Das Unglück von Enschede am (Neštěstí v Enschede dne ) H.P.Woltering, B.M.Schneider Unfallchirurg 2002, V.105, N.11, s

1 Das Unglück von Enschede am 13.05.2000 (Neštěstí v Enschede dne 13.05.2000) H.P.Woltering, B.M.Schneider Unfallchirurg 2002, V.105, N.11, s.961-7 Dne 13.5.2000 v15 hod., v slunečné sobotní odpoledne, byl na dispečink hasičů v nizozemském Enschede nahlášen požár na pozemku firmy S.E.Fireworks, v sousedství pivovaru Grolsch. V 15.28 h. přicházejí na okresní velitelství v německém Borken četná upozornění z města Gronau, že v příhraniční oblasti v Nizozemí, patrně v Enschede, došlo k explozi. Po dotazu na centrálu hasičů v Hengelo (Niz.), byla potvrzena exploze v továrně na zábavnou pyrotechniku v Enschede. Nizozemští hasiči požádali o příhraniční pomoc. Do 16 h. následovalo ještě několik výbuchů, které zdevastovaly vlivem požáru a tlakové vlny prostor o rozloze asi 5 km2.; v pivovaru Grolsch vznikl také požár. Mrak dýmu bylo vidět na vzdálenost 60 km. V 15.50 h. byla alarmována hasičská jednotka v Gronau, vzdáleném 12 km od Enschede. Výjezdu v 15.56 se účastnilo velící vozidlo, cisterna s hasebnými prostředky a dva vozy s osádkou. Nizozemské policejní velitelství sdělilo okresním velitelství hasičů v Borken, že je patrně třeba počítat s větším počtem mrtvých a raněných. Bylo známo, že uvnitř postiženého prostoru bylo 5300 lidí, v okolí dalších 5000. Další telefonní hovory už nebyly možné, protože telefonní síť v Nizozemí byla přetížena. V 16.15 h. vyhlásil starosta Enschede Mans postiženou část města Mekkelholt za oblast katastrofy, byl vytvořen krizový štáb. První německé osádky z Gronau a Gronau-Epe přijely na místo exploze v 16.20 h., protože podrobnější instrukce nebyly dány. Zde nalezli velitele hasičů v Enschede, který byl velitelem zásahu. Byl sám poraněn. Kvůli akutnímu nebezpečí výbuchu zásobníku amoniaku v pivovaru Grolsch byl nucen vydat příkaz okamžitě opustit postižený prostor a shromáždit se u technického velitelství zásahu, vzdáleného asi 1 km. Záchranáři v té chvíli ještě neměli celkový přehled o situaci, ale později bylo zjištěno, že je následující : • • • • • • • •

22 mrtvých (vč. 4 hasičů) přes 900 raněných (mnozí těžce) asi 500 zničených a neobyvatelných bytů asi 1500 poškozených domů 60 zničených podniků 400 podnikatelů a umělců ztratilo existenci 4163 osob přišlo o majetek mnoho lidí utrpělo psychické škody

V této situaci byli záchranáři nuceni řešit hromadné neštěstí a zároveň spolupracovat různé národnosti a odlišné záchranné systémy. Pro lepší pochopení je třeba popsat nizozemský záchranný systém a platné zákony pro řešení hromadných neštěstí a katastrof.

Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně ([email protected])

2 Nizozemský záchranný systém při katastrofě Od poloviny 70.let funguje v Nizozemí promyšlený přístup k řešení katastrof – nejprve šlo o krizové plány, později o zákon o katastrofách (1985). Ten byl v roce 1987 rozšířen i na těžké úrazy a následnou péči po katastrofě (Wet rampen en zware ongevallen – WRZO). Tento zákon spolu se zákonem o zdravotní pomoci při katastrofách (Wet Geeneskundige hulpverlening bij rampen) tvoří základ krizového řízení a organizace péče o těžce poraněné v Nizozemí. Co je podle zákona WRZO v Nizozemí katastrofou? Dle čl. 1: „ ..... pokud dojde k závažnému narušení veřejné bezpečnosti a/nebo ohrožení života a zdraví mnoha lidí nebo jejich majetku ... .... pokud je třeba, jsou nasazeny koordinovaně služby, které mohou tyto škody odvrátit ...“ Tento zákon nebyl vytvořen jako obsáhlý, vše zahrnující a regulující, existuje řada dalších zákonů, které se zabývají dílčími problémy, např. Handleiding Rampenbestrijding (příručka krizového managementu) ministerstva vnitra z roku 1990, kde jsou klasifikovány druhy neštěstí; zákon WRZO měl sloužit jako jednoduchá zákonná struktura, umožňující jednat a neztrácet se v detailech. Nynější plán řešení katastrof a hromadných neštěstí je výsledkem zřízení organizace BB (Bescherming Bevolking - ochrana obyvatelstva) v roce 1983. Části této organizace byly po jejím rozpuštění v roce 1985 převzaty různými pomocnými organizacemi. Teď nemá odpovědnost jediná organizace, ale různé organizace pracují společně. Přitom platí princip: základ krizového managementu spočívá v každodenní pravidelné službě na obecní a regionální úrovni. Pokud dojde k většímu neštěstí, pak platí princip Opschalen (vyzbrojení, tj.posilování) – cílem a účelem je přejít rychle z běžné rutiny na krizový provoz. Praxe je ale mnohem složitější. Organizace krizového řízení funguje se zaměřením na nehodu a v hektických podmínkách. Proto byla koncem 80.let vypracována unité de doctrine (jednotná doktrína), která má zajistit užívání jednotných pojmů, postupů a forem organizace práce. Organizace řešení hromadného neštěstí ze strany státní správy pak je stanovena takto: WRZO, čl. 11: „Starosta převezme velení, jemu po boku stojí úředník pro ochranu při hromadném neštěstí, který řídí vyrozumění a koordinuje další činnost.“ V případě hromadného neštěstí se uvádí do činnosti obecní plán pro řešení hromadných neštěstí. V koordinačním centru obce (GCC) začíná pracovat krizový štáb (GRS). Štáb se dělí na část politicko-organizační a operačně-výkonnou. Spojujícím článkem obou skupin je velitel hasičů. Podle toho, na které úrovni se pracuje, hovoříme o obecním/regionálním řídícím centru (GBC/RBC) nebo operačním centru. (GOC/ROC). Katastrofy ale nehledí na hranice Zákon WRZO proto požaduje, aby nizozemské provincie měly pro tyto situace zpracován koordinační plán. Velitelem je královnin pověřenec (Commissaris van de Koningin), který řídí práci koordinačního centra provincie. Pokud jde o hromadné neštěstí celostátního dopadu, koordinuje záchranné akce ministr vnitra a je vytvořeno koordinační centrum na úrovni ministerstva. Výkonné složky tvoří hasiči (regionální sbor), policie a záchranná služba. Zdravotnickou pomoc na místě neštěstí poskytují zdravotníci z osádek ZS, trauma týmy z nemocnic a skupiny rychlého nasazení (SIGMA) Červeného kříže. V polovině 90.let se ukázalo, že koordinace, komunikace a rychlost nasazení jednotlivých zdravotnických složek nejsou dostačující. To vedlo v r.1996 k zpracování projektu posílení zdravotnické služby při nehodách a katastrofách. Cílem bylo odstranit problémy koordinace.


3 Výsledkem bylo: • regionální posílení ZS, • součinnost osádek a dispečinků, • zřízení min. 10 trauma center, • trauma centra vysílají mobilní lékařské týmy (MMT - mobile medische teems), • 4 trauma centra organizují vyslání záchranného vrtulníku, • rozvinutí záchranné skupiny (GNK) složené z 1 MMT, 2 osádek ZS a 1 týmu SIGMA – úkolem je zajištění a sledování vitálních funkcí pomocí jednotného vybavení. Každý region sestavuje min. jednu takovou záchrannou skupinu. Aby byla zajištěna funkčnost záchranného řetězce, je určen regionální lékařský velitel. Má přehled o činnosti záchranných služeb a je při záchranné akci na téže velící úrovni jako velitel hasičů nebo policie. Veškerá zdravotnická organizační opatření mají být zahrnuta do r.2003 do vznikajícího zákona o zdravotnické pomoci při nehodách a katastrofách (Wet GHOR). Záchranné akce – „opschalen“(posilování) Kvůli střídání služeb byli na dispečinku v Hengelo v okamžiku katastrofy přítomni tři pracovníci. V 15.20 h. požadovala první osádka posily. V 15.36 h. bylo po zpětném volání jasné, že situace eskaluje. Hned po poslední explozi byl vyhlášen poplach nejvyššího stupně. Bylo přijato mnoho volání o pomoc na čísle 112. Záchranáři byli přivoláváni automatickým systémem. Pro interní vyrozumění neexistuje žádný protokol. Od 15.40 h. vysílal velitel dispečinku všechny osádky rádiovým spojením na místo neštěstí. Obvykle je v sobotu 10 vozů (ambulancí) rozděleno na 8 stanovišť v regionu. Mnoho zaměstnanců, kteří měli volno, se dostavilo do služby, protože viděli kouř. (Pro ně nebylo vypracováno žádné pravidlo pro svolávání.) Tak bylo možno vyslat 20 osádek. Protože komunikační síť selhala, mnozí se nehlásili na dispečinku a odjeli sami na místo neštěstí. Z vlastní iniciativy vyslal dispečink na místo Ziekenautostation (´pojízdnou nemocnici´). Bylo dohodnuto, že dispečink koordinuje akce mimo místo neštěstí a udržuje kontakt s nemocnicemi, koordinátor na místě pak řídí transport poraněných do nemocnic. Dispečink alarmoval lékařské týmy (MMT) z Nijmegen, Doetinchem a Almelo. Anesteziolog vypravil z vlastní iniciativy tým také z Enschede. Ten se dostavil v 16.06 h. na místo neštěstí. Dispečink alarmoval také tým SIGMA-Twente, ten dorazil v 17.25 h. Kontejner se zdravotnickým vybavením SIGMA přijel v 19.05 h. Kouř přilákal řadu dobrovolníků, členů pomocných organizací. Přišli bez přivolání a pracovali na místě neštěstí neohlášeni. Ani pro řadu praktických lékařů, kteří se dostavili, neexistoval systém vyrozumění. Ohlašovali se na nově vytvořeném stanovišti pro praktické lékaře. Zde byl zřízen vlastní krizový štáb. Pracovníci dispečinku kontaktovali kolegy z okolních velitelství, aby bylo možno získat posily a koordinovat pomoc. Nešlo o formální postup přes mnohé osobní, často úspěšné aktivity. Tak se dostavil velký počet pomocníků z řady okolních měst. Komunikace už neprobíhala cíleně a usměrněně, takže v 20.32 h. bylo zjištěno, že např. z dispečinku v IjsselVecht bylo povoláno 117 ambulancí, 4 zdravotnické záchranné skupiny (GNK) a 2 vrtulníky. Dispečink AAD-Ost ztratil zcela přehled o požadavcích pomoci. V 15.56 h. byl alarmován německý záchranný vrtulník EURO-2. Požadavek mohl dát pouze dispečink AAD Oost Existuje oficiální mezistátní dohoda o pomoci, která je nyní jediným oficiálním způsobem poskytnutí pomoci mezi Německem a Nizozemím. Pokud by byla požadována další pomoc, musel by o ni požádat pověřenec královny německé zemské ministerstvo vnitra. V praxi obvykle telefonuje hasičský dispečink v Hengelo s velitelstvím


4 v Borken a požádá o příhraniční pomoc. Kromě pomoci hasičů na německé straně začne také dobrovolné vyrozumění zdravotnických záchranářů. Dispečink alarmoval nemocnice v regionu kromě Medisch-Spectrum Twente – to má zavedeno telefonní spojení pro urgentní situace, pracovníci dispečinku však nevěděli, jak funguje. Nebyl vypracován systém vyrozumění. Vyrozumění nemocnic mimo region převzal dispečink v Ijssel-Vecht. Regionální nemocnice uvedly v činnost své krizové plány (není známo, zda tak postupovaly i nemocnice mimo region). Byla určena 3 stanoviště pro vozy záchranné služby. Třídění a ošetření poraněných Byl zde velký počet lehce raněných s řeznými ranami nebo odřeninami a pouze malý počet těžce raněných. Druhá a další ambulance byly po příjezdu raněnými obklopeny jako magnet a zahlceny žádostmi o pomoc. Kvůli velké rozloze místa neštěstí se lidé rozprchli na všechny strany. Byli „odchytáváni“ záchranáři a ošetřováni mimo oficiální stanoviště. Oficiálních záchytných míst bylo určeno 5. První půlhodina Ošetřovací místo Van Heek Park, později Arke Stadion Probíhalo ošetření, stabilizace a transport raněných vytříděných do skupiny T1 a T2. Poranění ze skupiny T3 byli shromážděni v parku. Záchranáři, členové týmů SIGMA, MMT, policisté, praktičtí lékaři a další poskytovali první pomoc. Nejprve byl koordinátorem lékař záchranné služby, později anesteziolog z lékařského týmu MMT Enschede. Pro ošetření pacientů skupiny T1 a T2 byl využit stan týmu SIGMA. Lehce ranění byli ošetřeni přímo v parku, mimo stany. Pracovníci týmu MMT rozdělili zdravotnický materiál. Tým MMT – Enschede se ujal třídění a lékařské koordinace. Další týmy MMT z jiných měst se věnovaly ošetření raněných. První registrace poraněných T1 a T2 byla provedena pomocí nálepek záchranářů (ve vozech ZS nebyly registrační karty!). Tyto karty byly použity teprve po příchodu SIGMA týmů. Ošetřovací místo CBB Sparta/Spartavelden Zde prováděli ošetření praktičtí lékaři, policisté a dobrovolní záchranáři pod vedením první ambulance pro lehce raněné. Registraci prováděli policisté na běžný papír. V oblasti Spratavelden pracovaly profesionální záchranáři pod vedením týmů SIGMA a MMT IjsselVecht. Ošetřovací místo Letiště Twente Zde ošetřoval raněné zdravotnický personál letiště. Ošetřili asi 70 pacientů, některé T3 a několik T2. Registrace byla prováděna přímo na karty pro poraněné. Nasazení německých záchranářů V rámci příhraniční pomoci byly vyslány po alarmování dobrovolníků jednotky z hasičské základny v Gronau. Po oddělení technické a zdravotnické části pracovala technická část pod velením okresního velitele hasičů a zdravotníci pod velením lékaře hasičů města Gronau. Přes počáteční technické potíže při vytváření spojení s německými dispečinky pak toto spojení poměrně dobře fungovalo. Komunikace s nizozemskými záchranáři byla možná pouze pomocí vysílaček u motocyklů nizozemských policistů nebo přímým kontaktem. Společné kanály neexistovaly.


5 Podle podkladů okresního velitelství v Borken byla nizozemské straně nabídnuta tato pomoc: • 6 vrtulníků • 15 lékařů záchranné služby (chirurgové, anesteziologové) • 5 lékařů pracujících pro pomocné organizace • záchranné prostředky hasičů okresu Borken Nizozemské lékařské velení záchranných akcí nabídku přijalo s povděkem. Dále byla po domluvě zpohotovena traumatologická a popáleninová lůžka v Německu. Zde bylo možno v 17.21 h. nabídnout lůžka: Ahaus – 93 lůžek, 3 intenzivní Borghorst – 85 lůžek, 7 intenzivních Gronau – 43 lůžek, 3 intenzivní Ochtrup – 12 lůžek, 1 intenzivní popáleninová lůžka pro 19 dospělých a 15 dětí v rámci SRN V 18.00 h.nabídlo okresní velitelství Steinfurt záchranný vlak Altenberge a kontejner letiště Münster/Osnabrück pro 60 pacientů s intenzivní péčí. Souhrnné údaje Nasazeno policie hasiči záchranáři lékaři organizační velení

Nizozemí 665 1675 680 75 31

Německo 0 80 270 24 1

Celkem se záchranných akcí účastnilo 3356 záchranářů z Nizozemí, 375 z Německa, a dále 3731 pomocných sil. V době od 16.06 h. do 22.25 h. bylo registrováno a transportováno 9 poraněných vytříděných jako T1, 7 pacientů skupiny T2 a 75 dalších skupiny T2/T3. K transportu sloužily vozy záchranné služby, autobusy a vrtulníky. Řada dalších byla ale transportována bez registrace. Celkem bylo ošetřeno 947 poraněných, z toho v nemocnicích 527 – 452 ambulantně a 75 bylo hospitalizováno. Byli ošetřeni v těchto nemocnicích: Nemocnice ambulantní ošetření hospitalizace MST Enschede 309 43 MST Oldenzaal 52 9 Almelo 40 3 Hengelo 36 15 Winterswijk 5 2 Deventer/Groningen 0 1 Nijmegen je 0 1 Gronau - Německo 0 1 Pohotovost popáleninových center Groningen

– Marini Ziekenhuis (1 pacient)

Rotterdamm – Academisch Ziekenhuis (0 pacientů), tým specialistů přijel ve 20.30 -23.15h. do Enschede. Beverweijk – jen informováni, ne uváděni do pohotovosti


6 Právní možnosti mezinárodní pomoci Právní základy V článku 2 smlouvy o založení Evropského společenství se mj. uvádí, že jeho úlohou je pomocí společné politiky a opatření (dle čl.3) podporovat sociální soudržnost a solidaritu členských zemí. Dle čl.3 smlouvy patří k tomu i opatření v případě katastrofy. Čl. 308 tvoří právní základ k těmto rozhodnutím. Důležitým nástrojem je příručka pro nasazení při katastrofě v Evropské unii. Rozhodnutí z 8.7.1991 ke zlepšení vzájemné pomoci mezi členskými státy při přírodních nebo technologických katastrofách tvoří základ současné koncepce EU pro zdolávání krizových situací. Dalšími podklady jsou: Akční program EU pro ochranu před katastrofou 2002-2004 Rozhodnutí Rady EU o společném postupu ke koordinaci opatření při závažných neštěstích z 27.9.2000 Řídící centrum pro ochranu před katastrofou Současný systém EU zajišťuje, že v případě katastrofy na požádání členské země nebo třetího státu začíná pracovat (nehledě na denní dobu) řídící centrum pro ochranu před katastrofou při generálním ředitelství pro životní prostředí. Tento úřad je připraven usnadňovat a koordinovat pomoc členských států postižené zemi. Odborná nebo další pomoc, rychle mobilizovatelná a dostupná, může tak být vyžádána přes síť ochrany před katastrofou, k níž příslušné úřady a služby evropské komise patří. Předností systému je jeho štíhlost, vyžadující jen málo personálu a prostředků. Zkušenosti posledních let ale ukázaly, že kapacity systému nejsou dostatečné k mobilizaci rozsáhlých zdrojů v členských zemích ani ke koordinaci opatření. Při vzniku katastrofy v některé z členských zemí je systém aktivován touto postiženou zemí. Musí oznámit vznik katastrofy a v případě potřeby požaduje od ostatních zemí pomoc – buď přímo nebo přes zmíněné centrum při EU. Toto řídící pracoviště pro ochranu před katastrofou při ředitelství pro životní prostředí je dosažitelné 24 hod.denně a má začít jednat ihned po obdržení požadavku. Provede první vyhodnocení situace a v případě potřeby kontaktuje další členské země EU. Může pak předat požadavky na lidské či materiální zdroje nebo další pomoc. Může postižené zemi také poskytnout expertní tým pro koordinaci akcí. Tento tým pak vytvoří spojení na EU a na další pomáhající členské země a snaží se o mobilizaci optimálních společných prostředků pro pomoc. Možnosti spolupráce sousedících zemí Rámcová dohoda - nalezení společných pravidel, podle kterých mohou být nasazeny veřejné organizace– účelové spojení a také nalezení pravidel, která by nasazení těchto organizací bránila - veřejněprávní úmluva. Sousedská pomoc Problémem je chybějící formální základna s možnou nejistotou ve vztahu k: • pojištění, • náhradě nákladů, • povinnému ručení.


7 Analýza neštěstí v Enschede z hlediska teorie medicíny katastrof Rozsah katastrofy musí být podchytitelný, protože na katastrofy je pohlíženo rozdílně (Rutheford 1983). Katastrofa je buď technologická, způsobená člověkem (následky bývají nadhodnoceny) nebo přírodní (následky obvykle podhodnoceny). Rozsah katastrofy lze popsat matematickými metodami – podle de Boera rozlišujeme zde tyto veličiny: • MRC – Medical Rescue Capacity (dostupnost lékařů a zdravotnického personálu) • MTC – Medical Transport Capacity (dostupnost prostředků pro transport postižených) • HTC – Hospital Treatment Capacity (dostupnost nemocniční péče) V ideálním případě platí, že

MRC = MTC = HTC.

Je důležité si uvědomit, že nízká kapacita jednoho dílu záchranného řetězce ovlivňuje jeho celkovou kapacitu. Celková situace se vyhodnotí podle vzorce: N x S / TC kde N je počet poraněných, S je závažnost incidentu a TC je celková kapacita (souhrn všech). Při nehodě (neštěstí) platí, že N x S < TC, zatímco při katastrofě N x S > TC . Jaká byla situace v Enschede? Teorie

Praxe

Počet poraněných

900

947

Index závažnosti

> 0.1

0.08

MRC (dostupnost zdrav. personálu)

4 – 5 týmů

4

MTC (dostupnost zdrav. transportu)

30 vozidel ZS

137 vozidel ZS

HTC (dostupnost nemocničních lůžek)

< 2000 lůžek

> 3000 lůžek

žádné

1-3

?

několik mil. Euro

další následné choroby náklady

Katastrofou je, pokud „událost je spojena s narušením infrastruktury a nemůže být zdolána prostředky a silami záchranné služby“ (podle DIN 13050, 3.2. Návrh novely směrnice z dubna 2000). V Enschede situace mohla být zvládnuta prostředky a silami nizozemské záchranné služby bez cizí pomoci. Proto z medicínského hlediska lze mluvit o hromadném neštěstí, ale nikoli o katastrofě. Nicméně: Záchranná akce v Enschede vedla ke spolupráci a pomoci dvou evropských národů a může složit jako poučení a příklad.


Das Unglück von Enschede am (Neštěstí v Enschede dne ) H.P.Woltering, B.M.Schneider Unfallchirurg 2002, V.105, N.11, s

Recommend Documents