan 20,22) nejsou zde oddeˇleny; obojı´ za´rovenˇ (dokonce i s ukrˇizˇova´nı´m) je Jezˇ´ısˇovy´m „vyvy´sˇenı´m“ k Otci. Do tohoto pohybu majı´ by´t „aposˇtolkou aposˇtolu˚“, jak rˇ´ıkali cı´rkevnı´ otcove´ Marii z Magdaly, pozva´ni ucˇednı´ci. strˇeda 11. 4. Strˇeda velikonocˇnı´ Lk 24,13–35 Opeˇt zavrˇene´ ocˇi, jako vcˇera. Zde je ale jina´ metoda le´cˇenı´: vy´klad Bozˇ´ıho slova a spolecˇne´ stolova´nı´. Mohu zˇasnout nad tı´m, jakou pra´ci si da´va´ Jezˇ´ısˇ s tı´m, abychom ho poznali. cˇtvrtek 12. 4. Cˇtvrtek velikonocˇnı´ Lk 24,35–48 Setka´nı´ se Vzkrˇ´ısˇeny´m Jezˇ´ısˇem, jak je uva´deˇjı´ evangelia, jsou tak prosta´ a jednoducha´, zˇe na´s to mu˚zˇe azˇ pohorsˇovat. Ale ani dnes to nenı´ jine´. Jezˇ´ısˇ je uprostrˇed na´s, sejdeme–li se v jeho jme´nu. Ale ani tak to nejsme my, kdo se ho doty´ka´, spı´sˇ se on doty´ka´ na´s. A to je dobrˇe. pa´tek 13. 4. Pa´tek velikonocˇnı´ Jan 21,1–14 Zazˇil jsem s Jezˇ´ısˇem neˇco podobne´ho? Kazˇda´ zkusˇenost se vzkrˇ´ısˇeny´m Pa´nem je du˚lezˇita´ a musı´ by´t opatrovana´. Vzkrˇ´ısˇeny´ Pa´n uprostrˇed spolecˇenstvı´ — zdroj me´ vı´ry i ve chvı´lı´ch skleslosti. sobota 14. 4. Sobota velikonocˇnı´ Mk 16,9–15 Du˚lezˇite´ jsou zde trˇi veˇci: 1. Znovu je velmi tvrdeˇ ka´ra´na neveˇra ucˇednı´ku˚ (v. 11.13.14); a pra´veˇ s teˇmito lidmi Jezˇ´ısˇ pocˇ´ıta´ a chce je svy´m Duchem prˇetvorˇit v neohrozˇene´ sveˇdky Vzkrˇ´ısˇene´ho a zveˇstovatele evangelia! 2. Jezˇ´ısˇovo vzkrˇ´ısˇenı´ a povy´sˇenı´ dosa´hne sve´ho cı´le teprve tı´m, zˇe bude evangelium zveˇstova´no cele´mu sveˇtu (v. 15; srv. Mk 19,19n). 3. Zveˇstova´nı´ evangelia bylo (a ma´ da´l by´t) v cı´rkvi prova´zeno „znamenı´mi“(vynechane´ v. 16–20; cele´ Sk). nedeˇle 15. 4. 2. nedeˇle velikonocˇnı´ Jan 20,19–31 Pochybova´nı´, nejistota a strach se vyskytujı´ i v nasˇem zˇivoteˇ. Ale duch vzkrˇ´ısˇene´ho Krista na´m sdeˇluje: „Pokoj Va´m“, cˇili, nebojte se, jsem s va´mi. Jsem si veˇdom te´to skutecˇnosti pramenı´cı´ z daru Ducha sv.? pondeˇlı´ 16. 4. Jan 3,1–8 Potrestat zlo — to prˇa´nı´ najde snad kazˇdy´ ve skulince sve´ho srdce. Toto prˇa´nı´ je ale cˇasto gestem beznadeˇje: cˇloveˇk neveˇrˇ´ı, zˇe by se neˇco mohlo zmeˇnit k dobre´mu. Bu˚h je snı´lek, fantasta, asi „nezna´ zˇivot“ — tak by to hodnotili mnozı´ — protozˇe sta´le pocˇ´ıta´ s obra´cenı´m: je to veˇcˇneˇ mlady´ milenec neveˇrne´ho cˇloveˇka.
20 u´tery´ 17. 4. Jan 3,7b–15 Nikode´m v rozhovoru s Jezˇ´ısˇem nakonec klade velmi du˚lezˇitou a praktickou ota´zku: Jaky´m zpu˚sobem se cˇloveˇk mu˚zˇe otevrˇ´ıt onomu nove´mu „narozenı´ shora“, narozenı´ z Ducha? Po jemne´ vy´tce, ze ktere´ mimochodem plyne, zˇe vı´ra v Krista je dovrsˇenı´m zveˇsti Stare´ho za´kona, da´va´ Jezˇ´ısˇ jizˇ jasnou odpoveˇd’: Ono „narozenı´ z Ducha“ se deˇje zˇivotem z vı´ry ve sveˇdectvı´ toho, ktery´ byl „vyvy´sˇen“ skrze krˇ´ızˇ do sla´vy vzkrˇ´ısˇenı´. Spa´sa nenı´ vy´stupem cˇloveˇka k Bohu, ale prˇedevsˇ´ım du˚veˇryplny´m prˇijetı´m Bozˇ´ıho sestupu k cˇloveˇku. strˇeda 18. 4. Jan 3, 16–21 Tedy: Bu˚h miloval mne, me´ho nemozˇne´ho souseda, ha´dave´ho spolupracovnı´ka, toho, kdo mi ublı´zˇil . . . a proto dal sve´ho Syna. Mohu o jeho la´sce vu˚bec jesˇteˇ neˇjak pochybovat? cˇtvrtek 19. 4. Jan 3,31–36 Ze zemeˇ nepocha´zı´me, kdyzˇ se s ostatnı´mi bavı´me o beˇzˇny´ch za´lezˇitostech. „Mluvit o pozemsky´ch veˇcech“ znamena´ u Jana neˇco mnohem za´vazˇneˇjsˇ´ıho: postoj naproste´ neschopnosti pozvednout se nad vsˇednost vlastnı´ho zˇivota, rozhle´dnout se kolem sebe, prˇekrocˇit svu˚j maly´ sveˇt . . . pa´tek 20. 4. Jan 6,1–15 Tam, kde se nasˇe lidska´ nepatrnost (peˇt chlebu˚ a dveˇ ryby) da´ k dispozici Bozˇ´ı vsˇemohoucnosti, deˇjı´ se velike´ veˇci. sobota 21. 4. I do me´ho strachu Jezˇ´ısˇ vola´: „Ja´ jsem to, neboj se!“
Jan 6,16–21
nedeˇle 22. 4. 3. nedeˇle velikonocˇnı´ Jan 21,1–19 Zmrtvy´chvsta´nı´ je obratem. Obratem od tmy ke sveˇtlu, od strachu, marnosti a nesmyslnosti noci k nove´mu u´kolu, nove´ nadeˇji, nove´ budoucnosti. Kdekoliv Jezˇ´ısˇ vstoupı´ na brˇeh nasˇeho zˇivota, tam zacˇ´ına´ nove´ ra´no. Tam zı´ska´va´ zˇivot smysl a strˇed. pondeˇlı´ 23. 4. Sva´tek sv. Vojteˇcha Jan 10,11–16 Neˇco jine´ho je, kdyzˇ na´m na neˇcˇem osobneˇ za´lezˇ´ı, nezˇ kdyzˇ jen vykona´va´me pra´ci, za kterou jsme placeni. V prvnı´m prˇ´ıpadeˇ je cˇloveˇk ochoten da´t v sa´zku mnoho, neˇkdy dokonce vsˇechno. Tak jako Jezˇ´ısˇ, ktery´ za na´s da´ i svu˚j zˇivot. u´tery´ 24. 4. Jan 6,30–35 ˇ Cloveˇk — i ja´ — chce cˇasto jen neˇco: zdravı´, sı´lu, u´speˇch, tu cˇi onu veˇc. Ale Bu˚h da´va´ neˇkoho — Jezˇ´ısˇe, Syna. A tento „neˇkdo“ prˇicha´zı´ proto, abych zˇil z neˇho.
21 strˇeda 25. 4. Sva´tek sv. Marka Mk 16,15–20 Jezˇ´ısˇ sve´ ucˇednı´ky posı´la´ do sveˇta vyzbrojene´ mocı´ Bozˇ´ı a ne mocı´ lidskou. Tuto moc Bozˇ´ı, ktera´ je kazˇde´mu neˇjak propu˚jcˇova´na, je trˇeba zna´t. Jinak budeme v pokusˇenı´ touzˇit po lidske´ moci, ktera´ neosvobozuje od zla, ale spouta´va´. cˇtvrtek 26. 4. Jan 6, 44–51 Jezˇ´ısˇ umrˇel, abych ja´ zˇil. Jak skutecˇna´ je jeho smrt, jak skutecˇny´ je jeho zˇivot ve mneˇ! Zˇivot, ktery´ je silneˇjsˇ´ı nezˇ smrtı´cı´ u´cˇinky hrˇ´ıchu, silneˇjsˇ´ı nezˇ smrt sama! pa´tek 27. 4. Sk 9,1–20 ˇ Dalsˇ´ı cˇloveˇk, ktery´ se nechal poslat a ve´st: Anania´sˇ. Bez neˇho by Savlova konverze byla nedokoncˇena´. Musel odlozˇit strach i py´chu, ktera´ tvrdı´, zˇe sama vı´ nejle´pe, co ma´ deˇlat. sobota 28. 4. Jan 6,60–69 Duch Bozˇ´ı — Duch, vycha´zejı´cı´ od Otce — na´s mu˚zˇe prˇene´st prˇes nasˇe lidske´ „nerozumı´m“, „nemohu veˇrˇit“. Ne nasˇe sı´la, ale Bozˇ´ı dar na´m umozˇnˇuje prˇijmout zdroj zˇivota. A Bu˚h je da´rce, k neˇmuzˇ mu˚zˇeme chodit. nedeˇle 29. 4. 4. nedeˇle velikonocˇnı´ Slysˇ´ım a zna´m skutecˇneˇ hlas Jezˇ´ısˇu˚v plny´ la´sky a odpusˇteˇnı´?
Jan 10,27–30
pondeˇlı´ 30. 4. Jan 10,1–10 Jezˇ´ısˇ jen neradı´ a neprˇikazuje. Jde prˇede mnou, se mnou. A nikde a v nicˇem mne nechce nechat. Jen ja´ mohu chtı´t jı´t tam cˇi onam bez neˇho. Ale to bych se ovsˇem vzdaloval od zdroje zˇivota.
KVEˇTEN u´tery´ 1. 5. Mt 13,54–58 Je to zranˇujı´cı´, kdyzˇ neˇkdo pohrdne vı´rou, kterou ja´ zˇiji. Reakce „spoluobcˇanu˚“ na Jezˇ´ısˇe byly take´ zranˇujı´cı´. Ale Jezˇ´ısˇ to prˇijı´ma´ bez vy´cˇitek. strˇeda 2. 5. Jan 12,44–50 Ma´me dvojı´ jistotu: prˇimkneme–li se k Jezˇ´ısˇi Kristu, pozna´me i Otce, a budeme–li veˇrneˇ hla´sat jeho evangelium, budeme zveˇstovat i toho, ktery´ jej poslal. cˇtvrtek 3. 5. Sva´tek sv. Filipa a Jakuba, aposˇtolu˚ Jan 14,6–14 Milovat blizˇnı´ho — to je skutek, ktery´ deˇlal Jezˇ´ısˇ. A on sa´m na´m slibuje, zˇe budeme schopni milovat jako on. Ted’ bych si mohl vyprosit a vybojovat vı´ru v to, zˇe je to mozˇne´. Jinak se nicˇeho nedocˇka´m. Kdyzˇ to Jezˇ´ısˇ slı´bil, je to prˇece pravda.
22 pa´tek 4. 5. Jan 14,1–6 Cesta, ktera´ prˇicha´zı´ k na´m. Pravda, ktera´ se cely´ zˇivot nabı´zı´, abych ji prˇijal. Zˇivot, ktery´ je do mne vle´va´n. To je Jezˇ´ısˇ. Veˇci nekonecˇneˇ me´neˇ vy´znamne´ zı´ska´va´me za velke´ penı´ze a teˇzˇko. Tyto dary se na´m nabı´zejı´ k prˇijetı´ zdarma. A i tak je cˇloveˇku neˇkdy zateˇzˇko je uchopit. sobota 5. 5. Jan 14,7–14 Kra´tce rˇecˇeno: kdyzˇ uveˇrˇ´ıme, budou se dı´t veˇci. Kdyzˇ uveˇrˇ´ıme ovsˇem v to, co Jezˇ´ısˇ rˇ´ıka´ — ne kdyzˇ uveˇrˇ´ıme posˇetile v to, zˇe se splnı´ nasˇe mozˇna´ a nemozˇna´ prˇa´nı´. Protozˇe Jezˇ´ısˇ na´s chce mı´t sobeˇ podobne´, ne jen pasivneˇ poslouchajı´cı´. nedeˇle 6. 5. 5. nedeˇle velikonocˇnı´ Jan 13, 31–33a.34–35 Jezˇ´ısˇ je rozhodnut sta´t a by´t zde pro sve´ blizˇnı´, a to i za cenu smrti. Je rozhodnut milovat i tenkra´t, kdyzˇ jeho la´ska nenı´ ani cha´pa´na ani opeˇtova´na. A k tomu vyzy´va´ i na´s: „ . . . milujte se navza´jem“. pondeˇlı´ 7. 5. Jan 14, 21–26 Vyda´me–li se v dennı´m zˇivoteˇ za Jezˇ´ısˇem, tedy budeme–li usilovat o to, abychom milovali Boha cely´m srdcem, celou dusˇ´ı a blizˇnı´ho jako sebe, milovat se navza´jem, je to s na´mi dobre´. Vstupujeme tak do proudu Bozˇ´ı la´sky. A Jezˇ´ısˇ na´m bude blı´zky´, da´ se na´m poznat. Ted’ pra´veˇ to mu˚zˇeme prozˇ´ıvat — i Bozˇ´ı la´sku i pozna´nı´ Jezˇ´ısˇe. u´tery´ 8. 5. Jan 14,27–31a Pokoj je dar Kristu˚v. A z tohoto pokoje take´ vycha´zı´ schopnost milovat. Nepokoj, strach a u´zkost — to jsou zkousˇky a prˇeka´zˇky. Je trˇeba od nich odejı´t nebo je prˇejı´t. Dar, ktery´ Jezˇ´ısˇ slibuje, mu˚zˇeme ted’ hned prˇijı´mat. strˇeda 9. 5. Sk 15,1–6 By´t krˇest’anem nevylucˇuje mozˇnost mı´t rozdı´lny´ na´zor na veˇc. At’ na´s tedy spor o obrˇ´ızku nepohorsˇuje, ale spı´sˇe ukazuje, jak rozdı´lnost rˇesˇit, aby se dospeˇlo k jednoteˇ. Bez postoje pokorne´ho, jemuzˇ „Bu˚h slı´bil milost“, to ovsˇem nikdy nepu˚jde. cˇtvrtek 10. 5. Jan 15,9–11 Dnesˇnı´ u´ryvek ukazuje na trˇi du˚lezˇite´ veˇci: 1. na zdroj sı´ly k zachova´va´nı´ Jezˇ´ısˇovy´ch prˇika´za´nı´ (Otcova la´ska vylita´ skrze Krista na ucˇednı´ky a zu˚sta´va´nı´ dı´ky spojenı´ s Kristem v te´to la´sce, v.9),2. na prostrˇedek zu˚sta´va´nı´ v la´sce (zachova´va´nı´ prˇika´za´nı´, nejde zde tedy jen o cit, v.10),3. na du˚sledek tohoto zu˚sta´va´nı´ (u´cˇast na Kristoveˇ radosti, plnost radosti ucˇednı´ku˚, v.11). Za´rovenˇ zjisˇt’ujeme u´zˇasnou veˇc: Jezˇ´ısˇova zveˇst na´s nechce o neˇco okra´st. Naopak ma´ jediny´ cı´l — naplneˇnı´ nasˇ´ı radosti.
23 pa´tek 11. 5. Jan 15, 12–17 Polozˇit svu˚j zˇivot mu˚zˇesˇ nejen mucˇednickou smrtı´ cˇi tı´m, zˇe zemrˇesˇ za sve´ho blizˇnı´ho, ale i kona´nı´m toho, co ti Jezˇ´ısˇ prˇikazuje, obeˇtı´ zˇivota, ktera´ spocˇ´ıva´ v tom, zˇe nebudesˇ realizovat sebe, ale ve vsˇem se budesˇ snazˇit zalı´bit Otci. sobota 12. 5. Jan 15,18–21 Tolik si narˇ´ıka´me na to, kdyzˇ se neˇkdo chova´ vu˚cˇi cı´rkvi neprˇa´telsky. Pokud je tento postoj neodu˚vodneˇny´, nemeˇli bychom se skoro radovat, nebot’se na´m pra´veˇ dostalo potvrzenı´ toho, zˇe jsme neupadli do pokusˇenı´ prˇizpu˚sobit se prˇ´ılisˇ tomuto sveˇtu? nedeˇle 13. 5. 6. nedeˇle velikonocˇnı´ Jan 14,23–29 Bu˚h — Otec poslal sve´ho Syna. Je jeho pu˚vodem od veˇcˇnosti. Jezˇ´ısˇ na´m chce da´t vsˇe, co od Otce prˇijal. Kdyzˇ se vra´til k Otci, vra´til se ke zdroji sveˇtla, zˇivota a la´sky. Ma´ tedy pro na´s sta´le vı´ce nezˇ dost daru˚, la´sky, zˇivota . . . Bez obav mohu z neˇho cˇerpat. pondeˇlı´ 14. 5. Sva´tek sv. Mateˇje, aposˇtola Jan 15,9–17 Jezˇ´ısˇova slova o nasˇ´ı plne´ za´vislosti na Neˇm by pro na´s meˇla by´t du˚vodem k radosti; zˇijeme–li totizˇ podle nich, docha´zı´me dokonale´ho naplneˇnı´ vlastnı´ho zˇivota a Otec je tı´m oslaven. u´tery´ 15. 5. Jan 16,5–11 Nikdo z na´s nema´ ra´d loucˇenı´ s lidmi, na ktery´ch mu za´lezˇ´ı. Ale mnohdy je pro na´s lepsˇ´ı to, co je me´neˇ prˇ´ıjemne´. Bu˚h na´m bere neˇco (cˇi neˇkoho!) jen tehdy, kdyzˇ z toho pro na´s plyne veˇtsˇ´ı dobro! strˇeda 16. 5. Sva´tek sv. Jana Nepomucke´ho Mt 10,17–22 Sveˇdectvı´ vyda´va´sˇ ty a Duch pravdy. Nerˇ´ıkej dı´lu svy´ch rukou Bozˇe! Bozˇ´ı Duch pu˚sobı´ v obycˇejnosti, nepatrnosti, skrytosti, snadno se prˇehle´dne, jeho pu˚sobenı´ se povazˇuje za samozrˇejmost. Vnı´mej ho. cˇtvrtek 17. 5. Slavnost Nanebevstoupenı´ Pa´neˇ Sk 1,1–11 I dnes by´vajı´ lide´ fascinova´ni ota´zkami o budoucnosti. Mnohy´ se pta´, kdy se stane to, co on sa´m ocˇeka´va´. Jezˇ´ısˇova slova ale smeˇrˇujı´ jinam. Ma´me se pta´t na to, co od na´s ocˇeka´va´ Bu˚h. A by´t mu k dispozici. pa´tek 18. 5. Jan 16, 20–23a Je cˇas utrpenı´ a smutku i cˇas radosti a sˇteˇstı´. Pro na´s jako krˇest’any je du˚lezˇite´, zˇe kazˇda´ bolest nacha´zı´ svu˚j smysl v Kristu, ktery´ ji prˇetva´rˇ´ı a cˇinı´ z nı´ cestu k Otci. sobota 19. 5. Jan 16,23b–28 V okamzˇiku, kdy budesˇ sjednocen s Kristem, bude jeho prˇ´ımluva „zbytecˇna´“, protozˇe tva´ prosba bude jeho prosbou. Proto take´ bude jisteˇ vyslysˇena.
24 nedeˇle 20. 5. 7. nedeˇle velikonocˇnı´ Jan 17,20–26 Je trˇeba znovu a znovu pocˇ´ıtat s Bozˇ´ı la´skou, projevenou v Kristu Jezˇ´ısˇi a s Bozˇ´ı veˇrnostı´, ktera´ je naprosto spolehliva´.To jedine´ na´s mu˚zˇe ve´st ke snaha´m, odpovı´dat na la´sku la´skou, na veˇrnost veˇrnostı´. pondeˇlı´ 21. 5. Jan 16,29–33 Moje lidska´ slabost a to, jak se chova´m vu˚cˇi Pa´novi, meˇ sta´le znovu doha´nı´ k malomyslnosti. On vsˇak chce, abych v neˇm nalezl pokoj. I kdyzˇ ja´ jej tak cˇasto opousˇtı´m, on nezu˚sta´va´ sa´m; i kdyzˇ ja´ tak cˇasto klesa´m, on mi sta´le odpousˇtı´ . . . u´tery´ 22. 5. Jan 17, 1–11a Jezˇ´ısˇ nechce projı´t utrpenı´m, aby „uzˇ to meˇl za sebou“ a bylo mu dobrˇe v nebi. S la´skyplnou pe´cˇ´ı prosı´ jesˇteˇ prˇed svy´m „odchodem“ za tebe i za mne, nebot’ vı´ o nasˇich za´pasech. strˇeda 23. 5. Jan 17,11b–19 Cı´rkev nepatrˇ´ı ani teˇm, kdo ji vedou, ani teˇm, kdo ji s nimi vytva´rˇejı´. Patrˇ´ı Kristu. Ten ma´ o nı´ nejveˇtsˇ´ı pe´cˇi a jemu jsme odpoveˇdni. Veˇdeˇt to znamena´ urcˇitou u´levu. cˇtvrtek 24. 5. Jan 17, 20–26 Kdo vsˇechno uveˇrˇil skrze slovo aposˇtolu˚, ktere´ bylo zapsane´ v Pı´smu a prˇeda´vane´ krˇest’any? Katolı´ci, anglika´ni, evangelı´ci, pravoslavnı´ . . . Moji nemozˇnı´ konzervativnı´ prˇa´tele´, svı´cˇkove´ babky . . . problematicˇtı´ kneˇzˇ´ı . . . Za jednotu vsˇech se Jezˇ´ısˇ modlı´ a ja´ mohu do te´ modlitby osobneˇ a konkre´tneˇ vstoupit — pocı´tit v nı´ sjednocujı´cı´ vu˚li Jezˇ´ısˇovu. pa´tek 25. 5. Jan 21, 15–19 Trojı´ ota´zka, zda Petr miluje Jezˇ´ısˇe, nenı´ ani na´hoda, ani nesleduje jen vyva´zˇenı´ trojı´ho Petrova zaprˇenı´. Jde o vı´c: La´ska prˇedcha´zı´ pozna´nı´, umozˇnˇuje vyda´vat sveˇdectvı´, cozˇ je spojeno vzˇdy s neˇjakou formou utrpenı´. Budovat vztah k Pa´nu je smyslem krˇest’anovy modlitby. Proto je modlitba „dechem la´sky“ — tedy tak nepostradatelnou, jako dy´cha´nı´ pro fyzicke´ bytı´. sobota 26. 5. Jan 21,20–25 Mnoho lidı´ vidı´ v Bohu neprˇ´ıstupne´ho rˇeditele, ktery´ da´va´ jen rozkazy, prˇ´ıpadneˇ udeˇluje tresty. Ale Pı´smo ukazuje Boha jako svrchovane´ho Pa´na, ktery´ vede s lidmi dialog. A v Jezˇ´ısˇi je tento dialog zcela na lidske´ u´rovni. Nejen s Petrem, ale i se mnou. Z me´ strany pak nemu˚zˇe by´t jen mlcˇenı´, sebeobvinˇova´nı´ nebo zˇa´dosti a pozˇadavky. Dialog je mı´stem, kde se oba partnerˇi navza´jem berou va´zˇneˇ.
25 nedeˇle 27. 5. Slavnost Sesla´nı´ Ducha svate´ho Sk 2,1–11 Neˇkdy se Duch svaty´ projevuje znacˇneˇ oka´zale, jindy zu˚sta´va´ spı´sˇe v anonymiteˇ. Du˚lezˇite´ je, zˇe pu˚sobı´, a du˚lezˇite´ je, aby pu˚sobil v tobeˇ, ve mneˇ . . . pondeˇlı´ 28. 5. Mk 10, 17–27 Jak je dobre´, klademe–li si podobnou ota´zku. Jen je trˇeba se pta´t s naprostou otevrˇenostı´ a ochotou slysˇet i takovou odpoveˇd’, kterou bychom si sami jinak neprˇipustili. Pane, co chcesˇ, abych cˇinil? u´tery´ 29. 5. Mk 10, 28–31 Bozˇ´ı dary nejsou odkla´da´ny azˇ na dobu po smrti. Bu˚h da´va´ mnohe´ uzˇ ted’ a po smrti jesˇteˇ vı´c. A to, co mi da´va´ ted’, musı´m rozpoznat, abych to take´ mohl vdeˇcˇneˇ prˇijmout. strˇeda 30. 5. Mk 10, 32–45 Smyslem trˇetı´ prˇedpoveˇdi utrpenı´ je zdu˚raznit skutecˇnost, zˇe Jezˇ´ısˇ veˇdeˇl, co jej cˇeka´, a zˇe utrpenı´ a smrt na sebe vzal naprosto dobrovolneˇ a veˇdomeˇ. To ma´ by´t i idea´lem nasˇeho zˇivota, k neˇmuzˇ vsˇak musı´me postupneˇ doru˚stat. cˇtvrtek 31. 5. Sva´tek Navsˇtı´venı´ Panny Marie Lk 1,39–56 Setka´nı´ dvou lidı´ obdarovany´ch Bohem. Vznikne z neˇj chvalozpeˇv. Alzˇbeˇta i Marie veˇdı´, co jim Bu˚h dal. Setka´nı´ dvou krˇest’anu˚ s Jezˇ´ısˇem. Setka´nı´ krˇest’anu˚ s Mariı´. Vzˇdy du˚vod ke chvalozpeˇvu.
CˇERVEN pa´tek 1. 6. Mk 11, 11–25 Vycˇisˇteˇnı´m chra´mu Jezˇ´ısˇ ve skutecˇnosti neobnovuje kult, protozˇe znemozˇnˇuje cˇinnosti, jezˇ jsou pro prˇina´sˇenı´ chra´movy´ch obeˇtı´ nezbytne´. Prohlasˇuje dosavadnı´ rˇa´d za prˇekonany´. Ode dnesˇka je jen jedina´ obeˇt’— obeˇt’Jezˇ´ısˇe Krista na krˇ´ızˇi. sobota 2. 6. Mk 11, 27–33 Jezˇ´ısˇova protiota´zka ozrˇejmuje jedno: tata´zˇ moc (autorita), ktera´ se projevovala v Janoveˇ pu˚sobenı´, vede nynı´ i Krista. Bozˇ´ı jedna´nı´ nenı´ chaoticke´ ani kra´tkodobe´: jednotlive´ osoby v neˇm majı´ sve´ nezadatelne´ mı´sto. nedeˇle 3. 6. Slavnost Nejsveˇteˇjsˇ´ı Trojice Jan 16,12–15 Tajemstvı´ Nejsveˇteˇjsˇ´ı Trojice je hlavnı´m tajemstvı´m vı´ry a krˇest’anske´ho zˇivota. Je to tajemstvı´ Boha, jaky´ je sa´m v sobeˇ. A toto sve´ tajemstvı´ na´m odkry´va´ skrze Ducha sv. pondeˇlı´ 4. 6. Mk 12,1–12 My se vsˇ´ı pravdeˇpodobnostı´ nikomu o zˇivot neusilujeme, ale nejsme stejneˇ nepoucˇitelnı´ a sve´hlavı´ jako Jezˇ´ısˇovi protivnı´ci?
26 u´tery´ 5. 6. Mk 12, 13–17 Vychvalovat neˇkoho jen proto, aby jej pak bylo mozˇne´ chytit za slovo, je za´kerˇne´, a snad pra´veˇ proto, cˇasto i u´cˇinne´. Nesnizˇujeme se neˇkdy k podobne´mu jedna´nı´, trˇeba i z touhy dosa´hnout neˇcˇeho usˇlechtile´ho, i my? strˇeda 6. 6. Mk 12, 18–27 Nasˇe prˇedstavy o veˇcˇne´m zˇivoteˇ by´vajı´ cˇasto neme´neˇ naivnı´ nezˇ prˇedstavy saduceu˚. Nemeˇli bychom zapomı´nat, zˇe vsˇechno nasˇe uvazˇova´nı´ o neˇm je jen obrazne´, oprˇene´ o zkusˇenost tohoto sveˇta, jehozˇ za´konitosti v neˇm nemajı´ sve´ mı´sto. Je trˇeba pokorne´ho postoje veˇdomı´, zˇe stojı´me prˇed velky´m tajemstvı´m, ktere´ pro tento sveˇt zu˚stane zahaleno. cˇtvrtek 7. 6. Slavnost Nejsveˇteˇjsˇ´ı Trojice Lk 9,11b–17 Kazˇdy´, kdo kdy s vı´rou prˇijal teˇlo a krev Pa´neˇ, prˇijal vı´c nezˇ kra´lovske´ obdarova´nı´. Za´veˇrecˇne´ nasycenı´ za´stupu lidı´ je tedy jen slaby´ prˇedobraz te´to skutecˇnosti. Ale i tato skveˇla´ skutecˇnost nasycova´nı´ teˇlem a krvı´ Pa´neˇ je jen cˇa´stı´ toho, co ma´ Bu˚h pro na´s prˇipraveno ve sve´m kra´lovstvı´. pa´tek 8. 6. Mk 12,35–37 Jezˇ´ısˇ se neomezuje pouze na odra´zˇenı´ u´toku˚ svy´ch odpu˚rcu˚. Sa´m take´ poukazuje na nelogicˇnost jejich uvazˇova´nı´. Osvobodı´ na´s jen pravda; nemu˚zˇeme se ve jme´nu „u´cty ke druhy´m“ vyhy´bat povinnosti by´t v pravdeˇ a jine´ k nı´ ve´st! sobota 9. 6. Mk 12,38–44 Je pro na´s cˇasto velmi la´kavy´m pokusˇenı´m patrˇit k neˇjake´ vybrane´ „sorteˇ“ lidı´; odlisˇovat se zpu˚sobem chova´nı´ apod. By´t krˇest’anem vsˇak znamena´ vzda´t se vsˇech takovy´ch vy´jimecˇnostı´ a privilegiı´ a slouzˇit. nedeˇle 10. 6. 10. nedeˇle v mezidobı´ Lk 7,11–17 Pozna´va´me v Jezˇ´ısˇi z Nazareta jeho mesia´sˇstvı´, tedy toho, v kom prˇicha´zı´ Bozˇ´ı obdarova´nı´ v plnosti? Bereme va´zˇneˇ, zˇe na´s krˇtem vzkrˇ´ısil a napojil na zdroj nove´ho zˇivota? pondeˇlı´ 11. 6. Mt 10,7–13 Jezˇ´ısˇ neslibuje sˇt’astne´ rozuzlenı´ vsˇech teˇzˇkostı´. Da´va´ nekonecˇneˇ vı´c — Bozˇ´ı kra´lovstvı´ a to uzˇ zde. u´tery´ 12. 6. Mt 5,13–16 „To je prˇece holy´ nesmysl, abych ja´ byl sveˇtlem sveˇta“ To by meˇl rˇ´ıci popravdeˇ kazˇdy´. Ale kdo tedy naplnı´ slovo evangelia? Ten, kdo prˇijme Jezˇ´ısˇe do sve´ho srdce (ne jen do svy´ch u´st). Test: rozza´rˇ´ı se tva´rˇe my´ch blizˇnı´ch i my´ch nejblizˇsˇ´ıch, kdyzˇ se s nimi setka´m? To nenı´ ota´zka po me´ dokonalosti. To je veˇc Jezˇ´ısˇovy prˇ´ıtomnosti ve mneˇ,
27 nerusˇene´ zlobou, smutkem nebo nevı´rou. A cesta k te´to prˇ´ıtomnosti se otevı´ra´ i v tuto chvı´li. strˇeda 13. 6. Mt 5,17–19 Za´kon meˇl sta´le prˇipomı´nat Zˇidu˚m, zˇe patrˇ´ı Bohu, zˇe Bu˚h „putuje se svy´m (kocˇovny´m) lidem“ (t.j. prˇeklad jme´na JAHVE). Proto Jezˇ´ısˇ neprˇisˇel Za´kon zrusˇit. Naplnil jej proto, zˇe zjevil Boha viditelneˇ. Proto je s Kristem snadne´ konat skutky vı´ry. cˇtvrtek 14. 6. Mt 5, 20–26 Jezˇ´ısˇ „naplnˇuje“ Za´kon i tı´m, zˇe posouva´ lat’ku plneˇnı´ Za´kona do dı´lny srdce. Zmeˇneˇne´, obra´cene´ srdce se sta´va´ dı´lnou vpravdeˇ dobry´ch skutku˚. pa´tek 15. 6. Slavnost Nejsveˇteˇjsˇ´ıho Srdce Jezˇ´ısˇova Lk 15,3–7 Podobenstvı´ jsou dvojı´ho druhu: takova´, ktera´ k prˇeda´nı´ urcˇite´ho poselstvı´ vyuzˇ´ıvajı´ lı´cˇenı´ beˇzˇny´ch zˇivotnı´ch situacı´, a jina´, ktera´ naopak obsahujı´ jedna´nı´ prˇekvapive´, necˇekane´. Podobenstvı´ o ztracene´ a znovunalezene´ ovci patrˇ´ı rozhodneˇ do te´to druhe´ kategorie. Kdyzˇ se Jezˇ´ısˇ pta´: „Kdo z va´s, kdyzˇ ma´ sto ovcı´ a jednu z nich ztratı´, nenecha´ . . . ?“, vnucuje se sponta´nnı´ odpoveˇd’: „Nikdo!“ A pro Boha je prˇitom samozrˇejmou za´lezˇitostı´. sobota 16. 6. Lk 2,41–51 Jezˇ´ısˇ se jizˇ jako dvana´ctilety´ projevuje zpu˚sobem, ktery´ jej bude charakterizovat po cely´ zˇivot: jako ten, ktery´ prˇisˇel plnit Otcovu vu˚li. Take´ pro na´s ma´ by´t plneˇnı´ Bozˇ´ı vu˚le v centru pozornosti. Du˚lezˇite´ vsˇak je, abychom ji vnı´mali skutecˇneˇ jako vu˚li Otce, tedy toho, kdo na´s nesmı´rneˇ miluje; v opacˇne´m prˇ´ıpadeˇ se stane nesnesitelny´m brˇemenem. nedeˇle 17. 6. 11. nedeˇle v mezidobı´ Lk 7,36–8,3 „Komu se ma´lo odpousˇtı´, ma´lo miluje“! Jezˇ´ısˇ nejen vidı´ do srdce lidı´, ale prˇina´sˇ´ı Bozˇ´ı odpusˇteˇnı´. La´ska mezi Bohem a cˇloveˇkem mu˚zˇe tedy vyru˚stat i z jine´ho korˇene, nezˇ jen z pocitu spravedlnosti, jak si zrˇejmeˇ mysleli farizeove´ a po nich mnozı´ a mnozı´ dalsˇ´ı. pondeˇlı´ 18. 6. Mt 5,38–42 Pochopenı´ Jezˇ´ısˇovy´ch pozˇadavku˚, z hlediska sveˇta tak „bla´znivy´ch, prasˇteˇny´ch“, prˇedcha´zı´ vlastnı´ jine´ pravdy nezˇ sveˇtske´ — totizˇ Bozˇ´ı — a jine´ho ducha nezˇ sveˇta — totizˇ Svate´ho. Jinak nelze „prˇeva´deˇt“ Kristovy pozˇadavky do praxe. u´tery´ 19. 6. Mt 5,43–48 V cˇem ma´me by´t dokonalı´ jako nebesky´ Otec? Sotva v tvorˇenı´. Ale prˇedevsˇ´ım a zcela v milova´nı´. „Milujeme Boha la´skou, kterou je On sa´m! Milujte meˇ, vola´ Bu˚h, a budete meˇ mı´t“ (Sv. Augustin). A mı´t Boha — v tom je dokonalost! Jak slastne´!
28 strˇeda 20. 6. Mt 6,1–6.16–18 Nema´me snad da´vat dobry´ prˇ´ıklad? Spı´sˇe ma´me konat dobro a ne doporucˇovat sami sebe. A zase naplneˇnı´ pozˇadavku˚ evangelia za´visı´ prˇedevsˇ´ım na tom, jak jsme Bohu blı´zko. cˇtvrtek 21. 6. Mt 6,7–15 Co vlastneˇ myslı´m, kdyzˇ ˇr´ıka´m prva´ slova modlitby Pa´neˇ, kdyzˇ rˇ´ıka´m Otcˇe na´sˇ? Zkusme to formulovat a rˇ´ıci trˇeba Bohu samotne´mu. pa´tek 22. 6. Mt 6,19–23 Tu je odhalen zdroj krˇest’ansky´ch dobry´ch skutku˚: srdce, ktere´ cele patrˇ´ı Bohu. To znemozˇnˇuje „hromadeˇnı´ pokladu˚ na zemi“. Takovy´ krˇest’an je pozˇehna´nı´m pro druhe´! Jsem takovy´m? Ne–li, je cˇas o to prosit! sobota 23. 6. Mt 6,24–34 Jezˇ´ısˇ neradı´ k lehkomyslnosti, ani k zalozˇenı´ rukou v klı´n. Jen ohlasˇuje spra´vne´ porˇadı´ hodnot. Pak lze zakusiti fyzicky´ ra´z Bozˇ´ı milosti. A to je nejpa´dneˇjsˇ´ı zkusˇenost o Bohu — Da´rci vsˇeho. nedeˇle 24. 6. Slavnost Narozenı´ sv. Jana Krˇtitele Iz 49,1–6 Hospodin sve´ho sluzˇebnı´ka povolal i vyzbrojil a urcˇil ho za sveˇtlo vsˇem — a prˇece sluzˇebnı´k cı´tı´, zˇe je tu skoro zbytecˇny´. Tak vypada´ osud Jezˇ´ısˇu˚v, tak se neˇkdy mohu cı´tit i ja´. Rˇesˇenı´ je jedineˇ v Hospodinu. Videˇt skveˇlost povola´nı´ krˇest’ana a soucˇasneˇ videˇt i jeho neu´speˇsˇnost ve sveˇteˇ jednı´m jediny´m pohledem je nesnadne´. Je to ale videˇnı´ spra´vne´. pondeˇlı´ 25. 6. Mt 7,1–5 Soud nad svou vinou vykonej sa´m. Jinak jej vykona´ Pa´n. Sud’ sa´m sebe a Jezˇ´ısˇ teˇ neodsoudı´, jisteˇ teˇ prˇijme. u´tery´ 26. 6. Mt 7, 6.12–14 Je snadne´ nabı´dnout veprˇu˚m a psu˚m svate´ veˇci a pak je odsoudit za to, zˇe je neprˇijali. Ale je to teˇzˇke´. Vydat se mezi psy a veprˇe, naplneˇn svatostı´, to mu˚zˇe by´t na´sledova´nı´ Pa´na. strˇeda 27. 6. Mt 7,15–20 ˇ Cekat na ovoce nenı´ snadne´, dlouho to trva´. A je trˇeba take´ urcˇit druh stromu, abychom veˇdeˇli, co je jeho pravy´m ovocem. A prˇece to nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı zna´m: prave´ proroctvı´ prave´ho proroka i ovoce jeho zˇivota: Jezˇ´ısˇovu zveˇst, Jezˇ´ısˇe a spa´su. Je to ma´lo? Je trˇeba se honit za proroky?
29 cˇtvrtek 28. 6. Mt 7,21–29 Co je vu˚le nebeske´ho Otce? Tve´ posveˇcenı´: spravedlivy´ at’ zˇije da´l spravedliveˇ a svaty´ at’se da´le posveˇcuje. Aby nikdo nezahynul. pa´tek 29. 6. Slavnost svaty´ch Petra a Pavla Mt 16,13–19 Kdo v Jezˇ´ısˇi opravdu pozna´va´ a vyzna´va´ Mesia´sˇe, na tom on mu˚zˇe staveˇt. I kdyzˇ je to slaby´ cˇloveˇk, ktery´ dokonce Jezˇ´ısˇe trˇikra´t zaprˇel jako Petr, ale litoval a obra´til se. Je to nadeˇje i pro mne. sobota 30. 6. Mt 8,5–17 Jezˇ´ısˇ se nijak neprˇa´telı´ se zlem. Potı´ra´ ho, kde mu˚zˇe. Ne proto, aby sa´m sklı´zel ovoce triumfu, ale protozˇe chce cˇloveˇka osvobodit pro Boha. I mne chce osvobodit pro zˇivot s Bohem. Mohu s tı´m zcela pocˇ´ıtat.
CˇERVENEC nedeˇle 1. 7. 13. nedeˇle v mezidobı´ Lk 9,51–62 Na´sledovat Jezˇ´ısˇe vyzˇaduje zcela jasne´ rozhodnutı´, protozˇe nic nenı´ a nemu˚zˇe by´t tak du˚lezˇite´, jako Bozˇ´ı kra´lovstvı´. pondeˇlı´ 2. 7. Mt 8,18–22 Veˇrˇit evangeliu znamena´ by´t v pohybu. I dnes. V pohybu za Jezˇ´ısˇem, ktery´ mne v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ vede k Otci. Sta´t na mı´steˇ, nehy´bat se, nedeˇlat kroky vı´ry, vedoucı´ za Jezˇ´ısˇem, to prˇedstavuje falesˇne´ jistoty. u´tery´ 3. 7. Sva´tek sv. Toma´sˇe Ef 2,19–22 Snad by prospeˇlo, kdybychom tato slova ted’ nevzta´hli je na sebe, ale i na druhe´ — trˇeba krˇest’any, kterˇ´ı jsou mi protivnı´ nebo jejichzˇ krˇest’anstvı´ se mi zda´ by´t „nemozˇne´“. I z nich, i ze mne je prˇ´ıbytek Bozˇ´ı. Asi tı´m, cˇ´ım bych ja´ cˇasto pohrdl, Bu˚h nepohrdne. strˇeda 4. 7. Mt 8,28–34 Je neˇkdy teˇzˇke´ uznat existenci zla, nabı´zı´ se prˇece tolik jiny´ch vysveˇtlenı´! A jesˇteˇ teˇzˇsˇ´ı by´va´ uznat, zˇe vı´teˇzem bude Jezˇ´ısˇ, my jen sklidı´me plody vı´teˇzstvı´. Cˇloveˇk by se mozˇna´ s posedly´mi pral, Jezˇ´ısˇ odstranˇuje prˇ´ıcˇinu. cˇtvrtek 5. 7. Slavnost svaty´ch Cyrila a Metodeˇje Lk 10,1–9 Rozesla´nı´ sedmdesa´ti dvou ucˇednı´ku˚ nenı´ rozhodneˇ jen epizodou z Jezˇ´ısˇova zˇivota. Je to velky´ obraz pu˚sobenı´ cı´rkve. Plasticky zna´zornˇuje to, co platı´ pro celou budoucnost zˇivota cı´rkve: nelze se va´zat na lidske´ jistoty, nelze prˇedpokla´dat u´speˇch vzˇdy a vsˇude a prˇece je trˇeba jı´t doprostrˇed lidı´. Protozˇe poselstvı´, ktere´ Jezˇ´ısˇu˚v ucˇednı´k nese, je opravdu nale´have´. Ve strˇedu tohoto poselstvı´ nenı´ neˇjake´ vybı´dnutı´ k na´praveˇ veˇcı´ lidsky´ch, ale Bozˇ´ı kra´lovstvı´, tedy Bozˇ´ı dı´lo pro cˇloveˇka, ktere´ vstupuje do sveˇta.
30 pa´tek 6. 7. Mt 9, 9–13 Pu˚jdesˇ pozvat hrˇ´ısˇnı´ka ke stolu? A co mu tam rˇeknesˇ? Nepotrˇebujesˇ se naprˇed nechat pozvat sa´m a to Jezˇ´ısˇem? Nepotrˇebujesˇ to pra´veˇ ted’? sobota 7. 7. Mt 9,14–17 Zmeˇnı´m tvu˚j osud. Stare´ a nove´ se nehodı´ dohromady. Spojit oboje znamena´ oboje zkazit. Trva´nı´ na stary´ch obycˇejı´ch — na zvycı´ch a prˇedpisech, je sice prˇ´ıjemne´, avsˇak nicˇ´ı to nove´, co Jezˇ´ısˇ prˇina´sˇ´ı sebou. nedeˇle 8. 7. 14. nedeˇle v mezidobı´ Lk 10,1–12.17–20 Pocˇ´ıta´m i ja´ ve sve´m zˇivoteˇ prˇi hla´sa´nı´ Jezˇ´ısˇova evangelia take´ s neu´speˇchem a odmı´tnutı´m? pondeˇlı´ 9. 7. Mt 9,18–26 Co obdivovat vı´ce? Vı´ru teˇch, se ktery´mi se Jezˇ´ısˇ setkal, nebo Jezˇ´ısˇovu moc? At’ budeme obdivovat vı´c jedno nebo druhe´, na´sledovat ma´me vı´ru teˇch, kterˇ´ı v Jezˇ´ısˇi poznali Mesia´sˇe. Tak se sta´va´me solı´ zemeˇ. u´tery´ 10. 7. Mt 9,32–38 Co kdo rozse´va´, to sklı´zı´. Rozse´va´-li vı´tr, sklı´zı´ bourˇi. Rozse´vej spravedlnost a sklidı´sˇ milosrdenstvı´. strˇeda 11. 7. Sva´tek sv. Benedikta Mt 19,27–29 Nenı´ snadne´ mnohe´ nebo vsˇechno opustit a je jesˇteˇ nesnadneˇjsˇ´ı v takove´ pozici vytrvat. Ale kdo zna´ Boha — da´rce, ten pro neˇho mu˚zˇe opustit i to, co by si ra´d podrzˇel a dostane mnohem vı´c. Tuto zkusˇenost neudeˇlal jen Benedikt, je to mozˇna´ zkusˇenost moje vlastnı´. cˇtvrtek 12. 7. Mt 10,7–15 Aposˇtol nenı´ soukromy´m hlasatelem. Je tı´m, koho Jezˇ´ısˇ posı´la´. To platı´ dodnes. V modlitbeˇ se musı´m pta´t, kam mne posı´la´ dnes cˇi zı´tra. Nestacˇ´ı jen dobra´ vu˚le, se kterou chci neˇco vykonat. pa´tek 13. 7. Mt 10,16–23 Cesta mezi vlky nenı´ prˇ´ıjemna´. Kdyzˇ ale uvidı´m, zˇe mne posı´la´ ten, ktery´ za mne umrˇel — nedoda´ mi to odvahy? sobota 14. 7. Mt 10,24–33 Nenı´ trˇeba se ba´t. Boha nelze obelhat, On ma´ poslednı´ slovo. Pocˇ´ıta´m s tı´m? nedeˇle 15. 7. 15. nedeˇle v mezidobı´ Lk 10,25–37 Kdo se moc Jezˇ´ısˇe pta´, moc se toho dozvı´. A kdo se toho moc dozvı´, je tı´m va´za´n. Jestlizˇe krˇest’an nejedna´ jako milosrdny´ Samarita´n, nenı´ omluven.
31 pondeˇlı´ 16. 7. Mt 10,34–11,1 Tahle slova znı´ jako z neˇjake´ho jine´ho evangelia. Zna´me prˇece Jezˇ´ısˇe jako pokojne´ho, pokoj prˇina´sˇejı´cı´ho . . . Ale zna´ ho taky zlo. A tam, kde se objevı´ zlo, tam se postavı´ proti Jezˇ´ısˇovi — a rozdeˇlenı´ je tu. Jezˇ´ısˇ se ale od hrˇ´ısˇnı´ku˚ neoddeˇlil — sˇel za nimi. A tam musı´m jı´t prˇes vsˇechno s nı´m. u´tery´ 17. 7. Mt 11,20–24 ˇ Cinit poka´nı´ — obra´tit se. Pokud jsme zazˇili s Jezˇ´ısˇem velke´ veˇci, potom on od na´s mu˚zˇe cˇekat, zˇe mu budeme blı´zˇ — obra´cenı´ k neˇmu, k cesteˇ k Otci. Toto obra´cenı´ pozornosti a nadeˇje nenı´ nikdy hotove´ jednou provzˇdy. strˇeda 18. 7. Ktere´ veˇci? Mohl bych je v tichu najı´t, radovat se z nich, deˇkovat.
Mt 11,25–27
cˇtvrtek 19. 7. Mt 11,28–30 Evangelia mluvı´ samozrˇejmeˇ v mnozˇne´m cˇ´ısle: „Pojd’te . . . “, „vezmeˇte“, apod. Ale cˇ´ıst musı´me v jednotne´m cˇ´ısle: „pojd’ . . . “, „vezmi . . . “– a myslet tı´m sebe. Jinak bychom cˇetli celkem zbytecˇneˇ. pa´tek 20. 7. Mt 12, 1–8 Obeˇt’je ovsˇem jednodusˇsˇ´ı. To se ty´ka´ nasˇeho cˇasu, peneˇz, veˇcı´ cˇi sil. Milosrdenstvı´ se ale ty´ka´ nasˇeho srdce. Je–li v neˇm tvrde´ mı´sto, milosrdenstvı´ se v neˇm teˇzˇko rodı´. Pokud to mı´sto najdu, mohu s nı´m k Jezˇ´ısˇovi. Nejdrˇ´ıve bych ale mohl vychutnat jeho milosrdenstvı´ ke mneˇ. sobota 21. 7. Mt 12,14–21 Mı´rny´ a mocny´ sluzˇebnı´k. To on dopomu˚zˇe pra´vu k vı´teˇzstvı´ — a nikoho prˇitom „nedorazı´“. Je to lidsky skoro neprˇedstavitelne´. Prˇitom ale rea´lne´. Jezˇ´ısˇ totizˇ nepu˚sobı´ lidskou silou, ale duchem. nedeˇle 22. 7. 16. nedeˇle v mezidobı´ Lk 10,38–42 Tak to si ma´me vsˇichni sednout k Jezˇ´ısˇovy´m noha´m a nic nedeˇlat? Nebylo by to sˇpatne´! — Jenzˇe v tom netkvı´ pointa u´ryvku. Versˇ 42 znı´ doslova: „Jen jedno je potrˇebne´“, totizˇ to, co Jezˇ´ısˇ chce rˇ´ıci, co je jeho osoba. Nebude proto ka´rat Marii, jak to chce Marta, nebot’Maria si vybrala nejlepsˇ´ı u´deˇl — spra´vneˇ pochopila prˇ´ılezˇitost mı´t u sebe doma Pa´na. pondeˇlı´ 23. 7. Jan 15,1–8 Drˇ´ıve nezˇ Jezˇ´ısˇ zacˇne vymezovat a popisovat svu˚j vztah k na´m, mluvı´ o sve´m vztahu k Otci. Take´ my musı´me vzˇdy vycha´zet z tohoto za´kladu: hledat svou totozˇnost v Bohu, prameni vsˇeho.
32 u´tery´ 24. 7. Mt 12,46–50 Bozˇ´ı vu˚le: obvykle´ te´ma krˇest’anu˚. A hlavneˇ? „jak ji pozna´m“? Jezˇ´ısˇ nezava´dı´ disputaci o Bozˇ´ı vu˚li. Ucˇ´ı. Chce ucˇit i mne, abych se mu stal blı´zky´m. Kdyzˇ se ale budu od neˇho sta´le ucˇit, budu se muset sta´le meˇnit. To lide´ nemı´vajı´ ra´di. strˇeda 25. 7. Sva´tek sv. Jakuba Starsˇ´ıho 2 Kor 4,7–15 Poklad je v na´s z Bozˇ´ı moci. A ta je veˇtsˇ´ı, nezˇ je nasˇe schopnost mnohe´ pokazit. Podı´vejme se tedy na poklad vı´ry, ktery´ do na´s Bu˚h vlozˇil, abychom s nı´m mohli skutecˇneˇ pocˇ´ıtat. cˇtvrtek 26. 7. Mt 13,10–17 Bozˇ´ı vyvolenı´ je nezaslouzˇeny´ dar. S Mesia´sˇovy´m prˇ´ıchodem prˇicha´zı´ na zem splneˇnı´ nejhlubsˇ´ıch tuzˇeb lidstva. Splneˇnı´ vsˇech ocˇeka´va´nı´ spravedlivy´ch od pocˇa´tku sveˇta. Smysly otupeny´mi pohlı´zˇenı´m na pa´chane´ bezpra´vı´ a nasloucha´nı´m pomluva´m a lzˇ´ım vnı´mat vteˇlenou pravdu nemu˚zˇeme. pa´tek 27. 7. Mt 13,18–23 Rozse´vacˇ je marnotratny´. Nejistı´ se, aby rozse´val jen tam, kde bude velka´ u´roda. At’ jsem jaky´ jsem, nejsem jako pu˚da vyrˇazen. Je do mne zase´va´no. sobota 28. 7. Mt 13,24–30 Stara´ se Bu˚h o sve´ kra´lovstvı´ ma´lo? Vzˇdyt’ je tu nebezpecˇ´ı, zˇe plevel udusa´ Bozˇ´ı setbu. Bu˚h ma´ zrˇejmeˇ o kvaliteˇ setby to nejlepsˇ´ı mı´neˇnı´. Setba vydrzˇ´ı. Prˇidejme se s vı´rou k neˇmu! Nenı´ trˇeba se ba´t ru˚stu plevele, jde o to, aby v na´s rostlo kra´lovstvı´. A to je mozˇne´. nedeˇle 29. 7. 17. nedeˇle v mezidobı´ Lk 11,1–13 Jezˇ´ısˇova modlitba neoply´va´ slovy. Je maxima´lneˇ u´sporna´. Luka´sˇova verze je oproti Matousˇoveˇ — ktera´ se prosadila — chudicˇka´. Bu˚h zrˇejmeˇ neoply´va´ slovy — vzˇdyt’ jeho slovo se rovna´ cˇinu! Vy´zva do nasˇ´ı modlitebnı´ mnohomluvnosti. Vy´zva k na´vratu k ryzosti projevu, ktery´ si zasluhuje by´t oznacˇen jako modlitba. pondeˇlı´ 30. 7. Mt 13,31–35 Bozˇ´ı veˇci rostou po sve´m. Bozˇ´ı kra´lovstvı´ je neˇkdy a neˇkde jako strom, na´padny´, uzˇitecˇny´ — jindy se ztratı´ tak, jako kvas v teˇsteˇ: vı´ se o neˇm, ale nenı´ uzˇ videˇt. Jiste´ je, zˇe je to neˇco u´plneˇ jine´ho, nezˇ produkty nasˇ´ı vu˚le, nasˇeho u´silı´ a snazˇenı´. Je to veˇc Bozˇ´ı pro na´s, ne veˇc nasˇe pro Boha. u´tery´ 31. 7. Mt 13,36–43 Nelze podcenit rozse´vacˇe plevele — d’a´bla. Soucˇasneˇ je ale trˇeba videˇt, zˇe Pa´nem zˇneˇ nenı´ on, ale Bu˚h. I kdyzˇ jsem synem kra´lovstvı´, zˇiji i mezi syny toho zle´ho. To mne nesmı´ ma´st, bylo by zle´, kdybych neveˇdeˇl o Pa´nu zˇneˇ.
33
SRPEN strˇeda 1. 8. Mt 13,44–46 Co jsi prodal? Co je ti lı´to prodat? Je–li tahle lı´tost v tobeˇ, pros Krista, at’ ti uka´zˇe pole, cˇi perlu. cˇtvrtek 2. 8. Mt 13,47–53 Co je v cı´rkvi nerˇa´du. Ale Bu˚h s tı´m pocˇ´ıta´. Nechce vyhodit dobrou rybu a proto na´s lidi nenecha´va´ soudit s konecˇnou platnostı´. Mohu z toho prozˇ´ıvat radost — vdeˇcˇnost. pa´tek 3. 8. Mt 13,54–58 Jsem si veˇdom, zˇe na´sledova´nı´m Jezˇ´ısˇe Krista se i ja´ ve sve´m okolı´ neˇkdy sta´va´m pro druhe´ „kamenem u´razu“? sobota 4. 8. Mt 14, 1–12 Tak skoncˇil cˇloveˇk, o neˇmzˇ Jezˇ´ısˇ rˇ´ıkal, zˇe je nejveˇtsˇ´ı z narozeny´ch. Prohra´l? Nesesˇel z cesty, na nı´zˇ ho Bu˚h postavil. nedeˇle 5. 8. 18. nedeˇle v mezidobı´ Lk 12,13–21 Kolik z na´s nenı´ bohaty´ch prˇed Bohem a zaslouzˇ´ı si jeho neprˇ´ılisˇ lichotive´ oslovenı´? pondeˇlı´ 6. 8. Sva´tek Promeˇneˇnı´ Pa´neˇ Lk 9,28b–36 V zˇivoteˇ krˇest’ana jsou chvı´le, ktere´ „svı´tı´ jako svı´ce v temne´m mı´steˇ“. Jsou to chvı´le posily, „dokud se nerozbrˇeskne den“ . . . Je trˇeba si je prˇipomı´nat a nechat jejich sveˇtlo svı´tit na dalsˇ´ı cestu. Nelze se u nich ale zastavit. u´tery´ 7. 8. Mt 14,22–36 Mu˚zˇeme si vzı´t jakoukoliv svou bourˇi z prˇ´ıtomnosti cˇi minulosti a dı´vat se na ni tak dlouho, azˇ zazˇijeme to, co je ve versˇi 27. Pokud to najdeme v minulosti, bude to pro poucˇenı´. Pokud v prˇ´ıtomnosti, bude to rˇesˇenı´. strˇeda 8. 8. Mt 15,21–28 To, zˇe Jezˇ´ısˇ zachranˇuje, nenı´ vu˚bec samozrˇejme´. A prˇece ho vidı´me, zˇe zachranˇuje tam, kde bychom to cˇekali i tam, kde to nelze cˇekat vu˚bec. Teprve ze spojenı´ te´ nesamozrˇejmosti a ochoty vysvı´ta´ rozmeˇr Jezˇ´ısˇovy la´sky. cˇtvrtek 9. 8. Lk 9,23–26 Umeˇt „pokorneˇ“ prohra´t neznamena´ rezignovat, ale prˇiznat si svoji omezenost a vı´ce du˚veˇrˇovat v Bozˇ´ı milost. pa´tek 10. 8. Sva´tek sv. Vavrˇince Jan 12,24–26 Za´kon, o ktere´m bychom mozˇna´ radeˇji neveˇdeˇli, ktery´ vsˇak nenı´ mozˇne´ pominout. Za´kon, ktery´ zpocˇa´tku bolı´ a pozdeˇji je pramenem nadeˇje a u´teˇchy.
34 sobota 11. 8. Mt 17,14–20 O vı´rˇe lze mluvit, prˇedna´sˇet, cˇ´ıst, rozjı´mat, snı´t . . . Lze ale take´ zkusit veˇrˇit. Vı´ru ale nemu˚zˇeme sami ze sebe neˇjak vyprodukovat. Vı´ra ma´ totizˇ svu˚j za´klad ve veˇrnosti a la´sce Bozˇ´ı. Tu je trˇeba mı´t sta´le prˇed ocˇima. Potom uzˇ bude veˇrˇit samozrˇejmeˇjsˇ´ı. nedeˇle 12. 8. 19. nedeˇle v mezidobı´ Lk 12,32–48 „Neboj se, male´ sta´dce“, mozˇna´ v dnesˇnı´ dobeˇ velmi aktua´lnı´ vy´zva. Podstatne´ vsˇak je, zˇe Jezˇ´ısˇ pocˇ´ıta´ s tı´mto sta´dem jako s maly´m a zˇe mu sveˇrˇuje kra´lovstvı´. Bozˇ´ı kra´lovstvı´ je nejvysˇsˇ´ı mozˇny´ dar Bozˇ´ı lidem. Proto take´ velka´ zodpoveˇdnost kazˇde´ho krˇest’ana. pondeˇlı´ 13. 8. Mt 17,22–27 Na cesteˇ na´sledova´nı´ (v.22n) si ucˇednı´ci osvojujı´ svobodu (zde od chra´move´ho kultu), ktera´ vsˇak nenı´ absolutnı´ hodnotou — nesmı´ totizˇ, „pohorsˇit“ (rˇ. „skandalizovat“, dosl. „ve´st k pa´du“). Jsou tedy situace, kdy je dobre´ se te´to svobody Bozˇ´ıch deˇtı´ zrˇ´ıci. Avsˇak pra´veˇ tehdy lze prozˇ´ıt zvla´sˇtnı´ Bozˇ´ı pe´cˇi. Tı´m je uvedena jizˇ 4. Matousˇova rˇecˇ — „rˇecˇ o ucˇednictvı´“ (Mt 18). u´tery´ 14. 8. Mt 18,1–5.10.12–14 Zrˇeknutı´ se svobody Bozˇ´ıho dı´teˇte (viz vcˇera) je na mı´steˇ prˇedevsˇ´ım tehdy, je–li nebezpecˇ´ı, zˇe zkusˇeny´ ucˇednı´k zacˇne pohrdat bezvy´znamny´mi a prosty´mi lidmi ve sve´ obci. Vzˇdyt’ pra´veˇ jim patrˇ´ı zvla´sˇtnı´ Bozˇ´ı pe´cˇe (v. 10b), a to i tehdy, jestlizˇe „zabloudı´“ (v. 12n). Le´kem na toto „pohrda´nı´“ je „ponı´zˇit se jako dı´teˇ“ (tj. slouzˇit druhy´m tak samozrˇejmeˇ, jak to bylo beˇzˇne´ pro tehdejsˇ´ı deˇti). strˇeda 15. 8. Slavnost Nanebevzetı´ Panny Marie Lk 1,39–56 Zna´me svou malost. Ale pra´veˇ ted’ musı´me zna´t velike´ veˇci, ktere´ s na´mi ucˇinil ten, ktery´ je mocny´. Existujı´ stejneˇ jako nasˇe slabosti. Ted’ mu˚zˇeme tyto velke´ veˇci vyznat a chva´lit. cˇtvrtek 16. 8. Mt 18,21–19,1 Vsˇichni jsme Bohu dluzˇni — ja´ stejneˇ jako mı´ blizˇnı´, i kdyzˇ trˇeba kazˇdy´ v jiny´ch polozˇka´ch. Take´ toto zakla´da´ rovnost vsˇech lidı´. Mysˇlenku, zˇe „ja´ nejsem prˇece jen tolik dluzˇny´ jako jinı´“, je trˇeba videˇt jako pokusˇenı´. A vzda´t se jı´ tedy. pa´tek 17. 8. Mt 19,3–12 Bozˇ´ı spojenı´ je jisteˇ vı´c, nezˇ razı´tko farnı´ho u´rˇadu na potvrzenı´ o cı´rkevnı´m snˇatku. Po le´tech manzˇelstvı´ si tedy snad lze prohlı´zˇet, cˇ´ım a jak na´s Bu˚h vlastneˇ spojil. A nebeske´ kra´lovstvı´ u teˇch, kterˇ´ı se pro neˇho zrˇekli manzˇelstvı´ . . . je videˇt? Jak vypada´ konkre´tneˇ ten vy´hled?
35 sobota 18. 8. Mt 19,13–15 Krˇest’anska´ obec je zde prˇ´ımo vyzva´na: Nebud’te ve sve´ dospeˇlosti mrzoutsky du˚lezˇitı´, abyste z nebeske´ho kra´lovstvı´ (a ze sve´ho spolecˇenstvı´ la´sky) nevylucˇovali ty, kterˇ´ı jı´m jsou nejobdarovatelneˇjsˇ´ı (tı´m, zˇe se nespole´hajı´ na vlastnı´ vy´kon, ale jsou zcela odka´za´ni na vasˇi — a Bozˇ´ı — la´sku). nedeˇle 19. 8. 20. nedeˇle v mezidobı´ Lk 12,49–53 Jezˇ´ısˇ pochopitelneˇ neprˇisˇel se za´meˇrem rozdeˇlovat lidi, tı´m me´neˇ jednotlive´ rodiny. Prˇisˇel hla´sat evangelium a vı´, zˇe stojı´ za to tak cˇinit, i kdyby to meˇlo ve´st k nesna´zı´m ve vza´jemne´m souzˇitı´. Nejsou nasˇe ohledy na to, jak bude co prˇijato, neˇkdy prˇehnane´? pondeˇlı´ 20. 8. Mt 19,16–22 Pohled, obra´ceny´ od skutku˚ („co je dobre´“) k osobeˇ Bozˇ´ı (k tomu, ktery´ je dobry´). Kdyzˇ tohoto dobre´ho (t.j. Boha) ma´me, mu˚zˇeme si dovolit by´t chudı´ v ostatnı´m. Jezˇ´ısˇova rada vede mla´dence na tuto cestu, nenı´ pozˇadavkem pro vsˇechny a vzˇdy. A jaka´ je Jezˇ´ısˇova rada pro mne? Mohu se ted’ pta´t. u´tery´ 21. 8. Mt 19,23–30 Vsˇechny lidske´ soudy jsou jen prˇedbeˇzˇne´. U Boha to mu˚zˇe by´t vsˇechno naopak. Toto tvrzenı´ na´s ale nema´ demoralizovat, a abychom si totizˇ ˇrekli, zˇe stejneˇ nevı´me, jak to dopadne, a tak zˇe nebudeme nic deˇlat. Ma´ na´m to ale zabra´nit v souzenı´ druhy´ch, i sebe. strˇeda 22. 8. Mt 20,1–16 Nevı´me, kolik deˇlnı´ku˚ potrˇebovala vinice. Ale vidı´me, zˇe hospoda´rˇ chce zameˇstnat vsˇechny. To je jeho vu˚le. A vsˇem chce da´t to, co potrˇebujı´ k obzˇiveˇ. Cˇloveˇk by chteˇl asi v hospoda´rˇi videˇt konecˇneˇ neˇkoho prˇesneˇ a prˇ´ısneˇ spravedlive´ho, kdyzˇ je na sveˇteˇ tolik nespravedlnosti. Mı´sto toho najde neˇkoho neuveˇrˇitelneˇ milujı´cı´ho — prosteˇ da´rce. A dokud v Bohu nejsme schopni videˇt prˇedevsˇ´ım da´rce, dotud mu neporozumı´me. cˇtvrtek 23. 8. Mt 22,1–14 Optimiste´ cˇtou jen prve´ podobenstvı´ (1–10), pesimiste´ vnı´majı´ jen druhe´ (11–14) a uzˇ se cı´tı´ by´t vyhozeni. A prˇece jde v obou o jedno jedine´: pochopit, zˇe acˇ tula´k, jsem skutecˇneˇ pozva´n na kra´lovskou svatbu, zˇe si ze mne nikdo nedeˇla´ bla´zny! A kdo je pozva´n na svatbu, prˇestane prˇehazovat hnu˚j, prˇestane deˇlat to, co deˇla´ kdykoliv jindy a jde se s ostatnı´mi radovat a najı´st z toho, co mu tam prˇipravı´!! pa´tek 24. 8. Sva´tek sv. Bartolomeˇje Jan 1,45–51 Nezna´m to azˇ prˇ´ılisˇ dobrˇe? Nejsem donekonecˇna nakloneˇn tomu kritizovat, doprˇedu odsuzovat, by´t okamzˇiteˇ hotov s u´sudkem o veˇcech i lidech?
36 sobota 25. 8. Mt 23,1–12 Takto Matousˇova „rˇecˇ o farizeı´ch“ (Mt 23) charakterizuje zˇivotnı´ postoj neˇktery´ch prˇedstavitelu˚ tehdejsˇ´ıho zˇidovstvı´, jake´mu se majı´ ucˇednı´ci vyhnout: Postoj cˇloveˇka, ktere´mu je sveˇrˇena ucˇitelska´ autorita a ktery´ (take´ dı´ky svy´m „cˇestny´m“ titulu˚m) je vyzdvihova´n a nezˇije v zˇive´m kontaktu s proble´my prosty´ch lidı´ a ktery´ pak nenı´ ochoten ulehcˇit a pomoci jim plnit to, co pozˇaduje ve sve´m vy´kladu Pı´sma (v.4). Le´kem na tuto „nemoc prˇedstaveny´ch“ je opeˇt pokorna´ sluzˇba. nedeˇle 26. 8. 21. nedeˇle v mezidobı´ Lk 13,22–30 Je Jezˇ´ısˇ skutecˇneˇ tak nemilosrdny´, zˇe zavrˇe dverˇe a neprˇihla´sı´ se k na´m? To by bylo prˇece poprˇenı´m cele´ho evangelia. Ale Jezˇ´ısˇ na´s upozornˇuje, zˇe jako jeho ucˇednı´ci musı´me tuto ota´zku ˇresˇit spı´sˇe existencia´lneˇ: co moje spa´sa? Co pro ni deˇla´m? Snazˇ´ım se vejı´t u´zky´mi dverˇmi? pondeˇlı´ 27. 8. 1 Sol 1,1–5.8–10 Nikdy a nikde nebyla a nenı´ cı´rkevnı´ obec dokonala´. Ani v dobeˇ Pavloveˇ, ani dnes. A prˇeci je vı´ra kazˇde´ho cˇloveˇka a vsˇech nedokonaly´ch krˇest’anu˚ skveˇly´ Bozˇ´ı dar. Deˇkujeme tedy se svaty´m Pavlem za vsˇechny, kdo veˇrˇ´ı v Krista. u´tery´ 28. 8. Mt 23,23–26 Dalsˇ´ım z „pokusˇenı´ zbozˇny´ch“ je takove´ ulpeˇnı´ na povrchnı´m plneˇnı´ prˇedpisu˚, zˇe cˇloveˇku unikne jejich vlastnı´ smysl a cı´l. To se ty´ka´ jak oblasti kona´nı´ dobra (v. 23n), tak oblasti ocˇisˇteˇnı´ se od zla (v.25n). strˇeda 29. 8. Mk 6,17–29 Te´meˇrˇ poha´dkova´ situace, ovsˇem s naprosto „nepoha´dkovy´m“ prˇa´nı´m. Pochopitelneˇ, zˇe nema´ prˇ´ılisˇ smysl uvazˇovat, co bychom si prˇa´li, kdybychom byli v te´zˇe situaci: ale prˇece jen se ptejme: nosı´m ve sve´m nitru jen takove´ touhy, ktere´ nikomu nesˇkodı´? A koho zˇa´da´me o radu? cˇtvrtek 30. 8. Mt 24,42–51 Jak se bdeˇlost prˇi cˇeka´nı´ na zavrsˇenı´ deˇjin spa´sy ma´ a mu˚zˇe sta´t skutkem, o tom pojedna´vajı´ poslednı´ cˇtyrˇi podobenstvı´ Matousˇova evangelia. Podle prvnı´ho z nich (v. 45–50) „by´t bdeˇly´“ prˇedevsˇ´ım znamena´ starat se o sveˇrˇene´ blizˇnı´ (tj. cˇleny vlastnı´ obce) tak, aby zakusili Bozˇ´ı prozı´ravou a vcˇasnou pe´cˇi. pa´tek 31. 8. Mt 25,1–13 K osobnı´mu setka´nı´ s Kristem („zˇenichem“) tva´rˇ´ı v tva´rˇ ma´ by´t cˇloveˇk prˇipraven kazˇdy´m okamzˇikem. „By´t bdeˇly´“ zde neznamena´ by´t neu´navny´, ale va´zˇneˇ pocˇ´ıtat s tı´m, zˇe nebeske´ kra´lovstvı´ ma´ jesˇteˇ i svoje budoucı´ (v.1) dovrsˇenı´ v druhe´m Kristoveˇ („zˇenichoveˇ“) prˇ´ıchodu. To ma´ ucˇednı´ky Kristovy povzbudit ke zprˇ´ıtomnˇova´nı´ Bozˇ´ıho kra´lovstvı´ ve sve´m vlastnı´m okolı´ i ve chvı´lı´ch, kdy se zda´ by´t neprˇ´ıtomne´.
37
ˇ I´ ´R ZA sobota 1. 9. Mt 25,14–30 Toto „veˇrne´ spravova´nı´“ ovsˇem neznamena´ jenom se u´zkostliveˇ starat, abychom neucˇinili nic sˇpatne´ho, a sveˇrˇene´ bohatstvı´ (naprˇ. To´ru) jen „zakonzervovat“ (v.24n). Se sveˇrˇeny´m pokladem Bozˇ´ıho slova je trˇeba „podnikat“ (v.27), a tı´m odkry´vat jeho novou a novou sı´lu pro kazˇdou dobu. „Bdeˇlost“ neznamena´ pasivnı´ cˇeka´nı´, ale riskujı´cı´, aktivnı´ tvu˚rcˇ´ı postoj. nedeˇle 2. 9. 22. nedeˇle v mezidobı´ Lk 14,1.7–14 Zˇivot, v neˇmzˇ se vzˇdy pocˇ´ıta´ s tı´m, zˇe „ruka ruku myje“ a zˇe za vsˇechno, co pro neˇkoho udeˇla´m, opeˇt neˇco dostanu, je nesmı´rneˇ smutny´. Je trˇeba se ucˇit vymykat se te´to svu˚dne´ mentaliteˇ, prˇedevsˇ´ım v duchovnı´m zˇivoteˇ. pondeˇlı´ 3. 9. Lk 4,16–30 Moc Jezˇ´ısˇova ka´za´nı´ spocˇ´ıva´ mimo jine´ take´ v tom, zˇe je schopen aplikovat Pı´smo na situaci svou a svy´ch soucˇasnı´ku˚. Jeho „dnes“ ma´ v te´to souvislosti velkou pru˚raznost a sı´lu. Co se stalo vcˇera, uzˇ nemusı´ nikoho zajı´mat, podobneˇ jako to, co na´s cˇeka´ zı´tra, ale dnesˇek, „ted’“, neponecha´va´ v klidu; ma´sˇ odvahu cˇ´ıst Bibli podobneˇ angazˇujı´cı´m zpu˚sobem i ty? u´tery´ 4. 9. Lk 4,31–37 ’ Jezˇ´ısˇ neprˇijı´ma´ vyzna´nı´ posedle´ho, a to nejen proto, zˇe ma´ d a´belsky´ pu˚vod, ale prˇedevsˇ´ım proto, zˇe Bozˇ´ı neprˇ´ıtel tak chce zkrˇ´ızˇit jeho pla´ny tı´m, zˇe prˇedcˇasneˇ vyzradı´, ky´m rabı´n z Nazareta je. Inu, „nenı´ vsˇechno zlato, co se trˇpytı´“! strˇeda 5. 9. Lk 4,38–44 Je obdivuhodne´, jak Jezˇ´ısˇ vı´, co ma´ kdy deˇlat: navecˇer se nezdra´ha´ pomoci vsˇem nemocny´m a posedly´m v Kafarnau; ra´no jej nic neprˇinutı´ k tomu, aby zde zu˚stal. Toto pozna´nı´ zrˇejmeˇ vycha´zı´ z modlitby; kvu˚li nı´ „vysˇel z domu a sˇel na puste´ mı´sto“. cˇtvrtek 6. 9. Lk 5,1–11 Nasˇe hrˇ´ısˇnost nenı´ du˚vodem k tomu, abychom se od Boha vzdalovali; tak jako v Sˇimonoveˇ prˇ´ıpadu, nebra´nı´ Jezˇ´ısˇovi ani u na´s v tom, aby na´s povolal a prˇetvorˇil, aby se on sa´m stal nasˇ´ı svatostı´. pa´tek 7. 9. Lk 5,33–39 Zatı´m je (Jezˇ´ısˇ) s nimi a uva´dı´ je do svatebnı´ (mesia´sˇske´) hostiny. Pu˚st by tedy neodpovı´dal skutecˇnosti prˇicha´zejı´cı´ho Bozˇ´ıho kra´lovstvı´. Podobenstvı´mi to je jesˇteˇ zvy´razneˇno: „Mlade´ vı´no“, ktere´ Jezˇ´ısˇ prˇina´sˇ´ı, nelze „nalı´t“ do „stary´ch meˇchu˚“ zabeˇhly´ch forem zˇivota a zbozˇnosti. Zabeˇhlost vsˇak cˇasto la´ka´ velmi silneˇ (v.39).
38 sobota 8. 9. Sva´tek Narozenı´ Panny Marie Mt 1,1–16.18–23 ˇ ´ıka´ veˇc du˚lezˇiteˇjsˇ´ı: ky´m Pı´smo nemluvı´ o tom, kdy a kde se Panna Maria narodila. R byla a je. Stojı´ na konci ˇreteˇzce du˚lezˇity´ch postav Stare´ho za´kona. Stojı´ take´ na zacˇa´tku rˇeteˇzce teˇch, kdo v Krista uveˇrˇili. Ten jde azˇ ke mneˇ. Cı´tı´m se nesen take´ Mariinou vı´rou? nedeˇle 9. 9. 23. nedeˇle v mezidobı´ Lk 14,25–33 Na´sledova´nı´ Jezˇ´ısˇe nenı´ rozhodneˇ veˇc mala´ a nena´rocˇna´. Podobenstvı´ varuje prˇed plany´m nadsˇenectvı´m nebo prˇed ukvapenostı´ cˇi podcenˇova´nı´m cele´ veˇci, ktere´ mohou ve´st k ostudeˇ a prohrˇe. pondeˇlı´ 10. 9. Lk 6,6–11 Smutna´ na farizejı´ch nebyla jejich horlivost pro Za´kon, ale neschopnost kvu˚li jeho prˇedpisu˚m videˇt trpı´cı´ho cˇloveˇka. Jezˇ´ısˇ stavı´ nemocne´ho doprostrˇed nejen jim, ale i na´m, abychom videˇli, pochopili, jednali . . . u´tery´ 11. 9. Lk 6,12–19 To vsˇe po celonocˇnı´ modlitbeˇ a ve chvı´li, kdy se od neˇj zcela odvracejı´ vu˚dcove´ Izraele. Kruh „dvana´cti“ zteˇlesnˇuje Jezˇ´ısˇu˚v na´rok na cely´ Izrael (12 kmenu˚, srov.Zj 21,10–14) a za´rovenˇ ma´ naznacˇit kontinuitu struktury prvotnı´ cı´rkve s pozemsky´m Jezˇ´ısˇem (Jezˇ´ısˇ — Dvana´ct — ucˇednı´ci — za´stupy). Skrze slysˇenı´ jeho slova (v.18) a „sva´tostny´“ dotyk (v.19) je prozˇ´ıva´no uzdravenı´ „kazˇde´ho“. strˇeda 12. 9. Lk 6,20–26 U Jezˇ´ısˇe si lze vybrat mezi blahoslavenstvı´m a beˇda. Kupodivu — za blahoslavene´ nejsou vyhla´sˇeni nejpilneˇjsˇ´ı, nejsnazˇiveˇjsˇ´ı. A beˇda naopak nenı´ rˇecˇeno nesˇiku˚m, „ma´lo vy´konny´m“. cˇtvrtek 13. 9. Lk 6,27–38 Pokus se nejdrˇ´ıve na ty, ktere´ povazˇujesˇ za neprˇa´tele, nebo na ty, kterˇ´ı ti ublizˇujı´, podı´vat tak, jak se na neˇ dı´va´ Jezˇ´ısˇ. Mu˚zˇesˇ videˇt, jak za neˇ umı´ra´. Jak touzˇ´ı po jejich obra´cenı´. Jak zna´ jejich bı´du. Teprve potom se mu˚zˇesˇ pokusit udeˇlat neˇco z toho, co evangelium pı´sˇe. pa´tek 14. 9. Sva´tek Povy´sˇenı´ sv. krˇ´ızˇe Jan 3,13–17 Chci ale vlastneˇ takove´ho Boha zna´t? Touzˇ´ım po tom, aby byl sveˇt zachra´neˇn? Nema´m v koutku srdce prˇa´nı´, aby Bu˚h (ten zly´) sveˇt odsoudil? Pokus se v tomto postoji s Bohem sjednotit. Prozˇij konkre´tneˇ touhu po za´chraneˇ, tam kde zachra´nit potrˇebujesˇ, a hlavneˇ prozˇij touhu po za´chraneˇ sveˇta!
39 sobota 15. 9. Jan 19,25–27 Jezˇ´ısˇ cˇinı´ jednı´m u´konem dvojı´: oprosˇt’uje se od poslednı´ch pout, ktere´ jej svazujı´ se zemı´, a obdarova´va´ ty, ktere´ miluje. I v me´m zˇivoteˇ je mnoho veˇcı´ (a ne pouze materia´lnı´ch), od nichzˇ se potrˇebuji oprostit. Procˇ jimi neobdarovat sve´ blizˇnı´? nedeˇle 16. 9. 24. nedeˇle v mezidobı´ Lk 15,1–32 ˇ Cloveˇk ma´ co deˇlat, aby se odpoutal od hrˇ´ıchu a nedal se strhnout sˇpatny´mi prˇ´ılezˇitostmi. A k tomu smeˇrˇuje jesˇteˇ vy´zva, aby bral hrˇ´ısˇnı´ky do sve´ho spolecˇenstvı´! Nenı´ to nebezpecˇne´? Je! Ale kde majı´ poznat hrˇ´ısˇnı´ci Bozˇ´ı dobrotu, Bozˇ´ı nabı´dku spolecˇenstvı´, ne–li u teˇch, kdo z te´to dobroty a v tomto spolecˇenstvı´ zˇijı´? pondeˇlı´ 17. 9. Lk 7,1–10 Jezˇ´ısˇ reagoval na vı´ru tohoto sluzˇebnı´ka, dobrˇe mı´neˇne´ prˇ´ımluvy okolı´ nebyly potrˇebne´. Ani ode mne necˇeka´ Jezˇ´ısˇ nic sveˇtoborne´ho, nic, cˇeho bych nebyl schopen, zˇa´dny´ oslnivy´ vy´kon. Vı´ru ale cˇeka´, tu si usˇetrˇit nemohu. u´tery´ 18. 9. 1 Tim 3,1–13 Bozˇ´ı za´lezˇitosti nejsou pro cˇloveˇka mı´stem u´niku. Naopak. Je trˇeba osveˇdcˇit jak v pozemsky´ch tak v Bozˇ´ıch za´lezˇitostech poctivost a zodpoveˇdnost. strˇeda 19. 9. 1 Tim 3,14–16 Kristus vsˇechno ozarˇuje. Nejen kdysi, ale i dnes. Pra´veˇ v modlitbeˇ, do ktere´ zahrnou obycˇejne´ i neprˇ´ıjemne´ veˇci zˇivota, to mohu nahle´dnout. cˇtvrtek 20. 9. Lk 7,36–50 Jezˇ´ısˇ poznal, zˇe ho ta zˇena meˇla ra´da. Pozna´ toho, kdo ho ma´ ra´d. Ostatnı´ pozna´vajı´, kde co jine´ho. Ale to asi nevadı´. Ta zˇena dopadla dobrˇe. I ja´ ma´m sˇanci. pa´tek 21. 9. Sva´tek sv. Matousˇe Mt 9,9–13 Pu˚jdesˇ pozvat hrˇ´ısˇnı´ka ke stolu? A co mu tam rˇeknesˇ? Nepotrˇebujesˇ se naprˇed nechat pozvat sa´m a to Jezˇ´ısˇem? Nepotrˇebujesˇ to pra´veˇ ted’? sobota 22. 9. Lk 8,4–15 Jezˇ´ısˇova podobenstvı´ nenı´ mozˇne´ odby´t slovy: „to uzˇ zna´m“. Je trˇeba se k nim neusta´le vracet. Proto i tobeˇ je adresova´na vy´zva: „Kdo ma´ usˇi k slysˇenı´, slysˇ“. Nenı´ to jen pokyn k proste´mu zaznamena´nı´ rˇecˇene´ho, ale k promy´sˇlenı´, uvazˇova´nı´ . . . nedeˇle 23. 9. 25. nedeˇle v mezidobı´ Lk 16,1–13 Nejsi-li schopen „dosta´t svy´m povinnostem vu˚cˇi Bohu“, nenı´ to samo o sobeˇ jesˇteˇ du˚vodem k zoufa´nı´; budesˇ vsˇak za te´to situace ochoten alesponˇ projevit pochopenı´ pro slabost blizˇnı´ho.
40 pondeˇlı´ 24. 9. Lk 8,16–18 Lidske´ veˇci potrˇebujı´ reklamu. Bu˚h ale ukazuje sa´m verˇejne´ i skryte´ skutecˇnosti v pravy´ cˇas, bez nasˇeho upozorneˇnı´. Bylo by velmi posˇetile´ cokoliv prˇed nı´m skry´t. u´tery´ 25. 9. Lk 8,19–21 Je to odmı´tnutı´ Jezˇ´ısˇovy´ch blı´zky´ch? Ne, je to vyzdvizˇenı´ teˇch, kdo zˇijı´ z Bozˇ´ıho slova. I ja´ tedy mohu a ma´m patrˇit mezi „Jezˇ´ısˇovi prˇ´ıbuzne´“. strˇeda 26. 9. Lk 9,1–6 By´t posla´n Jezˇ´ısˇem neznamena´ sta´t se slavny´m, nebo mocny´m. Ale znamena´ to prˇicha´zet k lidem s tı´m, co deˇla´ jejich zˇivot lepsˇ´ım. Co uzdravuje a da´va´ radost. Mohou meˇ moji blizˇnı´ takto vnı´mat? cˇtvrtek 27. 9. Lk 9,7–9 I dnes je dost lidı´, kterˇ´ı by Jezˇ´ısˇe ra´di uvideˇli. Ale mnoho by jim to nepomohlo. Jezˇ´ısˇe je trˇeba slysˇet, uveˇrˇit mu, a tak zmeˇnit vlastnı´ zˇivot. Ted’ mohu udeˇlat dalsˇ´ı krok na te´to cesteˇ. pa´tek 28. 9. Slavnost sv. Va´clava Mt 16,24–27 Chorobne´ a neprˇirozene´ soustrˇedeˇnı´ na sebe a na sve´ vlastnı´ za´jmy deˇla´ cˇloveˇka prˇecitliveˇly´m, neotuzˇily´m, ba´zlivy´m. Le´k proti tomu je zapı´rat se, tj. zapomı´nat a nedbat o malicˇkosti a myslet vı´c na Krista a blizˇnı´ho. sobota 29. 9. Sva´tek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela Jan 1,47–51 Andeˇl — posel Bozˇ´ı — projev Bozˇ´ı pe´cˇe o lidi. Za tuto pe´cˇi pro minule´ generace i pro na´s v soucˇasnosti bych ted’ mohl Bohu deˇkovat. nedeˇle 30. 9. 26. nedeˇle v mezidobı´ Lk 16,19–31 Luka´sˇ rozdeˇluje, a zcela pra´vem, deˇjiny na dobu prˇed Kristem a po Kristu. Jezˇ´ısˇ je opravdu strˇedem deˇjin; s nı´m se vsˇechno radika´lneˇ meˇnı´.
ˇ I´JEN R pondeˇlı´ 1. 10. Lk 9,46–50 Neˇjak jsme si jako krˇest’ane´ zvykli zˇ´ıt v ghettu a dı´vat se na „ty venku“ jako potencia´lnı´ neprˇa´tele; Jezˇ´ısˇu˚v postoj je ale jiny´: je trˇeba prˇedpokla´dat dobrou vu˚li. u´tery´ 2. 10. Ex 23, 20–23a Kra´sna´ prˇedstava, zˇe jde Hospodinu˚v andeˇl prˇede mnou. A pravdiva´ — pokud jsem ja´ ochoten chodit po Hospodinovy´ch cesta´ch. strˇeda 3. 10. Lk 9,57–62 Jı´t za Jezˇ´ısˇem nenı´ romanticky´ vy´let do zajı´mave´ krajiny. Spı´sˇ veˇrna´ cesta sˇedı´ vsˇednı´ho dne. Vnı´ma´m pra´veˇ tam prˇed sebou jeho stopy?
41 cˇtvrtek 4. 10. Lk 10,1–12 Setrˇa´st prach z obuvi s pocitem prˇevahy a vı´teˇzstvı´? To by na´m mozˇna´ vyhovovalo nejvı´ce. Ale za´kladnı´ u´kol je jı´t naprˇed tam, kam chce prˇijı´t Jezˇ´ısˇ. Pta´m se v modlitbeˇ kam ma´m jı´t prˇed nı´m? pa´tek 5. 10. Lk 10,13–16 Tvrda´ slova. Ale neprˇijmout nabı´zene´ Jezˇ´ısˇovo poselstvı´, to je jako by ztroskotanec na rozbourˇene´m morˇi pohrdl za´chranny´m cˇlunem. Jsem v cˇlunu Jezˇ´ısˇova poselstvı´, v cˇlunu cı´rkve pevneˇ usazen? sobota 6. 10. Lk 10,17–24 Znamenı´ a za´zraky nejsou tı´m, ocˇ v nasˇem zˇivoteˇ beˇzˇ´ı, proto take´ nemohou by´t tı´m pravy´m a vlastnı´m du˚vodem k radosti aposˇtola; pochopitelneˇ, zˇe na´s i tyto skutecˇnosti mohou teˇsˇit, avsˇak nesmı´me zapomı´nat deˇkovat za to nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı: co pro na´s vykonal Kristus. nedeˇle 7. 10. 27. nedeˇle v mezidobı´ Lk 17,5–10 Vı´ra, o kterou je trˇeba prosit, acˇkoli se zda´ by´t nepatrna´, ma´ u´zˇasnou moc; i tam, kde vla´dla smrt (morˇe je symbolem d’a´belsky´ch sil), klı´cˇ´ı zˇivot. pondeˇlı´ 8. 10. Lk 10,25–37 Jestlizˇe krˇest’an nejedna´ jako milosrdny´ Samarita´n, nenı´ omluven. Pokud jedna´ jako on, jedna´ podobneˇ jako Jezˇ´ısˇ. A to na´m mu˚zˇe dodat odvahu. u´tery´ 9. 10. Lk 10,38–42 Ma´me se starat o blizˇnı´, nebo ne? Jisteˇ ano! To na´m ale nesmı´ bra´nit ve vnı´ma´nı´ Bozˇ´ıho slova. Bez neˇho jsme totizˇ nepatrˇicˇneˇ chudı´. strˇeda 10. 10. Lk 11,1–4 Nenı´ vu˚bec samozrˇejme´, zˇe mohu rˇ´ıkat Bohu „Otcˇe“. Rozjı´mejme chvı´li o tom! cˇtvrtek 11. 10. Lk 11,5–13 Ma´me Boha prˇemlouvat? Jisteˇ ne. Ale ma´me od neˇho cˇekat vı´c a lepsˇ´ıch veˇcı´, nezˇ od lidı´. Je to mu˚j prˇ´ıpad? pa´tek 12. 10. Lk 11,15–26 Tam, kde je Jezˇ´ısˇ pa´nem, neexistuje rozdvojenı´. Jak je to ve mneˇ samotne´m? Nejsemli rozdvojen, obstojı´m. sobota 13. 10. Lk 11,27–28 Kdo slysˇel Bozˇ´ı slovo a zachoval ho? Pra´veˇ Maria. V tom, ne v prˇ´ıbuzenske´ blı´zkosti je jejı´ nesmı´rna´ velikost.
42 nedeˇle 14. 10. 28. nedeˇle v mezidobı´ Lk 17,11–19 Vdeˇcˇnost nenı´ zrovna nasˇ´ı silnou stra´nkou; lze jesˇteˇ pochopit, zˇe deˇkujeme ma´lo za veˇci vsˇednı´, ktere´ dosta´va´me denneˇ, a proto snadneˇji podle´ha´me pokusˇenı´ nevideˇt v nich jizˇ dar, jak je vsˇak mozˇne´, zˇe nedeˇkujeme ani za veˇci mnohdy mimorˇa´dne´ a vy´jimecˇne´? ˇ ´ım 1,1–7 pondeˇlı´ 15. 10. R Vı´ra nenı´ zdaleka jen zdeˇdeˇne´ bohatstvı´ po prˇedcı´ch. Jsem-li opravdu cˇloveˇk v Krista veˇrˇ´ıcı´, jsem jim proto, zˇe meˇ Jezˇ´ısˇ Kristus povolal. Vzˇdy je dobre´ mu za to deˇkovat. u´tery´ 16. 10. Lk 11,37–41 Nesˇt’astny´ formalismus! Vystrkuje ru˚zˇky vsˇude tam, kde je stare´, nepromeˇneˇne´ srdce. Co jine´ho mu ale zby´va´, chce–li navenek vypadat jako Bozˇ´ı? My ale Bozˇ´ımi lidmi opravdu mu˚zˇeme by´t. Bu˚h sa´m to chce. ˇ ´ım 2,1–11 strˇeda 17. 10. R By´t soudcem druhy´ch, to je velmi la´kava´ a prˇitom nebezpecˇna´ veˇc. Nenı´ lepsˇ´ı se za druhe´ lidi prˇed Bohem spı´sˇ prˇimlouvat? cˇtvrtek 18. 10. Sva´tek sv. Luka´sˇe Lk 10,1–9 Biblicky´ pokoj (sˇalom) vyjadrˇuje plnost Bozˇ´ıho obdarova´nı´, ktere´ je nesmı´rneˇ u´cˇinne´ a za vsˇech okolnostı´ pu˚sobı´; je–li rˇecˇ o na´vratu pokoje, pak pra´veˇ proto, aby se vyja´drˇilo, zˇe se neztratı´ a neprˇijde nazmar: nemu˚zˇe–li naplnit toho, kdo jej odmı´ta´, naplnı´ jine´! pa´tek 19. 10. Lk 12,1–7 Existuje prˇ´ıma´ spojitost mezi strachem z lidı´ a du˚veˇrou v Bozˇ´ı rezˇii. Jen prˇevaha du˚veˇry chra´nı´ krˇest’ana prˇed kompromisy, ktere´ vedou — prˇ´ımo nebo oklikami — do na´rucˇ´ı pekla. Bylo by dobre´ se podı´vat na sve´ kompromisnictvı´, dokud jesˇteˇ zby´va´ cˇas k obnovenı´ du˚veˇry. sobota 20. 10. Lk 12,8–12 Je mozˇne´ — a Bu˚h to prˇedvı´da´ — se rouhat proti Synu cˇloveˇka. I Bu˚h vı´ o obtı´zˇnosti uveˇrˇit ve vteˇlenı´. Cˇloveˇk bude vzˇdy na´chylny´ videˇt v Jezˇ´ısˇi jen cˇloveˇka. Ale rouhat se proti Duchu svate´mu je neodpustitelne´, protozˇe kdo jde proti Duchu Bozˇ´ımu, jde proti Bozˇ´ı pomoci. nedeˇle 21. 10. 29. nedeˇle v mezidobı´ Lk 18,1–8 O tom, co znamena´ ustavicˇna´ modlitba, existuje mnoho teoreticky´ch u´vah. At’ uzˇ rˇesˇ´ıme ota´zku tı´m cˇi onı´m zpu˚sobem, du˚lezˇite´ je, abychom sami nerezignovali na uskutecˇnˇova´nı´ tohoto za´vazku a nenechali se ukole´bat svou leckdy pru˚meˇrnou snahou.
43 pondeˇlı´ 22. 10. Lk 12,13–21 Jezˇ´ısˇ se nechce pousˇteˇt do rozsuzova´nı´ osobnı´ch sporu˚, pokud lide´ nepochopı´ vlastnı´ za´klad vztahu k pozemske´mu bohatstvı´: Ten, kdo se v zˇivoteˇ zameˇrˇ´ı jen na jeho sebestrˇedny´ rozmeˇr a nenı´ vnı´mavy´ pro jeho vertika´lu (du˚veˇra v Boha), a tı´m ani horizonta´lu (sˇteˇdrost k blizˇnı´mu), je nazva´n „bla´znem“ — k cˇemu mu bude vsˇechno bohatstvı´ bez domova v nebi? u´tery´ 23. 10. Lk 12,35–38 Bdı´t je mnohdy u´navne´. Bdı´t pro Boha je la´skyplny´m cˇeka´nı´m na plnost spa´sy, tedy na plnost zˇivota. A prava´ la´ska jesˇteˇ nikdy nikoho neunavila ani nenudila. Unavı´ jen sobectvı´. strˇeda 24. 10. Lk 12,39–48 Jsme teˇmi, kterˇ´ı „mnoho dostali“, jimzˇ bylo „mnoho sveˇrˇeno“. To „mnoho“ je Kristus, jeho pravda, radostna´ zveˇst. To „mnoho“ je prˇ´ıslib veˇcˇne´ho zˇivota, zarucˇeny´ Kristem ukrˇizˇovany´m a vzkrˇ´ısˇeny´m. Jsme Bohem bohatı´, a to na´s mu˚zˇe posilovat i teˇsˇit. cˇtvrtek 25. 10. Lk 12,49–53 Rozpor mezi Jezˇ´ısˇovy´mi slovy o mecˇi a slovy o pokoji — na jine´m mı´steˇ evangelia — ktery´ prˇina´sˇ´ı Kristus — Knı´zˇe pokoje, je zda´nlivy´. Nebot’prvnı´ reakce na prˇ´ıchod Boha k cˇloveˇku je vzˇdy za´porna´ — v cˇloveˇku je totizˇ neˇco, co se vzpı´ra´ pravdeˇ. Proto Jezˇ´ısˇ lidi nejprve rozdeˇluje — a teprve kdyzˇ ho cele prˇijmou, zakusı´ Kristu˚v pokoj a zakusı´, jak je Bu˚h spojuje. pa´tek 26. 10. Lk 12,54–59 Lide´ se od dob Krista nezmeˇnili: dnesˇnı´ meteorologie je sice na vy´sˇi — asponˇ kra´tkodoba´ — ale dodnes ignorujı´ lide´ „prˇedpoveˇd’“ spa´sy = odmı´tajı´ Krista. A prˇece uzˇ dva tisı´ce let sveˇdcˇ´ı v jeho prospeˇch: nikdo, kdo uveˇrˇ´ı jeho slovu˚m, neprˇisˇel zkra´tka — prˇinejmensˇ´ım zı´skal nebe! sobota 27. 10. Lk 13,1–9 Vnı´mat utrpenı´ automaticky jako trest od Boha je neprˇ´ıpustne´ a Jezˇ´ısˇ to odmı´ta´. Ale ukazuje na´m, jak je vhodne´ se staveˇt k ru˚zny´m nesˇteˇstı´m: mohou na´m poslouzˇit jako povzbuzenı´ k obra´cenı´ a na´praveˇ zˇivota. nedeˇle 28. 10. 30. nedeˇle v mezidobı´ Lk 18,9–14 Milovat Boha a milovat soucˇasneˇ ty, kdo ho nemilujı´, to je teˇzˇky´ u´kol. Snazˇit se o „velky´ zˇivotnı´ vy´kon“ a nepohrdat teˇmi, kterˇ´ı se v te´to veˇci jevı´ jako brˇ´ıdilove´ — to je dost obtı´zˇne´. Ale toto vsˇechno v sı´le Ducha je mozˇne´.
44 pondeˇlı´ 29. 10. Lk 13,10–17 Mentalita „spravedlive´ho“ prˇedstavene´ho synagogy je velice nakazˇliva´ a hrozı´ i na´m: zarˇ´ıdit veˇci tak, aby vsˇechno bylo v porˇa´dku, a tı´m za´rovenˇ institucionalizovat zdarma nabı´dnute´ a nicˇ´ım nezaslouzˇene´ Bozˇ´ı obdarova´nı´; to vsˇe bez ohledu na konkre´tnı´ho cˇloveˇka, ktery´ na´s potrˇebuje . . . u´tery´ 30. 10. Lk 13,18–21 O vitaliteˇ Bozˇ´ıho kra´lovstvı´ se da´ rozjı´mat mnoha zpu˚soby, ale du˚lezˇite´ je i pta´t se, co by tato vitalita meˇla konkre´tneˇ znamenat: rozsˇ´ırˇenı´ cı´rkve na cely´ sveˇt? Na vsˇechny generace? Nebo jde jesˇteˇ o neˇco trochu jine´ho . . . ? strˇeda 31. 10. Lk 13,22–30 Krˇest’anskou misiı´ jsou do Bozˇ´ıho kra´lovstvı´ povola´ni pohane´ ze vsˇech na´rodu˚, avsˇak pouze vneˇjsˇ´ı u´cˇast na eucharistii (v.26a) a ka´za´nı´ (v.26b) nenı´ za´rukou konecˇne´ho vstupu do Bozˇ´ıho kra´lovstvı´. Proto je trˇeba jizˇ nynı´ „usilovat“ (doslova „za´pasit“, v.24) o to, abychom vesˇli — tj. prˇidali se k Jezˇ´ısˇoveˇ cesteˇ (v.22).
LISTOPAD cˇtvrtek 1. 11. Slavnost Vsˇech svaty´ch Mt 5,1–12a Blahoslavenstvı´ nejsou mora´lnı´m zˇebrˇ´ıcˇkem, ale jsou to proroctvı´ nadeˇje. Ukazuje se v nich, zˇe i ten, kdo prˇed lidmi a ve sveˇteˇ nema´ nadeˇji, nemusı´ by´t bez nadeˇje u Boha. Da´vajı´ tedy odvahu k vı´rˇe a k zˇivotu z vı´ry. pa´tek 2. 11. Mt 25,31–46 Bu˚h nesoudı´ cˇloveˇka podle jeho na´rodnosti, politicke´ prˇ´ıslusˇnosti, na´bozˇenske´ho vyzna´nı´ cˇi postavenı´ nebo moci. Ale tı´m nejveˇtsˇ´ım krite´riem je nasˇe la´ska, otevrˇenost a ochota videˇt Krista v druhe´m cˇloveˇku. Nejveˇtsˇ´ım nebezpecˇ´ım je povazˇovat se za spravedlive´ho a by´t lhostejny´ k potrˇeba´m druhe´ho cˇloveˇka. sobota 3. 11. Lk 14,1.7–11 Prˇi pohledu na zpu˚sob, jak veˇrˇ´ıcı´ obsazujı´ kostelnı´ lavice, by mohl fara´rˇ zaja´sat: nebot’ si jeho ovecˇky zrˇejmeˇ vzaly k srdci dnesˇnı´ perikopu. Jenzˇe ono nejde o to, kam si seda´me, ny´brzˇ o to, kde se v duchu sedeˇt vidı´me! Veˇrˇ´ım-li Bohu, nemusı´m se ba´t, zˇe budu na zadnı´m mı´steˇ zapomenut. nedeˇle 4. 11. 31. nedeˇle v mezidobı´ Lk 19,1–10 Obraz Boha, hledajı´cı´ho ztracene´ho cˇloveˇka, je trˇeba domyslet do konkre´tnostı´ nasˇeho zˇivota, do konkre´tnı´ch prˇ´ıpadu˚ nasˇich blizˇnı´ch. Pokud uzna´me, zˇe je Bu˚h hleda´, musı´ to promeˇnit na´sˇ vztah k nim.
45 pondeˇlı´ 5. 11. Lk 14,12–14 Opeˇt na prˇ´ıkladu pozemske´ hostiny je zde rozvinuto vcˇerejsˇ´ı te´ma, kritizova´n tlak vypocˇ´ıtave´ho kolobeˇhu da´va´nı´ a prˇijı´ma´nı´ a zdu˚razneˇna zdarma da´vajı´cı´ la´ska (prˇedevsˇ´ım k lidem na okraji, kterˇ´ı byli dokonce podle 2Sam 5,8 vyloucˇenı´ z chra´move´ho kultu). Takova´to la´ska pak cˇloveˇku rozsˇirˇuje srdce pro prˇijetı´ veˇtsˇ´ı plnosti prˇi dovrsˇenı´ (v.14). u´tery´ 6. 11. Lk 14,15–24 Prˇedstava, zˇe by Bohu kazˇdy´ rˇekl ano, kdyby pro svou spa´su „nemusel nic deˇlat“, nenı´ pravdiva´. Ve skutecˇnosti Bu˚h nevyzˇaduje vı´c, nezˇ abychom se dostavili; jenzˇe lide´ majı´ cˇasto jine´ za´jmy, a tak je ani prˇedstava slavnostnı´ hostiny nemu˚zˇe prˇita´hnout . . . strˇeda 7. 11. Lk 14,25–33 Sta´le nerozhodny´m „za´stupu˚m“ jsou zde prˇipomenuty podmı´nky na´sledova´nı´: nelpeˇt na nicˇem vı´ce nezˇ na Jezˇ´ısˇi a prˇijmout ochotu k mucˇednictvı´ i prˇipravenost ne´st dennı´ potı´zˇe cesty (v. 26–27; srov. 9,23). Vlozˇene´ dva prˇ´ıklady majı´ varovat prˇed lehkomyslny´m zı´ska´va´nı´m pro Jezˇ´ısˇe za cenu zastı´ra´nı´ na´rocˇnosti cesty: Na´sledova´nı´ vyzˇaduje strˇ´ızlive´ zva´zˇenı´ a radika´lnı´ rozhodnutı´ cele´ho cˇloveˇka. cˇtvrtek 8. 11. Lk 15,1–10 Pra´veˇ (spolecˇna´!) radost ze znovuobjevenı´ „ztracene´ho“ (u Lk na rozdı´l od Mt 18,12 ne nutneˇ vlastnı´ vinou, viz v. 6.9) je hlavnı´m te´matem Lk 15. Tato nebeska´ radost se pak ma´ odrazit i v jedna´nı´ krˇest’anske´ obce, jezˇ ma´ takovy´mto „ztraceny´m“ existencı´m zprostrˇedkova´vat konkre´tnı´ Bozˇ´ı la´sku a radovat se z jejich na´vratu. pa´tek 9. 11. Jan 2,13–22 I Jezˇ´ısˇ se umeˇl rozohnit, kdyzˇ sˇlo o veˇc za´sadnı´ho vy´znamu. A trˇebazˇe jej pra´vem mu˚zˇeme videˇt jako pokorne´ho a mı´rne´ho, necˇinˇme z te´to prˇedstavy nemeˇnnou sˇablonu. Lidske´ city a vneˇjsˇ´ı projevy jsou totizˇ velmi relativnı´ a oznacˇovat jedny za „pozitivnı´ “ a druhe´ za „negativnı´ “ je nejen zava´deˇjı´cı´, ale i sˇkodlive´. sobota 10. 11. Lk 16,9–15 Vy´raz „mamon“ je spojnı´kem trˇ´ı vy´roku˚, volneˇ prˇipojeny´ch k prˇedchozı´mu. Versˇ 9 vybı´zı´ k vyuzˇitı´ (jakkoli nabyte´ho) bohatstvı´ ve prospeˇch chudy´ch, cozˇ cˇloveˇku otevrˇe cestu k hlubsˇ´ımu prˇa´telstvı´ s Bohem (srov. 12,33). Versˇe 10–12 zdu˚raznˇujı´ „veˇrnost v malicˇkostech“, aby cˇloveˇk mohl vru˚st do hlubsˇ´ı zodpoveˇdnosti v oblasti sluzˇby Bozˇ´ımu kra´lovstvı´. Versˇ 13 stavı´ prˇed nutnost radika´lnı´ volby. nedeˇle 11. 11. 32. nedeˇle v mezidobı´ Lk 20,27–38 Ti, kdo zˇijı´ veˇcˇneˇ, zˇijı´ s Bohem a pro neˇho. V neˇm ovsˇem je i shleda´nı´ s lidmi, ktere´ jsme opustili, ale je to shleda´nı´ v nekonecˇne´ Bozˇ´ı la´sce, ktera´ prˇevysˇuje vsˇecko a vsˇecko zahrnuje.
46 pondeˇlı´ 12. 11. Lk 17,1–6 To, co je u odpusˇteˇnı´ podstatne´, nenı´ rychlost a dokonalost, s jaky´mi je realizujeme, jako spı´sˇe ochota a prˇipravenost odpustit. u´tery´ 13. 11. Sva´tek sv. Anezˇky Cˇeske´ Kol 3, 12–17 Po te´, co Pavel vyjmenoval vsˇechny nerˇesti stare´ho cˇloveˇka, da´va´ soubor ctnostı´, ktere´ jsou logicky´m du˚sledkem vzkrˇ´ısˇenı´ cˇloveˇka v Kristu. Mezi nimi ma´ vy´sadnı´ postavenı´ la´ska, ktera´ vsˇechny veˇrˇ´ıcı´ spojuje v jedno dokonale´ Kristovo teˇlo. Oslaveny´ Jezˇ´ısˇ Kristus, ktery´ vla´dne na veˇky veˇku˚, je du˚vodem pokoje, ktery´ ma´ pronikat jak cele´ toto cı´rkevnı´ spolecˇenstvı´, tak zˇivot kazˇde´ho jednotlive´ho krˇest’ana. strˇeda 14. 11. Lk 17,11–19 Za´kladnı´m postojem krˇest’ana je postoj „dı´ku˚vzda´nı´“ (eucharisticky´). „Co ma´sˇ, co bys nebyl dostal?“, pı´sˇe Pavel. Zacˇ´ına´m deˇkova´nı´m kazˇdou modlitbu? Kazˇdy´ den? cˇtvrtek 15. 11. Lk 17,20–25 Kra´lovstvı´ Bozˇ´ı nelze videˇt ocˇima. Beˇda, kdyby videˇt bylo, protozˇe by bylo konecˇne´. Jeho podstata ma´ veˇcˇnou dimenzi. Je tam, kde je Bu˚h. Jsme–li nositele´ Bozˇ´ıho zˇivota, je Bozˇ´ı kra´lovstvı´ v na´s. A zviditelnˇujeme je na vztahu blı´zˇenecke´ la´sky. pa´tek 16. 11. Lk 17,26–37 Tento den nenı´ dobre´ ocˇeka´vat s ochromujı´cı´ netrpeˇlivostı´, ale jesˇteˇ veˇtsˇ´ı chybou by bylo necˇekat vu˚bec nic a ˇresˇit sve´ za´lezˇitosti, jako by se Bozˇ´ı kra´lovstvı´ vu˚bec nemeˇlo dovrsˇit. Prˇed tı´m varujı´ dnesˇnı´ dveˇ podobenstvı´ (v.26–32). V. 37 pak rˇ´ıka´: Jako supi le´tajı´ vsˇude, kde je mrtve´ teˇlo, i rozdeˇlenı´ (v.34) prˇijde tam, kde je zlo. sobota 17. 11. Lk 18,1–8 Povzdech Syna cˇloveˇka (v.8) je zdrcujı´cı´: Je opravdu tak teˇzˇke´ zachovat si vı´ru? Ano — nebot’ je proveˇrˇova´na modlitbou, ktera´ nenı´ vyslysˇena v na´mi stanovene´m cˇasove´m limitu. Bu˚h miluje prˇekvapenı´ a nasˇi tota´lnı´ du˚veˇru v jeho pomoc. nedeˇle 18. 11. 33. nedeˇle v mezidobı´ Lk 21,5–19 Ve vsˇech zkousˇka´ch a utrpenı´ch, ktere´ na na´s mohou dolehnout, ma´me jednu podstatnou jistotu: Bu˚h se o na´s stara´ a nechce nasˇi za´hubu, ny´brzˇ spa´su. Nebojme se s du˚veˇrou se sveˇrˇit do jeho rukou. pondeˇlı´ 19. 11. Lk 18,35–43 Setka´nı´ s Jezˇ´ısˇem, ktere´ je neseno vı´rou, nemu˚zˇe by´t bez vy´sledku. Jezˇ´ısˇ prˇisˇel napravit to, co bylo porusˇeno, a v te´to cˇinnosti pokracˇuje dodnes. Co tedy chci, aby pro mne udeˇlal?
47 u´tery´ 20. 11. Lk 19,1–10 Cˇloveˇk, plny´ pocitu vlastnı´ spravedlnosti, by mnohdy hrˇ´ısˇnı´ky a kolaboranty znicˇil. Jezˇ´ısˇ ale prˇisˇel hledat a zachra´nit, co zahynulo. Jsem ochoten prˇizpu˚sobit se jeho smy´sˇlenı´? strˇeda 21. 11. Lk 19,11–28 Co bylo sveˇrˇeno na´m? Jsme od krˇtu Bohem prˇijati za vlastnı´, ma´me podı´l na bohatstvı´ Bozˇ´ıho kra´lovstvı´. Jak s tı´mto bohatstvı´m nalozˇ´ıme? Opravdu ho nestacˇ´ı jenom skry´t! cˇtvrtek 22. 11. Lk 19,41–44 Poznat chvı´li, kdy mi Bu˚h nabı´zı´ svou prˇ´ızenˇ — to je velmi du˚lezˇite´. Bez modlitby budu tyto veˇci pozna´vat teˇzˇko. pa´tek 23. 11. Lk 19,45–48 Jestlizˇe se Jezˇ´ısˇ setka´val s tak prudky´m odporem, nemohou ani jeho na´sledovnı´ci pocˇ´ıtat jen s prˇ´ıznı´ sve´ho okolı´. Neprˇehle´dneˇme, zˇe se Jezˇ´ısˇ v zˇa´dne´m prˇ´ıpadeˇ nelitoval a netouzˇil po odveteˇ. sobota 24. 11. Lk 20,27–40 Bu˚h neuzavı´ra´ svou smlouvu s lidmi a nestara´ se o neˇ jen proto, aby se pak od nich vza´peˇtı´ odvra´til a nechal je prosteˇ zemrˇ´ıt. Zakousˇ´ısˇ-li na sobeˇ jeho pe´cˇi, je to proto, zˇe On o tebe stojı´ a to neodvolatelneˇ, navzˇdy! nedeˇle 25. 11. Slavnost Jezˇ´ısˇe Krista Kra´le Lk 23,35–43 V Jezˇ´ısˇoveˇ okolı´ bylo jisteˇ mnoho lidı´, kterˇ´ı se snazˇili zˇ´ıt nadpru˚meˇrneˇ dobrˇe a jesˇteˇ vı´c teˇch, kterˇ´ı byli prˇesveˇdcˇeni, zˇe pro sve´ velke´ asketicke´ vy´kony musı´ by´t Bozˇ´ımi mila´cˇky — jako naprˇ´ıklad zna´my´ farizej v podobenstvı´ o farizeovi a celnı´kovi. A prˇeci slovo „dnes budesˇ se mnou v ra´ji“ nenı´ rˇecˇeno nikomu z nich, ale slysˇ´ı ho zlocˇinec, popra´vu za sve´ zlocˇiny odsouzeny´. To nenı´ vzˇdy snadne´ prˇijmout. A velmi nemile´ by bylo, kdyby z toho vyply´valo, zˇe Jezˇ´ısˇ neˇjak zlocˇincu˚m nadrzˇuje. Kde uzˇ bychom potom meˇli najı´t spravedlnost? Jenzˇe Jezˇ´ısˇ nestranı´ zlocˇincu˚m, Jezˇ´ısˇ „stranı´“ lidem a zˇivotu a to dokonce zˇivotu veˇcˇne´mu. On je skutecˇneˇ mocneˇjsˇ´ı nezˇ zlo a proto mu˚zˇe zlo i s jeho u´cˇinky — veˇcˇnou smrtı´ — likvidovat tı´m neju´cˇinneˇjsˇ´ım zpu˚sobem, totizˇ odpusˇteˇnı´m. pondeˇlı´ 26. 11. Lk 21,1–4 Tato slova mi nekladou ota´zku po velikosti my´ch daru˚, ale ptajı´ se na velikost me´ vı´ry. Zˇena, ktera´ vsˇechno dala, ve vsˇem na Boha spolehla.
u´tery´ 27. 11. Lk 21,5–11 At’se v deˇjina´ch deˇje cokoliv, ma´ mı´t krˇest’an ocˇi uprˇeny na Jezˇ´ısˇe jako na zcela jistou nadeˇji. Abych ho s niky´m nezameˇnil, abych nepodlehl sva´deˇnı´, musı´m ho dobrˇe zna´t. Take´ proto se s nı´m musı´m setka´vat ve slovech evangelia. strˇeda 28. 11. Lk 21,12–19 Prakticka´ ota´zka, jak se obha´jit na´s mu˚zˇe cˇasto prona´sledovat. Du˚lezˇita´ je vsˇak jina´ veˇc: vytrvalost. Ta vede k za´chraneˇ, proto je dobre´ o ni i ted’ prosit. cˇtvrtek 29. 11. Lk 21,20–28 Va´lecˇne´ hru˚zy a na´padne´ prˇ´ırodnı´ u´kazy budı´ strach a prˇitahujı´ pozornost. Evangelium na´s vsˇak varuje, abychom svou pozornostı´ na nich neulpeˇli. Vykoupenı´ je v Kristu. A zˇa´dna´ katastrofa tuto skutecˇnost nezrusˇ´ı. pa´tek 30. 11. Sva´tek sv. Ondrˇeje Mt 4,18–22 ’ Okamzˇita´ a rychla´ odpoveˇd ryba´rˇu˚ na Jezˇ´ısˇovo povola´nı´ mu˚zˇe vzbudit na´sˇ obdiv. Uveˇrˇili Jezˇ´ısˇovu slovu natolik, zˇe se neba´li opustit sve´ zˇivotnı´ jistoty, sve´ bezpecˇ´ı. Jejich jistotou a bezpecˇ´ım se jim ted’ stal Kristu˚v prˇ´ıslib. A nezklamali se.
PROSINEC sobota 1. 12. Lk 21,34–36 V duchovnı´m zˇivoteˇ je nutne´ obojı´: cˇeka´nı´ na Bozˇ´ı milost i osobnı´ angazˇovanost. Oba postoje se rozhodneˇ nevylucˇujı´, spı´sˇe navza´jem doplnˇujı´ a vyzˇadujı´.
Vydalo Biskupstvı´ plzenˇske´ pro vlastnı´ potrˇebu. Pouzˇito materia´lu: Obnova Bozˇ´ım slovem (Pomu˚cka k rozjı´ma´nı´ a modlitbeˇ) vydane´ Pastoracˇnı´m strˇediskem prˇi Arcibiskupstvı´ prazˇske´m.
