B L Á R S K Ý D V O J Z P R A V O D A J N o . 21 - část
Corriere della Blára № 21 - parte 1 (prima parte) Expeditione
VENEZIA 2014 -
díl poslední, 4.
Co jsme Vám dosud neprozradily aneb Musíme
tam znovu !
1
A nadešel březen 2016. Sovy Hovy za jasných měsíčních nocí vítaly houkáním příchod jara, Medvěd Brundiblár obcházel úly, jestli je po zimě vše v pořádku ohledně budoucí medové snůšky, Černý kocour sledoval ptačí námluvy, Klokanice hupkala po náherně pružící mechem porostlé zahradě a Francouzská Liška zkoušela budit jedlé hlemýždě ze zimního zapouzdření. Kocour Jindřich Deštenský alias Heinrich von Holstein se slunil na vyhřátém okenním parapetu své holštýnské zimní zahrady a Prima R si četla v knize o pěším putování z německého Münsteru až do Jeruzaléma. Zkrátka - dokonalá jarní idyla. Když v tom - ! - ...
... když v tom přišel Dopis! I musela být narychlo svolána mimořádná porada celé redakce Blárského Zpravodaje, neboť obsah dopisu byl velmi závažný a nebylo radno otálet s řešením. Otočte na další stranu a dopis si přečtěte sami...
Protest benátských umělců proti diskriminaci v Blárském Zpravodaji My, níže podepsaní, tímto vyjadřujeme hluboké znepokojení nad způsobem, jakým jsme - totiž lépe řečeno nejsme - prezentování ve Vašem periodiku (BZ). Po přečtení 17. čísla BZ, již potřetí věnovaného výhradně našemu městu Benátky, dostoupilo naše rozhořčení vrcholu. O nás, italských umělcích, kteří jsme na věčné časy proslavili Benátky po celém světě, se objevily v těchto třech benátských číslech tu a tam jen sporé zmínky. Oproti tomu bylo celé 17. číslo věnováno cizímu umělci německé provenience a americké spisovatelce kriminálních románů (které ani nesmějí být překládány do italštiny). Takhle jednostranným způsobem přece nemůže objektivní časopis své čtenáře informovat! Nedojde-li v brzké době k nápravě tohoto neutěšeného stavu BZ, budeme se vidět nuceni vypovědět předplatné Vašeho jinak pozoruhodného časopisu.
Za cech literátů, dramatiků a herců: Goldoni, Carlo Casanova, Giacomo Piave, Francesco Maria Hill, Terence (vl.jm. Mario Girotti)
S - prozatím ještě přátelským - pozdravem : Za cech výtvarníků:
Vecellio,Tiziano zvaný Tizian Robusti Jacopo zvaný Tintoretto Tiepolo, Giovanni Battista Canal, Antonio zvaný Canaletto * Saraceni, Carlo Bellini, Giovanni Guardi, Francesco Bellotto, Bernardo Vedova, Emilio *
Za cech hudebníků: Vivaldi, Antonio Marcello, Benedetto Caldara, Antonio Albinoni, Tomaso Wolf-Ferrari, Ermanno Nono, Luigi * Sinopoli, Giuseppe P.S.: Aby nedošlo k záměnám, jsou naše portréty uvedeny odshora dolů přesně v tom pořadí, v jakém jsme se podepsali. * Takto označení umělci v BZ již zmíněni byli.
I byla po obědě svolána další mimořádná tajná porada pod velikonočním kaktusem. Začátek se poněkud protahoval kvůli sporům o to, komu patří většina bonbónů Kräuterli v mističce, až se někteří redaktoři, zejména ti, kteří dávají před Kräuterli přednost čerstvému sýkořímu masu, začali nudit. Nakonec však přece porada začala a redakční rada dospěla k závěru, že jediným možným řešením nemilé situace je okamžité vytvoření dalšího čísla BZ věnovaného speciálně La Serenissimě, Benátkám. V něm budou využity dosud nezveřejněné benátské blárské fotografie a v jejich popiscích se učiní zadost všem těm benátským netýkavkám...
Tak s chutí do toho - a polovina mističky s Kräuterli je snědena... - ?!??! (... auvaj, brumbrum, já to nebyl, jen jsem v mističce seděl! -húúú, húúúú, ty všežravý medvěde, jednou praskneš! - Mon Dieu, jak může někdo jíst švýcarské bonbóny s německým jménem! - Mňau, Jindřichu, nepůjdeme radši na sýkory?? Hej, poslyšte, víte, že klokaní skok měří až 11m? … )
Kde jinde začít poslední díl benátského Zpravodaje, než opět v blárské čtvrti Cannaregio... Ach, jak dobře se nám tam bydlelo... a stačilo popojít pár kroků a ejhle, rodný dům a o kus dál pozdější ateliér (č.3400) velkého JACOPA ROBUSTIHO ZVANÉHO TINTORETTO (pohřben je také v Cannaregiu, v kostele Madonna dell´ Orto, kde jsme byly na nedělní mši☺)... Pak třeba trochu zabloudíte při hledání nejkratší cesty ke stanici vaporetta na Fondamenta Nuove a ejhle, na nenápadném náměstíčku Campiello della Madonna se ocitnete před domem dalšího světoznámého nesmrtelného malíře FRANCESCA GUARDIHO.... (obr. vpravo).
Ale kdyby Vás to v Cannaregiu přece jen nebavilo, tak se přesunete do čtvrti Castello a dáte si malou pizzu v Ristorante Cantina Canaletto - už jen proto, že v onom domě č. 5490 žil náš oblíbený malíř ANTONIO CANAL ZVANÝ CANALETTO...
A po občerstvení u Canaletta přejdete Canal Grande přes Ponte dell´ Accademia a na některá jeho díla se můžete podívat přímo v Akademii krásných umění... Blára toho rozhodně nelitovala, doporučujeme... P.S.: Uvidíte tam m.j. i díla Canalettova synovce (a žáka) BERNARDA BELLOTTA... V květnu 2014 si tam Blára navíc prohlédla aktuální výstavu obrazů Benátčana ne tak proslulého jako Canaletto nebo Bellotto, ale také pozoruhodného: CARLA SARACENIHO...
A protože v Akademii strávíte nejednu hodinu, musíte se pak zase občerstvit - koupíte si třeba jako Blára v bistru malou kulatou (= tondo) pizzu margherita a sníte si ji na lavičce na Campo Santa Margherita. Velmi příjemné klidné náměstí... Když budete mít štěstí, uslyšíte z některého z otevřených oken papouška, jak zahvízdá třeba nějakou melodii od proslulého benátského skladatele TOMASA ALBINONIHO ....
Z náměstí (campo) přejdete na náměstíčko (campiello) a u stánku se zeleninou si zarecitujete něco ze hry v Čechách dobře známého benátského dramatika CARLA GOLDONIHO: „Il Campiello“ z roku 1756. Dostanete třeba zadarmo rajče(tem). Mimochodem - tuhle veselohru zhudebnil v roce 1936 benátský skladatel ERMANNO WOLF-FERRARI jako tříaktovou operu. (Zůstává trapnou záhadou, jak se mohlo stát, že Blára nenavštívila hrob tohoto skladatele na ostrovním benátském hřbitově San Michele???)
A na jiném campiellu uvidíte zase něco, co už je dnes spíš raritou: děti hrající si prostě jen tak na ulici ☺, samy, v žádném vzdělávacím kroužku nebo workshopu. Inu - jistě je to trochu i tím, že v Benátkách nejezdí žádná auta... Možná si tu takhle kdysi hrál i Mario Girotti alias Terence Hill...Narodil se a do 4 let vyrůstal v Benátkách...
Ještě jeden roztomilý výjev z benátského všedního dne: příště to s našimi kufry zkusíme jako tenhle pekař. (Aneb někdo má na hlavě máslo, někdo chleba!) (Výjev je ovšem z druhého konce města, blízko nádraží a mostu Scalzi - ulice Lista di Spagna)
Od Campo Santa Margherita se vydáte zase zpátky směrem k Velkému Kanálu a hop-skok, už jste u vstupní brány do komplexu benátské univerzity (obr. vlevo). Univerzita se nachází v Ca´Foscari a když projdete na druhé nádvoří, uvidíte část paláce Giustinian Brandolini d´Adda zezadu (obr. vpravo). (Neříkejte, že si z předchozího Zpravodaje nepamatujete, kdo tam dokončil druhé dějství opery Tristan a Isolda...!)
Prima L se rozhoduje, zda se zapsat na benátskou univerzitu. Když se ale dovídá, že u přijímacích zkoušek bude muset vyslovit desetkrát za sebou rychle: „Cavaradossi, Cavaradossi, Cavaradossi..“, okamžitě od svého záměru upouští.
Blára a vstupní brána univerzity se obrážejí v konvexním zrcadle. Lo specchio convesso.
Ještě jsme Vám neukázali benátskou konzervatoř! Je jen kousek od Mostu Akademie a jmenuje se po benátském právníkovi, básníkovi a skladateli Benedettu Marcellovi (obr. nahoře), 1686 - 1739. (Všímavý čtenář právě postřehl, že BENEDETTO MARCELLO zemřel zrovna v roce, kdy se narodil skladatel Carl Ditters von Dittersdorf.)
A jdeme dále a tu ho máme: Médico della peste, Morový doktor! Žádnou epidemii Blára v Benátkách chválabohu nezažila - ani choleru, ani mor. Ale jako jednu z hlavních masek benátského karnevalu potkáte samo sebou „Doktora Zobáka“ na každém třetím rohu... Je přísný. Ouvej!!!
Apropos mor: víte, že na tuto nemoc zemřel velký malíř TIZIAN (TIZIANO VECELLIO) během benátské epidemie v roce 1576 ? Jako jedné z mála tehdejších obětí moru se mu dostalo té výsady, že byl pohřben s řádnými církevními obřady a přímo ve františkánském kostele Santa Maria Gloriosa dei Frari ... (kde visí jeho „Nanebevzetí). Kostel Blára viděla jen zvenku - všechno se vskutku za týden stihnout nedá. Prima R si při pohledu na Tizianův portrét v černém (vpravo) vzpomíná na žebračku, která stála před kostelem a byla mimořádná. Stála nehnutě, vzpřímeně a důstojně, drobná, celá v černém včetně šátku, a vypadala úplně jinak než ostatní tu a tam postávající žebráci... Tizian by ji rozhodně hned namaloval! Na našem fotu vidíte rybičky v kanále. Ano, opravdové a živé, laguna ještě není úplně mrtva!
Prima L ztracena v benátském nekonečnu . V labyrintu jak jej popisuje ve skvělé knize „Parsifal v Benátkách“ benátský rodák, dirigent GIUSEPPE SINOPOLI (prima R vlastní jeho autogram z Bayreuthu, ach, vzácná vzpomínka!)
To je zvláštní hlavní vchod do kostela, co? San Nicolò dei Mendicoli je jedním z nejstarších kostelů v Benátkách, existoval už v VII. století. Jsme na samém okraji čtvrti Dorsoduro, poblíž terminálu protivných hnusných obřích zaoceánských výletních lodí...
Najděte 10 rozdílů!
Na zaocenánské výletní lodi (fuj) jsme se nikdy neplavily. V Benátkách a po laguně jsme se projížděly vaporettem, i když z ekologického hlediska ani vaporetto není tak úplně bez chybičky . Jenže gondoly jsou drahé a s vlastní loďkou bychom se asi - navzdory našim mimořádným námořnickým schopnostem - brzo utopily... Ale teď už s námi pojďte na malou plavbu po Velkém Kanálu, Canal Grande!
Tak tady máme superslavný most Rialto, zhruba v polovině Velkého kanálu. Jak vidíte - přece jen se najdou doby, kdy na něm skoro nikdo není!!! Žádné hrozny turistů! Povšimněte si také plakátu, zvoucího na už zmíněnou výstavu malíře Carla Saraceniho v Akademii...
Ca D´Oro, Zlatý palác.
Fontego die Turchi (obchodní centrum osmánských kupců), zřejmě ze 13. století. Dnes je v něm Přírodně-historické muzeum města Benátek. Naše „domovská“ zastávka vaporetta San Marcuola / Casino byla téměř naproti. Pohled je směrem k nádraží.
Palazzo Belloni Bataggia (17. stol.)
Palazzo Priuli Bon (KUPUJEME!).
Kostel San Stae, 18. stol. Vpravo obraz Martýrium sv. Bartoloměje, který visí uvnitř a který namaloval benátský malíř GIOVANNI BATTISTA TIEPOLO. Mimochodem: za největší Tiepolovo dílo se počítá výzdoba würzburské rezidence. Rezidenci Blára viděla během badenskowürtemberské expedice 2015 bohužel jen zvenku - bez Tiepola
Palazzetto Stern. Na červeném podstavci před palazzettem vidíte vzácnou sochu prababičky našich redaktorek Sov Hov.
Toto je (nedostavěný) palazzo Venier dei Leoni z 18.stol., dnes uchovávající sbírky moderního umění Peggy Guggenheimové. Najdete tam mj. Picassa, Ernsta, Kandinského, Mondriana, Arpa a v zahradě pak hrob samotné Peggy a jejích psů.
Pescheria, rybí trh.
Pescheria z boku. Teď už je odpoledne a celkem uklizeno, ale jinak si tu rackové vždycky najdou něco na zub...
Drobná vsuvka pro Honzu Amerického: toto je Tintorettův portrét renesančního architekta a sochaře
Jacopa Sansovina
(* 1486 ve Florencii, + 1570 v Benátkách). Sansovinovy stavby najdete v Benátkách na každém kroku, mj. restaurování hlavní kupole dómu sv. Marka, Knihovna a Mincovna, přepracování a dokončení Starých prokuracií, oba Giganti na nádvoří dóžecího paláce atd. atd.
Fabbriche nuove, kousek před Rialtem - rovněž od Sansovina. Na této a další straně Vám nabídneme fotografie nejrůznějších benátských dopravních prostředků...
Palác uprostřed se jmenuje Grimani Marello, vlevo je Ca´ Capello, vpravo Querini Dubois.
Na tomto místě musíme chtě nechtě udělat střih - a dvacáté první číslo Blárského Zpravodaje rozdělit na dvě části (stějně toho máte pro tuto chvíli už dost ☺). Fotografie by se totiž musely zmenšit ještě více, než už jsou... Takže jakmmile odpluje ta ošklivá zaoceánská výletní loď z dohledu a přestane nám kazit krásné panoráma, otevřete si dvacáté první číslo - část druhou a listujte dále... Zde je konec Zpravodaje č. 21 - část 1. Pokračování je hotové - viz Zpravodaj č. 21 - část 2 .
