506
T abák a j i n é n arkotícké látky.
zem ský (obyčejný) tabák v balíčkách ’/4 ky velkých za 5 0 kr. 13. S c a g lia ýerm en tata v balení jako předešlé za 75 kr. a za 14. R a d ic a též za 7 5 kr. Y e šňupavém tabáku jest nikotin částečné volný, a ostatek jako zásaditá sůl přítom en; v celku činí průměrné 2 % . Fodobně jest ammoniak přítomen ve způsobe soli, s kyselinou jsa vázán. Tyto obě soli působí známé podráždění nosní sliznice, čehož následkem jest kýchání u nešňupáka, neboť řádný šňupák má již čivy nosní zcela otupené, kde dráždění přechází v libý pocit. Pravá aroma tabáku se teprve vytvořuje při zmíněném kvašení, při kterém se látky etherické vytvořují a mimo toho má i kvašení za účel zničiti větší množství nikotinu (a sice 2/3) v listech tabákových přítomného, kteiýž by v tak velkém množství příliš energicky Da nervy působil; a dále rozkladem organických kyselin v listech přítomných, obdrží tahák z ásad ité složení, a vytvořováním se uhličitanu ammonatého, který v podobě par spolu s nikotinem listy tabáko vými proniká při svém prchání, a tím tak žádoucí vůni taháku uděluje, která jest pro každý druh tabáku osoblivou. Zároveň prchající ammoniak se nahra žuje novým, který se při kvašeni vyvinuje rozkladem dusíkatých látek listů tabákových, a tak zbývají konečně humosnl látky, které tabáku jeho charakte ristickou tmavohnědou barvu dodávají. Aby konečně tabák šnupavý delší dohu v zásobách se nalézající úplně nevyschl, čímž by pro šnupáka úplnou cenu ztratil, přidává se mu něco málo glycerinu a pak se ještě při balení v balíčky zavinuje nejprve do voskovaného papíru, který se teprve papírem obyčejným obaluje. Uschovává se pak na místech studených, chráněn jsa před paprsky slunečními. V létě se proto továrník snaží nemíti velikých zásob. Též při bouřích šnupavý tabák se kazí, neboť se zahřeje a ztrácí příjemný zápach; tu jest potřebí takový tabák tím způsobem napraví ti, že se prosévá a roztokem kuchyňské soli kropí. d)
Výroba ta b á k u žvýkacího.
Mimo kouření a šňupání taháku nacházejí mnozí lidé a celé kraje zvláštní požitek v tom, že tabák žvýkají, a v ústech malý svitek tak dlouho podržují, dokud něco šťávy v sobě obsahuje. Slinami se totiž všecky rozpustné sou části připravených listů tabákových vytřebají a do žaludku přijdou. Tímto způsobem největší množství nikotinu v ústroje zažívací se dostane a zde působí jako jiná narkcsa. Jsou to zejména praví Američané, kteří se tomuto požitku oddávají, dále mužstvo námořní, staří vysloužili vojáci a u nás v Rakousku se zvláštní žvýkací tabák připravuje pro krajiny alpské, zejména pro Tyrolsko. Příčina tohoto požitku u jedněch záleží v tom, že prý času letního trapné žízně se uchrání i zemdlenosti; jiní se tím chrání od různých nemocí. Jisto jest však, že kdo žvýkání taháku si uvykne, více tomu odvyknouti nemůže, jak shledáváme u všech náruživých uživatelů různých narkotických prostředků, jichž společný účel je st však jednostejný. Ku přípravě žvýkacího tabáku se béře obyčejně dobrý tahák virginský s listem hodně šťavnatým a silného zápachu. Takto vybrané listy se zbaví řapíků a vloží nejprve do solné vody, kde se náležitě očisťují a ostanou takto navlhčené jeden den ležeti. Pak se rovněž moří, jako předešlé druhy. Avšak zde nejvíce dobrá jakosť závisí od přípravy mořidla, které se takto sestaví: na 1 0 0 litrů vody se vezme 16 kg modrého dřeva, 8 kg šmaku, 6 g dobré černě, 1 5 ky vitriolu železnatého, 4 k g arabské gumi, 8 litrů octa, 6 litrů rumu, 8 kg dobře rozmělněného koriandru, 6 kg anisu, 5 kg jalovcových zrn, hodné mnoho kuchyňské soli, 10 kg sladu a 2 5 k g rozmanitých aromatických essencí. Z toho ze všeho se uvaří žádané mořidlo, pouze rum, ocet a essence až ke konci se přidají, aby se nevypařily vařením. K tomu se ještě připraví zvláštní tabákový extrakt, a ten se k prvnímu mořidlu přileje. E x tra k t se takto připravuje: Kotel s vodou se na ohniště postaví a naň se rozloží síto
Opium.
597
s velikými otvory. Síto se naplní vlhkým tabákem virgiuským a častěji se čerstvým nahrazuje. Párou vrchní, vzhůru vystupující, se všechna stává listů vyvaří a do kotle stéká. Až je roztok v kotli hustý, vleje se do dříve připra veného mořidla, jako hotový extrakt. Připravené listy tabákové se tímto mořidlem poleji a v něm po nějakou dobu ležeti nechají, načež se hned zpracují a to se opět děje asi jako u krou ceného tabáku předením listů v závitky. Tyto dostávají různou fonnu a sice jsou bucT velké, neb malé, tlusté í tenké, jiné se opět lisují. Takto zhotovené závitky se poznovu původním mořidlem povlhčují a na to se nechají sušiti. V rakouských továrnách se zhotovuje žvýkací tabák dvojího druhu a s ice : 1. Severo-Tyrolský tabák žvýkací prodávaný po 5 0 0 g za 4 5 kr. v Tyrolsku, Solnohradsku a v Korutanech a za 2 , Vorarlberský tabák žvýkací po 5 0 0 g za 3 0 kr. v Tyrolsku prodávaný. Výroba veškerých druhů tabáku kurlavého, šňupavého, žvýkacího i doutníků jest v Rakousko-Uhersku státním mono polem a jest proto pouze v státních továrnách prováděna.
B. Opium. I. Původ opia a jeho chemické složení. Opium je st narkotická látka, která přichází v nezralých plodech máku, makovice nazvaných. Naříznutím těchto vytéká z nich v podobě zahustlé mléčné štávy, která na vzduchu tuhne a svou barvu do hnědá mění. Tato se pak sbírá a sbaluje v malé bochánky neb do tvaru koláčovitého a tak v listy makové zaobaleno, do obchodu přichází. Dobré opium jest hmota žlutohnědá, dosti tvrdá a na lomu něco lesklá. Třením mezi prsty brzy měkne, vydávajíc odporný a omamující zápach. Chuti je s t odporně hořké. Nedává každý druh máku stejné množství a dobrou jakost opia a proto se toto dobývá jenom hlavně z jednoho druhu, který se jmenuje m á k z a h ra d n í , opojn ý aneb bílý. Misao toho je s t jiný druh m á ku snoddrného s korunou harvv červené. Oba tyto druhy se pěstují u nás hlavně pro olejnatá semena. Mimo nich rostou divoce na polích mezi obilím m ak v lčí a m á k roln í. Prvnější má korunu temně šarlatovou s tmavoťialovou skvrnou na spodině, kdežto druhý má plátky světlejší s černou skvrnou na spodině. O tomto divokém máku je st mezi rolníky známo, že prudkou šťávu obsahuje, neboť je-li v hojnější m íře polozralý jeteli přimíšen a skotu předložen, tento křečovitým třesením napaden bývá. M ák z a h r a d n í (Papaver somniferum) náleží ku prostoplátečným rostlinám čeledi mákovitých (papaveraceae). J e s t to rostlina jednoletá s vřetenovitým kořenem, z něhož vystupuje až 1 m vysoká jednoduchá lodyha barvy jako listy sivozelené a sama hojně mléčné štávy obsahuje. Veliké zubaté listy objímají lodyhu srdčitým spodkem. Na dlouhých stopkách stojí po jednom převislém poupěti, které teprve při rozkvětení se vzpřimují: jakmile se však čtyřplátečná koruna rozvine, opadává kalich pouze ze dvou tlustokožnatých listů složený Koruna je st obyčejně barvy bílé s lilákovými skvrnami na spodině. Četné tyčinky mají uprostřed kulovatý semeník s přisedlou, hvězdovitou bliznou. Plody jsou tobolky mezi lidem makovice zvané, podlouhle vejčité, na nichž p ro h lo u b en á blizna zůstává. Tyto tobolky se však i po uzrání ne otvírají a proto semeno barvy světlejší, bčlošedé , nevytrusují, jako tomu jest u máku snodárného, který má tobolky s vodorovně přisedlou bliznou, která zvláštními otvory při uzrání šed om od ré semeno vypouští. Pochází z východních zemí a v zahradách se pěstují i plnokvěté druhy. Tento mák zahradní byl již za starodávna pěstován jak od Egypťanů, Římanů, Peršanů i Slovanů. U starých Řeků byl mák zasvěcen bohyni H éře, a byl obrazem ja k spánku i sm rti. Morfeus, syn spánku, dotkl se mákem onoho, kteiý měl v příjemný
598
T a b á k a j i n é n a rk o tick é látky.
spánek pohroužen býti, a sám Ju p iter, aby bohyni Ceres blahosklonným spánkem z jejího žalu nad únosem dcery Proserpiny vymanil, dal jí požiti makového semena. Toto dokud je st čerstvé a ve vetší míře požito, působí omámivě. Tuto vlastnost semena makového znal již praotec všech lékařů Hippokrates a již Plinius zmiňuje se o usmrcujfcím účinku opia, které že se jako mléčná šťáva z poraněných makovic sbírá, udává. Tenkráte již známo bylo, že do vína namíchán, jako uspávači nápoj působí, a u nás dosud odvar nezralých makovic za bezsennosti pro spaní se užívá. V krajinách jiho- a východoevropských, maloasijských a egyptských se večer na makovém poli udělá zářez na nezralé makovici. Z té pak prýští mléčná šťáva v podobě kapek. S dobýváním počíná se počátkem leta, když počnou korunní plátky opadávati. Na každé makovici možno udělati 6 až 8 šik mých řezů. dokud vůbec nějaká šťáva vytéká. Ztuhlé zatím kapky se z rána lopatkou sbírají aneb se nechají na makovicích přes den, aby na slunci úplně ztuhly, při čemž se do tmavohnědá zbarví. Jedna makovice dává průměrně asi 12— 14 g r opia. Je -li jej s dostatek nashromážděno, hněte se v hliněných nádobách tak dlouho, až z něj známé tvary bochánkovité se vytvoří. Lidi, sbíráním opia se zaměstnávající, by dosti brzo omámením trpěli, kdyby se neobčerstvovali rozkrájenou cibulí, kterou na čelo přikládají a k ní po chvílích čichají. Po práci pak značnou ospalostí jsou zmáháni. Opium jako narkotického prostředku požívá se hlavně od Orientalců, Číňanů a Arabů tím způsobem, že se opium k o u ří a jeho pára velice omamující, se kuřákem hodně dlouho v dýchacím ústrojí zadržuje. Ú činea se již v brzku jeví na očích kuřákových, které nabývají lesku, tvář se vyjasňuje a béře na se výraz veselého rozm aru; kuřák v blaženém opojení se usmívá, stává se velice hovorným a zapomíná na veškerou svou bídu a žal. Má tedy opium u obyvatelů Asie a severní Afriky asi ten účel, jako u nás lihové ná poje, které asi podobnou veselost způsobují. Účinky většího požitku jsou však při užiti opia mnohem zábubnější nežli u lihovin, neboť kouří-Ii takový kuřák opia 4 až 5 dýmek, mizí úsměv z jeho tváří, ztrácí sluch a upadá v hluboký spánek. Avšak nepříjemné následky po kouření se dostavivší jsou: bolení hlavy, pokažená chuť k jídlu, zácpa, tlak na prsou a konečně mizení zraku, je-li pravidelné kouření opia po delší dobu provozováno; při čemž i spánek prchá a dostavuje se úplná bezsennost. Konečně svaly i nervy se více a více otupují a ochabují, tak že nastane úplná neschopnost k jakékoliv p rá ci; člověk takový před časem sestárne a bídně zemře.
2.
C hem ické složení o p ia .
Jméno opium pochází od řeckého opos = šťáva a sestává z celé řady látek pomíchaných. Hlavní součástí jsou alkaloidy vázané s kyselinou m eko novou čili m ekoninem (C 10H 100 4) a těchto alkaloidů jest šest. 1 . Morfium čili m oifin (C u H l 9 N 0 3) asi 10%, pak kod ein (C ^H ^N C f,) asi 0'3% , 3. thebain (C 1SH21 N 0 3) asi 0*15% , 4. p a p a v erin (C .,,H 2,N O J činí v opium 1 % , 5. n a r kotin (C 22 H33 N O .) jeho asi 6 % a za 6 . n arcein (C^tLjgNOg) pouze asi 0 0 2 % . Mimo těchto látek jest v opium pryskyřice a nerostné soli jako sirany, fosforečnany a křemičitany, drasla, vápna i hořčíku. Má-li se z opia obdržeti morfium, kterýž alkaloid opiu jeho omamnjící a ve větší míře užit otravnou vlastnost dodává, vytáhne se opium zředěným alkoholem, a srazí se morfium a s ním i narkotin amoniakem. Směs obou zásad se dělí louhem draselnatým, v němž se morfium rozpouští a narkotin nikoli. M orfin hráni z líhu lesklých, bezbarvých hranolech, jež i v horké vodě nesnadno rozpustné jsou, v étheru se pak nerozpouští. J e s t rozpustný v louhu draselnatém. Sám o sobě jest p r u d k ý j e d , v dávkách nepatrných uspává. Morfin jest jednosytnou kyslíkatou zásadou, kdežto nikotin je st zásadou bez-
5 99
U žívání o p ia.
kyslíkatou. N a rk o tin je st méně jedovatým, ačkoliv silně narkoticky působí; jest ve vodě i v žíravém drasle nerozpustný, za to snadno v líhu a étheru. K odein se rozpouští snadno ve vodě i v líhu. T h eb ain se rozpouští v kyselině sírové barvou temně červenou a p a p a v e r in barví kyselinu sírovou na modro. N arcein se v étheru nerozpouští, málo ve vodě a líhu a jodem se barví jako škrob na modro.
II. Druhy opia. 1. Opium o rien ta lsk é též lev an tské aneb sm y ren ské je st ze všech druhů n ejsiln ější , nebot má 10— 15% morfia, od jehož množství působení i též cena opia závisí. Přichází do Evropy přes Smyrnu a T erst v nepravidelných kusech, často tvaru okrouhlého, asi 2 libry těžké. J e s t voskového lesku, silného, od porného zápachu a protivně hořké, ostré chuti. Považuje se za nejlepší druh. 2. Opium c a ř ih r a d s k é je st dvojího druhu. Lepší má podobu plochých koláčů aneb horší druh přichází v kusech čočkovitých, barvy skoro černé a slabšího zápachu. 3. Opium egyptské neb thebské má podobu okrouhlých, malých koláčů, začervenalé barvy, slabého zápachu po plesnivině. Má pouze 3 — 7% morfia, jest proto lacinější druh. 4 . Opium p e r s k é čili trebison dské je s t hroznovým cukrem promísené, a má pouze 1— 2% morfia, druh to nejslabší a spotřebuje se všechno v samé Persii. 5. Opium východoindické přichází k nám pouze jako vzácnost; má 3 — 9% morfia a je st hlavním předmětem podloudného obchodu mezi Východní Indií a Čínou, nebot Číňané toto kupují od Angličanů a sice jako výměnné zboží za čaj. Veřejný prodej jeho se pouze v čin ě páčí až na 8 millionů liber šterlinků ročně. 6 . Opium ř e c k é se pěstuje na robině mezi Argosem a Nauplií a čěší se dobré pověsti. J e s t zřejmé, že opium může i v našich Evropských zemích do býváno býti a nemá menší jakost jako opium z krajin východních k nám do vážené. Tak již roku 1857. ve Francii učinili pokus pěstovati mák pouze za výrobou opia, a shledalo se, že to se opiu orientálnímu úplně vyrovná. Ne pěstuje se arci u nás mák za tou příčinou jako v Asii, aby opia z nezralých tobolek dobytého k narkotisaci čili k opojování těla se upotřebilo, neboť opium je st velice důležitým lékem a proto hojně v lékařství potřebovaným prostředkem, čímž jeho spotřeba značnou jest. Rovněž i u nás v Čechách se staly podobné pokusy s pěstováním máku pro výrobu opia a při náležitém jeho rozšíření, by pro domácí spotřebu nebylo zapotřebí cizozemského zboží.
III. Užíváni opia. 1 . J a k o p ro střed k u om am ujícíko. Turci požívají opia místo jim zapovězeného vína za tou příčinou, aby se jím opojovali, a tak veselé mysli a zmužilosti nabyli, obrazotvornost svou zvýšili a žalu, bídy neb zármutku se zbavili, aniť v opojení zapomínajíce na přítomnost, libým snům se oddávají. Turci nejenom opium kouří, oni jej též jedí i pijí v různých zvláště připravených pokrmech a nápojích, čímž arci flufi 7 í 1 r f l u f n í 5 « i l n p n n r l n m .jT i J í*Jn í í n l r n tiqhí q l i r q l i n i í c t £ T .íH f nrviQ n n ž í v n í f p t o l i n n . čítaje od Malé Asie až do čin y a Japanska jest veliké množství, a jestli již jednou sobě člověk zvykl opium kouřiti, jisti, žvýkati aneb piti, nedovede se již více této lákavé narkose ubrániti; ona změní se v náruživost a vášeň po rajských snech bažící, které zdraví jeho více a více podkopává až mrtvice jeho život ukončí. Takovým poživatelům opia říká se na Východě 7Jth e r iá k i u. Toto záhubné omamování rozšířilo se z Východní Indie po Číně v první polo " L . * «-v ■ i
«! ! ■ ' i m
v>
p IA *
* l
*
ju u u
* Its U i
u iu u u u ilU U V .
JJ1 U 1
o p i IV
p V O i * U| i i y i u i j ^
p v
600
T a b á k a j i n é n a r k o tic k é lá tk y .
vici osmnáctého století a brzy zde tak zdomácnělo, ja k tomu již dříve v Indii a Persii zvykem bylo, kde se používalo zp příčinou umělého způsobení ra dostné nálady rozčilením nervů. Kouření opia děje se následovně: Opiová dýmka sestává z trubky asi jako prst silné a 4 0 a 5 0 cm dlouhé. Tato troubel jest buď dřevěná, kovová aneb ze zelenavého, tvrdého tučku zhotovena. Spodní část se tak přispůsobí, že do otvoru tam udělaného se hlavička dýmky za šroubuje. Tato je st buď tvaru kulatého aneb válcovitého z hlíny neb kovu zhotovena, a je st opatřena na hořejším konci mističkou s malým otvorem, kterým kouř z opia, jež se na mističku vloží, procházeti může. Kovovým nožíkem se z opia oddělí kousek 10— 15 g mající, který se zakulatí a ku plamenu lampy přiblíží, aby opium nabubřelo, pak se ma mi stičku položí a zapálí. Kouř táhne kuřák zvolna do sebe, nechá jej do plic vnikati a co možná nejdéle v ústech jej zadržuje, nežli jej zpět vydechne. Tak asi učiní 2 0 — 3 0 tahů z jednoho nacpání dýmky, což trvá minutu. Řádní kuřáci opia jsou v tomto virtuosové a přivedou to až na 2 0 0 dýmek za den. V Číně počínají pravidelně teprve v 18. roce s kouřením opia, ač i též dvanácti až patnáctiletí chlapci si v tomto požitku libují, ženské toho však nečiní, leda, jsou-li již úplně zpustlé. Pro kuřáky opia jsou tam zařízeny zvláštní opiové krčm y, jako veřejné místnosti a bývají listem žlutého papíru na místě štítu označeny. V těchto místnostech, které nejvíce chudá třída navštěvuje, vypadá to je ště mnohem hůře nežli v nejhorší kořalně. J e s t to obyčejně tmavá, vlhká el učazená místnost s okenicemi, tak že tam jiného světla není kromě malých opiových lampiček, od nichž se opium zapaluje. V místnosti jsou polní lůžka, opatřená rohožkami a záslonami, kde kuřáci odpočívají, vedle sebe majíce šálek s čajem. V místnosti je st plno dusivého a ku kašli dráždícího kouře opiového. Vyšší třídy nenavštěvují však místnosti veřejné, nýbrž mají ve svém bytu zvláštní opiovou kuřárnu, ku které slouží pokoj přepychem ozdobený a pohov kami 9 patřený. Ú činky následkem kouření aneb požívání opia jso u : V ústech zůstává pocit nepříjemné hořké chuti a zvyšuje se vytvořo vání slin. Citlivost zažívacího ústrojí a pohyblivost žaludku se ochromuje, čímž i záživnost se zmenšuje a jeví se menší spotřeba potravin. Vyměšování žluči a slizu se zmenšuje, čehož následek je st zácpa. Většími dávkami se oběh krve uvolňuje a podobně i dýchání jest zdlouhavější, tak že vypocovámí těla se umenšuje. Největší účinek se jeví na mozek, míchu a nervy. Mírné požití opia způsobuje veselost, rozjaření mysli, pocit tělesného blaha a životní síly. Je -li však požívání jeho časté, následuje povšechné ochab nutí, ospalost, která z počátku půvabnými sny a příjemnými obrazy se vy značuje, na to však následuje otupělost a konečně úplné ochrnutí nervů. Kdo opium kouří, má vždy ve bledé tváři výraz choroby; oči jsou zapadlé s modravými kruhy pod nimi. Oční zřítelnice jsou rozšířeny a celý výraz obličeje jeví jakousi hloupou veselost, hlas bývá třesavý a celé tělo je s t hu bené, a drženo na vyzáblých nohách, jeví chůzi nejistou a klátivou, ja k asi u opilců viděti. Provádí-li se toto narkotické omamování pravidelně, nespokojí se kuřák s první malou dávkou, kterou započal, neboť zvykne-li si tělo na tuto, nejeví se dostatečný účinek, který v radostném rozechvění se jeví, a proto musí kuřák takové dávky sesilovati, čímž pak též účinky pro tělo záhubné vždy více se objevují. Počne-li kouřiti, musí kuřák opia prodělati tři stadia, z nichž první v pocitu nepříjemnosti se jeví, dokud si tělo na nový narkotický prostředek nezvykne, a teprve v druhé době pravá rozkoš rozči lením soustavy nervové se tvoři, kdežto již ve stadiu třetím je st patrná zá huba celého tělesného ústrojí zjevná. Tak jako při počátečném kouření tabáku nepříjemnosti tělu nastanou,
601
U žívání o p ia j a k o p rostřed ku léčivého.
podobně něco takového prodělá začátečník v kouření opia. Kouř opiový působí bolení hlavy, závrať i dávení. Žaludek se pokazí a dostavují se mdloby. Spánek jest obtížný, málo občerstvující a nepokojný. Cim více však kuřák opiu přivyká, tím více se tyto pro tělo nepříjemné příznaky ztrácejí, což dle přirozenosti různě dlouho trvá. U některého člověka pouze několik neděl, u jiného však právě tolik měsíců. Ano jsou mnozí, kteří vůbec nikdy sobě nezvyknou ua kouř opiový a musí tohoto požitku zanechati. Ve druhém stádiu nastává již větší rozčilení, kterému se říká silný narkotismus, a může se přirovnati se silným opojením lihovinami. Kuřáku se zrychlí oběh krve značně, takže tepna koná 9 0 až 1 0 0 tepů za m inutu: kůže silně pot vypocuje a jest proto stále vlhkou. Kuřák nestojí pevně na nohou a proto se pokládá na připravenou postel neb pohovku. Dostavuje se zároveň veliká žízeň, kterou hledí uhasiti pitím čaje. V tomto stavu obírá se duch člověka příjemnými obrazy, jichž splnění sobě žádá a když asi po 4 ho dinách upadne ve spánek, následkem požitého opia způsobený, zjevují se mu ve snu veškeré ty představy a vyplňují se ony tužby, na které byl před tím v onom opojení a omámení myslel. Toto je s t hlavní příčinou, proč se kuřák po druhé v podobné omámení vrhá. neboť probuzení z takového spánku není právě příjemné. Spánek muže trvati dle množství požitého opia i dle různé povahy 3 až 12 hodin. Avšak po procitnutí bolí hlava, jazyk je st jako dřevěný, myšlení obtížné, údy jako rozlámané a žádná chuť k jídlu se nejeví. Přese vše to vrací se však kuřák pozuovu k novému rozčilení, ale tu v brzku obyčejně 6 až 1 0 dýmek žádaného rozčilení nezpůsobuje, a proto kuřák musí kouřiti větší množství, tak že postupně od původních dvou gramu opia to přivede až na 5 0 neb i ještě více gramů. A právě toto stálé zvyšování jest smutnou příčinou konečné záhuby tě la ; a ta nenechá dlouho na sebe čekati, je-li takový kuřák v tomto třetím a posledním stadiu narkotisace. Aby v živou a veselou náladu se vpravil, musl veliké dávky opia kouřiti, ale tu v brzku obrazotvornost se kalí, myšlénky stávají se nejasnými, nohy vypovídají službu. Oči jsou zality, vypouleny a lesknou se neobyčejně, kdežto zřítelnice jest stažena. Jsou to asi podobné známky jaké u každého opilce pozorovati můžeme. A v takovém stavu často kuřák opia násilností se dopouští, neboť stává se, takto byv rozrušen, zuřivým — což i v šílenost propuká. Po tak častých silných záchvatech následuje křečovité trhání v údech, úplná ztráta citlivosti, a konečný úpadek sil má v zápětí smrt. Zahyne-li takovýmto způsobem člověk, shledá se při jeho ohledání nával krve ku mozku a plicím a pak i mrtvice buď piicní nebo podlebeční.
2.
U žívání o p ia j a k o p ro střed k u léčivého.
V lékařství jest opium jeden z nenahraditelných léků, a v mnohých pří padech jedině účinkující a proto užívá se ve mnoha přípravách, kterým pre parátům se opiáty říká. Tak je st znám výtažek čili extrakt opiový (extractum opii), různé druhy laudana, opiové pilulky, náplast opiová, tinktura opiová jednoduchá i šafránová (tinctura opii simplex et crocea), prášek Doverův (pulvis Doweri), aneb se užívá čistý alkaloid z opia — morfium. Účinek opia bvl již dávno znám, avšak teprve Paracelsus r. 1527. zavedl jeho pravidelné a správné užívání. Nebot jenom v rukou obezřetného lékaře jest kotvicí života, avšak škodlivým jesti v ruce nezkušeného. Správně v určitém množství užité opium utišuje rychle rozrušenou soustavu nervovou a mnohou jizlivou bolest hojí, jako zejména jsou křeče, které hojeny jsou jedině opiem s nále žitým účinkem. V tomto případu nepůsobí však pouze morfium, ale též i druhé alkaloidy v opiu obsažené, jako zejména narkotin, kodein a mekonin. Pode jménem laudanum prodávají se mnohé tuhé neb tekuté preparáty opiové, Kronika práce. Dii VI.
76
602
T a b á k a j i n é n a r k o tic k é lá tk y .
ještě s jinými přísadami. Tak se přidává k opiu med a líh. Laudanum Sydenhamské (v Anglii užívané) sestává z opia, šafránu, skořice, hřebíčku a to se do vína „m alaga" uloží a po 14 dní na teplém místě státi nechá. Laudanum balzamické sestává z opia, siranu draselnatého, výtažku šafránového, sladkého dřeva, kyseliny benzoové a balzámu peruánského. Laudanum pevné jest olejový výtažek opia. Tyto různé druhy pouze po kapkách užívané a i do jiných léků přidávané jsou výborným prostředkem potišujfcíin ve všech nervových nemocech. Poněvadž působí zácpu, užívá se dále proti ■průjmu. Malou dávkou se oběh krve urychluje a též dýchání jest mocnějším, čímž se p o cen í způ sobuje. Též má účinek na větší vyměšování moče. Výtažek opiový utišuje i bolesti duševní, jako zármutek a žal, a brání podání se zoufalství, nebot zde nastane jakýsi druh opojení, při kterém žádná bolest se nejeví; člověk jest sice všech smyslů mocen, ale žádných mocných dojmů nepociťuje; nebot jeho obrazotvornost zabývá se příjemnými předsta vami, tak že na příčinu žalu zapomíná. Větší množství požito způsobuje uspání (nápoj uspávači) a takový se zejména pro nedospělé z makovic pode jmenem syrob z makovic aneb svato janské šťávy (syrupus Diacodiou) užívá. — Velká dávka opia však působí jako prudký jed a následky otrávení opiem se jeví prudkou závratí a otupením povšechného citu i nepohyblivostí. Otrávený dýchá zdlouhavě, též srdce i tepny tlukou slabě; svaly pozbývají úplné pružnosti a konečně nastoupí smrt, která se podobá pouhému usnutí.
Ú činky je d u se odstraňují nejprve podanými dávidly, pak pitím černé kávy neb silného čaje. Též se doporučují studené lázně kropící, tření těla a zaobalování do teplých pokrývek, aby se vyměšování jedu napomáhalo. Mimo dříve uvedených případů užívá se opia jako léku ještě v následujících nem ocech: proti nemocem střevním, úplavicí a choleře; proti organickým neduhům srdce, proti neinocem plicním, proti krvácení a proti chorobám soustavy močové. Poněvadž tyto různé opiáty tak radikálně působí proti velice citlivým nemocem, bývá jich v dosti hojné m íře a to nad potřebu používáno, což však za zneužívání léku považovati dlužno, které může míti velice zhoubné účinky na tělo. Zejména to platí o pilulkách opiových, které na pohled nevinně vypadají, jichž však pravidelné používání se nikdy nedopo ru čm e; neboť jich účinek není okamžitě pozorovati, avšak teprve po delší době škodlivé účinky zjevnými jsou. Podobné zneužívání se často provádí na venkově lidmi, jedovatého účinku štávy makovic neznajících, kteří vý tažek tento k uspávání malých dětí užívají. J a k snadno se může přihoditi při použití něco větší části odvaru, že nastane otrava, neboť v makovicích vždy něco morfia přítomno jest, kterýž alkaloid i v čerstvých semenech makových přítomen jest, tak že při požití většího jich množství silné om á mení následovalo; podobně i pokrutiny zbylé při vytlačování semen na olej po opiu zapáchají a vytlačený olej sám, je-li čerstvý, vlastnosti omamující jeví. Narkotisace opiem zůstává však pouze na Východ omezena a pra videlně se pouze u Turků provádí, mimo nichž hlavně Číňané této otravě tak velice oddáni jsou, že postupně vždy větší a větší dávky opia požívají, čímž konečná záhuba těla neodvratnou jest. A za tou příčinou klesal také zdravotní stav mezi obyvateli v Indii a Číně tak velice, že vládami byly přísné zákazy proti užívání opia vydány, což však přeci málo pomáhá, neboť co ne možno veřejne cifiiíi, provozuje se uLjoe s, způsobeni podlou diiým do vedou se již prostředky zaopatřiti, asi jak tomu bylo při rozšiřování se požívání kávy, čaje i tabáku, jichž požívání také i v Evropě zakazováno bylo, však nižádného výsledku tím nedocíleno.
603
H ašiš.
C. Hašiš. I. Původ hašiše a jeho příprava. Hašiš jest narkotickým prostředkem v Tatarsko, Číně, Indii, Persii a v severní Africe používaným právě za tou příčinou jako zmíněné opium, tedy za účelem rozčilujícího omámení, které působí radostnou náladu. Hašiš se obdrží z rostliny k o n o p ě zvané, která obsahuje v sobě a zejména v listech omamující šťávu, jež svým silným a nepříjemným zápachem se prozrazuje. Avšak šťáva našeho konopě nemá daleko tak mnoho omamující účinky jako jiný jeho druh, který se Jve Východní Indii a v celé Jižní Asii pěstuje pode jménem k on op ě in d ick é čili hašiše , odkud ona narkosa hašiš se jmenuje. K onopS (Cannabis sativa) náleží k rostlinám bezkorunným a ku čeledi rostlin kopřivovitýcli (urticaceae). J e s t to jednoletá rostlina s lodyhou přímou, hra natou, obsahující 1 — 1 \ 2 m výšky, na konci se rozvětvující. Dlouhořapíčné listy jsou vstříčně na lodyze postaveny a jsou na 5 — 9 dílů dělené čili jsou 5 — 9 četně zpeřené. Každý lístek je st kopinatý, hrubě a na konci ostře pilovitý, a podobně jako lodyha chloupky pokrytý, což je činí draslavými. Tato rostlina jest dvoudoma, což znamená, že květy pestíkové jsou na rostlině jedné, které se pak říká kon opS h la v a tá a zde jsou hromadně nahloučenv, vynikajíce z úžlabí listů. Každý kvót sestává z dvoučnělkového pestíku, který dozrává ve dvouchlopňovou tobolku (nažku), kterémuž plodu se říká semenec. Kvčtv prášníkové v konečné latě sestavené, jsou na rostlině jiné, která se jmenuje kon op ě p o sk o n n á . Květy se skládají z pětidflného okvětí a z pěti tyčinek, ze kterých nutno, aby pyl přenesen byl na pestík konopě hlavaté, jinak nemůže bez tohoto zúrodnění se plod vyvinouti. Konopě květe v červenci a v srpnu. Konopě poskonná brzy po odkvetení vadne. Tato rostlina pochází z Persio, odkudž byla přesazena do Egyp ta a z této země, jak se za to má, byla Pythagorem do Řecka přenesena. Dle údajú Herodotových rostla konopě divoce při Černém moři v jižní Scythii a později nalezena byla i v Taurii. V našich krajích se arci pěstuje zcela za jiným účelem nežli v Jižní Asi,, neboť u nás se z jejích vláken spřádá tkanina a ze semena se lisuje olej, který takovému upotřebení se těší jako olej makový neb lněný. Z Řecka byla konopě Massiliany do jižní Francie pře nesena, odkudž se dále rozšířila, tak že nyní se v Čechách, na Moravě, v Uhersku, Polsku, v jižním Rusku a v jihozápadním Německu dosti hojně pěstuje. K on opS in d ic k á i Cannabis iudicaj zvaná v jižní Asii „guii|uh“ jest asi na 1 tu vysoká, u spodiny rozvětvena a obsahuje v sobě málo užitečného vlákna, pro které se tam právě nepěstuje, za to však v čerstvých listech nachází se ona narkotická látka, která se požívá bud kouřením čerstvých listů s tabákem, čímž způsobuje silné opojení, aneb se těchto užívá ku pří pravě zvláštního nápoje, našemu pivu podobného, jehož účinky jsou však velmi silné. J e s t u nás rovněž známo, že v Evropě pěstovaná konopě dává z čerstvých listů výtažek, který jako opium působí, ačkoliv tento účinek není tak silný, neboť jen málo oné narkotické látky obsahuje, k terá právě ono omámení způsobuje. Za to však konopě indická účinkem horkého podnebí a žhoucích paprsků slunečních chová v sobě tak mnoho oné narkotické pryskyřice, že tato samovolně z květů, listů a ratolestí prýští a tak se sbírati dá. Tato pryskyřice nazvaná vra n n a b in u, jest příčinou narkotických účinků hašiše a nachází se jí v rostlině na 6 — 7'7„; její zvláštní chuť i zápach připomíná na samu rostlinu. Je s t rozpustnou v líhu, sílicích a mastných olejích. Lepší druh této pryskyřice jmenuje se v jižní Asii m om ie; raéne čistý a tudíž špatnější druh zove se churus aneb Sers. V severní Africe jmenují ji v hašiši jako 7G* '
