Otomar Dvořák foto Marie Holečková
Vážení, na základě telefonické dohody Vám zasílám ukázku z připravované knihy, která vyjde 10. června. pokud budete mít zájem o další informace, sdělte prosím svoje požadavky na tel.: 603 830 296, 311 611 393 nebo e-mail:
[email protected]. Kniha bude stát předběžně 199 Kč (možnost množstevní slevy až na 150 Kč), bude mít 160 str. s bohatou barevnou fotografickou přílohou a mapami. Nabízíme rovněž možnost besed s autory ve vámi navrženém termínu. Děkujeme předem za Vaše připomínky a návrhy. S pozdravem Marie Holečková nakladatelství MH Beroun
Text © Otomar Dvořák Foto © Marie Holečková
Dávnou vodní cestou za tajemstvím zlaté kačice
ISBN 978-80-86720-45-6
Vážení, na základě telefonické dohody Vám zasílám ukázku z připravované knihy, která vyjde 10. června. pokud budete mít zájem o další informace, sdělte prosím svoje požadavky na tel.: 603 830 296, 311 611 393 nebo e-mail:
[email protected]. Kniha bude stát předběžně 199 Kč (možnost množstevní slevy až na 150 Kč), bude mít 160 str. s bohatou barevnou fotografickou přílohou a mapami. Nabízíme rovněž možnost besed s autory ve vámi navrženém termínu. Děkujeme předem za Vaše připomínky a návrhy. S pozdravem Marie Holečková nakladatelství MH Beroun
Text © Otomar Dvořák Foto © Marie Holečková
ISBN 978-80-86720-45-6
Na úpatí pohoří Džbánu, nedaleko Mutějovic, leží od pradávna Čertův kámen, nenápadná svatyně „zaklínačů vody“ – vpravo u obce Kačice nalezený pozlacený gombík z 9. století s motivem „kačice“.
Otomar Dvořák foto Marie Holečková
Dávnou vodní cestou za tajemstvím zlaté kačice
Putování po Rakovnicku, Kladensku a Berounsku od pramene k ústí potoka Loděnice (Kačáku)
Nakladatelství MH
Obsah Unhošť – křižovatka cest ... 6 Tajná stezka z hlubin věků ... 8 Voda ze Džbánu ... 10 Kroučová – ve znamení chrta ... 14 Louštín – zářící kámen ... 18 Krušovické tvrze ... 20 V říši rusalek u Buckého rybníka ... 22 Třtice – záhadný kámen sv. Mikuláše ... 26 Pole vyhaslých hvězd ve Mšeci ... 28 Tajemství Kornhausu ... 32 Žehrovičtí siláci ... 36 Tvář keltského hrdiny ... 38 V posvátném háji „Na Libáni“ ... 42 Nástrahy mlynářské cesty ... 44 Koněspřežkou z Čelechovic do Kačice ... 48 Radegastova kachna a poklady Kačáku ... 50 Mýtus Stochovského dubu ... 54 Mečový kámen v tuchlovických bažinách ... 58 Turyně – zaplavená země ... 62 Za kameníky do Kamenných Žehrovic ... 64 Údolím lásky k zamordované děvečce v Doksech ... 68
Chatová oblast pod Markovým mlýnem
Jedna z dávných cest po levém břehu potoka Loděnice pod obcí Hostim.
Hora, která není horou ... 72 Zázračná Panna a Zkamenělec v Družci ... 75 Železný klíč Křivoklátska ... 80 Žlábek – pramen pronásledovaných ... 84 Kouř nad Vysokým vrchem ... 86 Mlýny v Poteplí ... 88 Dědkův mlýn ... 92 Vzácné kvítky u posledního mlynáře ... 97 Svárov – hledání boha Svaroga ... 98 Křišťálová kouzla v Nenačovicích ... 102 Chrustenický kříž ... 104 Stáj podzemních koní ... 106 Bitva u osudného brodu v Loděnici ... 109 Studánka věrných milenců U tří habrů ... 112 Říše zkamenělců v Barrandových jamách ... 114 Vodní křižovatka na dně svatojánského kaňonu ... 118 Poustevníkův souboj s ďábly ... 122 Zaklínači a běsi ... 128 Svatyně ptáků na Skále ... 132 Stezkou sv. Ludmily k Hostimi ... 139 Kozlí pevnost nad soutokem Kačáku s Berounkou ... 143 Poslední zastavení ... 146 Mapy – Použitá literatura ... 149
Pivovarský rybník na Černém potoce, který je jedním z největších přítoků Kačáku pod Unhoští. Jen o několik desítek metrů severně stával tzv. Čertův mlýn.
6
Unhošť – křižovatka cest
Unhošť – křižovatka cest
K
dyž jsme se s autorem Otomarem Dvořákem rozhodli putovat kolem malých řek a potoků středních Čech, měli jsme za sebou už zkušenost, že velké toky jsou na rozdíl od životodárných, čistých a energií nabitých říček tak trochu jako žíly v lidském těle – jejich vody již jen odplavují škodliviny. Přesvědčili jsme se o tom u svěžích a málo známých přítoků Mže – Berounky jako je Litavka, Střela či Mžička. Proto další volba padla na potok Loděnici (Kačák), který nás opravdu překvapil množstvím pozoruhodných a tajemných míst i událostí. Najdeme zde zázračné madony, slavné poutní kostely, hradiště Keltů i Slovanů, poklady z doby bronzové, záhadné nápisy z dávných dob, léčivé prameny, první technické památky jako byla koněspřežka ale i loděnickou obdobu turínského plátna, tajemné kameny i jejich řady, jeden z nejslavnějších nálezů keltského umění, svatého poustevníka Ivana, skalní chrámy, nově objevené jeskynní labyrinty Českého krasu i unikátní důlní skanzen… A všemi těmi pozoruhodnými místy se vine tu mírný tu zase prudký potok zvaný Kačák, se svými zlatými kachničkami, které nechyběly v žádné zátočině či rybníku. Jeho břehy vyznačují i směr nejstarší stezky regiony dnešního Rakovnicka, Kladenska a Berounska. Kde ale hledat osu, kolem které se život Kačáku odvíjel a dodnes odvíjí? Historické odkazy nás vedou jednoznačně k nenápadnému městečku Unhošť, které ač stojí poněkud stranou hluboce zaříznutého koryta Unhošť – křižovatka cest
Kačáku, bylo od nejstarších dob vždy významným centrem obchodu a rozvíjejícího se osidlování celé oblasti. Bylo považováno za „bránu Křivoklátska“, neboť tzv. erfurtská cesta od Prahy do Řevničova a dále přes Krušné hory byla v době středověku velmi frekventovaná – a poslední zastávkou před průchodem hlubokými hvozdy byla právě Unhošť. Cesty jakoby daly vzniknout její slávě a významu, který vrcholil v 19. století. Cesty jí ale později toto postavení vzaly – hlavní tahy dnes vedou ke Kladnu… Přesto Unhošť situovaná v jakémsi souběhu čtyřmezí novodobých okresů – rakovnického, kladenského, berounského a Prahy – západ, je nadále křižovatkou výchozích turistických cest a naučných stezek na středním Kačáku, který byl vyhlášen Chráněnou oblastí. Pojďme se tedy jimi vydat – začněme od pramene – možná i vás přilákají k procházkám nebo delšímu pobytu na jeho březích… Marie Holečková
Nově upravené centrum městečka Unhošť.
7
Tajná stezka z hlubin věků
T
entokrát vás nezveme na putování kolem majestátně plynoucích řek, jako byla Berounka nebo Ohře. Spolu s fotografkou Marií Holečkovou jsme se vydali na dobrodružnou výpravu podél jednoho nenápadného, poklidně tekoucího a v suchých obdobích velmi mělkého potoka. Takových potoků jsou v Čechách stovky. Co na něm může být tak vzrušujícího? Nenechme se zmýlit nenápadným vzhledem! Potok, podél kterého se chystáme vydat, je velice zvláštní. Možná už tím, že má dva názvy; lidově se mu říká Kačák a oficiálně Loděnice, podle městečka Loděnice na Berounsku. Obce s tímto názvem najdeme na Kačáku hned dvě, ta rakovnická je chudší o háček nad „e“. Vždycky mě udivovalo, když jsem v městečku Loděnici spatřil obecní znak se symbolem loďky. Tradovaná místní pověst, tvrdící, že tu jeden z prvních českých knížat usadil řemeslníky, aby vyráběli čluny pro přívozy na Berounce, mi připadá vzhledem ke značné vzdálenosti osady od řeky dost nelogická. A přesto má tenhle název s plavbou něco společného. Podle historiků byl právě zdejší potok používán k „lodění“, což byl způsob snadné dopravy dřeva. Pokácené kmeny se shromáždily v kanálu pod vodní nádrží. Pak se zvedlo stavidlo a vzedmutá vodní vlna je unášela až k následující nádrži, kde docházelo k další kumulaci energie a poté opět k vypuštění do další etapy. Koryto muselo být samozřejmě patřičně upraveno a břehy zpevněny kůly a proutím, 8
zejména v zátočinách na nárazové straně. Tímto způsobem se dřevo mohlo dopravovat na značné vzdálenosti. Z té dávné „loděné cesty“ už mnoho nezbylo, snad kromě soustavy rybníků, které vypadají jako náhrdelník z korálků, hustě navlečených na horním toku potoka. Při putování podél nich jsem však myslel i na loďku symbolickou, ztotožňovanou se stříbrným srpkem měsíce, na němž prý dávné mateřské bohyně pluly nočním nebem… A vzpomněl jsem i na zlaté kachny, které prý střeží poklady na dně hlubokých tůní. Samozřejmě, že druhé jméno Loděnického potoka, téměř vesnicky a selsky znějící Kačák, je novější. Začalo se šířit teprve někdy před sto lety, a to hlavně zásluhou trampů. Přesto je mi záhadou, jak vzniklo. Nepochybná je pouze jeho vazba na prastarou osadu Kačici. A právě tam jsme objevili skutečně překvapivý a zatím nikde nezveřejněný důkaz o praslovanských kachních rituálech! Ano, Kačice, Kačák či Loděnice je potok, který jako by přitékal z hlubin věků, z mlhavých vzpomínek na dávná keltská a slovanská obětiště. Zarůstající valy hradišť, zapomenuté hroby, staleté stromy, posvátné kameny, prameny a vztyčené kříže na osamělých útesech jsou orientačními body, vyznačujícími tuto tajnou vodní stezku. Povede nás zvláštní krajinou, kde téměř jihočeská atmosféra rybničnatých blat postupně přechází do lesnatých strží křivoklátské pahorkatiny, aby posléze vrcholila divokými skalními kaňony Českého krasu. A přitom jste stále téměř na dosah hlavního města Prahy! Vydejme se tedy společně od pramene Kačáku až k jeho ústí a nechme se inspirovat zdejším „géniem loci“, oním kouzelným „duchem místa“. Tajná stezka z hlubin věků
Lodenický rybník na Rakovnicku, jeden z největších v okolí Mšece, v době „rybářských žní“.
Tajná stezka z hlubin věků
9
Svárov – hledání boha Svaroga
N
ádherné, téměř horské panoráma hlubokého zalesněného údolí se spoustou bočních roklí se před námi otvírá, když sjíždíme silnicí z Chyňavy přes Kozí vrch do Podkozí. Nepatrná vesnička se zhruba padesáti stálými obyvateli je proslulou základnou bezpočtu okolních chatových osad, hotýlků a rekreačních penziónů, sídlí tu jezdecký klub i nahrávací studio country hudby. Ale nás především svou prostou krásou uchvátila nádherná kaplička se zvonicí na špičaté šindelové střeše, která jako by z terasy nad silnicí střežila
Svárovská lípa.
98
dramatický sestup k Dolnímu Podkozí. Silnička projde vsí a pokračuje po úzké šíji nad hlubokým údolím. Je vedena přímo po horní hraně křemencového valu, jenž i tady přinutil Kačák uhnout směrem k východu, aby se tam prosmykl kolem skalního hrotu a vzápětí se po druhé straně hřebene vrátil zpátky na původní trasu. Srázné rokle se tisknou k cestě z obou stran, na nebezpečných místech lemuje silnici ochranná kamenná zídka. Vpravo se najednou pod strání objeví střechy bývalého Podkozského mlýna, jenž byl poháněn vodami potůčku, stékajícího sem roklí z Karabinského polesí mezi Pticemi a Svárovem. Nad mlýnem jeho vody zadržoval dnes již zaniklý rybník Nadýmáček. Zvláštní název, že? Ale přitom zcela racionální. Do tajemství mlynářského pojmenovávání rybníků nás zasvětil „pan otec“ Boček: Pokud byl přítok menší než spotřeba, takže se během mletí snižovala hladina vody v nádrži, ale po zastavení mlýnských kol zase pomalu stoupala, takže takový rybník vypadal, jako když dýchá, říkalo se mu „nadýmák“. Naproti tomu rybník bez vlastního přítoku, odkázaný jen na dešťové srážky, se nazýval „nebeský, nebesák“. A pokud se do mlýnské nádrže stahovala voda z mokřin a pramenů v lukách nebo v lese, čili zpod drnů, byl to rybník „drnčák“. Podkozský mlýn zrušili už někdy v 19. století a přeměnili ho na myslivnu; nyní v adaptovaných budovách sídlí rekreační středisko Relax. Konečně jsme úplně dole u samoty Dolní Podkozí, kde býval další z mlýnů. Silnice překračuje Kačák po starém kamenném můstku v nejužším místě údolí. U mostku stávala usedlost z 18. století, proslulá Svárov – hledání boha Svaroga
Svárovský rybník na prameništi pod posvátným pahorkem s kostelem sv. Lukáše. Podle K. J. Erbena byl Svárov svatyní staroslovanského boha nebeské klenby Svaroga.
Svárov – hledání boha Svaroga
99
hospoda U Skrčených, oblíbená kdysi trampy. Majitel pozemku ji bohužel v nedávné době nechal zbourat. Ani bývalý mlýn Dolní Podkozí (Fajmanův), ležící asi o 500 metrů níž po proudu, si nezachoval původní tvář. Za poslední a dost netypickou památkou někdejší mlynářské slávy si musíme zajít kousek výš proti proudu Rymáňského potoka, přes podmáčenou loučku až do stínu lesní rokle. Tady už několik staletí roste památkově chráněný dub, jemuž se říká „hřídelový“. Jeho kmen si prý vyhlédl mlynář Václav Boček (narozený 1910) na výrobu hlavního hřídele mlýnského kola v Markově mlýně. Mohutný strom jako by nás opět ovanul dotekem dávných časů. Je to náhoda, že u něj začíná lesní cesta, která nás strmým stoupáním dovede až na náhorní planinu nad levým břehem Kačáku, přímo
k tajemnému prameništi? Nad nebeským rybničním zrcátkem, které se leskne v centru městečka Svárova, se zdvíhá hřbitovní pahorek obkroužený středověkou kamennou zdí – a uvnitř tohoto ochranného prstenu stojí románský kostel sv. Lukáše z 12. století. Karel Jaromír Erben soudil, že nálezy staroslovanských mohyl v okolí Svárova napovídají, že toto místo bylo od pradávna uctívaným božištěm a Slované že sem přinášeli oběti svému nejvyššímu bohu Svarogovi, vládci nebes a slunce. A také vládci zvířetníku, protože ve staroslovanštině se slovem „svar“ (držící pohromadě) označoval „zodiak“, proto kreslili „svarokruh“ (z tohoto slova byl patrně, spíše než od symbolických zvířat v souhvězdích, odvozen náš dnešní výraz zvěrokruh). Ačkoliv Erbenovo tvrzení někteří historici popírají jako nepodložené, je zajímavé,
Podvečer na osadě Batalion u Podkozí.
100
Svárov – hledání boha Svaroga
Zvonička v Podkozí.
že u nedalekého hospodářského dvora Rymáně byl objeven bronzový poklad, patřící k takzvané milavečské kultuře (proslulé právě uctíváním slunečních božstev!). Součástí depotu byly i dva krásně vypracované bronzové meče. Ze stejné oblasti nad údolím Rymáňského potoka pocházejí i nálezy několika typicky keltských šperků. Zdejší tradice tedy sahá ještě mnohem hlouběji. Ovšem okolní krajina skrývá i další vzrušující náznaky pro každého, kdo jako já putuje s oblibou po cestách fantazie. Připadá mi, jako by ke starému dubu ukrytému při ústí Rymáňského potoka tvořila ženský protipól monumentální, 30 metrů vysoká Svárovská lípa, která se tyčí na pokraji lesa při horní hraně údolí Kačáku, asi 1,5 km jihozápadně od Svárova. Zdánlivě jenom jeden z mnoha „hraničních stromů“ – ale myslím si, že Svárov – hledání boha Svaroga
mezi lípou a Svarogem musel existovat nějaký hlubší symbolický vztah. Svárovská lípa se už ale nachází na katastru sousední obce Ptice… Ptice? Něco mě v téhle chvíli napadlo. Nebyl snad bůh Svarog zobrazován v podobě planoucího slunečního ptáka, jenž později přešel do lidových pohádek jako Pták Ohnivák?… Pták Ohnivák a Vodní Kačice! To je nepochybně pozoruhodné setkání! Možná alegorické podobenství o zrodu pozemského života… Nedaleko třistaleté Svárovské lípy, na skalnatém okraji údolního svahu stávala dřevěná rozhledna, vybudovaná lesníkem Málkem, která prý nabízela výhled na meandry Kačáku. Už dávno zanikla, ale několik lesních průseků nám otvírá alespoň dílčí pohledy do hloubek, kde se ve vlnobití zeleně ztrácí klikatý tok potoka. Ukazuje nám další směr naší pouti…
Takzvaný „hřídelový“ dub u Kačáku.
101
