DEBBONAIRE, THANGAM A KOL.: VYHODNOCENÍ PRÁCE S PŮVODCI DOMÁCÍHO NÁSILÍ V IRSKU (BRISTOL, VELKÁ BRITÁNIE, 2004)
V rámci projektu Domestic Violence Responses: Training, Prevention, Research (Reakce na domácí násilí: školení, prevence, výzkum) Pozn.: Tento text obsahuje pouze vybrané části studie, celý text v angličtině je dostupný zde: http://www.moveireland.ie/downloads/EvaluationIntervention.pdf
1.6 Intervenční programy zaměřené na práci s násilnými muži Organizace po celém světě prověřují způsoby, jak nejlépe pracovat s násilnými osobami. Díky výzkumu, vyhodnocování a zkušenostem z praxe získáváme užitečné ponaučení o tom, co způsobí, že jsou programy práce s násilnými osobami účinné. Tato kapitola o tom přináší některé z relevantních informací. V současnosti jsou programy zaměřené na práci s pachateli domácího násilí realizovány různými typy organizací, nebo ve spolupráci s nimi či pro ně: • Služby zaměřené na podporu obětí; • Psychologické služby; • Probační služby a další úřady provádějící úkony v rámci trestního řízení; • Sociální pracovníci, pracovníci sociálně-právní ochrany dítěte a rodinná centra; • Mužské svépomocné skupiny; • Komunitní skupiny; • Služby zabývající se závislostmi; • Náboženské organizace a sítě. (Rothman, Butchart a Cerda, 2003) Podle studie Světové zdravotnické organizace (Rothman a kol., 2003) bývají nejčastěji střešní organizací služby zaměřené na podporu obětí domácího násilí, následované poradenskými a psychologickými službami. Některé z nich jsou přímo propojeny s trestně a občanskoprávním systémem justice, v jednom nebo více z následujících aspektů: • Programy jsou jedním z prvků koordinovaného systému komunitního řešení problematiky domácího násilí, spojujícím všechny relevantní státní i dobrovolnické organizace, monitorujícím násilné osoby a jejich chování a volající je k zodpovědnosti. Zpravidla jsou zahrnuty v trestněprávním systému (Shephard a Pence, 1999); • Násilníci odsouzení k účasti v programu v rámci rozsudku nebo podmíněného trestu, na základě trestněprávního řízení.Rozsudek zahrnuje sankce uplatněné pokud se násilná osoba programu neúčastní nebo v něm nedělá pokroky (Dobash et al, 2000; Gondolf, 2002); • Násilné osoby, jimž je nakázáno účastnit se programu nebo informačních schůzek na základě slyšení ve věci svěření dítěte do péče nebo styku s dítětem (Programme
• • • •
manual, 2000, and other information about Domestic Violence Intervention Project, UK, 2004); Násilné osoby, jimž je nakázáno účastnit se programů na základě soudního rozhodnutí ve věci přestupku proti občanskému soužití (Burton et al, 1997); Násilné osoby, jimž je účast v programu doporučena, ale ne nakázána soudním systémem (Rothman, Butchart a Cerda, 2003); Násilné incidenty nahlášené ze strany programů trestněprávnímu systému (Dobash a kol., 2000); Posudky vypracované zaměstnanci programu pro trestně nebo občanskoprávní systém, např. v případě ochrany dítěte nebo svěření do péče či úpravy styku s dítětem, nebo posudky v trestněprávním řízení (Laing, 2004).
Projekt zahájený v 80. letech 20. Století v Duluthu v Minnesotě (USA), se stal zdrojem inspirace pro mnoho programů po celém světě, včetně práce s násilnými osobami ve Velké Británii a v Irsku (viz níže). Projekt intervence v případech domácího násilí z Duluthu (Duluth Domestic Abuse Intervention Project) se někdy mylně zaměňoval pouze s prací s násilnými osobami. Ve skutečnosti byla ale práce s násilnými osobami vždy jedním z prvků mnohovrstevného a koordinovaného komunitního programu prevence domácího násilí. Tento koordinovaný přístup zahrnuje podporu a služby pro ženy, sdílení kasuistik a společný přehled organizací o jednotlivých případech, práci s dětmi, koordinovaný přístup v trestněprávních případech a další prvky. Zaměstnanci i výzkumnísi zabývající se tímto programem vždy zdůrazňovali důležitost koordinovaného přístupu (srov. např. odpovídající kapitoly v Shepard a Pence, eds., 1999, pro podrobnější diskusi o tomto programu). Tento program zásadně ovlivnil práci Národní úřadu pro prevenci domácího násilí v Irsku (National Domestic Violence Intervention Agency, NDVIA). Také Severovýchodní program prevence domácího násilí (South East Domestic Violence Intervention Programmes, SEDVIP) navázal úzký kontakt a spolupráci s Duluth programem. Také program CHANGE ve Skotsku a Projekt prevence domácího násilí (Domestic Violence Intervention Project, DVIP) v Londýně ve Velké Británii jsou oba ovlivněny Duluth programem, ačkoliv nereplikují jeho obsah ani strukturu. Oba tyto dva programy byly nezávisle zhodnoceny (Dobash, Dobash, Kavanagh a Lewis, 2000; Burton, Regan a Kelly, 1998). Manuál programu CHANGE se nyní využívá, částečně nebo zcela, v některých programech pro násilné osoby v Irsku.
1.8 Teorie příčin domácího násilí používané v programech pro násilné osoby Healey a kol. (1998 – srov. níže) vypracovali přehled a vyhodnocení programů pro násilné osoby v USA. Jejich zpráva shrnuje tři převažující teoretické systémy v současné práci s pachateli domácího násilí. Ty mohou být zhruba shrnuty následujícím způsobem: 1. Společnost a kultura – tento přístup vychází z přesvědčení, že je domácí násilí zapříčiněno společenskými strukturami, kulturními normami a dalšími normami, jež schvalují nebo alespoň nezpochybňují použití ovládání a násilí ze strany mužů namířených proti jejich ženským partnerkám. Tento model intervence se snaží o převýchovu mužů tím, že je učí o dopadu těchto sociálních a kulturních struktur a jejich vlastního násilného chování a pomáhá jim pochopit důležitost rovnosti a nenásilí v manželství a podobných vztazích. 2. Rodina – tato linie uvažování vychází z toho, že struktura v rodině a mezilidská komunikace v rodině jsou příčinou domácího násilí. Na tomto chápání je založen model přístupu k rodinným systémům. Zaměřuje se na zdravou komunikaci v rámci rodiny a většinou zahrnuje párové poradenství nebo podobné metody. Některé druhy skupinové terapie také používají tento model. 3. Jedinec – tyto přístupy staví na psychologických teoriích, které kladou zodpovědnost na poruchy osobnosti, problematickou výchovu, biologické dispozice (např. závislost na násilném chování) nebo poruchy vztahových vazeb způsobené v raném dětství. Terapie je buď psychoterapeutická (zaměřující se na individuální problémy a interní konflikty) nebo kognitivně behaviorální (zvyšující kognitivní povědomí o vlastním předchozím chování a učící nové dovednosti vedoucí k odlišnému chování). Programy založené široce na prvním přístupu tíhnou k tomu, že používají učení a vzdělávání, aby naučily násilné osoby novým způsobům myšlení o vztazích tak, aby neměli od svých partnerů očekávání, že budou plnit jejich potřeby jen proto, že jsou jejich partnery. Také se zaměřují na to, aby změnily představy násilných osob o rolích a právech v partnerských vztazích, včetně pohledu na genderové role. Tento přístup (často nazývaný feministický nebo profeministický) je někdy kritizován pro svou genderovou perspektivu, protože, jak mnozí soudí, nebere v potaz domácí násilí v jiných vztazích nebo ze strany žen vůči mužům. Zastánci tohoto přístupu soudí, že bez genderové perspektivy by byla opomenuta možná nejdůležitější součást práce s násilnými osobami (Healey a kol., 1999). Druhý přístup, využívaný zpravidla v rodinných systémech, vyvolává určité pochybnosti, protože vyvolává dojem, že klade zodpovědnost a/nebo vinu na oběť. Je proto zakázán v mnoha státech USA z důvodu, že nepřisuzuje celou odpovědnost za násilí násilné osobě (Healey a kol., 1999). Práce s násilnými osobami, která vzešla ze třetího přístupu většinou zahrnuje kognitivně behaviorální techniky, jež učí novým způsobům chování. Ty mohou zahrnovat techniky rozpoznávání varujících signálů v chování nebo pocitech, jež umožní násilným osobám chovat se jinak, bez použití násilí. Tyto techniky se někdy nazývají „zvládání agrese/hněvu/vzteku“ (anger management) a občas se kombinují s prvním přístupem. Metoda zvládání agrese se stala předmětem mnoha debat o tom, do jaké míry pomáhá prevenci domácího násilí. Tato metoda je opět v některých státech USA zakázána, pokud není spojena s dalšími formami intervence. Částečně je to tím, že tato metoda může působit dojmem, že dovoluje mužům svalovat vinu za násilí na svou agresivitu, a nevede je k tomu, aby za ni převzali zodpovědnost, nebo viní jejich partnerky z toho, že agresivitu vyvolávají, aniž by v první řadě zkoumala, zda má násilná osoba právo být naštvaná. Tato metoda bývá také někdy zpochybňována z toho důvodu, že někteří násilníci nejsou vzteklí, když páchají násilí, a proto jim samotné tyto techniky nepomohou. Většina skupinových programů práce s násilnými osobami, jež byly podrobeny kritickému zhodnocení a popisu je založena na kombinaci prvního a třetího přístupu. Healey a kol. podotýkají, že učení a
vzdělávání funguje nejlépe, pokud se kombinuje s dovednostmi získanými v kognitivně behaviorální složce programu. Také zdůrazňují, že první přístup více odpovídá intervenci v rámci trestněprávních postupů, protože klade jasně a nezpochybnitelně zodpovědnost na násilníka a požaduje od něj, aby si uvědomil dopad svého chování na druhé. Být vychováván v rodině, kde je přítomno násilí, je často identifikováno jako rizikový faktor pro užívání násilí v dospělosti. Výzkumy tohoto vztahu však nejsou zcela přesvědčivé (Walby a Myhill, 2001; Widom, 1989). Psychologická literatura tu nachází často, ale ne vždy, korelaci, nikoliv ale kauzální vztah. Výzkumy zaměřené na násilí a další rozšířené výzkumné projekty někdy našly korelaci (ale opět ne vždy), ale obvykle identifikovaly jiný společný faktor, u kterého se zdálo, že má větší vliv na to, zda se z dítěte stane násilný partner. Výzkum se obvykle nezabývá tím, proč má gender takový vliv na rozdíly v páchání domácího násilí, když platí, že je mezi svědky domácího násilí zhruba stejné procento chlapců i dívek (Mullender and Morley, 1994a). Přehled dostupné literatury autorů Mullendera a Morleye o možném vztahu mezi násilím v dětství a domácím násilím v dospělosti ukázal, že tento vztah není rozhodně jasný a že ve skutečnosti se u některých výzkumů zdá, že není žádný důkaz pro příčinnou vazbu a že jde jen o nekauzální korelaci. Většina dospělých, kteří vyrůstali v prostředí, kde bylo domácí násilí běžné, neužívá násilí v proti svým partnerům. Některé důkazy dokonce naopak ukazují, že děti, které žijí s násilím, mnohem méně pravděpodobně používají násilí v dospělosti a že je v každém případě výzkum limitován tím, že bývá retrospektivní (Mullender a Morley, 1994a).
3.1 Používané materiály při skupinové práci s muži V době vzniku tohoto textu se používají tři hlavní kategorie programů: • Program MOVE: Jde o program o 13 krocích, který se inspiruje a vychází z programu MOVE Bolton (Velká Británie). Program zahrnuje psaný sylabus pro každý ze 13 kroků. Většina kroků obsahuje krátkou aktivitu vztahující se k tématu, kterou mají účastníci splnit. Aktivity jsou doporučeny jako domácí úkol, kterému se účastníci věnují mezi sezeními, ale mohou být také použity během skupinových sezení. Program je zamýšlen jako průběžný program, takže se k němu mohou muži v jakémkoliv bodu připojit, se svolením facilitátora. Shrnutí tohoto programu najdete níže, detailní program lze získat od organizace MOVE Ireland. • Program MOVE s dodatky a změnami: některé organizace přehodnotily program MOVE a revidovaly ho, přepsaly nebo doplnily. Jinde v tomto textu na tento upravený program odkazujeme jako na MOVE+. • Program CHANGE – podle manuálu sepsaného autory Davidem Curranem a Monicou Wilson (Curran a Wilson, 1997). David Curran a Monica Wilson jsou oba zkušení členové týmu programu CHANGE ve Skotsku. Tento program byl původně vyvinut k využívání jako součást sankcí v trestněprávním systému justice. Analýza programů MOVE a CHANGE ve srovnání s relevantními kritérii vodítek organizace RESPECT je shrnuta níže ve formě tabulky. Tabulka také obsahuje analýzu programu publikovaného a užívaného projektem DVIP (Projekt prevence domácího násilí (Domestic Violence Intervention Project, Londýn, Velká Británie), kterou zde uvádíme pro srovnání.
3.2 Cíle skupin 3.2.1 Co doporučuje pracovní skupina a organizace Respect? Pracovní skupina nenabízí žádná zvláštní doporučení týkající se práce s muži, ale říká, že: “při přípravě programů zaměřených na práci s původci domácího násilí je třeba brát v první řadě ohled na ochranu a bezpečí žen a dětí ”[Zpráva pracovní skupiny o násilí na ženách, 1997] Tento princip může být zohledněn ve způsobu, jak je program organizován, řízením programu, povahou a cíli práce se ženami a povahou a cílem práce s muži. Doporučení organizace Respect to vyjadřují explicitněji: “Hlavním cílem práce s pachateli domácího násilí je zvýšit bezpečí žen a dětí. Každá intervence a rozhodnutí učiněné v rámci této práce k tomu má směřovat. Druhotné cíle jsou: • Přivést muže k odpovědnosti za jejich násilí vůči ženám; • Podpořit vztahy založené na respektu a rovnosti; • Spolupracovat s ostatními, aby se zlepšila odezva společnosti na domácí násilí.
3.7 Náplň programu 3.7.1 Úvod Dobash a kol. (2000) na základě sledování mužů, kteří prošli skotským programem CHANGE, jiným programem a kteří se nezúčastnili žádného programu, vytipovali osm základních momentů v procesu změny. Zdůrazňují, že se nejedná o „lineární proces, kdy na sebe jednotlivé fáze navazují, ale spíše o současné prolínání několika aspektů, které se dokonce mohou navzájem posilovat.” (Dobash a kol., 2000). Tyto fáze jsou: 1. Změna je možná – uvažují o tom, že by bylo dobré se změnit a že by to mohli dokázat. 2. Motivace ke změně – chtějí, aby ke změně došlo. 3. Důvody ke změně – někdy proto, že si uvědomí, jak neblahé následky pro ně má jejich agresivní chování (což přebije vědomí, že změna si žádá osobní nasazení), někdy proto, že pochopí, co to stojí jejich partnery a děti. 4. Co se změní? Pochopí, že za změnu nesou odpovědnost oni a že je jen na nich, jestli sáhnou k násilí. 5. Obecné mechanismy změny – učí se, jak sami regulovat své chování, místo aby spoléhali na vnější kontrolu nebo strach z vnějších dopadů. 6. Změna vyjadřování – místo omluv a výmluv pro agresivní chování a potřebu ovládat ostatní si vytvoří nové představy o právech a povinnostech ve vztahu založené na rovnoprávnosti a zodpovědnosti za vlastní chování. 7. Prostředek změny – hovory, naslouchání, přemýšlení, učení, reflexe a další prvky kognitivní restrukturalizace. 8. Specifické prvky změny – osvojí si nové dovednosti a způsoby uvažování. V této fázi hrozí, že si muži osvojí jen „jazyk kurzu“, místo aby skutečně změnili své chování. O to důležitější je být v kontaktu s partnerkami klientů, v tomto případě proto, abychom mylně nepředpokládali, že se muži změnili, jenom proto, že ve skupině začali mluvit jinak. Tato zjištění posloužila jako rámec pro hodnocení tří konkrétních programů a toho, jak jednotliví lektoři a organizace vedou muže k tomu, aby se změnili. Doporučení RESPECT představují seznam základních prvků, které můžeme sledovat ohledně náplně a podání jednotlivých programů. Seznam vychází ze zkušeností získaných při výzkumu a evaluaci a
posloužil zároveň jako kritéria pro vyhodnocení obsahu tří různých programů, z nichž dva jsou v současnosti v Irsku v různých formách dostupné. Adams (1988) si všímá, že muži, kteří procházejí tímto procesem změny, procházejí stejnými fázemi, které popisuje Kübler-Rossové model smutku. To neznamená, že proces, při kterém muži opouštějí agresivní chování, je stejný jako smutek, ale poskytuje nám to nový a užitečný pohled na konceptualizaci přechodu od agresivního chování k partnerskému přístupu: Popírání (že je tu problém, nebo že je to jejich problém); Hněv (protože se jim někdo odváží oponovat, např. jejich partner nebo vedoucí terapeutické skupiny); Smlouvání (typu: „přestanu se chovat násilnicky, když mě ona přestane sekýrovat“); Deprese / zmatenost (z toho, že nevědí jak se chovat, když už opouštějí staré způsoby, ale nové si teprve hledají); Smíření (s tím, že nemají právo zneužívat svou partnerku, že je jim rovna).
3.7.2 Různé programy V Irsku se ve skupinové terapii s domácími násilníky různými způsoby využívá několik programů. V příloze naleznete shrnutí všech manuálů vytvořených v programu MOVE, CHANGE, který vznikl ve Skotsku a pracuje s násilníky se soudně nařízenou léčbou, a v projektu DVIP (Domestic Violence Intervention Project), jenž podporuje intervenci proti domácímu násilí ve Velké Británii a pracuje s násilníky se soudně nařízenou léčbou i dobrovolnými klienty (nezaměňovat s NDVIA). Na následujících stránkách je přehled toho, nakolik jednotlivé programy MOVE, CHANGE i DVIP (pro srovnání) odpovídají minimálním požadavkům na kvalitu obsahu programů definovaných v doporučeních RESPECT. Je třeba ovšem zdůraznit, že konkrétní metody se skupinu od skupiny i lektora od lektora liší. Někteří lektoři se striktně drží jednoho konkrétního programu, jiní začleňují i další aktivity. NDVIA používá svůj vlastní program a není členem RESPECT.
DOPORUČENÍ RESPECT PRO HODNOCENÍ OBSAHU PROGRAMŮ Porozumění tomu, co je násilné chování
MOVE – na základě materiálů na webových stránkách Definice v kroku 1 zahrnuje psychické, fyzické, sexuální, emoční, slovní a ekonomické násilí a výhružky. Aktivita v kroku 1: muži mají říct, k jakým formám násilí se uchylovali. Žádné další aktivity.
Manuál CHANGE
Manuál DVIP
Definice násilí v modulu 2. Definice zahrnuje fyzické, psychologické, sexuální chování, kontrolu druhých, manipulaci, výhružky, násilí na majetku druhých a na domácích zvířatech. Demystifikace násilí v modulech 11 – 15, včetně vzorů násilného chování a případových studií. Modul 15 srovnává princip „moci a kontroly“ s „partnerským“ přístupem (dle Duluthského modelu).
Část věnovaná aktivitám na téma „násilí, moc a kontrola“, včetně tří principů (kol) z Duluthského modelu, záznamy násilného chování, hraní rolí. Část věnovaná sexuálnímu násilí, část o výhružkách a zastrašování, část o emočním a sexuálním zneužívání.
Pachatel je 100% zodpovědný za své násilné jednání.
Jednoznačně řečeno v úvodu do programu MOVE.
Jednoznačně vyplývá z definic. Modul 7 – demystifikace násilí. Modul 1 – výmluvy a úmysly.
Jednoznačně vyplývá z definic. Sekce věnovaná popírání a zodpovědnosti, sekce o odpovědnosti, včetně právní.
Násilné chování je volba.
Vyplývá to z úvodu do programu MOVE. Krok 5 se zabývá tím, jak vzniká a graduje násilný incident.
2. Záznamy násilného chování 3. Popírání zodpovědnosti a bagatelizace Zpomalené přehrávání rolí při předvádění násilných incidentů.
Násilné chování funguje a je úmyslné.
Kroky 6, 7 a 8 se zaměřují na úmysly, ale spíše na úmysly a funkčnost vzteku než agresivního a násilného chování.
Modul 7 demystifikace násilí. Modul 1 – výmluvy a úmysly. Modul 8 – bezpečnější já – včasné varovné signály (násilí). Modul 11 – demystifikace násilí 2: vzory násilného chování 1. Násilí, moc a kontrola. V modulu 2 je jasně řečeno, že násilné chování slouží k získání moci a kontroly. Modul 7 (str. 86 – 90) výmluvy a úmysly.
Zpochybňuje strategie směřující k popírání, bagatelizaci a/nebo obviňování.
Úvod obsahuje modul 7: výmluvy a úmysly. 4. Popírání a bagatelizace informací o výmluvách. Žádné konkrétní aktivity. Občas znepokojivé použití jazyka a náznaky, které jako by přenášely část viny či zodpovědnosti na ženy. Krok 6: některé příčiny hněvu, základní iracionální představy. Opět zaměřené spíše na vztek než na násilné chování.
Modul 7: výmluvy a úmysly
4. popírání a bagatelizace
Modul 6: socializace mužů, vlivy působící na chlapce a muže a jak tyto vlivy formují představy o genderových rolích.
11. gender a mužské privilegium násilného chování. Materiály se zaměřují na to, jak představy a postoje týkající se genderu ovlivňují konkrétní chování.
Nabourává a mění postoje a přesvědčení, které je utvrzují v násilném chování.
1. násilí, moc a kontrola 2. záznamy násilného chování Přehrávání scén se používá ve všech částech věnujícím se formám násilného chování.
Uznání a zpochybnění sociálního a genderového kontextu domácího násilí
Krok 1 obsahuje informace o tom, že kontext je součástí kultury, konstatuje, že je způsoben iracionálními představami. Několik odkazů na to, co to je být mužem. Žádné konkrétní aktivity. Krok 11: Odcizení. Použití výrazů jako „dovolit jí…“ ve vztahu k různým aspektům soužití jsou znepokojivé, protože (možná sice nevědomky, ale i přesto významně) posilují agresivní názory mužů, že mají právo kontrolovat svou partnerku. Popis je součástí úvodu do programu MOVE Žádné konkrétní aktivity.
Modul 6: socializace mužů
11. gender a mužské privilegium násilného chování.
Modul 15: srovnání principu moci a kontroly s partnerským principem (dle Duluthského modelu).
Část 1 věnovaná násilí, moci a kontrole. Část na téma gender a mužské privilegium násilného chování.
Modul 17: zkušenosti žen s násilným chováním a zneužíváním.
Zvyšuje schopnost mužů porozumět dopadům svého násilného chování b) na své děti v dlouhodobé i krátkodobé
Žádné konkrétní aktivity na téma dopady na děti či rodičovství.
Žádné konkrétní aktivity na téma dopady na děti či rodičovství.
Osvojení pozitivních, respektujících a
Krok 4: Jak obnovit vztah
Modul 4 – Zdravé vztahy
Všechny části o konkrétních podobách násilného chování obsahují i aktivity a podklady k tomu, jak ženy násilí vnímají a co to s nimi dělá. Při přehrávání scén si musejí muži vyzkoušet i roli oběti. Část 5 se zaměřuje přímo na dopady násilného chování. Ano – speciální část (str. 377 – 387) obsahuje aktivity pro muže, které se zabývají dopady na děti a rodičovství. Navíc zvláštní kapitoly v manuálu jedna a) o dopadu domácího násilí na děti a b) o práci s dětmi, které zažily domácí násilí. Vnitřní monolog – rozčilující, uklidňující
Nabourává očekávání mužů, že mají mít nad svými partnerkami převahu a kontrolu
Zvyšuje schopnost mužů porozumět dopadům svého násilného chování a) na své partnerky v dlouhodobé i krátkodobé perspektivě
partnerských postojů
Krok 9: Jak si osvojit pozitivní a asertivní chování Krok 10: Více o asertivitě. Krok 13: Cesta k empatii Předmětem žádného z těchto kroků není vyrovnaný partnerský vztah. Některé postoje a výroky jsou vůči ženám povýšenecké.
Modul 5 – Jak rozpoznat a pojmenovat emoce Modul 15 – Princip „moci a kontroly“ a „partnerství“ Modul 18 – Jak se stát empatičtější Modul 19 – Co musím umět, abych se nechoval násilně Modul 20 – Negativní/pozitivní myšlení Modul 21 – Komunikace Modul 22 – Jak zůstat při hádce fér Modul 24 – Jak rozpoznat a ocenit osobní změnu
Jak nad věcmi mávnout rukou Vyjednávání Partnerský princip vs. Princip moci a kontroly Jak vytrvat Hraní rolí a nácvik nově objevených postojů a dovedností
Všechny programy obsahují také další materiály, kterými se lze při práci řídit. Následující tabulka rozebírá, co všechno jednotlivé programy nabízejí pro lepší dosažení dalších standardů RESPECT. Doporučení RESPECT
MOVE – na základě materiálů na webových stránkách
Manuál CHANGE
Manuál DVIP
Intervence by se měla zaměřovat na muže jako na pachatele, a ne oběti.
Žádná doporučení k tomu, co dělat, kdyby k něčemu takovému došlo.
Cíle programu jasně dané, doporučení v manuálu lektorům je pomáhají naplnit. 4. odmítání zodpovědnosti obsahuje poznámky k této problematice.
Projekty by neměly stranit postojům pachatelů
Žádná doporučení
Jasně řečeno, že poradenství pro páry není vhodné Program trvá aspoň 75 hodin v průběhu 30 týdnů
Ne
Modul 2: definice násilí a agrese. Tento modul jednoznačně doporučuje zaměřit se na muže jako na pachatele a radí lektorům, jak reagovat na výroky mužů, když se stavějí do role obětí. Doporučení v úvodu a u konkrétních aktivit. Manuál doporučuje zvláštní trénink pro lektory programů zaměřených na domácí násilí a jeho pachatele. Ano
Doporučení v úvodu a u konkrétních aktivit. Manuál doporučuje zvláštní trénink pro lektory programů zaměřených na domácí násilí a jeho pachatele. Ano
Průběžný program o 13 krocích. Muži mohou absolvovat více či
V manuálu je pevně stanovena délka na 26 týdnů, ale zvažuje se změna.
Ano. Je doporučená délka pro jednotlivá setkání na 2-3 hodiny s přestávkou a celý
Nejméně dva lektoři Pro muže i ženy Nástroje na vyhodnocení rizik
Doporučení a materiály určené pro kontakt s partnery, i bývalými
méně, než je toto minimum. Některé skupiny mají program nastavený na pevně danou délku 13 týdnů, některé jako průběžný program. Žádná doporučení Žádná doporučení Skupiny MOVE mají k dispozici přihlášky a seznamy agresivního chování. Nejsou instrukce pro jejich využití.
Ne
Ano
Vyžadováno Vyžadováno Na str. 261 – 274: nástroje na vyhodnocení procesů a rizik, přihlášky a doporučující formuláře pro jiné agentury. Na str. 275 – 77: posouzení rizik pro soudy. Zvláštní samostatný manuál s doporučeními, materiály, přípravami k workshopům včetně podkladů pro setkání, formuláři pro vyjádření partnerů k historii násilného chování. Má kombinovat obě formy: tři oddělené etapy, muži se mohou zapojit téměř kdykoli do každé etapy, musí ale absolvovat všechny tři a musí jim být povolen postup do další fáze. Na konci programu je doporučeno setkávání v návazné podpůrné skupině. Ano
Žádný návrh časového rozložení. Skupiny zpravidla používají podklady ke konkrétnímu tématu. Někdo je na začátku po úvodu přečte, následuje celoskupinová diskuse.
Na str. 45 – 48 návrhy na časové rozložení a strukturu setkání. Ke každé aktivitě existuje příprava hodiny, časový odhad, podrobnější rady, jak hodinu připravit, tipy a komentáře.
Ke každé aktivitě jsou její cíle, a co se při ní mají naučit, seznam pomůcek, popis aktivity/cvičení, tipy a rady jak překonat obvyklé nástrahy, podklady a, kde je to nutné, i pracovní listy.
V materiálech programu MOVE žádná nejsou. V irských doporučeních se kontakt s partnery, i bývalými, vyžaduje.
Program nastavený Program nastavený na pevnou délku, nebo jako průběžný. Někteří jej využívají s pevně jako průběžný stanovenou délkou na zhruba 13 týdnů.
Doporučení pro vstupní setkání Návrh časového rozložení jednotlivých setkání
program trvá dohromady déle než 30 týdnů.
Vyžadováno Vyžadováno Část 3 v manuálu (str. 13 – 25) obsahuje evaluační formuláře, seznamy agresivního chování, přehled zranění a návod pro využití výše uvedených příloh. Část 6 (str. 35 – 37) a podklady v přílohách, vybrané podklady k setkáním, informační balíček pro ženy, formuláře pro vyjádření partnerů k historii násilného chování. Pevně daná délka 26 týdnů.
Další doporučení k tomu, jak program zprostředkovat klientům
Občas dostanou účastníci zadané aktivity na doma. Ano Žádná doporučení pro lektory, jak pracovat se skupinou, jak organizovat hraní rolí (i když v kroku 5 se využívá pomalého přehrávání násilných incidentů), jak si poradit s bagatelizací apod., jak reagovat na urážlivé chování.
Většina témat se probírá na více než jednom týdenním setkání. Instrukce k práci se skupinou, přehrávání rolí, jak si poradit s bagatelizací apod.., jak reagovat na urážlivé chování.
3.7.3 Postřehy lektorů k náplni programů a jejich materiálům Názory na obsah programů jsou mezi lektory, organizacemi, mezi jednotlivými členy irské sítě MOVE i mezi členy SEDVIP velmi různorodé. Každá organizace si vybírá, jaký program si vybere. Před dvěma lety založila pobočka MOVE v Irsku podskupinu pro sestavení programu, která měla za úkol prostudovat různé programy, a rozhodla se otestovat program CHANGE (který vytvořila Monica Wilson a David Morran ze skotského projektu CHANGE). Tento program původně vznikl pro muže, kterým soudní systém nařídil terapii. Některé z organizací MOVE začali využívat program CHANGE, jiné se drží programu MOVE a ostatní si vybírají z nabídky jiných programů. Následující citáty představují reprezentativní výběr z rozhovorů s lektory skupin MOVE. „Od začátku jsme měli o programu MOVE pochybnosti. Mnoho skupin jenom nahlas předčítalo jednotlivé kroky a pak se o nich bavily [viz výše] – přišlo mi to směšné. Pro některé skupiny bylo nemyslitelné cokoli na původním programu měnit. Začali jsme se pokoušet části přepsat, ale u ostatních skupin se zvedla vlna nesouhlasu. [Kolega] prosadil, že jsme přešli k programu CHANGE. Od prvního okamžiku mi přišel [program CHANGE] jako ten pravý. Snadno se s ním pracuje, jeho filozofie je velmi přirozená, už nemusím věnovat tolik času na přípravu. Když jsme používali původní program [MOVE], trávili jsme hodiny přípravou materiálů a aktivit.“ [Lektor, který pracoval s upraveným programem MOVE a CHANGE] „Nedrželi jsme se úplně přesně pořadí jednotlivých modulů v programu CHANGE, vybírali jsme si jen ty, co se nám hodily, občas jsme na některá témata narazili dřív. Na závěr programu jsme také potřebovali zrekapitulovat hlavní myšlenky, které si měli účastníci odnést a znovu si je projít – například princip moci a kontroly a partnerský princip a práci s dominantní a submisivní rolí. Existuje pár poznámek k postupu, ale asi potřebujeme něco víc.“ [Lektor, který pracoval s programem MOVE i CHANGE]. „Používáme manuál programu CHANGE ale i vlastní zkušenosti. Rádi bychom dostali školení od Moniky Wilson. CHANGE je mnohem jasnější [než MOVE], zaměřuje se na bezpečí žen.“ [Lektor, který doposud pracoval s programem MOVE, ale ještě nezačal s programem CHANGE. V současnosti aktivně nelektoruje]. „Pracuji s tímhle programem [MOVE, s průběžným přibíráním klientů], protože vím, že funguje, se skutečnými muži, ne jen v krásných teoriích. Trvá to, než se násilníci změní, ne jen pár týdnů nebo měsíců, trvá to roky. Myslím, že když se muži naučí, jak se ve správný okamžik zastavit a vydechnout, už nikdy nebudou nikoho fyzicky napadat, a podle mě je tohle učíme.“ [Lektor, který pracuje s programem MOVE s průběžným přibíráním klientů]. „Pracujeme s programem MOVE, ale trochu jsme si ho upravili.“ [Člen vedení organizační skupiny, ještě nezačal pracovat s konkrétní skupinou].
DOPORUČENÍ •
•
•
•
Všechny organizace, které pracují s nějakým programem nebo jej sestavují, by měly zvážit, nakolik obsah jejich programu odpovídá jejich hlavním cílům, standardům RESPECT a dalším doporučením a také do jaké míry jejich materiály odrážejí poznatky výzkumů efektivity jednotlivých programů. Výše uvedená tabulka může s takovou analýzou pomoct. Každá skupina si samozřejmě může vybrat jednotlivé prvky ze všech programů podle svých potřeb. Lektoři by měli pravidelně revidovat materiály ke svému programu a vzájemně konzultovat různé přístupy a zkušenosti. Doporučujeme také zvážit cíle programu a benefity, jaké může přinést, když vyzkoušíte něco nového, přestože vám vaše dosavadní postupy připadají účinné. Může vám to pomoct zaplnit některé mezery ve vašich materiálech, především v těch, co se zabývají pohlavním zneužíváním. Především lektoři, kteří pracují jen s programem MOVE bez výrazných změn a doplnění, by měli zvážit zařazení prvků z jiných programů, aby splnili cíle, které program MOVE nenaplňuje, a aby nahradili ty jeho prvky, díky kterým se násilníci mohou zbavovat zodpovědnosti za své chování. Koordinátoři programů i jejich lektoři by měli pravidelně konzultovat obsah programu a způsob jeho předávání s odborníky, kteří pracují se ženami, jež se staly obětmi domácího násilí.
Použitá literatura Burton, S., Regan, L., & Kelly, L.,(1998) Supporting Women and Challenging Men Lessons from the Domestic Violence Intervention Project.Bristol: Policy Press Dobash, R. E., Dobash, R. P., Cavanagh, K., & Lewis, R.,(2000) Changing Violent Men.California, US: Sage Publications Healey, K., Smith, C., & O’Sullivan, C.,(1998) Batterer Intervention: Program Approaches and Criminal Justice Strategies U.S. Department of Justice, Office of Justice Programs National Institute of Justice Mullender,A. and Morley, R.(1994a) Domestic Violence and Children:What do we know from research? In Mullender, A and Morley, R, (eds.) (1994) Children Living with Domestic Violence: Putting Men’s Abuse of Women on the Child Care Agenda. London:Whiting and Birch. Rothman, E.F., Butchart,A and Cerda, M (2003) Intervening with perpetrators of intimate partner violence : a global perspective Geneva:World Health Organisation Shepard, M.F. and Pence, E.L.(eds.) (1999) Coordinating Community Responses to Domestic Violence: Lessons from Duluth and Beyond.California: Sage.
