Komparace kvality života Jihočeského a Nitranského kraje Comparison of quality of life of South Bohemian and Nitra regions Zuzana BOHATOVÁ – Veronika HUMLEROVÁ – Petra PÁRTLOVÁ Abstract The paper will focuse on comparision of two regions: South-Bohemian and Nitra regions. It will compare socio-economic and demographic indicators including local amenities, infrastructure networks and infrastructure and environmental indicators, for example indicator of ecological stability. In the paper a literature review focused on terms such as countryside, rural area, development potential index, indicators and disparities will be done. Then authors will try to describe main problems of studied areas and to propose possibilities of future development and practical solutions. Key words: development potential index, rural area, disparities
ÚVOD DO PROBLEMATIKY Venkovské oblasti představují téměř 74 % území České republiky a 86 % území Slovenské republiky. Venkovské oblasti jsou domovem více než čtvrtiny jejích obyvatel, což z rozvoje venkova činí politiku důležitého významu. Venkov je specifickým, různorodým společenským, ekonomickým, kulturním i ekologickým prostředím. Po roce 1989 prošel venkov mnoha změnami. Procesem transformace venkova se postupně vytrácí funkce zemědělská, resp. prvovýrobní a v souvislosti implementace evropských politik je kladen důraz především na údržbu krajiny, péče o životní prostředí. Součástí venkovského prostoru jsou i jednotlivý subjekty a aktéři, kteří ovlivňují funkce venkovského prostoru, jako jsou životní prostředí, malé střední podnikání, veřejnou složku obce, včetně kulturně rekreační funkci. Jednotlivé subjekty usilují o rozvoj venkova: o zvýšení kvality života na venkově, rozvoj lidských zdrojů, rozvoj podnikání; Mezi nejvýznamnější aspekty budoucího rozvoje venkova je zmírňování nepříznivých trendů, resp. Snižování regionálních disparit, jako jsou nežádoucí projevy vylidňování venkova, zhoršování podmínek pro ekonomické i společensko-kulturní aktivity obyvatel, zhoršování kvality kulturní krajiny apod.). Venkov má mnohé komparativní výhody, které ho dělají atraktivním, jako místo pro život nejen venkovského, ale i části městského obyvatelstva. Potvrzují to současné suburbanizační a desurbanizační demografické trendy ve světě. Navzdory nesporným výhodám života ve venkovských obcích, mnohé zahraniční i domácí studie konstatují všeobecný názor o nižší úrovni kvality života ve venkovském prostoru oproti urbanizovaném prostoru. (FázikováMilotová, 2010) Vztahy mezi land use a systémem osídlení řešil již v 19. století J. H. von Thünen (1826), hierarchii sídel rozpracoval počátkem 20. století W. Christaller (1933). S nástupem industrializace a urbanizace zájem o problematiku projekce venkovské krajiny klesá. Znovuoživení zájmu začíná opět až v 70. letech 20. století. Do popředí zájmů se dostávají témata bydlení, rekreace, dopravní dostupnosti, ale také rozvoj a údržba krajiny. Mezi nejvýznamnější české autory této doby popisující venkov včetně popisu aktuální problematiky venkova v různých světových regionech píše A. Slepička (1989). Transformací zemědělství v českém prostředí se nejvíce zabývá A. Věžník (1993, 1995), I. Bičík (2001). Typologií českého venkova včetně jeho vymezení, charakteristiky, vývoje a prostorové regionalizace se podrobněji zabývá R. Perlín (1998), později v modifikaci R.
Perlín a S. Kuldová (2008). R. Perlín se mimo jiné zabýval např. i úlohou aktérů v lokálním rozvoji (2000) či možnostmi a limity spolupráce venkovských obcí se státní správou a samosprávou. (2006). Se vstupem České republiky do Evropské unie a především s implementací Společné zemědělské politiky, je zdůrazněn význam kvality života na venkově a tvorba venkovské krajiny. Proměny venkova v České republice po roce 1990 publikovali I. Bičík a V. Jančák (2003), významem indikátorů, jako faktor rozvoje se zabýval A. Slepička (2008) nebo V. Majerová (2008). O zařazení oblastí do typových zemědělských regionů pojednává studie M. Hrabánkové a V. Trnkové (1996). Rozdělení mělo účinněji pomoci při poskytování dotací regionům s horšími přírodními podmínkami (LFA) a jinými znevýhodněními (restrukturalizační problémy, špatná infrastruktura atp.). M. Hrabánková se dále zabývá formami a realizací regionální zemědělské politiky. Obecně vychází z principu, že by se zemědělská politika na regionální (a především mikroregionální) úrovni měla výrazně podílet na zlepšování kulturní krajiny. Venkovem a především vztahem obyvatelstva k obci a okolí se dlouhodobě zabývá P. Spišiak (např. P. Spišiak, D. Kollár 1994; P. Spišiak, M. Kozov, D. Sádovská 2000;P. Spišiak, R. Klamár, E. Michaeli 2002; P. Spišiak a kol. 2005) či V. Majerová a kol.v edici Český venkov (2000–2008).Z. Bednaříková, Z. Trávníček, V. Vávra (2006) se pokusili definovat problémové aspekty venkova, zaměřila si na poznání disparit na venkově. Na studium disparit a jejich využití, jako účinný nástroj pro regionální politiku (ukazatele pro vymezování,kriteriální soustava, metody a metodiky vymezování) se zaměřilo několik autorů, především (Binek a kol.; 2007, 36– 42), Kern (2007, 34), Hučka, Kutscherauer, Tománek (2008, 22– 23). J. Kabrda a V. Jančák (2007) publikovali článek o vlivu vybraných politických a institucionálních faktorů na zemědělsky využívanou krajinu. Výzkumem malých oblastí se zabývá např. A. Vaishar (2005,2009). Managementu rozvoje venkova se věnuje např. S. Nunvářová et al. (2006a, 2006b). Podle Bělici (2004) jsou trendy regionálního rozvoje ve vyspělých státech založené na využívání vnitřních zdrojů regionu. Decentralizací kompetencí, financí, zodpovědnosti a kvalitní legislativou vytvoří takové podmínky, aby samospráva vyššího územního celku spolu s obcemi mohla ve velké míře ovlivňovat rozvoj svého vyššího územního celku. Vláda upraví rámcové podmínky regionálního rozvoje decentralizací veřejných financí a zavede nový, efektivnější systém finančního vyrovnávání socio-ekonomických rozdílů vyšších územních celků. Těmito a dalšími kroky vytvoří lepší podmínky pro národní, přeshraniční a mezinárodní spolupráci na úrovni obcí, mikroregionů a vyšších územních celků. Z řady zahraničních autorů zaměřujicící na problematiku rozvoje venkova a krajiny lze uvést např. anglo-saské autory např. B. Ilbery (1998) nebo M. Woods (2005), situaci evropského venkova hodnotí J. Bryden (2003). Ze středoevropských autorů se možnostmi rozvoje venkova zabývá v Polsku W. Hasiński (2003), ve Slovinsku hledali nové možnosti rozvoje venkova např. M. Špes a kol. (1999) nebo A. Perpar a A. Udovč (2007), v Maďarsku např. E. Varga (2009). Další autoři popisující změny rurálního prostoru především na příkladech USA, Spojeného království a Evropské unie (EU-15) byli Bowler, I., Butler, R., Furuseth, O., Gilg, A., Lewis, G., Marsden, T., Mather, A., North, D., Phillips, M., Potter, C.
METODIKA A CÍL Cílem článku je komparace jihočeského a nitranského regionu z pohledu kvality života, Dílčím cílem je poukázat na změny v těchto regionech i v souvislosti se vstupem do Evropské unie a s možností čerpání evropských peněz včetně implementace evropské legislativy a principů. V článku byla použita metoda sekundární analýzy literárních zdrojů, internetových zdrojů a konferenčních příspěvků, včetně vlastních prací. Dále také byla využita metoda hodnocení disparit dle článku „Regionální disparity v územním rozvoji – jejich identifikace, měření a hodnocení“ Kutscherauera (2010), který se zabýval výzkumem regionálních disparit v územním rozvoji ČR. Autor popsal sedm typů modelových regionů, z nichž budou v článku použity dva a to „Model ekonomické výkonnosti regionů“ a „Model regionu s všestrannými podmínkami pro život“. Kvantitativní ověření modelu ekonomické výkonnosti regionů je založeno na osmi indikátorech, výpočet hodnot tohoto modelu je proveden metodou normované proměnné s expertně stanovenými vahami výchozích indikátorů (viz. níže). Kvantitativní ověření modelu regionu s všestrannými podmínkami pro život je založeno na dvanácti indikátorech, které zahrnují sociální, ekonomickou a územní sféru. I výpočet tohoto modelu je proveden metodou normované proměnné, s expertně stanovenými vahami výchozích indikátorů (viz. níže). Metodu normované proměnné (Tuleja, 2009) lze vyjádřit pomocí následující rovnice:
kde:
- normovaná veličinai-tého ukazatele pro j-tou zemi - směrodatná odchylka i-tého ukazatele.
Vzhledem k tomu, že při regionální disparity byly měřeny pomocí jednotlivých indikátorů, byl pak z jednotlivých normovaných proměnných vypočten ekonomický index regionálních disparit.
Článek je součástí řešení výzkumného projektu GAJU č. 029/2011S.
VÝSLEDKY A DISKUZE Pro výpočet ekonomického indexu regionálních disparit dle modelu ekonomické výkonnosti regionu byly použity následující indikátory a jejich expertně stanovené váhy:
1 2 3 4 5 6 7 8
Model ekonomické výkonnosti regionů HDP na obyvatele Hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu Podíl zaměstnanosti v sekundární sféře Míra registrované zaměstnanosti Ekonomické subjekty s 25 a více zaměstnanci na 1000 obyv. Podíl domácností s čistými měsíčními příjmy pod hranici životního minima Podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnaných obyvatel Čistý roční disponibilní důchod na obyvatele
Výsledky krajů pro období před vstupem do EU, data z let 2000 – 2001:
Graf 1 Model ekonomické výkonnosti regionů, období před vstupem do EU
váha 0,15 0,15 0,08 0,15 0,10 0,10 0,12 0,15
Výsledky krajů pro období členství v EU, data z let 2009 – 2010:
Graf 2 Model ekonomické výkonnosti regionů, období členství v EU
Pro výpočet ekonomického indexu regionálních disparit dle modelu regionu s všestrannými podmínkami pro život byly použity následující indikátory a jejich expertně stanovené váhy:
1 2 3 4 5 6 7 8
Model s všestrannými podmínkami pro život Míra dlouhodobé nezaměstnanosti Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele Podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnaných obyvatel Počet míst v zařízeních sociální péče na 10 tis. obyvatel Počet veřejných knihoven s pobočkami na 10 tis. obyvatel Počet středisek pro volný čas dětí a mládeže na 10 tis. obyvatel Počet sportovních zařízení na 10 tis. obyvatel Počet zjištěných trestních činů na 1000 obyvatel
váha 0,11 0,11 0,11 0,08 0,06 0,07 0,07 0,10
9 Emise oxidu siřičitého na km2 10 Podíl zalesněné plochy z území kraje
0,10 0,06
11 Celková délka silnic a dálnic na 100 km2 12 Hustota železničních tratí v km na 100 km
0,08 0,04
Výsledky krajů pro období před vstupem do EU, data z let 2000 – 2001:
Graf 3 Model regionu s všestrannými podmínkami pro život, období před vstupem do EU
Výsledky krajů pro období členství v EU, data z let 2009 – 2010:
Graf 4 Model regionu s všestrannými podmínkami pro život, období členství v EU
Dílčí závěry pro Nitranský kraj Nitranský kraj má výhodnou polohu a dobré dopravní spojení s ostatními regiony Slovenské republiky. Ekonomický potenciál kraje je charakteristický rostoucím HDP na obyvatele, na který má pozitivní vliv zejména příliv zahraničních investic. V oblasti lidského potenciálu můžeme konstatovat, že je k dispozici dostatečný počet kvalifikované pracovní síly s kvalitním středoškolským, resp. vysokoškolským vzděláním.
Technická a občanská vybavenost je srovnatelná s ostatními kraji SR a jsou zavedeny základní nástroje na podporu bytové výstavby. V kraji též existuje dostatečná síť regionálních kulturních a sportovních zařízení profesionálního i zájmového charakteru. Slabou stránkou Nitranského kraje je celková míra nezaměstnanosti s rostoucím podílem dlouhodobě nezaměstnaných při současném poklesu nabídky nových pracovních míst a nízkým objemem prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti, která neodpovídá reálným potřebám a připraveným projektům aktivní politiky zaměstnanosti. Bytový fond je charakterizovaný zanedbanou údržbou, nedostačující obnovou a nízkým přírůstkem nových bytů. K rozvoji regionu může přispět především podpora malého a středního podnikání, aktivnější využívání fondů EU a zvýšená angažovanost vlády v průmyslové a zemědělské politice.
Dílčí závěry pro Jihočeský kraj Z prvních dvou grafů, které ilustrují situaci v Jihočeském kraji před vstupem do EU, je patrné, že co se týče ekonomické výkonnosti regionu i v oblasti infrastruktury, sociálních podmínek a ve zdravotnictví, byl na tom Jihočeský kraj podstatně hůře než kraj Nitranský. Příčinou mohly být velké socioekonomické rozdíly mezi jednotlivými částmi kraje,velká nezaměstanost, především v příhraničních oblastech, velký podíl ekonomicky slabých obcí s měneším počtem obyvatel, nízký podíl progresivních odvětví na tvorbě HDP a zaměstnanosti, problémy veřejných rozpočtů s negativními dopady na rozvoj kraje a obcí, nevyhovující struktura a kapacita sociálních služeb nebo např. neexistující evropské dopravní napojení TEN-T. Po vstupu do EU se Jihočeský kraj snažil tyto a jiné problémy řešit mj. i čerpáním dotací z EU. V současném programovacím období, tedy 2007 – 2013, získal Jihočeský kraj několik významných projektů v celkovém objemem 1.774.022.601,-. Finančně největším projektem Jihočeského kraje byl projekt na výstavbu pavilonu dětského oddělení nemocnice České Budějovice. V současné době kraj připravuje projekt na modernizaci jihočeského regionálního letiště s cílem napojení se na ostatní evropské regionální letiště a zvýšit tak povědomí a nalákat jak podnikatelksou sféru, tak i zatraktivnit a zpřístupnit region pro cestovní ruch. Dotace samozřejmě nečerpá jen kraj, ale i jednotlivé obce, místní akční skupiny, aj. Mezi silné stránky Jihočeského kraje můžeme zařadit výhodnou geografickou polohu v centru Evropy a na hranici s Německem a Rakouskem, vč. tradičních vazeb na sousední regiony. Jihočeský kraj a jeho organizace získali na přeshraniční spolupráci s Bavorskem a Rakouskem přes 28 milionů Kč. Jihočeský kraj je v současné době krajem se stabilním ekonomickým růstem a dlouhodobou nízkou mírou nezaměstnanosti na většině území kraje, s rozvíjejícím se malým a středním podnikáním. Příležitosti pro další rozvoj kraje nalezneme v rozvoji technologicky náročnějších výrob a diverzifikaci ekonomických činností, ve vzniku mezinárodně konkurenceschopných center na území kraje jako základu pro další rozvoj výzkumu a inovací v regionu, v rozvoji služeb spojených s cestovním ruchem, lázeňstvím, agroturistikou s tím spojené i trvale udržitelné využití přírodních památek a kulturního dědictví, v budování cyklostezek, v podpoře rozvoje bytové výstavby a jejich modernizace, efektivnější poskytování zdravotní péče apod.
ZÁVĚR Z výsledků, které byly zjištěny na základě provedené analýzy, lze usuzovat, že i v budoucím programovacím období po roce 2013 budou oba regiony potřebovat financovat především tzv. „tvrdé“ infrastrukturní projekty. Dlouhodobá pomoc infrastruktuře představuje důležitý regionální ekonomický nástroj, který podporuje všeobecné zlepšení kvality území. Jako nejpalčivější se ukazuje dopravní infrastruktura a úpravy veřejného prostranství a chodníků. Jako další problematickou nejčastěji zmiňují úroveň veřejné dopravy, potřebu její modernizace a související zajištění nabídky parkování. V oblasti životního prostředí stále přetrvává důraz na čištění odpadních vod a roste význam šetření energií a tepelného zásobování (úspory). Nedostatky vnímají regiony také u zajištění udržitelného rozvoje území včetně revitalizací, výstavby bytů a navazujících inženýrských sítí. Naopak měkkými projekty se budou sledované regiony snažit vyrovnat s konkurenceschopnosti regionů udržet a přilákat obyvatele a zároveň být atraktivní pro podnikatele
Použitá literatura 1. BEDNAŘÍKOVÁ, Z., TRÁVNÍČEK, Z., VÁVRA, V.: Regional differentitations of rural villages in the Czech Republic - Regionální diferenciace venkovských obcí v České republice. In: Zemědělská ekonomika. Praha: ČAZV - ÚZPI, Vol. 52, 6/2006. s. 273 - 280. ISSN 0139-570X. 2. BELICA, M.: Sociálno-ekonomická disparita regiónov na Slovensku, In: Acta regionalia et environmentalica 1/2004, s. 23-25, Nitre: SPU 2005 3. BIČÍK, I., JANČÁK, V.: České zemědělství po roce 1990. In Geografie, sborník České geografické společnosti, 2001, roč. 106, č. 4, s. 209-221 4. BIČÍK, I., PERLÍN, R., ŠEFRNA, L. :Rozvoj povodí Kocáby. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, 87 s. 5. BINEK, J., TOUŠEK, V., GALVASOVÁ, I., VĚŢNÍK, A., KUNC, J., SEIDENGLANZ, 6. BRYDEN, J.: Keynote research: Rural Development Situation and Challenges in EU25. Salzburg: EU Rural Development Conference, 2003. 7 s. 7. D., HALÁSEK, D., ŘEHÁK, S.: Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání, Brno: Georgetown, 2007. 145 s. ISBN 80-251-19-5. 8. FÁZIKOVÁ, M.- MILOTOVÁ, B.: Metodologické a metodické prístupy k meraniu kvality života vo vidieckych obciach, In: Acta regionalia et environmentalica, roč. 7, 2010, č. 1, ISSN: 1336-5452 9. HASIŃSKI, W.: Transformation of the social and economic structure of the Silesia region. In: Economic and Environmental Studies; no. 5. Opole: Opole University, 2003. 10. HRABÁNKOVÁ, M., TRNKOVÁ, V.: Hodnocení území z pozice agrární regionální politiky a rozvoje venkova. Praha : Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha, 1996, 82 s.,ISBN 80-85898-42-X 11. HUČKA, M.KUTSCHERAUER, A.‐TOMÁNEK, P. :Metodologická východiska zkoumání regionálních disparit. Regionální disparity (Working Papers), 2008, roč. 2, č. 2, s. 5‐32. ISSN 1802‐9450. 12. CHRISTALLER, W.: Central Places in Southern Germany. Englewood Cliffs: Prentice Hall, 1933/1966. 230 s. (německý originál – 1933; anglický překlad – 1966)
13. ILBERY, B. (ed.): The geography of rural change. 1. vydání, Essex: Addison Wesley Longmann Limited, 1998. 267 s. ISBN 0-582-27724-8. 14. ILBERY, B. et al.: The Geography of Rural Change. Essex : Addison Wesley Longman Limited, 1998, 267 s. ISBN 0-582-27724-8 15. KABRDA, J., JANČÁK, V.: Vliv vybraných politických a institucionálních faktorů na české zemědělství a krajinu – Impact of selected political and institutional factors on Czech agriculture and landscape. In: Geografie - Sborník České geografické společnosti. Praha: ČGS, Vol. 112, 1/2007. s. 48 - 60. ISSN 1210-115X. 16. KUTSCHERAUER, A.: Regionální disparity v územním rozvoji – jejich identifikace, měření a hodnocení. In Regionální disparity, 12/2010. Opava: Slezská univerzita. s. 522 ISSN 1802-9450. 17. MAJEROVÁ, V. a kol.: Český venkov 2008: Proměny venkova. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, PEF. 2009. 187s. ISBN 978-80-213-1911-0. 18. NUNVÁŘOVÁ, S. et al.: Metodika zavádění managementu rozvoje mikroregionů. 1. vydání, Přerov: CpKP, 2006a. 184 s. ISBN 80-86902-39-0. 19. NUNVÁŘOVÁ, S. et al.: Řízení místních samospráv. 1. vydání, Brno: Ekonomickosprávní fakulta MU, 2006b. 78 s. ISBN 80-210-4158-7. 20. PERLÍN, R., KULDOVÁ, S. Typology of rural areas. In: Collection of papers of international conference Countryside – Our world. Praha: PEF ČZU, 2008b. s. 487 – 509. ISBN 978-80-213-1851-9. 21. PERLÍN, R.: Představitelé veřejné správy jako aktéři lokálního rozvoje. In: Problémy stabilizace venkovského osídlení ČR. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2000. s. 133-151. ISBN 80-7040-385-3. 22. PERLÍN, R.: The co-operation of rural municipalities - chance or condition of achievement - Spolupráce venkovských obcí - možnost nebo podmínka úspěchu. In: Zemědělská ekonomika. Praha: ČAZV - ÚZPI, Vol. 52, 6/2006. s. 263 - 272. ISSN 0139-570X. 23. PERLÍN, R.: Typologie českého venkova, In Zemědělská ekonomika, 1998, str. 349358 24. PERLÍN, R.: Typologie českého venkova. In: Zemědělská ekonomika. Praha: Česká akademie zemědělských věd - Ústav zemědělských a potravinářských informací, Vol. 44, 8/1998. s. 349 - 358. ISSN 0139-570X. 25. PERPAR, A., UDOVČ, A.: Rural tourism and protected areas - factors to increase resilience of rural areas = Podeželski turizem in zavarovana območja – dejavniki povečanja prožnosti podeželskih območij. In. Acta agriculturae slovenica. Letn. 89, št. 1/2007. s. 115-128. ISSN 1581-9175. 26. SLEPIČKA, A.: Factors Influencing the Future of the Czech Countryside. 1. vyd. In: Countryside – Our World. Praha: PEF ČZU. 2008. ISBN 978-80-213-1851-9. 27. SLEPIČKA, A.: Přeměny venkova: venkov našeho věku. 1. vydání, Praha: Svoboda, 1989. 388 s. ISBN 80-205-0019-7. 28. SPIŠIAK, P. a kol. Agrorurálne struktury Slovenska po roku 1989. 1. vyd. Bratislava: Geografika, 2005. 186 s. ISBN 80-969338-4-1. 29. SPIŠIAK, P. a kol.: Trvalo udržatelný rozvoj mikroregiónu Ptava. Humenné : Visual studio, 2002, 38 s. OÚ – OOA / 2002 33094 30. SPIŠIAK, P., KOLLÁR, D.: Vzťah obyvatel´stva ku vlastnej obci a ku skúmanému okoliu. Spoločnosť pre trvalo udrţatel´ny ţivot, odbočka Biele Karpaty, 1994. 34 s. 31. SPIŠIAK, P., KOZOVÁ, M., SÁDOVSKÁ, D.: Trvalo udržatel´ny rozvoj obce Dunajská Lužná - vyhodnotenie prieskumu – vzťach obyvatel´stva k vlastnej obci a k mikroregiónu. Bratislava: Geografika, 2000. 36 s. ISBN 80-967146-2-1.
32. SPIŠIAK, P.: Základy geografie polnohospodárstva a lesného hospodárstva. Univerzita Komenského Bratislava, 2000. 148 s. 33. ŠPES, M., ZUPANČIČ, J., KLEMENC, B., HRASTNIK, J., CIGALE, D., SAJKO, I.: Nove možnosti podeželja = New prosperity for rural regions. In. Geographica Slovenica. Ljubljana: Inštitut za geografijo, 1999. 237 str. ISSN 0351-1731 ; 31 34. THÜNEN, J. H. von: Isolated State. Oxford, New York: Pergamon. 1826/1966. (německý originál – 1826, anglický překlad - 1966). 35. TULEJA, P.: Možnosti měření regionálních disparit – nový pohled. In Regionální disparity. 9/2009. Opava: Slezská univerzita, 2009. s. 62-70 ISSN 1802-9450. 36. VAISHAR, A., ZAPLETALOVÁ, J.: Small towns as centers of rural micro-regions. In. European countyside. 2/2009. Warsaw: Versita, p 70-81. ISSN 1803-8417. 37. VAISHAR, A.: Small Towns as Centres of Rural Microregions. In: Komornicki, T., Czapiewski, T. (eds.): Central and Eastern Europe: Changing Spatial Patterns of Human Activity (pp. 53-62). Warszawa: Institute of Geography and Spatial Organization PAN. 2005. 38. VARGA, E.: Non-profit organizations in hungarian rural development – a leader+ example in the southern Transdanubian region. In. European countyside. 1/2009. Warsaw: Versita, p 93-104. ISSN 1803-8417. 39. VĚŽNÍK, A.: Agriculture in former Czechoslovakia before and after 1990. In Scripta Facultatis Scientarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, 23. Brno : Masarykova univerzita, 1993, s. 97-106. ISBN 80-210-0964-0 40. VĚŽNÍK, A.: Geographical aspects of the transformation of agriculture of the Czech republic. In Scripta Facultatis Scientarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, 25. Brno : Masarykova univerzita, 1995, s. 119-129. ISSN 80-210-1277-3 41. WOODS, M.: Rural Geography: processes, responses and experiences in rural restructuring. 1. vydání, London: SAGE Publications Ltd., 2005. 330 s. ISBN 076194760-4, ISBN 0-7619-4761-2. Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja, Slovenská poľnohospodárska univerzita, Nitra, Slovakia, Ekonomická fakulta Jihočeská Univerzita, České Budějovice, Czech Republic
