Daň z přidané hodnoty v tuzemsku a jeho srovnání s vybranými státy EU

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Daň z přidané hodnoty v tuzemsku a jeho srovnání s vybranými státy EU Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. RNDr. Martina Zámková, Ph.D.

Eva Przybekova

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Daň z přidané hodnoty v tuzemsku a jeho srovnání ve vybraných zemích EU vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 25. prosince 2013

_______________________

Abstract PRZYBEKOVA E. Value added tax in the country and its comparison in selected countries of the European Union. Bachelor thesis. Brno, 2013. In the first part of this thesis focus on the issues of taxes, their role in the economy and the application of effective tax impact on taxpayers. Continued explains the term taxation and harmonization of indirect taxation in the European Union. The second part describes how to select the most and least similar economies, which will focus on tax rates and selected macroeconomic indicators. For selected countries above indicators compare and find their potential impact on revenue and expenditure of the population. Keywords Value added tax, the effective impact of taxes, the tax burden on the population.

Abstrakt PRZYBEKOVÁ E. Daň z přidané hodnoty v tuzemsku a jeho srovnání ve vybraných zemích Evropské unie. Bakalářská práce. Brno, 2013 V první části této práce se zaměřuji na problematiku daní, jejich úlohy v ekonomice a aplikací daní s efektivním dopadem na daňové subjekty. Pokračování je věnováno vysvětlení pojmů zdanění a harmonizace nepřímých daní v Evropské unii. Druhá část popisuje výběr nejvíce a nejméně podobných ekonomik, u kterých se zaměřím na výši daňových sazeb a vybrané makroekonomické ukazatelé. U vybraných států výše ukazatelů porovnám a zjistím jejich případný vliv na příjmy a výdaje obyvatelstva. Klíčová slova Daň z přidané hodnoty, efektivní dopad daně, daňové zatížení obyvatelstva.

Obsah

5

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce

7

1.1

Úvod ........................................................................................................ 7

1.2

Cíl práce ................................................................................................... 7

Literární rešerše 2.1

9

Daně v ekonomice .................................................................................. 9

2.1.1.

Definice daně ...................................................................................... 9

2.1.2.

Funkce daní ...................................................................................... 10

2.1.3.

Daňové úlohy v ekonomice ........................................................... 10

2.2

Efektivnost daní a dopad na domácnosti ......................................... 13

2.2.1.

Vznik nadměrného daňového břemene ....................................... 13

2.2.2.

Dopady daňového břemene ........................................................... 15

2.3 2.3.1.

Principy daně z přidané hodnoty ...................................................... 17 Vymezení DPH ................................................................................ 17

2.3.2. Specifikace DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty....................................................................................................... 18 2.3.3.

Způsob stanovení DPH .................................................................. 19

2.3.4.

Vliv na prodejní cenu a efektivní sazbu daně ............................. 20

2.4

Harmonizace DPH ............................................................................... 21

2.4.1

Výhody DPH .................................................................................... 22

2.4.2

DPH a jeho zavedení ....................................................................... 23

2.4.3

Místo ukládání DPH ....................................................................... 23

2.4.4

Budoucí vývoj v harmonizaci ........................................................ 23

3

Metodika vlastní práce

25

4

Vlastní práce

30

Obsah

6

4.1

Výběr vhodných ekonomik ................................................................ 30

4.2

Popis daňových systému vybraných státu ....................................... 34

4.2.1.

Česká republika ................................................................................ 35

4.2.2.

Slovensko .......................................................................................... 36

4.2.3.

Slovinsko ........................................................................................... 37

4.2.4.

Německo ............................................................................................ 37

4.2.5.

Rakousko ........................................................................................... 38

4.2.6.

Shrnutí ............................................................................................... 39

4.3

Makroekonomické ukazatele vybraných států ................................ 39

4.3.1.

HDP na hlavu v PPS ........................................................................ 40

4.3.2.

Celkové HDP .................................................................................... 43

4.3.3.

Průměrná roční míra inflace ........................................................... 46

4.3.4.

Nezaměstnanost ............................................................................... 50

4.4

Daňové kvóty ........................................................................................ 53

5

Diskuze a závěr

60

6

Seznam použitých zdrojů

65

Úvod a cíl práce

1

Úvod a cíl práce

1.1

Úvod

7

Téma své bakalářské práce zaměřuji na oblast daně z přidané hodnoty (DPH) a jeho účast v Evropské unii (EU). Daně sami o sobě tvoří největší část příjmů do státního rozpočtu. DPH je jednou z nejdůležitějších daní, která tvoří z daní největší část příjmů do státního rozpočtu. DPH je také jednou z nejmladších daní ve světě a poslední dobou patří mezi nejoblíbenější daně. Právě DPH započalo daňovou harmonizaci v rámci Evropského společenství. Zatím je DPH jako jediná z daní objektem daňové harmonizace v rámci Evropského společenství. A to z důvodu důležitosti vytvoření společných úprav DPH pro fungování jednotného vnitřního trhu. Harmonizace DPH není prováděna přímou úpravou ve formě nařízení, ale pomocí směrnic. Se vstupem České Republiky (ČR) do EU stát musel harmonizovat DPH s ostatními členskými státy EU. EU vymezuje zboží a služby se sníženou sazbou daně a také stanovuje minimální výši základní sazby DPH a minimální výši snížené sazby DPH. Vymezené zboží a služby se sníženou sazbou daný členský stát může zahrnout, ale nemusí, do předmětu snížené sazby. Každý členský stát tak může DPH upravit dle potřeb svého hospodářství. Problematika této daně je od roku 2006 regulována novou vytvořenou směrnicí č. 2006/112/ES o společném systému DPH. Stala se od 1. ledna 2007 novým pramenem harmonizace této daně.

1.2

Cíl práce

Cílem mé bakalářské práce bude na základě porovnání výše sazeb DPH v tuzemsku a vybraných vyspělých států EU zhodnotit vliv DPH na příjmy a výdaje obyvatelstva. K hodnocení využiji několik makroekonomických ukazatelů - celkové HDP státu, HDP na občana, míru nezaměstnanosti a míru inflace. Zaměřím se jak na základní, tak na sníženou sazbu DPH. Na základě posouzení těchto vybraných makroekonomických ukazatelů se pokusím navrhnout možné změny v sazbách DPH a vysvětlit dopady těchto změn na příjmy a výdaje obyvatelstva.

Úvod a cíl práce

8

Bakalářskou práci rozdělím na dvě hlavní části, a to literární rešerše a vlastní práci. V literární rešerši charakterizuji daň samotnou a její využití v daňovém systému ČR a EU. Stručně přiblížím daňovou harmonizaci a koordinaci v oblasti obratových daní. Informace uvedené v této části nám přinesou větší pochopení pro zpracování vlastní práce. Tato část práce dále v jednoduchosti popíše daňové systémy vybraných členských zemí Evropské unie. Charakteristiku zaměřím na nepřímé daně, do kterých spadá i DPH. Ve vlastní práci si nejdříve zvolím ukazatele, dle kterých vyberu vhodné země pro analýzu. Tyto ukazatele použiji ve shlukové analýze provedené pomocí statistického programu SPSS. Analýza nám pomůže určit nejpodobnější a nejméně podobné ekonomiky. Podobnost ekonomik nám pomůže pro přesnější výběr zkoumaných zemí, které budeme srovnávat s českým státem. Ale ve své práci se chci zaměřit i na nejméně podobné ekonomiky. Podobná struktura ekonomiky nám pomůže určit, zda je možné využit, v ekonomice české země i jiné sazby DPH. Pro porovnání také ve své práci využiji i nepodobnost ekonomik. U vybraných států bude proveden podrobný popis jejich daňového systému zaměřeného na DPH. Konkrétně se budu zabývat vývojem sazeb a zvolených makroekonomických ukazatelů, které by mohly mít přímý nebo nepřímý dopad na příjmy a výdaje obyvatelstva.

Literární rešerše

2


2.1

Daně v ekonomice

9

2.1.1. Definice daně Daně mají mnoho různých definicí, které můžeme dohledat od různých autorů. Jedná se o pojem ekonomický i právní. Radvan a kol. (2008) definuje daň jako povinnou, zákonem předem stanovenou částku, která je pravidelně odčerpávána na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného sektoru a neexistuje nárok na ekvivalentní protiplnění. Placení daní může být jak jednorázové, tak i pravidelné. Jednorázové placení se využívá u daně darovací či daně z převodu nemovitosti. Pravidelně nám odchází platba daně z příjmů (v případě nějakých příjmů z podnikání či zaměstnaní), daň z vlastnictví nemovitosti. Daně jsou jednou z největší částí státního rozpočtu ČR. Jan Široký a kol. (2008) uvádí, že daň je transferem finančních prostředků ze soukromého do veřejného sektoru. Fungují na nenávratném principu. Poplatníkovi po splnění daňové povinnosti nevzniká žádné ekvivalentní protiplnění ze strany státu. Návratnost daní je zřetelná v poskytování veřejných služeb. Pro účely jejich výběru a právní vynutitelnosti a závaznosti jsou upraveny zákonnou formou. Mnoho subjektů, na které je daň uvalena, nepociťuje žádnou protislužby ze strany státu. I když velká část daňových příjmů je použita na různé státní transfery. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád nám říká, že daní se rozumí peněžité plnění označené jako daň, clo a poplatek, peněžité plnění, při jehož správě se postupuje podle tohoto zákona a také peněžité plnění v rámci dělené správy. Dle daňového řádu daní se rozumí daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně. Mezi příslušenství daně zahrnujeme úroky, penále, pokuty a náklady řízení. Na úvod krátké vysvětlení daňových pojmů. Daně tvoří důležitou část ekonomiky daného státního systému. Jejich účely jsou zřejmé


10

v širokém okruhu a mají velký makroekonomický vliv na příjmy a výdaje obyvatelstva. 2.1.2. Funkce daní Kubátová (2000) uvádí 4 základní funkce daní, a to fiskální, alokační, redistribuční a stabilizační. Alokační funkce daní se zaměřuje na umísťování vládních výdajů a jejich rozdělení mezi jednotlivými sektory. Redistribuční funkce daní spolu s alokační není odvislá od výše příjmů a výdajů do státního rozpočtu. Redistribuce je přerozdělení bohatství a důchodů od bohatších k chudším, a to tak aby nevznikali velké rozdíly mezi obyvatelstvem. Snaží se o snižování těchto rozdílů. Stabilizační funkce daní pomáhá plnit makroekonomické cíle. Ekonomické teorie se různí v názoru na zásahy státu do ekonomiky formou změny daní. V literatuře je za nejdůležitější označována fiskální funkce. Fiskální funkce zajišťuje získávání finančních prostředků do státního rozpočtu. Praktické uplatnění výše uvedených 3 funkcí daní je charakterizováno v daňové politice státu. Dle Jan Široký a kol. (2008) daně jako nástroje nepřímé sloužící k přerozdělování finančních prostředků. Mají významný vliv na procesy v rámci společnosti. Nástroje daňové politiky jsou rozdělitelné vzhledem ke své autonomnosti. Bojka Hamerníková, Alena Maaytová a kol. (2010) charakterizují vestavěné stabilizátory, které se automaticky spouštějí při změně HDP a to bez dalších zásahů. Při změně dochází k výkyvu cyklického kolísání, které by měli zmírňované vestavěnými stabilizátory. Vestavěné stabilizátory působí dlouhodobě v státním hospodářství. Nejčastěji využívané stabilizátory jsou progresivní sazba daně z příjmů a různé transferové platby. Dle Helíska (2002) je diskreční politika spojená s jednorázovými rozhodnutími vlády s expanzivním či restriktivním účinkem. 2.1.3. Daňové úlohy v ekonomice Nejzákladnější daňovou úlohou je zajištění příjmů do státního rozpočtu, jak je již zřejmé z předchozího textu. Bez výběru daní by stát nemohl financovat základní činnosti.


11

K plnění daňových úloh musí stát zasahovat do ekonomiky daného státu. Ekonomické teorie se různí ve vztahu ke státním zásahům do ekonomiky. Státní zásahy dle neoklasické ekonomie nejsou potřeba, ekonomika daného státu se dokáže sama regulovat. Keynesiánská teorie naopak upřednostňuje státní zásahy, které vyrovnávají a opravují tržní mechanismus. Stání zásahy se jeví jako vhodné řešení při selhání trhu, kterým se snažíme potlačit nedokonalost trhu, uvádí Ševela (2011). Ne vždy státní zásahy vedou ke zlepšení situace v dlouhodobém měřítku či nejsou adekvátní k nastalé situaci. Situace, kdy dojde k poškození trhu státním zásahem, nazýváme selháním trhu. Mezi selhání státu můžeme zahrnout nedostatek a nesprávnost informaci určené politiků, časové zpoždění dané zákonné normy, politický cyklu (před a po volbách), vyhledávání renty ekonomickými subjekty, korupce a lobbing. Vzhledem k výše uvedeným selháním státního úřadu není divu, že je veden neustálý dialog o prospěšnosti státních zásahů do ekonomiky. Dle Macákové (2008) mezi příčiny tržních selhání patří nedokonalá konkurence, externality, veřejné statky a asymetrické informace. Tyto selhání se vládními zásahy snažíme eliminovat. Tržní mechanismus je schopen efektivně alokovat ekonomické zdroje za podmínky dokonalé konkurence, dostatečné informovanosti ekonomických subjektů. Existence externalit a veřejných statků efektivnost alokace také nepodporují. Externality přinášejí nezamyšlené náklady či příjmy dalším subjektům a využívání veřejných statků způsobuje nerivalitní a nevyloučitelnou spotřebu. Obecně tedy platí, že může dojít k vládnímu selhání i tržnímu selhání. Proto je velmi důležité stanovit správnou velikost veřejného sektoru. Velikost veřejného sektoru hraje významnou roli při správném plnění tržních funkcí. Obr. 1, který je uvádí Jan Široký a kol. (2008) znázorňuje křivku klesajícího mezního užitku daní versus zvyšující se daňovou sazbu zatěžující daňové subjekty. Nýbrž může být daňová existence přínosná pro ekonomiku, ale v případě zvyšujícího se množství státní zásahu může docházet ke snižování ekonomické aktivity dané ekonomiky. Tím zvyšovat možnost tržních selhání. Při nižších daňových sazbách vláda stále může zvyšovat daňové zatížení, aby mohla poskytovat více veřejných statků. Pokud dojde k překročení sazby daně, dochází k snižování prostředku v soukromém sektoru a celkový užitek z daní se snižuje.


12

Mezní užitek +

Daňová sazba (úroveň zdanění) Obr. 1 Čistý přínos zdanění Zdroj: Jan Široký a kol. (2008)

Daňové zatížení obyvatelstva měříme pomocí poměrových ukazatelů. Nejzákladnějším ukazatelem daňové kvóty je poměr celkových příjmů veřejných rozpočtů z daní k hrubému domácímu produktu v běžných cenách: ň

é

ó % =

é

ň

é ří

× 100

(1)

Nakladatelství Sagit považuje daňovou kvótu za makroekonomický ukazatel. Praxe dělí daňovou kvótu na jednoducho a složitou. Jednoduchá daňová kvóta obsahuje pouze daňové příjmy bez povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a zdravotního pojištění. Kubátová (2000) poukazuje na omezení mezinárodního srovnání. Při hodnocení daňové kvóty a její struktury bychom si měli uvědomit, že vypovídací hodnota tohoto ukazatele má některé nedostatky. Mezinárodní srovnání daňového zatížení může být nepřesné z následujících příčin: •

v HDP není zahrnuta část z šedé ekonomiky,

•

v daních nejsou zahrnuty tzv. daňové výdaje, které jsou nevybrané z důvodu realizace daňových výhod. Podobně se tak projeví vládní záruky za půjčky,

•

vládní regulace, které nepřímo zatěžují daňové poplatníky.


13

I přes všechny nedostatky lze daňovou kvótu považovat za nejlepšího ukazatele daňového zatížení. Vysoká míra zdanění je poplatníky brána za negativní, dochází ke snížení příjmů obyvatelstva a výdaje se snižují, protože se začíná spořit. Při nízkém zdanění obyvatelstva jsou zase příjmy do státního rozpočtu nízké a nemusí pokrýt všechny potřebné mandatorní výdaje. Je potřeba stanovit optimum daňového zatížení.

2.2

Efektivnost daní a dopad na domácnosti

Dle Bojka Hamerníková, Alena Maaytová a kol. (2010) efektivnost daní se vyznačuje nejmenšími náklady na daňový systém. Poplatník by měl zaplatit čistou daň. Do nákladů zahrnují náklady administrativní a nadměrné daňové břemeno (tzv. ztráta mrtvé váhy). Poplatník tedy hradí čistou daň a navíc administrativní náklady a nadměrné daňové břemeno. Stát by se měl snažit snižovat tyto náklady, aby poplatník platil co nejméně. 2.2.1. Vznik nadměrného daňového břemene Společnost nese nejenom administrativní náklady, ale i náklady distorze vyvolané převážnou většinou daní. Kubátová (2000) popisuje vznik distorze při zavedení daně. Příkladem je u spotřební daně zvýšení cen zboží a snížení čistého výnosu z jeho výroby, u daně ze mzdy zvýšení ceny práce a snížení čisté mzdy. V těchto situacích nastává tzv. distorze. Po distorzi následuje substituce, kdy poplatník nahradí spotřebu zdaněné činnosti či výrobku za jinou méně zdaněnou činnost či výrobek. Takovou ztrátu, která není nikomu prospěšná, nazývá ztráta mrtvé váhy tzv. nadměrné daňové břemeno. Dle Bojka Hamerníková, Alena Maaytová a kol. (2010) nadměrné daňové břemeno nejenom snižuje celkový užitek poplatníků, ale znázorňuje i absolutní ztrátu. Každý stát by měl znát faktory ovlivňující velikost nadměrného daňového břemene. Na obr. 2 je znázorněn vznik nadměrného daňového břemene. Zdanění prodávané jednotky zboží daní t je projevem posunutím nabídkové křivky vlevo nahoru rovnoběžně. Výrobce zboží nabízel s cenou p a po zdanění bude cena p + t. Nabídková křivka je posunuta do polohy S1. Nová rovnováha je v bodě E1, který určuje množství prodávaného zboží Q1 za cenu P1. Z ceny P1 zaplatí výrobce daň t,


14

cena bez daně je P2. Oblast AE0E1 znázorňuje ztrátu mrtvé váhy. Daňový výnos státu je plocha AE1P1P2.

Obr. 2 Vznik daňového břemene Zdroj: Bojka Hamerníková, Alena Maaytová a kol. (2010)

Obr. 3 Závislost nadměrného daňového břemene na velikosti daně Zdroj: Bojka Hamerníková, Alena Maaytová a kol. (2010)


15

Nadměrné daňové břemeno snižuje celkový užitek poplatníků, to znamená absolutní ztrátu. Důležité je vědět pro stát, jaké faktory ovlivňují jeho velikost. Závislost nadměrného daňového břemene na velikosti daně je velmi důležitá v mé bakalářské práci. Z obr. 3 můžeme vidět, že velikost plochy AE0E1 závisí na velikosti daně. Čím je větší uložená daň, tím delší je základna trojúhelníku. Daň vzroste pouze jedenkrát, kdežto velikost nadměrného daňového břemene roste se čtvercem růstu daně. Nadměrné daňové břemeno vždy poroste rychleji než daň samotná. Čím vyšší daň, tím vyšší nadměrné daňové břemeno. Vyšší efektivnost zdanění spatřujeme u většího množství nižších daní, ale zde hrozí větší administrativní náročnost. Nejenom velikost daně ovlivňuje výši nadměrného daňového břemene, ale i cenová elasticita. Obecně daně vyvolávají u poplatníků dva efekty, a to: •

substituční efekt,

•

důchodový efekt.

Kubátová (2000) popisuje důchodový i substituční efekt. Substituční efekt znamená, že vlivem zdanění poplatník nahradí daný statek jiným či volným časem. Tento efekt je příčinou nadměrného daňového břemene. Důchodový efekt je důsledkem zdanění důchodu poplatníka, který musí část svého důchodu odvést do státního rozpočtu. Poplatník má k dispozici méně finančních prostředků. 2.2.2. Dopady daňového břemene Daně různého typu mají dopady makroekonomického i mikroekonomického charakteru. Ovlivňují příjmy i výdaje jedinců i celých domácností. Velikost vlivu je rozdílný dle příjmů domácností. Rozdělení důchodů je výsledkem příjmů z výrobních faktorů ve vlastnictví jednotlivých domácností, jak označuje Ševela (2011) primární rozdělení důchodů. Primární rozdělení je zapříčiněno tržními silami. Jedním z úkolů státu je redistribuce důchodů v ekonomice. Sekundárním rozdělení důchodů chtějí dosáhnout lepšího a akceptovatelnějšího rozdělení. Nerovnost v důchodech je měřena tzv. Lorenzovým grafem a vypočteným Giniho koeficientem.


16

Dle Macáková (2003) Lorenzův graf znázorňuje vztah mezi absolutní rovností a nerovností, skutečnou nerovností. Rozdělení důchodů je zobrazeno v Lorenzově křivce. Lorenzova křivka přiřazuje procentně rozděleným skupinám obyvatelstva procentní rozdělení důchodů mezi ně. Giniho koeficient srovnává Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Vzorec pro Giniho koeficient je: G=

−

vyjadřuje rozdíl plochy ideální Lorenzovy křivky a plochy pod reálnou Lorenzovou křivkou ku ploše pod ideální Lorenzovou křivkou. Hodnoty tohoto koeficientu mohou dosahovat intervalu 0 až 1. Hodnota G = 1 vyjadřuje absolutní nerovnost v rozdělení příjmů, hodnota G = 0 zase vyjadřuje absolutní rovnost v rozdělení příjmů.

Obr. 4 Lorenzova křivka a Giniho koeficient Zdroj: Jan Široký a kol. (2008)


2.3

17

Principy daně z přidané hodnoty

2.3.1. Vymezení DPH Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan, M. (2008) DPH zařazují do nepřímých daní. Nepřímé daně konkrétně DPH je uloženo na spotřebu zboží, jak již výše uvádím. Velký dopad mají na obyvatelstvo spadající do nižších vrstev s nízkými příjmy. Jak již zmiňuji v předchozí části, daňové zatížení velmi pociťuje obyvatelstvo daného státu, a proto je velmi důležitá správná volba sazeb nepřímých daní. V případě nesprávného zvolení sazeb, může dokonce dojít ke ztrátě sociální rovnováhy ve společnosti. Právní úprava DPH se často vyznačuje 2 a více sazbami DPH. Nižší daňové sazby můžeme uložit na zboží a služby běžné spotřeby (např. jídlo, léky atd.) a vyšší daňové sazby zase na ostatní zboží a služby (např. oblečení, nábytek atd.). Mezi hlavní důvody, proč jsou upřednostňovány nepřímé daně před přímými, řadíme dle Radvana a kol. (2008): •

možnost uplatnění principu neutrality,

•

menší pravděpodobnost daňových úniků,

•

zajištění dostatečného fiskálního výnosu,

•

snižování zdanění zisku a tím také zvýšení množství finančních prostředků pro podnikatele.

Princip neutrality znamená, že DPH neznevýhodňuje žádnou výrobní aktivitu. Dále je daň uvalena pouze na přidanou hodnotu v dané zemí. Princip neutrality je znatelný i v mezinárodním obchodu. Právní ošetření spatřujeme v osvobození daně s nárokem na odpočet pro vývoz, tzv. nulová sazby daně. Princip transparentnosti vylučuje nezdanění jakéhokoli prodeje. DPH pokrývá jak zboží, tak i služby. DPH je jednou z nejvýnosnějších daní a důsledným promyšlením výběru daně, který účinně zabraňuje daňovým únikům. I přes své pozitiva má DPH i některé nevýhody. Kubátová (2000) za nejvýznamnější argumenty proti DPH považuje:


•

administrativní nákladnost fungování daně,

•

obavy ze zvýšení inflace.

18

Pro stanovení přesného daňového základu je podmínkou nutnost ve vedení úplného a přesného účetnictví. Zvyšování sazeb DPH má přímý vliv na cenu veškerého zboží a služeb, může způsobovat i zvyšování inflace. 2.3.2. Specifikace DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon uvedený v nadpise upravuje DPH, která je uložena na zboží, nemovitosti a služby za zákonem stanovených podmínek. První paragraf definuje, co tento zákon zpracovává a na co se daň vztahuje. Zákon zpracovává příslušné směrnice Evropské unie. Předmětem daně je dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnost s místem plnění v tuzemsku. Ekonomickou činností se rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby. Ekonomickou činnost můžeme specifikovat jako soustavné využívání hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů. Dále je předmětem daně poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, pořízení zboží nebo nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani a také dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. Dle M. Radvana a kol. (2008) dodání zboží a převod nemovitosti je velmi časté zdanitelné plnění. Dodání zboží znamená přechod vlastnictví na zboží, převod nemovitosti znamená změna vlastnického práva k nemovitosti doprovázená zápisem do katastru nemovitostí. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty specifikuje také předmět daně. Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží je v tuzemsku osvobozeno od daně či v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem s použitím zvláštního nebo přechodného režimu. Dále není předmě-


19

tem daně pořízení z jiného členského státu při nepřekročení celkového hodnoty pořízeného zboží bez daně v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a zároveň osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, osvobozenou osobou, která není plátcem, osobou povinnou k dani uskutečňující pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo je ve společném režimu daňového paušálu pro zemědělce či právnickou osobou nepovinnou k dani. 2.3.3. Způsob stanovení DPH Samotnou daň můžeme stanovit několika metodami. Daňové subjekty se musí řídit zákonným stanovením. Jan Široký a kol. (2008) uvádí 3 metody výpočtu DPH. Podstata součtové metody je triviálnost, díky které ji praxi nelze využít. Z makroekonomického pohledu lze definovat přidanou hodnotu jako celkový součet mezd, rent, zisků, saldo úroků a amortizace. Za předpokladu okamžité spotřeby všech výrobků a služeb v ekonomice za zdaňovací období by DPH mohlo mít hodnotu hrubého domácího produktu vypočteného důchodovou metodou a násobeného daňovou sazbou. V praxi nepoužívanou metodou je také přímá rozdílová metoda tzv. účetní metoda. Za prvé sečteme celkovou výši firemních vstupů a výstupů. Z tohoto součtu se teprve spočítá přidaná hodnota a na ni je uvalena daň: !ý" #$ %&'( − " #$ %&'( ) × * ň

á " +, %

Poslední metodou je nepřímá rozdílová metoda tzv. fakturační metoda čili odpočítávacím principem. Je to jediná metoda, která je užívaná v praxi. Vycházíme z rozdílu mezi daní na výstupu firmy a na vstupu firmy. Daň zaplacená na výstupu znamená zaplacená ve fakturách dodavatelům a daň na vstupu je celková daňová povinnost plátce: ň - ý" #$# %&'( – * ň - " #$# %&'( = !ý" #$ %&'( × * ň á " +, %) − /!" #$ %&'( × * ň á " +, %0 Dle zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty je základem daně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné


20

zdanitelné plnění, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. Základ daně zahrnuje jiné daně, cla, dávky nebo poplatky, spotřební daň, daň z elektřiny, daň ze zemního plynu a daň z pevných paliv, dotace k ceně, vedlejší výdaje, při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, při poskytnutí stavebních a montážních prací. Vedlejšími výdaji jsou považovány zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Zákon také uvádí, co se do základu daně nezahrnuje, o co můžeme základ daně snížit a co je potřeba k prokázání základu daně. Zákon č. 235/2004 Sb., o DPH přesně vymezuje osvobození od daně bez nároku na odpočet a s nárokem na odpočet daně. Osvobození od daně bez nároku na odpočet jsou například základní poštovní služby a dodání poštovních známek, rozhlasové a televizní vysílání, finanční, penzijní a pojišťovací činnosti, převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení, výchova a vzdělávání, zdravotní služby a dodání zdravotního zboží, sociální pomoc, pozbylo platnosti, provozování loterií a jiných podobných her, dodání zboží, které je použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně. Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně je dodání zboží do jiného členského státu, pořízení zboží z jiného členského státu, vývoz zboží, poskytnutí služby do třetí země, osvobození ve zvláštních případech (blíže specifikováno v §68), přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží, přeprava osob, dovoz zboží a dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujících nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím. Nulová sazba daně je vlastně osvobození od daně s nárokem na odpočet. Součástí stanovení daně z přidané hodnoty jsou konkrétní sazby daně u zdanitelného plnění. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty uplatňuje u zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty základní sazbu daně ve výši 21% nebo sníženou sazbu daně ve výši 15%. Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. stanovuje zboží a služby, na které je uvalena snížená sazby daně. 2.3.4. Vliv na prodejní cenu a efektivní sazbu daně Plátcovství daně má velmi velký dopad na konečnou cenu pro spotřebitele, který celou daň hradí států v prodejní ceně. Dle Jan Široký a kol. (2008)


21

ve skutečnosti díky koexistence výše uvedených omezeních může být jeden a ten samí výrobek zatížen rozdílnou daní, což způsobuje různou efektivnost daně a rozdíl v prodejní ceně. Značný vliv má existence plátců a neplátců daně.

2.4

Harmonizace DPH

Prvopočátky daňové harmonizace nalezneme ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství. Tato smlouva vstoupila v platnost k 1. 1. 1958. Smlouva byla podepsána 6-ti zakládajícími státy 25. 3. 1957 v Římě. S růstem mezinárodního evropského obchodu se státy snažili eliminovat velké rozdíly mezi jednotlivými státními daňovými systémy. Hlavním důvodem jsou daňové úniky, ke kterým mohlo docházet. Proti daňové harmonizaci se stavěla suverenita samotných států. Daňová harmonizace lze stručně definovat jako vzájemné přibližování a přizpůsobení daňových soustav a jednotlivých daní při schválení společných pravidel zemí EU. Harmonizace daní je důsledkem škodlivé daňové konkurence, proti které zúčastněné země chtějí bojovat, uvedl Vladimír Šindelka (2001). Dle Jana Širokého (2012) je daňová harmonizace součástí vytvoření společného trhu mezi státy EU. Její hlavním cílem je právě fungování jednotného vnitřního trhu, aby daně nebyly překážkou jednotlivým atributům společného trhu. Týká se to především harmonizace daně z přidané hodnoty. Prostřednictvím směrnic je systém daně z přidané hodnoty harmonizován. Dle Tyče (2006) směrnice určují cíl, kterého má členský stát dosáhnout, ale neurčuje jak. Jsou to spolu s nařízeními a regulacemi závazné právní akty sekundárního práva EU. Směrnice 67/227/EEC je první směrnici o dani z přidané hodnoty z 11. dubna 1967. Daň z přidané hodnoty je všeobecná daň ze spotřeby a členské státy se směrnici zavázali k zavedení DPH k 1. lednu 1970. Šestá směrnice 77/388/EHS o dani z přidané hodnoty dle Jana Širokého (2012) stanovila konkrétnější pravidla daně z přidané hodnoty a tím snížila různorodost národních daňových systému. Šestá směrnice sladila


22

zákony členských států a dosáhnout financování Společenství tzv. třetím vlastním zdrojem z výnosu daně z přidané hodnoty. Mnohé pravidla tato směrnice však nestanovila např. žádné hranice pro výši sazeb. Každá další směrnice sloužící k harmonizaci daně z přidané hodnoty více a více sbližovala daňové systémy členských států a také dávala menší možnosti v jejich rozhodování v uplatňování daně. DPH se podílí na struktuře příjmů rozpočtu EU. Dle Laciny a kol. (2011) není zdroj plynoucí z DPH vázán na reálně prováděné obchodní transakce poplatníků. Důvodem jsou různé daňové systémy v EU. Vzhledem k různým velikostem a počtu daňových sazeb není důležitá velikost skutečně vybrané daně. Směrodatná je výše vyměřovacích základů všech zdanitelných transakcí. Evropská sazba se aplikuje na vyměřovací základ. 2.4.1 Výhody DPH Dle Moussise (2007) systém daně z přidané hodnoty eliminuje duplicitu. Zdaněna je vždy jen nová přidaná hodnota, kterou přidá k ceně další část obchodního řetězce. Daň z obratu má nevýhodu ve své duplicitnosti. Výrobci nepoužívají vertikální integraci. To znamená, že velikost daně není závislé na množství fází zpracování výrobku. Ve vztahu ke zpracovatelským fázím je daň z přidané hodnoty neutrální. Dle Jana Širokého (2012) je daň díky těmto vlastnostem vhodná k mezinárodnímu obchodu. Směrnice 67/227/EHS uvádí několik důvodů nezbytnosti zavedení daně z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty je důležitá pro tvorbu jednotného vnitřního společného trhu s rovnou hospodářskou soutěží. Právní předpisy a podmínky, které stanovují, nesmějí potlačovat spravedlivou hospodářskou soutěž, bránit volnému pohybu zboží a služeb v jednotném trhu. Zdanění při dovozu a vrácení daně při vývozu v obchodě mezi členskými státy eliminovat. Samotná daň by měla být vybírána co nejvšeobecněji, kdy dosahuje největší jednoducho-sti a neutrality. Vzniká stejné daňové zatížení bez ohledu na délku a počet zpracovatelských fází. Dle Jana Širokého (2012) význam daně z přidané hodnoty neustále vzrůstá. Vedou nás k tomu především fiskální důvody a skryté daňové břemeno.


23

2.4.2 DPH a jeho zavedení Na počátku 60. let mimořádné pracovní skupiny (Neumark Committee (1963) a Tinbergen Study (1953)) doporučili zavedení daň z přidané hodnoty. Tyto pracovní skupiny museli prostudovat vlastnosti a podmínky stávajících daňových systému a stanovit postup spolupráce v této oblasti dle El-Agraa (2004). Pracovní skupiny rozhodli tak, že členské státy musí zrušit kumulativní daňové systémy nepřímého zdanění a zavést daň z přidané hodnoty. V případě, že by členské státy měli různou formy zdanění a využívali stále daň z obratu, museli by v mezinárodním obchodě zavést složitý systém vzájemných refundací. Tento systém a jeho kontrola by byly velmi složité, možná-li nemožné. 2.4.3 Místo ukládání DPH Pro systém daně z přidané hodnoty jsou využity dva principy zdanění. Jsou to princip země spotřeby a princip země původu. Dle El-Agraa (2004) při stejných daňových základech, sazeb, pravidel a vyrovnaného obchodu budou stejné i výnosy z DPH při používání obou principů. Bohužel v praxi je to velmi obtížně, spíše-li nemožné. Dle Jana Širokého (2012) a principu země spotřeby nebo-li určení, tj. členského státu, kde se zboží bude zdaňovat v zemi s příjemcem zdanitelného plnění. Daň je osvobozená z hlediska dodávajícího. Celní úřad daň vybere při dovozu či si ji plátce zahrne do daně na výstupu. Jedná se tedy o odloženou daň. Uplatníme sazby dle země spotřeby. Dle El-Agraa (2004) výnos daně je odveden do rozpočtu země spotřeby. Dle Jana Širokého (2012) a dalšího principu země původu, tj. členského státu, ze kterého se zboží dodává. Daň bude vybrána již v zemi, odkud se zboží dodává. Tento princip využívá sazby dle zemí původu. Dle ElAgraa (2004) výnos z daně odpovídá přidané hodnotě a každá země dostává odpovídající výnos. 2.4.4 Budoucí vývoj v harmonizaci Dle Jana Širokého (2012) může daňová harmonizace měnit daňovou strukturu v jednotlivých členských zemích. Změny v daňových systémech mo-


24

hou ovlivnit příjmy rozpočtové politiky a vývoj v sociální a politické situaci. S ohledem na současnou situaci nelze předpokládat výrazné změny ve společném systému daně a jednomyslnost v rozhodování o daňových otázkách také neusnadňuje další vývoj. Dne 21. 10. 2010 byla vydána zelená kniha o budoucnosti DPH, která pojednává o velikosti příjmů z DPH do samostatných státních rozpočtů. V roce 2008 tvořily příjmy z DPH 21,4% státních daňových příjmů. Příjmy z DPH jsou mnohdy největším příjmem státního rozpočtu jednotlivých členských států. Finanční a hospodářská krize přiměla mnoho členů EU k navýšení sazeb DPH. Příkladem je samozřejmě i ČR, kde došlo ke zvýšení sazeb DPH v roce 2013.


3

25


V první části vlastní práce provedu výběr zemí, které jsou českému státu nejpodobnější a nejméně podobné. Podobnost ekonomik chci ve své práci využít. Podobnost je velmi důležitá pro zjištění možného vztahu mezi výši sazeb DPH, které státy využívají ve svém hospodářství a možnými dopady těchto změn na příjmy a výdaje obyvatelstva. Pro zpracování potřebných dat jsem si vybrala statistický program SPSS, který také slouží ke klasifikaci vícerozměrných dat. Dle Meloun a Militký (2004) jsem použila metodu analýzy shluků, která patří mezi metody zabývající se vyšetřováním podobností vícerozměrných objektů a jejich klasifikací do tříd čili shluků. Tato analýza dokáže vytvořit shluky objektů ze vstupních dat, tak že jsou uvnitř sobě nejvíce podobné a navzájem mezi sebou nepodobné. Znaky musí být vybrány na základě teoretických, pojmových a praktických hledisek. Nesprávné zařazení znaků může významně ovlivnit výsledek analýzy, protože může dojít i k zahrnutí odlehlých objektů s rušivým vlivem. Dle Hebáka (2005) jsem si pro svou analýzu zvolila hierarchický shlukovací postup, a to z důvodu nemožnosti stanovení předem neznámého počtu shluků. Dle Meloun a Militký (2004) je považována za nejlepší techniku Wardova metoda, kterou jsem si vybrala za nejvhodnější pro rozdělení dat do podobných shluků. Wardova metoda vychází z analýzy rozptylu a minimalizuje heterogenitu shluků podle kritéria minima sumy čtverců odchylek objektů od těžiště shluků. Pro všechny dvojice odchylek sečte přírůstek součtu čtverců odchylek vzniklých sloučením a poté dojde ke spojení shluků s minimální hodnotou tohoto přírůstku. To znamená, že výsledkem mají být shluky, které jsou uvnitř co nejvíce sobě homogenní a navzájem mezi sebou heterogenní. Základem je využití jako míry podobnosti čtverce eukleidovské vzdálenosti. U čtverce eukleidovské vzdálenosti zdůrazňuje rozdělení shluků. Hierarchicky uspořádané shluky se graficky zobrazují formou vývojového stromu čili dendogramu. Vstupní data analýzy jsou zjištěna z ročních dat z evropského statistického úřadu eurostat z období let 2006-2011, kde byl vypočten jejich aritmetický průměr. V analýze budou použita data států nynějších členů EU v roce 2013.


26

Zvolila jsem si 6 kritérií na základě, kterých budu stanovovat podobnost ekonomik. Prakticky použijí hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu ve standartu kupní síly (Purchasing power standart-PPS), meziroční procentuální růst reálného HDP, podíl cizích státních příslušníků na celkové populaci, podíl exportu do třetích zemí a do EU-28 na HDP, meziroční změna míry inflace v procentech a Landesmannova strukturálního koeficientu (SL). Výsledkem budou shluky nejvíce podobných ekonomik a nejméně podobných ekonomik ČR. Z výstupu analýzy vyberu 2 státy nejvíce podobné a 2 státy nejméně podobné české ekonomice. U vybraných států se zaměřím na výši sazeb DPH jak základní tak i snížené. Dalším kritériem pro porovnání budou i makroekonomické ukazatelé. Konkrétně půjde o míru inflace, míru nezaměstnanosti, celkové HDP státu a HDP na hlavu ve standartu kupní síly. Na základě posouzení těchto vybraných makroekonomických ukazatelů se pokusím navrhnout možné změny v sazbách DPH a vysvětlit dopady těchto změn na příjmy a výdaje obyvatelstva. Procentuální růst reálného HDP a HDP na hlavu v PPS v určitosti volím jako příhodné proměnné použité ve shlukové analýze. V Analýze stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou zveřejněné Českou národní banku (ČNB) (2012) jsou výše uvedené dva stupně reálné konvergence základními ukazateli podobnosti dvou ekonomik. HDP je považováno za měřítko ekonomické výkonnosti. HDP na hlavu v PPS dokáže stírat rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi, z tohoto důvodu je příhodným ukazatelem dle analýzy ČNB (2012). PPS je uměle vytvořená měnová jednotka používaná při mezinárodních srovnáních k vyjádření objemu ekonomických souhrnných ukazatelů. Procentuální růst reálného HDP nám dovoluje srovnání hospodářského vývoje v čase i mezi různě velkými zeměmi. Je často využívaným ukazatelem pro porovnání ekonomik, který dostatečně informuje o stavu ekonomiky státu oproti minulému roku. Další dvě kritéria byla stanovena pomocí teorie OCA. Dle Kučerové (2005) Teorie optimálních měnových oblastí (OCA) profesora R.Mundella je teoretickým podkladem této teorie. Tato teorie byla rozvinuta mnoha dalšími autory např. R. McKinnonem a P. B. Kenenem. Česká republika se vstupem do Evropské unie zavázala zavést společnou evropskou měnu euro, jak uvádí národní plán zavedení eura v České republice


27

(2007). Proto pro určení podobnosti ekonomik, která by v EU měla být vysoká, využívám teorii měnových oblastí. Kučerová (2005) definuje 2 důležitá kritéria měnových oblastí, a to mobilitu pracovních sil a stupeň otevřenosti ekonomiky. Mobilita pracovních sil nahrazuje ztrátu samostatné kurzové politiky členských zemí po zavedení eura a stupeň otevřenosti ekonomiky je určen poměrem obchodovatelného a neobchodovatelného zboží. Dle Hazuchy (2005) teorie OCA se zaměřuje na vlivy exogenních šoků na skupinu zemí a dokáže zaznamenat různosti v důsledcích, když země používají národní měny či měnu společnou. Podmínkami úspěšnosti optimálních měnových oblastí je existence volného pohybu pracovních sil mezi členskými zeměmi měnové unie a volný pohybu kapitálu. Mezi kritéria teorie OCA tedy řadíme otevřenost ekonomiky a mobilitu výrobních faktorů. Obě kritéria jsou velmi těžko určitelná a vyjádřitelná v jednotkách. Pro potřeby této bakalářské práce jsem si dvě kritéria nahradila zjednodušením. Podíl cizích státních příslušníků na celkové populaci znázorňuje mobilitu výrobních faktorů a otevřenost ekonomiky podílem exportu do zemí EU-27 na celkové HDP daného státu. Těmito dvěma kritérii dostatečně vyjádřím požadované ukazatele. V neposlední řadě chci zmínit použití jako vhodného ukazatele meziroční změny míry inflace. Měřítkem sloužící pro mezinárodní srovnání inflace spotřebitelských cen je harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Kritérium spadá mezi základní makroekonomické ukazatele. Popisuje ekonomiku státu. Růst inflace je jedno z nejvíce diskutovaných témat veřejnosti a patří mezi velké obavy obyvatelstva každého státu. Při vzrůstu sazeb DPH můžeme předpokládat i navýšení spotřebitelských cen a tím i navýšení inflace. Proto dané kritérium zahrnuji do své shlukové analýzy. Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou (2012) pro vyjádření strukturální podobnosti využívá Landesmannův strukturální koeficient. Vysoká podobnost struktury ekonomiky s srovnávanými ekonomikami zmírňuje riziko asymetrického šoku. Koeficient vypočítáme porovnáním podílů 6 základních odvětví ekonomiky na celkové přidané hodnotě ve srovnávané zemi A (v našem případě v České republice a jednotlivých zemí EU) vůči porovnávanému celku B (v našem případě se jedná o celek EU-28). Rozdíl v podílech je vážen podílem dotyčného odvětví v zemi A na celku a vážené podíly jsou poté sečteny.


28

Pro výpočet Landesmannova strukturálního koeficientu použijí vzorec: 7

SL = 1 2 "ℎ45 – "ℎ65 ) ×

"ℎ45 100

Kde "ℎ45 je procentuální podíl i-tého odvětví na přidaného hodnotě jako celku v zemi A a "ℎ65 je procentuální podíl i-tého odvětví na přidaného hodnotě jako celku v zemi B. Země A vyjadřuji zemi, kde podobnost ekonomiky zkoumáme a země B vyjadřuje zemi, se kterou podobnost porovnáváme. Platí, že čím je hodnota koeficientu blíže k nule, tím je struktura ekonomik podobnější. Před vlastní shlukovou analýzou dle Meloun a Militký (2004) je potřeba data standardizovat, protože data jsou odlišných jednotek vedoucích k různé numerické velkosti znaků. Znaky s větší směrodatnou odchylkou více ovlivňují míru podobnosti. Tak mohou vznikat chyby ve výsledcích. Ze shlukové analýzy provedené v programu SPSS získám potřebná data, která určí nám nejvíce a nejméně podobné ekonomiky. Následně provedu porovnání těchto vybraných států a jejich sazeb DPH jak snížené tak i základní. U vybraných států popíši jejich daňové systémy, kde se hlavně zaměřím na nepřímé daně. Dále budu analyzovat i 4 makroekonomické ukazatele – průměrnou roční míru inflace, harmonizovanou míru nezaměstnanosti, HDP na obyvatele ve standardech kupní síly (PPS) a procentuální meziroční změnu míry reálného HDP. Průměrná roční míra změny inflace slouží pro mezinárodní srovnání inflace spotřebitelských cen a je jedním z důležitých makroekonomických ukazatelů. HICP kontroluje Evropská centrální banka a sleduje její vývoj pro potřeby Hospodářské a měnové unie. Inflace má různé účinky jak pozitivní tak i negativní. Harmonizovaná míra nezaměstnanosti je dalším velmi důležitým ukazatelem ekonomické aktivity obyvatelstva. Vyjadřuje ji poměr nezaměstnaných osob vůči celkovému počtu osob schopných pracovat (tzn. zaměstnaných a nezaměstnaných osob). HDP na obyvatele ve standardech kupní síly (PPS) a procentuální meziroční změna míry reálného HDP jsou považovány dle analýzy stupně ekonomické sladěnosti dle ČNB (2012) za nejzákladnější ukazatele ekonomické aktivity při zkoumání životní úrovně obyvatelstva.


29

Důležitým ukazatelem životní úrovně obyvatelstva je daňová kvóta. Daňová kvóta poukazuje na daňové zatížení obyvatelstva danou daní. Pro výpočet se používá vzorec uvedeny na straně 12. Vzorec bude upraven pro výpočet daňové kvóty znázorňující zatížení způsobené odvodem daně z přidané hodnoty. Vypočtené hodnoty daňové kvóty se stanou vysvětlované proměnné pro prognózu dalších let. Bude provedena predikce hodnoty daňové kvóty. Hušek (2007) popisuje prognózování hodnot vysvětlovaných proměnných jako jeden z hlavních cílů ekonometrického modelování. Ekonometrická prognóza se zabývá kvantitativním odhadem budoucí hodnoty zvolené ekonomické veličiny pomocí minulé a současné informace, reprezentované odhadnutým modelem. Termín předpověď se využívá především pro extrapolaci modelu do budoucna, ale lze ji chápat i jako extrapolaci odhadnutého modelu do minulosti tzv. retrospektiva. Ze získaných informaci se pokusím navrhnout možné změny v sazbách DPH. Konkrétně se budu zabývat vývojem sazeb a zvolených makroekonomických ukazatelů, které by mohly mít přímý nebo nepřímý dopad na příjmy a výdaje obyvatelstva.

Vlastní práce

30

4

Vlastní práce

4.1

Výběr vhodných ekonomik

V tab. 1 je znázorněn aritmetický průměr údajů proměnných, které vstupují do shlukové analýzy. Tyto údaje nám pomohou určit státy eurozóny, které jsou co nejvíce podobné ekonomice České republiky. Ukazatele v tab. 1 souvisí s určením podobnosti ekonomik. Podobnost ekonomik chci ve své práci využít pro porovnání sazeb DPH a finančních možností daňových subjektů vybraných ekonomik. Ukazatele jsem vybrala na základě analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou zveřejněné Českou národní bankou (2012) a kritérii terorie optimálních měnových oblastí (OCA). Výpočet Landesmannova strukturálního koeficientu byl proveden na základě porovnání podílu 6 základních odvětví hospodářské aktivity ve vybrané zemi s celkem EU-28. SL koeficient řadíme mezi důležité proměnné shlukové analýzy. Dle analýzy ČNB (2012) se základní odvětví člení do 10 skupin podle odvětvové klasifikace ekonomických čínností NACE Rev2: •

zemědělství, lesnictví a rybářství;

•

průmysl;

•

stavebnictví;

•

velkoobchod a maloobchod, doprava, ubytování, stravování a pohostinství, informační a komunikační činnosti;

•

peněžnictví a pojišťovnictví, činnosti v oblasti nemovitostí;

•

profesní, vědecké a technické činnosti, administrativní a podpůrné činnosti, veřejná správa a obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, kulturní, zábavní a rekreační činnosti, ostatní činnosti, činnosti exteritoriálních organizací a orgánů.

Pro zjednodušení výpočtu jsem si skupiny upravila na 6 základních, kde jsem velkoobchod a maloobochod, dopravu, ubytování, stravování a pohostinství sloučila s informační a komunikační činnosti, dále peněžnic-

Vlastní práce

31

tví a pojišťovnictví s činnostmi v oblastí nemovitosti a v neposlední řadě zbytek ekonomických činnosti jako ostatní služby. Na obr. 5 můžeme vidět porovnání jednotlivých vypočtených hodnoty Landesmannova strukturálního koeficientu. Pro výpočet SL koeficientu byly použity data zprůměrované z let 2005-2009. Na obr. 5 lze pozorovat velké vychýlení od většiny zemí, a to u Německa a Lucemburska. U Lucemburska je to patrné i pří porovnání ostatních údajů v tab. 1.

Hodnota koeficientu

Landesmannův strukturální koeficient 0,0016 0,0014 0,0012 0,001 0,0008 0,0006 0,0004 0,0002 0

Landesmannův strukturální koeficient Hodnota koeficientu

0,0007 0,0006 0,0005 0,0004 0,0003 0,0002 0,0001 0

Obr. 5 Landesmannův strukturální koeficient Zdroj: Vlastní zpracování

Vlastní práce

32

Tab. 1 Průměr údajů EU a ČR z let 2006 – 2011 vstupující do shlukové analýzy HDP na Meziroční hlavu Meziroční SL Cizinci/ změna Export/ v PPS změna Země Populace míry HDP HDP EU koeficient v% v% inflace 28 v% V% =100 BE BU CZ DK DE EE IE EL ES FR HR IT CY LT LV LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK

117,9 42,7 81,2 125 117,2 66,4 134,5 89,2 102,7 108,4 60,7 103,2 96,7 56,2 61,2 267,7 64,2 82,5 132,4 126,4 58,4 79,2 44,7 87,2 70,5 115,9 123,9 113,9

1,3 2,6 2,6 0,2 1,7 1,9 0,5 -1,05 0,7 0,9 0,5 -0,1 2,1 0,75 2,2 1,7 0,1 2,2 1,3 1,6 4,7 0,25 2,6 1,7 4,5 1,3 1,9 0,5

8,9 0,3 3,1 5,3 8,8 17,3 11,4 8,0 10,9 5,7 0,8 5,4 15,9 19,3 1,3 42,1 1,7 3,6 4,2 9,8 0,1 4,2 0,1 3 0,7 2,4 5,6 6,3

2,4 6 2,6 2,2 1,8 4,9 1,1 3,3 2,5 1,8 2,9 2,2 2,5 6,4 5,1 2,7 5,1 2,4 1,7 2,2 3,1 2,1 6,2 2,8 2,6 2,2 1,9 3,1

81 58,4 66,4 51,8 47 74,3 88,7 22,9 26,9 26,1 40,9 27,4 44,6 47,7 62,2 173,3 82,6 91,3 75,8 56 41,4 31,7 33 67,2 82,4 42,8 50,6 29,1

0,000072 0,000101 0,000345 0,000323 0,001462 0,000127 0,000142 0,000249 0,000493 0,000104 0,000068 0,000045 0,000251 0,000319 0,000318 0,000577 0,000162 0,000126 0,000226 0,000138 0,000405 0,000123 0,000288 0,000143 0,000313 0,0001445 0,000081 0,000099

Pozn.: Údaje o počtu cizinců jsou z důvodu neúplných dat brány z let 2007-2008. Pozn.: Uvedené zkratky v tabulce vysvětlují státy, vstupující do analýzy. BE-Belgie, BU-Bulharsko, CZ-Česká republika, DK-Dánsko, DE-Německo, EE-Estonsko, IE-Irsko, EL-Řecko, ES-Španělsko, FR-Francie, HR-Chorvatsko, IT-Italie, CY-Kypr, LT-Litva, LV-Lotyšsko, LU-Lucembursko, HUMaďarsko, MT-Malta, NL-Nizozemsko, AT-Rakousko, PL-Polsko, PT-Portugalsko, RO-Rumunsko, SI-Slovinsko, SK-Slovensko, FI-Finsko, SE-Švedsko, UK-Velká Británie Pozn:SL = Landesmannův strukturální koeficient Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ vlastní zpracování

Vlastní práce

33

Obr. 6 Shluková analýza Zdroj: vlastní zpracování

Obr. 6 znázorňuje dendogram vyjadřující podobnost objektů na míře vzdálenosti spoje. Čím více jsou znaky blízko sebe a jsou spojeny úsečkou hodně nízko, tím mají menší vzdálenost a větší vzájemnou podobnost. Vykazují větší vzájemnou homogenitu. Znaky s propojením ve výšce jsou

Vlastní práce

34

málo podobné a velmi od sebe vzdálené. Dendogram vykazuje tvorbu několika na první pohled patrných shluků. Shluky jsou označeny číslicemi. Naprosto oddělený shluk tvoří stát Lucembursko. Lucembursko se vyznačuje odchylkami od většiny států již na základě rozdílu v mnoha proměnných vstupujících do shlukové analýzy. Na základě tab. 1 jsme mohli předvídat takový výsledek. Druhé rameno je tvořeno několika shluky ekonomik. Vrchní shluk je tvořen Dánskem, Švédskem, Rakouskem, Německem, Finskem, Irskem, Nizozemskem a Belgii. Některé z těchto zemí patří mezi zakladatele Evropského společenství. Následující shluk zahrnuje Francii, Itálii, Španělsko, Velkou Británii, Řecko, Portugalsko, Kypr. Zajímavé je, že všechny státy jsou přímořské a kromě Velké Británie geograficky spadají do oblasti jižní Evropy. Další shluk je tvořen Bulharskem, Lotyšskem, Chorvatskem, Polskem, Rumunskem a Litvou. Jedná se převážně o státy východní Evropy. V posledním shluku můžeme najít Českou republiku, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Malta a Estonsko. Kvůli nejvyšší podobnosti vybírám pro porovnání dva státy, které jsou i kulturou nejvíce podobné, Slovinsko a Slovensko. Slovensko sice vykazuje vyšší vzdálenost, ale jsou pořád shlukovány do jednoho společného shluku. Slovinsko sice zeměpisně patří mezi jižní státy, ale není tam striktně řazené. Podobnost ekonomiky s naší je tedy velká. Tímto jsme vybrali 2 nejvíce podobné státy na základě daných vstupních proměnných. Z nejvzdálenějšího shluku vybírám dva státy Rakousko a Německo. Vybrané státy nám jsou nejenom nejvíce blízké zeměpisně, ale mají s naší ekonomikou hodně velké propojení na bázi obchodu. Česká republika hodně do těchto dvou státu vyváží své zboží. Při podrobnější analýze proměnných v tab. 1 je znatelný rozdíl v našich hospodářstvích. Německo a Rakousko jsou tedy nejvhodnější státy pro porovnání daňových sazeb.

4.2

Popis daňových systému vybraných státu

Popis daňových systému vybraných státu uvedu v této části bakalářské práce. Popisované státy byly vybrány na základě shlukové analýzy. Jsou to Slovensko, Slovinsko, Německo a Rakousko. Státy Slovensko a Slovinsko byly vybrány pro svou největší podobnost danou velmi malými vzdálenostmi. Tyto dva státy jsou podobné i svou kulturou. Státy Německo a Rakousko byly vybrány pro svou nejmenší podobnost. Ze shlukové analýzy vyplývá velmi velká vzdálenost mezi spoji. Státy jsem také vybra-

Vlastní práce

35

la, protože navazuji s ČR intenzivní ekonomické vztahy. Nejdříve pro srovnání charakterizuji daňový systém České republiky. 4.2.1. Česká republika Česká republika vstoupila do EU v roce 2004. Území republiky se dělí na 14 vyšších samosprávných celků (krajů). DPH bylo zavedeno v roce 1993. Dle daňových zákonů 2013 se daňová soustava skládá z daně z přidané hodnoty, daně z příjmů, daně dědické, silniční daně, daně darovací, daně z převodu nemovitosti, daně z nemovitosti a spotřebních daní. Obr. 7 znázorňuje vývoj daňových sazeb od roku 1993, ve kterém bylo DPH zavedeno až do roku 2013. U základní sazby je viditelný snižující se trend výše sazby daně. Naproti tomu u sazby snížené je zřejmý vzrůstající vývoj. Trend zvyšování základní sazby daně není atraktivní jen v České republice, ale je to i patrné u všech zemí Evropské unie. Poutavé je, že základní sazby v roce 1993 byla nejvyšší a snížená sazba daně zase nejnižší po celou dobu aplikace daně.

25

Vývoj sazeb DPH

20 15 10 5 0 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013 Základní sazba v %

Snížená sazba v %

Obr. 7 Vývoj sazeb DPH od roku 1993 do roku 2013 Zdroj: http://www.danarionline.cz/, vlastní zpracování

Trend zvyšování snížené sazby na vybrané zboží (např. léky, jídlo, nealkoholické nápoje) je v ČR velmi oblíbený. Toto zboží daňový poplatnicí jsou nuceni pořizovat i za vyšší ceny. To znamená, že se na daních vybírá

Vlastní práce

36

i více peněz do státního rozpočtu. Samozřejmě je pozorovatelné i šetření v této oblasti. Pravděpodobně na úkor zvyšování snížené sazby je poskytnuta úleva na ostatní zboží a služby spadající pod základní sazbu. 4.2.2. Slovensko Slovenská republika přistoupila k EU v roce 2004, s účinností od 1. 1. 2009 bylo zavedeno euro. DPH bylo zavedeno v roce 1993. Daňovou soustavu Slovenska tvoří daň z příjmů, místní daně a poplatky, daň z emisních kvót, daň z přidané hodnoty a spotřební daň. Dle slovenského zákona č. 222/2004 Z. z. o dani z přidané hodnoty je limit obratu pro registraci k plátcovství DPH je 49 790 EUR. Sníženou sazbu uplatňují na léky, sacharin, farmaceutické výrobky, sanitární výrobky, dámskou hygienu, tištěné knihy, obrázkové knížky pro děti a pomůcky pro handicapované. Na Slovensku se sazby DPH rovněž mnohokrát měnili. Trend vývoje sazeb nelze jednotně pojmenovat vzrůstající či snižující se jako u České republiky. V roce 2013 slovenští spotřebitelé odvedou méně než v Česku. Na Slovensku byla v období od 1. 8. 1993 – 31. 12. 1995 nejvyšší sazba 25 %, zatímco v Česku pouze 24 %. V roce 2003 na Slovensku měli již také sazbu sníženou ve výši 14 %. Dokonce na obr. 8 v roce 2010 jsou zavedeny dvě snížené sazby daně ve výši 6 % a 10 %.

Vývoj sazeb DPH 30 25 20 15 10 5 0 1993

1995

1997

1999

Základní sazba v %

2001

2003

2005

Snižená sazba I v %

Obr. 8 Vývoj sazeb DPH od roku 1993 do roku 2013 Zdroj: http://dumfinanci.cz/, vlastní zpracování

2007

2009

2011

2013

Snížená sazba II v %

Vlastní práce

37

Trend, který jsme viděli na obr. 7, je shodný s trendem vývoje sazeb na Slovensku. Postupné snižování sazby základní a zvyšování sazby snížené. V letech 2004 až 2006 je na Slovensku uvalena pouze základní sazba daně. Proto na obr. 8 v těchto letech vidíme přerušení červené křivky, která znázorňuje sníženou sazbu daně. V roce 2010 můžeme vidět na obr. 8 zelený trojúhelník, který představuje druhou sníženou sazbu daně. Tehdy na Slovensku jsou využívaný dvě sazby daně. 4.2.3. Slovinsko Slovinská republika přistoupila k EU v roce 2004, od 1. 1. 2007 přijalo euro. DPH bylo zavedeno v roce 1999. Slovinsko získalo nezávislost po rozpadu Jugoslávie v roce 1991. Daňový systém Slovinska zahrnuje osobní daň z příjmů, daň ze mzdy, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, daň dědická a darovací. DPH se řídí dle směrnice Rady 2006/112/ES. Slovinský zákon o dani z přidané hodnoty říká, že potraviny, zemědělské produkty a farmaceutické produkty jsou zdaněny sníženou sazbou daně. Podniky s obratem nižším než 25 000 EUR mohou být osvobozeny od daně. Daň je uvalena na osoby, které uskutečňují ekonomickou činnost. Sazby DPH pro Slovinsko nezobrazuji graficky, protože vývoj sazeb je konstantní. Nedochází k žádné rapidní změně. Daň z přidané hodnoty byla zavedena poměrně nedávno v roce 1999. Výše základní sazby v roce zavedení byla 19% a snížená sazba 8,5 %. V roce 2000 došlo k první a jediné změně, kdy se základní sazba zvýšila z 19 % na 20 %. Až v roce 2013 dojde k výraznější změně sazeb z 20 % na 22 % a z 8,5 % na 9,5 %. 4.2.4. Německo Německá federativní republika patří mezi zakládající členy EU a vstoupilo tedy v roce 1952. Členem eurozóny od roku 1999. Správní členění je na 16 spolkových zemí. Německý daňový systém se skládá z různých typů daní, a to je srážková daň, daň z příjmů, dědická a darovací daň, daň z podnikání, daň z příjmů a konverze, daň z motorových vozidel, daň ze mzdy, DPH a různé spotřební daně. Zákon o DPH je i zde v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES. Na potraviny a nápoje, léky, noviny, knihy, vstupného do divadla, muzeí a na koncerty je uplatněna snížená sazba daně. Mezi osoby podléhající dani můžeme zařadit všechny podnikatele.

Vlastní práce

38

Podnikatelé, u nichž obrat nepřesáhl 17 500 EUR, jsou osvobozeny od povinné registrace, ale mohou se registrovat dobrovolně.

Vývoj sazeb DPH 20 15 10 5 0 1976 1988 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013 Základní sazba v %

Snížená sazba v %

Obr. 9 Vývoj sazeb DPH od roku 1976 do roku 2013 Zdroj: http://www.oecd.org/tax/, vlastní zpracování

Daň z přidané hodnoty sice v Německu byla zavedena v roce 1968. Data pro zpracování jsem dohledala až od roku 1976, i když daň byla zavedena v roce 1968. Německo bylo jednou z prvních zemí, které zavedlo daň z přidané hodnoty místo obratové daně. Na obr. 9 lze pozorovat změnu pouze u základní sazby daně. Snížená sazba daně zaujímá stálou pozici v 7% výši. V 1976 byla základní sazba DPH 11 %. Zvyšovala se poměrně pomalu po 1-2% bodech. V roce 2013 dosáhla výše 19 %. Při porovnání s Českou republikou a Slovenskem si můžeme všimnout zajímavého rozdílu. Dochází pouze ke zvyšování základní sazby DPH. Kdežto ve výše jmenovaných zemích je to naopak. 4.2.5. Rakousko U Rakouska se jedná o federativní republiku, skládající se z 9 spolkových zemí. Rakousko přistoupilo k EU v roce 1995. Rakousko se stalo členem eurozóny v roce 1999. DPH zavedli v roce 1973. V Rakousku jsou uvalovány na občany daně z příjmů, DPH, různé spotřební daně, daně z převodu pozemků, daně z nemovitostí, místní poplatky a mnoho dalších daní. Zákon o DPH z roku 1994 zahrnují dodávky zboží a služeb převážně. Samozřejmě jsou také harmonizovány směrnicí Rady 2006/112/ES.

Vlastní práce

39

Vývoj sazeb DPH 25 20 15 10 5 0 1976 1988 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013 Základní sazba v %

Snížená sazba I v %

Snížená sazba II v % Obr. 10 Vývoj sazeb DPH od roku 1976 do roku 2013 Zdroj: http://www.oecd.org/tax/, vlastní zprácování

Sazby daně z přidané hodnoty jsou stále a minimálně se měnící. Rakousko zatím nezvyšuje sazby, což je celoevropský hit. V roce 2010 a 2011 zavedení dvou sazeb daně, a to ve výši 10 % a 12 % ,jež je patrné z obr. 10. 4.2.6. Shrnutí Jednoznačně nejvyšší daňové sazby má Česká republika, která má nejvyšší sazbu jak základní 21 %, tak i sníženou 15 %. Následuje Slovensko s Rakouskem se sazbami 20 % pro základní a 10 % pro sníženou. Oba tyto státy jsou nám velice blízké zeměpisně a Slovensko má i velmi podobnou ekonomiku. Dalo se očekávat, že sazby daně se budou méně lišit. Velký rozdíl spatřuji ve snížené sazbě, kterou máme bezkonkurenčně nejvyšší z výběru státu. Slovinsko má základní sazbu ve výši 20 % a sníženou ve výši 8,5 %. Nejnižší sazby mám Německo se základní 19 % a sníženou 7 %. Česká republika jako jediná také skoro pravidelně zvyšuje daňové sazby DPH. Zdůvodněním jsou fiskální důvody – stále se zvyšující vládní i veřejný dluh.

4.3

Makroekonomické ukazatele vybraných států

Důležitou součástí je charakteristika standartních makroekonomických ukazatelů. Níže uvedené makroekonomické ukazatele poukazují na výši

Vlastní práce

40

ekonomického růstu vybraného státu. Mezi nejznámější a nejvíce používané patří celkové HDP státu a HDP na hlavu ve standartu kupní síly, také míra inflace a míra nezaměstnanosti. 4.3.1. HDP na hlavu v PPS Česká republika Na obr. 11 můžeme vidět vývoj hrubého domácího produktu od roku 2006 do roku 2013 ze statistiky evropského statistického úřadu eurostat. Data jsou zaznamenány čtvrtletně. Obr. 11 znázorňuje každé I. a III. čtvrtletí daného roku. Od I. čtvrtletí roku 2006 HDP na hlavu v PPS stoupající až do III. čtvrtletí roku 2008, kdy HDP na hlavu v PPS dosahuje vrcholu. Tímto čtvrtletím dochází k propadu měřené veličiny. Rok 2008 a 2009 jsou známy hospodářskou krizí, která dolehla na hospodářství evropských států. Výše se pomalu zvedá, ale zatím se nedostala na úroveň vrcholu měřeného v I. čtvrtletí roku 2006. Klesající trend nadále zůstává i v roce 2013. Mnoho zemí EU proto začalo zvyšovat nepřímé daně, aby mohli vybrat více financí do státního rozpočtu od poplatníků. Důležité je, že v těchto období pokles konkrétně v ČR dochází k navýšení sazeb sledované daně z přidané hodnoty.

HDP na hlavu v PPS v mil. Eur 50000 40000 30000 20000 10000 0

Česká republika Obr. 11 Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 ČR Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Vlastní práce

41

Slovensko Obr. 12 porovnává vývoj HDP na hlavu v PPS v České republice a Slovensku. Křivka vývoje Slovenska kopíruje křivku vývoje České republiky.


Česká republika

Slovensko

Obr. 12 Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – SK a ČR Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Vrchol růstu měřené veličiny je opět ve III. čtvrtletí roku 2008. Následuje pokles, ale není tak rapidní jako u České republiky. Slovensko hospodářská krize neovlivnila natolik. Pokles vývoj je pozvolný. Po dosažení minima v roce 2009 začne klidným tempem růst této veličiny, který trvá až do roku 2013. Slovinsko Obr. 13 porovnává s vývojem ČR vývoj HDP na hlavu v PPS se Slovinským vývojem. Můžeme vidět, že Slovinsko má stálý vývoj bez jakýchkoli odchylek či výkyvů. S tím koresponduje i minimální vývoj daňové sazby. Vrchol růstu měřené veličiny se znovu nachází ve III. čtvrtletí roku 2008. Křivka zase znázorněna s minimálními odchylkami na rozdíl od ČR. Na základě obr. 13 výše HDP Slovinska také nebyla ovlivněna hospodářskou krizí ve velké míře. Minima dosáhlo Slovinsko v roce 2003. Od roku 2003 postupně s občasným menším snížením HDP má křivka pozvolný stoupající trend. Maxima ve výši HDP dosahuje v roce 2008.

Vlastní práce

42


Česká republika

Slovinsko

Obr. 13 Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – Slovinsko Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Německo Na obr. 14 můžeme pozorovat rozdílnou výši HDP na hlavu v PPS zemí Německa a opětovně České republika. Vzhledem k tomu, že výše vybrané veličiny je o mnoho vyšší u Německa než u České republiky. Vývoj ČR z obr. 14 nelze přesně odvodit. Křivka Německa má obdobný trend jako u ČR. Největší propad HDP je v roce 2009 s postupným růstem, který pokračuje až do roku 2013.

HDP na hlavu v PPS v mil. Eur 800000 600000 400000 200000 0

Česká republika

Německo

Obr. 14 Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – Německo Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Vlastní práce

43

Rakousko


Česká republika

Rakousko

Obr. 15 Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – Rakousko Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Obr. 15 sleduje vývoj HDP na hlavu v PPS Rakouska s porovnáním k vývoji ČR. Pokles HDP můžeme vidět znovu v roce 2009, po kterém dochází zase ke stoupání. Vrchol vývoj je oproti ČR v roce 2013. Křivka má rostoucí charakter. 4.3.2. Celkové HDP Česká republika

HDP v běžných cenách v mil. Eur 180000 160000 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Česká republika Obr. 16 HDP v běžných cenách od roku 2003 do roku 2012 Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Vlastní práce

44

Obr. 16 dokazuje, že vývoj HDP v běžných cenách je srovnatelný s vývojem HDP na hlavu v PPS. Svislá osa má jednotky v milionech eur. Data jsou opětovně poskytnuta evropským statistickým úřadem eurostat. Předpokladem tedy je, že vývoj bude stejný u všech porovnávaných zemí. Data pro obr. 16 jsou brány již od roku 2003. K dispozici byli pouze roční data v rozsahu více let. Slovensko Na obr. 17 vidíme porovnání vývoje celkového HDP ČR a Slovenska. Celkové HDP je na Slovensku nižší než v ČR. Křivky opětovně korespondují s vývojem HDP na hlavu v PPS.

HDP v běžných cenách v mil. Eur 180000 160000 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 2003

2004

2005

2006

2007

Česká republika

2008

2009

2010

2011

2012

Slovensko

Obr. 17 HDP v běžných cenách od roku 2003 do roku 2012 Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Slovinsko Slovinská výše celkového HDP je o mnoho nižší než v ČR. Podobnost ve výši HDP je vysoká se Slovenskem. Opět můžeme z obr. 18 určit, že výše HDP Slovinska je nižší než HDP ČR. Vývoj koresponduje s vývojem HDP na hlavu v PPS.

Vlastní práce

45

HDP v běžných cenách v mil. Eur 180000 160000 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 2003

2004

2005

2006

2007

Česká republika

2008

2009

2010

2011

2012

Slovinsko


Německo

HDP v běžných cenách v mil. Eur 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Česká republika

Německo


Německo bylo zvoleno pro porovnání s Českou republikou díky své odlišnost a vyvinuté ekonomice. Celkové HDP se pohybuje ve vyšších částkách. Proto křivka ČR je téměř v jedné přímce. Opětovně můžeme pozorovat podobnost s křivkou vývoj HDP na hlavu v PPS.

Vlastní práce

46

Rakousko U Rakouska je odlišnost ve výši HDP nižší, ale i tak rozdíl mezi porovnávanými zeměmi je vysoký. Rakousko bylo ke srovnání také vybráno pro svou odlišnost v hospodářství, které je velmi propojeno s naším. Jako sousední země je velkým odběratelem exportovaného zboží stejně jako Německo.

HDP v běžných cenách v mil. Eur 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 2003

2004

2005

2006

2007

Česká republika

2008

2009

2010

2011

2012

Rakousko

Obr. 20 HDP v běžných cenách od roku 2003 do roku 2012 Zdroj: : http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

4.3.3. Průměrná roční míra inflace Česká republika Maastrichtská konvergenční kritéria určují maximální přípustné hodnoty inflace. Česká národní banka (ČNB), která má za úkol dohlížet na monetární politiku státu, začala s cílováním inflace. Inflačním cílem je inflace na nízké úrovni. Obr. 21 znázorňuje roční míru inflace od roku 2003 až do roku 2013. Roku 2003 dokonce dosahuje záporné hodnoty, a to – 0,1. Minimální míra inflace se nachází v této záporné hodnotě v roce 2003. Největší nárůst inflace začíná v roce 2007 a snižuje se až v roce 2009. V roce 2008 je naměřená nejvyšší míra inflace za zkoumané období s 6,3 %. Další nárůst je vidět od roku 2010. Zvýšení cenové hladiny můžeme odůvodnit u České republiky navýšením sazeb DPH, které byly navyšovány

Vlastní práce

47

každý rok několikrát po sobě z fiskálních důvodů. Cílováním inflace ČNB posiluje důvěryhodnost naší měnové politiky.

Míra inflace 7 6 5 4 3 2 1 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Česká republika Obr. 21 Roční míra inflace od roku 2003 do roku 2013 Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Slovensko

Míra inflace 10 8 6 4 2 0 -2

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Česká republika

Slovensko

Obr. 22 Roční míra inflace od roku 2003 až do roku 2013 Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Obr. 22 srovnávám roční míru inflace Slovenska a ČR od roku 2003 až do roku 2013. Na rozdíl od ČR Slovensko má dlouhodobě vyšší míru

Vlastní práce

48

inflace. Ke srovnání dochází až v roce 2013. Výjimkou je rok 2007 a 2008, kde inflace vyšší u ČR. Minimální míra inflace je v roce 2010 s 0,7 %. Maximální míra inflace je naměřena v roce 2003 s 8,4 %. Slovinsko

Míra inflace 7 6 5 4 3 2 1 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Česká republika

Slovinsko


Míra inflace na obr. 23 se týkají Slovinska. Slovinsko podobně jako Slovensko snižuje inflaci již od roku 2003. Výkyvy jsou obdobné. V roce 2008 dochází k největšímu nárůstu inflace a dále pak v roce 2012. Maximum zjištěno v roce 2003 s 5,7 %. Minimální míru inflace můžeme vidět v roce 2009 s 0,9 %. Německo Následující obr. 24 poukazuje na roční míru inflace v Německu. Německo má stálou míru inflace pohybující se okolo 2 %. Nárůsty inflace jsou v letech 2008 a 2011. I v případě nárůstu se míra inflace lehce přibližuje 3 %. Odchylky jsou minimální na rozdíl od ČR. Přestože cílování inflace se ČNB velmi daří. Maximum je naměřeno v roce 2008 s 2,8 %. Minimální míra inflace byla zajištěna během následujícího roku 2009 s 0,2 %.

Vlastní práce

49


Německo


Rakousko


Rakousko


Rakousko na obr. 25 má podobný vývoj jako Německo. Míra inflace se stále drží okolo 2 %. I když na výkyvy předchozích srovnávaných států nedosahují. Maximální míra inflace jsou v roce 2008 3,2 % a 2010 3,6 %. Mi-

Vlastní práce

50

nimální míra inflace byla v roce 2009 s 0,4%. Maximum vidíme v roce 2011 s 3,6 %. 4.3.4. Nezaměstnanost Česká republika

Míra nezaměstnanosti 10 8 6 4 2 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Česká republika Obr. 26 Roční míra nezaměstnanosti od roku 2003 do roku 2012 Zdroj: : http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Míra nezaměstnanosti v ČR můžeme vidět na obr. 26. V roce 2003 byla míra nezaměstnanosti naměřena na 7,8 %. Až do roku 2006 se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo 7 – 8 %. Poté začala klesat v roce 2007 na 5,3 %. Minima dosáhla v roce 2008 s 4,4 %. Maximum bylo v roce 2004 s 8,3 %. Rozdíl minima a maxima je 3,9 %. V následujícím roce už míra nezaměstnanosti stoupla na 6,7 % a ve stoupajícím trendu se drží. Poslední rok 2012 eviduje míru ve výši 7 %. Slovensko Na obr. 27 je zobrazena míra nezaměstnanosti ČR a Slovenska. Slovensko si udržuje stále vyšší míru nezaměstnanosti. Maximum bylo naměřeno v roce 2004, kdy byla míra 18,4 %. Minimum v roce 2008 s mírou 9,6 %. Rozdíl minima a maxima je 8,8 %. V roce 2012 je míra nezaměstnanosti celých 14 %. Minima a maxima dosahuji oba dva porovnávané státy ve stejném roce.

Vlastní práce

51

Míra nezaměstnanosti 20 15 10 5 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Česká republika

2009

2010

2011

2012

Slovensko

Obr. 27 Roční míra nezaměstnanosti od roku 2003 do roku 2012 Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/, vlastní zpracování

Slovinsko


2004

2005

2006

2007

Česká republika

2008

2009

2010

2011

2012

Slovinsko


Následující obr. 28 se zaměřuje na míru nezaměstnanosti Slovinska a ČR. Maximum bylo naměřeno v roce 2012 s 8,9 %. Nejmenší míra nezaměstnanosti je 4,4 %. Rozdíl minima s maximem je 4,5 %. Míra nezaměstnanosti je nižší než u ČR od roku 2003 až do roku 2008. Od roku 2008 až do roku

Vlastní práce

52

2012 se výše nezaměstnanosti zvyšuje až k maximální míře nezaměstnanosti. Německo

Míra nezaměstnanosti 12 10 8 6 4 2 0 2003

2004

2005

2006

2007

Česká republika

2008

2009

2010

2011

2012

Německo


Obr. 29 podává obraz vývoj míry nezaměstnanosti v Německu s porovnáním k ČR. Minimální míra nezaměstnanosti nastala až v roce 2012 s 5,5 %. Maximální míra nezaměstnanosti nastala v roce 2005 s 11,3 %. Rozptyl minima a maxima je 5,8 %. Po dosažení maxima došlo k sestupnému trendu až k minimu v roce 2012. Rakousko Na následujícím obr. 30 už vidíme poslední srovnání, a to států Rakouska a ČR. Rakousko si udržuje dosti malou míru nezaměstnanosti po celou zkoumanou dobu. Maxima dosahuje v roce 2005 s 5,2 %. Minimální míra byla v roce 2011 s 4,2 %. Zajímavé je, že rozptyl minima a maxima je pouze 1 %. V roce 2012 máme zde míru nezaměstnanosti 4,3 %.

Vlastní práce

53


2004

2005

2006

2007

2008

2009

Česká republika

2010

2011

2012

Rakousko


4.4

Daňové kvóty

Vzorec 1 si upravím pro výpočet daňové kvóty znázorňující zatížení způsobené odvodem daně z přidané hodnoty. Do čitatele dosadím daňový příjem ze skupiny 5110 (členění dle metodiky OECD) a do jmenovatele HDP za dané období. Data daňových příjmů dohledána pro roky 2006 až 2011 a HDP za období od roku 2006 až 2011. Do skupiny 5110 řadíme všeobecné daně – daň z přidané hodnoty, daň prodejní a ostatní všeobecné daně ze zboží a služeb. ň

á =

ó % Č8 =

ň

é $ří9( Č8 5110

;<=

é > ? Č8

× 100

7528,29 (&=& -ů <#' × 100 = 6,36 % 118290, 8 (&=& -ů <#'

Na obr. 31 – obr. 35 bude znázorněn vývoj daňové kvóty vybraných států ze shlukové analýzy. Období pro výběr dat zvoleno dle výběru dat z tohoto období pro shlukovou analýzu. Nejvíce důležitá pro porovnání jsou data z posledních let. Tyto data nám nejlépe mohou predikovat další vývoj daňového zatížení obyvatelstva.

Vlastní práce

54

Predikce budoucího vývoje bude provedena pro 3 následující roky, tedy 2012 až 2014. Jelikož data obsahují 7 pozorování ročních daňových kvót. Tato pozorování dosadíme do funkce LINTREND v MS Excel. Funkce vytvoří přepodvěď budoucího vývoje na základě proložení bodů přímkou metodou nejmenších čtverců. Jedná se o lineární funkci. Česká republika Graf na obr. 31 vývoje znázorňuje daňovou kvótu České republiky. Daňová kvóta má vzestupný charakter. Minima dosahuje v roce 2007 s 6,22 % a maxima v roce 2011 s 7,17 %. Rostoucí vývoj můžeme pozorovat i u sazeb daně z přidané hodnoty.

Daňová kvóta 7,5 7 6,5 6 5,5 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Daňová kvóta v % Obr. 31 Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 ČR Zdroj:http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/gen_info/economic_analysis/tax_str uctures/article_5985_en.htm, vlastní výpočet Tab. 2

Predikce hodnot daňové kvóty

Rok

Predikce v %

2012

7,12

2013

7,28

2014

7,44

Zdroj: vlastní výpočet

Vlastní práce

55

V tab. 2 jsou zapsány odhady velikosti daňové kvóty v následujících třech letech. Také z ní vyplývá, že daňová kvóta se bude i nadále zvyšovat. Zajímavé je, že daňové zatížení se zvyšuje a zároveň dochází k navyšování sazeb DPH. Slovensko Na obr. 32 lze vidět vývoj daňové kvóty Slovenska. Na rozdíl od České republiky má daňová kvóta klesající charakter. Minima dosahuje v roce 2010 s 6,34 % a maxima v roce 2006 s 9,22 %. V roce 2006 se na Slovensku využívá pouze jedna sazba daně, tzn. že i na zboží denní spotřeby je uvalena vysoká sazba daně 19 %. Výše daňového zatížení v tomto roce je velmi vysoká. V následujících letech je opět zavedena snížená sazba daně a daňová kvóta se začíná snižovat. Menší odchylka nastává v roce 2011, kdy daňová kvóta začíná zvyšovat.

Daňová kvóta 10 8 6 4 2 0 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Slovensko Obr. 32 Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 SK Zdroj:http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/gen_info/economic_analysis/tax_str uctures/article_5985_en.htm, vlastní výpočet

Vlastní práce

56

Tab. 3 Predikce hodnot daňové kvóty

Rok

Predikce v %

2012

5,69

2013

5,23

2014

4,77

Zdroj: vlastní výpočet

V tab. 3 jsou uvedeny odhady velikosti daňové kvóty Slovenska v následujících třech letech. Dále lze vidět postupné snižování velikosti daňového zatížení obyvatelstva. Sazby DPH na Slovensku si udržují stálou výši a nejsou zvyšovány. Slovinsko Obr. 33 znázorňuje vývoj daňové kvóty Slovinska. Daňová kvóta se prakticky mění s minimálními odchylkami. Naznačuje to výše minima a maxima, které jsou od sebe vzdáleny minimálně. Minima dosahuje v roce 2011 s 8,43 % a maxima v roce 2010 s 8,58 %. Sazby DPH jsou na Slovinsku neměnné, a proto se i daňová kvóta prakticky nemění.

Daňová kvóta 8,6 8,55 8,5 8,45 8,4 8,35 2006

2007

2008

2009

2010

Slovinsko Obr. 33 Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 SI Zdroj: vlastní zpracování

2011

Vlastní práce

57


Rok

Predikce v %

2012

8,47

2013

8,46

2014

8,46

Zdroj: vlastní zpracování

Následující tab. 4 obsahuje odhady velikosti daňového kvóty Slovinska v následujících třech letech. Z vývoje daňové kvóty lze predikovat, že další vývoj bude konstantní. Vše je vidět z tab. 4. Německo Na obr. 34 tentokrát vidíme vývoj daňové kvóty Německa. Daňová kvóta má pomalu vzestupný charakter. To znamená, že se navyšuje pomalu a po malých přírůstcích. Minima dosahuje v roce 2006 s 6,35 % a maxima v roce 2009 s 7,48 %. V případě Německa při dosažení minima daňové kvóty je i poslední rok s 16% sazbou daně. V dalších letech je zavedena 19% sazba daně.

Daňová kvóta 8 7,5 7 6,5 6 5,5 2006

2007

2008

2009

2010

Německo Obr. 34 Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 DE Zdroj: vlastní zpracování

2011

Vlastní práce

58


Rok

Predikce v %

2012

7,63

2013

7,79

2014

7,95


Tab. 5 zahrnuje odhady velikosti daňové kvóty Německa v následujících třech letech. Daňová kvóta má rostoucí charakter. Sazby DPH jsou neměnné. Jediná změna nastala z roku 2006 na rok 2007, kdy se mění z 16 % na 19 %. Rakousko Na posledním obr. 35 je zobrazen vývoj daňové kvóty Rakouska. Daňová kvóta se zvyšuje až do roku 2009 a potom se pomalu začíná snižovat. Minima dosahuje v roce 2006 s 7,63 % a maxima v roce 2009 s 8,05 %. Výše daňového zatížení se minimálně mění a pohybuje se v rozsahu 0,5 %. Sazby DPH se změní pouze v roce 2010 a 2011, kdy je přidána druhá snížená sazba DPH.

Daňová kvóta 8,1 8 7,9 7,8 7,7 7,6 7,5 7,4 2006

2007

2008

2009

2010

Rakousko Obr. 35 Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 AT Zdroj: vlastní zpracování

2011

Vlastní práce

59


Rok

Predikce v %

2012

8,06

2013

8,12

2014

8,19


Výše uvedená tab. 6 obsahuje predikované hodnoty velikosti daňové kvóty Rakouska v následujících třech letech. Na predikovaných hodnotách lze vidět mírně rostoucí charakter.

Diskuze a závěr

5

60

Diskuze a závěr

Tato práce byla zaměřená na daň a její sazby konkrétně na DPH, což je zatím jediná harmonizovaná daň pro potřeby jednotného vnitřního evropského trhu. Práce je rozdělená na dvě části, a to literární rešerše a vlastní práci. Literární rešerše krátce seznamuje s teorií týkající se daňové problematiky a harmonizace, a dále aplikovatelné při posouzení daňového zatížení daňových poplatníků porovnávaných států. Vlastní práce se zabývá vybranými metodami pro určení podobnosti ekonomik. Metoda pro určení podobnosti ekonomik byla zvolena shluková analýza, která patří mezi metody zabývající se určováním podobností vícerozměrných objektů a klasifikací do podobných shluků. Pro vstupní data analýzy jsem vybrala roční data z evropského statistického úřadu eurostat z období let 2006-2011. Použila jsem pro porovnání nynější členy EU včetně nového člena Chorvatska. Pro stanovení podobnosti ekonomik jsem použila 6 kritérií, a to hrubý domácí produkt na hlavu ve standartu kupní síly, meziroční procentuální růst reálného HDP, podíl cizích státních příslušníků na celkové populaci, podíl exportu do třetích zemí a do EU-28 na HDP, meziroční změna míry inflace v procentech a Landesmannova strukturálního koeficientu. Výše uvedená kritéria jsou velmi důležitými ukazateli ekonomické zdatnosti daného státu. Podstatným kritériem je výpočet Landesmannova strukturálního koeficientu, který slouží pro vyjádření strukturální podobnosti. Landesmannův strukturální koeficient jsem vypočetla na základě porovnání podílu 6 základních odvětví hospodářské aktivity ve vybraných zemích s celkem EU- 28. Čím se koeficient blíži více nule, je struktura ekonomiky podobnější ekonomice ČR. Při srovnání výše koeficientu je na první pohled zřejmé, že např. Lucembursko a Německo ekonomice ČR podobné nejsou. Následně jsem vstupní data použila pro shlukovou analýzu. Ze shlukové analýzy získám potřebná data pro určení podobných ekonomik. Shlukovou analýzu jsem provedla v programu SPSS. Vytvořený dendogram mi znázorňuje nejvíce a nejméně podobné ekonomiky. Znázornění je vyjádřeno podobností objektů na míru vzdálenosti spoje. Nejpodobnější ekonomiky ekonomice ČR jsou Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Malta a Estonsko. Všechny tyto ekonomiky se od sebe výrazně ne-

Diskuze a závěr

61

liší ve vstupních datech ani v Landesmannově strukturálním koeficientu. Vybrala jsem si pro porovnání Slovinsko a Slovensko, a to protože jsou ČR podobné i kulturně. U Slovenska je to jednoznačné. Za nejméně podobné ekonomiky jsme si zvolila Rakousko a Německo. Tyto dva vybrané státy jsou z velmi vzdáleného shluku. U Německa je velký rozdíl v jednotlivých kritériích patrný. Landesmannův strukturální koeficient je také rozdílný. Za vhodné je považuji kvůli jejich zeměpisné blízkosti, která je příčinou vysokého propojení národních ekonomik. Import a export je velmi důležitý mezi ČR a Německem a Rakouskem. V této práci jsem provedla analýzu daňových sazeb daně z přidané hodnoty a jejich porovnání se sazbami v zemích Slovenska, Slovinska, Rakouska a Německa. Slovenská a Slovinská ekonomika jsou nám podobné, a proto je zde předpoklad podobného ekonomického vývoje při jejich daňových sazbách, který by se při zavedení těchto sazeb mohl projevit v ekonomice České republiky a zároveň nezměnit daňové příjmy státu. Daňové sazby vedené v těchto zemích jsem porovnala. Zhodnotila jsem u těchto zemí i jejich základní makroekonomické ukazatele. Makroekonomické ukazatele nám sdělují, jak si daná ekonomika vede na trhu. Velkým rozdílem mezi podobnými ekonomikami je vůči ČR nedávné zavedení eura. Právě vstupem do eurozóny, který byl určitě ekonomicky náročný, může zkreslit hodnoty makroekonomických ukazatelů. Míra inflace mohla narůst ve větší míře, než je dané optimum. V ČR jsme zatím do eurozóny nepřistoupili kvůli nesplnění požadovaných evropských kritérií. Rakousko a Německo jsou v eurozóně již delší dobu a vlivy zavedení eura na makroekonomické ukazatele nemohou být brány na zřetel. Jejich makroekonomické ukazatele jsou velmi rozdílné a styl a životní úroveň obyvatelstva ve velké míře také. V rozdílu ekonomik je při zavedení stejných sazeb spatřován velký problém, může to vést ke zkreslení vlivu na příjmy a výdaje obyvatelstva. Příjmy a výdaje obyvatelstva jsou u těchto dvou zemí určitě rozdílné, ba i dokonce vyšší než v ČR. Obyvatelstvo bude reagovat na velikost daňového odvodu jinak než v případě zemí se slabší ekonomikou. I přes tyto velké rozdíly jsem se pokusila určit, zda zavedené daňové sazby výrazně zatěžují obyvatelstvo států. Porovnala jsem daňové sazby konkrétní daně, jak snížené tak i základní. Analyzovala jsem základní makroekonomické ukazatele vybraných států. Jednoznačně nejvyšší da-

Diskuze a závěr

62

ňové sazby má Česká republika, kde vláda jejich výši odůvodnila fiskálními důvody. Velmi zajímavé zjištění je, že Slovensko a Rakousko mají naprosto stejné sazby daně, i když jejich ekonomiky a makroekonomické ukazatele se výrazně liší. Obyvatelstvo Slovenska je tedy více zatíženo jak obyvatelstvo ekonomicky zdatnějšího státu. Německo a Slovinsko již mají odlišnější sazby, a to hlavně sníženou sazbu. Snížená sazby daně je uvalena nejčastěji na zboží denní spotřeby. Česká republika bohužel stále vede ve výši právě snížené sazby daně. U porovnávaných makroekonomických ukazatelů jsem se zaměřila na období 2006 – 2011. Ve výši HDP na hlavu v PPS vede Německo a pak následuje Rakousko. HDP na hlavu v PPS je mnohem vyšší než u ČR a dalších dvou porovnávaných zemí. Toto zjištění vede samozřejmě k předpokladu zjištění, že HDP v běžných cenách bude obdobně vysoké. Nejnižší HDP má Slovinsko. U dalších makroekonomických ukazatelů je to naopak. Míra inflace je nejvyšší u Slovenska, ale to se postupem času výši inflace snížilo na 1,5 % v roce 2013. Ostatní porovnávané státy míru inflace snaží držet v únosné výši. Nízká inflace nemusí vždy znamenat lepší ekonomiku. Každá země EU se musí snažit splnit Maastrichtská kritéria. Míra nezaměstnanosti je nejvyšší u Slovenska a Slovinska. Česká republika se drží míru nezaměstnanosti pod 9% po celé zkoumané období. Nejlépe si ekonomicky vedou státy Rakousko a Německo. Na první pohled je to viditelné z makroekonomických ukazatelů, které jsem ve své práci uvedla. Dle vývoje makroekonomických ukazatelů a daňových sazeb, které jsou rovnoměrné, obyvatelé ekonomicky vyspělých států dokážou finančně více podílet na daňových příjmech, aniž by to zasáhlo jejich příjmy a výdaje. Nejvíce je daňové zatížení pozorovatelné u států s menší ekonomickou zdatností. Pro lepší posouzení vlivu výše daňových sazeb jsem si vypočetla daňovou kvótu, která by měla porovnat výši daňových příjmů vůči celkovému hrubému domácímu produktu. Konkrétně ve své práci porovnávám výši odvodu daně z přidané hodnoty vůči HDP státu. Daňové zatížení jsem zpracovala pro lepší pochopení pro každý zkoumaný stát zvlášť. Česká republika nemá ani vysokou daňovou kvótu ani nízkou vůči srovnávaným státům. Daňová kvóta má rostoucí charakter. Rostoucí křivka přímo koresponduje s navyšováním sazeb DPH. Navyšování nepřímých daní je velmi oblíbeným trendem v zemích EU nejenom v ČR. ČR vévodí

Diskuze a závěr

63

s výškou sazeb všem srovnávaným státům. Součástí výpočtu daňové kvóty bylo i predikování výšky daňové kvóty následujících období. Pro predikci jsem použila data z minulých let. U ČR je velká pravděpodobnost stálého navyšování daňového zatížení obyvatelstva. Daňové sazby se nadále zvyšují i v roce 2012 a 2013. Další plánovaná změna výše DPH nastane až v roce 2016, kdy dojde ke sjednocení do jedné sazby daně na 17,5 %. Naopak je tomu u Slovenska, kdy daňová kvóta má klesající charakter. V roce 2006 je na Slovensku zavedena jednotná sazba daně, proto je daňová kvóta nejvyšší. Slovensko si jinak udržuje podobné sazby daně po celé sledované období. Daňová kvóta se také může snižovat, a to i když se daně nesnižují, ale navyšuje se HDP země. Predikujeme na základě dat z minulých let, že se daňové zatížení bude na Slovensku i nadále snižovat, pokud nedojde k mimořádnému navýšení sazeb daně. Slovinsko se svými nejvyššími sazbami daně si udržuje daňovou kvótu stále na podobné výši. Žádné rapidní výkyvy nejsou pozorovatelné. U Německa má pomalu rostoucí charakter. Výrazné navýšení vidíme po zvýšení sazby z 16 % na 19 %. Rakousko si výši daňové kvóty udržuje také v podobné výši jako Slovinsko. U Rakouska i Slovinska nedochází k výrazným změnám sazeb DPH. Po prostudování výše uvedených skutečností jsem došla k závěru, že výše sazeb DPH má s velkou pravděpodobností vliv na daňové zatížení obyvatelstva. Daňové zatížení obyvatelstva lze velmi těžko přesně vyčíslit, a to z důvodu nezachycení různých nezákonných činností a také velký vliv má šedá ekonomika. To znamená, že prokázaná výše HDP státu je nižší než ve skutečnosti. Daňové příjmy i HDP jsou tedy nižší. Daňová kvóta se dostává do vyšších hodnot. Nemusí to však znamenat vysoké daňové zatížení obyvatelstva. Protože využívá peníze z nezdaněných zdrojů. Doporučení pro ČR je, aby už výši sazeb DPH dále nenavyšovala, aby nedošlo k neúnosnému zvýšení zatížení daňových subjektů. Následkem totiž může být navýšení šedé či černé ekonomiky či vznik distorze. Daňové příjmy státu se mohou snížit a nebude to výhodné pro stát ani pro poplatníky. Důkazem je rok 2006 na Slovensku, kdy je na poplatníky uvalena jednotná sazba daně, daňová kvóta je na maximu. Makroekonomické ukazatelé také korespondují s daňovou kvótou. HDP je nižší než v ostatních letech, míra nezaměstnanosti i míra inflace je vyšší. V roce 2016 se v ČR bude zavádět jednotná sazba daně. Na základě těchto zjištěných a porovnaných informaci můžeme předpokládat navýšení daňového zatí-

Diskuze a závěr

64

žení obyvatelstva. Stále se spekuluje o snižování ekonomické prosperity. Stát tedy může obyvatelstvo velmi daňově zatížit a předpoklad je vysoký. Přestože při zavedení jednotné sazby daně ve výši 17,5 % dojde k navýšení pouze snížené sazby daně a ponížení základní sazby daně. Snížená sazba daně je uvalena na výrobky denní spotřeby. Poplatníci je musí nakupovat ve stejné výši. Záleží samozřejmě, jestli nebude výhodnější výrobky nakupovat v jiném státu. Tím by ČR přišla o možné příjmy státního rozpočtu. Další doporučení plyne z analýzy Rakouska a Slovinska. V těchto dvou státech můžeme pozorovat minimální výkyvy v daňových sazbách uvalených na poplatníky. Nejvíce zatěžující je pro daňové subjekty přizpůsobení se nové výši daně. Při navýšení daňové sazby se zvednou ceny daného zboží a služeb. Do navýšené ceny se mohou uschovat i další poplatky. Cena zboží či služby tedy nemusí korespondovat s navýšením samotné daňové sazby. Z toho plyne, že pro daňové subjekty je přínosnější, neměnit sazby každý rok a navýšení cen může být tak vyšší. Po čase se poplatnici přizpůsobí daňové výši a daňová kvóta bude konstantní. Daňové příjmy budou ustálené. Hlavním cílem této práce bylo na základě porovnání výše sazeb DPH v tuzemsku a vybraných vyspělých států EU zhodnotit vliv DPH na příjmy a výdaje obyvatelstva pro případné změny v sazbách. Výše jsem uvedla doporučení, a to nezvyšovat již nadále sazby DPH v ČR. Po podrobném prozkoumání vývoje sazeb DPH a makroekonomických ukazatelů. Nadměrné daňové břemeno vzniká převážně u nově zavedených daní, než si daňové subjekty zvyknou na jejich placení. Proto se při zvyšování daně u poplatníků navyšuje daňové zatížení, než dojde k ustálení. Pokud ale daně jsou navýšeny na neúnosnou míru, může docházet k rozvoji šedé až černé ekonomiky, která není vhodná ani pro stát ani pro poplatníky. DPH je sice nepřímá daň, kdy jsou daňové úniky minimalizovány. Může dojít k tomu, že zboží bude poplatníky nakupováno v zahraničí, kde bude levnější. Dojde zase ke snížení daňové příjmu či se zboží bude prodávat na černo bez daně. Na závěr chci tedy dodat, že k dalšímu navyšování daně nejsem přikloněna právě z výše uvedených důvodů. Zavedení rovné sazby daně z přidané hodnoty nemusí být výhodou. Může dojít k výše uvedeným důsledkům.


6

65


ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republice s eurozónou. 2012. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politik a/strategicke_dokumenty/download/analyzy_sladenosti_2012.pdf Danarionline [online]. 2013 http://www.danarionline.cz

[cit.

2013-12-05].

Dostupné

z:

Daňové pojmy. Sagit [online]. 2004 [cit. 2014-12-05]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/ Dům financí [online]. http://dumfinanci.cz

2013

[cit.

2013-12-05].

Dostupné

z:

EL-AGRAA, Ali M. The European Union: Economics and Policie. Harlow GB: Financial Times Prentice Hall, 2004. Eurostat [online]. 2013 [cit. 2013-12-05]. Dostupné http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/

z:

Federal ministry of finance. [online]. 2013 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: https://english.bmf.gv.at/ HAMERNÍKOVÁ, B. a A. MAAYTOVÁ. A KOL. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0. HAZUCHA, D. Je EMU optimální měnovou oblastí?. In: Euportal [online]. 2005 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/384-je-emu-optimalnimenovou-oblasti-.aspx HEBÁK, P. a kol. Vícerozměrné statistické metody 3. Praha: Informatorium, 2005. ISBN 80-7333-039-3. HELÍSEK, M. Makroekonomie: základní kurs. Praha: Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-25-1.


66

HUŠEK, R. Ekonometrická analýza. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 97880- 245- 1300-3. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a Politika. Praha: EUROLEX Bohemia, 2000. ISBN 80-972752-2-2. KUČEROVÁ, Z. Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha: ČVUT, 2005. ISBN 80- 8672918-4. LACINA, L. a kol. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister & Principal, 2011. ISBN 978-80-87474-31-0. MACÁKOVÁ, L. Mikroekonomie: základní kurs. Praha: Melandrium, 2003. ISBN 80-86175-38-3. MARKOVÁ, H. Daňové zákony v úplném znění k 1. 1. 2012. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4254-0. MELOUN, M. a J. MILITKÝ. Statistická analýza experimentálních dat. 2. vyd. Praha: Academica, 2004. ISBN 80-200-1254-0. Ministrstvo za finance Slovenija. [online]. 2013 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: http://www.mf.gov.si/ MOUSSIS, Nicolas. Access to European Union: law, economics, policie. Belgie: Rixensart, 2007. MRKÝVKA, Petr, Ivana PAŘÍZKOVÁ a M. RADVAN. Základy finančního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 252 s. ISBN 978-80-2104514-9. RADVAN, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 387 s. ISBN 978-80-210-4732-7. Slovensko. Zákon č. 222/2004 Z. z. o dani z přidané hodnoty. In: zákonů. 2004. Dostupné z: http://www.finance.gov.sk/ 67/227/EEC. Směrnice. Brusel: EU, 1970. Dostupné z: http://europa.eu/ 77/388/EHS. Směrnice. Brusel: EU, 2006. Dostupné z: http://europa.eu/


67

ŠEVELA, M. Mikroekonomie I. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. ISBN 978-80-7375-494-5. ŠINDELKA, Vladimír. Daňová harmonizace [online]. 2001 [cit. 2013-1011]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/17298-danovaharmonizace/ ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. 5. vyd. Praha: Linde, 2012. ISBN 978-807201-881-9. ŠIROKÝ, Jan a kol. Daňové teorie - s praktickou aplikací. Praha: C.H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-005-8. Taxation in Germany. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/ Tax [online]. 2013 http://www.oecd.org/tax/

[cit.

2013-12-05].

Dostupné

z:

TYČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-631-8. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. In: Daňové zákony. 2013. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. In: Daňové zákony. 2013.

Seznam použitých zkratek

68

Seznam použitých zkratek DPH

Daň z přidané hodnoty

EU

Evropská unie

ČR

Česká republika

HDP

Hrubý domácí produkt

PPS

Parita kupní síly

SL

Landesmannův strukturální koeficient

ČNB

Česká národní banka

OCA

Optimální měnové oblasti

HICP

Harmonizovaný index spot. cen

OKEČ

Odvětvová klasifikace ekon. Činností

SK

Slovensko

SI

Slovinsko

AT

Rakousko

DE

Německo

Seznam obrázků

69

Seznam obrázků Obr. 1

Čistý přínos zdanění

12

Obr. 2

Vznik daňového břemene

14

Obr. 3

Závislost nadměrného daňového břemene na velikosti daně

14

Obr. 4

Lorenzova křivka a Giniho koeficient

16

Obr. 5

Landesmannův strukturální koeficient

31

Obr. 6

Shluková analýza

33

Obr. 7

Vývoj sazeb DPH od roku 1993 do roku 2013

35

Obr. 8


36

Obr. 9


38

Obr. 10


39

Obr. 11

Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 ČR

40

Obr. 12

Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – SK a ČR

41

Obr. 13

Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – Slovinsko 42

Obr. 14

Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – Německo 42

Obr. 15

Vývoj HDP na hlavu v PPS od roku 2006 do roku 2013 – Rakousko 43

Obr. 16

HDP v běžných cenách od roku 2003 do roku 2012

43

Obr. 17


44

Obr. 18


45

Obr. 19


45

Obr. 20


46

Seznam obrázků

70

Obr. 21

Roční míra inflace od roku 2003 do roku 2013

47

Obr. 22

Roční míra inflace od roku 2003 až do roku 2013

47

Obr. 23


48

Obr. 24


49

Obr. 25


49

Obr. 26

Roční míra nezaměstnanosti od roku 2003 do roku 2012

50

Obr. 27


51

Obr. 28


51

Obr. 29


52

Obr. 30


53

Obr. 31

Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 ČR

54

Obr. 32

Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 SK

55

Obr. 33

Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 SI

56

Obr. 34

Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 DE

57

Obr. 35

Vývoj daňové kvóty od roku 2006 do roku 2011 AT

58

Seznam tabulek

71

Seznam tabulek Tab. 1

Průměr údajů EU a ČR z let 2006 – 2011 vstupující do shlukové analýzy

32

Tab. 2


54

Tab. 3


56

Tab. 4


57

Tab. 5


58

Tab. 6


59

Seznam tabulek

71

Seznam tabulek

71

Daň z přidané hodnoty v tuzemsku a jeho srovnání s vybranými státy EU

Recommend Documents