15. 12. 2011 – 20. 1. 2012
Dalibor Chatr ný & Radek Kratina
Dalibor Chatrný – bez názvu, 1970 barva, dřevo, provázek, každá deska 99x50
Radek Kratina – Zátky, 1963 bílé zátky, 76x52
Dalibor Chatrný – Místa v prostoru
Dalibor Chatrný – Places in space
Přála bych si potkat prostor, ve kterém bydlí duše Dalibora Chatrného. Zcela jistě musí být v okolí Brna. Rozpoznat ho by nebylo těžké, místo jmenovky by u zvonku svítilo razítko palce. Zlehka, jako když se list na stromu pohne, bych prostor vdechla. Stála bych tiše jako v kostele, bála bych se hlasu ozvěny, tříštil by se o boční kaple z krychlí a kvádrů. Potom bych opatrně zavřela dveře s množstvím malých okrouhlých dírek, překročila napnuté provázky na zápraží a sestoupila po schodech z ohýbaného plechu. Cestou bych potkávala rozcestníky s nápisy ODNIKUD – NIKAM a NIKDE – NIC, překročila několik překážek, přes které by přelézaly rozechvělé tahy Daliborovy tužky.
I would like to encounter the space where Dalibor Chatrný’s soul lives. It surely must be somewhere near Brno. It wouldn’t be difficult to recognize it – instead of the name on the doorbell there would be a glowing thumb stamp. I would breath the space in, gently, as a leaf moving in the tree. I would stand still like in the church, afraid of the echo, it would shatter against the side chapels built from cubes and blocks. Then, I would carefully close the door with a number of little round holes, step over taut strings in the door yard and descend the stairs from bended tin. On the way I would come across signposts with the inscriptions FROM NOWHERE – TO NOWHERE and NOWHERE – NOTHING, I would step over several obstacles over which Dalibor’s shaky pencil lines would be climbing.
Na horizontu bych se ohlédla a zamávala čistým reliéfům drobných čtvercových oken. Na památku bych si odnesla paletu bílých, smetanových, zašedlých a nažloutlých barev, které by rámovala černá tenká linka. Vím, že hned v sousedství by se na mě smály mnohem výraznější barevné cákance, ale já bych už z ruky nepustila máslově bílé a šedé valéry ztišení a hloubky. Pomalu bych odcházela. Přes hraniční závoru bych si ještě prohlédla zamlženou rozmazanou krajinu Roberta Hliněnského, zvlněná rozoraná pole hladkých objektů Františka Šenka, posbírala bych z prádelní šňůry usušené šátky a prostěradla z grafik Ivana Chatrného. Vítr by snad ke mně z dálky přinesl útržky skladeb Aloise Piňose. A potom, potom už bych se sem nejspíš nikdy nevrátila. Neměla bych odvahu. Na stejném místě bych nalezla pouze základy. Stále stejné, velmi pevné a prověřené časem, ale v patře by asi pracovitá a nepokojná duše Dalibora Chatrného vytvářela další prostor, nový začátek svých snů a vizí.
Standing on the horizon I would look back and wave to the clear reliefs of tiny square windows. As a keepsake I would take a palette of white, creamy, greyish and yellowish colours framed by a thin black line. I know that right in the vicinity much more striking splashes of colour would be smiling at me, but I wouldn’t let go of the butter-white and grey shades of calm and profundity. I would be leaving slowly. I would look over Robert Hliněnský’s místy and blurry landscape, the undulating and ploughed up fields of František Šenk’s smooth objects, from the clothesline I would pick up dried scarves and bedsheets from Ivan Chatrný’s graphics. From the distance the wind might bring snatches of Alois Piňos’s music. And then I might never come back. I wouldn’t have the courage.
Dalibor Chatrný totiž odvahu začínat znovu má.
I would find only foundations at the same spot. Always the same, very sound and time-tested. Upstairs, however, Dalibor Chatrný’s hard-working and restless soul would be creating another space, a new beginning of his dreams and visions.
V. Brucháčková Závodná, listopad 2011
Dalibor Chatrný has actually the courage to start over. V. Brucháčková Závodná, November 2011
Prostor, 1975 tužka, bílý akryl, šeps, plátno, 38,5x38,5
Dalibor Chatrný Narozen 28. srpna 1925 v Brně 1945–1949 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (Cyril Bouda, Martin Salcman, Josef Sejpka, František Kovárna, Karel Lidický) 1949–1953 Akademie výtvarných umění v Praze (Vladimír Sychra, Vladimír Silovský) 1963–1986 pedagog na oddělení propagační grafiky SUPŠ Brno 1990–1992 pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér grafiky 1992–1993 pedagog v ateliéru konceptuálních tendencí na Fakultě výtvarných umění v Brně 1992–1994 pedagog na katedře scénografie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně Ocenění: 1960 Cena Antonína Procházky 1968 Cena 1. bienále Výzkumy grafiky 1985 Cena 4. Biennale der europäischen Grafik 1997 Cena Vladimíra Boudníka, Grafika roku 1996 2000 Cena Michaela Ranného za mimořádný přínos pro české výtvarné umění 2001 Cena Sdružení A – R Christmas 2001 Členství ve skupinách: Profil 58, Parabola, Klub konkrétistů, Umělecká beseda Praha, TTklub Dalibor Chatrný žije a pracuje v Brně.
Prostor, 1975 tužka, bílý akryl, šeps, plátno, 38,5x38,5
Krychle, 1974 plátno, dřevo, akryl, tužka, 100x90
Stropy – podlahy, 1972 akryl, tužka,pastelka, plátno, 59x59
Stropy – podlahy, 1972 akryl, tužka,pastelka, plátno, 59x59
Stropy – podlahy, 1972 akryl, tužka,pastelka, plátno, 59x59
Stropy – podlahy, 1972 akryl, tužka,pastelka, plátno, 59x59
Radek Kratina – Jistota v proměnách
Radek Kratina – Certainty in alterations
Myšlenka – dotyk – pohyb – změna – souznění v prostoru – opakování – jednoduchost. Pojmy, které tvoří hraniční kameny na tvůrčí cestě Radka Kratiny.
Thought – touch – motion – change – harmony in space – repetition – simplicity. Notions that make the milestones on Radek Kratina’s creative journey.
Jeho výtvarná práce je prostoupena snahou o prolnutí dvou zdánlivě nesourodých světů – světa přísného řádu, systematičnosti a světa náhody a nahodilosti. První oblast utváří sám autor. Pro svá díla koncipuje a vytváří promyšlenou kombinaci několika opakujících se tvarů, které generují soustavy či spojnice geometrických prvků. Vzniklé segmenty se střídají v pravidelném rytmu. Svým objektům propůjčuje ráz střízlivosti, některé z nich odhmotňuje – variabily /pohyblivé objekty/ jsou provázány s okolním prostorem, prázdná místa mezi jednotlivými prvky jsou v prostoru stejně důležitá jako pevné části, některá seskupení působí velmi vzdušně.
In his art he tries to combine two seemingly incongruous worlds – the world of a strict order, arrangement and the world of chance and contingency. The former is being created by the author himself. He drafts and creates an elaborated combination of several recurrent forms that generate a system or lines of geometric elements. The resulting segments alternate in regular rhythm. His objects give the impression of sobriety and some of them are disembodied – variabils /movable objects/ are linked with the surrounding environment, the empty spaces between individual elements are as important as the fixed parts, some configurations look very airy.
Oblast náhodných změn zastupuje sám divák. Může jednotlivé objekty variovat a proměňovat dotykem ruky, tlakem prstů. Touha dotknout se vede pohyb paže, dlaň přetváří a formuje rozložení objektu, jeho velikost a natočení, deformuje profil povrchu /zastrčení či povytažení sirek, kolíků, válečků/. Je to hra s nahodilostí či záměrností zásahů na objektu, hra s tvary, s kombinacemi barev, s okamžikem.
The space of contingent changes is represented by spectators themselves. They can change the objects with the touch of their hands or the pressure of their fingers. The desire to touch guides the arm movement, the palm transforms and forms the object arrangement, its size and orientation and deforms the surface /by inserting or putting out matches, pegs and rollers/. It is a game with contingency or intentionality of the interventions in the object, a game with forms, colour combinations, with a point in time.
Divák je vtažen do výtvarného světa Radka Kratiny, nikdy ale nemůže být skutečným spoluautorem. Vnitřní vazby, možnosti a rozsah pohybu, druh materiálu a jeho povrchové zpracování, způsob spojení, čepy, závity, dutá tělesa a jejich teleskopické využití, rastry nebo otočné a skládací mechanismy již předurčil a pevně ukotvil autor. Tyto hranice, stejně jako jednoduchá geometrická forma, jsou nedotknutelné. Člověk se stává partnerem exponovaných děl, patří do sestavy velké Kratinovy „stavebnice“, která obsahuje množství různých variant. Ve všech svých nesčetných podobách je ale srozumitelná, čitelná, prosta přetvářky a stejně jako Radek Kratina přímá a velmi osobní. V. Brucháčková Závodná, listopad 2011
Spectators are drawn into Radek Kratina’s art world but they can never become real co-authors. The inner links, possibilities and the range of movement, the type of material and its surface treatment, the way joints are made, plugs, threads, hollow objects and their telescopic use, rasters or revolving and folding mechanisms have been decided and firmly anchored by the author. These boundaries as well as the simple geometric form are inviolable. A man becomes a partner of the exhibited works belonging to the set of Kratina’s big “kit“ that comprises a number of variations. However, in all its countless forms it is comprehensible, legible, without pretence and just like Radek Kratina straightforward and very personal. V. Brucháčková Závodná, November 2011
Variabilní trubkový systém, 1979 niklované železo, 36x26x14
Radoslav Kratina Narozen 2.12.1928 v Brně, zemřel 10. 9. 1999 v Praze 1943–1948 Škola uměleckých řemesel 1952–1957 VŠUP Praha, prof. J. Novák, A. Fišárek Během studií tvorba návrhu látek na šaty a závěsy 1958 Kolekce textilních návrhů pro EXPO 1958 v Bruselu 1963–1967 Série monotypů, experimentálních otisků a frotáží 60. léta Struktury se zápalkami, dřevěné variabily 1967–1971 Členem Klubu konkretistů Od 70. let Kovové variabily Samostatné výstavy (výběr) / Solo exhibitions (selection) 1966 Ústí nad Labem, Divadlo hudby 1967 Jihlava, OG Vysočiny 1967 Louny, Galerie Benedikta Rejta 1969 Havířov, Galerie Tvář /s R. Valentou/ 1970 Praha, Alšova síň /s Demartinim/ 1979 Münster, Sonnering Galerie 1988 Praha, Atrium /se Z. Sýkorou/ 1989 Brno, Moravská galerie 1990 Žďár nad Sázavou, Art Galerie /se S. Zippe/ 1991 Karlovy Vary, Galerie umění /s D. Chatrným/ 1991 Vídeň, Galerie Operngasse 1992 Berlín, Kulturní a informační středisko ČSFR /s V. Hulíkem/ 1998 Ostrava, GVU 2000 Praha, České muzeum výtvarného umění 2000 Liberec, Radek Kratina 1928–1999 2004 Praha, Galerie Montanelli 2005 Berlín, Galerie Palais am Festungsgraben
Arsenál šestibokých hranolků, 80. léta poniklovaná měď, základní výška 70 cm
Kovový hřivnáč, 1979 niklované železo, 95x65
Modrá struktura, 1963 kapaná barva, 43x28
Deset polí čtyřbarevných hranolů, 60. léta 20. stol. dřevo, nitroemail, 163x62,5
GALER I E
ZÁVODNÝ
Galerie Závodný 15. 12. 2011–20. 1. 2012 Dalibor Chatr ný & Radek Kratina Kurátor/Curator: V. Br ucháčková Závodná, Jiří Zahrádka Překlad/Translation: Jitka Ševcová Fotografie/Photography: Daniel Kamenár Grafický koncept/Graphic Concept: Jitka Vrbková, Jan Říčný Grafický úprava a dtp/Graphic design and dtp: Daniel Kamenár Tisk/Printing: CCB, s.r.o. Vydavatel/Published by: Galerie Závodný 2011, Husova 3, 692 01 Mikulov, www.galeriezavodny.com
