Přehled zpráv ze dne 8.11.2011 Dobrovolnictví není novinkou, vždy se najdou ochotní lidé .............................................................................1 Debakl kapitalismu ................................................................................................................................................1 Doba postkřesťanská ............................................................................................................................................2 Hřích platí ...............................................................................................................................................................2 Němečtí rytíři mají šanci na majetek....................................................................................................................3 Hlasy církve...........................................................................................................................................................4
Dobrovolnictví není novinkou, vždy se najdou ochotní lidé 8.11.2011
Frýdecko-místecký a třinecký deník
str. 3 Frýdecko-Místecko a Třinecko Adventis
LADISLAVA VAVROŠOVÁ
Úlohou dobrovolníků není nahrazení rodiny či personálu, jsou to společníci nemocných Frýdek-Místek – Centrum zdravotních a sociálních služeb Frýdek-Místek ve spolupráci s Dobrovolnickým centrem ADRA Frýdek-Místek hledá dobrovolníky k dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným pacientům. Lidé se stávají dobrovolníky z různých důvodů, služba jim může přinést pocit, že jsou někde užiteční, poznají nové lidi, získají nové zkušenosti, něco nového se naučí. Účelem však je především pomáhat druhým, ve většině případů však jde o oboustranné obohacení. „U mě to všechno začalo tím, když jsem se musela začít starat o svou maminku. Zpočátku jsem si nevěděla rady s jejími reakcemi, byla jsem bez zkušeností, jak starým lidem naslouchat, jak jim radit. Zašla jsem se tedy informovat do frýdecko-místeckého dobrovolnického centra ADRA, kde jsem se nakonec zaregistrovala,“ prozradila Zdeňka Kuncová. Po nějakém čase začala navštěvovat léčebnu dlouhodobě nemocných. „Bylo to pro mě psychicky náročné vidět, jak tam lidé často umírají. Proto jsem uvítala možnost docházet do domova důchodců, kde se nyní starám o starší paní,“ uvedla žena. Centrum zdravotních a sociálních služeb Frýdek-Místek začalo s Dobrovolnickým centrem ADRA spolupracovat v letošním roce a ještě letos by chtělo svým klientům dopřát setkání s dobrovolníky. „Času dobrovolníků a jejich nadšení, se kterým se vrhají do služeb ve prospěch potřebných, si velmi vážím a věřím, že s jejich účastí v našem centru ještě pozvedneme již tak vysokou úroveň poskytovaných služeb a zvýšíme prestiž našeho zařízení,“ dodal ředitel frýdecko-místeckého Centra zdravotních a sociálních služeb Jan Jursa. Dobrovolníkem se může stát každý – student, pracující, nezaměstnaný i důchodce. Stačí jen být ochoten věnovat svůj čas a energii potřebným lidem. „Dobrovolníci budou dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným lidem dělat společnost, budou si s nimi povídat, ale také jim naslouchat, budou jim předčítat z knih, mohou si s nimi zahrát šachy nebo s nimi vyjít na procházku do zahrady centra. Pokud dobrovolníci přijdou sami se zajímavým nápadem, jak zpestřit čas lidem v hospici, budeme se snažit jim vyjít vstříc a aktivity podpořit,“ informoval Michal Čančík, vedoucí frýdeckého centra ADRA. Případní zájemci, kteří by měli být starší 15 let, aktivní, empatičtí, trpěliví, spolehliví, odpovědní a bezúhonní, se mohou v neděli 11. prosince zúčastnit vstupního školení. Konat se bude od 9 do 16 hodin v budově Centra zdravotních a sociálních služeb FrýdekMístek (hospic) na ulici I. J. Pešiny 3640 ve Frýdku, za nemocnicí.
Debakl kapitalismu 8.11.2011
Haló noviny Richard REICH
str. 11 Píšete nám Adventis
Kapitalismus dostal další gól. Velice excelentní. Jeho autorem není sice barcelonský Lionel Messi, ale Václav Bělohradský, který v článku »Lživé tvrzení: církevní restituce« říká: »Jestliže někdo odkáže svůj soukromý majetek církvi, dělá to proto, že chce, aby byl užitečný v křesťanském smyslu, aby byl nástrojem lásky k bližnímu. Předává ho církvi do správy, protože právě v ní vidí záruku, že nebude využit tržně, ale křesťansky.« Důležitých je posledních pět slov: nebude využit tržně, ale křesťansky. Václav Bělohradský si asi neuvědomil, jak velkou radost mnohým z nás udělal. Těmito slovy řečeno jest: tržní prostředí je v jasném rozporu s křesťanstvím. To už ale věděl i Kristus (viz převracení stolů kupcům v chrámu), proto zůstal v myslích mnohých jako určitý symbol dobra. Jak je to tedy s těmi křesťany? Proč za zlatého socialismu církev odmítala podstatu tohoto společenského systému a dnes ho odmítá i jinde na světě, když trh, který je základním fundamentem kapitalismu, je jí tak z duše protivný a odporný? Dnes i Dominik Duka nebo Tomáš Halík určitě vědí, že tam, kde je trh, nemůže být nikdy láska k bližnímu. V církevních kruzích je tohle téma ale tabu. Je absurdní, abych v tomto absurdním světě někoho miloval jako svého bližního a zároveň mu byl konkurentem, Plné znění zpráv
1 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
soupeřem, sokem, rivalem a velice často i nepřítelem. Škoda, že pan Bělohradský se vyjádřil tak lehce nedbale a neřekl to natvrdo, abychom to pochopili okamžitě i my ostatní. Možná by se mi chtělo ještě říci, že převážná většina křesťanů věří v boží existenci jenom proto, aby jim ten, který neexistuje, »jenom tak dal« zdraví, štěstí, sílu či něco jiného, aby se mohli individuálně prosazovat. A když už tak někdo činí, vždy je to na úkor někoho jiného. Opravdu zvláštní láska k bližnímu svému!
Doba postkřesťanská 8.11.2011
Hospodářské noviny str. 11 Stanislav Komárek Adventis
Názory
Situace, která v Čechách nastala již dávno, přichází nyní celoplošně v celé západnější Evropě. Počet členů křesťanských církví, kdysi zahrnující valnou většinu národa, se scvrkává na drobnou, byť někdy velmi agilní minoritu. V Holandsku, Británii i jinde církve prodávají kostely, které se jim stávají nemovitostní přítěží bez náležitého využití. Jak to vlastně přišlo, že organizace, které přežily během dvou tisíc let spoustu nejrůznějších převratů a které nezničily ani přízraky nacismu a komunismu, v přítomné době tají jako sníh na slunci? Náboženská mezera K řečenému fenoménu sice historicky občas dochází, ale jen velmi zřídka – v praxi pak vždycky dojde k tomu, že jedno náboženství je vytlačeno jiným, k němuž se lid z nějaké zbadatelné či méně zbadatelné příčiny přichýlí. Řečtí a římští bohové, jimž lid po více než tisíc let věrně sloužil, se náhle s raketovým nástupem křesťanství stali opuštěnými bubáky, jimž už nikdo býka či kance neobětoval. I nacismus a komunismus byly obludnými sekulárními náboženstvími, která na ta tradiční žárlila a krvavě nevražila. Co vlastně dnes ucpává mezeru, která zde vůčihledně zeje? Je to sociální stát, jakási sekulární inkarnace mnoha křesťanských myšlenek? („Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a kdo jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ – Matouš 11, 28) Je to náboženství růstu, které své ctitele zahrnuje lavinou možností a spotřebních statků? Má ovšem jednu nevýhodu – potřebuje neustálý exponenciální progres typu „výlet na Slapydo Amazonie na Mars“ a při jeho zbrzdění či dokonce zastavení přináší rozčarování a frustraci. I nenáboženský a letmý pozorovatel záhy sezná, že světské věci jsou krátké, marné, jaksi „nahnilé zevnitř“ a vedou v zásadě vždy k opaku původního snažení. Před přílišnou příchylností k nim a vazbou na ně jakožto zdrojem trápení varoval už Gautama-Osvícený. Je pozoruhodné, jak se dnes zlidovělé formy buddhismu rychle šíří. Nedávno jsem poslal mezi své studenty (v počtu asi padesáti) papír, na němž měli anonymně zaškrtnout, zda věří v reinkarnace nebo ne – výsledek byl pozoruhodný: reinkarnátorů bylo téměř 50 %! Jak by to dopadlo s vírou v blaženost nebeskou a hrůzy pekel? Buddhismus také lépe konvenuje současnému „vyvanutí bez potomstva“. Je pozoruhodné, že to, co je v rámci křesťanství předmětem největší kritiky, v rámci buddhismu naopak láká: za mnišským celibátem a askezí se jezdí do Thajska a Barmy, píďalkovité prostrace Tibeťanů směrem ke Lhase vyvolávají nadšení, zatímco cesta polských žen po kolenou k Panně Marii Čenstochovské ošklivost z „bizarní pověry“. Nedávno jsem si otevřel číslo rakouského deníku Der Standard, řešícího až stotisícové roční výstupy z církve v tradičně austrokatolickém Rakousku. Kritika se týkala zejména právě zrušení celibátu a svěcení žen, je ovšem otázka, zda by takováto reforma sestup zastavila – anglikánská církev tak učinila už dávno a je v rozkladu mnohem hlubším. Naopak se zdá, že z upadajícího zájmu o katolické řeholní řády se vymykají trapisté, řád zdaleka nejpřísnější (není pochyby, že všeobecné opadnutí tradičních sexuálních i jiných restrikcí mnohé nadchlo, ale šíří se i opak). Křesťané jako minorita se už teď svým obrazem člověka a světa mnohem víc blíží muslimům, než svým zcela sekularizovaným spoluobčanům. Někteří autoři soudí, že budoucnost monoteismu v Evropě leží právě v islámu, dosud mladém a dynamickém. Okem své fantazie zahlédám volání k modlitbě z ochozu Svatovítské mešity a lid, usedající k tradičnímu slavnostnímu pátečnímu obědu: pečenému hovězímu s knedlíky, zelím a pitem.
Hřích platí 8.11.2011
Lidové noviny str. 24 LUDVÍK VACULÍK Adventis
Lidé
Představme si, že nějakému pánovi ukradnou auto. Zloděje chytnou, auto je na policii, pán si pro ně má přijít. A tu vstane nějaký člověk, bude se jmenovat Alfred Sobotka, a řekne, že o tom, jestli se auto vrátí, bude se hlasovat. A všecko blbé, co v té ulici žije, s ním souhlasí. Takže místo tématu krádeže máme tu téma demokracie. My budeme psát a vykládat, že hlupáci do demokracie nepatří, ale většina politiků bude proti nám, protože oni na hlupácích zakládají své postavení.
Plné znění zpráv
2 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
Jak jste poznali, jde o podobenství hodící se na restituci církevního majetku. Je zvláštní, že na tomto samozřejmém úkonu láme se právo i slušnost. Proč právě vůči římskokatolické církvi se projevuje taková zlá vůle? Protože je to snadné: pro některé lidi je církev zbytečná, pro některé dokonce škodlivá. Oni pod tím názvem nevidí velkou společnost lidí s jejich tvářemi, osudy a prací. Je to společnost lidí, ve kterých je pěstováno vědomí dějinného vývoje i hledání smyslu lidského života; což se netýká jen této církve. Katolická církev je navíc dílo tisícileté, jemuž nic v dnešní společnosti není rovno. Jsou to lidé zbožní (pověrčiví?), kteří se vyhýbají zlému, a kdo ne, ten má hřích. Okolní bezbožné občanstvo své činy váží ziskem. V křesťanském učení je obsažen smysl pro povinnost a odpovědnost. Ohled na bližního nebo soucit s ním. Je tam skromnost, střídmost i čest práci. Já jsem si nebyl v jedné fázi života jist existencí Boha a nakonec jsem tu otázku zavrhl, protože je to otázka z fyziky. Ale v existenci hříchu jsem věřil. To neznamená, že lidé mimo církev nemají ctnosti či nesnaží se o ně. Nemají však kolem sebe tu atmosféru a ty oživující zvyky a rituály. V křesťanské rodině je už výchova dětí spolehlivější: má formulované cíle a metody. Dnešní katolická církev má problémy, které jsou námětem zvláštních úvah a diskusí. Ale já ji tu beru s jejími dosavadními výkony a profilem, k němuž se chce přiblížit. Tedy s tím, co od ní čekáme. Je to organizace, která plní úkoly souběžně se státem. Má školy a sociální ústavy. Organizuje v mnoha obcích kulturní život a má vliv na vzhled těch obcí. Inspiruje myšlení i uměleckou tvorbu. A nikoho z víry nezkouší. Měří člověka jeho skutky a chováním. Toto nedělá žádná politická strana, jaká by o ní teď chtěla rozhodovat. Ale kde berou tu drzost? Ano: v sobě! Církve jsou organizace lidské, proto na nich nacházíme i zlé skutky a chyby jejich „personálu“. Ale tam má smysl o tom mluvit. Personál politický se chová jako nedotknutelný, řeč o něm a k němu je marná. Co dneska dělá tzv. opozice v parlamentě, je dosud nebývalá dravost a žravost. Jsou jak zřízenci ďáblovi. Jak by se chovali, kdyby tu moc dostali? Může dneska slušný člověk být sociálním demokratem? Například mne denně ze strany vylučují. Restituce církevního majetku je nestranický, administrativní úkol, který musí vykonat, kdokoliv tam bude. A v té Sobotkově ulici by se mělo vzpamatovat pár čestných a inteligentních lidí a přemýšlet o tom, jak vyloučit hlupáky z rozhodování o společnosti.
Němečtí rytíři mají šanci na majetek 8.11.2011
Právo
str. 1 Titulní strana Adventis
Oldřich Danda
Ministerstvo kultury přijalo připomínky vnitra k zákonu o církevních restitucích Pandořinou skříňkou, z níž se může vyhrnout spousta nečekaných problémů, se může stát zákon o vyrovnání státu s církvemi. Pokud by norma prošla ve znění, které ministerstvo kultury zveřejnilo, mohli by na jejím základě žádat o vrácení majetku například rytíři Německého řádu. Ministerstvo kultury, které zákon připravuje na jednání vlády, totiž akceptovalo připomínky ministerstva vnitra. To požaduje, aby zákon pamatoval i na situace, kdy se církve před rokem 1948 soudily s čs. státem o majetek zabraným nacisty nebo národní československou správou, a v důsledku politických změn od 25. února 1948 nebylo opětovné vydání již dokončeno. „Domníváme se, že i takovýto majetek by měl být vydán církvím a náboženským společnostem, resp. návrh by se měl i s těmito případy nějak vyrovnat, např. možným dokončením soudních nebo správních řízení,“ napsalo ministerstvo vnitra. Ministerstvo kultury připomínku akceptovalo, i když v zákonu je napsáno, že může dojít pouze k vrácení majetku zabaveného mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990. Hraje se i o Bouzov Úředníci ministerstva kultury připomínku kolegů z vnitra předělali na paragraf, který říká, že stát vydá zabavený majetek církvím, které utrpěly újmu důsledkem „odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci“. Takový paragraf přesně kopíruje historii Řádu německých rytířů, jehož pokračovatelem je Německý řád. Ten přišel o majetky už před druhou světovou válkou, kdy mu jej zabavili nacisté a řád rozpustili. Po válce majetek zabral čs. stát. Řád se ale začal o majetek soudit. V roce 1948 tehdejší Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí, jimiž se majetek řádu převáděl do rukou státu, jako nezákonná a neodůvodněná. Verdikt však nebyl kvůli nástupu komunistů nikdy řádu ani úřadům doručen. Řád se dlouhodobě se státem pře o obrovský majetek na severu Moravy – o hrady Bouzov, Sovinec, zámek Bruntál, lázně Karlova Studánka a 20 tisíc hektarů lesů. Podle experta na ústavní právo Václava Pavlíčka je nový paragraf ministerstva kultury v zákoně přihrávka Německému řádu. „Je to průlom, který přirozeně bude svědčit pro právní nejistotu a může se vztahovat i na šlechtické rody. Nepochybně by to byl i průlom do Benešových dekretů,“ řekl včera Právu Pavlíček. Připomněl, že proti takovým právním úpravám mluví jedno z prvních rozhodnutí českého Ústavního soudu z doby, kdy ho vedl Zdeněk Kessler. „To říká, že není možné prolamovat vztahy, které byly upraveny po válce,“ podotkl Pavlíček. Plné znění zpráv
3 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
Také podle advokáta Roberta Pelikána návrh ustanovení jasně prolamuje v zákoně dané rozhodné období a zvyšuje šance německých rytířů. Neobává se, že budou prolomeny Benešovy dekrety, protože jde o politické rozhodnutí, koho odškodnit. „Pokud se rozhodne, že církve ano a šlechtici ne, tak jsou to zcela oddělné otázky, a já se nedomnívám, že by někdo mohl dosáhnout vrácení majetku s argumentem, proč jedni ano a druzí ne,“ řekl Právu Pelikán. Podle poslance ODS Marka Bendy, který byl členem koaliční komise k církevním restitucím, otázku, že by mohl být vrácen majetek, který byl po válce předmětem sporů, neprojednávali. Dveřmi ven, oknem zpět „Ale z logiky poválečného vývoje mi to připadá spravedlivé, protože by tak mohl být vrácen majetek židovským obcím, kterým ho vzal nacismus a komunistický režim to jen potvrdil,“ řekl Právu Benda. Připomněl, že stát už dřív část židovského majetku vrátil speciálním zákonem. Paradoxní na celé situaci je, že v zákonu byl paragraf, který umožňoval německým rytířům majetek žádat, už před připomínkovým řízením. Ale po ostré výtce ministra zemědělství Petra Bendla (ODS) a šéfa Asociace krajů Michala Haška (ČSSD) ho ministerstvo kultury, které vede Jiří Besser (TOP 09 a Starostové), vyškrtlo. Bendlův úřad doslova varoval: „Návrh znamená, že by měl být vydáván církevním subjektům i majetek, který byl zabrán státem před rozhodným obdobím, typicky např. majetek bývalého Řádu německých rytířů (jde o cca 20 tisíc ha lesů), který přešel do vlastnictví státu jako konfiskát majetku Německé říše, a který jako takový není zahrnut v seznamech Lesů ČR, na které se odvolává zvláštní část důvodové zprávy.“ Návrh na církevní restituce počítá s tím, že stát církvím vrátí 56 procent zabavených budov, pozemků a lesů a 59 miliard korun jim bude splácet po příštích třicet let. Ministerstvo zemědělství tvrdí, že pokud by stát musel vydat i majetek bývalého Řádu německých rytířů, musel by se seznam vydávaného majetku značně rozšířit.
Hlasy církve Zdroj: DenikReferendum.cz Datum vydání: 7.11.2011 Autor: Patrik Eichler České noviny minulý týden psaly o Polsku. Na varšavském letišti nouzově přistál boeing se dvěma stovkami pasažérů. Nikomu se nic nestalo. Jen letiště bylo dva dny uzavřené, protože vrak letounu blokoval obě ranveje. Nejen v˙internetových debatách se psalo o˙hrdinství posádky, která letadlo dovedla na zem. Krátce po přistání se objevila i kritika varšavského letiště. U okének informací stály fronty dlouhé dvě stě metrů. Nikdo nezvládl lidem vyložit rozpor vzniklý oznámením letiště, že bude uzavřeno do čtvrtečního rána, a˙polských aerolinií, že ruší lety do středečního odpoledne. Jak dnes vypadá polská společnost, by nám ale v˙minulém týdnu lépe přiblížily přinejmenším tři jiné zprávy. Ta o krizi v˙Právu a˙spravedlnosti, toho času nejsilnější opoziční straně polského sejmu. Ta o blokádě pochodu "fašistů, nacionalistů a˙rasistů", kterou na polský svátek nezávislosti chystá občanská koalice 11. listopadu. A˙nakonec ta o˙knězi Adamu Bonieckém, bývalém šéfredaktoru katolického kulturně-společenského časopisu Tygodnik Powszechny. Adamu Bonieckému je sedmasedmdesát let, je členem menšího katolického řádu, přičemž byl v˙devadesátých letech i jeho nejvyšším představeným. Zároveň se několik desetiletí věnuje novinářské a˙redaktorské práci, zejména právě v˙Tygodniku Powszechném http://tygodnik.onet.pl/. České církve se veřejného vystupování straní, a˙tak je obtížné najít zde člověka, ke kterému bychom Adama Bonieckého mohli přirovnat. Nabízí se českobudějovický teolog a˙šéfredaktor dnes již zaniklého časopisu Studie Karel Skalický. Druhými v˙řadě by snad mohli být pražský pomocný biskup Václav Malý, kdyby ovšem pravidelně psal alespoň do Katolického týdeníku, anebo jeden z˙mála veřejně známých a˙pravidelně publikujících katolických kněží Tomáš Halík. Adam Boniecki v˙publicistickém pořadu polské TVN24, ekvivalentu ČT24, "Tečka nad i" minulé pondělí na otázku, zda má nebo nemá v˙jednacím sále polského sejmu viset kříž, řekl, že obě odpovědi jsou správné. Představení řádu Mariánů mu kvůli tomu, alespoň dle Bonieckého zastánců a˙dostupných zpráv, zakázali veřejně vystupovat či publikovat jinde než v˙Tygodniku Powszechném. Ze strany řádu jde navíc už o druhý veřejně komentovaný pokyn svému členu v˙tomto roce. V˙červenci se Adam Boniecki po několika letech takto přestěhoval z˙Krakova do Varšavy. Liberální prostředí včetně toho katolického na zákaz veřejně vystupovat reagovalo jednoznačně odmítavě. Filozof Tadeusz Bartoś se v˙článku Bonieckého bijí˙ v˙páteční Gazetě Wyborcze vyslovil pro rozdělení tří mocí - soudní, zákonodárné a˙výkonné i v˙církvi, kde jsou dnes spojeny v˙osobě biskupa. Jinak podle něj není, kam by se Boniecki mohl odvolat. Někteří autoři připomínají, že cenzura existovala v˙komunistickém Polsku. Šéfredaktor katolického měsíčníku Więź Zbigniew Nosowski psal na svém blogu o˙rozhodnutí Mariánů jako o˙udivujícím, připomněl aktuální snahy vatikánských kardinálů o˙prolamování zdí mezi církví a˙ostatní společností a˙obával se, že za jejich rozhodnutí zaplatí celá církev. Připomněl přitom, že katolická církev je církví univerzální. A nebudeme Nosowského dezinterpretovat, když napíšeme, že podle něj je zákaz veřejného vystupování známému knězi, krok, kterým se církev v˙Polsku své univerzality, nikým nenucena, sama vzdává. Plné znění zpráv
4 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
Jak tyto úvahy pronikají do konzervativní části polské společnosti, nevím. Internetové ankety na stránkách katolických periodik ukazují, že kněz má být poslušen nadřízených. Nařizují-li, aby se nevyjadřoval, není důvod se tomu vzpírat. Ostatně platí, že Boniecki sám uposlechl jen letos dvě nařízení svých představených, která byla i veřejně diskutována. Katastrofou nebylo pro církev pronásledování - napsal Boniecki před časem - ale politické spojenectví s˙pozemskými vládci. Problém zavěšení kříže v˙Sejmu je problém kulturní, nikoliv náboženský. Náboženská je věrnost Církvi a˙Evangeliu, a˙ta závisí jedině na nás samotných.
Plné znění zpráv
5 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
