Mendelova univerzita v Brně Lesnická a drevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Dendrologický průzkum větrolamů v katastru obce Šumice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Soňa Tichá, Ph.D.
Vypracovala: Petra Skotalová Brno 2010
Vložit list zadání
1
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Dendrologický průzkum větrolamů v katastru obce Šumice zpracovala sama auvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne………………………………. podpis …………………………………… 2
PODĚKOVÁNÍ Především chci poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Soně Tiché, Ph.D. za cenné rady a trpělivost, kterou projevila při tvorbě této práce. Dále můj velký dík patří Ing. Jiřímu Schneiderovi, Ph.D. za velkou ochotu při zapůjčení výškoměru a průměrky. Také chci poděkovat celé mé rodině a všem, kteří mě během psaní práce podporovali.
3
Název práce: Dendrologický průzkum větrolamů v katastru obce Šumice Autor: Petra Skotalová
Abstrakt: Bakalářská práce se věnuje dendrologickému průzkumu zvolených větrolamů v blízkosti obce Šumice. Jedná se o srovnání čtyř sousedících větrolamů a posouzení možnosti jejich využití jako biokoridorů v systému ÚSES. Jsou zde obsaženy údaje o druhovém složení, které jsou prezentovány grafy a tabulkami. Klíčová slova větrolam, biokoridor, dřeviny větrolamů
Title: Dendrological survey of windbreaks in Šumice Author: Petra Skotalová
Abstract: The bachelor thesis concerns on dendrological survey of chosen windbreaks in closeness of Šumice. It is comparison of four neighboring windbreaks and examination of possibility of their usage as biocorridors in ÚSES system. This thesis contains information on species structure, which is presented in charts and tables. Key words windbreak, biocorridor, windbreak woods
4
OBSAH
1. ÚVOD A CÍL PRÁCE ...................................................................................................... 6 2.1 Historie větrolamů ....................................................................................................... 7 2.2 Historie ÚSES ........................................................................................................... 10 2.3 Technická opatření proti větrné erozi - větrolamy .................................................... 12 2.3.1 Typy větrolamů .................................................................................................. 13 2.3.2 Vliv větrolamů.................................................................................................... 13 2.3.3 Obecné požadavky na funkční stav liniových prvků.......................................... 15 3. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ POMĚRY.................................................... 16 3.1 Vymezení zájmového území ..................................................................................... 16 3.2 Zařazení území do systému ....................................................................................... 16 3.3 Charakteristika území ................................................................................................ 17 4. METODIKA.................................................................................................................... 23 5. VÝSLEDKY MĚŘENÍ ................................................................................................... 26 5.1 Větrolam A ................................................................................................................ 26 5.2 Větrolam B ................................................................................................................ 28 5.3 Větrolam C ................................................................................................................ 30 5.4 Větrolam D ................................................................................................................ 31 5.5 Doplňující informace platné pro všechny pokusné plochy: ...................................... 31 6. DISKUZE ........................................................................................................................ 33 6.1 Větrolam A ................................................................................................................ 33 6.2 Větrolam B ................................................................................................................ 34 6.3 Větrolam C ................................................................................................................ 36 6.4 Větrolam D ................................................................................................................ 36 6.5 Shrnutí ....................................................................................................................... 37 7. ZÁVĚR............................................................................................................................ 38 8. RESUME......................................................................................................................... 39 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................. 40 PŘÍLOHY............................................................................................................................ 43
5
1. ÚVOD A CÍL PRÁCE Jižní Morava je jednou z historicky nejdéle osídlených oblastí České republiky. S tím souvisí i dlouhodobá tradice zemědělství a tedy i přeměny lesní krajiny na zemědělskou. Jedním z typických znaků této současné krajiny jsou právě větrolamy, které byly zakládány v polovině minulého století jako řešení větrné eroze. Pro jejich údržbu byly vypracovány velmi komplexní metodiky, stanovená péče však většinou nebyla dodržena. Díky tomu se dnes nacházíme v době, kdy větrolamy dosluhují, díky zanedbané údržbě přestárlé rychlerostoucí stromy stále setrvávají v porostu a omezují tak ostatní dřeviny. Je jasné, že v nejbližší době by mělo dojít k obnově větrolamů, jinak zcela ztratí svou funkci a zaniknou. Současně jsou dnes realizovány výsadby prvků Územního systému ekologické stability, který slouží primárně pro zachování přirozené biodiverzity a udržení přírodní rovnováhy. Proto se přímo nabízí možnost pokusit se zařadit větrolamy do tohoto systému, jelikož i v současné době tvoří zelenou kostru zemědělské krajiny.
Cílem práce je tedy shromáždit komplexní informace o větrolamech a ÚSES a o přírodních podmínkách v oblasti. Na základě terénních průzkumů zaznamenat dřevinnou skladbu a zpracovat tato data do tabulkových a mapových podkladů. Tyto informace potom aplikovat při posouzení stavu a funkčnosti vybraných větrolamů, navrhnout případné možnosti dalšího vývoje a využití větrolamů.
6
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Historie větrolamů (Podhrázská J., 2008; Šanovec J., 1948)
Ačkoliv by se mohlo zdát, že vysazování větrolamů je poměrně novým trendem, první zmínky o existenci ochranných lesních pásů podává již G. J. Caesar ve svém díle „Zápisky o válce galské“. Zde píše, jak si Keltové na pobřeží Normandie a Bretaně udržovali kolem svých polí lesní porosty, aby ochránili svou úrodu proti silným mořským větrům a jaké překážky činily tyto porosty jeho vojenskému pronikání, zvláště jízdě.
Tyto starodávné pásy byly vysazovány jednak na hranicích polních pozemků, ale také podél obou stran polních cest, v tomto případě patrně k určení směru a plochy, po které bylo dovoleno chodit a jezdit. Bývaly to náspy zřízené z výkopového materiálu souběžného příkopu, až 120 cm vysoké a posázené řadou keřů mezi nimiž v určitých vzdálenostech jsou umístěny jednotlivé vysoké stromy, většinou duby, jako pilíře plotu. Celková výška těchto plotů byla asi 5-7 m nad terénem a šířka kolem 7m.
Podobné větrolamy najdeme dnes na pobřeží Belgie, Nizozemí, Dánska, v Anglii, Irsku a Skotsku, tedy v zemích, kde vanou čilé přímořské větry, které sice mívají dostatek vodních par, ale přece působí značné škody v zemědělství.
Ve Švýcarsku v okolí Ženevského jezera jsou známy větrolamy ze 14. a 15. století. V Rusku
první
větší
organizovaný
pokus
s výsadbou
větrolamů
provedl
V. J. Lomikovskij, který roku 1809 na velkostatku v Poltavské gubernii založil rozsáhle ochranné lesní pásy.
Na našem území byly vysazovány ochranné lesní pásy už kolem roku 1750, například v Polabí u Kladrub na ochranu proti odvívání písčitých půd, v Poohří na jižní Moravě, kde však tyto lesy zanikly, díky nedostatku dřeva.
Cílené zakládání větrolamů začalo ve světě v první polovině 20. století, u nás myšlenky na zakládání větrolamů vznikly po druhé světové válce. Přispělo k tomu velké sucho v roce 1947 a také probíhající kolektivizace po roce 1948, kdy byly rozorány meze a vytvořeny
7
obrovské plochy půdy po vzoru sovětských celin, což se projevilo velmi negativními dopady na ornici. Vytvořením rozsáhlých půdních celků a likvidací krajinné zeleně byly vytvořeny velmi vhodné podmínky pro erozní činnost větru, která se projevovala na zemědělských
pozemcích
již
dříve,
ale
pestré střídání
pěstovaných
plodin
na soukromých pozemcích neumožňovalo její větší rozsah.
Projekty ochranných lesních pásů byly připraveny podle sovětského vzoru a tvořily v krajině ucelené sítě. Navrhovány byly na základě terénního průzkumu a tehdejších znalostech o krajině. Z klimatických vlivů byl zohledněn zejména směr nejškodlivějších výsušných větrů. Dále byl určujícím faktorem, pro vzdálenosti mezi větrolamy, půdní typ. Hledisko estetické a ekologické nebylo důležité. Detailně vypracována byla teorie pro navržení, založení i údržbu větrolamů. Doporučovalo se, jako součást zemědělských družstev, zřízení speciálních pracovních skupin zabývajících se přednostně péčí o větrolamy.
Takto se v ČR vysázelo 1754 ha větrolamových lesních pásů, téměř 67% rozlohy bylo v Jihomoravském kraji, později došlo k poklesu původní rozlohy. Problém nastal až s údržbou a obnovou. Údržba byla sice teoreticky vypracována, ale v praxi se prováděla nedostatečně nebo (ve většině případů) vůbec.
Z důvodu brzkého účinku tvořily větrolamy z velké části rychle rostoucí dřeviny, převážně topoly, které měly být postupně nahrazovány dřevinami kosterními (duby, jasany, lípami, jilmy). Po výsadbě měly být větrolamy v užívání JZD nebo státních statků, které je měly nadále pěstovat. Od tohoto záměru se však ustoupilo a větrolamy připadly správě služeb lesotechnických meliorací, která měla na starosti všechna meliorační opatření v krajině. Tato služba však byla počátkem šedesátých let zrušena, větrolamy byly z větší části převedeny do lesní půdy a starost o ně připadla lesním závodům. Ty sice na jejich údržbě neměly příliš velký zájem, ale alespoň částečně ji zajišťovaly. Větrolamy byly zařazeny do kategorie lesů ochranných, které neslouží k produkci dřeva, proto nebyly včas odstraněny rychle rostoucí dřeviny (zejména topoly), které pak zabránily růstu nižších cílových dřevin a postupným odumíráním a padáním poškodily nižší patra větrolamů.
Podle lesnické legislativy ochranné lesní pásy patří do kategorií lesů ochranných, subkategorie lesů potřebných k zajištění ochrany půdy. Od počátku devadesátých let 8
spadají pod Správu lesů ČR, které jim nevěnují velkou pozornost. Nejsou majetkově vypořádány se soukromými vlastníky pozemků. Péče o pásy je nedostatečná v důsledku jsou snížené přírůstky, narušený habitus stromů. Neudržované větrolamy uvnitř prosychají a odumírají, na okrajích se nekontrolovatelně rozrůstají na úkor zemědělsky využívaných pozemků neplní protierozní, ekologickou ani krajinotvornou funkci.
9
2.2 Historie ÚSES (Mazín, V.A., Lišková, 2008; Löw, J., 1995)
Územní systém ekologické stability - ÚSES - je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu (zák. č. 114/92 Sb.).
Historie ÚSES a KPÚ
Jestliže chceme v širších souvislostech pochopit vazby mezi krajinným plánováním, územním plánováním, pozemkovou úpravou a ochranou přírody a krajiny, je nutné se napřed vrátit k počátkům vzniku novodobého pojetí a přístupu po roce 1990.
Pokud se vrátíme do krátké minulosti územních systémů ekologické stability (ÚSES) a komplexních pozemkových úprav (KPÚ) je možné říci, že se narodili společně v roce 1991. Kdy přišel na svět zákon o pozemkových úpravách“, (zák. č. 284/1991, dnes 139/2002 Sb.) a ve své vyhlášce č.427/1991 se zmiňuje o ÚSES jako o nezbytném podkladu pro KPÚ. Pozemkové úpravy v roce 1991 byly společností vnímané jako politický úkol a priorita, která odstraní některé spáchané křivdy na vlastnících půdy, ale i na poškozené krajině. A tak bylo logické a správné, že kromě protierozních opatření a obnově polních cest se pozemkové úpravy staly nástrojem pro revitalizaci krajiny.
Metoda tvorby ÚSES byla sestavena velmi systematicky vycházela z teorie geobiocénů, tedy půdních typů vyjádřených „Komplexním průzkumem zemědělských půd“ a „Lesních hospodářských plánů“. V roce 1991 však bylo potřebné rychle sestavit praktický návod na tvorbu generelů ÚSES, vyškolit a vyzkoušet projektanty a najít finanční prostředky na pořízení těchto dokumentů, které by vstoupily do připravovaných KPÚ.
V roce 1992 vydalo MŽP ČR „Metodický pokyn k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace MÚ- SES“ – MŽP č.j. NM III/905/92, kdy se tento generel stal odborným podkladem pro územní plán a pozemkovou úpravu.
Zcela závazná pomůcka pak byla vydána v roce 1995 „Rukověť projektanta MÚSES“, která je jedinou platnou metodickou pomůckou až do dnešní doby. Finanční zabezpečení 10
dokumentace generelů MÚSES bylo v období 1992–1996 převážně z prostředků státního rozpočtu přidělených na pozemkové úpravy, když se přitom vycházelo z předpokladu, že pozemkové úpravy se budou postupně zahajovat v rámci převážné části katastrálních území ČR a především tam, kde je narušena ekologická rovnováha a biodiverzita. Lze konstatovat, že převážná část v současnosti platných generelů MÚSES v ČR byla financována z prostředků na pozemkové úpravy a nejen to, byla také z prostředků na pozemkové úpravy realizována.
Před vstupem České republiky
do EU bylo možno realizovat
rozsáhlé výsadby
z finančních zdrojů programu Sapard.
V současné době hraje roli investora většinou stát. Pozemkové úřadů se zařadily do role koordinátora, který vytváří podmínky, konkrétně řečeno pozemky, pro budování ÚSES. Existuje řada dotačních programů využitelných při realizacích a údržbě prvků ÚSES, podpory z dotačních programů nabízí Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo pro místní rozvoj.
11
2.3 Technická opatření proti větrné erozi - větrolamy (Podhrázská J., 2008)
Naše klimatické poměry vytvářejí podmínky pro výskyt větrné eroze a používané zemědělské technologie intenzitu eroze ještě zvyšují. Proto se studium účinku větrolamů po mnoha letech znovu stalo předmětem výzkumu. V literatuře i praxi jsou pro trvalé vegetační větrné bariéry používány termíny větrolam, ochranný lesní pás a liniový prvek.
Význam těchto termínů je chápán takto:
Větrolam lze definovat jako jakoukoliv trvalou dřevinnou vegetaci liniového charakteru, vysázenou někdy živelně a bez odborných znalostí a sloužící k ochraně půdy proti erozi. Může jít o ochranný lesní pás, ale i alej, stromořadí, stromy a keře okolo budov, keřové živé ploty apod.
Liniový prvek je jakákoliv liniová dřevinná vegetace na lesní i nelesní půdě v krajině, to znamená i taková, která nebyla primárně určená k ochraně proti větrné erozi (biokoridory, břehové porosty, aleje, stromořadí, keřové pásy apod.), ale může mít druhotný účinek protierozní.
Ochranný lesní pás je dřevinná vegetace, vysázená na pozemcích určených k plnění funkcí lesa a sloužící k ochraně proti větrné erozi. Struktura dřevinné skladby, výsadba a parametry vycházely z primárního požadavku ochrany proti větrné erozi a byly prováděny odborníky na tuto problematiku. Proto kategorizace liniových prvků vychází ze stanovení zásad skladby, výsadby a údržby ochranných lesních pásů.
Funkci větrolamu může plnit jak jednotlivý prvek, tak i celý vhodně navržený systém těchto prvků, přičemž účinek se projevuje nejen ve větrolamu samotném, ale především pak na jeho návětrné a ještě více závětrné straně.
12
2.3.1 Typy větrolamů (Podhrázská J., 2008; Šanovec J., 1948; Hylský, J., 1953)
Účinnost větrolamů závisí na jejich šířce, propustnosti pro vzdušné proudění a druhové skladbě dřevin, podle propustnosti a účinnosti dělíme větrolamy:
Proudované(propustné) jsou složené z jedné nebo dvou řad stromů bez keřového patra – těsné nahoře, propustné dole. Vzdušné proudy pronikají hlavně velkými průhledy spodního patra. Vhodné jsou zejména do oblastí, kde je mnoho sněhu, protože napomáhají rovnoměrné ukládání sněhu.
Neproudované (nepropustné) se vyznačují vertikálním zápojem po celé šíři. Proud větru jím podstatě neprostupuje a na obou stranách dochází k vytvoření uzavřené neprodyšné stěny. Tento typ větrolamu větrné masy obtékají, rychlost větru tak klesá podstatně více než u poloproudovaných větrolamů, ale pouze v bezprostřední blízkosti pásu a v krátké vzdálenosti za ním opět nabírá původních hodnot. V důsledku mírného přetlaku na návětrné straně a podtlaku na straně závětrné dochází před i za větrolamem k nežádoucím turbulencím. Další nevýhodou těchto větrolamů je, že se zde hromadí navátiny uvnitř pásů.
Poloproudované(polopropustné) jsou tvořeny obvykle dvou až třípatrovým porostem. Koruna stromů má menší zapojení nebo keřové patro příliš husté, tím vzniká optimální propustnost 40-50% ve srovnání s neprodouvavým typem. Tento typ se udává jako nejvhodnější, protože vzduch jej částečně obtéká a částěčně jím prostupuje. Při narážení vzdušných proudů na kmeny a listy se mění kinetická energie na jiné formy.
2.3.2 Vliv větrolamů (Hylský, J., 1953; Podhrázská J., 2008; Šanovec J., 1948; Mařan, B., 1953)
Snížení rychlosti větru je hlavním příznivý vlivem větrolamů a spočívá především v tom, že tvoří hradbu, o níž se lámou příliš rychlé, škodlivě působící mrazivé a výsušné větry. Za předpokladu optimální prostorové a druhové skladby lze stanovit šířku ochranné zóny ve vzdálenosti 20-30násobku výšky pásu na závětrné straně, do vzdálenosti 5-10násobku výšky na návětrné straně. Jako nejvhodnější se ukazuje poloproudovaný typ větrolamu, 13
který výrazně zpomalí prodění větru, ale nezpůsobí však úplné zastavení. Před pásem klesá rychlost na 60% a za ním asi na 10-20% původní rychlosti.
Teplotní režim je pozměněn sníženou výměnou vzdušných mas. Nejvíce teplota kolísá při okrajích nepropustných pásů. Toto kolísání se však zřetelně projevuje jen na menší vzdálenosti, přičemž maximální odchylka teploty nepřesahuje 3°C. Nejmenší kolísání teploty v pásmu u okraje porostu je u polopropustných ochranných pásů, které umožňují výměnu vzduchu mezi pásem a přilehlým pásmem u okraje porostu. Ve dne závisí teplota vzduchu v okrajovém pásmu značnou měrou na umístění pásů vzhledem k světovým stranám. Při porovnání s nechráněnou stepí se teplotní režim mezipásových ploch vyznačuje celkově snížením výkyvů teploty.
Vlhkost vzduchu přízemní vrstvy je vlivem transpirace rostlin a výparu z půdy vyšší. Tím, že lesní pásy snižují rychlost větru a současně turbulenci vzdušných proudů, způsobují, že se vzduch přízemní vrstvy méně mísí s vyššími a suššími vrstvami vzduchu. V porovnání s nechráněným územím se vlhkost zvýší o 7-8%.
Výpar z půdy a transpirace je ovlivněna rychlostí větru. Snížením rychlosti větru se snižuje i výpar, to jak z volné hladiny, tak z povrchu půdy. Sníží-li se rychlost větru vlivem ochranných lesních pásů o 40%, sníží se výpar z volné hladiny přibližně o 30%.
Zadržování sněhu napomáhají větrolamy vytvořením překážky v proudění větru, snížením jeho rychlosti a tím i zmenšení unášecí schopnosti. Dochází k hromadění sněhu před a za pásem. Jelikož se větrolamy nachází v oblastech suchých a na vodu chudých, může vláha ze zadrženého sněhu zlepšit vodní režim krajiny.
Výnos zemědělských plodin pozitivně ovlivňují všechny uvedené vlivy. Vedou ke zvýšení zemědělské produkce na ploše chráněné větrolamy. Patrnější jsou výsledky v období klimaticky nepříznivém.
14
2.3.3 Obecné požadavky na funkční stav liniových prvků
Ochranné lesní pásy (Podhrázská J., 2008; Podhrázská J., Dufková J., 2005)
Za optimum šířky pásu se považuje 12 m s tolerovanými parametry min. 6 m, max. 15 m. Funkční výška je 12-15 m. Druhová skladba by měla vycházet z typizace přírodních podmínek a měla by odpovídat spíše skladbě lesních ekotonů. Z prostorového hlediska je optimální jsou-li cílové, dlouhověké dřeviny ve středu větrolamu, okraje jsou tvořeny méně vzrůstnými stromy a keři.
Stromy základní tvoří kostru porostu, vyznačují se dlouhověkostí, odolností a dobrým zakotvením v půdě. Jsou charakteristické pro dané přírodní podmínky. Tato skupina může tvořit 40-70% z celkového počtu stromů. Stromy doplňkové jsou všechny ostatní druhy stromů vhodné do daných ekologických podmínek. Zvyšují celkovou druhovou diverzitu porostu. Jejich podíl by se měl pohybovat do 30%. Stromy dočasné se v mládí vyznačují rychlým růstem. Nejsou vždy dosti odolné, jejich hlavním úkolem je uspíšit působení větrolamu. Měly by být včas odstraněny, aby nebránily v růstu dřevin základních. Křoviny jsou specifickou skupinou, jejíž podíl v ochranných lesních pásech je nezastupitelný. Jejich doporučený podíl je 20-50% z celkové plochy.
Dřevinné vegetační prvky ÚSES (Podhrázská J., 2008; Löw, J., 1995)
Všechny typy společenstev v ÚSES musí být tvořeny zásadně autochtonními druhy a to, pokud možno, z místních populací. Společenstva ÚSES musí být vytvářena a udržována ve vhodné věkové struktuře, nejlépe s vysokou mírou autoregulace. Svými parametry odpovídají ochranné lesní pásy nejlépe lokálním biokoridorům nebo interakčním prvkům s funkcí půdoochrannou. Pro lokální biokoridory platí omezení maximální délky 2 km a minimální šířka 15 m.
15
3. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ POMĚRY 3.1 Vymezení zájmového území
Větrolamy zvolené pro bakalářskou práci se nacházejí v katastru obce Šumice v Jihomoravském kraji, okrese Brno-venkov, správním obvodu obce s rozšířenou působností Pohořelice. Rozloha katastrálního území obce je 863 ha, průměrná nadmořská výška 207 m .n. m., počet obyvatel 227. Konkrétně se jedná o čtyři ochranné lesní pásy v severovýchodní části katastrálního území, na hranicích se sousedními Loděnicemi a Cvrčovicemi.
Historie obce Šumice (www.obecni-urad.net)
Nejstarší dochovaná zmínka o dvoře v Šumicích pochází z roku 1365. Ves byla rozdělena na dva díly. Menší díl byl majetkově rozdroben, větší pak náležel Kounickému klášteru a roku 1443 přešel do držení louckého kláštera. Roku 1531 ves získal Zikmund Válecký z Mírova na Olbramovicích. Olbramovická vrchnost se však připojila ke stavovskému povstání, za což jí byl po porážce stavů na Bílé hoře zkonfiskován majetek. Šumice tak roku 1622 spolu s Olbramovicemi připadly Moravskému Krumlovu knížat z Lichtenštejna. V držení tohoto rodu pak ves zůstala až do zrušení patrimoniální správy roku 1848. Obyvatelé Šumic se v minulosti věnovali vinařství, kterému se tu dobře dařilo, a obživu získávali také polním hospodářstvím a dobytkářstvím.
3.2 Zařazení území do systému (geoportal.cenia.cz )
Fytogeografické členění: Oblast:
Termofytikum
Obvod:
Panonské termofytikum (Pannonicum)
Okres:
16. Znojemsko-brněnská pahorkatina
16
Geomorfologické členění: Systém:
Alpsko-himalájský
Provincie:
Západní karpaty
Subprovincie:
Vněkarpatské sníženiny
Oblast:
Západní vněkarpatské sníženiny
Celek:
Dyjsko-svratecký úval
Podcelek:
Drnholecká pahorkatina
Okrsek:
Olbramovická pahorkatina
Biogeografické členění: Provincie:
Panonská
Podprovincie:
Severopanonská
Bioregion:
4.1 Lechovický
3.3 Charakteristika území
Horniny, půdy a reliéf (Culek,1995; geoportal.cenia.cz)
Horninové podloží tvoří nezpevněné sedimenty mořského neogénu - jíly, písky, štěrky, místy pevněji stmelené a v různé míře vápnité. Jsou však pohřbeny pod pleistocénními terasovými štěrkopísky. Oba typy hornin jsou pak kryty vrstvami spraše. Starší pevné skalní podloží na zájmovém území na povrch nevystupuje. Území leží v černozemní oblasti - převažují typické černozemě na spraších. Celé území je ohrožena větrnou erozí. Reliéf je z velké části jednotvárný, rovinný. Nadmořská výška v okolí zájmového území se pohybuje mezi 195 m n.m (Šumický rybník) a 234 m n.m (Šumický vrch). Dle výškové členitosti má reliéf charakter ploché pahorkatiny s členitostí 30 - 75 m.
Podnebí (Culek,1995; www.chmu.cz)
Řešené území náleží dle Quitta (1970) do teplé klimatické oblasti T4. Celkově se tedy jedná o teplou a suchou oblast. V posledním desetiletí dochází ke značnému srážkovému 17
deficitu a zvyšování průměrné roční teploty (zvyšuje se zejména počet letních a tropických dnů), což vede k další xerifikaci území. Podnebí je výrazně teplé a nejsušší na Moravě, neboť se uplatňuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny: Lechovice 528 mm, Miroslav 505 mm, Pohořelice 499 mm, Drnholec 9,3°C, 495 mm. Vzhledem k plochému reliéfu je celá oblast vydána převážně západnímu proudění. Významné jsou též jihovýchodní větry, přinášející v zimě déšť a v létě sucho nebo bouřky. Chráněných míst s odlišnými místními poměry je málo.
Klimatické charakteristiky mírně teplé oblasti T4 dle Quitta:
Počet letních dní: 60 až 70 Počet dní s průměrnou teplotou 10 °C a více: 170 až 180 Počet dní s mrazem: 100 až 110 Počet ledových dní: 30 až 40 Průměrná lednová teplota: -2 až -3 °C Průměrná dubnová teplota: 9 až 10 °C Průměrná červencová teplota: 19 až 20 °C Průměrná říjnová teplota: 9 až 10 °C Průměrný počet dní se srážkami 1 mm a více: 80 až 90 Suma srážek za vegetační období: 300 až 350 mm Suma srážek v zimním období: 200 až 300 mm Počet dní se sněhovou pokrývkou: 40 až 50 Počet zatažených dní: 110 až 120 Počet jasných dní: 50 až 60
Hydrologie
Ze zájmového území je voda odváděna do Šumického potoka, na němž je vybudována soustava tří rybníků. Největší z nich Šumický rybník leží jižně od zkoumaných větrolamů. Šumický potok se dále v Pohořelicích vlévá do Mlýnského náhonu, který je zdrojem vody pro soustavy rybníků jižně od Pohořelic. Dále je voda odváděna do řeky Jihlavy, která ústí do Novomlýnských nádrží. Oblast náleží do úmoří Černého moře.
18
Živočišná složka – současná (Culek,1995; Martiško, 2006)
Pro rozsáhlé lány tohoto bioregionu je charakteristický výskyt dropa velkého. Nejblíže byl pozorován v roce 2007 v nedalekých Loděnicích. (www. birdlife.cz) Význačným hnízdištěm a tahovou zastávkou vodního ptactva jsou rákosem lemované břehy nedalekého Šumického rybníka. Ze vzácných druhů se tu vyskytuje bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrychus minutus), lžičák pestrý (Anas clypeata), čírka modrá (Anas querquedula), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), chřástal vodní (Rallus aquaticus), slavík modráček (Luscinia svecica), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), aj. Řada dalších druhů zde byla pozorována na průtahu a potulkách, například: potápka rudokrká (Podiceps cristatus), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), volavka bílá (Egretta alba), volavka popelavá (Ardea cinerea), čáp bílý (Ciconia ciconia), racek chechtavý (Larus ridibundus), racek malý (Larus minutus), rybák obecný (Sterna hirundo), rybák černý (Chlidonias nigra), rybák bahenní (Chlidonias hybrida), jespák bojovný (Philomachus pugnax), jespák malý (Calidris minuta), vodouš kropenatý (Tringa ochropus) nebo vodouš šedý (Tringa nebularia). Vyskytuje se zde kuňka ohnivá (Bombina bombina).
Dalším prostředím velmi vhodným pro hnízdění, tentokráte dravců, jsou větrolamy, kteří zde mají díky všudypřítomným polím dostatek potravy. Ze savců byl pozorován zajíc polní (Lepus europaeus) a srnec obecný(Capreolus capreolus), pobytové znaky prasete divokého (Sus strofa).
Rostlinná složka - potenciální a současná (Buček, Lacina, 2007)
Ligustri-querceta doubravy s ptačím zobem LiQ 1 BD 3
Charakteristické rysy ekotopu: Těžiště rozšíření mají doubravy s ptačím zobem na sprašových překryvech nížinných plošin a mírných svahů přiléhajících pahorkatin v nejteplejší klimatické oblasti T 4, do nadmořských výšek 250 - 300 m. Na vápnitých spraších vznikly pod lesními porosty
19
hnědozemě, potenciálně k této skupině patří i segmenty černozemí. Méně častý je výskyt na pararendzinách, vytvořených zejména na vápnitém flyši. Obvykle se jedná o půdy hluboké, vždy minerálně velmi dobře zásobené, v letním období vysýchavé.
Přírodní stav biocenóz se zaměřením na dřeviny: Hlavní dřevinou je průměrně vzrůstný dub zimní (Quercus petraea agg.), někdy se přidružují dub pýřitý (Quercus pubescens) a dub cer (Quercus cerris). Dřevinné patro je druhově bohaté, pravidelně jsou přimíšeny lípa srdčitá (Tilia cordata), babyka (Acer campestre), habr (Carpinus betulus), jeřáb břek (Sorbus torminalis), výjimečně i jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Charakteristické je často až souvisle zapojené keřové patro, druhově bohaté, tvořené teplomilnými druhy. Vždy se vyskytuje alespoň některý z bazifilních mezotrofů a eutrofních bazifytů - ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), višeň křovitá (Cerasus fruticosa), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), růže galská (Rosa gallica). Dále se v keřovém patře uplatňuje svída krvavá (Swida sanguinea), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), hlohy (Crataegus laevigata, C. monogyna).
Aktuální stav biocenóz: Většina segmentů této skupiny je využívána zemědělsky jako pole, částečně jako sady teplomilných dřevin (broskvoně, meruňky, mandloně) a vinice. Tam, kde tisícileté kontinuální zemědělské využívání zabránilo v postglaciálním období vývoji lesních biocenóz, zachovaly se černozemě. Na svazích členitých pahorkatin jsou místy zbytky druhově velmi bohatých postagrárních lad, které se svým druhovým složením blíží východoevropským stepím. Typicky na nich rostou kavyly (Stipa joannis, S. capillata aj.), kozinec bezlodyžný (Astragalus excapus), katrán tatarský (Crambe tataria), sinokvět měkký (Jurinea mollis), hlaváček jarní (Adonis vernalis) aj., velmi vzácně se vyskytuje mandloň nízká (Amygdalus nana), častější bývá višeň křovitá (Cerasus fruticosa). V intenzívně využívané zemědělské krajině se trvalá vegetace zachovala jen fragmentárně, často zde samovolně vznikají dřevinná společenstva s dominancí allochtonních dřevin akátu a kustovnice cizí a také některých zplanělých ovocných druhů. Svahy členitých pahorkatin s překryvy spraší byly v 70. a 80. letech velkoplošně terasovány, na svazích teras došlo k rozvoji ruderálních druhů.
20
Lesy se zachovaly jen výjimečně, obvykle na členitém reliéfu. Kromě přírodě blízkých dubových pařezin jsou časté akátiny. Na zorněných plošinách byla pole v 50. letech rozčleněna liniemi větrolamů s převahou nepůvodních dřevin.
Význam a ohrožení : Zemědělsky vysoce produktivní lokality, lesnicky produkčně mírně podprůměrné. Všechny zbytky přírodě blízkých lesních společenstev i postagrárních stepních lad jsou neobyčejně významné jako refugia celé řady vzácných a ohrožených teplomilných druhů rostlin a živočichů, patří ke společenstvům s nejvyšší biodiverzitou. Pole jsou významně ohrožena větrnou erozí, na svazích dochází k častým projevům vodní eroze, místy vznikly hluboké strže. Přírodě blízké lokality lad jsou často narušovány ruderalizací a rozvojem invazních neofytů - akát, kustovnice cizí, lékořice lékařská aj. K degradaci bylinného patra lesů dochází v oborách s intenzivním chovem zvěře.
Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Cílovým společenstvem biocenter jsou doubravy dubu zimního s druhově bohatým keřovým patrem a s hojnější příměsí habru, lípy srdčité, jeřábu břeku, babyky, může se vyskytovat i dub pýřitý a dub cer. Při zakládání nových biocenter a biokoridorů je nutno používat semenný materiál populací dubů místní provenience, neboť je velmi pravděpodobný výskyt nově determinovaných jihoevropských taxonů. Z keřů lze vysazovat všechny druhy, uvedené v popisu přírodního stavu biocenóz, nikdy by neměly chybět ptačí zob obecný, dřín obecný, svída krvavá a řešetlák počistivý.
Význačné diferenciační znaky: Těžiště výskytu je na hlubokých černozemích a hnědozemích na spraši v nejteplejší oblasti. Od typických doubrav (1 B 3) se liší vápnitým substrátem, druhově bohatějším dřevinným patrem, často až souvislým keřovým patrem a mnohem vyšším zastoupením druhů s kalcifilní tendencí. Od babykových doubrav (1 BC 3) se liší podstatně menším zastoupením nitrofilních druhů. Velmi blízkou a často kontaktní jednotkou jsou dřínové doubravy n. st. (1 D 2-3), které se vyskytují na půdách v celém profilu vápnitých, v synusii dřevin mají podstatně vyšší podíl dubu pýřitého a dřínu a v synusii podrostu celkově nižší účast druhů mezotrofních. Do doubrav s ptačím zobem řadíme postagrární lada na hlubokých půdách na spraších, do dřínových doubrav obvykle postagrární lada a polanky na mělčích půdách především charakteru rendzin. 21
Rozšíření a reprezentativní ukázky: Souvislý výskyt je omezen na panonskou část jižní Moravy, ostrůvkovitě doubravy s ptačím zobem zasahují i na kontaktní přechodové území pahorkatin karpatské a hercynské oblasti. Přírodě blízké ukázky lesních společenstev jsou vzácné. Patří k nim některé části Milovického lesa v CHKO Pálava a část NPR Pouzdřanská step - Kolby. Častější jsou segmenty druhově bohatých postagrárních stepních lad - např. NPR Větrníky, NPP Malhotky, NPP Dunajovické kopce a části NPR Pouzdřanská step-Kolby.
Návaznost na jiné klasifikační systémy: V geobotanické mapě byly segmenty této skupiny mapovány v rámci vegetační jednotky subxerofilní doubravy (Q), v mapě potenciální přirozené vegetace v rámci jednotky sprašová doubrava (31). Z geobotanických syntaxonů lesů je doubravám s ptačím zobem nejbližší asociace Quercetum pubescenti-roboris ze svazu Aceri tatarici-Quercion. Společenstva lesních lemů jsou řazena do svazu Geranion sanguinei, přírodě blízká křovinná společenstva do asociace Prunetum tenellae. Díky neobyčejnému druhovému bohatství stepních lad je zde vymezena celá řada syntaxonů v rámci svazů Bromion erecti a částečně i Festucion vallesiacae. Z typologických jednotek ÚHÚL sem patří jihomoravské výskyty sprašových habrových doubrav (1 H) a některé typy bohatých habrových doubrav (1 B) a suchých doubrav (1 C).
22
4. METODIKA Pro účel této bakalářské práce byly vybrány 4 větrolamy v blízkosti Šumic. Přípravné práce probíhaly od 4.února 2009, kdy jsem poprvé navštívila lokalitu. Dále byly prováděny pochůzky zaměněné na zjištění stavu vegetace v jednotlivých pásech. Postupně byla vytipována vhodná místa pro založení zkusných ploch, tak aby co nejlépe zachytila odlišnost jednotlivých pásů a jejich segmentů. Konečné mapování pokusných ploch bylo uskutečněno 5.-8.6. 2010.
Jednotlivé větrolamy jsou označeny A, B, C, D. Ve větrolamech A a B jsou vždy dva výrazně odlišné segmenty, kde se zcela mění dřevinná skladba, proto jsou zde založeny vždy 2 pokusné plochy. Celkem tedy 6 zkusných ploch o délce 50m, na kterých bylo provedeno měření. Pro každou plochu byly zaznamenány dvě šířky pásu, to jednak na hranici keřů či k patě krajního stromu, dále na průmětu korun na rovinu. Pro další výpočty byla používána šířka na hranici keřů či krajního stromu, protože se jedná o plochu, na které je možný i volný růst keřů. Koruny stromů totiž často zasahují nad ornou půdu, cesty a kosené plochy. Pro každou plochy byly zjištěny souřadnice GPS, díky kterým potom byla vytvořena přehledová mapa (viz. 01 Příloha: Přehledová mapa). Pro měření byl použit přístroj Trimble Juno.
Na každé ploše byl pořízen soupis dřevin. Pro zjednodušení byly dřeviny rozděleny na stromovou a keřovou formu. Jako stromová forma byly označeny všechny dřeviny s minimálním průměrem kmene 7 cm ve výšce 1,3m, u vícekmenů musel tohoto průměru dosahovat alespoň jeden z kmenů. Jako keřová forma byly souhrnně označeny keře a mladé stromy (d1,3<7cm) dosahující plochy na průmětu koruny na rovinu minimálně 1m2. Díky hustému zápoji nebylo v některých místech možné počítat jedince a zjišťovat plochu pokrytí každého z nich zvlášť. Proto jsou uvedeny plošně pro danou výšku porostu, počet zápisů dřevin keřové formy tedy nevyjadřuje počet jedinců. Dělení dřevin na stromovou a keřovou formu bylo přizpůsobeno potřebám mapování současného stavu porostu, nejedná se o rozdělení podle životní formy. Na některých pokusných plochách totiž podrost tvoří převážně mladé stromy, proto byly zjednodušeně zařazeny mezi keře. Pokud by byly vynechány, protože nesplňují podmínky minimálního průměru kmene, nebyla by dostatečně vystižena struktura porostu.
23
Parametry zjišťované pro dřeviny stromové formy:
Názvosloví – český a latinský název podle Klíče ke květeně České republiky Výška [m] – digitálním výškoměrem Haglöf a měřičskou latí Počet kmenů – uváděný pouze u vícekmenů Průměr kmene ve výšce 1,3m [cm] – průměrkou o rozpětí 50 cm, pokud nestačila byl změřen obvod kmene pásmem a průměr přepočítán, u vícekmenů se jedná o součet všech kmenů Obvod kmene ve výšce 1,3m [cm] – přepočítán z průměru kmene
Parametry zjišťované pro dřeviny keřové formy:
Názvosloví – český a latinský název podle Klíče ke květeně České republiky Výška [m] – digitálním výškoměrem Haglöf a měřičskou latí Průmět plochy keře [m] – udáván jako součin délky a šířky ve formátu d x š, dále se počítá s plochou přepočítanou na m2, měřeno pásmem ve dvou na sebe kolmých směrech stejně orientovaných jako pokusná plocha
Tyto parametry byly zpracovány v programu MS Excel a dále prezentovány formou grafů a tabulek.
Optická porosita (Rožnovský, Litschmann 2005)
Aerodynamická porosita větrolamu udává poměr mezi množstvím vzduchu, který prochází skrz větrolam a množstvím, které je rozptýleno nad větrolamem. Čím je porosita větrolamu nižší, tím efektivnější je jeho ochranná funkce. Při praktických výzkumech v terénu je fyzické stanovení aerodynamické porosity velmi obtížné, k jejímu vyjádření se proto často používá parametr nazývaný jako optická porosita (Vigiak a kol. 2003). Ve své práci definují Guan a kol. (2003) aerodynamickou porositu α jako poměr mezi průměrnou rychlostí větru naměřenou na závětrné straně větrolamu a průměrnou rychlostí na volném prostranství. Optická porosita β byla definována jako poměr mezi mezerami ve větrolamu k jeho celkové ploše. K jejímu stanovení používali digitalizované fotografie větrolamu. 24
Pro každou pokusnou plochu byla graficky určena optická porosita. Jako podklad sloužily panoramatické fotky každé zkusné plochy, focené ve dnech 5.-8.6.2010, kolmo na směr větrolamu. V barevných snímcích byla potlačena modrá barva a poté snímky převedeny do černobílého zobrazení. Tím vynikl rozdíl mezi bílým pozadím a tmavou plochou stromů. Pro dosažení, co největšího kontrastu byl upraven histogram obrazu. Přes takto upravenou fotografii byla vytvořena čtvercová síť, která opticky rozděluje úsek větrolamu do 5 výškových stupňů a na 14 stupňů délkových. Délka strany čtverce byla stanovena na 5m, jako měřítko sloužila znalost výšky stromů, které byly před focením změřeny digitálním výškoměrem. Pro každý vzniklý čtverec byla odhadnuta hustota porostu, výsledný průměr pro každý výškový stupeň byl zaznamenán do vytvořeného obrázku s přesností na 5%.
25
5. VÝSLEDKY MĚŘENÍ Zkusné plochy byly zvoleny, aby co nejlépe reprezentovaly dřevinnou skladbu jednotlivých segmentů větrolamu a bylo možno si vytvořit představu o prostorovém členění. Souhrnné údaje o zkusných plochách jsou obsaženy na konci kapitoly v tabulce Tab. č. 1: Přehledová tabulka. Následující charakteristiky budou zaměřeny na údaje, které nejsou prezentovány v přílohách a na komentování hlavních znaků každé plochy.
Každá zkusná plocha má přiřazeny tyto přílohy: Seznam dřevin z terénního šetření Schématický příčný řez Optická porosita
5.1 Větrolam A
Větrolam A jako celek měří 1020 m, zaujímá plochu 1,07 ha. Šířka u pat stromů se pohybuje mezi 9-12 m, na průmětu korun na rovinu dosahuje 15 m. Orientace podle světových stran je JV-SZ. Maximální výška dosahuje 17 m. Podle druhového složení lze jasně odlišit dva segmenty, které mají podstatně rozdílnou dřevinnou skladbu, jsou označeny a-1 a a-2. Úsek označený a-1 zaujímá rozlohu 0,68 ha a délku 720m, úsek a-2 má výměru 0,39 ha a délku 300m. Rozhraní mezi segmenty je při pochůzce v terénu zřetelně rozpoznatelné náhlou změnou druhového složení. V rámci těchto úseků se dřevinná skladba mění jen omezeně.
Pokusná plocha A1: Na ploše bylo zjištěno 10 druhů dřevin stromové formy, celkem 44
kusů.
Jako
převládající druh je zastoupen jasan ztepilý ten tvoří 30% stromového patra, počet jedinců je 13. Dále je významně zastoupen dub letní 8 ks, topol kanadský, javor klen, javor jasnolistý každý 5ks. Zbylých méně než 20 % dřevin stromové formy tvoří jilm vaz, lípa srdčitá, slivoň trnka, třešeň ptačí, brslen evropský . Celkem 20 stromů dosahuje výšky 12 a více metrů, ty zřetelně zasahují do horní poloviny porostu a umožňují tak splnit požadavek minimální výšky pro funkčnost větrolamu.
26
V nadúrovni jsou zastoupeny pouze topoly, jejichž výška je 17m. Hustota dřevin stromové formy je 0,075 jedinců na m2. Dřeviny keřové formy zastoupeny v počtu 10 druhů, na ploše 254,6 m2, což je pokrytí 43% celkové rozlohy pokusné plochy. Maximální výška je 6m, což se týká mladých jasanů ztepilých, které jsou celkově nejpočetnějším druhem zastoupeným na 137 m2, tedy 54% veškerého porostu zařazeného mezi keřovou formu. Ze zmlazení, které nesplnilo podmínky pro zápis do tabulek lze uvést javor klen, jehož semenáčky byly nalezeny, ale ve starším věku se v podrostu vůbec neuplatňuje.
Zdravotní stav dřevin na ploše byl poměrně dobrý, převažovalo mechanické poškození korun a kmenů, hlavně u topolů kanadských. Ty všeobecně trpí přestárnutím a jsou vidět proschlé větve. Houbové choroby a poškození hmyzem nebyly ve větší míře zaznamenány, to ani u jasanů, které na jiných plochách trpí proschnutím koruny patrně vlivem nekrózy jasanu (Chalara fraxinea).
Pokusná plocha A2: Je zde jasně viditelný způsob výsadby do 6 řad. Na ploše bylo zjištěno 6 druhů dřevin stromové formy, celkem 93 kusů. Jako převládající druh je zastoupena lípa srdčitá tvořící 75% stromového patra, počet jedinců je 70. Dále jsou zastoupeny druhy: jasan ztepilý 8 ks, javor jasnolistý 6 ks, topol kanadský 5 ks, dub letní 2 ks, třešeň ptačí 2 ks. Výšky 12 a více metrů dosahuje 40 stromů. Mezi nevzrostlejší stromy patří jasany ztepilé a topoly kanadské jejichž výška se pohybuje kolem 16m. Hustota dřevin stromové formy je 0,16 jedinců na m2. Dřeviny keřové formy zastoupeny v počtu 7 druhů, na ploše 33,3 m2, což je pokrytí 6 % celkové rozlohy pokusné plochy. Průměrná výška je 2,5 m. Zde je patrné, že keřové patro zde prakticky neexistuje. Optická porosita porostu vychází velmi rovnoměrně pro všechny výškové úrovně, jelikož keřové patro částečně nahrazují hluboko skloněné větve na závětrné straně. Zmlazení zde zastupuje javor klen, který sem pravděpodobně naletěl z okolních porostů.
27
Zdravotní stav lip je většinou dobrý, pouze 6 z nich je více či méně proschlých a jedna má ulomený terminál. Topoly a jasany jsou v hustějším zápoji korun chráněny, takže nejsou tolik poškozeny větrem. Na jednom topolu se vyskytuje jmelí bílé (Viscum album).
5.2 Větrolam B
Větrolam B měří celkem 1149 m, zaujímá plochu 1,60 ha. Šířka u pat stromů se pohybuje mezi 10-15,5 m, na průmětu korun na rovinu dosahuje až 16 m. Orientace podle světových stran je JV-SZ. Maximální výška dosahuje 18 m. Podle druhového složení lze jasně odlišit dva segmenty, které mají podstatně rozdílnou dřevinnou skladbu, jsou označeny b-1 a b-2. Úsek označený b-1 zaujímá rozlohu 0,51 ha a délku 323 m, úsek b-2 má výměru 1,09 ha a délku 826 m. Rozhraní mezi segmenty je při pochůzce v terénu zřetelně rozpoznatelné náhlou změnou druhového složení. V segmentu b-1 druhové složení odpovídá druhům nalezeným na zkusné ploše B1. Segment b-2 se postupně vyvíjí. Po celé délce je zřetelná výsadba do 6 řad, ale mění se hlavní dřevina, kterou je buď lípa srdčitá nebo javor klen. Směrem k JV se přidává jasan ztepilý, který na zkusné ploše B2 vůbec nefiguruje.
Pokusná plocha B1: Na ploše bylo zjištěno 8 druhů dřevin stromové formy, celkem 59 kusů. Jako převládající druh je zastoupen topol kanadský ten tvoří 39% stromového patra, počet jedinců je 23. Dále je významně zastoupen javor jasnolistý s počtem 14 jedinců, 24 %. Dalšími druhy jsou javor klen 6 ks, ořešák černý 6ks, lípa srdčitá 4 ks, jilm habrolistý 3 ks, jilm vaz 2ks, bez černý 1 ks v dřevinách stromové formy. Celkem 32 stromů dosahuje výšky větší něž 12 metrů, z nichž 62,5 % jsou topoly kanadské. V nadúrovni jsou zastoupeny pouze topoly, jejichž výška je až 18m. Hustota dřevin stromové formy je 0,076 jedinců na m2. Dřeviny keřové formy zastoupeny v počtu 7 druhů, na ploše 238,6 m2, což je pokrytí 31 % celkové rozlohy pokusné plochy. Maximální výška je 5 m. Nejpočetnějším druhem je bez černý zastoupeným na 121 m2, tedy 51% veškerého porostu zařazeného mezi keřovou formu. Dále zde nalezneme významně zastoupen ptačí zob obecný, který pokrývá 37,3 m2 (16%). Z ostatních druhů jsou zde brslen evropský, javor jasnolistý, růže šípková, čimišník stromovitý a svída krvavá. 28
U 14 topolů kanadských bylo zjištěno proschnutí koruny a ulámané větve. Někdy se vyskytují dutiny, ve kterých je zřetelné napadení stromu dřevokaznou houbou, je pravděpodobné, že houba bude přítomna u ostatních topolů, protože topoly jsou zjevně oslabeny. V zimě 2009/10 byly větve stromů zasahující z jižní strany do pole ořezány.
Pokusná plocha B2: Bylo zde zjištěno 6 druhů dřevin stromové formy, celkem 114 kusů. Jako převládající druh je zastoupen javor klen ten tvoří 53 % stromového patra, počet jedinců je 60. Lípa srdčitá 19 ks, třešeň ptačí 17 ks a topol kanadský 14 ks jsou zde zastoupeny zhruba ve stejném poměru. Pouze ve dvou kusech se tu vyskytuje dub letní a lípa velkolistá, ovšem důvod malého počtu těchto druhů je odlišný. Zbylé duby vysázené do okrajové řady nepřežily, o tom svědčí jejich dosti prořídlá řada, v mezerách je nahrazují mladší javory a keře. Lípa velkolistá se vyskytuje ve skupince lip srdčitých a nejsou vidět výrazné výpadky ve výsadbě, proto šlo pravděpodobně o úmyslné či neúmyslné přimíšení lípy velkolisté mezi lípy srdčité, ale nebyla plánována její výsadba ve větším počtu. 59 stromů dosahuje výšky 12 metrů a více. Hustota dřevin stromové formy je 0,15 jedinců na m2. Dřeviny keřové formy zastoupeny v počtu 3 druhů, na ploše 21,0 m2, což je pokrytí 3% celkové rozlohy pokusné plochy. Maximální výška je 3 m. Keřové patro prakticky neexistuje.
Nejčastějším projevem zhoršeného zdravotního stavu je uschlý terminál a to zejména u třešní ptačích, kterých je takto postiženo 5 ze 17. U topolů kanadských se, stejně jako v ostatních zkoumaných větrolamech, projevuje přestárnutí porostu a polámání větví. Jinak nebylo zjištěno žádné závažnější ohrožení dřevin, hlavně převažující javory kleny jsou v dobrém stavu. V zimě 2009/10 byly větve stromů zasahující z jižní strany do pole ořezány.
29
5.3 Větrolam C
Větrolam C má délku 615 m, zaujímá plochu 0,76 ha. Šířka u pat stromů se pohybuje mezi 11-15 m, na průmětu korun na rovinu dosahuje 15 m. Orientace podle světových stran je JZ-SV. Celý větrolam má podobou dřevinnou skladbu. Z druhů, které nejsou v zápisu z pokusné plochy, byl nalezen ořešák černý. Hustota keřového patra je dosti proměnlivá, od ploch s porostem travin až po hustě zapojené neprostupné keře, především ptačí zob obecný a brslen evropský.
Pokusná plocha C1: Na ploše bylo zjištěno 8 druhů dřevin stromové formy, celkem 25 kusů. Jako převládající druh je zastoupen jasan ztepilý ten tvoří 32% stromového patra, počet jedinců je 8. Dále se zde nachází javor jasnolistý s počtem 5 ks a javor klen 4 ks. Ostatní dřeviny jsou zastoupeny méně než 3 jedinci.. Pouze 4 stromy dosahují výšky větší něž 12 metrů, jedná se o 2 jasany ztepilé, 1 dub letní a 1 topol kanadský. Maximální výška je 13m. Hustota dřevin stromové formy je 0,05 jedinců na m2. Dřeviny keřové formy zastoupeny v počtu 6 druhů, na ploše 76,1 m2, což je pokrytí 14 % celkové rozlohy pokusné plochy. Maximální výška je 7 m, které dorůstají mladé jasany ztepilé, jejichž průměr kmene nedosahuje 7cm. Brslen evropský, hloh jednosemenný, javor jasanolistý a ptačí zob obecný jsou zastoupeny v téměř stejné míře, všechny se pohybují okolo 20%. Zbylé dva druhy jsou javor klen a růže šípková.
V tomto porostu byla zaznamenána celá řada ohrožení zdravotního stavu. Jelikož je nejpočetnějším druhem jasan ztepilý považuji za nejnebezpečnější nekrózu jasanu (Chalara fraxinea). Toto onemocnění se projevuje prosycháním korun a odumíráním jednoletých letorostů, což přesně odpovídá příznakům zjištěným u jasanů na této ploše. Dalším onemocněním je padlí dubové (Microsphaera alphitoides), které bylo určeno podle bílého povlaku na listech. Topoly opět trpí poškozením koruny. Větve stromů sahající mimo hranice porostu byly z obou stran ořezány.
30
5.4 Větrolam D
Větrolam D měří celkem 594 m, zaujímá plochu 1,04 ha. Šířka u pat stromů se pohybuje mezi 10-20 m, na průmětu korun na rovinu dosahuje 24 m. Orientace podle světových stran je JZ-SV. Z druhů, které nejsou v zápisu z pokusné plochy, byl nalezen topol kanadský, jilm vaz, čimišník stromovitý.
Pokusná plocha D1: Na ploše bylo zjištěno 6 druhů dřevin stromové formy, celkem 54 jedinců. Jasan ztepilý (28%), javor jasnolistý (30%) a lípa srdčitá (26%) jsou zastoupeny ve velmi podobném poměru. Dále je dřevinná skladba doplněna o morušovník bílý, javor klen a javor babyka. Pouze 10 stromů dosahuje výšky 12 metrů a vyšší. Jedná se pouze jasany ztepilé a jednu lípu srdčitou. Maximální výška je 15 m. Hustota dřevin stromové formy je 0,07 jedinců na m2. Dřeviny keřové formy zastoupeny v počtu 7 druhů, na ploše 328,0 m2, což je pokrytí 44 % celkové rozlohy pokusné plochy. Maximální výška je 7 m, které dorůstají mladé jasany ztepilé a javory babyka, jejichž průměr kmene nedosahuje 7cm. Převažuje jasan ztepilý pokrývající 188,5 m2. Dále jsou zastoupeny javor jasnolistý, javor babyka, ptačí zob obecný. Ojediněle se vyskytují bez černý, brslen evropský a šeřík obecný.
V tomto porostu byl opět zjištěn výskyt nekrózy jasanu (Chalara fraxinea). Znaky se shodují s pokusnou plochou C1. Dále byly větve stromů sahající mimo hranice porostu z obou stran ořezány. Morušovníky byly ořezány, tak, že zbyl pouze kmen, ale stále obrašují.
5.5 Doplňující informace platné pro všechny pokusné plochy:
Poškození zvěří se prakticky nevyskytovalo, přestože se zde spárkatá zvěř prokazatelně vyskytuje. Toto je pravděpodobně způsobeno prořezáním větrolamů v zimě 2009/2010 a ponecháním větví na místě. Zvěř tedy vyhledávala tyto větve, které byly na místě nalezeny zcela okousané. Dochází k ukládání odpadu, ale díky špatně dostupnosti, jen ojediněle. 31
Tab. č. 1: Přehledová tabulka Parametry pokusné plochy
A1 11,8 15 590 15 2/2
Šířka prvku na hranici keřů či k patě stromu [m] Šířka prvku na průmětu korun [m] Výměra pokusné plochy [m2] Počet druhů dřevin Počet introdukovaných druhů ( na ploše / v úseku)
Český název bez černý brslen evropský dub letní jasan ztepilý javor babyka javor jasanolistý javor klen jilm habrolistý jilm vaz lípa srdčitá lípa velkolistá morušovník bílý ořešák černý slivoň trnka topol kanadský třešeň ptačí
D1 15 15 750 10 3/5
POČET DŘEVIN STROMOVÉ FORMY [ks] (minimální průměr kmene ve výšce 1,3m = 7cm)
Latinský název Sambucus nigra L. Euonymus europaea L. Quercus robur L. Fraxinus excelsior L. Acer campestre L. Acer negundo L. Acer pseudoplatanus L. Ulmus minor Mill. Ulmus laevis Pallas Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Morus alba L. Juglans nigra L. Prunus spinosa L. Populus × canadensis Moench Prunus avium (L.) L
Celkem [ks]
Český název
Pokusná plocha o délce 50m A2 B1 B2 C1 11,4 15,5 12,4 11 15 15,5 15,4 11 570 775 770 550 11 13 8 10 2/2 4/4 1/1 2/3
A1 0
A2 0
B1
1 8 13 0 5 5 0 3 2 0 0 0 1 5 1
0 2 8 0 6 0 0 0 70 0 0 0 0 5 2
1 0 0 0 0 14 6 3 2 4 0 0 6 0 23 0
44
93
59
B2 0
C1 0
D1 0
0 2 0 0 0 60 0 0 19 2 0 0 0 14 17
2 3 8 0 5 4 0 1 0 0 0 0 0 1 1
0 0 15 1 16 4 0 0 14 0 4 0 0 0 0
114
25
54
PLOCHA DŘEVIN KEŘOVÉ FORMY [m2] (průměr kmene ve výšce 1,3m menší 7cm)
Latinský název
A1 6,5 1,0 0,0 14,8 137,0 0,0 12,0 0,0 2,0 19,5 3,0 5,5 53,3 0,0 0,0 254,6 43%
bez černý Sambucus nigra L. brslen evropský Euonymus europaea L. čimišník stromovitý Caragana arborescens Lam. hloh jednosemenný Crataegus monogyna Jacq. jasan ztepilý Fraxinus excelsior L. javor babyka Acer campestre L. javor jasanolistý Acer negundo L. javor klen Acer pseudoplatanus L. jilm habrolistý Ulmus minor Mill. jilm vaz Ulmus laevis Pallas ptačí zob obecný Ligustrum vulgare L. růže šípková Rosa canina L. slivoň trnka Prunus spinosa L. svída krvavá Cornus sanguinea L. šeřík obecný Syringa vulgaris L. Celkem [m2] Pokryvnost dřevin keřové formy v %
32
A2 1,0 8,0 0,0 4,5 5,0 0,0 2,0 3,8 0,0 0,0 9,0 0,0 0,0 0,0 0,0 33,3 6%
B1 121,0 17,3 5,0 0,0 0,0 0,0 18,0 9,0 0,0 0,0 37,3 12,0 0,0 19,0 0,0 238,6 31%
B2 10,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 4,0 0,0 0,0 7,0 0,0 0,0 0,0 0,0 21,0 3%
C1 0,0 16,3 0,0 0,0 16,8 0,0 19,0 6,0 0,0 0,0 14,0 4,0 0,0 0,0 0,0 76,1 14%
D1 6,5 7,0 0,0 0,0 188,5 34,0 56,0 0,0 0,0 0,0 30,0 0,0 0,0 0,0 6,0 328,0 44%
6. DISKUZE V současné době trendu ochrany přírody a krajiny, je na větrolamy nahlíženo nejen jako na prostředek ke snížení větrné eroze, ale také významný krajinotvorný prvek. Obě tyto funkce se nevylučují, ale je nutné dodržovat parametry pro jejich funkčnost.
6.1 Větrolam A
Pokusná plocha A1: Větrolam splňuje podmínku optimální šířky pro funkci ochranného lesního pásu. Výška hlavní úrovně větrolamu přesahuje minimálních 12 m, naopak 15 m přesahují jen jednotlivý jedinci topolu kanadského, je tedy také odpovídající. Problém nastává se zápojem (viz. Příloha 08: Plocha A1 – Optická porosita), kde vypadly některé stromy a nebyly nahrazeny, vznikají tedy poměrně velké mezery ve výškové úrovni 9 -15 m. Keřové přízemní patro je poměrně husté a dobře rozvinuté. Z příčného řezu (viz. Příloha 07: Plocha A1 – Schématický příčný řez) je vidět, že ve středu pásu se nacházejí topoly s podrostem mladých jasanů, problémem zde je stáří topolů, které už měly být z porostu dávno odstraněny a vytvořit tak prostor pro rozvoj stromů pod nimi. Pokud by však k odstranění došlo je pravděpodobné, že je nahradí tyto jasany. Díky převaze jasanu ztepilého hrozí porostu riziko nekrózy jasanu, která pokud by se zde projevila, došlo by výraznému omezení funkčnosti větrolamu.
Z hlediska zařazení do ÚSES, jsou splněny prostorové parametry pro případné zařazení prvku jako lokálního biokoridoru. Problémem je ovšem dřevinná skladba. Nacházejí se tu nepůvodní druhy topol kanadský, který se však nijak nešíří a postupně odumírá, a javor jasanolistý, který se v pásu příliš nemnoží, protože je předrůstán jasanem ztepilým. Javory jasanolisté raší převážně ze starých kmenů nebo pařezů. Výsadba javoru jasanolistého byla při zakládání větrolamu provedena ve většině na jihozápadním okraji pásu, kde se střídá s duby letními. Ve srovnání je tak dobře vidět krátkověkost javorů jasanolistých, které mají většinu kmenů polámaných nebo už jsou skáceny. Jeho odstranění by tedy nemělo na funkčnost větrolamu větší vliv. Pro zvýšení biodiverzity by bylo vhodné dosázet na jihozápadní stranu pásu místo javoru jasanolistého světlomilné keře.
33
Pokusná plocha A2: Větrolam splňuje podmínku optimální šířky pro funkci ochranného lesního pásu. Výška hlavní úrovně větrolamu přesahuje minimálních 12 m, nad 15 m přesahují jen jednotlivý jedinci topolu kanadského, což je tedy také odpovídající. Je zřetelný pravidelný způsob výsadby do 6 pásů. Optická porosita je zde velmi rovnoměrná ve všech výškových úrovních (viz. Příloha 10: Plocha A2 – Optická porosita). Stejně jako u předchozí plochy, zde
byl
nalezen
javor
jasanolistý
při
jihozápadním
okraji
porostu,
naopak
na severovýchodním okraji jsou přidány jasany ztepilé. Hlavním problémem je tady neexistence keřového patra, což je způsobeno hustým zápojem lípy srdčité, toto by se dalo po odstranění javorů jasanolistých řešit dosázením keřů na jihozápadní stranu porostu, která sousedí s polem a větve lip tak nesahají daleko od kmenů. Na severovýchodní straně mají lípy hluboko skloněné větve takže stíní přilehlou cestu (viz.Příloha 09: Plocha A2 – Schématický příčný řez).
Z hlediska zařazení do ÚSES, jsou splněny prostorové parametry pro případné zařazení prvku jako lokálního biokoridoru. Z dřevinné skladby je zde opět topol kanadský a javor jasanolistý, jejichž odstranění by však nesnížilo funkčnost větrolamu. Problematickým parametrem je také druhová diverzita, protože celý porost je tvořen prakticky jen lípami. Šíření javoru jasanolistého přímo ve větrolamu opět neprobíhá pouze račí ze starých kmenů, ale hojně se šíří do sousedního Loděnického biokoridoru a na přilehlou luční plochu.
6.2 Větrolam B
Pokusná plocha B1: Větrolam lehce přesahuje podmínku optimální šířky 15 m pro funkci ochranného lesního pásu, toto je způsobeno rozrostením dřevin, které zarostly nepoužívanou polní cestu vedoucí ze severní strany pásu. Výška hlavní úrovně větrolamu přesahuje minimálních 12 m, nad 15 m přesahují topoly kanadské. Hustota zápoje korun je dobrá i keřové patro je dostatečně husté, větrolam působí při pohledu z dálky velmi kompaktně (viz. Příloha 12: Plocha B1 – Optická porosita). Toto je však velmi relativní, protože převažující dřevinou jsou zde topoly kanadské, na kterých už se v současné době projevuje věk a za pár let by mohlo dojít k úplnému rozpadu větrolamu. Druhou nejpočetnější dřevinou stromové formy je javor jasanolistý, který má většinou pokroucené kmeny a nedosahuje výšky větší 34
než 11 m. V tomto případě je skutečně nutné začít s obnovou, co nejdříve, pokud nechceme, aby byla závažně ohrožena funkčnost větrolamu. Nejvhodnější by bylo zřejmě odstranění části topolů a jejich nahrazení jinou dřevinou, která stihne odrůst dříve než dojde u úplnému rozpadu zbytku topolů. Jako nejvhodnější se jeví druhy lípa srdčitá a javor klen či mléč.
Z hlediska zařazení do ÚSES, jsou splněny prostorové parametry pro případné zařazení prvku jako lokálního biokoridoru. Velkým problémem je zde však dřevinná skladba (viz. Příloha 11: Plocha B1 – Schématický příčný řez), kde jsou zde hned 4 nepůvodní druhy a to ve velmi hojném počtu. Mohutné koruny zde tvoří ořešáky černé, které jsou sice nepůvodním druhem, ale z hlediska funkčnosti větrolamu se rozhodně nedoporučují odstraňovat. Pro zařazení do ÚSES, by tento segment musel projít kompletní rekonstrukcí, které se ovšem stejně nevyhne vzhledem k počtu jedinců topolu kanadského.
Pokusná plocha B2: Větrolam splňuje podmínku optimální šířky pro funkci ochranného lesního pásu. Výška hlavní úrovně větrolamu přesahuje minimálních 12 m, nad 15 m přesahují jen jednotlivý jedinci topolu kanadského, což je tedy také odpovídající. Struktura větrolamu dosti připomíná plochu A2 (viz. Příloha 13: Plocha B2 – Schématický příčný řez, Příloha 14: Plocha B2 – Optická porosita). Opět je viditelná výsadba do 6 pásů, hustý korunový zápoj a omezené keřové patro. Rozdílem je tu hlavní dřevina, kterou je javor klen střídající se s lípou srdčitou vždy po skupinách, nejde o pravidelné střídání. Okrajové dva pásy z jihozápadní strany jsou dosti prořídlé, místy zde jsou mladé javory kleny, někde však stromy chybí. Vhodné by bylo dosázení stromů do mezer a přidání keřů na tuto stranu. Tím by také došlo k doplnění keřového patra, ze severovýchodní strany funkci keřů částečně plní koruny stromů sehnuté až k zemi.
Z hlediska zařazení do ÚSES, jsou splněny prostorové parametry pro případné zařazení prvku jako lokálního biokoridoru. Z dřevinné skladby je zde opět topol kanadský, který je přestárlý a bude třeba ho odstranit. Oproti ploše A2 je tu viditelné větší počet prázdných míst po odumřelých stromech, což dává možnost pro doplňování a tím zvýšení počtu zastoupených druhů.
35
6.3 Větrolam C
Pokusná plocha C1: Větrolam splňuje podmínku optimální šířky pro funkci ochranného lesního pásu. Výška hlavní úrovně větrolamu však místy nepřesahuje minimálních 12 m. Tuto výškovou úroveň by měly tvořit dominující jasany ztepilé, které však mají výrazně proschlé koruny, dále sem zasahují duby letní, mimo pokusnou plochu i ořešáky černé (viz. Příloha 15: Plocha C1 – Schématický příčný řez, Příloha 16: Plocha C2 – Optická porosita). V tomto ohledu je tedy funkce větrolamu narušena. Hustota zápoje korun, je kromě proschnutí ovlivněna také chybějícími stromy, které často ještě leží na místě. Dále byly ze severozápadního směru ořezány koruny stromů, což způsobilo další poškození kvality porostu. Keřové patro je dosti proměnlivé na pokusné ploše místy zcela chybí a to způsobem paseky, že zde nejsou ani keře ani stromy. Oproti tomu dále k jihu jsou ve větrolamu místa s téměř 100% pokryvností keřů.
Z hlediska zařazení do ÚSES, není splněna podmínka minimální šířky 15 m pro případné zařazení prvku jako lokálního biokoridoru. Díky značné mezernatosti by bylo možné dosázet vhodné druhy, jednak by se tím obnovila funkce větrolamu a také rozšířila druhová skladba. Jako vhodné druhy se jeví lípa srdčitá a javor klen, které se v místních podmínkách osvědčily, dále javor mléč, javor babyka, třešeň ptačí případně jeřáby jako doplňková dřevina.
6.4 Větrolam D
Pokusná plocha D1: Ve větrolamu jako celku je problém s maximální šířkou 15m, kterou sice v pokusné ploše splňuje, ale směrem k severu se rozšiřuje až na 25 m. Výška hlavní úrovně větrolamu také místy nepřesahuje minimálních 12 m. Prostorové parametry pro funkčnost ochranného lesního pásu tedy nejsou splněny. Ovšem vzhledem ke směru založení regionálního Loděnického biokoridoru a plánovaném směru dalšího vývoje se dá předpokládat snaha o převedení větrolamu D1 na biokoridor o šířce 40 m. Funkce protierozní ochrany by zde tedy již nebyla primární. V nedávné době byly ořezány koruny stromů a to po obou krajích pásu. Mezi okrajem větrolamu a cestou jdoucí po jihovýchodní straně pásu tak vzniká 36
volná travnatá plocha, která může sloužit pro rozšíření na biokoridor (viz. Příloha 17: Plocha D1 – Schématický příčný řez), ani toto rozšíření by však nestačilo a bylo by nutné zabrat část pole (viz. Příloha 1: Přehledová mapa), aby bylo dosaženo šířky 40 m.
Největším zdravotním problémem je opět značné proschnutí korun jasanu ztepilého, který je dominantním druhem. Z druhů nepůvodních jsou zde morušovník bílý, šeřík obecný a javor jasanolistý, které by bylo třeba odstranit. Keřové patro přestože je velmi husté, nejhustější na všech pokusných plochách, je tvořeno převážně zmlazujícími jasany, bylo by tedy opět vhodné doplnit keře na okrajích pásu. Pokud však bude skutečně proveden převod na regionální biokoridor, bude stejně dřevinná skladba větrolamu výrazně pozměněna.
Za zajímavý lze považovat jeden strom javoru babyka, zvláště proto, že je to jediná babyka, která byla na pokusných plochách měřena. Strom je v dobrém zdravotním stavu. Roste v hustém tyčovitém porostu jasanu, přesto byly nalezeny i semenáčky javoru babyka. Dále je zde i 6 starších kusů do průměru kmene 7 cm a další neměření jedinci menšího vzrůstu. Tady se ukazuje, že javor babyka nemá problém v místních podmínkách obstát i v silné konkurenci a mohlo by být vhodné o něm uvažovat jako o druhu pro doplňování vzniklých mezer.
6.5 Shrnutí Žádný ze zkoumaných větrolamů neplní svou funkci bez výhrad. Za nejlepší z hlediska prostorové struktury považuji úsek b-1 z větrolamu B, protože má vyhovující kompaktní tvar s dostatkem keřů v podrostu, má však z dlouhodobého hlediska poměrně nevyhovující dřevinnou
skladbu
s převahou
topolu
kanadského.
Z hlediska druhové skladby
a zdravotního stavu nejlépe vychází úseky a-2 a b-2, které postrádají bohatší keřové patro avšak při vhodné úpravě se jeví jako nejperspektivnější do budoucnosti. Úsek a-1 a větrolam D jsou dosti problematické vzhledem k převaze jasanu, který je náchylný k chřadnutí. Zde bude záležet na vývoji situace, ale při doplňování bych doporučila rozhodně nevolit jasan, spíše některý z druhů, který se osvědčil jako odolný. Za kritický bych označila větrolam C, ten nejenže neplní parametry prostorové, ale ani nesplňuje zapojení dřevin stromového patra.
37
7. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce byl dendrologický průzkum zvolených větrolamů v blízkosti obce Šumice, zaznamenat jejich druhovou skladbu a posouzení možnosti jejich využití jako biokoridorů v systému ÚSES. Vybrané území se nachází na Jižní Moravě v 1. dubovém vegetačním stupni. S nadmořskou výškou 200-230 m n. m. Celé území leží v teplé oblasti T4. Hlavním půdním taxonem je černozem. Pruměrná teplota činí 9,3°C a roční úhrn srážek je 499 mm. Většina regionu byla přeměněna v ornou půdu. Lesy byly nahrazeny pásy větrolamů. Druhové složení neodpovídá přirozené skladbě. Celkem bylo měřeno na 6 pokusných plochách, na kterých bylo nalezeno 21 druhů dřevin, z toho 6 introdukovaných. Plochy mají velmi rozdílné dřevinné složení. Dominantní druhy jsou lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus), topol kanadský (Populus x canadensis) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V budoucnosti by měla být záměrem hospodaření postupná přeměna druhové skladby porostů na přirozenější, tak aby zároveň s funkcí protierozní plnily i funkci ekologickou.
38
8. RESUME The goals of this bachelor thesis were dendrological survey of chosen windbreaks in closeness of Šumice, the booking of their specific structure and examination of possibility of their usage as biocorridors in ÚSES system. Mapped region is situated in South Moravia in a first oak altitudinal zone, between 200-230 meters above sea-level. Whole area are lies in warm zone T4. Predominating soil taxon is Chernozems. The average annual temperature is 9,3 centigrade and the annual sum of rainfall is 499 mm. The majority of region was transformed into the arable soil. Woods were replaced with belts of windbreaks. Species composition of stands is not original. There were 6 experimental areas, which consists of 21 species of wood, of which 6 allochthonous. Experimental areas have very different species constitution. Dominant species are Tilia cordata, Acer pseudoplatanus, Populus x canadensis or Fraxinus excelsior. The gradual conversion of the species composition into more natural one should be the aim of the management, so the windbreaks will simultaneously fulfill soil protection and ecological function.
39
POUŽITÁ LITERATURA BUČEK, A., LACINA, J. Geobiocenologie II : Geobiocenologická typologie krajiny České republiky. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007. 251 s., ISBN: 978-80-7375-046-6
CULEK, M. Biogeografické členění České republiky, Praha : Enigma, 1995. 347 s., ISBN: 80-85368-80-3.
HYLSKÝ, J. Příručka agrolesomeliorátora / z rus. orig. Spravočnik agrolesomelioratora . Praha : SZN, 1953. 288, [4] s.
KUBÁT, K. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. 927 s. ISBN: 80-200-0836-5.
LÖW, J. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability : metodika pro zpracování dokumentace. Vyd. 1.. Brno : Doplněk, 1995. 122 s., [20] s. obr. příl:. ISBN: 80-85765-55-1.
MARTIŠKO, J. PR Šumický rybník plán péče 2006-2015, Český svaz ochránců přírody základní organizace BRNĚNSKO, 2006. 18 s.
MAŘAN, B. Jak člověk vítězí nad suchem. Praha : Orbis, 1953. 21 s.
PIKULA, J. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno : Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2003. ISBN 80-7204-280-7.
PODHRÁZSKÁ, J., DUFKOVÁ, J. Protierozní ochrana půdy. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. ISBN: 80-7157-856-8
PODHRÁZSKÁ, J. Optimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině : metodika. Vyd. 1. -- Praha ; Brno : VÚMOP, 2008. 51, 24 s., ISBN: 978-80-904027-1-3 (brož.).
40
RIEDL, O. Zkušenosti se zakládáním ochranných lesních pásů na jižní Moravě, Sborník Československé akademie zemědělských věd, řada Lesnictví, roč.XXVIII, 1955. číslo 2, str.299-314.
ŠANOVEC, J. Větrolomy, nový způsob meliorace pozemků. Praha : Brázda, 1948. 86-[II]
URL: MAZÍN, V. A., LIŠKOVÁ Transformace podkladů ÚSES do reálné podoby pozemku v rámci KPÚ na příkladu Plzeňského kraje [online]. Pozemkové úpravy. 2005, roč. 2005, č. 53, s. 5-8. ISSN 1214-5815. [cit. 2010-06-21]. Dostupný z WWW:
.
Možnosti ochrany dropa velkého (Otis tarda) na Znojemsku [online]. Česká společnost ornitologická. 2008. [cit. 2010-06-21]. Dostupný z WWW: .
ROŽNOVSKÝ J., LITSCHMANN T. Bioklimatologie současnosti a budoucnosti [online]. 2005, Křtiny 12.-14.9.2005, ISBN 80-86 690-31-08; [cit. 2010-06-21]. Dostupný z WWW:
Geoportál cenia [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW:
Obec Šumice [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupný z WWW: URL: < http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=7537/>
CD-ROM: TICHÁ, S., ÚRADNÍČEK, L. Multimediální obrazový atlas dřevin. Elektronické skriptum na DVD. 1. vyd. Brno: MZLU, 2009. ISBN 978-80-7375-274-3
MADĚRA, P., ZIMOVÁ, E. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES
41
Mapy: QUITT, E. Klimatické OBLASTI ČSR. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1975. 1s. mapa v měř. 1:500 000
Geologická mapa ČSSR . Ústřední geologický ústav, 1990. 1s mapa v měř. 1:200 000
Klimatické oblasti ČSR. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1975. V měř. 1:500 000
Pedogenetické asociace ČR. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1971. V měř. 1:500 000
Regionální členění reliéfu ČSR. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1976. V měř. 1:500 000
Zemědělský region. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1972. V měř. 1:500 000
42
PŘÍLOHY Příloha 01: přehledová mapa Příloha 02 - 07: Seznamy dřevin z terénního šetření Příloha 08 - 19: Grafické charakteristiky pokusných ploch Příloha 20: Grafy porovnávající pokusné plochy Příloha 21: Fotografická dokumentace
43
