Cyklický vesmír a současné dění ...poněkud kontroverzní článek ne téma dobro-zlo xxxDnešní svět spěje podle různých proroctví ke konci "Velkého cyklu", během kterého budou "sklizeny zralé duše". Co to znamená? Co jsou ty dotyčné cykly, a co se myslí tou sklizní? xxxLze tyto cykly nějak charakterizovat? xxxV podstatě, tak jako chodíme do různých typů škol, které se dělí na třídy, tak i v životě máme jednotlivé cykly, kde se inkarnujeme jakoby v časové souslednosti, a po odžití určitého počtu cyklů - tříd té které školy, vystoupíme, neboť nás místo základky čeká střední či vysoká škola. Taktéž s jednotlivými stupni. Každý je "projit" určitým počtem cyklů, a když uzrál na to, aby se dostal o úroveň výš, přijde závěr Velkého cyklu, kdy ti, kdo jsou zralí, mohou udělat onen velký skok. U lidí jsou jednotlivé cykly kratší, u celého lidstva jako nadřazeného většího vzoru jsou cykly delší. No, a nyní se dostáváme na konec jednoho Velkého cyklu, kdy ti, kdo jsou připraveni, mohou postoupit výš, ven z koncepce, určující pro časoprostorový hmotný vesmír. Není to změna, která se uděje pro všechny hromadně; to by zasahovalo do svobodné vůle jednotlivců. Je to určeno jen pro ty, kteří jsou připraveni. Ostatní budou procházet dalším cyklem dějin, který se pořád opakuje; jen vzhledem k technické vyspělosti naší civilizace se dá očekávat poněkud odlišný scénář. xxxA jak se pozná, kdo je připraven? xxxJednoduše. Daný jedinec je již syt onoho věčného koloběhu "dobra a zla", unaven nekonečným opakováním společenských systémů, boje "pokrokářů a zpátečníků", celého toho "krysího kolotoče", protože již prohlédl celou osnovu tohoto systému, a už mu ta hra nic nedává. Jako v tý písničce od Olympiku "Dávno". Pohlédl již za kulisy onoho výcvikového systému, a viděl
všechny ty lákadla a pastičky, které ho tam, většinou přes masmediální vyvolávání emocí, mají udržet a derivovat energii pro celý systém z jeho vědomé účasti na tom kamuflovaném dění. xxxBuddha to kdysi v jeho učení o Zlaté střední cestě přirovnal k několika malomocným, kteří si vysoušeli boláky nad ohněm, což jim přinášelo úlevu. Jednoho z nich se ujali příbuzní, a vyléčili mu jeho nemoc. Jednou šel kolem těchto bývalých přátel v utrpení, a oni na něj volali: Pojď si k nám přisednout a ohřát údy, bude ti zase hej! Ale on již byl vyléčen, a tak už pro jejich "radosti" neměl pochopení. xxxTento svět a jeho hra, lákající k účasti, většinou přes generované nutnosti interakce, to je ta nemoc těch malomocných. Vysoušení boláků nad ohněm, který představuje krátkodobé uspokojení potřeb - v případě společenských převratů je to povrchní úprava poměrů bez skutečné nápravy příčin - nemůže nikdy problém vyřešit. Jedině úplné uzdravení, jako je vzdálení se od umělých potřeb a uměle generovaných nutností, mohou takového pacienta zachránit. xxxA jak tedy dál? xxxPokud se chceme dostat o úroveň výše, musíme vyřešit naši připoutanost k tomuto systému, přes nekonečné derivování konfliktů, které musíme řešit, abychom měli alespoň na chvíli klid. Řešením je nenechat se zatáhnout do duálního chápání světa. To by nás pak nutilo řešit neřešitelné. Dualita k této rovině patří, jako výcvikový modus, a jeho řešením, které nám otevírá cestu ven, je smíření protikladů (známé také jako tzv. Mystická svatba, sňatek Slunce a Měsíce, Obrácení světel, Zlatá střední cesta apod...). Jedině oproštění se od duality, onoho biblického poznání dobrého a zlého, nám umožní vyhnout se vnitřním i vnějším konfliktům, které nás zas a znova zatahují do hry na dobré a zlé, hry na násilníka a oběť apod., do kterých jsme posléze zapleteni, jedno na které straně hřiště. Duální pohled na
svět totiž vytváří averzi k jedné ze stran účastnící se této hry, a tedy i k celé jedné půlce Stvoření - tedy k prvotnímu Stvořiteli v akci. A to vás spolehlivě zabrzdí od postupu vpřed. Jak je to v tom muzikálu? „Už nevěřím, dobrým ani zlým, proč já blázen se splet? Pro tu smečku lhářů, i já šel zabíjet? Bolí, mě bolí, mě bolí, tenhle svět...“ xxxToto oproštění se od duálního pohledu na svět je začátkem toho, co je nazváno Nirvána, neboli vyvanutí. Člověk neztratí své sny, jen se zbaví konfliktů, které ho od nich oddalují, a strhávají ho do nekonečného kolotoče samoúčelných aktivit. xxxPoněkud kontroverzní pohled že? Když vidíte v televizi obrázky zmasakrovaných dětí někde z oblasti válečného konfliktu (které ovšem tvůrci právě těchto dramat rádi a detailně zobrazí v jejich masmédiích, aby vás lapili do hry přes vaše emoce), bude se vám srovnání s hrou na útočníky a oběti zdát poněkud cynické. Ale negativní emoce vůči jedné straně konfliktu to nevyřeší. Neznáme pozadí celé interakce, a pokud bychom zasáhli vojenskou silou, jen se změní role. Útočník bude zabit; což se zase nebude líbit jiným, kteří ze svého pohledu vidí věc jinak. Žádná válka nikdy neskončila, pokud se neodstranil duální pohled na věc. Jen se odsunula do latentní formy, aby byla v budoucnu znovu rozdmýchána. Celá tato hra nemá v duálním světě řešení, a dokud se aktéři hry dobrovolně nerozhodnou o odlišný pohled na věc, nebude ho (pro ně) mít ani do budoucna. A toto rozhodnutí je otázkou mnoha inkarnací v rolích útočníka i oběti, a to chce čas. xxxHeslo odvrácené strany Síly zní: "Nevadí, že nás nenávidí, že nenávidí válku či cokoliv jiného; hlavně, že pociťují nenávist nebo strach; v tu chvíli totiž patří NÁM! A až přijde čas postoupit dál, nebudou to moci udělat, protože tyto emoce je udrží tady, v nízkovibračním světě, a tady vládneme MY, tvůrci onoho svědivého malomocenství!"
xxxJe mi jasné, že tento článek asi není pro každého; přesto věřím, že mi někteří (asi nemnozí) porozumí. Nevím, které vesmírné prase současnou formu vývoje skrze duální svět a jeho konflikty vytvořilo; mně osobně připadá i z obyčejného lidského hlediska dost nauseální. Bohužel, pokud chcete takový svět, jaký se nám dnes předkládá opustit, můžete to učinit pouze za sebe. Akceptujte ho jako něco, co je pro jiné školou, ale na úrovni, která se vás již netýká. Takový postoj není lhostejností k utrpení jiných, ale vaše cesta ven, kterou však mohou jiní napodobit - a tedy asi jediná účinná forma pomoci. Nemůžete totiž nic dělat za jiné, ani je do toho nutit. Jen jim můžete dát příklad. A příklady táhnou... xxxSmíření se s duálním světem je v současnosti zřejmě jediná cesta ven z toho, co nás obklopuje. Pak se nás teprve bude týkat i to, co staří Mayové nazývali Sklizeň duší. A ta je za dveřmi. Pomoci mohou techniky jako např. Ho-oponopono, Léčebné kódy, NLP apod. xxxNa závěr mi dovolte ocitovat báseň Soucit z projektu "Tvůrci křídel" z webu http://tvurcikridel.wz.cz/poezie.html Přeji příjemnou cestu!
Bohumil Lipka
Soucit Andělé musí být válkou zmateni, když obě strany prosí o ochranu, a přesto jsou další ranění. Někteří umírají. Někteří tak usedavě pláčí, že až slz se nedostává. Andělé musí být válkou zmateni. Koho ospravedlnit ? Jak milosrdenstvím obdařit nemilosrdné ? Jsou slyšet hrubé výkřiky. A bolest, co neočišťuje. Andělům je jasné vše, mimo času války.
Když jsem procitl v této pravdě, bylo to po snu, jenž se mi včera zdál. Viděl jsem, jak v poli dva andělé hovoří o dětských duších, vznášejících se jak stříbrný dým. Ti andělé se spolu přeli, na čí straně je pravda, a na čí jenom omyl dlí. Kdo započal ten konflikt ? Znenadání se andělé zklidnili, jako kyvadlo ustrnuvších hodin, a jejich soucit se obrátil k vzlínajícímu mraku dýmu duší, nesoucích vodoznak války. Obrátili ke mně svoje zraky s očima z Boží knihovny, a všichni ti, co padli, se pozvedli v unisonu, sjednoceni jako plamenné jazyky ohně, planoucího v posvátném ohništi. "Válka nezničí nic jiného, než iluzi oddělené samoty." Slyšel jsem to tak jasně, že mi nezbylo, než opsat ta slova, jako bych padělal podpis. Pamatuji si jejich soucit, mohutný s vesmírným rozsahem. Myslím, že malý kousek stále přežívá i ve mně, jako tenoučká vlákna jemné pavučiny. A nyní, když pomyslím na válku, vrhám ty nitky vzhůru do vesmíru v naději, že ulpí na ostatních, stejně jako na mně. Vplétám anděly i zvířata do nitkovité šlechetnosti soucitu. Přediva našeho nebeského domu.
