DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI I. REKTOROVÁ
SOUHRN Demence se objevuje až u 78 % pacientů v pozdním stádiu Parkinsonovy nemoci (PN), významně snižuje kvalitu života a zkracuje dobu přežití pacientů. Neuropsychologický profil demence u PN (PND) je charakterizován progresivním „dysexekutivním“ syndromem s paměťovým deficitem a poruchou abstraktního myšlení. Nacházíme významné snížení kortikální cholinergní aktivity a deficit kortikální acetylcholintransferázy koreluje s tíží kognitivního deficitu a vizuálních halucinací. Proto zjistíme-li kognitivní deficit u pacienta s PN, musíme v prvé řadě postupně vysadit léky s anticholinergním účinkem. Na základě prokázané účinnosti rivastigminu na kognitivní funkce, aktivity denního života a behaviorální projevy byl tento přípravek v ČR registrován pro léčbu demence při PN.
KLÍČOVÁ SLOVA Parkinsonova nemoc – kognitivní – demence – DaT SCAN – rivastigmin
ABSTRACT Dementia in Parkinson’s disease. Dementia occurs in as much as 78% of advanced stage Parkinson’s disease (PD) patients; it importantly affects the patients’ quality of life and decreases patient survival. Neuropsychological profile of dementia in PD (PDD) is characterised by progressive ‘dysexecutive’ syndrome with memory deficit and abstract reasoning impairment. Significant decrease in cortical cholinergic activity is found in these patients and the deficit in cortical acetylcholinetranferase correlates with the seriousness of cognitive impairment and visual hallucinations. Therefore, drugs with anticholinergic activity should be gradually withdrawn when cognitive deficit is diagnosed in patients with PD. Based on proven efficacy on cognitive functions, activities of daily living and behaviour, rivastigmine have been licensed for treatment of dementia in PD in the Czech Republic.
KEY WORDS Parkinson’s disease – cognitive – dementia – DaT SCAN – rivastigmin
ÚVOD Parkinsonova nemoc (PN) je neurodegenerativní onemocnění, postihující 100–150 pacientů na 100 000 obyvatel. Onemocnění se typicky projevuje hybnými příznaky a pro klinickou diagnózu PN [22] musí být přítomna: bradykineze (progresivní snížení rychlosti a amplitudy všech pohybů, porucha iniciace volního pohybu) a nejméně jeden z následujících příznaků: • svalová rigidita, • klidový třes (4–6 Hz), • posturální instabilita nezpůsobená primární poruchou zrakovou, vestibulární, mozečkovou nebo proprioceptivní.
DIAGNÓZU PN DÁLE PODPORUJÍ TYTO PŘÍZNAKY: • jednostranný začátek, • přítomnost klidového třesu, • progresivní průběh, • přetrvávající asymetrie s těžším postižením na straně začátku,
214
• významná odpověď na L-dopa (70–100% zlepšení), • výrazná chorea po dávce L-dopa, • klinické trvání 10 let a více. PN, KOGNITIVNÍ DEFICIT A DEMENCE Kognitivní poruchy mírného stupně jsou časté již v časné fázi onemocnění [11,16,26,34,37,38,44,47,49] a mohou progredovat do demence u 20–40 % [7], dle recentní studie [1] až u 78,2 % pacientů v pozdním stádiu nemoci. Rozvoj demence u PN snižuje kvalitu života [57], zvyšuje stres pečovatele, zkracuje dobu setrvání pacienta v kruhu rodiny a urychluje jeho umístění do ústavu s ošetřovatelskou péčí. Demence významně zkracuje dobu přežití pacientů s PN (způsobuje dvojnásobný nárůst mortality) [35,44,49]. Patofyziologicky se pravděpodobně uplatňuje jednak úbytek dopaminergních buněk, jednak rozsáhlejší degenerativní procesy, zejména degenerace cholinergních buněk a přerušení jejich vzestupných drah [7,15,24,35]. Morfologické studie
ČES GER REV 2008; 6(4): 214–219
DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI
TAB. 1. NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ PROJEVUJÍCÍ SE PARKINSONSKÝM SYNDROMEM S DEMENCÍ. 1. Idiopatická Parkinsonova nemoc 2. Syndromy Parkinson plus (progresivní supranukleární paralýza, syndrom kortikobazální degenerace) 3. SCA (heredirální spinocerebelární ataxie) 4. Jiná neurodegenerativní onemocnění • Alzheimerova nemoc – varianta s Lewyho tělísky • DLB (demence s Lewyho tělísky) • Westphalova varianta Huntingtonovy chorey 5. Sekundární metabolické syndromy • Wilsonova nemoc • hypoparathyreosa a pseudohypoparathyreosa 6. Infekční • postencefalitický syndrom a paraencefalitický syndrom • AIDS parkinsonizmus • Creutzfeldt-Jakobova nemoc 7. Toxické syndromy • CO, těžké kovy (Mn) 8. Jiné etiologie postihující bazální ganglia • trauma mozku • tumor • cévní mozková příhoda
s použitím nových MRI technik (Voxel-based morfometrie) prokazují zejména atrofii v oblasti předního cingula, hippocampu, thalamu, ncl. caudatus a prefrontálního a okcipitálního kortexu u pacientů s PN a demencí oproti pacientům s PN bez demence [9,31,59]. Z hlediska rozvoje neuropatologických změn popisují Braak et al [5,6] šest stadií progrese PN dle lokalizace Lewyho tělísek a Lewyho neuritů v predilekčních oblastech podkoří a kůry. Zjednodušeně řečeno, v počátku rozvoje onemocnění (stadium 1–3) se dle autorů objevují výše popsané patognomické změny nejdříve v dorsálním motorickém jádru n. vagus a bulbus olfactorius a postupně v dalších oblastech mozkového kmene včetně substantia nigra. Poté jsou zasaženy ncl. basalis Meynerti, temporální kortex a amygdala, naposledy (difuzní typ; stadium 5–6) i asociační neokortex a premotorický kortex. Problémem tohoto „stagingu“ je především fakt, že množství Lewyho tělísek nekoreluje s úbytkem nervových buněk v daných oblastech. Zatím se zdá, že neuropatologický staging dle Braaka et al platí u 83 % pacientů se sporadickou PN (problémem je, že se mnohdy vyskytují Lewyho tělíska a Lewyho neurity ve vyšších oblastech kůry a podkoří, aniž by byly zároveň přítomny v nižších etážích mozkového kmene), ale překvapivě funguje v 78 % také u pacientů s progresivní supranukleární paralýzou a v 80 % u pacientů s kortikobazální degenerací! Posledně jmenované jednotky se přitom vyznačují především patologických ukládáním hyperfosforylovaného tau proteinu a řadíme je mezi tzv. „tauopatie“. Recentní studie naznačují, že je to pravděpodobně spíše celkové množství Lewyho tělísek nežli neuropatologický staging dle Braaka a spoluautorů,
ČES GER REV 2008; 6(4): 214– 219
které koreluje s progresí kognitivního deficitu u pacientů s demencí při PN (PND) [3,5,6]. Z hlediska terapie je významné právě snížení kortikální cholinergní aktivity u pacientů s PN a demencí (PND) [7,40]. Deficit kortikální acetylcholintransferázy koreluje s tíží kognitivního deficitu a vizuálních halucinací [7]. Neuropsychologický profil demence u PN je charakterizován progresivním „dysexekutivním“ syndromem s paměťovým deficitem a porucho u abstraktního myšlení [21,23,44–45,47–49]. Riziko rozvoje demence u pacientů s PN je 1,7krát až 5,9krát vyšší než u běžné populace stejného věku, vzdělání a pohlaví. Rizikové faktory zahrnují věk pacienta (spíše nežli věk v počátku onemocnění), tíži parkinsonského syndromu (především akineze a axiální symptomatiky), nízký dosažený stupeň vzdělání, familiární výskyt demence, přítomnost psychotické poruchy navozené medikací, mužské pohlaví a podle některých studií i přítomnost deprese. Pro praxi je navíc důležité si uvědomit, že kognitivní poruchy zvyšují riziko pro rozvoj lékově navozených psychotických stavů (halucinací, bludů a deliria). Psychotický stav se u těchto pacientů může rozvinout spontánně, ale především jako následek zvýšení jakékoliv antiparkinsonské terapie [36]. Demence u PN tedy významně omezuje také možnosti farmakoterapie hybných symptomů PN [7,46,49].
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI Diferenciálně diagnosticky je třeba především odlišit některé motorické symptomy typické pro Parkinsonovu nemoc (jako je hypomimie, hypokineze, hypofonie) a tzv. „pseudodemenci“ při depresi. Také některé léky (anticholinergika, amantadin, tricyklická antidepresiva a hypnotika) mohou svým především anticholinergním působením navodit nebo zhoršit symptomy demence, především dezorientaci, poruchy paměti, pozornosti, myšlení a chování [44,47,49]. Z recentních studií vyplývá, že pacienti dlouhodobě léčeni anticholinergiky mají klinicky významnější poruchy paměti a exekutivních funkcí oproti pacientům neléčených anticholinergiky [4], navíc dle klinicko-patologických studií koreluje blokáda muskarinových receptorů u PN s nálezem neurofibrilárních klubek a neuritických plak, patognomických pro Alzheimerovu nemoc [33]. Od PND je dále třeba odlišit zejména Alzheimerovu nemoc, některá onemocnění ze skupiny „parkinson plus“ a v případě časného počátku rozvoje parkinsonské symptomatiky a demence s familiárním výskytem i Westphalovu variantu Huntingtonovy nemoci a Wilsonovu nemoc [40,44,45] (tab. 1). Nejčastějším onemocněním ze skupiny „parkinson plus“ s demencí je progresivní supranukleární paralýza (PSP). Parkinsonský syndrom je typicky doprovázen parézou sdruženého vertikálního pohledu (zejména směrem dolů) v rámci kortiko-bulbární poruchy, která se projevuje rovněž poruchou polykání a dysartrií, dále je typická časná porucha stoje a chůze s pády nazad, výraznější a symetrické postižení dol-
215
DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI
ních končetin, dystonie a postupně se rozvíjející demence. PSP začíná ve středním a vyšším věku. Nástup příznaků je postupný, onemocnění rychle progreduje. Průměrná doba přežití je 5,3 roky, pacienti umírají na interkurentní onemocnění. V současnosti lze PSP dělit ještě na PSP-P (PSP-parkinsonizmus: atypická forma, podobá se idiopatické PN, parkinsonizmus může být vyjádřen asymetricky, pacienti mohou odpovídat na L-dopa, progrese je pomalejší než u typické formy a poruchy okulumotoriky se objevují až v pozdním stádiu nemoci), PSP-R (PSP-Richardson: charakteristická forma PSP s typickým klinickým obrazem popsaným výše a se špatnou odpovědí na L-dopa) a někteří autoři ještě popisují formu s poruchou chůze a progresivní afázií jako hlavními a v některých případech jedinými symptomy onemocnění. U pacientů s PSP můžeme v obraze MRI vidět atrofii mozkového kmene se zvětšením ambientní cisterny, zadní části třetí komory a Sylviova aqueduktu v pozdním stadiu onemocnění. Neuropatologické vyšetření zůstává „zlatým standardem” pro diagnózu PSP [39,40]. Klinicky se nejvíce PND podobá demenci s Lewyho tělísky (Dementia with Lewy Bodies – DLB). Podle některých autorů se jedná o klinické spektrum projevů téhož onemocnění. Od demence při Parkinsonově nemoci ji odlišuje především časová posloupnost rozvoje jednotlivých symptomů. Zjednodušeně platí, že demence v úvodu onemocnění svědčí pro DLB, zatímco demence při PN se rozvíjí (pokud vůbec) až v pozdním stádiu nemoci [30,49].
ZOBRAZOVACÍ TECHNIKY V DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTICE PND V současnosti existuje celá řada zobrazovacích technik mozku, které mohou napomoci při diferenciální diagnostice parkinsonizmu s demencí. Praktický význam mají zejména anatomické zobrazovací techniky (CT, MRI) pro lokalizaci atrofických procesů, resp. při hledání etiologických faktorů. Speciální funkční zobrazovací techniky PET (18F-dopa PET) a SPECT (např. β-CIT SPECT, DaT SCAN, IBZM SPECT) s různou senzitivitou a specificitou dále napomáhají v časné diagnostice a diferenciální diagnostice PN [8,10,25,28,41–43]. V rutinní praxi se u nás používá zejména DaT SCAN na několika pracovištích v ČR. Bylo zjištěno, že degenerace dopaminergních buněk v substrantia nigra pars compacta a dysfunkce axonů dopaminergních buněk projíkujících do striata koreluje se sníženou denzitou dopaminergních transportérů (Dopamine active Transporter – DaT). DaT je protein, který se nachází na axonech těchto presynaptických dopaminergních neuronů. Vyšetření s použitím specifického radioligandu, který se váže na DaT, pak umožňuje nepřímo „in vivo“ zobrazit degeneraci presynaptických dopaminergních buněk. V Evropské unii byl jako diagnostický test pro odlišení zejména esenciálního třesu od Parkinsonovy nemoci registrován 123I FP-CIT (123I-Ioflupane) SPECT, tedy DaTSCAN® [55]. Používaná látka se po i.v. podání za cca 3–6 hod naváže na DaT a koncentrace radiofarmaka a jeho rozložení jsou měřeny
216
pomocí gamma kamery. Výsledkem vyšetření je tzv. „SCAN“, který zobrazuje vychytávání radiofarmaka v bazálních gangliích, resp. ve striatu [42,43]. Při parkinsonizmu neurodegenerativní etiologie (např. u PN, onemocnění ze skupiny „Parkinson plus“, demence s Lewyho tělísky) se zobrazí snížené vychytávání radiofarmaka ve striatu (obr. 1). Ačkoliv pro PN je typický asymetrický obraz vychytávání DaTSCANu v putaminu, metoda bohužel neumožňuje odlišit PN od parkinsonizmu jiné neurodegenerativní etiologie (např. onemocnění ze skupiny „Parkinson plus“). V diagnosticky nejasných případech může ale 123I FP-CIT SPECT pomoci v odlišení demence s Lewyho tělísky či demence u PN od Alzheimerovy nemoci [32], kde je vychytávání radiofarmaka v normě. Pro diagnózu pravděpodobné DLB postačí přítomnost demence a dvou ze tří hlavních příznaků nebo přítomnost demence a jednoho nebo více příznaků svědčících pro diagnózu plus přítomnost jednoho nebo více hlavních příznaků (tab. 2).
LÉČBA DEMENCE U PN Zjistíme-li těžší kognitivní deficit/demenci u pacienta s PN, musíme v prvé řadě postupně vysadit léky s anticholinergním účinkem (biperiden, benztropin, procyclidin, amantadin, tricyklická antidepresiva). V případě nutnosti zvyšování dopaminergní medikace není indikována terapie agonisty dopaminových receptorů vzhledem k vyššímu riziku navození psychotických komplikací. Vznikne-li dopaminomimetická psychotická porucha, musíme postupně snižovat dávky TAB 2. KRITÉRI A DEMENCE S LEWYHO TĚLÍSKY (DLB) [30] Hlavní příznaky (Core features) • fluktuace kognitivních poruch (pozornost, bdělost při vyloučení deliria) • vizuální halucinace • spontánní motorické příznaky parkinsonizmu Příznaky svědčící pro diagnózu (Suggestive features) • behaviorální poruchy vázané na REM spánek • senzitivita na antipsychotika • nízké vychytávání radiofarmaka, které se váže na dopaminergní transportéry: pozitivní SPECT/PET Podpůrné příznaky (Supportive features) • opakované pády a synkopy • přechodné nevysvětlitelné poruchy vědomí • těžká autonomní dysfunkce • halucinace v jiných modalitách • bludy • deprese • relativně zachovalé meziotemporální struktury dle zobrazovacích metod (CT, MRI mozku) • hypoperfuze/hypometabolizmus v okcipitálních oblastech dle vyšetření SPECT/ PET mozku • zpomalení základní aktivity a výskyt transientních ostrých vln v temporálních oblastech dle EEG • abnormální kardiální SPECT s použitím radioligandu MIBG (metaiodobenzyl guanidine)
ČES GER REV 2008; 6(4): 214–219
DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI
Normální obraz nebo např. scan u pacienta s Alzheimerovou nemocí.
Patologická distribuce vychytávání radiofarmaka ve striatu: např. u pacienta s Parkinsonovou nemocí, Parkinsonovou nemocí s demencí, demencí s Lewyho tělísky.
Obr. 1. Rozdíl mezi normální a patologickou distribucí a intenzitou vychytávání radiofarmaka ve striatu. až vysadit další antiparkinsonskou medikaci v následujícím pořadí: amantadin, selegilin a agonisty dopaminových receptorů. Není dostupná kauzální léčba, a proto je hlavním cílem oddálit deterioraci kognitivních funkcí a snížit rychlost jejího postupu, léčit behaviorální poruchy, depresi, anxietu a zlepšit provádění běžných denních aktivit. Z rozsáhlé literatury zabývající se léčbou Alzheimerovy nemoci vyplývá, že tato kritéria alespoň částečně splňuje terapie inhibitory acetylcholinesterázy (iAChE) [7,13,50–52,54]. Na našem trhu jsou k dispozici 3 preparáty z této třídy, určené pro léčbu Alzheimerovy nemoci (AN): donepezil, rivastigmin a galantamin. V poslední době bylo provedeno několik otevřených studií s iAChE i u pacientů s PND [2,7,35,52]. Jednalo se o otevřené studie, zahrnující vesměs malé počty pacientů. Aarsland a spolupracovníci [2] použili křížový design pro hodnocení efektu donepezilu v dávce 5–10 mg/den ve srovnání s placebem a referovali pozitivní efekt donepezilu, ovšem pouze u 14 pacientů s PND. Zatímco již v roce 2000 multicentrická, placebem kontrolovaná studie jednoznačně potvrdila efekt rivastigminu v dávce do 12 mg/den na kognitivní a především behaviorální symptomy také u 120 pacientů s pravděpodobnou diagnózou DLB [29], na první mezinárnodní dvojitě slepou studii s rivastigmnem u PND jsme si museli počkat až do roku 2004. Emre a spolupracovníci [17] zahrnuli do této 24týdenní studie 541 pacientů s PN, u kterých se objevila mírná až středně těžká demence (Mini-Mental State Examination [19] = 10–24 bodů) po minimálně dvou letech od doby stanovení klinické diagnózy PN. Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 pro užívání rivastigminu v dávce 3–12 mg/den nebo pro užívání placeba. Primárním cílem bylo hodnocení změny v kognitivní škále ADAS-cog (cognitive subscale of the Alzheimer‘s Disease Assessment Scale [53]) a ve škále ADCS-CGIC (Alzheimer’s Disease Cooperative Study – Cli-
ČES GER REV 2008; 6(4): 214– 219
nician’s Global Impression of Change [56]) před zahájením léčby a po 16 a 24 týdnech od nasazení daného přípravku. Škála ADAS-cog hodnotí orientaci, paměť, řeč, vizuospaciální a praktické funkce a nabývá hodnot od 0 (nejlepší stav) do 70 bodů (nejhorší stav). ADCS-CGIC je sedmibodová škála, která hodnotí globální změnu stavu od vstupu do studie. Skóre 1 znamená výrazné zlepšení, skóre 2 střední a skóre 3 minimální zlepšení, skóre 4 znamená beze změny stavu, skóre 5–7 indikuje postupně minimální, středně těžké a výrazné zhoršení stavu (7 bodů značí nejhorší stav). K dalším škálám, které byly použity pro hodnocení kognitivního výkonu (zejména exekutivních funkcí), denních aktivit a behaviorálních a psychologických symptomů při demenci (sekundární cíle), patřily následující škály: ADCS-ADL (Alzheimer’s Disease Cooperative Study – Activities of Daily Living scale [20]), NPI (Neuropsychiatric Inventory [12]), MMSE, desetibodový Test hodin [27], Test verbální fluence [14] a některé počítačové neuropsychologické testy, hodnotící především reakční časy [58]. Hybný stav pacientů byl hodnocen pomocí standardizované škály UPDRS, část III (Unified Parkinson’s Disease Rating Scale, part III: Motor Examination [18]). Byly zaznamenávány a hodnoceny nežádoucí efekty léčby, EKG, hmotnost, běžné laboratorní testy a vitální funkce. Titrace na celkovou denní dávku 3, 6, 9 a 12 mg byla prováděna dle snášenlivosti v čtyřtýdenních intervalech. Lék užívali pacienti 2krát denně. Pacienti v obou skupinách (na rivastigminu a na placebu) se statisticky signifikantně nelišili v průměrných vstupních hodnotách UPDRS III a MMSE, ani v demografických údajích jako např. svým věkem, pohlavím, délkou vzdělání, délkou trvání PN, délkou trvání demence, atd. Studii dokončilo 72,7 % pacientů v rivastigminové větvi a 82,1 % pacientů v placebo větvi. Průměrná denní dávka rivastigminu po dokončení titrace byla 8,6 mg a zůstala stabilní do konce sledování. Pacienti na rivastigminu se oproti placebo skupině statisticky významně zlepšili ve škále ADAS-cog (průměrné zlepšení o 2,1 bodu oproti zhoršení v placebo skupině o 0,7 bodů v týdnu 24.; p < 0,001). V ADCS-CGIG škále bylo průměrné skóre na konci studie 3,8 v rivastigminové a 4,3 v placebo skupině. Ve srovnání s placebem mělo v rivastigminové skupině signifikantně více pacientů lepší celkový výsledek (p = 0,007). Navíc pacienti v rivastigminové skupině vykazovali statisticky signifikantně lepší výsledky ve všech výsledcích hodnotících sekundární cíle (reakční časy, exekutivní funkce, denní aktivity, BPSD). Mezi hlavní a nejčastější nežádoucí účinky patřily nausea (29,0 % v rivastigminové vs 11,2 % v placebo větvi; p < 0,001), zvracení (16,6 % v rivastigminové vs 1,7 % v placebo skupině; p < 0,001) a třes (10,2 % v rivastigminové vs 3,9 % v placebo skupině; p = 0,01). Většina nežádoucích efektů byla mírného nebo středního stupně. Zastoupení závažných nežádoucích účinků (NÚ) bylo srovnatelné v obou skupinách (13,0 vs 14,5 % v rivastigminové a placebo větvi). Ačkoliv parkinsonizmus jako referovaný NÚ léčby byl významněji zastoupen v rivastigminové větvi ve srovnání s placebem (27,3 % vs 15,6 %; p = 0,002), nejčastěji se jednalo o sa-
217
DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI
mostatný třes a tento NÚ byl příčinou předčasného ukončení studie v rivastigminové větvi pouze u 1,7 % všech případů. Navíc rozdíl v hodnocení motoriky dle UPDRS škály v obou skupinách nebyl statisticky signifikantní, a to ani v podškále hodnotící pouze třes. Nausea a vomitus byly jediné další n.ú., které se ve velmi malém procentu (v 0,6–3,6 %) podílely na předčasném ukončení studie v obou skupinách. Ve výsledcích laboratorních testů, EKG a vitálních funkcí nebyly signifikantní rozdíly mezi oběma skupinami. Závěrem lze tedy shrnout, že je prokázána účinnost rivastigminu na kognitivní funkce vč. exekutivních funkcí na aktivity denního života a na behaviorální projevy demence u Parkinsonovy nemoci. Míra efektu rivastigminu u PND je srovnatelná s efektem rivastigminu u Alzheimerovy nemoci (hodnoceno pomocí škál ADAS-cog, ADCS-CGIC). Nejčastějšími nežádoucími účinky byly nausea, vomitus a třes. Na základě výsledků této studie byl rivastigmin jakožto jediný inhibitor AChE registrován v ČR pro léčbu demence při PN [50]. Práce podpořena výzkumným záměrem MSM 0021622404.
LITERATURA 1. Aarsland D, Andersen K, Larsen JP et al. Prevalence and characteristics of dementia in Parkinson disease: an 8-year prospective study. Arch Neurol 2003; 60(3): 387–392. 2. Aarsland D, Laake K, Larsen JP et al. Donepezil for cognitive impairment in Parkinson’s disease: a randomised controlled study. J Neurol Neurosurg Psychiatry 2002; 72(6): 708–712. 3. Aarsland D, Perry R, Brown A et al. Neuropathology of dementia in Parkinson‘s disease: a prospective, community-based study. Ann Neurol 2005; 58(5): 773–776. 4. Bédard MA, Pillon B, Dubois B et al. Acute and long-term administration of anticholinergics in Parkinson’s disease: specific effects on the subcorticofrontal syndrome. Brain Cogn 1999; 40(2): 289–313. 5. Braak H, Del Tredici K, Rüb U et al. Staging of brain pathology related to sporadic Parkinson‘s disease. Neurobiol Aging 2003; 24(2): 197–211. 6. Braak H, Rüb U, Jansen Steur EN et al. Cognitive status correlates with neuropathologic stage in Parkinson disease. Neurology 2005; 64(8): 1404–1410. 7. Burn DJ, McKeith IG. Current treatment of dementia with Lewy bodies and dementia associated with Parkinson’s disease. Mov Disord 2003; 18 (Supl 6): S72–S79. 8. Burn DJ, O’Brien JT. Use of functional imaging in parkinsonism and dementia. Mov Disord 2003; 18 (Supl 6): S88–S95. 9. Burton EJ, McKeith IG, Burn DJ et al. Cerebral atrophy in Parkinson‘s disease with and without dementia: a comparison with Alzheimer‘s disease, dementia with Lewy bodies and controls. Brain 2004; 127 (Pt 4): 791–800. 10. Catafau AM, Tolosa E. Impact of dopamine transporter SPECT using 123I-Ioflupane on diagnosis and management of patients with clinically uncertain parkinsonian syndromes. Mov Disord 2004; 19(10): 1175–1182. 11. Cools R, Swainson R, Owen AM et al. Cognitive dysfunction in non-demented Parkinson’s disease. In: Wolters ECh, Scheltens PH, Berendse HW (eds). Mental Dysfunction in Parkinson’s disease II. Amsterdam: Academic Pharmaceutical Productions 1999: 142–164.
218
12. Cummings JL, Mega M, Gray K et al. The Neuropsychiatric Inventory: comprehensive assessment of psychopathology in dementia. Neurology 1994; 44(12): 2308–2314. 13. Cummings JL. Treatment of Alzheimer‘s disease: current and future therapeutic approaches. Rev Neurol Dis 2004; 1(2): 60–69. 14. Delis DC, Kaplan E, Kramer JH. Delis-Kaplan executive function system. San Antonio: The Psychological Corporation 2001. 15. Dubois B, Danzé F, Pillon B et al. Cholinergic-dependent cognitive deficits in Parkinson’s disease. Ann Neurol 1987; 22(1): 26–30. 16. Dubois B, Pillon B. Cognitive deficits in Parkinson’s diseasse. J Neurol 1997; 244(1): 2–8. 17. Emre M, Aarsland D, Albanese A et al. Rivastigmine for dementia associated with Parkinson’s disease. N Engl J Med 2004; 351: 2509–1518. 18. Fahn S, Elton RL, Members of the UPDRS Development Committee. Unified Parkinson’s disease Rating Scale. In: Fahn S, Marsden CD, Calne DB et al (eds). Recent developments in Parkinson’s disease. Florham Park, N. J.: Macmillan Healthcare Information 1987: 153–164. 19. Folstein MF, Folstein SE, McHugh PR. „Mini-mental state“. A practical method for grading the cognitive state of patients for the clinician. J Psychiatr Res 1975; 12(3): 189–198. 20. Galasko D, Bennett D, Sano M et al. An inventory to assess activities of daily living for clinical trials in Alzheimer‘s disease. The Alzheimer‘s Disease Cooperative Study. Alzheimer Dis Assoc Disord 1997; 11 (Suppl 2): S33–S39. 21. Galvin JE, Pollack J, Morris JC. Clinical phenotype of Parkinson disease dementia. Neurology 2006; 67(9): 1605–1611. 22. Hughes AJ, Daniel SE, Kilford L et al. Accuracy of clinical diagnosis of idiopathic Parkinson’s disease: a clinicopathological study of 100 cases. J Neurol Neurosurg Psychiatry 1992; 55(3): 181–184. 23. Janvin CC, Larsen JP, Salmon DP et al. Cognitive profiles of individual patients with Parkinson‘s disease and dementia: comparison with dementia with lewy bodies and Alzheimer‘s disease. Mov Disord 2006; 21(3): 337–342. 24. Jellinger KA. What is new in degenerative dementia disorders? Wien Klin Wochenschr 1999; 111(17): 682–704. 25. Leenders KL, Salmon EP, Tyrrel P et al. The nigrostriatal dopaminergic system assessed in vivo by positron emission tomography in healthy volunteer subjects and patients with Parkinson’s disease. Arch Neurol 1990; 47(12): 1290–1298. 26. Lees AJ, Smith E. Cognitive deficits in the early stages of Parkinson’s disease. Brain 1983; 106 (Pt 2): 257–270. 27. Manos PJ, Wu R. The ten point clock test: a quick screen and grading method for cognitive impairment in medical and surgical patients. Int J Psychiatry Med 1994; 24(3): 229–244. 28. Marshall VL, Grosset DG. The role of radiotracer imaging in Parkinson disease. Neurology 2005; 65(7): 1144–1145. 29. McKeith IG, Del Ser T, Spano P et al. Efficacy of rivastigmine in dementia with Lewy bodies: a randomised, double-blind, placebo-controlled international study. Lancet 2000; 356(9247): 2031–2036. 30. McKeith IG, Dickson DW, Lowe J et al. Diagnosis and management of dementia with Lewy bodies: third report of the DLB Consortium. Neurology 2005; 65(12): 1863–1872. 31. Nagano-Saito A, Washimi Y, Arahata Y et al. Cerebral atrophy and its relation to cognitive impairment in Parkinson disease. Neurology 2005; 64(2): 224–229. 32. O‘Brien JT, Colloby S, Fenwick J et al. Dopamine transporter loss visualized with FP-CIT SPECT in the differential diagnosis of dementia with Lewy bodies. Arch Neurol 2004; 61(6): 919–925.
ČES GER REV 2008; 6(4): 214–219
DEMENCE U PARKINSONOVY NEMOCI
33. Perry EK, Kilford L, Lees AJ et al. Increased Alzheimer pathology in Parkinson’s disease related to antimuscarinic drugs. Ann Neurol 2003; 54(2): 235–238. 34. Piccirilli M, D’Alessandro P, Finali G et al. Early frontal impairment as a predictor of dementia in Parkinson’s disease. Neurology 1997; 48(2): 546–547. 35. Poewe W. Treatment of dementia with Lewy bodies and Parkinson’s disease dementia. Mov Disord 2005; 20 (Suppl 12): S77–S82. 36. Rektorová I, Baláž M. Postup u psychotických komplikací Parkinsonovy nemoci. In: Rektor I et al (eds). Parkinsonova nemoc: doporučené postupy diagnostiky a léčby II. Pozdní stadium. Praha: Galen 2004: 23–25. 37. Rektorová I, Rektor I, Bares M et al. Cognitive performance in people with Parkinson‘s disease and mild or moderate depression: effects of dopamine agonists in an add-on to L-dopa therapy. Eur J Neurol 2005; 12(1): 9–15. 38. Rektorová I, Rektor I, Bares M et al. Pramipexole and pergolide in the treatment of depression in Parkinson’s disease: a national multicentre prospective randomized study. Eur J Neurol 2003; 10(4): 399–406. 39. Rektorová I, Rektor I. Diagnostika Parkinsonských syndromů. Postgrad Med 1999; 4: 33–40. 40. Rektorová I, Rektor I. Parkinsonský syndrom. In: Rektor I, Rektorová I et al (eds). Centrální poruchy hybnosti v praxi. Movement disorders. Praha: Triton 2003: 21–70. 41. Rektorova I, Srovnalova H, Kubikova R et al. Striatal dopamine transporter imaging correlates with depressivew symptoms and Tower of London task performance in Parkinson’s disease. Mov Disord 2008; 23(11): 1580–1587. 42. Rektorová I. DAT SCAN v diagnostice Parkinsonovy nemoci. Parkinson 2004; 16: 14–16. 43. Rektorova I. DaTSCAN for diagnosis. EPNN Journal 2007; 11: 14–15. 44. Rektorová I. Demence u Parkinsonovy nemoci a jiných extrapyramidových onemocnění. In: Růžička E et al (eds). Diferenciální diagnostika a léčba demencí: příručka pro praxi. Praha: Galén 2003: 99–112. 45. Rektorová I. Demence. In: Rektor I et al (eds). Centrální poruchy motoriky a demence. Plzeň: Adéla-grafické studio 2003: 10–33. 46. Rektorová I. Farmakoterapie Parkinsonovy nemoci. Farmakoterapie 2007; 6: 611–617. 47. Rektorová I. Kognitivní a behaviorální poruchy u demence při Parkinsonově nemoci a u demence s Lewyho tělísky. Neurol pro praxi 2004; 1: 15–21. 48. Rektorová I. Parkinsonova nemoc – diagnostika a klinický obraz heterogenního onemocnění. Geront revue 2004; 2: 14–23.
49. Rektorová I. Psychiatrické symtomy Parkinsonovy nemoci: diagnostika a léčba. Neurol pro praxi 2007; 8: 291–294. 50. Rektorová I. Rivastigmin v léčbě demence u Parkinsonovy nemoci. Remedia 2006; 6: 609–613. 51. Rektorová I. Terapie demencí. Neurol pro praxi 2002; 4: 260–263. 52. Rektorová I. Účinek donepezilu na demenci u Parkinsonovy nemoci a Alzheimerovy nemoci: Pilotní studie. Cesk Slov Neurol N 2004; 5: 359–363. 53. Rosen WG, Mohs RC, Davis KL. A new rating scale for Alzheimers’s disease. Am J Psychiatry 1984; 141(11): 1356–1364. 54. Sheardová K, Hort J, Rusina R et al. Doporučené postupy pro léčbu Alzheimerovy nemoci a dalších onemocnění spojených s demencí. Česk Slov Neurol N 2007; 70/103(5): 589–597. 55. Scherfler C, Schwarz J, Antonini A et al. Role od DAT-SPECT in the diagnostic work up of Parkinsonism. Mov Disord 2007; 9: 1229–1238. 56. Schneider LS, Olin JT, Doody RS et al. Validity and reliability of the Alzheimer’s Disease Cooperative Study – Clinical Global Impression of Change: the Alzheimer’s disease Cooperative Study. Alzheimer Dis Assoc Disord 1997; 11 (Suppl 2): S22–S32. 57. Schrag A, Jahanshahi M, Quinn NP. What contributes to quality of life in patients with Parkinson’s disease? J Neurol Neurosurg Psychiatry 2000; 69(3): 289–290. 58. Simpson PM, Surmon DJ, Wesnes KA et al. The cognitive drug research computerized assessment system for demented patients: a validation study. Int J Geriatr Psychiatry 1991; 6(2): 95–102. 59. Summerfield C, Junqué C, Tolosa E et al. Structural brain changes in Parkinson’s disease with dementia: a voxel-based morphometry study. Arch Neurol 2005; 62(2): 281–285.
doručeno do redakce 20. 11. 2008 přijato k publikaci 24. 11. 2008
DOC. MUDR. I. REKTOROVÁ, PH.D. CENTRUM PRO KOGNITIVNÍ PORUCHY A CENTRUM PRO ABNORMÁLNÍ POHYBY A PARKINSONISMUS, 1. NE UROLOGICKÁ KLINIKA LF MU, FN U SV. ANNY, BRNO
[email protected]
DOC. MUDR. IRENA REKTOROVÁ, PH.D. (1969) Pracuje na 1. neurologické klinice Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Klinicky se specializuje na extrapyramidová onemocnění (zejména na Parkinsonovu nemoc), kognitivní poruchy a demence. Pracovala jako členka výboru a viceprezidentka Evropské asociace společností pro Parkinsonovu nemoc (EPDA), od roku 2003 je vedoucí Centra pro kognitivní poruchy a demence a od roku 2005 zástupce vedoucího Centra pro abnormální pohyby a parkinsonismus při 1. Neurologické klinice LF MU v Brně. Od roku 2004 je členkou výboru Sekce kognitivní neurologie ČNS.
ČES GER REV 2008; 6(4): 214– 219
219