DANĚ V ČR CO BY MĚL ZAMĚSTNANEC ZNÁT

UČEBNÍ TEXT Č. 13

DANĚ V ČR ANEB

CO BY MĚL ZAMĚSTNANEC ZNÁT

1

ODBORNÝ GARANT: Mgr. Petr Pelech AUTOŘI TEXTU: Mgr. Petr Pelech Jindřiška Plesníková

Učební text č. 13 v rámci projektu „Posilování sociálního dialogu – služby pro zaměstnance“, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím programu Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

© ČESKOMORAVSKÁ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ www.cmkos.cz a ASOCIACE SAMOSTATNÝCH ODBORŮ www.asocr.cz Praha 2010

OBSAH 1. Úvod .............................................................................................................................. 5 2. Historie ......................................................................................................................... 5 3. Současnost .................................................................................................................... 9 4. Daně z příjmů (zákon 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ......................... 17 5. Co se zahrnuje pod příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků ....................... 27 6. Roční zúčtování u zaměstnavatele ............................................................................. 31 7. Zaměstnanec, který má vedlejší příjmy z podnikání nebo z pronájmu apod. ........ 39 8. Ostatní daně (přímé i nepřímé) ................................................................................. 49 9. Závěr ........................................................................................................................... 59

4

1. ÚVOD Co by měl zaměstnanec vědět o  daních v  ČR je otázka, kterou lze posoudit ze dvou pohledů. Jeden pohled je ten, že by zaměstnanec měl vědět především to co se týká zdanění jeho příjmů, základní informace jak své daně optimalizovat a druhý, že by měl mít vedle toho povšechnou informaci jaké daně ještě jinou skrytou formou platí a , že vlastně kromě daní ze svého příjmů platí ještě daně v podobě daně z přidané hodnoty, daně spotřební, ekologických daní apod. , ale také různé poplatky a sociální a zdravotní pojištění .

2. HISTORIE (aneb trocha historie nikoho nezabije) Snad s výjimkou doby prehistorické se nám celou historií lidstva táhne povinnost odvádět daně ať přímo v penězích nebo v dávkách typu desátek. Někdy se jednalo o daně podobné těm našim a  někdy se jednalo dokonce o  daně kuriosní. Takovou kuriosní daní bylo, když ruský car Petr Veliký, který vládl v Rusku na přelomu 15. a 16. století, zavedl daně z plnovousu. Byl totiž zaujat západním způsobem života a podporoval například kouření a západní styl oblékání. A protože muži v Evropě chodili hladce oholeni, snažil se tento trend zavést i v Rusku. Tu však byly vždy dlouhé vousy znamením mužnosti a  moudrosti a  ruští muži se nechtěli se svými ozdobami rozloučit. Car tedy zavedl tzv. „daň z plnovousu“, takže kdo chtěl nosit vousy, musel odvádět do carské pokladničky příslušné daně. V historii se setkáváme s výběrem daní v celém světě. Například i Inkové v dávné historii měli svůj daňový systém. Stáda , půda a výnosy z nich byly rozděleny na tři skupiny Za prvé božstvo, chrámy a kněží, dále stát, úředníci a bojovníci a za třetí obyvatelé. Výše daní se odvíjela hlavně od potřeb prvních dvou skupin. Vedle toho mohl stát ještě požadovat služby při výstavbě silnic, veřejných budov a naturálie v podobě řemeslných výrobků. Na druhou stranu byla zde zakotvena povinnost postarat se o obyvatelstvo. Jako další příklad by bylo možné uvést daně ze starých Atén a Říma. V aténském státě se daně vybíraly již v 6. stol. před Kr.. Byly to dávky tzv. leiturgie , což ve starověkém Řecku znamenalo službu obci nebo státu nebo druh daně ukládané bohatým. Vedle těchto dávek byly zde již zavedeny cla a pokuty. V roce 428 př. Kr. zde byla dokonce již zavedena přímá daň, která byla progresivní. Progresi zakládalo rozdělení obyvatel do čtyř skupin , které se posuzovaly podle jmění. V  Římě byla zase uvaleny daně na majetek. Tyto daně měly uhradit například válečné náklady. Později pak byly daně upraveny přímo ústavou. Opět se ale postupovalo dle výše majetku. Zvláštní daně pak platili řemeslníci. V  případě získání bohaté válečné kořisti byly mnohé daně odpuštěny. Když si Římané podrobili provincie tak sami daně přestali odvádět a  tyto čerpali z  provincií. Následovala Diokleciánova reforma, která stanovila zejména daně pozemkové, živnostenské z lodí, otroků a koní. Vedle toho ještě daně dědické, cla a poplatky. Byly také stanoveny přesné lhůty pro placení daní. Osvobozeny byly ženy , sirotci a nemajetní. Zhruba od 16. století se začal vyskytovat jasnější systém výběru daní, které sloužily především k úhradě nákladů vojenských, soudů a správy států. 5

2.1. Historie v Čechách V Čechách byl již v roce 1100 založen celní úřad, který měl hlavní sídlo v Praze (Ungelt). A  také v  té době byla běžně vybírána daň charakteru daně pozemkové ze zemědělských usedlostí, zčásti i  jako nepravidelná daň ukládaná panovníkem při různých příležitostech. Jednalo se třeba o korunovaci krále, svatbu princezny apod.. Z té doby existují písemné doklady jak se někde daně vybíraly. Například vybírání dani v  17. a 18.  století na Kosteckém panství (Sobotka a  okolí) popisuje historik Josef Pekař ve své „Knize o  Kosti“. Věnuje se podrobně ekonomickým vztahům společnosti 17. – 19. století a jejich konkrétnímu odrazu na Kostecku. Panovník tehdy vycházel mimo jiné z lidové moudrosti, že „čím více se vrba drbe, tím víc plodí“, ale současně dbal na to, aby o zdroj daňových příjmů nepřišel, jestliže by sedlák daňovou zátěž neunesl. Postupně byly přímé daně uvaleny i na řemeslníky, mlynáře a další profese. A postupně byly také zaváděny i nepřímé daně, cla apod. Úroveň přímého a nepřímého zdanění však byla v  různých státech rozdílná. Například Rakousko-Uhersko přikládalo větší váhu spotřebním daním (třeba z  lihu a  tabáku) a  menší přímému zdanění zemědělců a  řemeslníků, zatímco sousední Prusko naopak . Takže i  z  těchto důvodů byla pravděpodobně jižní část Krkonoš s  nižším přímým zdaněním postupně více osídlována německy mluvícím obyvatelstvem ze sousedního Pruska a vyplatilo se pašování v obou směrech . Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že to mohl být útěk do daňového ráje. Když se dnes řekne daň z příjmů ,jen málokoho napadne, že existuje již více než 160 let, zpočátku většinou s názvem – daň důchodová – neboť výraz „důchod“ tehdy měl jiný význam a zahrnoval plat, mzdu, renty, rozdíl mezi příjmy a  výdaji poplatníka a  lépe tak vyjadřoval záměr zákonodárce. Začátkem padesátých let však byly penze přejmenovány na důchody a přejmenována byla proto i důchodová daň na daň z příjmů. Ještě určitou dobu po vzniku Československé republiky se daně vybíraly v zásadě s použitím říšských zákonů, ale se změnami a  doplněními již ve Sbírce zákonů. Zákon č. 220/1896 ř.z. byl zrušen až zákonem č. 76/1927 Sb.,o přímých daních. Podle uznávaného názoru byl zákon z roku 1927 nejdokonalejší daňový zákon v naší historii. Jeho příprava trvala sedm let, a podílela se na ní řada vynikajících odborníků z  řad legislativců, praktiků i  univerzitních pedagogů, včetně tak vynikajícího ekonoma, jako byl tehdejší ministr financí a pozdější rektor Masarykovy i Karlovy univerzity prof. Dr. Karel Engliš. K tomuto zákonu byla ministerstvem financí vydána i  rozsáhlá prováděcí vyhláška obsahující mimo jiné příklady pro správné pochopení záměru zákona. Za zmínku stojí i to, že válečná hrozba a potřeba prostředků na obranu republiky vedly k tomu, že před rokem 1938 se některé daně postupně až zdvojnásobovaly. A také to, že daňová správa za první republiky měla podobné problémy jako dnes. Události roku 1948, proces znárodňování, cílené potlačování soukromého sektoru a navazující regulace mezd, cen, úrokových sazeb atd. vedl v poměrně krátké době k zavedení daňového systému, který po menších či větších úpravách platil do konce roku 1992. Tady jsou již mnozí pamětníky, protože mnohé tento daňový systém zasáhl. Dne 11. listopadu 1952 přijalo Národní shromáždění Československé republiky celkem 14 nových finančních zákonů, které mimo jiné představovaly provedení radikální daňové reformy 6

k 1. lednu 1953. Tato daňová reforma zavedla některé zcela nové daně a prakticky stoprocentně změnila k 1. lednu 1953 daňový systém Československé republiky (co do rozsahu ji lze historicky porovnat pouze s  daňovou reformou k  1. lednu 1993, která zase vracela daňový systém ze socialistických základů do normálních kolejí volné konkurence). Nepřímé zdanění zajišťoval zákon o dani z obratu, který byl v podstatě zmocňovací pro vydání sazeb a sazebníků, které se odvíjely od schválených maloobchodních a velkoobchodních cen. Zajímavostí byly záporné cenové rozdíly jako jakési dotace k  cenám v  případech, kdy velkoobchodní cena přesahovala maloobchodní cenu, a to nejen u některých potravin a léků, ale třeba i u uhlí a střešních lepenek. Regulace všeho druhu nakonec umožnily zavedení poměrně jednoduchého daňového systému. V  přímém zdanění figurovaly pro právnické osoby odvody podniků doplněné důchodovou daní družstev a zemědělskou daní, tyto odvody a daně obsahovaly kromě zdanění zisku (až 70% u  komerčních bank) i  odvody z  mezd (50%,55%) nebo příspěvky na sociální zabezpečení (25%) , pro fyzické osoby byla zavedena daň ze mzdy, daň z  příjmů z  literární a  umělecké činnosti, zemědělská daň a  zbytková daň z  příjmů obyvatelstva. Zajímavostí byl netto systém odměn v jednotných zemědělských družstvech ( formálně daň ze mzdy nahrazoval příspěvek na sociální zabezpečení ve výši 12,5 % z mezd). V zásadě se jednalo o zdanění příjmů jednotlivce z  různých zdrojů samostatně. Daně fyzických osob byly vesměs s  progresivní sazbou začínající sice na nízkých procentech (a  s  institutem nezdanitelného minima) , ale např. u daně ze mzdy existovala maximální (mezní) sazba 32 % (u poplatníků ve věku přes 25 do 50 let bez vyživovaných osob), u daně z příjmů z literární a umělecké činnosti až 33% (po změně charakteru daně v roce 1965). Zákon o dani ze mzdy konstatoval, že v sazbě daně jsou zahrnuty i příspěvky zaměstnanců na národní pojištění. Likvidační byla progresivní sazba začínající na nízké úrovni, ale ostře stoupající až na maximálních 80 % z  celkového příjmu u  daně z  příjmů obyvatelstva, která kromě jiného neuznávala investice resp. odpisy z nich za daňově odčitatelný výdaj apod. Kromě toho existovala přirážka při podnikání po živnostensku (za první republiky i dříve sice živnostníci v některých případech platili vedle daně důchodové i daň výdělkovou , ale úroveň zdanění nebyla likvidační). Až v  osmdesátých letech minulého století byla přijímána opatření ke zmírnění zdanění při tehdejším „poskytování služeb na povolení národního výboru“. Zásadnější změnu pro soukromé podnikání přinesl až konec roku 1989 (úpravy poskytující daňové slevy) a následně schválení nového zákona o  dani z  příjmů obyvatelstva (zákon č. 389/1990 Sb.). V  dalších daňových zákonech byla míra zdanění snížena.

7

Poznámky:

8

3. SOUČASNOST Dnešní daňový systém platí od 1.1. 1993 a stejně jako v minulosti základní dělení je nadále na daně přímé a daně nepřímé. Přímé daně platí daňový poplatník daňové správě, i když někdy zprostředkovaně tak, že daň, kterou má platit je mu plátcem příjmu a současně plátcem daně sražena. Nepřímé daně platí poplatník prakticky v cenách zboží a služeb. Nejdříve ale trochu z daňové teorie a hlavně objasnění některých pojmů, se kterými se můžeme v projevech politiků a finančních odborníků setkat. 3.1. Daně a jejich teoretické základy Není zde ambicí podrobně popisovat a rozebírat různé přístupy k daním ve světe existující, ale jen stručnou formou uvést některé pojmy se kterými se můžeme setkat ve sdělovacích prostředcích, ve vystoupeních politiků a předních ekonomů . Z  pohledu daňové teorie za podmínek volného obchodu existují dva extrémní názory promítající se na  příjmové i výdajové straně veřejných rozpočtů: -stát by neměl zasahovat do ekonomiky - historicky tomuto názoru odpovídá období kapitalismu 19. století, kdy převládala dokonalá konkurence a  stát prosazoval liberální hospodářskou politiku . Hospodářství reguloval tržní mechanismus zákona nabídky a poptávky, tedy tzv. neviditelná ruka trhu. Podobné principy prosazují od 70. let 20. století monetaristé. Typickým představitelem těchto teorií je Milton Friedman. Základem fungující ekonomiky je podle monetaristů existence volných trhů - trhu výrobků a služeb, trhu práce a trhu kapitálu. Tyto nesmějí být (podle monetaristů) deformovány státními zásahy typu státem zaručené minimální mzdy , vysokou mírou daňové progrese apod. - stát by měl do ekonomiky aktivně zasahovat - za základní důvody nutnosti státních zásahů do ekonomiky jsou uváděny:

• existence monopolů, které narušují hospodářskou soutěž a samoregulační funkce trhu,



• veřejné statky (vzdělávání, veřejný pořádek, sociální a zdravotní péče apod.), které musí spravovat stát,



• mimotržní vztahy (znečištění životního prostředí způsobené ekonomickou aktivitou jako negativní externalita a např. vzdělání mimo rámec školského systému jako pozitivní externalita).

Zastáncem aktivních státních zásahů do ekonomiky byl John Maynard Keynes - tento teoretický směr se proto nazývá keynesiánství. Tento typ hospodářské politiky má svůj prvopočátek ve velké světové hospodářské krizi z roku 1929. Vychází z předpokladu, že ceny (zejména mzdy) jsou nepružné, a tak může na trzích existovat i dlouhodobá nerovnováha. Vidí řešení v podobě vládních intervencí, např. v podobě veřejných výdajů na nákup zboží, které by zvýšilo poptávku a zamezila tak velkému propadu krize a růstu nezaměstnanosti. V praxi byla tato politika aplikována především v 50. a 60. letech 9

minulého století. Keynesiánské modely hojně využívají tzv. vestavěné stabilizátory. O co jde? Vestavěné stabilizátory působí v  hospodářství dlouhodobě a  automaticky jako stabilizující prvky.Patří sem zejména princip progresivní daně z  příjmů fyzických osob,princip pojištění v  nezaměstnanosti a  sociální transfery ,existence dotací do zemědělství apod.. Doplněk k vestavěným stabilizátorům tvoří jednorázová nebo krátkodobá záměrná opatření. V praxi se hospodářská politika státu s rozvinutým tržním systémem pohybuje obvykle mezi těmito extrémy, jako určitý kompromis mezi vyhraněnými principy monetaristů a keynesiánců. V určitém období pouze některý z vlivů převládá více a některý méně. Jsme toho svědky i u nás.

3.2. Státní rozpočet aneb k čemu slouží daně Výdaje státního rozpočtu jsou ovlivněny hospodářskou politikou vlády, která sestavovala státní rozpočet. A  k  tomu je třeba vzít v  úvahu i  navazující rozpočty územních samosprávních celků, které lze do určité míry charakterizovat jako samostatné hospodářské jednotky. V zásadě však jde o rozdělení výdajů do dvou skupin: - platby obyvatelstvu formou sociálních dávek, důchodů, podpor v nezaměstnanosti atd. Stát zde hraje významnou roli v procesu přerozdělování, kdy svůj podíl na vyrobených statcích a  službách získávají i  ti, kteří se z  různých důvodů nemohli podílet na procesu výroby (děti, nemocní, nezaměstnaní, fyzicky či psychicky postižení, důchodci atd.) a potřebují prostředky k obživě; - vládní výdaje na chod státních institucí, veřejného školství, zdravotnictví, obrany státu, vládní investice (např. výstavba dálnic), vládní dotační programy. A podobně i výdaje územních samosprávních celků. Z jiného úhlu pohledu mediálně často používaného lze výdaje členit na: 1. mandatorní - povinné (stát se k nim zavázal ve schválených zákonech), stát je musí uhradit bez ohledu na skutečnou výši svých příjmů, jinak by porušil své zákony (a riskoval by rozvrat ekonomiky); 2. nemandatorní - ostatní, které stát nemusí, ale chce realizovat (podle aktuální hospodářské politiky vlády). Výdaje státního rozpočtu je třeba vidět v kontextu s příjmy. Vždy se najde řada dobrých důvodů, proč by stát měl financovat to či ono. Zároveň s tím by ale mělo být určeno, kde na to má stát , z našeho pohledu veřejné rozpočty, vzít (zvýšit daně? zvýšit odvody sociálního pojištění nebo snížit dávky ze systémů, zadlužit se a mít o to méně peněz v budoucnu?). A navíc každý ze zákonodárců i zastupitelů odněkud je a snaží se svým voličům zavděčit a nové získat. A o tom to je ! O příjmech veřejných rozpočtů. U nás jsme svědky realizace protichůdných názorů. Snižování úrovně přímého zdanění se zdá jako bezproblémové opatření zvláště, když se slibuje zvýšení daňového výnosu. U daně z příjmů fyzických osob ve spojení se zavedenou metodou výpočtu daně z příjmů u zaměstnanců ze superhrubé mzdy však u nás došlo ke snížení úrovně zdanění jen v nejnižších a v nejvyšších 10

příjmových pásmech. Většina států rozděluje povinné pojistné na dvě části, část placenou zaměstnavatelem a část placenou zaměstnancem. A proč? Uvádí se např. že změny pojistného v části připadající na zaměstnavatele vedou spíše ke změnám cen výroby a služeb zatímco změny pojistného sráženého zaměstnanci mohou vést spíše k tlakům na zvýšení mezd, anebo ke zvýšení koupěschopné poptávky apod.. Zda je to ten pravý důvod dnes nelze spolehlivě odhadnout. Jisté je, že koncept daně ze „superhrubé mzdy“ je spíše experimentem v české daňové laboratoři. Dále se často argumentuje , že přímé daně se hůře vybírají než daně nepřímé (DPH, spotřební daně). Nemáme však hermeticky uzavřené státní hranice a  daňové úniky, které se pachatelům opravdu vyplatí jsou hlavně v  nepřímých daních při mezinárodních transakcích. Ne nadarmo se orgány EU soustřeďují hlavně na zamezení podvodům u nepřímého zdanění, které je navíc v rámci EU harmonizované a mělo by tedy být dokonalé. Snahy o harmonizaci v přímém zdanění jsou omezeny jen na několik opatření, které se však netýkají základu daně a  proto ani sazby daně. V  rámci daňové soutěže se argumentuje, nebo spíše argumentovalo tím, že např. snížení sazby daně z příjmů právnických osob přiláká zahraniční investice a tím se daňový výnos zvýší. Sazbové změny v daních z příjmů, to je běh na dlouhou trať. Snížení sazby ke konci určitého roku pro rok příští se fakticky projeví zhruba za rok a půl po schválení Parlamentem při podání daňových přiznání. Zajímavé je, že doporučení EU pro své státy ještě v devadesátých letech minulého století vycházelo ze sazby daně z příjmů právnických osob mezi 30 a 40%. Irsko však na zisky z výroby zavedlo sazbu 12,5 % (pro zisky např. bank ponechalo určitou dobu tehdy „normálních“ 36 %) a  nadále nesměla být pouze rozdílná sazba pro tuzemské vlastníky a  zahraniční vlastníky. Samozřejmě výše vybrané daně mnohdy závisí nejen na sazbě, ale i  na vymezení daňového základu – zdanitelného zisku a  na „váze-vlivu“ různých odpočitatelných a  připočitatelných položek . V  dani z  příjmů fyzických osob existovala a  ve většině rozvinutých ekonomik existuje progresivní daňová sazba s mezní sazbou na úrovni nebo spíše nad úrovní v daném státě existující sazby daně z  příjmů právnických osob. Když přeskočíme teorii a  i  ekonomickou podstatu, tak „progresivní daňová sazba daně z  příjmů fyzických osob“ je odůvodňována často tím, „že prostě je spravedlivější nárok chudáka na jídlo než boháče na další luxusní automobil“. To je názor keynesiánců. Monetaristé jsou blíže k názoru, že bohatý stát tvoří bohatí jednotlivci a lineární sazba daně z příjmů je dostatečně spravedlivá. Někdy se v praxi můžeme setkat s tím, že třeba „progresivní sazba daně“ je používána jako strašák, nebo naopak, že optimální daňovou sazbu zjistíme z „Lafferovy křivky“. Proto jen ve stručnosti, co vlastně tyto a další výrazy vlastně znamenají.

11

3.3. Výrazy často používané v ekonomické terminologii Progresivní daňová sazba Výraz používaný hlavně u daně z příjmů fyzických osob znamená jen to, že daň z nižšího daňového základu je vybírána nižším procentem než z vyššího základu a tedy z vyššího základu je vybírána vyšším procentem. Neboli občan s nižším daňovým základem se na úhradě potřeb veřejných rozpočtů podílí nižším procentem ze základu než občan s vyšším daňovým základem. O výsledném zdanění toho ale ještě příliš nevypovídá, vyjadřuje jen určitý trend. O progresivní daňovou sazbu se jedná nejen v případě kdy procento daně ze základu stoupá třeba od 10 do 40 %, ale i v případě že stoupá třeba od 5 do 10 %. V praxi se většinou používá klouzavě progresivní daňová sazba, kdy se určí daňová pásma a pro každé pásmo je stanovena sazba tak, že v druhém a dalším pásmu se daň počítá jako daň na konci předchozího pásma plus daň vypočtená vyšším procentem ze zbývající části příjmu spadající do dalšího pásma. Tím se zjednodušuje vyjádření sazby v daňovém zákoně a současně se zamezuje „daňovým skokům“. Opakem progresivní daňové sazby je degresívní daňová sazba, kdy se procento zdanění z celkového daňového základu s růstem příjmu snižuje a to i v případě, že absolutní výše daně neklesá ale roste (roste ale „pomaleji“, přírůstek příjmu v  nižším pásmu je zatížen více než přírůstek ve vyšším pásmu). Výsledné daňové zatížení ale ovlivňuje nejen sazba ale i různé úlevy buď jako odpočty od základu daně nebo jako odpočty-slevy z vypočtené daně. Lafferova křivka Křivka vychází ze základní myšlenky, když bude daňová sazba nulová budou i  daňové výnosy nulové a  když daňová sazba bude 100 % (tedy např. podniková daň pohltí celý podnikatelský zisk) nevybere stát opět nic, neboť se nevyplatí podnikat. A musí tedy existovat určitý bod zvaný Lafferův, kdy určitá sazba vede k maximalizaci daňových výnosů . Křivka znázorňuje jak s rostoucí daňovou sazbou rostou i daňové příjmy státu a naopak jak příliš vysoké zdanění může vést naopak k  poklesu daňových výnosů. A  z  toho někteří ekonomové vyvozují, že existují dvě různé daňové sazby, jedna nižší a druhá vyšší,kdy obě vedou ke stejným daňovým výnosům. A z této teorie pak pramení i úvahy o vyšším výnosu podnikové daně z příjmů při nižší sazbě. Jisté je jen to, že spolehlivě dopředu nikdo takovou křivku nakreslit neumí a to i proto, že samotná závislost sazby daně a výnosu daně je ovlivňována řadou jiných faktorů, v neposlední řadě i konstrukcí daňového základu a mezinárodními souvislostmi. Je to spíše taková lochneská příšera, kterou ještě nikdo neviděl ale teoreticky určitě existuje. Přitom se v zasvěcených komentářích lze dovědět, že Lafferův bod byl u nás při sazbě daně z příjmů právnických osob na 24 % a s dnešními 19 % zbytečně přicházíme o daňové výnosy. Což je pravděpodobné, ale ihned se objeví námitka, že cílem hospodářské politiky není maximalizace daňového výnosu . 12

Zde nakreslená Lafferova křivka je teoretická náhodně zvolená jen pro ilustraci o co jde a v žádném případě neodpovídá realitě.

výnos daně Lafferův bod

0%

100%

sazba daně v procentech

Daňová kvóta Jde o mezinárodní srovnávací ukazatel pro podíl vybraných daní příslušného státu na jeho hrubém domácím produktu (HDP).Daňová kvóta je poměr výnosu daní a cel k HDP v běžných cenách. Neboli suma daňových příjmů děleno úhrnnou částkou HDP. Za rok 2008 v ČR daňová kvóta činí 20,6%, při HDP 3  689,0 mld. Kč (tedy přes 3 biliony Kč). Hrubý domácí produkt (HDP, v mezinárodních pramenech GDP) je celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Tento ukazatel se používá pro určování výkonnosti ekonomiky států. Časovým obdobím bývá obvykle rok. V mezinárodních srovnáních se také používá HDP na obyvatele (HDP na hlavu).Produkt je veličina udávaná v penězích za určité časové období. Na rozdíl od“bohatství“, které představuje stav, představuje produkt přírůstek bohatství. Složená daňová kvóta Složená daňová kvóta je poměr výnosu daní, cel a  pojistného na zdravotní a  sociální pojištění k HDP v běžných cenách. Ve výpočtu je tedy oproti daňové kvótě navíc zahrnut i výběr sociálního a zdravotního pojistného. Ukazatel je tedy vyšší o vliv povinného pojistného. Za rok 2008 v ČR složená daňová kvóta činí 36,6%. Daňové úlevy Co je když se řekne „daňová úleva“? Z pohledu daňové techniky existují dva způsoby. Jeden spočívá ve snížení základu daně o  určitou položku, což může být na straně výdajů i částka, která nesouvisí nebo jen málo souvisí s dosahováním zdanitelných příjmů, ale zákonodárce považuje za účelné o tuto položku snižovat základ daně a tedy výslednou daň. 13

Při lineární sazbě daně třeba 19 % u právnické osoby znamená takový odpočet fakticky snížení daně o částku odpovídající 19 % z odečítané částky. Při progresivní sazbě daně znamená odpočet určité položky od základu daně snížení výsledné daně v zásadě o to procento daňové sazby v pásmu, kam až poplatníkův příjem zasahuje (tedy počítáno shora). Klasickou progresivní sazbu však dnes nemáme (kromě sazby daně dědické a daně darovací uplatňované jen mezi osobami v třetí skupině, kde klasické odpočty od základu daně neexistují). Odčitatelné od základu ve stanovených mezích jsou např. dary na vymezené veřejně prospěšné účely, a i když v hantýrce často slyšíme, že si poplatník odečetl dar od daní, rozumí se tím jen daňová úspora ve výši 15% dnešní lineární daně z příjmů fyzických osob. Obdobně je tomu při placení příspěvků na penzijní připojištění, soukromé životní pojištění nebo úroků z hypotečních úvěrů na bydlení. Druhý systém daňových úlev spočívá v  odpočtu zákonem stanovené částky od vypočtené daně. Zde jde věcně i  formálně o  slevy na dani. Tento systém je v  současnosti využit při poskytování daňových slev při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Dále je využit především v dani z příjmů fyzických osob. Každá fyzická osoba počítající daň běžným způsobem má dnes slevu na sebe jako na poplatníka v  pevné roční výši 24.840,- Kč. Takže poplatník s celoročním základem daně do 165.600,- Kč ještě daň neplatí, neboť si vypočte daň sazbou 15 % a ta u něho činí nejvýše zmíněnou částku slevy, takže mu výsledná daň vyjde nulová. Je to prakticky totéž, jako by existovala daňová sazba která je až do 165.600,- Kč nulová a teprve z částky přesahující by se vypočetla daň lineární sazbou 15 %. Alespoň se poplatník procvičí v násobení. A také proto zastánci „rovné daně“ tvrdí, že vlastně až tak rovná není a je vlastně progresivní, i když nejde o tu pravou progresivitu zahrnovanou do daňové sazby. Existují další slevy s  podobnými účinky, které byly transformovány z  dřívějších položek odčitatelných od daňového základu (podrobněji v části o zdanění příjmů zaměstnanců). Je mezi nimi i sleva na manželku (či manžela) bez vlastních příjmů nebo s vlastními příjmy do 68.000,- Kč ročně a tato sleva činí dalších 24.840,- Kč. Tady lze spíše z pohledu daňové teorie ilustrovat negativní působení příjmové hranice, neboť při překročení ročního vlastního příjmu u manželky (manžela) třeba jen o  jednu korunu celá sleva odpadne, poplatník o  ní přijde. (Pamětníci mohou pamatovat různé hranice z pradávné daně ze mzdy a k čemu to vedlo.) Jaké jsou praktické důsledky záměny odpočtu od základu daně za odpovídající nižší ale pevně stanovený odpočet od daně. Za systému ještě nedávné progresivní sazby daně z příjmů fyzických osob a  nezdanitelných částek např. na děti to znamenalo, že při pevně stanovené odčitatelné částce např. na vyživované dítě dosáhl vyšší daňové úspory poplatník zasahující svým základem do vyšších příjmových pásem. Samozřejmě přispěchala teorie s argumentací, že je to nespravedlivé a tak jsme byli počínaje rokem 2006 svědky transformace nezdanitelné částky na děti na slevu-odečet od vypočtené daně (a k tomu u nízkopříjmových daňový bonus) tak, aby na každé dítě byla v zásadě stejná daňová výhoda. Zajímavé je, že řada vyspělých států k tomuto kroku nepřistoupila, ale nepřistoupila ani k“rovné dani“ (v zájmu objektivity se nabízí srovnání se stanovením výživného soudy, kde také povinným osobám není stanoveno stejné výživné). To jen , že teorie se někdy pohybuje v určitém kruhu a neví, co je spravedlivější. Je však pravdou, že metoda pevně stanovené slevy na dítě dnes alespoň technicky usnadňuje daňový bonus na dítě(poskytovaný při ročním daňovém základu alespoň 48 tis. Kč).

14

Jen pro úplnost, existuje ještě systém úlev podobný odpočtu od základu daně, i když na principu daňového osvobození. Typické je to např. u osvobození částky 288.000,- Kč z ročního úhrnu pravidelně vyplácené penze (důchodu). Existuje též řada daňových osvobození , z nichž však řada ani klasickou úlevou nebo výjimkou ze zdanění není a existují jen z důvodu, aby bylo možné lépe naplnit záměr zdanění při absenci přesnější definice zdanitelného příjmu v zákoně a mnohé z nich pouze usnadňují daňovou administrativu.

15

Poznámky:

16

4. DANĚ Z PŘÍJMŮ (ZÁKON 586/1992 SB. VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ) 4.1. Daň z příjmů fyzických osob, nejprve u zaměstnanců tzn. zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků 4.1.1 Co je dobré vědět při nástupu do zaměstnání V praxi může nastat několik situací z daňového pohledu. Výpočet měsíční daňové zálohy ze mzdy se odvíjí zejména od okolnosti, zda zaměstnanec podepíše (a před tím vyplní) Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků s použitím tiskopisu ministerstva financí 25  5457 MFin 5457 (nemusí jít o  „růžový“ originál tiskopisu vydávaný finančnímu úřady, může jít o aktuální vzor tiskopisu stažený z internetu ministerstva financí nebo o fotokopii tiskopisu anebo počítačově shodný předtisk odpovídající aktuálnímu tiskopisu). - První otázkou je, zda zaměstnanec může Prohlášení vyplnit a podepsat a dosáhnout tím příznivější výše měsíční daňové zálohy. Pravdou je, že nezáleží na druhu pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli. Je lhostejné, zda je o pracovní poměr, dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce anebo o výkon práce v rámci výkonu funkce. Podstatnou věcí je, že Prohlášení lze na totéž období kalendářního roku podepsat jen u  jednoho z případných více zaměstnavatelů s  tím, že „obdobím“ může být i jen část měsíce (v  praxi se dá říci – počítáno po dnech). Jednodušší je situace při změně zaměstnavatele na přelomu kalendářního měsíce. Při změně zaměstnavatele v průběhu měsíce může být za první část měsíce podepsáno Prohlášení u  jednoho zaměstnavatele (kde zaměstnanec např. v  polovině měsíce rozvazuje pracovní poměr) a pro druhou část měsíce může být podepsáno u následného zaměstnavatele v měsíci. Období by se neměla překrývat, neboť v předtisku Prohlášení zaměstnanec potvrzuje, že na totéž období je nemá podepsané u jiného zaměstnavatele. Ale pozor. Slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti lze uplatnit jen u  jednoho z  těchto dvou postupných zaměstnavatelů v měsíci. (Totéž v případě, že by zaměstnanec měl třeba tři takové zaměstnavatele postupně za sebou v průběhu téhož měsíce – ale to je spíše teoretický případ). Slevy a daňové zvýhodnění se zpravidla uplatní u  prvního zaměstnavatele v  měsíci , kde zaměstnanec měl již předtím podepsané Prohlášení. (Opačný postup je v  praxi neobvyklý i  když možný – zaměstnanec by musil ještě před počátkem měsíce zrušit Prohlášení u prvního zaměstnavatele v měsíci , aby mohl slevy uplatnit u nového zaměstnavatele.) Nejjednodušší situace je tudíž v  případě, kdy zaměstnanec nastoupí do tzv. hlavního zaměstnání na počátku měsíce a jiného souběžného zaměstnavatele v témže měsíci již nemá. Anebo má souběžného zaměstnavatele, kde však nesmí mít souběžně podepsané Prohlášení. Má-li u  takového souběžného zaměstnavatele malé příležitostné výdělky (např. do 5.000,- Kč hrubých v měsíci podléhajících zpravidla konečné srážkové dani sazbou 15 %), nevzniknou mu 17

pravděpodobně z titulu takových výdělků další daňové starosti, tyto výdělky z pohledu zdanění „jako by nebyly“. Vyšší výdělky podléhají daňové záloze 15% beze slev a po skončení roku to pro zaměstnance znamená, že bude povinen podat daňové přiznání (ze kterého mu k doplacení jen z důvodu takového vedlejšího příjmu pravděpodobně další významnější daňová povinnost za existence „rovné daně 15 %“ nevznikne, ale zákon je zákon). Nic nebrání tomu, aby zaměstnanec, který je u zaměstnavatele jen na dohodu podepsal Prohlášení, nemá-li je pro totéž období současně u  jiného souběžného zaměstnavatele. To je typické např. u důchodců (penzistů) , studentů, žen v domácnosti apod. , jimž pak na základě Prohlášení je vypočtena nulová daňová záloha. Pokud by však takový zaměstnanec měl třeba dvě dohody u dvou zaměstnavatelů v měsíci postupně za sebou a u jednoho výdělek nepřesáhl 5.000,- Kč hrubých v  měsíci, může být výhodné u  tohoto využít konečné srážkové daně a podepsat Prohlášení jen u druhého (slevu lze v měsíci uplatňovat stejně jen u jednoho z nich). Aby však nedošlo k  mýlce, pro zdanění se sčítají u  téhož zaměstnavatele příjmy z  různých pracovněprávních vztahů, např. zaměstnanec v  pracovním poměru uzavře s  týmž zaměstnavatelem dohodu o  provedení práce a  oba výdělky se po skončení měsíce sečtou a daňová záloha se počítá ze součtu. Nezmiňujeme se zde pro jednoduchost textu o  poplatnících, kteří jsou pro účely daně považování také za „zaměstnance“ jako např. jednatelé společností s ručením omezeným s odměnou za práci jednatele, členové představenstev apod. Výše uvedený postup pro výpočet měsíční daňové zálohy podle toho, zda má či nemá zaměstnanec podepsané Prohlášení, však nezávisí na tom, zda zaměstnanec má či nemá jiné zdanitelné příjmy patřící do daňového přiznání podávaného po skončení roku do konce března. Podpisu Prohlášení u zaměstnavatele(resp. u jednoho z případných souběžných zaměstnavatelů) nebrání např. okolnost, že zaměstnanec má též příjmy z  pronájmu nebo z  podnikání jako OSVČ. Nemůže však žádat o roční zúčtování daňových záloh a daňového zvýhodnění, neboť povinnost podat daňové přiznání vylučuje možnost ročního zúčtování, (ale existuje např. administrativní výjimka z  této zásady v  případě, že příjmy patřící do daňového přiznání nepřesáhnou u zaměstnance v ročním úhrnu 6.000,- Kč - § 38g odst. 2 zákona 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Poplatník nemusí Prohlášení podepsat ani u  jediného zaměstnavatele, kterého v  roce nebo v určitém období má, což může být praktické např. v případě, že poplatník ví, že stejně bude po skončení roku podávat daňové přiznání z různých důvodů a doplácet daň. K podpisu prohlášení nelze poplatníka v žádném případě nutit. Opačně ale existence třeba příjmů z  podnikání nebo pronájmu neznamená, že by zaměstnanec nemohl podepsat Prohlášení u  zaměstnavatele a  využít zákonem umožněných měsíčních slev na dani a  měsíčního daňového zvýhodnění na děti již při výpočtu měsíční daňové zálohy ze mzdy. - Druhou otázkou je, dokdy Prohlášení poplatníka vyplnit, podepsat a  předložit zaměstnavateli , aby podle něho mohl zaměstnavatel postupovat od nástupu do zaměstnání V  souboru tiskopisů, které nový zaměstnanec dostává k  vyplnění je v  praxi právě Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků 25 5457 MFin 5457. Nejde však ze zákona o povinnost zaměstnavatele, nýbrž zaměstnanec je povinen v případě splnění podmínek je předložit nejpozději do 30 dnů po nástupu do zaměstnání. 18

K  později podepsanému Prohlášení se přihlédne pro výpočet měsíčních daňových záloh až počínaje měsícem následujícím po jeho předložení. Opožděně podepsané Prohlášení není ještě velké neštěstí, ale znamená to, že měsíční daňová záloha bude vyšší a možné a prokázané slevy se projeví až po skončení roku v ročním zúčtování nebo v daňovém přiznání. Obecně platí, že zaměstnanec Prohlášení předkládá a podepisuje u zaměstnavatele při nástupu do zaměstnání, nejpozději do 30 dnů po nástupu, a pak každoročně do 15. února na běžný rok. 4.1.2. Kde získat předtisk Prohlášení Jestliže zaměstnavatel z nějakých důvodů nemá, nedá, nechce dát zaměstnanci předtisk Prohlášení. Na kterémkoli finančním úřadě, anebo lze předtisk stáhnout z internetu ministerstva financí. A co nejdříve předložit (samozřejmě vyplněný) zaměstnavateli. V  čem vlastně může být v  praxi problém. Zaměstnavatel potažmo mzdoví účetní mají odpovědnost za správnost daňových srážek ze zdanitelných příjmů. Někdy se obávají, že vyplněné Prohlášení bude nepravdivé, třeba když studenta přijmou na několik dní na brigádu a  myslí si, co když v  témže měsíci již Prohlášení podepsal u  jiného zaměstnavatele, kde také krátkodobě pracoval. A  nechtějí riskovat doměrek na dani, který v  případě, že by byl na podkladě nepravdivého prohlášení sice přenesou na zaměstnance, ale rozbíhá se administrativa, související náklady a  šéfové firem si většinou myslí, že za každý „doměrek“ může mzdová účtárna. Proto ta tendence při krátkodobém zaměstnání z úhrnu příjmů do 5.000,- Kč v měsíci srážet raději konečnou srážkovou daň, i když v případě Prohlášení (samozřejmě jen pravdivého) by se počítala měsíční daňová záloha, která by vyšla nulová. Většinou však studentům, důchodcům a  dalším i  při krátkodobých úvazcích nebo při dohodě o  provedení práce zaměstnavatelé věří a  postačí jim případné vysvětlení, že rozumí tomu co v Prohlášení podepsali apod. Prapůvodem těchto obtíží je hlavně poněkud zastaralý přenos dat mezi zaměstnavatelem a daňovou správou, většinou papírovou cestou s vysokými požadavky na zaměstnavatele. Možná někdy v budoucnu se daňové údaje o konkrétním zaměstnanci elektronicky sejdou na jednom finančním úřadu, který si případný rozdíl od zaměstnance vyžádá přímo, aniž by kvůli tomu obtěžoval zaměstnavatele. 4.2. Doklady pro zaměstnavatele Samotné vyplnění a včasné předložení Prohlášení poplatníka v případě některých měsíčně uznatelných slev a daňového zvýhodnění na dítě (děti) nestačí. Je třeba předložit ještě zákonem o daních z příjmů stanovený „průkaz“ – doklad. Nejprve pro orientaci uvádíme přehled „průkazů“ – dokladů :

19

Přehled průkazů předkládaných zaměstnancem zaměstnavateli pro slevy na dani a daňové zvýhodnění Slevy na dani Rozhodná okolnost

Způsob prokázání

poplatník pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo rozhodnutí o přiznání důchodu… 2. nebo invalidní důchod pro doklad o výplatě důchodu… invaliditu 3. stupně poplatník je držitel předložení průkazu průkazu ZTP/P poplatník splňuje podmínky pro odpočet (úlevu) na invaliditu, ale nepobírá inv. potvrzení finančního důch.1. nebo úřadu podle bydliště 2. st. ani inv. důchod zaměstnance 3.st. (např. souběh starobního a inv. důchodu) poplatník do 26 let věku (28 let potvrzení školy v doktorském studijním pronebo učiliště, gramu prezenční – denní forže se soustavně připravuje mou) se soustavně připravuje na budoucí povolání, (při studiu na budoucí povolání studiem na zahraniční škole též rozhodnutí nebo předepsaným výcvikem MŠMT)

Platnost průkazu –trvale – každoročně do 15. 2. trvale, není-li platnost průkazu omezena podle údaje o platnosti na potvrzení finančního úřadu

na období, pro které bylo vydáno

Daňové zvýhodnění na děti Rozhodná okolnost

Způsob prokázání

Platnost průkazu

nezletilé dítě v domácnosti (vlastní, osvojené, dítě v pé­či nahrazující péči rodičů, dítě druhého z manželů, vnuk, vnučka, nemohou-li snížení uplatnit rodiče)

rodný list dítěte, úřední doklad o osvojení nebo svěření dítěte (obecně úřední doklad ověřující totožnost dítěte)

trvale do dosažení zletilosti

potvrzení školy nebo učiliště, že se soustavně připravuje na budoucí zletilé studující dítě ve věku do povolání (při studiu 26 let v domácnosti na zahraniční škole též rozhodnutí MŠMT) zletilé dítě v domácnosti do 26 let vě­ku, které se nemůže připravovat na budoucí po­volání pro nemoc atd. dítě výše uvedené v domácnosti je držitelem průkazu ZTP/P

na období, pro které bylo vydáno (rozhodnutí MŠMT po celou dobu studia daného oboru)

potvrzení finančního úřadu podle bydliště zaměstnance

podle údaje o platnosti na potvrzení finančního úřadu

předložení průkazu dítěte

trvale, není-li platnost průkazu omezena

20

4.3. Slevy na dani pro rok 2010 Výši měsíčních slev a  výši daňového zvýhodnění na děti lze v  kostce vyjádřit touto tabulkou. Sleva na dani - na poplatníka(včetně starobního důchodce)

ročně v Kč 24 840

- na druhého z manželů bez příjmů (nebo 24 840 s vlastními příjmy do 68 tis. v daném roce) x) - u poživatele invalidního důchodu pro invaliditu 2 520 prvního nebo druhého stupně - u poživatele invalidního důchodu pro invaliditu 5 040 třetího stupně (dříve plný invalidní důchod)

Měsíčně pro výpočet daňové zálohy v Kč 2 070 Jen ročně 210 420

- u držitele průkazu ZTP/P

16 140

1 345

- u studujícího poplatníka do 26 let věku

4 020

335

- na dítě, popřípadě daňový bonus na dítě x)

11 604

967

Maximální daňový bonus

52 200

4 350

x) pozn. pokud je manželka (manžel) nebo dítě držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka na dvojnásobek A  teď podrobněji podle § 35ba, § 35c, 35d, § 38la  souvisejících ustanovení zákona o daních z příjmů : Pro poskytnutí slevy (odečet od daňové zálohy zjištěné podle měsíčních tabulek) – „základní“ na poplatníka – není stanoven žádný průkaz. Sleva v  měsíční výši 2  070  Kč (jako 1/12 ze  24  840  Kč podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o  daních z  příjmů) se přizná každému poplatníkovi s  podepsaným a  vyplněným Prohlášením (  pozor při vyplňování – nezapomenout na vyplnění v přední straně Prohlášení pod bodem 1). Další možné měsíční slevy na dani uplatňované podle podepsaného Prohlášení se prokazují doklady stanovenými zákonem o daních z příjmů (§ 38l ZDP). V roce 2010 jde o slevy: - na invaliditu, které se poskytují podle § 35ba odst. 1 písm. c) a  d) zákona o  daních z příjmů jen na vlastní invaliditu poplatníka. Slevy se uznají ve výši 1/12 již při výpočtu daňových záloh z měsíční mzdy, a to: • 210 Kč měsíčně (tj. 1/12 z 2 520 Kč roční slevy), jestliže: a) poplatník pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění; nárok na slevu se prokazuje přímo zaměstnavateli, jemuž poplatník podepsal Prohlášení, a to předložením rozhodnutí o přiznání důchodu a potvrzení o výplatě tohoto druhu důchodu. Nové potvrzení o výplatě důchodu se pak předkládá každoročně do 15. února, 21

b) došlo k  zániku nároku na částečný invalidní důchod z  důvodu souběhu nároku na výplatu částečného invalidního důchodu a  starobního důchodu (prokazuje se potvrzením finančního úřadu); • 420 Kč měsíčně (tj. 1/12 z 5 040 Kč roční slevy), jestliže: a) poplatník pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně z  důchodového pojištění, nebo b) poplatník pobírá jiný důchod z důchodového pojištění, jehož jednou z podmínek pro přiznání je, že je invalidní v třetím stupni. Za jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je plná invalidita, se považuje podle § 50 odst. 2 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, vdovský (vdovecký) důchod, na který má v třetím stupni invalidní vdova (vdovec) nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela (manželky), nebo c) poplatník je podle zvláštních předpisů invalidní v  třetím stupni, avšak jeho žádost o  invalidní důchod byla Českou správou sociálního zabezpečení sice zamítnuta, ale z  jiných důvodů než proto, že není invalidní, nebo d) došlo k  zániku nároku na invalidní důchod z  důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu a starobního důchodu (prokazuje se potvrzením finančního úřadu). Pobírání invalidního důchodu se prokazuje poprvé u  zaměstnavatele rozhodnutím o přiznání důchodu a dokladem o výplatě důchodu, ostatní případy se prokazují potvrzením finančního úřadu místně příslušného podle bydliště poplatníka. Doklad o  výplatě důchodu (důležitý je název důchodu, nikoliv jeho výše) se pak předkládá každoročně do 15. února v souvislosti s podepisováním Prohlášení na aktuální kalendářní rok; - u držitele průkazu ZTP/P ve výši 1 345 Kč měsíčně (tj. 1/12 z 16 140 Kč roční ­slevy), jestliže poplatník je držitelem průkazu ZTP/P (zvlášť těžké postižení s  potřebou průvodce). Tato sleva se uplatní, i když poplatník nepobírá invalidní důchod. Pokud držitel průkazu ZTP/P pobírá současně invalidní důchod, slevy se sčítají. - u poplatníka (zaměstnance) soustavně se připravujícího na budoucí povolání (zpravidla jako žák střední školy nebo student vysoké školy); sleva činí dalších 335 Kč měsíčně (prakticky navíc k základní slevě na poplatníka v měsíční výši 2 070 Kč). Částka 335 Kč, tj. ve výši 1/12 z 4 020 Kč, se použije navíc vedle základní slevy při výpočtu daňové zálohy z měsíčního základu u plátce (zaměstnavatele), u kterého žák či student předložil Prohlášení. Důležitá je podmínka soustavné přípravy na budoucí povolání a dodržení věkové hranice 26 let. Jde-li o prezenční formu v doktorském studijním programu na vysoké škole, platí vyšší věková hranice 28 let. V roce 2010 jde dále o daňové zvýhodnění na vyživované dítě a je také slevou na dani, která je sice jen do „nulové daně“ , ale může přecházet „do minusu“ – do daňového bonusu. Pokud po výše uvedených slevách vychází „nulová daň“, je daňové zvýhodnění daňovým bonusem. - Po odpočtu výše uvedených měsíčních slev na dani se u zaměstnanců s Prohlášením přihlédne ještě k  dětem vyživovaným v  domácnosti, a  to formou daňového zvýhodnění v  měsíční výši  967  Kč na vyživované dítě, resp. ve výši 1  934  Kč u  vyživovaného dítěte s  průkazem  ZTP/P.  Za vyživované dítě se považuje dítě vlastní, osvojené, dítě v  péči, která nahrazuje péči rodičů, rovněž dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče 22

nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit. Daňové zvýhodnění lze uplatnit na dítě nezletilé (prakticky až do dovršení věku 18 let). Na zletilé dítě až do dovršení věku 26 let lze daňové zvýhodnění uplatnit, jestliže nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle § 12 až § 15 zákona o státní sociální podpoře) nebo jestliže se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz nebo jestliže z  důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Dítě musí poplatník vyživovat ve své domácnosti. Domácností se rozumí, že občané spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby (§ 115 občanského zákoníku). Dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění (dítě se např. může zdržovat ze zdravotních důvodů v ústavu nebo po dobu studia na koleji, taktéž zletilé dítě může mít rozdílný trvalý pobyt než rodiče apod.). Pro posouzení existence společné domácnosti je rozhodující vždy skutečný (faktický) stav. Nežije-li ale dítě s poplatníkem v domácnosti (např. po rozvodu manželství), daňové zvýhodnění na něj poplatníkovi nenáleží. Vyživuje-li dítě v  jedné domácnosti více poplatníků (obvykle manželé), může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v  tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich (musí se dohodnout). Poplatníci (manželé) si mohou uvážit, jak daňové zvýhodnění na dítě uplatní, např. při existenci tří dětí v jedné domácnosti uplatní jedno manžel a dvě manželka. Změny v uplatnění daňového zvýhodnění na totéž dítě v průběhu zdaňovacího období jsou také možné, ale totéž dítě může být uplatněno v jednom kalendářním měsíci pouze jedním z manželů na základě daňového přiznání. Jsou-li oba poplatníci – manželé zaměstnáni, stále je při prvním uplatnění a i při změně třeba předložit potvrzení zaměstnavatele druhého z manželů. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v  kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte (zletilého) na budoucí povolání, anebo v jehož průběhu bylo dítě (nezletilé) osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Poměrně složité bývá řešení v době před rozvodem manželství, pokud slevu na dítě chce uplatnit ten z manželů, který ji původně nepobíral (např. jeden z manželů potřebuje potvrzení zaměstnavatele druhého z manželů, že on slevu nepobírá, on ale trvá na svém, že s dítětem žije v  domácnosti). Do pravomocného verdiktu soudu je nejistota. Po pravomocném rozhodnutí soudu již nejde o manžele a případný spor by se mohl dostat před finanční úřad , neboť potvrzení zaměstnavatele druhého z manželů nemá jako průkaz smysl (nejsou již manželé ). Jde o model, kdy např. rozvedená žena uplatní u zaměstnavatele dítě a pokud zaměstnavatel z různých důvodů slevu neposkytne, může se obrátit na finanční úřad podle místa mzdové účtárny se stížností na nesprávný postup plátce a nakonec lze dosáhnout rozhodnutí o sporu od finančního úřadu. Jde o stížnost podle § 51 zákona o správě daní a poplatků. Praktické to může být v případě daňového zvýhodnění na zletilé dítě, nezletilé dítě se zpravidla svěřuje do péče. Pokud o vlastní dítě pečují druh a družka, potvrzení zaměstnavatele od druhého zákon nevyžaduje. I  zde je dobré, aby zaměstnavatel zaměstnanci rozhodné okolnosti vysvětlil, a předešlo se případným daňovým problémům. Poplatník - zaměstnanec je povinen prokázat plátci - zaměstnavateli skutečnosti rozhodné pro poskytnutí daňového zvýhodnění při výpočtu zálohy na daň nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly, a plátce k  nim může přihlédnout až od následujícího měsíce. Výjimkou je průkaz o  narození dítěte, 23

doklad o osvojení nebo převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů nebo potvrzení školy, že zletilé vyživované dítě se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem, ke kterým přihlédne zaměstnavatel již v kalendářním měsíci, v němž mu budou tyto skutečnosti prokázány. Průkaz o narození dítěte stačí předložit do 30 dnů od narození. Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li zaměstnanec rozhodné skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání (§ 38k odst. 1, 2 a 4 zákona o daních z příjmů). Pobírá-li zaměstnanec ve stejném kalendářním měsíci mzdu postupně od více zaměstnavatelů (typ změní zaměstnavatele v  průběhu měsíce), může přihlédnout ke slevě na dani i k měsíčnímu daňovému zvýhodnění na děti pouze jeden z nich , v praxi většinou ten první v měsíci. Hlavně nelze za stejný kalendářní měsíc uplatňovat slevu nebo daňový bonus dvakrát. 4.4. Výpočet měsíční daňové zálohy Daňovou zálohu vypočte zaměstnavatel z  úhrnného měsíčního základu pro výpočet zálohy z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, a to i v případě, že zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává práci např. na základě více pracovněprávních vztahů (např. pracovní poměr + dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr). Stejný princip platí pro zjištění měsíčního úhrnu příjmů u zaměstnance s Prohlášením i bez Prohlášení. Pro zjištění měsíčního základu pro výpočet zálohy ze závislé činnosti a funkčních požitků se k  příjmu připočte pojistné placené zaměstnavatelem připadající na tyto příjmy pro zjištění základu daně (základu pro výpočet měsíční daňové zálohy) jako tzv. „superhrubé mzdy“- zavedené počínaje rokem 2008. Např. při souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u téhož zaměstnavatele se k  úhrnu zaměstnanci zúčtovaných příjmů přičte pojistné zaměstnavatele na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění připadající na příjmy z pracovního poměru, neboť z příjmů na základě dohody o  provedení práce se povinné pojistné neodvádí. Do úhrnu zdanitelných příjmů se zahrnují všechny příjmy u téhož plátce- zaměstnavatele, tj. jde-li o zaměstnavatele – právnickou osobu, tak všechny zdanitelné příjmy, i když plynou za práci v různých organizačních složkách, závodech, provozovnách téže právnické osoby – zaměstnavatele, a bez ohledu na druh pracovněprávního vztahu. Sazba ze základu daně je jednotná – 15%. Podstatně však daňové zatížení ovlivňují slevy z daně a při vyživovaných dětech též daňové zvýhodnění jako sleva z daně popřípadě daňový bonus. Prohlášení poplatník předkládá plátci – zaměstnavateli,  na druhu pracovněprávního vztahu nezáleží a týká se to i výkonu funkce. Z hlediska zdanění jsou na stejné úrovni příjmy z pracovního poměru, příjmy z dohod o pracovní činnosti a příjmy z dohod o provedení práce. Rozdíl může být v  povinném pojistném sociálním a  zdravotním a  tedy ve výši „superhrubé mzdy“. U  odměn za výkon funkce v občanských sdruženích (aniž by se jednalo o  pracovně právní vztah) je většinou jen povinné pojistné na zdravotní pojištění, ale pak se takové příjmy nezahrnují pro výpočet důchodu ani nemocenské. V průběhu roku se nepřihlíží ke slevě na dani na manželku (manžela) s vlastním příjmem nepřesahujícím 68  000  Kč, ani k  nezdanitelným částem základu daně (k  „nezdanitelným částkám“) uplatnitelným až po skončení roku jako k odpočtu darů podle § 15 odst. 1 zákona 24

o daních z příjmů (limit 10% ze základu daně, tj. u zaměstnanců „superhrubé mzdy“), k odpočtu úroků z úvěrů na bytové potřeby, k nezdanitelné částce u poplatníka, který „ze svého“ zaplatí na penzijní připojištění více než 6 000 Kč na zdaňovací období (§ 15 odst. 5 zákona o daních z  příjmů), k  odpočtu částky na soukromé životní pojištění (§ 15 odst. 6 zákona o  daních z příjmů), k odpočtu částky členských příspěvků zaplacených odborové organizaci (§ 15 odst. 7 zákona o  daních z  příjmů) a  dále k  odpočtu úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona č.  179/2006  Sb., o  uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (§ 15 odst. 8 zákona o daních z příjmů). Tyto odpočty jsou možné až po skončení roku při ročním zúčtování nebo v daňovém přiznání. Příklady výpočtu měsíční daňové zálohy 2010 (v Kč)- zaměstnanec s Prohlášením Druh a skladba příjmu u téhož zaměstnavatele……………….

pracovní poměr 20 000 Kč dohoda o provedení práce 5 000 Kč

jen pracovní poměr

jen pracovní poměr

jen pracovní poměr

Zaměstnanec kromě slevy na poplatníka uplatňuje navíc……..

má jen slevu na poplatníka

+ 2 děti

+ 2 děti

+ invalidní důchod 3.st.

25 000

15 000

25 000

15 000

6 800 jen z prac. poměru

5 100

8 500

5 100

31 800

20 100

33 500

20 100

4 770

3 015

5 025

3 015

1. Úhrn příjmů ze závislé činnosti funkčních požitků (bez příjmů od daně osvobozených) 2. plus částky pojistného placeného zaměstnavatelem sociální (25%), zdravotní (9%) 3. Základ pro výpočet daňové zálohy (ř.1 + ř.2) (základ se zaokrouhlí nad 100 Kč na celé stokoruny nahoru,do 100 Kč na celé koruny nahoru) 4. Daňová záloha ve výši 15 % ze základu 5. méně sleva podle § 35 b a - 2 070 Kč na poplatníka - 210 Kč poživatel ID 1. nebo 2. stupeň nebo - 420 Kč poživatel ID 3. stupeň - 1 345 Kč držitel průkazu ZTP/P - 335 Kč u studenta (věk) součet měsíčních částek slev….. 6. Daňová záloha po slevě (ale před daňovým zvýhodněním na děti) Dále jen zaměstnanec s vyživovaným dítětem (dětmi) v domácnosti : 7. Měsíční daňové zvýhodnění (počet vyživovaných dětí krát 967 Kč) celkem Kč - z toho: 8. méně sleva na dítě (děti) (nejvýše do částky daňové zálohy po slevě na ř. 6) 9. plus bonus na dítě (děti) (jako ř. 7 – ř. 6,je-li daňové zvýhodnění v ř.7 vyšší než daňová záloha po slevě na ř.6) 10. skutečně sražená záloha 11. nebo vyplacený měsíční bonus na dítě(děti)

(2070+ 420) 2 490

2 070

2 070

2 070

2 700

945

2 955

525

x

1 934

1 934

x

- 945

- 1934

+989

x

3 955

x

1 021

525

x

989

x

x

25

Příklady výpočtu měsíční daňové zálohy 2010 (v Kč)- zaměstnanec bez Prohlášení Druh a skladba příjmu u téhož zaměstnavatele

jen pracovní poměr 25 000 Kč

Pracovní poměr 10 000 Kč + dohoda o provedení práce 5 000 Kč

jen pracovní poměr (nebo  dohoda o pracovní činnosti) 5 000 Kč

jen dohoda o provedení práce 5 000 Kč

1. Úhrn příjmů ze závislé činnosti funkčních požitků (bez příjmů od daně osvobozených……

25 000

15 000

5 000

5 000

2. plus částky pojistného placeného zaměstnavatelem sociální (25%), zdravotní (9%)

8 500

3 400 (jen z  pracovního poměru !)

1 700

není

3a. Základ pro výpočet daňové zálohy(ř.1+ ř.2) (základ se zaokrouhlí nad 100 Kč na celé stokoruny nahoru,do 100 Kč na celé koruny nahoru)

33 500

18 400

x

x

3b. Základ pro výpočet konečné srážkové daně 15 % (ř.1+ ř.2) (základ se zaokrouhluje na celé Kč dolů)

x

x

6 700

5 000

4a. Daňová záloha ve výši 15 % ze základu

5 025

2 760

x

x

4b. Konečná srážková daň 15 % ze základu

x

x

1 005

750

26

5. CO SE ZAHRNUJE POD PŘÍJMY ZE ZÁVISLÉ ČINNOSTI A FUNKČNÍCH POŽITKŮ Netradičně jsme zvolili nejprve hlavní základy zdanění mezd ,platů a  odměn a  teprve následně podrobněji co pod toto zdanění spadá, co není předmětem zdanění a co je od zdanění osvobozeno. Následující pasáž může totiž běžného čtenáře dost unavit, ale nemůžeme ji vynechat úplně. 5.1. Příjmy ze závislé činnosti jsou a) příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního poměru (pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti i dohoda o provedení práce), služebního poměru (typ vojáci nebo policie ČR) nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Těmito příjmy se rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku, b) příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a  komanditistů komanditních společností, a  to i  když nejsou povinni při výkonu práce pro družstvo nebo společnost dbát příkazů plátce a příjmy za práci likvidátorů, c) odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, např. členové představenstev a  dozorčích rad akciových společností popř. orgánu dalších obchodních společností a družstev, d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem závislé činnosti podle písmen a) až c) nebo funkce bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost nebo funkci, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nebo funkci nevykonává. Vymezení je zde až příliš široké a  v  extrémních případech může vyvolávat výkladové problémy, i když nesporné jsou např. příjem formou možnosti použití osobního automobilu zaměstnavatele zaměstnancem nejen pro služební ale i soukromé účely a náhrada za ztrátu na výdělku při pracovních úrazech vyplácená dosud pověřenou pojišťovnou namísto zaměstnavatele. 5.2. Funkčními požitky jsou a) funkční platy členů vlády, poslanců a  senátorů Parlamentu České republiky a  platy vedoucích ústředních úřadů státní správy, b) odměny za výkon funkce v  orgánech obcí, v  jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, občanských a  zájmových sdruženích, komorách a  v  jiných orgánech a institucích. Podle zákona o daních z příjmů se za „zaměstnavatele“ považuje ten subjekt, který příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky vyplácí a  za „zaměstnance“ ten, kdo je příjemcem těchto plateb. Za zaměstnance pro účely zdanění se tedy považují nejen zaměstnanci v pracovněprávním vztahu, ale i  např. členové představenstev a  dozorčích rad (kontrolních komisí) vykonávajících funkci podle obchodního zákoníku nebo jiných zákonů a  funkcionáři obcí (zastupitelé) i funkcionáři občanských sdružení. 27

5.3. Co se u zaměstnance nezdaňuje Za příjmy ze závislé činnosti (i funkční požitky) se nepovažují a předmětem daně nejsou - úvěry a půjčky od zaměstnavatele, - náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti (i funkce) do výše stanovené zákoníkem práce (a  následnými vyhláškami MPSV) pro zaměstnance zaměstnavatele, který spadá do státní sféry, a  hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a nadlimitní náhrady, jsou zdanitelným příjmem. Jinak vyjádřeno - co může dostat na náhradách zaměstnanec státu, je nezdanitelné ve stejném rozsahu (do stejných limitů) i  u  zaměstnance v  podnikatelské a  nestátní sféře. O  náhradu se prakticky jedná, jestliže zaměstnanec zaplatí zvýšené výdaje ze svého (bez ohledu zda někdy dostane zálohu od zaměstnavatele) a  po skončení pracovní cesty požaduje náhradu za to, co vynaložil. Jestliže zaměstnavatel vše předem objedná a  zaplatí, nejde o  náhradu zaměstnanci -nenahrazuje tím újmu vzniklou zaměstnanci) a takové plnění rovněž není předmětem daně bez ohledu na nějaké limity. Typické je to při vyslání zaměstnance na školení, různé semináře apod., kdy zaměstnavatel pořadateli školení (semináře) zaplatí třeba na fakturu i  ubytování a stravování. A vedle toho podle podmínek vyslání na pracovní cestu nelze vyloučit třeba nárok na náhradu – stravné většinou v  praxi krácené, ale někdy i  nekrácené, které také není předmětem zdanění, je-li v rámci „limitu“ pro státní zaměstnance, - hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a  pra-covních prostředků, pracovních oděvů a  obuvi, jakož i  hodnota poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování, dále hodnota pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování, - částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je jeho jménem vydal, nebo částky, kterými zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak, jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel, - náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a  předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce. Je-li poskytován paušál za použití vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odpisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech odpisování. Od daně jsou osvobozeny zejména - zaměstnancem přijaté náhrady škod – zdanitelné jsou pouze náhrady za ztrátu na výdělku, - nepeněžní plnění na odborný rozvoj zaměstnanců související s  předmětem činnosti zaměstnavatele nebo na rekvalifikaci zaměstnanců, toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem. Plnění na odborný rozvoj související s  předmětem činnosti zaměstnavatele( nebo na rekvalifikaci) dohodnutá v  kolektivní smlouvě nebo uvedená ve vnitřním předpisu zaměstnavatele jsou „daňovým výdajem/nákladem“ zaměstnavatele, ale na straně zaměstnance je od zdanění osvobozeno jen nepeněžní plnění. Aby se jednalo o  „nepeněžní plnění“, je nejjistější, aby 28

zaměstnavatel zaplatil „školné“ ze svého účtu přímo škole za svého zaměstnance. Obdobně tam, kde viz. dále je od daně osvobozeno jen „nepeněžní plnění“ jako třeba u rekreaci, - hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti (typ vlastní závodní jídelny) nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů (typ třeba v  závodní jídelně jiného zaměstnavatele, nejčastěji však prostřednictvím stravovacích poukázek), - hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, pokud jsou poskytovány z „nedaňových výdajů“, netýká se zajištění pitné vody (ta není předmětem daně), - nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnancům z „nedaňových výdajů“, např. ze sociálního fondu, ve formě možnosti používat rekreační, zdravotnická a  vzdělávací zařízení, předškolní zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a  sportovní zařízení nebo ve formě příspěvku na kulturní pořady a sportovní akce; jde-li však o poskytnutí rekreace včetně zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté pro rodinné příslušníky zaměstnance, tj. i když zaměstnanec sám do rekreačního zařízení nejede, a tuto možnost využijí jeho děti a manželka . Toto daňové osvobození může být praktické i  v  případě „možnosti použití vzdělávacího zařízení“ vlastního i  cizího, jestliže nejde o vzdělávání související s předmětem činnosti zaměstnavatele (mohlo by se jednat i např. o úhradu školného „nepeněžní formou – tedy přímo škole“ za dítě zaměstnance), - zvýhodnění poskytovaná zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek, tedy tzv. režijních jízdenek, - hodnota nepeněžních darů poskytovaných ze sociálních fondů nebo prostě z „nedaňových výdajů“ při příležitostech uvedených ve vyhlášce o  FKSP až do úhrnné výše 2000 Kč ročně u každého zaměstnance. Zde je potřeba se podívat, při jakých příležitostech lze poskytovat dary ve státní sféře podle vyhlášky o FKSP, a při těchto příležitostech to platí i v podnikatelské resp. nestátní sféře, - hodnota přechodného ubytování poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště, a to maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně. Nejde o pracovní („služební“) cesty, ale v zásadě o přechodné ubytování blízko pracoviště (v praxi zpravidla kdy z místa trvalého pobytu není reálné denně dojíždět), - peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s  úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku, zaměstnavatelem z  FKSP u  zaměstnanců ve státní sféře a  u  ostatních zaměstnavatelů ze sociálního fondu, jedná-li se o půjčky poskytnuté zaměstnanci na bytové účely do výše 100 000 Kč nebo k překlenutí tíživé finanční situace do výše 20  000 Kč a  u  zaměstnance postiženého živelní pohromou do výše 1  000  000 Kč na bytové účely a  do výše 200  000 Kč k  překlenutí tíživé finanční situace. Jde o „nezdanění“ výhody spočívající v tom, že zaměstnanec neplatí úroky , které by jinak při půjče od banky v obvyklé výši platil, -v úhrnu maximálně do výše 24 000 Kč ročně od téhož zaměstnavatele, tj. v úhrnu za dále uvedené dvě možnosti, pokud jde o 29

a) příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu a dále o b) částky pojistného, které hradí zaměstnavatel pojišťovně za zaměstnance na pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití nebo na důchodové pojištění (dále jen „soukromé životní pojištění“), na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi zaměstnancem jako pojistníkem a pojišťovnou za podmínky, že ve smlouvě byla sjednána výplata pojistného plnění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let (tj. lidově tzv. podmínka 2 x 60); právo na plnění z pojistných smluv soukromého životního pojištění musí mít pojištěný zaměstnanec, a je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, osoba určená podle zákona o  pojistné smlouvě, nikoliv zaměstnavatel, který hradil pojistné (zde je jakási pojistka, aby zaměstnavatel neřekl - já ti budu platit pojistné, ale kdybys náhodou zemřel, tak podle pojistné smlouvy pojistné plnění nedostanou manželka a děti, ale „já“ zaměstnavatel ), - příjem získaný ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do výše minimálního nároku podle zákoníků práce, prakticky za dny, kdy „nemocenskou“ hradí zaměstnavatel (nemocenské dávky od České správy sociálního zabezpečení jsou od daně osvobozeny obecně). Pozor však v  případě, kdy zaměstnavatel podle   kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu poskytuje náhradu i  za první tři dny pracovní neschopnosti nebo vylepšuje nárok v dalších dnech – tyto platby nad minimální nárok se chovají prakticky jako běžná mzda, tj. sice z daňových nákladů zaměstnavatele, ale s plným zdaněním a „zpojistněním“ u zaměstnance. Z technického hlediska se částky, které nejsou předmětem daně , neuvádějí na mzdových listech. Tzv. nadlimitní zdanitelné cestovní náhrady samozřejmě na mzdovém listě být musí, neboť jsou předmětem daně. Od daně osvobozené částky mají být na mzdových listech. V praxi se požaduje uvádět zejména částky ovlivňující výši čistého příjmů pro jiné účely, tj. např. pro nároky podle sociálních zákonů,  částky s  limitem od daně osvobozeným typu poskytnutých rekreací nebo nepeněžních darů při stanovených příležitostech a částky na penzijní připojištění a soukromé životní pojištění. Příjmy, které nejsou předmětem daně z  příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny se zpravidla nezahrnují do vyměřovacích základů pro povinné pojistné sociální a zdravotní.

30

6. ROČNÍ ZÚČTOVÁNÍ U ZAMĚSTNAVATELE Roční zúčtování měsíčních záloh a  daňového zvýhodnění je možností přepočtu pro poplatníky pouze s  příjmy ze závislé činnosti a  s  funkčními požitky, kteří po skončení roku nejsou povinni a ani sami dobrovolně nebudou podávat daňové přiznání. 6.1. Kdy je zaměstnanec povinen podat daňové přiznání : - zaměstnanci a příjemci funkčních požitků, kteří mají souběžné též příjmy z podnikatelské a  jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z  pronájmu, příjmy z  kapitálového majetku, z nichž se daň nesráží, a ostatní příjmy, pokud nejsou od zdanění osvobozeny a pokud úhrn těchto příjmů (kromě závislé činnosti a funkčních požitků) u nich činil za rok více než 6 000 Kč hrubého (tržby apod.). Tito poplatníci uvedou v  daňovém přiznání, které jsou povinni sami vyplnit a podat u finančního úřadu podle svého bydliště, též příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, dílčí základy daně u dalších příjmů a výši sražených daňových záloh. - zaměstnanec pobírající mzdu souběžně od dvou nebo více zaměstnavatelů ve smyslu zákona (tj. prakticky zaměstnaný souběžně, nikoliv postupně za sebou). Nepřihlédne se k příjmu ze zaměstnání u souběžného zaměstnavatele tehdy, pokud srážel konečnou srážkovou daň 15 % při výdělcích nepřesahujících v úhrnu 5 000 Kč hrubého v kalendářním měsíci. Za zaměstnavatele ve smyslu zákona se však považuje i plátce vyplácející funkční požitky, např. občanské sdružení svým funkcionářům. Daňové přiznání je tedy povinen podat i např. zaměstnanec pobírající mzdu v pracovním poměru u zaměstnavatele a vedle toho vykonávající funkci v občanském sdružení s  funkční odměnou alespoň v jednom měsíci přes 5 000 Kč hrubých pro konečnou srážkovou daň (má tedy sraženu aspoň jednou v roce měsíční daňovou zálohu u plátce bez Prohlášení) K daňovému přiznání přikládá poplatník-zaměstnanec originál potvrzení zaměstnavatele (nebo více zaměstnavatelů postupných i souběžných) o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků, o sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění. Potvrzení na žádost poplatníka je povinen vydat zaměstnavatel na základě § 38j odst. 3 zákona. Zaměstnavateli je uloženo uschovat kopii vystaveného potvrzení (pro případ kontroly, kdyby zaměstnanec např. svévolně přepisoval údaje ve vystaveném potvrzení, nebo kdyby po vystavení potvrzení zaměstnanec obdržel v roce doplatek mzdy a bylo třeba vystavit potvrzení nové apod.). Potvrzení musí být vydáno nejpozději do 10 dnů po požádání zaměstnance. Potvrzení o  zdanitelných příjmech nemusí být vydáno na předtisku potvrzení (MFin 5460), zejména pokud počítačové vybavení zaměstnavatele umožňuje vystavení potvrzení počítačovou technikou. Vystavené potvrzení musí však odpovídat obsahově i  skladbou a označením požadovaných údajů aktuálnímu vzoru potvrzení. Má jít o doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet zdanitelné mzdy, daně, záloh a nově též daňového zvýhodnění. Vystavuje-li potvrzení předchozí plátce v roce pro RZ u  posledního postupného plátce v  roce, mělo by potvrzení obsahovat i  údaj, zda a  za které období pobírání mzdy uvedené v potvrzení měl poplatník předloženo Prohlášení (aby poslední plátce v roce mohl posoudit, zda poplatník není povinen podat daňové přiznání). 31

Pokud zaměstnanec má do daňového přiznání pouze příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky z  tuzemských zdrojů, podává přiznání na základním dvojlistu tiskopisu přiznání. Má-li však do daňového přiznání ještě jiné příjmy, např. z podnikání nebo pronájmu, vyplňuje i další příslušné přílohy k daňovému přiznání fyzických osob. 6.2. K některým praktickým otázkám : - Daňové přiznání je vždy povinen podat zaměstnanec, který dostane dodatečně doplacenu dlužnou čistou mzdu, plat apod. z  minulých let , kdy část hrubého příjmu zúčtovaného ale v čistém nevyplaceného mu byla od základu v minulosti odečtena a je tuto část zahrnout do základu za rok , kdy došlo k částečnému nebo plnému doplacení . Důležité pro vyplnění je mít potvrzení na klasickém tiskopisu od zaměstnavatele doplácejícího třeba po několika letech čistou mzdu. (Jde o potvrzení zaměstnavatele i když podnik jako takový nefunguje a základní povinností za „zkrachovaný“ podnik plní třeba likvidátor nebo insolvenční správce) . Vyplněné údaje se použijí pro vyplnění přiznání. V některých případech plní úlohu zaměstnavatele Úřad práce. - Stává se, že zaměstnanec má příjem od zaměstnavatele s  Prohlášením a  vedle toho je členem orgánu společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) a  má tedy vedlejšího „zaměstnavatele“bez Prohlášení s  výpočtem daňové zálohy a  tedy s  povinností podat po skončení roku daňové přiznání. Zmiňujeme se o  tom z  důvodu, že na sebemenší odměny členů statutárních a  dalších orgánů právnických osob se nevztahuje srážková daň režimem 15% do 5000 Kč v úhrnu v měsíci a i např. z odměny 2000 Kč se srazí daňová záloha, nikoliv konečná srážková daň. Musí pak po skončení roku podat daňové přiznání. (Pro úplnost – něco jiného může být třeba starobní důchodce s důchodem od daně osvobozeným, který jinde není zaměstnán, nemá jinde Prohlášení poplatníka a  je členem orgánu SVJ. Ten může předložit Prohlášení u SVJ i při malé měsíční odměně, ze které mu bude sice počítána záloha na daň , ale při uplatnění slevy na poplatníka vyjde z  nízké odměny záloha na daň nulová.) Dále při výpočtu daňové zálohy nezapomenout na princip „superhrubé mzdy“ , kdy se zde odměna pro zdanění navyšuje o povinné zdravotní pojistné (sociální pojistné z odměn členů statutárních orgánů zatím není). Některé práce v SVJ lze pokrýt „výhodnou“ dohodou o provedení práce, nelze však takto pokrývat odměny za výkon funkce v orgánu SVJ. 6.3. Základní princip ročního zúčtování Zaměstnanec, který nepodává daňové přiznání a který v roce pobíral zdanitelnou mzdu jen od jednoho zaměstnavatele nebo od více zaměstnavatelů, ale postupně za sebou, může, ale nemusí žádat o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Pro roční zúčtování není na závadu, jestliže poplatník pobíral v  roce mzdu od dvou (popř. více) zaměstnavatelů, u nichž však byl zaměstnán postupně za sebou (např. u prvního do 14. května, u druhého od 15. května), a v době, kdy již byl zaměstnán u druhého zaměstnavatele, obdržel doplatek mzdy (např. doplatek prémií, odstupného) od prvního zaměstnavatele. Vyplývá to z ustanovení § 38ch a § 38g odst. 2 zákona. Roční zúčtování záloh a  daňového zvýhodnění provede poslední zaměstnavatel v uplynulém roce, který na základě Prohlášení poplatníka počítal daňovou zálohu. Bude-li mít zaměstnanec posledního zaměstnavatele v roce 2010 např. v dubnu 2010 a poté již dalšího postupného zaměstnavatele mít nebude, je příslušným k provedení RZ za rok 2010 na základě 32

žádosti zaměstnance podané na tiskopisu Prohlášení spolu s předepsanými doklady nejpozději do 15. února 2011 tento poslední zaměstnavatel v roce. Co když měl zaměstnanec v  roce postupně dva nebo více zaměstnavatelů za sebou a u všech měl podepsané Prohlášení poplatníka? V takovém případě provede roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění poslední zaměstnavatel v roce jen na základě potvrzení od všech předchozích plátců daně - zaměstnavatelů - zmíněné již v  případě stejného potvrzení jako přílohy k daňovému přiznání. Zaměstnanec je povinen toto potvrzení za uplynulé zdaňovací období předložit zaměstnavateli kde žádá o roční zúčtování nejpozději do 15. února následujícího kalendářního roku. Pokud je ve stanovené lhůtě nepředloží, roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění nelze provést. Zaměstnanec však stejného výsledku – přibližně stejného přeplatku na dani může dosáhnout podáním daňového přiznání (jediný problém by mohl být v tom, že případné „ostatní příjmy“ ke zdanění byť nepřesahující v úhrnu 6 000 Kč v roce v přiznání uvést musí). Pokud by však zaměstnanci , který o roční zúčtování požádal pozdě, stejně nevycházel přeplatek na dani přes 50 Kč, tak nemusí dělat nic. Kdy obvykle vychází přeplatek na dani (někdy též doplatek na daňovém bonusu). Často přeplatek vychází z důvodu, že jen v ročním zúčtování nebo daňovém přiznání lze uplatnit snížení základu daně (roční superhrubé mzdy) o položky(nezdanitelné části) jako např. placené pojistné na soukromé životní pojištění (max. 12 tis. Kč za rok) nebo na penzijní připojištění (max. 12 tis. Kč z placeného příspěvku, ale jen z části přes 6 tis. Kč), dary na zákonem vymezené účely (až 10 % ze základu daně), úroky z hypotečních úvěrů na bydlení a též příspěvky odborové organizaci (max. 3 tis. Kč ročně) . Dále jen v ročním zúčtování nebo daňovém přiznání lze uplatnit slevu na daní (odpočet od daně při trvání manželství a  společné domácnosti celý rok ve výši 24  840 Kč) na manželku(manžela) bez vlastních příjmů v  uplynulém roce nebo s vlastními příjmy nejvýše do 68 tis. Kč (nevčítá se tam např. státní sociální podpora, ale včítají se nejen např. mzdy a odměny , ale i nemocenské a mateřské dávky, dávky v nezaměstnanosti atd.). V případě uzavření manželství v průběhu roku činí sleva poměrnou část z 24 840 Kč. Roční zúčtování záloh má zaměstnavatel technicky provést do 31. března, a  vrátit případný přeplatek na dani (a též případný doplatek na daňovém bonusu na děti) nejpozději při březnových výplatách v průběhu dubna. Při ročním zúčtování počítá plátce (zaměstnavatel) provádějící zúčtování celoroční daň z  úhrnu daňových základů, daňových záloh a  z  poskytnutého daňového zvýhodnění na dítě. Měl-li zaměstnanec v  roce předchozího postupného zaměstnavatele (popř. více postupných zaměstnavatelů za sebou), musí se do výpočtu při RZ zahrnout i údaje z potvrzení vydaných předchozími zaměstnavateli. Pro srážku daňových záloh v průběhu roku platí, že k předloženému průkazu k uplatnění slevy se přihlédne počínaje následujícím měsícem kromě případu nástupu do zaměstnání, kdy stačí prokázat rozhodné okolnosti do třiceti dnů po nástupu. Při narození dítěte se k této okolnosti u  daňového zvýhodnění přihlédne již v  měsíci, v  němž se dítě narodilo, pokud poplatník předloží rodný list do třiceti dnů po narození, a také k okolnosti, že poplatník nebo vyživované zletilé dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání, se přihlédne již v měsíci, v jehož průběhu budou tyto okolnosti prokázány (potvrzením školy). Pokud např. zaměstnanec předloží potvrzení školy o soustavné přípravě zletilého dítěte započaté v průběhu září, přihlédne se k tomuto potvrzení již za září. 33

Poplatník, který v  průběhu roku z  různých důvodů neuplatnil a  neprokázal okolnosti pro uplatnění měsíčně uznatelných slev na dani a daňového zvýhodnění včas, anebo je vůbec nemohl uplatnit, protože např. po část roku nebyl zaměstnaný, a neměl tedy příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, může rozhodné okolnosti prokázat pro účely ročního zúčtování i  dodatečně, nejpozději do 15. února po skončení roku, u  zaměstnavatele, u  něhož o  roční zúčtování žádá v Prohlášení v části III předtisku (§ 38k odst. 7 zákona). Předpokladem je, že pro období pobírání těchto příjmů měl vždy podepsáno Prohlášení a v něm pouze opomenul uplatnit některou daňovou slevu nebo daňové zvýhodnění na děti, nebo pro její uplatnění nepředložil včas průkaz (např. potvrzení školy o  studiu zletilého dítěte, potvrzení o  výplatě invalidního důchodu). Pokud Prohlášení neměl včas podepsáno a  předloženo, ačkoliv nebyl zaměstnán souběžně u více zaměstnavatelů, a jednalo se v principu o pouhé opomenutí, může poplatník tento nedostatek vzniklý u  posledního zaměstnavatele v  roce napravit a  podle § 38k odst. 7 zákona podepsat v rámci RZ Prohlášení dodatečně za dobu zaměstnání u tohoto zaměstnavatele v termínu pro žádost o roční zúčtování, tj. do 15. února. Pak i jemu lze provést RZ a nemusí podávat daňové přiznání. Pro dodatečný podpis existují v tiskopisu patřičné kolonky. Při výpočtu daně při provádění ročního zúčtování záloh se při uplatnění slevy na dani na invaliditu, u držitele průkazu ZTP/P a u poplatníka soustavně se připravujícího na budoucí povolání vychází z Prohlášení a průkazů předložených zaměstnancem plátci (zaměstnavateli) již v průběhu roku, z údajů potvrzení od předchozího plátce v roce (změnil-li v průběhu roku zaměstnavatele) a dále z průkazů předložených dodatečně v termínu pro RZ (nejpozději do 15. února). Dále se na základě žádosti a  Prohlášení v  části III předtisku Prohlášení poskytne sleva daně z titulu, že manželka poplatníka (manžel poplatnice) neměla (neměl) v uplynulém roce vlastní příjmy přesahující částku 68 000 Kč ročně. Při ročním zúčtování přihlédne zaměstnavatel nejprve k  prokázaným ročně uplatnitelným nezdanitelným částkám. Jde o  hodnotu darů věnovaných právnickým osobám na účely vymezené v  § 15 odst. 1 zákona, anebo fyzickým osobám provozujícím zdravotnické zařízení a  zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat (rovněž podle znění § 15 odst. 1 zákona). Poplatník musí předložit potvrzení příjemce o výši a účelu daru. Odpočet hodnoty daru smí činit nejvýše 10 % celoročního základu daně (tj. úhrn „superhrubé mzdy“ nesnížený o nezdanitelné částky). Dále se při RZ přihlédne i  ke skutečné, stavební spořitelnou nebo bankou potvrzené výši úroků ze stavebního spoření nebo z hypotečního úvěru (při splnění podmínek a řádném prokázání), k částce, o kterou úhrn příspěvků zaměstnance (nikoliv zaměstnavatele) na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle potvrzení penzijního fondu přesáhl na uplynulý rok částku 6 000 Kč při dodržení maximálního odpočtu 12 000 Kč, a k pojistnému zaplacenému na „soukromé životní pojištění“ při dodržení dalších podmínek (pojistník je zaměstnanec, výplata pojistného plnění až po 60 měsících a  první plnění v  roce 60 let věku, dodržení minimální pojistné částky) a dodržení maximálního odpočtu 12 000 Kč. Dále se přihlédne k zaměstnancem zaplaceným příspěvkům odborové organizaci (do limitu 3  000 Kč) a  k  úhradě zaměstnance za zkoušky ověřující dosaženou kvalifikaci (úhrady na základě zvláštního zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů – obecně do limitu 10 000 Kč). Po odpočtu nezdanitelných částí (částek) se výsledek zaokrouhlí na celá sta Kč dolů a vypočte se celoroční daň sazbou 15%. Dále následují odečet slev od celoroční daně a propočet daňového zvýhodnění. Odpočet nezdanitelných částek od základu daně, odpočet slev a daňového zvýhodnění na vyživované děti nezávisí na okolnosti, v kolika měsících v uplynulém roce 2010, za který se RZ provádí, byl poplatník zaměstnán. 34

Doplatek z RZ (přeplatek na dani nebo přeplatek na dani a současně doplatek na bonusu nebo jen doplatek na bonusu) se zaměstnanci vrátí, pokud je vyšší než 50 Kč, a to nejpozději při zúčtování mzdy nebo funkčních požitků za březen, tj. zpravidla v  dubnu. V  případě, že by zaměstnavatel třeba opomenutím nestačil v tomto termínu doplatek zaměstnanci vyplatit, musí jej vyplatit co nejdříve po zjištění. Zaměstnanec však může v  takovém případě podat u finančního úřadu stížnost na nedodržení lhůty. Pokud zaměstnanec oprávněný požádat o RZ zmešká termín (15. únor), nebo požádá v termínu, ale v termínu neprokáže některé rozhodné okolnosti (takže RZ se sice provede, ale bez přihlédnutí např. k neprokázané slevě na dani nebo nezdanitelné částce), může kdykoliv později (v  rámci následujících 3 let) dosáhnout vrácení případného přeplatku, resp. doplatku na daňovém bonusu, podáním daňového přiznání. 6.4. Doklady pro uplatnění nezdanitelných částek v ročním zúčtování : 1. potvrzení příjemce daru (nebo jeho zákonného zástupce – typické u daru těžce postiženému dítěti) anebo pořadatele veřejné sbírky o výši a účelu daru, 2. doklady pro účely odpočtu nezdanitelné částky z titulu placení úroků z úvěrů na bytové potřeby jsou: a) ve všech případech smlouva o úvěru a každoročně nejpozději do 15. února potvrzení stavební spořitelny nebo banky, zahraniční banky či její pobočky o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce b) a dále podle druhu bytové potřeby: - v případě výstavby rodinného domu, bytového domu nebo při změně stavby stavební povolení (pokud bylo vydáno) nebo „ohlášením stavby“ a  po dokončení stavby výpis z  listu vlastnictví , - v případě koupě rodinného domu, bytového domu a v případě koupě bytu výpis z listu vlastnictví, -  případě údržby a změny stavby rodinného domu, bytového domu a bytu ve vlastnictví také výpis z listu vlastnictví. Jde-li však o byt v nájmu je dokladem (průkazem) nájemní smlouva, a jde-li o jinou formu užívání bytu, je dokladem pro roční zúčtování doklad o trvalém pobytu, - v  případě úhrady členského vkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu (popř. jiného užívání) bytu je dokladem potvrzení právnické osoby, že je jejím členem, - zde např., že je členem bytového družstva, - v  případě vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoludědiců, kdy vypořádání se týká úhrady podílu spojeného se získáním bytu, rodinného domu nebo bytového domu je dokladem buď výpis z listu vlastnictví (jde-li o nemovitost v osobním vlastnictví), nebo potvrzení právnické osoby o členství (když předmětem vypořádání je podíl, popř. vklad, spojený s právem užívání bytu); 3. smlouva o  penzijním připojištění se státním příspěvkem (při prvním uplatnění u  zaměstnavatele) a  každoročně nejpozději do 15. února potvrzení penzijního fondu o  příspěvcích zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění na uplynulé zdaňovací období (penzijní fondy po skončení roku většinou automaticky potvrzení zasílají), 35

4. smlouva o  soukromém životním pojištění nebo pojistka(tj. doklad obsahující hlavní údaje ze smlouvy) při prvním uplatnění u zaměstnavatele a každoročně nejpozději do 15. února potvrzení pojišťovny o pojistném zaplaceném poplatníkem na jeho soukromé životní pojištění v uplynulém zdaňovacím období, 5. potvrzením odborové organizace o výši zaplaceného členského příspěvku v uplynulém zdaňovacím období(kalendářním roce), 6. potvrzením o  úhradě za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání (jde zkoušky u autorizovaných osob jimiž se zpravidla získává „dílčí kvalifikace“ pro výkon určitého povolání na které zaměstnanec nemá výuční list) 6.5. Doklad pro ročním zúčtování ke slevě na manželku (manžela) Týká se manželky(manžela) s vlastními příjmy do 68 000 Kč v uplynulém roce. Při prvním uplatnění u  zaměstnavatele se předkládá doklad prokazující totožnost manželky (manžela) a průkaz ZTP/P, pokud je manželka (manžel) jeho držitelem. Při druhém na dalším uplatnění se tyto doklady nepředkládají , pokud ovšem nedošlo ke změně v rozhodných okolnostech. 6.6. Příklad na výpočet měsíčních záloh a na roční zúčtování za rok 2010 Zaměstnanec je celý rok jen u jednoho zaměstnavatele , jiného nemá ani nemá jiné příjmy do daňového přiznání,má podepsané Prohlášení poplatníka, má dvě vyživované nezletilé děti, pro jednoduchost devět měsíců má měsíční mzdu 25 tis. Kč,v jednom měsíci měl vedle mzdy 25 tis. Kč ještě odměnu na dohodu o provedení práce ve výši 3 tis. Kč, jeden celý měsíc měl pracovní neschopnost- nemoc, pobíral jen zákonný od daně osvobozený nárok v nemoci, jeden měsíc byl nemocný jen část a měsíční mzda činí 12 tis. Kč), na penzijní připojištění zaplatil 15 tis. Kč, manželka pečující o malé dítě je celý rok bez příjmů nebo jen na dávkách státní sociální podpory. - výpočet měsíční daňové zálohy v měsících s 25 tisíci Kč hrubého příjmu: Zdanitelný hrubý příjem činí 25  000 Kč, zaměstnavatelem placené pojistné sociální činí 6  250 Kč (25%), pojistné zdravotní činí 2 250 Kč (9%). Základ pro výpočet měsíční daňové zálohy („superhrubá mzda“) činí součet těchto částek, tj. 33  500 Kč (zde se orientačně dá jednoduše spočítat na kalkulačce jako zdanitelná mzda zahrnovaná pro pojistné krát 1,34). Sazbou 15% ze základu vypočteme měsíční zálohu před slevami , vyjde částka 5 025 Kč. Sleva na poplatníka činí 2 070 Kč měsíčně, zbývá 2955 Kč. A ještě daňové zvýhodnění na dvě děti-měsíčně 1 934 Kč, po odpočtu zbývá 1 021 Kč zálohy, která bude z hrubé měsíční mzdy skutečně sražena. - výpočet měsíční daňové zálohy v měsíci s 25 tisíci Kč hrubé mzdy a k tomu 3 tis. Kč z dohody o provedení práce u téhož zaměstnavatele: U téhož zaměstnavatele se příjmy z více pracovněprávních vztahů sčítají a daň se počítá ze součtu. Hrubý příjem činí 28 000 Kč, k tomu pojistné z příjmu z pracovního poměru jako v předchozím, tj. pojistné sociální 6 250 Kč (25%), pojistné zdravotní 2 250 Kč (9%), z dohody o provedení práce pojistné není. Základ pro výpočet měsíční daňové zálohy („superhrubá mzda“) činí součet těchto částek, tj. 36 500 Kč. Sazbou 15% ze základu vypočteme měsíční zálohu před slevami , vyjde částka 5 475 Kč. Sleva na poplatníka činí 2 070 Kč měsíčně, zbývá 3 405 Kč. A ještě daňové zvýhodnění na dvě děti-měsíčně 1 934 Kč, po odpočtu zbývá 1 471 Kč zálohy, která bude z hrubého měsíčního příjmu (mzdy+ odměny z DPP) skutečně sražena. 36

- výpočet měsíční daňové zálohy v  měsíci s  12  tis. Kč hrubého zdanitelného příjmu: Zdanitelný hrubý příjem činí 12  000 Kč, zaměstnavatelem placené pojistné sociální činí 3  000 Kč (25%), pojistné zdravotní činí 1  080 Kč (9%). Základ pro výpočet měsíční daňové zálohy („superhrubá mzda“) činí součet těchto částek, tj. 16  080 Kč, zaokrouhlíme na celé stovky Kč nahoru na 16  100 Kč . Sazbou 15% ze základu vypočteme měsíční zálohu před slevami , vyjde částka 2 415 Kč. Sleva na poplatníka činí 2 070 Kč měsíčně, zbývá 345 Kč. A ještě daňové zvýhodnění na dvě děti-měsíčně 1 934 Kč. To se nám rozdělí na dvě částky, na slevu daně „do nuly“ tj. 345 Kč a na daňový bonus 1 589 Kč. Podmínky pro bonus jsou splněny , měsíční zdanitelný příjem dokonce vysoce přesahuje polovinu minimální mzdy. Zaměstnanec po skončení roku do 15. února 2011 vyplnil v tiskopisu prohlášení poplatníka část týkající se ročního zúčtování, uvedl i údaje o manželce bez vlastního příjmu. Zaměstnavatel spočítá roční zúčtování takto : 1. sečte zdanitelné příjmy v roce tj. 9 x 25 tis. Kč, 1 x 28 tis. Kč a 1 x 12tis. Kč, celkem vyjde 265 000 Kč. 2. přičte povinné pojistné placené zaměstnavatelem v roce, tj. - sociální (10 x 6 250 Kč + 1x 3 000 Kč) celkem 65 500 Kč - zdravotní (10 x 2 250 Kč + 1x 1 080 Kč) celkem 23 580 Kč 3. Vypočte celoroční základ pro výpočet daně („celoroční „superhrubou“) jako součet příjmů a pojistného (265 000 + 65 500 + 23 580) celkem 345 080 Kč. 4. Odečte roční nezdanitelné částky ve výši 9  000 Kč ( na penzijním zaplatil 15  000 Kč a mechanicky minus 6 000 Kč). 5. Zbývá roční základ pro výpočet daně sazbou 15 %. Zde se roční základ zaokrouhlí na celé stovky Kč dolů, tj. na 345 000 Kč. Z toho 15% činí 51 750 Kč. To však v žádném případě ročního zúčtování není výsledná daň. 6. Nejprve mechanicky (každému) odečteme slevu na poplatníka 24  840 Kč a  zbývá 26 910 Kč. Kdyby náš zaměstnanec neměl manželku s vlastním příjmem a vyživované děti tak by zbývající částka byla výslednou roční daní. 7. Z dalších slev má náš poplatník slevu na manželku a proto odečteme roční výši slevy 24 840 Kč (shodou okolností stejně jako „na poplatníka“). Zbývá 2 070 Kč. Ale ani to ještě není výsledek, i když je to důležitá veličina pro další výpočet. 8. Daňové zvýhodnění na dvě děti vyživované v domácnosti celý rok 2010 činí 23 208 Kč (2x 11 604 Kč). Tuto částku rozdělíme na slevu „do nuly“ 2070 Kč, a na daňový bonus 21 138 Kč (je pod maximem 52 200 Kč). 9. V průběhu roku jsme však již daňové zálohy sráželi a jednou vyplatili měsíční bonus. To se v rámci ročního zúčtování opravdu zúčtuje. Nejdříve daň – na daňových zálohách bylo sraženo 10  640 Kč, výsledná roční daň je nula a  první částkou k  vrácení je 10  640 Kč. Ale pomalu, bude toho k výplatě zaměstnanci ještě víc.A nyní daňový bonus- měsíčně byl poskytnut jen jednou ve výši 1 589 Kč a zbývá tedy k výplatě na bonusu 19 549 Kč.

37

Celkem tedy zaměstnanec z ročního zúčtování dostane výslednou částku 30 189 Kč, z toho 10 640 Kč přeplatek na dani a 19 549 Kč doplatek na daňovém bonusu. Poznámka : pokud by v příkladu zaměstnanec neměl manželku bez vlastních příjmů nebo s vlastními příjmy jen do 68 tis. Kč ročně , tak by výsledná částka k vrácení vyšla o slevu na dani na manželku , tj. o 24 840 Kč nižší. Přesvědčme se o tom s použitím části výpočtu před slevou na manželku: Po slevě na poplatníka by zbyla částka 26 910 Kč , daňové zvýhodnění na dvě děti 23 208 Kč by bylo celé slevou na dani a vyšla by roční výsledná daň ve výší 3 702 Kč. Porovnáním úhrnu daňových záloh (10 640 Kč) minus roční výsledná daň (3 702 Kč) vyjde sice přeplatek na dani 6  938 Kč, avšak v  ročním zúčtování vyšla kladná daň(3  702 Kč) a  ne daňový bonus. Proto je nutno přeplatek na dani snížit o daňový bonus v průběhu roku vyplacený (tj. o 1 589 Kč). Vyjde přeplatek na dani ve výsledné výši 5 349 Kč, a ten by byl skutečně vyplacen. Takže v porovnání s předchozím příkladem 5 349 Kč = 30 189 Kč minus 24 840 Kč.

38

7. ZAMĚSTNANEC, KTERÝ MÁ VEDLEJŠÍ PŘÍJMY Z PODNIKÁNÍ NEBO Z PRONÁJMU APOD. 7.1. K dani z příjmů fyzických osob obecně včetně příjmů z podnikání, pronájmu a ostatních příjmů Další text se snaží dát hrubý obraz o systému daně z příjmů fyzických osob pro zaměstnance, kteří vedle zaměstnání např. podnikají nebo alespoň pronajímají nemovitost (třeba les a pole) anebo by se u  nich mohl vyskytnout tzv. „ostatní příjem do daňového přiznání“. V  tomto stručném přehledu se však pro přehlednost a úplnost nevyhneme stručnému opakování toho, o čem se již podrobněji zmiňujeme u zdanění příjmů zaměstnanců.  Poplatníky daně z  příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby. Z  hlediska stanovení daňové povinnosti a  způsobu placení daně je významné rozlišení poplatníků daně z  příjmu fyzických osob, konkrétně daňových rezidentů (poplatníci s neomezenou daňovou povinností) a nerezidentů (poplatníci s omezenou daňovou povinností). Daňový rezident je osoba, která má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje (pobývá zde alespoň 183 dnů v  příslušném kalendářním roce). Jeho daňová povinnost se vztahuje nejen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (to je samozřejmé), ale i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí (ty pak patří zpravidla do českého daňového přiznání). Tam, kde je ale mezinárodní smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmů, bývá daňové rezidentství upraveno smlouvou a nelze tvrdit, že se stává daňovým rezidentem v  Česku každý, kdo se v  Česku zdržuje déle než polovinu kalendářního roku. Přeshraniční zaměstnanci s bydlištěm v zahraničí jsou stále daňovými nerezidenty a u těch, co mají stálý byt (i pronajatý) v Česku i v zahraničí zpravidla rozhoduje, kde má taková osoba „středisko svých životních zájmů“,např. kde má rodinu. Rezidentství i nerezidentství je v dani spojeno s výhodami i nevýhodami a od podrobnějšího složitého rozboru upustíme. Daňový nerezident je osoba, kterou nelze považovat dle výše uvedených podmínek za rezidenta. Má omezenou daňovou povinnost, což znamená, že dani z příjmu podléhají pouze příjmy ze zdrojů na území ČR. Mzdové příjmy i podnikatelské příjmy nerezidentů jsou většinou zdaňovány běžným způsobem s  omezením pro některé nezdanitelné částky a slevy, ostatní příjmy jsou v řadě případů zdaňovány konečnou srážkovou daní přímo u zdroje, tj. tuzemským plátcem. Vymezení daňového poplatníka v podrobnostech upravuje § 2 ZDP. Předmět daně je rozčleněn do následujících dílčích daňových základů, podle povahy příjmu: • příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky dle § 6 ZDP; • příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti dle § 7 ZDP; • příjmy z kapitálového majetku dle § 8 ZDP; • příjmy z pronájmu dle § 9 ZDP; • ostatní příjmy dle § 10 ZDP. 39

Příjmem se rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený i směnou. (Směna věcí se chápe v zásadě jako nákup a prodej - § 611 občanského zákoníku.) Předmětem daně z příjmu nejsou: • příjmy z dědictví (jedná se o předmět daně dědické); • příjmy získané darováním (neplatí však pro dary, které daňový poplatník získal v souvislosti s výkonem zaměstnání nebo funkce dle § 6 nebo v souvislosti s podnikáním podle  § 7 zákona o daních z příjmů); • přijaté úvěry a půjčky (výjimky se netýkají zaměstnanců). 7.2. Příjmy osvobozené od daně z příjmu -další dosud neuvedené Příjmy osvobozené od daně z příjmu vymezuje § 4 ZDP. Od daně z příjmu jsou osvobozeny například: • sociální příjmy jako např. nemocenské dávky v rozsahu podle zákona o nemocenském pojištění, dávky státní sociální podpory, dávky v  nezaměstnanosti a  starobní nebo invalidní důchody . Z ročního úhrnu pravidelně vypláceného důchodu (penze) je však od daně osvobozena částka 288 000 Kč za rok 2010 (podle ZDP jde o 36 násobek minimální mzdy, takže když by se minimální mzda zvýšila, zvýší se i od daně osvobozená částka), • náhrady škod (např. vyplacené pojistné plnění v  souvislosti se škodou na majetku), kromě škody na obchodním majetku vloženém do podnikání a kromě náhrad za ztrátu na výdělku( resp. obecně za ztrátu zdanitelného příjmu), které zdanitelné jsou, • některé příjmy z prodeje majetku, pokud je splněna minimální doba držby majetku tedy mezi pořízením a prodejem ( například z prodeje bytu, auta apod.); • některé výhry (hrací automaty, sportovní sázky, kasina) – obecně je-li provozovatelem loterií a podobných her subjekt s příslušným povolením (typu Sazky,Tipsportu atd.) ; • podpory a  příspěvky například z  prostředků občanských sdružení tzn. i  odborových organizací ( nesmí se ale jednat o náhradu za ztrátu výdělku). 7.3.. Příjmy zdaňované konečnou srážkovou daní ze samostatného základu daně Na samostatný základ daně je aplikována jednotná sazba 15 %. Srážková daň se aplikuje na příjem jako takový – nesnížený o výdajové položky. Patří sem příjmy, pro které ZDP stanoví, že se z nich sráží konečná srážková daň „zvláštní sazbou“, i  když v  současných podmínkách sazba 15% až tak „zvláštní“ není. Důležité je, že srážkou tuzemským plátcem je daňová povinnost vyrovnána a tyto příjmy nepatří do daňového přiznání ani se k nim nepřihlíží při ročním zúčtování u zaměstnanců. Záměrem je nezatěžovat příliš daňovou administrativu, jestliže konečnou srážku může provést ten, kdo příjem vyplácí. Netýká se to příjmů ze zahraničí, neboť český zákon nemůže zahraničnímu zaměstnavateli nebo zahraničnímu plátci honoráře uložit povinnost srážky a  odvodu české daně (a  harmonizační akty v rámci EU u daní z příjmů v tomto směru  neexistují).

40

Konečná srážková daň se aplikuje zejména na : • příjmy z pracovněprávních vztahů(nebo za výkon funkce např. v občanském sdružení) od zaměstnavatele bez Prohlášení poplatníka (zaměstnance) nepřesahující v  úhrnu u  téhož zaměstnavatele 5  000 Kč hrubých v  měsíci ( v  praxi zpravidla při souběhu dvou a  více zaměstnavatelů,neboť Prohlášení poplatníka lze podepsat jen u jednoho z nich); • autorské honoráře za příspěvky do rozhlasu, televize a periodik typu časopisů a novin (i internetových) nepřesahující v úhrnu 7 000 v kalendářním měsíci u jednoho plátce (např. od jednoho vydavatelství), • vyplacené dividendy; podíly na zisku kapitálových společností a družstev (bez ohledu na výši); • úroky z vkladů na vkladových účtech a vkladních knížkách; • ceny z veřejných a sportovních soutěží (přesahuje-li cena 10 tis. Kč, tj. limit pro daňové osvobození).

7.4. Jednotlivé roční dílčí daňové základy 7. 4.1. Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků O  příjmech ze zaměstnání a  za výkon funkce jsme se podrobně zmiňovali výše. Při souběhu s dalšími druhy příjmů tvoří tyto příjmy samostatný dílčí základ daně podle § 6 ZDP. Zde a i u dalších druhů příjmů platí, že do dílčího základu daně se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a  příjmy podléhající zdanění konečnou srážkovou daní, kterou sráží tuzemský plátce. Zdanitelné příjmy ze zahraničí v zásadě do daňového přiznání patří, ale existuje široká škála vynětí ze zdanění za určitých podmínek . To zcela nad rámec základní informace a jen snad zajímavost – jde-li o mzdové příjmy „vyňaté ze zdanění“, tak podle formuláře přiznání se zde uvedly (dokonce v „superhrubé“), ale dále se pak odečetly a výsledný základ daně neovlivnily. Tiskopis daňového přiznání za rok 2010 bude pravděpodobně obdobný. Pokud jde o další druhy příjmů má poplatník povinnost identifikovat a rozčlenit je dle příslušných dílčích daňových základů, tak jak mu ukládá zákon.

7.4.2. Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti Za příjmy z podnikání se podle § 7 odst. 1 zákona o daních z příjmů považují zejména : • příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství; • příjmy ze živnosti,tj. u fyzické osoby, která podniká na základě živnostenského zák.; • příjmy z  jiného podnikání podle zvláštních předpisů, tj. například příjmy lékařů, advokátů, daňových poradců, auditorů apod.; • podíly společníků veřejné obchodní společnosti a  komplementářů komanditní společnosti na zisku; 41

Za příjmy z  jiné samostatné výdělečné činnosti se podle § 7 odst. 2 zákona považují zejména: • příjmy z převodu práv a využití průmyslového a jiného duševního vlastnictví a autorských práv (autorské honoráře, příjmy z literárních a jiných uměleckých děl, příjmy z licencí apod.); • příjmy z výkonu činnosti vykonávané samostatně (na vlastní účet, ve vlastní režii), která ale není živností a ani není vykonávána jako závislá činnost (někteří profesionální sportovci, , soudní znalci a tlumočníci, insolvenční správci apod.). Dílčí základ daně se zjistí z příjmů/výnosů a výdajů/nákladů zjištěných z daňové evidence nebo účetnictví (výraz účetnictví se zde rozumí „podvojné“). Poplatník, který neeviduje a neuplatňuje skutečné výdaje/náklady z administrativních důvodů, může při stanovení základu daně využít stanovení výdajů procentem z příjmů (výdajový paušál). Uplatnit výdaje procentem z  příjmů je nejjednodušší způsob, jak stanovit základ daně připadající na příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Povinnost je v průběhu roku vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek. Ze součtu přijatých zdanitelných příjmů se vypočítá dané procento výdajů ( tj. % stanovené zákonem o daních z příjmů). Rozdíl příjmů a takto stanovených výdajů je dílčím základem daně. Pro rok 2009 byly zákonem č. 289 /2009 Sb. navýšeny tzv. výdajové paušály pro živnostníky a ostatní podnikající osoby, a to na 80 % pro příjmy ze živností řemeslných a na 60 % u ostatních příjmů. Pro rok 2010 byly v rámci zákona č. 362 /2009 Sb. výdajové paušály upraveny. Ponechává se paušál 80% pro příjmy ze zemědělské výroby a příjmy ze živností řemeslných a 60 % u ostatních živností. Podstatnou změnou je, že v ostatních případech se snižují výdaje paušálem ze 60 % na 40 % z příjmů, a to poprvé pro zdaňovací období 2010 Výdajové paušály u OSVČ uvádíme v následující tabulce: Druh příjmu – s uvedením ustanovení ZDP příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství§ 7 odst. 1 písm. a) příjmy ze živností řemeslných- § 7 odst. 1 písm. b) příjmy ze živnosti kromě živností řemeslných - § 7 odst. 1 písm. b) příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů - § 7 odst. 1 písm. c) příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv - § 7 odst. 2 písm. a) příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů- § 7 odst. 2 písm. b) příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů -§ 7 odst. 2 písm. c) příjmy z činnosti insolvenčního správce, činnosti předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu- § 7 odst. 2 písm. d)

42

paušální výdaje v % 2009 2010 80%

80%

80% 60% 60%

80% 60% 40%

60%

40%

60%

40%

60%

40%

60%

40%

Pro příjmy z  pronájmu, které tvoří samostatný základ (dílčí) daně je výdajový paušál stanoven na 30 % viz dále. Pokud uplatní podnikatel nebo jiná samostatně výdělečně činná osoba výdaje v procentní výši, vypočtená procentní částka zahrnuje veškeré daňové výdaje a zaplacené povinné pojistné sociální a zdravotní OSVČ se k ní již nepřičítá. Je to do určité míry zrcadlové řešení spojené se zavedením „superhrubé mzdy“ jako základu daně u zaměstnanců. U OSVČ od roku 2008 se pro zjištění základu daně neodčítá resp. je daňově neuznatelným výdajem dříve odečítané povinné pojistné OSVČ sociální a zdravotní. Pro ty , kteří nehodlají vést účetnictví (podvojné) a  nevyhovuje jim výdajový paušál, existuje možnost zjištění dílčího základu daně v  daňové evidenci zavedené pro tyto poplatníky. Daňová evidence obsahuje údaje o  příjmech a  výdajích a  dále pak údaje o  majetku a závazcích. Je v podstatě velmi zjednodušenou a zredukovanou formou účetnictví. O účetnictví v pravém slova smyslu se ale nejedná, i když trochu připomíná jednoduché účetnictví existující dnes pouze v neziskovém sektoru u malých sdružení. Jen pro úplnost - daňovou evidenci nevedou ty osoby, které jsou podle zákona o  účetnictví takzvanou účetní jednotkou (osobou vedoucí účetnictví). To se týká fyzických osob: • které jsou jako podnikatelé zapsáni v obchodním rejstříku; • jejichž obrat přesáhl v předchozím kalendářním roce částku 25 mil. Kč; • které vedou (podvojné) účetnictví dobrovolně. Daňovou evidenci tedy mohou bez problémů vést všichni drobní podnikatelé (fyzické osoby) nezapsaní v obchodním rejstříku, s ročním obratem pod 25 mil. korun. Tato evidence musí obsahovat základní informace o  příjmech a  výdajích v  členění potřebném pro zjištění základu daně a o majetku a závazcích.Evidence o příjmech a výdajích (peněžní evidence) musí být přitom od evidence majetku a  závazků oddělena. Příjmy daňové je třeba oddělovat od příjmů nedaňových a výdaje na zajištění a udržení příjmů („daňové výdaje“) je třeba oddělovat od výdajů neovlivňujících základ daně („výdaje nedaňové“). Hlavním cílem daňové evidence je tedy zjištění základu daně (pro vyplnění daňového přiznání a odvedení daní). 7.4.3. Příjmy z kapitálového majetku Problematiku dílčího daňového základu z  příjmů z  kapitálového majetku upravuje § 8 zákona o daních z příjmů (ZDP). Jedná se o příjmy, které nespadají do dílčích daňových základů dle § 6, § 7 ani § 9 ZDP a netvoří samostatný základ daně pro zdanění konečnou srážkovou daní. Konkrétně zejména • úroky z  vkladů na běžných účtech, které jsou podle podmínek banky určeny pro podnikání; • úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček, tzn., pokud poplatník poskytne půjčku a přijme za tuto službu úrok; (teoreticky se může týkat i zaměstnance, který by třeba sousedovi půjčil do podnikání významnější částku na základě smlouvy půjčce a  s  vrácenou půjčkou dostal i úrok). 43

Do dílčího daňového základu nebudou v  žádném případě zahrnuty následující příjmy pokud plynou z tuzemska, které tvoří samostatný základ daně pro zdanění konečnou srážkovou daní sazbou 15% a to zejména: • podíly na zisku kapitálových společností a družstev; • vyplacené dividendy; • podíly na zisku tichého společníka; • úroky z vkladů na běžných účtech, které neslouží k podnikání; • úroky plynoucí ze směnek vystavených bankou k zajištění vkladu; • úroky z vkladů na úsporných účtech a vkladních knížkách. 7.4.4. Příjmy z pronájmu Problematiku zařazení  příjmů z pronájmu upravuje § 9. Pokud nejde o příjmy dle § 6, § 7, § 8, patří do tohoto dílčího základu daně: • příjmy z pronájmu nemovitostí (jejich částí) nebo bytů (jejich částí); • příjmy z pronájmu movitých věcí, kromě příležitostného pronájmu movitých věcí patří do ostatních příležitostných příjmů dále). Dílčí základ daně je tvořen výše uvedenými příjmy, sníženými o výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů. Poplatník má možnost uplatnit skutečné výdaje, které zjistí z účetnictví nebo evidence příjmů a  výdajů.  Neuplatní-li poplatník výdaje ve skutečné výši, lze uplatnit výdaje k těmto příjmům formou výdajového paušálu ve výši 30 % z příjmů. 7.4.5. Ostatní příjmy Zbývající příjmy výše neuvedené patří do zbytkového dílčího základu daně (§ 10 ZDP). Do tohoto dílčího daňového základu patří ostatní příjmy, které nebyly zachyceny v předchozích dílčích základech a  netvoří samostatné základy daně. Jsou to především příležitostné příjmy zahrnující: • příjmy ze zemědělské výroby, pokud se nejedná o  podnikání (nejde o  podnikatele v zemědělství), • příjmy z příležitostných činností nepatřící do předchozích skupin příjmů. V zásadě pokud tyto příjmy z  příležitostné činnosti (včetně příjmů ze zemědělské výroby provozované poplatníkem, který není registrován jako podnikatel v zemědělství), ve svém souhrnu za zdaňovací období nepřesáhnou částku 20 000 Kč, jsou od daně osvobozeny. • příjmy z prodeje nemovitostí a movitých věcí a příjmy z prodeje cenných papírů (pokud nejsou od daně osvobozeny); • další často nahodilé příjmy, které nepatří do předchozích skupin příjmů (patří sem např. příjmy ze zděděných autorských práv). Tyto příjmy lze snížit o prokázané výdaje nutné na dosažení příjmů. Není možné uplatnit výdajový paušál (kromě příjmů ze zemědělské výroby, kdy lze uplatnit výdajový paušál ve výši 44

80 % z  příjmů). Případné ztráty z  těchto „pramenů“ nelze uplatnit oproti ostatním příjmům podle § 7 až § 9. Obráceně ale ztráty z podnikání či pronájmu oproti těmto příjmům uplatnit lze. 7.5. Výsledný celoroční základ daně nesnížený o  nezdanitelné části a  odčitatelné položky se podle metodiky daňového přiznání zjistí jako součet dílčích daňových základů. Ztráty z  podnikání nebo z  pronájmu lze vzájemně kompenzovat, např. o ztrátu z podnikání vyčíslenou v daňovém přiznání lze snížit dílčí základ daně z pronájmu. 7.6. Nezdanitelné části základu daně (lidověji nezdanitelné částky ze základu daně) Od celoročního základu daně v  ročním zúčtování u  zaměstnavatele nebo v  daňovém přiznání lze odečíst mimo jiné následující nezdanitelné části základu daně: • dary na veřejně prospěšné účely – minimální velikost souhrnu všech započitatelných darů v průběhu zdaňovacího období musí dosáhnout více jak 2 % základu daně anebo minimálně 1000 Kč; maximální mez je stanovena ve výši 10 %; • úroky z úvěru na bytové potřeby maximálně do výše 300 000 Kč za zdaňovací období (počítáno na domácnost); • příspěvky na penzijní připojištění – jako odpočet lze uplatnit částku převyšující 6 000 Kč za zdaňovací období, avšak maximální částka, o  kterou lze snížit základ daně je 12  000 Kč; pozor - s  předčasným zánikem smlouvy s  výplatou odbytného je obvykle spojena povinnost podat daňové přiznání za rok zániku smlouvy a uvést v něm jako „ostatní příjem“ v minulosti uplatněné odpočty a obdobně je tomu i u následujícího životního pojištění (podrobně viz § 15 zákona o daních z příjmů), • příspěvky na soukromé životní pojištění – od základu daně může být odečtena částka, maximálně však do výše 12 000 Kč  za zdaňovací období; • zaplacené členské příspěvky člena odborové organizace -  lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů ze zaměstnání maximálně však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období. 7.7. Odčitatelné položky Mají stejnou povahu jako nezdanitelné částky viz výše a jde o položky týkající se nejen podnikajících fyzických osob ale i právnických osob vykazujících základ daně. Od základu daně lze v daňovém přiznání odečíst následující odčitatelné položky: daňová ztráta – lze ji uplatnit v maximálně pěti následujících zdaňovacích obdobích po tom období, za které byla vyměřena. Daňový subjekt může ztrátu uplatnit celou nebo postupně po částech podle svého daňového optimalizačního plánu; u zaměstnance se souběhem příjmů ze zaměstnání a příjmů z podnikání nebo z pronájmu nemovitosti nelze o ztrátu snižovat příjmy ze zaměstnání. 100 % výdajů na výzkum a  vývoj – tento odpočet se většinou v  praxi u  drobných podnikatelů nevyskytuje – uvádíme jen pro úplnost.

45

7.8. Sazba daně z příjmů Na základ daně snížený o nezdanitelné částky a odčitatelné položky se aplikuje lineární sazba daně 15 %. Základ se zaokrouhluje na celé stovky Kč dolů. Takto vypočtená celoroční daň však ještě v žádném případě není tou výslednou daní. Vždy se aplikuje alespoň jedna ze slev na dani , tj. „základní“ sleva na poplatníka ve výši 24 840 Kč. (Prostou matematikou dojdeme k závěru, že ze 165 600 Kč základu daně sníženého o nezdanitelnou částku vyjde při sazbě 15% ještě nulová daň.) 7.9. Slevy na dani Jestliže podnikatel zaměstnává zaměstnance se zdravotním postižením, může uplatnit slevy na dani (§ 35 ZDP). Předpokládejme ,že náš zaměstnanec, pokud vedle zaměstnání navíc podniká ,žádné takové zaměstnance nemá. O  standardních slevách na dani se podrobněji zmiňujeme u zaměstnanců, takže jen stručně - vypočtenou celoroční daň ze základu sníženého o nezdanitelné částky a další příp. odpočty lze snížit o následující slevy na dani: • základní sleva na poplatníka 24 840 Kč/rok – týká se prakticky každého poplatníka (od r. 2008 i starobního důchodce) • sleva na vyživovanou manželku 24 840 Kč/rok, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč • sleva na poplatníka pobírajícího invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně 2 520 Kč/rok; • sleva na poplatníka pobírajícího invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně 5 040 Kč/rok; • sleva na poplatníka – držitele průkazu ZTP/P 16 140 Kč/rok  • sleva na poplatníka – studenta do 26 let věku 4 020 Kč/ rok. • daňové zvýhodnění (sleva,popř. bonus) na vyživované dítě 11  604 Kč/rok. V případě, že daň po snížení o předchozí slevy je nulová nebo je nižší než částka daňového zvýhodnění, tato „záporná“ částka má povahu přeplatku. Maximálně se však vyplatí jako bonus 52 200 Kč za rok. Např. když při jednom dítěti vyjde po výše uvedených slevách částka 11 500 Kč, tj. méně než 11 604 Kč a poplatník dostane daňový bonus ve výši 104 Kč. (Obdobný výsledek vyjde z ročního zúčtování u toho, kdo měl v roce příjmy jen od jednoho zaměstnavatele nebo od více postupných zaměstnavatelů). Kromě základní slevy na poplatníka, která se nijak nekrátí, lze ostatní slevy na dani uplatnit v zásadě jen ve výši jedné dvanáctiny ročního limitu za každý kalendářní měsíc, na jehož začátku jsou splněny podmínky pro její uplatnění. Dítě však lze uplatnit již v měsíci v jehož průběhu se narodilo.

46

7.10. Některé příklady souběhu příjmů ze zaměstnání s dalšími druhy  příjmů - zaměstnanec má vedle příjmů ze zaměstnání příležitostně příjmy (honoráře) za drobné příspěvky do časopisů a  novin do 7  000 Kč v  úhrnu v  měsíci, jiné příjmy nemá. K  příjmům podléhajícím konečné srážkové dani se nepřihlíží a  zaměstnanec kvůli těmto příjmům není povinen podat daňové přiznání K příjmům podléhajícím konečné srážkové dani se nepřihlíží ani pro sociální a zdravotní pojištění. - zaměstnanec má v roce jediného zaměstnavatele a vedle toho pronajímá pole a na příjmu z pronájmu dosáhne v roce 15 000 Kč . Úhrn příjmu patřícího do daňového přiznání přesahuje 6 000 Kč a musí podat daňové přiznání. Údaje o příjmu ze zaměstnání, pojistném a daňových zálohách opíše z  potvrzení zaměstnavatele, vyplní přílohu č. 2 k  daňovému přiznání a  zde uplatní výdaj 30% z příjmu , tj. 4 500 Kč, a dílčí základ z pronájmu bude činit 10 500 Kč.

47

Poznámky:

48

8. OSTATNÍ DANĚ (PŘÍMÉ I NEPŘÍMÉ) 8.1. Daň z příjmů právnických osob (obchodní společnosti, družstva ale i neziskové organizace ,občanská sdružení a tím i odborové organizace) Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Poplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Poplatníci, kteří nemají na území České republiky své sídlo , mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky (dle §17, zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Při zdanění příjmů právnických osob (obdobně jako u fyzických osob) je třeba přihlížet k  mezinárodním smlouvám o  zamezení dvojího zdanění . Ustanovení zákona se použijí, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Zdaňovací období Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok nebo hospodářský rok , nebo období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém byly fúze nebo převod jmění na společníka anebo rozdělení zapsány v obchodním rejstříku, nebo účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců (§17a zákona o daních z příjmů). Předmět daně Předmětem daně z  příjmů právnických osob jsou příjmy (výnosy) z  veškeré činnosti a z nakládání s majetkem, není-li v zákoně stanoveno jinak. Předmětem daně nejsou příjmy, které se získaly nabytím akcií dle zvláštního zákona (92/1991 Sb.), zděděním nebo darováním nemovitosti, movité věci nebo majetkového práva s výjimkou příjmů z nich plynoucích. U poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání (např. občanská sdružení, nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, příspěvkové organizace), nejsou předmětem daně příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání za podmínky, že náklady (výdaje) vynaložené v souvislosti s prováděním těchto činností jsou vyšší , dále příjmy z dotací a jiných forem státní podpory (jsou-li poskytnuty podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech) a dále příjmy z úroků z vkladů na běžném účtu. Více informací o tom, co je a co není předmětem daně z příjmů právnických osob, naleznete v § 18 zákona o daních z příjmů. Příjmy osvobozené od daně Podle §19 zákona, jsou od daně osvobozeny např. členské příspěvky podle stanov, statutu, zřizovacích nebo zakladatelských listin, přijaté zájmovými sdruženími právnických osob, profesními komorami s  nepovinným členstvím, občanskými sdruženími včetně odborových organizací, politickými stranami a příjmy plynoucí z pronájmu nemovitostí, které jsou součástí nadačního jmění a jsou zapsány v nadačním rejstříku, příjmy z pronájmu vlastních nemovitostí, příjmy plynoucí v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby apod. Výčet všech příjmů, které jsou osvobozeny od daně naleznete v §19, zákona o daních z příjmů. 49

Je zde promítnuta mimo jiné i směrnice EU , která ukládá nezdaňovat dividendy vyplácené tuzemskou dceřinou společností zahraniční mateřské společnosti v rámci EU. Směrnice zřejmě předpokládá, že se tyto vlivy vyrovnají, ale zatím více zahraničních firem investuje v Česku než českých firem v zahraničí. Základ daně Příjmy, s  výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a  příjmů osvobozených od daně, se sníží o  výdaje (náklady) prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a  udržení zdanitelných příjmů, a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Vychází se ze zisku nebo ztráty tj. z výsledku hospodaření, který se pak • zvyšuje o  částky neoprávněně zkracující příjmy a  o  částky, které nelze do výdajů (nákladů) zahrnout, • snižuje o částky, o které byly nesprávně zvýšeny příjmy, a o částky nezahrnuté do výdajů (nákladů), které ale do výdajů (nákladů) lze zahrnout. Tedy jde v zásadě o zisk upravený o systém připočitatelných a odpočitatelných položek. Výdaji (náklady) daňově uznatelnými jsou například odpisy hmotného majetku, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem, nájemné s  některými výjimkami, zákonné rezervy a  opravné položky, výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, výdaje (náklady) na pracovní cesty, na ubytování, na dopravu hromadnými dopravními prostředky, na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v  obchodním majetku poplatníka nebo v  nájmu, výdaje (náklady) na zabezpečení požární ochrany. V  případě neziskových organizací lze základ daně snížit ještě o  další částku v  souladu s ustanovením § 20 odst. 7 zákona 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů . Sazba daně Sazba daně se vztahuje na základ daně snížený o odečitatelné položky od základu daně a o položky snižující základ daně (dle §21 odst.1 zákona o daních z příjmů) a pro rok 2010 činí 19 %. Výjimka existuje pro podílové a investiční fondy (5%).

Vývoj sazby daně z příjmu právnických osob ROK

1993

1994

1995

1996 1997

1998 1999

2000 až 2003

2004

2005

2006 2007

2008

2009

2010

SAZBA DANĚ

45%

42%

41%

39%

35%

31%

28%

26%

24%

21%

20%

19%

50

Sleva na dani Podle §35 zákona, je možné odečíst od daně z  příjmů následující částky (nebo jejich poměrnou část): 18  000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením (s  výjimkou zaměstnance s  těžším zdravotním postižením); 60  000  Kč za každého zaměstnance s  těžším zdravotním postižením; 1/2 daně u  právnických osob, které zaměstnávají nejméně 25 zaměstnanců, u nichž podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením činí více než 50% průměrného ročního přepočteného počtu všech jejich zaměstnanců. Výjimky, kdy se slevy na dani nemohou uplatnit, jsou uvedeny v zákoně o daních z příjmů. Zálohy na daň Zálohy na daň z  příjmů se platí v  průběhu zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Při stanovení výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti . Zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, a dále obce a kraje (dle §38a, odst. 1 a 2, zákona o daních z příjmů). Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob Daňové přiznání k  dani z  příjmů právnických osob jsou povinny podat ty osoby, které nejsou fyzickými osobami. Poplatníci jsou povinni po uplynutí zdaňovacího období nebo jeho části, za které se daň vyměřuje, podat daňové přiznání a to i v případě, kdy je vykázán základ daně ve výši nula nebo je vykázána daňová ztráta . Povinnost podat daňové přiznání nemají poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, pokud nemají příjmy, které jsou předmětem daně, nebo mají pouze příjmy osvobozené od daně (§19) a  příjmy, z  nichž je daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně (§36, odst. 2). Existují zvláštnosti u veřejné obchodní a zanikající obchodní společnosti nebo družstva. Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se musí podat nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období (do 31.3. následujícího roku). Jestliže je poplatník povinen na základě zvláštního zákona mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo předkládá-li jeho daňové přiznání daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období (do 30.6. následujícího roku). Podmínkou prodloužení lhůty je, aby příslušná plná moc k zastupování byla podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty (tj. do 31.3 . následujícího roku). Formuláře pro daňové přiznání jsou k dispozici na podatelnách finančních úřadů v tištěné podobě nebo na webových stránkách Ministerstva financí České republiky v elektronické podobě. Přiznání se předkládá místně příslušnému správci daně (tj. finančnímu úřadu), v jehož obvodu působnosti má poplatník sídlo buď osobně, poštou (schovat podací lístek) nebo prostřednictvím internetu (musí být zachovány pokyny zveřejněné Ministerstvem financí na internetu). Právnická osoba má povinnost zaplatit celou daň do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období (do 31.3. následujícího roku). Daně se platí příslušnému správci daně v  české měně. 51

Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena v  případě prodloužení do 30.6. v  tomto termínu. V  případech, kdy právnická osoba podnikatelské sféry účtuje ve zvoleném hospodářském roce, tak podává přiznání a platí do tří měsíců po jeho skončení resp. do šesti měsíců při prodloužené lhůtě. Za den splatnosti daně (této i ostatních) se považuje den, kdy byla platba připsána na účet příslušného finančního úřadu. Proto je u všech daní a poplatků důležité dávat příkazy k platbám raději několik dní předem. 8.2. Daň z nemovitostí Je jednou z majetkových daní, upravena je zákonem č. 338/1992 Sb., v platném znění. Touto daní je každoročně zdaňováno vlastnictví nemovitosti. Daň z nemovitosti se skládá ze dvou různých daní a to z daně ze staveb a z daně z pozemků. Každá z  uvedených daní se stanoví odděleně a  daň z  nemovitosti je součtem těchto jednotlivých daní. Předmětem daně jsou pozemky a stavby, které se nacházejí na českém území a které jsou evidované v katastru nemovitostí. Zdaňovací období Za zdaňovací období se počítá kalendářní rok a poplatník je povinen podat příslušnému finančnímu úřadu daňové přiznání do 31. ledna na zdaňovací období (tj. když se platí daň z  nemovitostí za rok 2010, tak se musí daňové přiznání podat 31. ledna 2010). Rozhodným obdobím pro výpočet daně je 1.1. příslušného roku. V případě, že přiznání bylo podáno v letech minulých a  nedošlo od té doby k  žádné změně, pak se přiznání nepodává. Daň se platí bez ohledu na úroveň příjmu poplatníka. Výnosy daně plynou do rozpočtů měst a  obcí v jejichž územním obvodě se zdaňovaná nemovitost nachází. Placení daně Daň, která přesáhla částku Kč 5 000,-, je splatná ve dvou stejných splátkách,do 31.5. a do 30.11. (lze celou výši daně zaplatit najednou do 31.5.), v  opačném případě se musí zaplatit nejpozději do 31. 5. zdaňovacího období. Výjimkou mají poplatníci, kteří provozují zemědělskou výrobu a chov ryb. Ti pak platí daň ve dvou splátkách (31.8. a 30.11.). Osvobození pro neziskové organizace : Nezisková organizace včetně odborové organizace musí svůj nemovitý majetek zaregistrovat a o osvobození od daně žádá až na základě skutečnosti, že s nemovitým majetkem nepodniká nebo jej nepronajímá. Za takovýchto podmínek neplatí daň z nemovitosti. Osvobození se netýká nezastavěného pozemku ani pozemku nebo jeho částí, které nejsou nezbytně nutné k provozu a  plnění funkce stavby, jež je v  majetku odborové organizace. Pokud nezisková organizace s majetkem podniká nebo svůj nemovitý majetek pronajímá, je také povinna platit daň podle příslušného zákona.

52

Dotaz: Přišla nám složenka na zaplacení daně z nemovitosti na náš nově postavený dům. Nevíme zdali to máme zaplatit protože když jsme dům postavili bylo nám řečeno, že je od placení daně na dobu 15 let osvobozen. Odpověď: Ve stejné situaci jako jste vy je i mnoho dalších majitelů nových domů a stejně jako vás to pro ně bylo velkým překvapením podle množství dotazů, které máme. Osvobození o kterém hovoříte bylo v roce 2008 zrušeno takže je bylo možné uplatnit naposledy v roce 2009 a týkalo se staveb které byly dokončeny do roku 2007 tzn. u kterých byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání do konce roku 2008. Jediné osvobození , které trvá i nadále v plné míře je osvobození u staveb, které přešly na vytápění z obnovitelných zdrojů tzn. na vytápění biomasou popřípadě solární energií apod. Kromě zaplacení daně ale nemáte žádnou další povinnost, takže nemusíte podávat žádné nové daňové přiznání. 8.3. Daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitosti jsou přímé majetkové daně, vybírané v České republice. Platí se při dědění, darování a při úplatném převodu nemovitostí. Tři skupiny poplatníků v dani dědické a dani darovací Daň dědická a daň darovací mají určité společné rysy, například její poplatníci se dělí do tří skupin podle svého příbuzenského vztahu a od roku 2008 jsou poplatnicí v první i v druhé skupině od zdanění osvobozeni bez ohledu na výši zděděného či darovaného majetku a nepodávají ani daňové přiznání. Poplatníci se dělí následujícím způsobem: I. skupina - v přímé příbuzenské linii (děti, vnoučata,rodiče,prarodiče) a manželé, II. skupina - příbuzní v řadě pobočné a to sourozenci,synovci,neteře,strýcové a tety, dále manželé dětí (zeťové a  snachy),děti manžela,rodiče manžela,manželé rodičů a  osoby,které s dárcem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na dárce, III. skupina - ostatní fyzické a právnické osoby. Daň dědická Dědická daň je taková platba, kterou platí dědici státu, na základě dědictví ze zákona nebo ze závěti. Jejím předmětem je nabytí nemovitého, movitého i nehmotného majetku děděním. Je splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Sazba dědické daně závisí na příbuzenském vztahu mezi jednotlivými osobami a  na hodnotě děděného majetku. Základem této daně – podle českých zákonů – je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem, snížená o mnohé výlohy, které jsou spojené s pohřbem, odměnu notáře a další. 53

Sazby (praktická je sazba pro III. skupinu) Sazba je progresivní odvozená ze sazby daně darovací tak, že sazby daně dědické jsou poloviční. Sazba daně darovací stoupá ve skupině III. od 7 % do 40 %, dědické tedy prakticky od 3,5% do 20%. Osvobození od daně u III. skupiny dědiců (mohou to být i právnické osoby, jimž zůstavitel majetek odkázal) se týká movitých věcí a peněz do 20 000 Kč u fyzických osob a u osob právnických peníze do 20.000 Kč. ( § 19 odst. 2 písm. a ) a b) zákona 357/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Daňové přiznání k  dani dědické je poplatník povinen podat finančnímu úřadu podle místa, kde měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval do 30 dnů ode dne, v němž nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení. Místní příslušnost správce daně při podávání daňového přiznání řídí místem trvalého pobytu, případně místem, kde se převážnou dobu zůstavitel zdržoval, bez ohledu na to, zda předmětem daně dědické je movitý nebo nemovitý majetek. Daň darovací Tato daň se velmi podobá předchozí, a  týká se bezúplatného převedení majetku mezi dvěma popř. více osobami jinak než smrtí zůstavitele. Podstatná je bezúplatnost jako hlavní znak odlišující dar od úplatného převodu majetku. Existují výjimky, kterými jsou například darování nemovitosti, která je kulturní památkou či darování peněz a  majetku, který bude prokazatelně využit na studium, léčení, úhradu sociálních služeb, nákup zdravotních pomůcek nebo na charitativní účely. Základem daně je cena majetku, snížená o prokázané dluhy. Daň darovací platí většinou obdarovaný, dárce je ručitelem daně. V  případě daru do ciziny platí daň dárce. Sazba daně darovací stoupá ve skupině III. od 7 % do 40 %). Osvobození od daně u  III. skupiny obdarovaných (často to jsou i  právnické osoby) je obdobné jako u dědění . U obdarovaného se však pro osvobození do 20 000 Kč sčítají dary movitého majetku od téže osoby za období dvou kalendářních let ( § 7 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Přiznání k  dani darovací je poplatník povinen podat finančnímu úřadu podle svého bydliště(fyzické osoby) nebo podle svého sídla(právnické osoby) do 30 dnů ode dne, v němž - došlo k  bezúplatnému nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu nebo byl poskytnut movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch do ciziny nebo - byla poplatníkovi doručena smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitosti s  doložkou o  povolení vkladu do katastru nemovitostí nebo nabyla účinnosti smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitosti, která není evidována v katastru nemovitostí. Existuje ještě zvláštní tzv. zkrácené daňové přiznání na bezúplatná nabytí majetku právnickými osobami, která jsou za podmínek zákonem stanovených od daně darovací a  od daně dědické osvobozeny podle § 20 odst. 4 zákona č. 357/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Daňové přiznání o tomto majetku (osvobozeném od daně „podmíněně“ ve vazbě na následné použití prostředků) podává právnická osoba jako nabyvatel ve lhůtě třiceti dnů od konce příslušného kalendářního roku tj. do 30. ledna. 54

Může se týkat například finančního daru, který obdržela odborová organizace na svou činnost. Daň z převodu nemovitosti Předmětem daně z převodu nemovitostí jsou úplatné převody či přechody vlastnictví nemovitého majetku na rozdíl od daně darovací, kde předmětem je bezúplatné nabytí majetku. Základem daně je cena podle znaleckého posudku. Pokud je cena kupní vyšší, pak je základem daně kupní cena. Sazba daně je 3 %. Poplatníkem daně je prodávající, kupující je jejím ručitelem. Daňové přiznání je potřeba podat a daň zaplatit do tří měsíců od konce měsíce, ve kterém byl vklad práva zapsán do katastru nemovitostí. U této daně se k příbuzenskému vztahu nepřihlíží. Přiznání k dani z převodu nemovitostí Poplatník je povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí (tj. v praxi nejčastější případ ). V termínu pro podání daňového přiznání je splatná daň (na rozdíl od daně dědické a daně darovací, kde se po podání daňového přiznání čeká na platební výměr). Součástí daňového přiznání je ověřený opis nebo ověřená kopie smlouvy nebo jiné listiny, kterou se potvrzují nebo osvědčují vlastnické vztahy k nemovitosti, a znalecký posudek o ceně zjištěné, jde-li nemovitosti. Jde-li o vklad nemovitosti do společnosti s ručením omezeným nebo do akciové společnosti, součástí daňového přiznání je posudek znalce, kterým se určuje hodnota předmětu vkladu podle obchodního zákoníku. 8.4. Daň silniční Je upravena zákonem č. 16/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Předmětem této daně jsou všechna silniční motorová vozidla registrovaná a  provozovaná v  České republice, která jsou používána k podnikání, přesněji – k dosahování příjmů, které jsou předmětem daní z příjmů, a to i když jsou vlastněna soukromými osobami. Poplatníkem této daně je provozovatel vozidla, který je zapsán v jeho technickém průkazu. Sazba daně je stanovena podle obsahu motoru a  objemu válců v  motoru u  osobních automobilů, u nákladních pak závisí na hmotnosti celého vozidla a počtu náprav. Roční sazba daně ze základu daně u osobních automobilů činí při zdvihovém objemu motoru.

nad 800 cm3 nad 1250 cm3 nad 1500 cm3 nad 2000 cm3 nad 3000 cm3

do 800 cm3 do 1250 cm3 do 1500 cm3 do 2000 cm3 do 3000 cm3 -

1 200 Kč 1 800 Kč 2 400 Kč 3 000 Kč 3 600 Kč 4 200 Kč

U nákladních vozidel činí roční sazba daně ze základu daně činí součet největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počet náprav u návěsů a největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav u ostatních vozidel ( při čtyřech a více nápravách až do 44 100 Kč/rok). Vychází se z údajů uvedených v technických dokladech k vozidlu. 55

Existuje však plošné snížení sazby prakticky do devíti let od data první registrace vozidla. Sazby daně se u  vozidel snižují o  48 % po dobu následujících 36 kalendářních měsíců od data jejich první registrace a  o  40 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců a  o  25 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců. Pro složitost výpočtu se vyplatí najít si na internetových stránkách kalkulátor pro výslednou daň a  pro daňové zálohy. Zdaňovacím obdobím je 1 rok, daň se platí ve 4 zálohách (15.4, 15.7, 15.10 a  15.12). Majitel vozidla je povinen do konce ledna následujícího roku podat daňové přiznání. Pro zaměstnavatele platí v silniční dani zvláštní úprava v tom směru, že zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu, platí silniční daň sazbou 25 Kč za každý den použití osobního automobilu. To je praktické při příležitostném použití soukromého vozidla zaměstnancem pro služební cesty. Při využití automobilu zaměstnancem na zahraniční služební cestě existuje výjimka (celé dny v zahraničí se do výpočtu nezahrnou). Existuje zvláštní způsob výpočtu zálohy na daň a další možnost při trvalém používání soukromého vozidla zaměstnancem na služební cesty. Dálniční poplatky v ČR Zpoplatnění dálnic a rychlostních silnic je upraveno zákonem o pozemních komunikacích (zák. č. 13/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Zpoplatnění se vztahuje na tuzemská i zahraniční vozidla. Do roku 2007 existoval jen časový poplatek (dálniční známky), od té doby platí vozidla nad 12 tun mýtné. Tato vozidla platí od roku 2008 mýtné i na vybraných úsecích silnic I. třídy. Vozidla nad 3,5 tuny a pod 12 tun platí mýtné od roku 2010. Sazby mýtného pro dálnice a rychlostní silnice jsou pro rok 2010 upraveny nařízením vlády č. 26 / 2010 Sb. Z mezinárodního pohledu pro silniční daň (charakteru daně z motorových vozidel registrovaných v daném státě) a pro platby za použití dálnic (tuzemskými a hlavně zahraničními dopravci) existuje směrnice EU, která členských státům ukládá v případě nákladní dopravy (kamiony apod.) vybírat alespoň v minimální výši silniční daň a naopak stanoví maximální sazby za použití dálnic. To má zajistit korektní chování členských států (nespoléhat v  nákladní dopravě jen na dálniční poplatky). Silniční daň a dálniční poplatky plynou do Státního fondu dopravní infrastruktury na výstavbu dálnic , rychlostních silnic apod. 8.5. Daň z přidané hodnoty a spotřební daně 8.5.1. Daň z přidané hodnoty Jsou daně jasně viditelné a  rozpoznatelné což jsou přímé daně jako je daň z  příjmů, dědická, darovací apod. a  daně nerozeznatelné pokud nezkoumáte podrobně každý účet a  to jsou daně nepřímé takže daň z  přidané hodnoty a  spotřební daně. Tuto daň platíme vždy když nakoupíme nějakou službu nebo zboží od plátce daně a v zásadě i v případě , kdy konečný dodavatel není plátcem daně z  přidané hodnoty ( např. kadeřnice s  obratem do 1 mil. Kč ročně) protože i on nakoupil své „zboží“ s daní a tu pak promítne do konečné ceny. Je tudíž zřejmé, že daň z přidané hodnoty tvoří jeden z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu. Platí ji všichni při nákupu většiny zboží a  služeb. Daň z  přidané hodnoty se řídí směrnici Evropské unie, která mimo jiné vymezuje zboží a služby, které mohou ale nemusí být předmětem snížené sazby daně z přidané hodnoty, a stanovuje minimální výši základní sazby DPH ( 15%) a  minimální výši snížené sazby DPH ( 5%). Daň z  přidané hodnoty patří mezi nejsložitější v daňové oblasti a evropská směrnice(obsahuje přes 400 článků – v našem pojetí paragrafů) je promítnuta do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,ve znění pozdějších předpisů. 56

U zdanitelného plnění se uplatňují základní sazba daně ve výši 20 %, nebo snížená sazba daně ve výši 10 %. Jak se zařazuje zboží a služby do jednotlivých sazeb je uvedeno v přílohách zákona o dani z přidané hodnoty. 8.5.2. Spotřební daně Spotřební daně jsou dalšími nepřímými daněmi. Stát jimi ovlivňuje cenu vybraných komodit jako jsou pohonné hmoty, tabák, alkohol. Pro posledně jmenované se někdy mluví o zdanění neřestí. I zde se jedná o významnou položku příjmu státního rozpočtu s dlouhodobou tradicí. Spotřební daně reguluje směrnice EU určující zejména minimální sazby. Navýšení u  pohonných hmot v  poslední době nad povinné minimum při otevřené ekonomice vede k vyšší výsledné ceně u nás oproti okolním státům a to logicky vede k tomu, že mezinárodní dopravci si natankují raději v zahraničí a Česká republika o potenciální výnos na dani přichází. Jednoduchým příklad je nádrž na 1500 l u jednoho tankování kdy dopravce takto ušetří cca 2 – 4 Kč na litru což při jednom natankování může být úspora až 6.000,- Kč. Jednoduché počty u  dopravce s  cca 10 kamiony znamená pro něho několikamilionové úspory a  daň spotřební i  DPH (spotřební daň patří do základu pro DPH) zinkasuje jiný stát. Totéž nakonec udělají i řidiči v příhraničních oblastech , prostě si natankují pár km za hranicemi. Poznámka: To je jen jeden z  příkladů, jak je důležité pro stát, aby sledoval vývoj v okolních státech (a nejen u spotřební daně) a pod vidinou zvýšených daňových výnosů o ně nakonec nepřicházel. Stejně tak důsledkem nízké sazby daně z příjmů oproti okolí může být, že zahraniční poplatník s příjmy ze zdrojů v Česku doplatí do domácí sazby daně ve svém státě o to, co nezaplatil v Česku. 8.6. Daň z elektřiny, daň z pevných paliv a daň ze zemního plynu a dalších plynů (jinak také nazývané ekologické daně) Reforma veřejných financí zavedla do českého daňového systém daň z elektřiny, z pevných paliv a  ze zemního plynu a  dalších plynů. Všechny platí jejich dodavatel, který komodity poskytuje konečným spotřebitelům. Jde tudíž o  nepřímé daně podobně jako spotřební daně. Česká republika tyto daně zavedla v  souladu s  podmínkami členství v  Evropské unii kdy vznikla České republice k  1. lednu 2008 povinnost zavést daň z  elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv podle směrnic EU. Tyto daně byly zapracovány do zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Z možných výjimek pro domácnosti byla využita výjimka jen pro zemní plyn, kde z technického hlediska nejsou obavy z podvodů. Plátcem daně z elektřiny je dodavatel, který dodal elektřinu konečnému spotřebiteli. Základem daně je množství elektřiny v MWh. Sazba daně činí 28.30 Kč/MWh. Plátcem daně z pevných paliv je též dodavatel, který na daňovém území dodal pevná paliva- černé i hnědí uhlí, koks a rašelinu- konečnému spotřebiteli. Základem daně je množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v původním vzorku. Sazba daně činí 8.50 Kč/GJ. Od daně jsou osvobozena pevná paliva určená k výrobě elektřiny. Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů také platí dodavatel, který na daňovém území dodal plyn konečnému spotřebiteli. Předmětem daně je plyn určený pro pohon motorů (sazba 264,80 Kč/MWh), výrobu tepla (30,60 Kč/MWh) či pro stacionární motory, pro stroje používané při stavbách (30,60 Kč/MWh). Od daně je osvobozen zemní plyn určený pro „výrobu tepla“ v domácnostech a v domovních kotelnách.

57

8.7. Další daňové platby a poplatky Kromě uvedených daní existuje celá škála dalších poplatků jako např. soudní poplatky a zejména správní poplatky a místní poplatky, ve kterých jsou zahrnuty platby daňového charakteru. V působnosti resortu životního prostřední jsou daňové platby obsaženy ve zvláštních zákonech (např. platby za čerpání podzemních vod, v souvislosti s odpady atd.).

58

9. ZÁVĚR Následující období bude jednak obdobím rozpočtových škrtů a snahou najít nové příjmy pro státní rozpočet. Ukazuje se jak nešťastné bylo politické rozhodnutí o  zavedení „rovné daně“ doplněné zvláštním způsobem výpočtu daňového základu , které středně příjmovým zaměstnancům nepomohlo a zvýhodnilo především vysokopříjmové poplatníky.Někteří politici původně deklarovanou rovnou daň dneska za až tak rovnou nepovažují s  argumentem, že třetiny zaměstnanců se netýká, ti že nic neplatí a někteří dokonce dostávají daňové bonusy (dávky na děti v systému daně) a že je tedy vlastně progresivní. Již neříkají, že systém superhrubé mzdy s  připočtením příjmově limitovaným povinným pojistným je u  zaměstnanců vlastně degresívní daní, neboť ze superhrubé mzdy se nic nesráží, daň i  pojistné u  zaměstnanců se sráží z  hrubé mzdy. Podobné, technicky lépe a  bez našeho unikátního systému superhrubé mzdy, mají zdanění na Slovensku, a nezpochybňují název „rovná“ daň se sazbou 19 % ze mzdy snížené o pojistné srážené zaměstnanci, i když s nižšími částkami slev a bonusů. Čistě teoreticky jde u nich o pravou „rovnou“ daň, neboť i DPH mají nastavenu na 19 %. Náš systém „rovné“ daně jednak přišel v  nepravou chvíli, řada ekonomů – optimistických vizionářů - chodila s  myšlenkami, že bohatí Češi s  novým  nízkým zdaněním budou ještě bohatší a  odvedou do veřejných rozpočtů mnohem více při sazbě 15 % z netto příjmů(příjmy minus výdaje) než při mezní sazbě 32 %. A že zahraniční investoři oslepnou při perspektivní sazbě daně společností (právnických osob) ve výši 19 % a soustředí se na investice v Česku, takže vysoké zdanitelné zisky i  související vysoké mzdy zaměstnanců přinesou do státní kasy mnohem více než dřív. Není jisté,zda to bylo míněno vážně nebo zda šlo o trik na většinovou středně příjmovou veřejnost, která se v absolutním vyjádření nejvíce podílí na úhradě veřejných potřeb. Když se podíváme více let zpátky, tak některá daňová opatření levicové vlády vypadala jako pravicová a ještě více zpátky, některá opatření pravicových vlád vypadala jako levicová (což možná bylo dobře, ve Velké Británii také na některých prvcích existuje dlouhodobý konsensus mezi pravicí a levicí a dnešní pravice tam stěží zavede něco jako „rovnou daň“). Co se rýsuje do budoucna? Daň z přidané hodnoty (DPH) je v zásadě harmonizovaná v rámci EU, směrnicí jsou stanovena jen nejnižší procenta . Naše současná úroveň je nad těmito minimálními sazbami ale změny v DPH jsou technicky rychlým opatřením. Kromě toho existují v  rámci směrnice i  doporučená „nepovinná“ opatření. Zvýšení sazby a  další opatření však fungují brzy po schválení Parlamentem. Daně z příjmů – to je běh na dlouhou trať – ovšem kromě zaměstnanců, u kterých se zásadnější změna schválená třeba v listopadu projeví zpravidla hned při výpočtu daňové zálohy za leden následujícího roku. Stabilním příjmem pro obce je daň z nemovitostí, neboť nemovitost se nedá přestěhovat na rozdíl od DPH a daní z příjmů, kde poplatníci(kromě zaměstnanců) jsou někdy „jako blechy“ , změnit sídlo nebo bydliště není problém a k tomu zásada volného pohybu kapitálu a služeb s potřebou vzájemné spolupráce se zahraničními daňovými správami . První nápad z poslední doby je myšlenka států EU podrobovat zdanění banky resp. bankovní operace. O co jde se ani z odborného tisku nedovíme,např. co by bylo základem daně , jaká sazba atd. Víme pouze, že v  posledním desetiletí se v  odborné veřejnosti diskutuje o  dani z  finančních transakcí bank (nikoli z  transakcí jednotlivých střadatelů či investorů), do 1 % z prováděných transakcí. Od zavedení této transakční daně si mnozí slibují účinnější boj s chudobou či klimatickými změnami. Původní myšlenka regulace spekulativních obchodů dnes ustupuje do pozadí a v popředí je spoluzodpovědnost finančních institucí za podobu světa. Když se o těchto souvislostech hovoří v médiích, tak je podobný záměr pojmenováván jako Tobinova daň. Dnešní návrhy jsou sice nápadem nositele Nobelovy ceny 59

Jamese Tobina , který jako ekonom z Yaleské univerzity reagoval v 70. letech minulého století na časté výkyvy uvolněných měnových kurzů, které byly vyvolávány krátkodobými spekulativními nákupy měn. Tobin vyzýval k „nasypání trochy písku do soukolí mezinárodních financí“. Od zavedení daně do maximální výše 1  % na tyto spekulativní obchody si sliboval především stabilizaci směnných kurzů, snížení vlivu finančních trhů na fiskální a monetární politiku států a zisk v řádech miliard dolarů. Odpůrci Tobinovy daně poukazují na paradox, který se ukrývá ve vytyčených cílech. Na jedné straně by tato daň měla omezit spekulativní obchody, na straně druhé počítá s miliardovými zisky. Zastánci v tom žádný rozpor nevidí a poukazují na to, že i při sníženém počtu spekulativních operací budou na dani vybrané sumy stále výrazné. Diskuse připomíná diskusi kolem spotřební daně z tabáku, alkoholu nebo o zdanění loterií. Nejasná je technická stránka takové transakční daně (kdo by ji vybíral, jak by se přerozděloval výnos daně atp.). Tedy zpátky k nám. V době redakční uzávěrky nebylo k dispozici Programové prohlášení nové vlády, první signály politiků jsou o  tom, že hlavní budou výdajové škrty a  ne posílení příjmové strany veřejných rozpočtů. Jen opatrně se hovoří o možnosti navýšení snížené sazby DPH z 10% na 12 % s vědomím, že to postihne hlavně nízkopříjmové poplatníky a důchodce neboť v jejich spotřebním koši znamenají výdaje za potraviny, léky apod. poměrně vysoký podíl. A s tím budou spojeny sociální výdaje státu, které se ale středně příjmových skupin poplatníků většinou netýkají (a  ti to jako obvykle všechno „zaplatí“). Jednoduchému navýšení procenta politici rozumí a změna DPH se projeví v inkasu daně dost brzy. Další diskutovanou možností je zavedení jen jedné sazby DPH ve výši např. 19%. Kromě toho je ve stadiu návrhu rozšíření ručení za daň ale ne ,že by plátce daně nějak ručil za svou daň, ale za daň kterou na faktuře uvedl ale nezaplatil státu jeho dodavatel . Ve svých důsledcích by poctivý podnik platil daň za někoho, kdo poctivý nebyl. Podobný institut je dnes v dani darovací při darování v tuzemsku, ale tam je to o tom, že dárce ručí za daň, kterou má platit obdarovaný .Dárce, když dá třeba milionový dar právnické osobě tak si dává pozor, aby její vlastníci nebyli podvodníci pro českou daňovou správu následně nedostižní. Materiály počítají s možnosti zavedení vyšší než 15 % sazby daně z příjmů fyzických osob pro část příjmů (základu daně) nad hranici maximálního vyměřovacího základu pro povinné pojistné. Samozřejmě že pravice bude zdůvodňovat zachování výhodné sazby,ale určité navýšení je pravděpodobné. Rentiéři, tedy ti co inkasují rentu z pronájmu dnes platí daň 15 % bez ohledu na výši příjmu.Těm také reforma veřejných financí k  1.1.2008 nejvíce pomohla, předtím platili 32% (stejně jako dnes z příjmů sníženého o paušální výdaj 30% i v případě, kdy žádné výdaje neměli, např. při pronájmu pozemků nebo při pronájmu nemovitostí předpokládajícím smluvně opravy a údržbu hrazenou nájemcem). Návrat k dřívějšímu systému u zaměstnanců , tj. vycházet při zdanění z hrubé mzdy snížené o pojistné srážené zaměstnanci (a u OSVČ umožnit povinné pojistné jako daňový výdaj) , tedy zrušení systému „superhrubé mzdy“( a nastavení „normální“ klouzavě progresivní daňové sazby) je v dohledné době nepravděpodobné. Pro rok 2011 by to ani technicky nebylo možné v legislativním procesu stihnout a možná zaznamenáme pokus vlády naopak dnešní systém „zdokonalit“ tak, že v pracovních smlouvách by se hrubé mzdy navýšily na superhrubé a celé pojistné (v rozsahu dnešního pojistného zaměstnavatele + pojistného zaměstnance by srážel zaměstnavatel). Něco takového by možná šlo ve státní sféře, kde stát může zaměstnavatelům ledacos nařídit, ale jinak je to stěží představitelné a to i kvůli řadě věcných i právních vazeb , vztahům k zahraničí a otevřenosti ekonomiky. Ve zdanění právnických osob nelze v dohledné době očekávat výraznější posun směrem ke zvýšení daňového výnosu . Ve zdanění fyzických i právnických osob při dnešní neujasněnosti 60

a nepřehlednosti se možná setkáme s návrhy nesledujícími podstatu, ale snahu zdanit kde co všechno co na první pohled vypadá jako výjimka, i když na druhé straně se nebude vědět jak to ocenit a zahrnout do zdanění, a při tom se vyvarovat nesrovnalostem, nelogičností a rozšíření daňové administrativy. Možná je i snaha o rozšíření zdanění tzv.“inflačních zisků“. Bylo by předčasné dělat zde nějaké závěry a bylo by to vlastně věštění z koule. Je to otázka politické vůle a určitého kompromisu jak budou vypadat daně v budoucnosti a to jak v blízké tak v té vzdálenější.

61

Poznámky:

62

Poznámky:

63

Poznámky:

64

Poznámky:

65

Vydala: JENA, Jesenické nakladatelství Vančurova 735/11 787 01 Šumperk tel.: 583 211 432, E-mail: [email protected] srpen 2010 Náklad:  500 výtisků

www.socialnidialog.cz

68