comapík proč (ne)jet na hory? více na str. 4 a 5
rozhovory tety kateřiny vánoční večírek na chodově jak se daří mamince martině s.
leden, 2010
comapík editorial
obsah
leden 2010
3 / zaměřeno na lidi
Comapíkovo novoroční předsevzetí
4 / téma / proč (ne)jet na hory? Vnímáte firemní hory jako bonus nebo povinnost? Co pro vás hory znamenají? Na podobné otázky jsme se vás ptali v průběhu listopadu a prosince. Jak náš malý průzkum dopadl se můžete dočíst na straně 4 a 5.
str. 6
6 / rozhovor / na obědě s tetou kateřinou Teta Kateřina tentokrát pozvala na oběd nováčka v ComAp - Markétu Štrocovou a jednoho ze zakladatelů ComApu Martina Málka. Prozradili na sebe například co je jejich největším snem, kterým zvířetem by chtěli být nebo jak by měl vypadat jejich ideální partner. Více si přečtěte na straně 6 a 7.
str. 7
8 / život v comapu / vánoční večírek
str. 8
Po několika večírcích v Bowling Baru Ruská jsme vybrali novou destinaci Chodov. Jaký byl firemní večírek na Praze 4 si můžete přečíst na str. 8.
9 / život v comapu / stáž v americe Petr Novák se s námi podělil o to, jak se mu líbilo v USA.
str. 9
10 / rozhovor / jak se daří našim maminkám Jak se má maminka první ryze ComApí holčičky, Karolínky, Martina Svitáková, se můžete dočíst v rozhovoru na str. 9.
11 / jazykový koutek 12 / kam s comapem pozvánka na firemní hory
krátké zprávy z comapu Gratulujeme Pavlovi Vydarenému a Radku Láskovi, kteří správně vyluštili křížovku z minulého čísla a zaslali v termínu svou odpověď. Celý vtip, jehož konec byl ukryt v tajence, zní: Řidič autobusu a kněz zemřeli ve stejný den. Přijdou ke svatému Petrovi a ten řidiče okamžitě pošle do nejvyššího nebe, zatímco kněze nechá čekat. Ten vydrží několik dní a potom se zeptá: "Jak to, že já, který jsem celý život kázal
o Bohu, musím čekat a ten řidič šel hned do nejvyššího nebe?" Svatý Petr mu na to odpověděl: "To je prosté. Když ty jsi kázal, všichni spali. Zatímco když ten řidič řídil, všichni se modlili!" . Náleží jim za to odměna ve formě mikiny a termohrnku. Děkujeme všem, kteří se zúčastnili našeho průzkumu a vyplnili anketu na téma Proč (ne)jet na hory.
Vítejte v novém roce! Přeji sice se zpožděním, ale přece. Dali jste si novoroční předsevzetí? Víc cvičit, míň jíst, pravidelně chodit k zubaři...? Ne? To já jsem si za comapík jedno předsevzetí dala. Chtěla bych, aby byl jiný než doposud. Zajímavější. Obsáhlejší. Plný zajímavých článků nejrůznějších žánrů. Tou největší změnou ovšem je, že by comapík měl mít hlavní téma. A nemělo by to být obyčejné téma. Mělo by to být něco, o čem se bavíme v hospodě s kolegy, co si řekneme šeptem, protože se to nahlas bojíme vyslovit. Comapík by měl nově otevřít diskuse, ve kterých se všichni neshodneme a jen nepřikyvujeme. Mělo by to být téma, kde máme každý svůj názor a svůj úhel pohledu. A díky comapíku teď máte prostor ten názor (anonymně) sdělit. Jen se nebát. První téma jsme zvolili kvůli jeho aktuálnosti. Ptali jsme se, co si myslíte o firemních horách. Dle očekávání se nám sešli nejrůznější názory. Některé pozitivní, jiné už méně. Jestli jsme dostali i úplně negativní reakce, se můžete dočíst v hlavní reportáži tohoto čísla. Věřím, že nový comapík se bude těšit minimálně stejně velké oblibě jako ten předchozí. Přeji mu tedy do nového roku vše nejlepší. Přeji příjemné čtení!
Daniela Hýblerová PR oddělení
Napište nám! Na
[email protected] co se vám líbí, nelíbí, co vám chybí za informace a další připomínky budou vítány!
zaměřeno na lidi Martina Čmielová personální oddělení
nástupy a odchody Během ledna jsme přivítali kolegy: Jiří Vařeka - na pozici Sales Manager pro střední a východní Evropu do divize Power Generations. Jan Tušek - na pozici Technický konzultant taktéž do divize PG Michal Moravek - na poziciTechnický konzultant do divize PG
V lednu od nás odešel: Vladimír Ostatek - programátor PC aplikací z Liberce a také Vláďa Langr - servisní technik z divize Bi-fuel. Jirka
Michal
Na částečný úvazek k nám nastoupili: Ondřej Nedvídek - Programátor PC aplikací do Liberce a Martin Rakovec - Programátor řídících systémů.
soutěž Martin
Honza
všechno nejlepší! Přejeme všechno nejlepší kolegyním a kolegům narozeným v lednu: Vostřák Vlastimil Bílek Tomáš Mihalík Michal Morávek Michal Sobel Martin Brož Lubomír Patera Jiří Milčínská Alena Martínek Zdeněk Hlebák Rostislav Kubát Tomáš Zigáček Jakub
Moravec Petr Šebian Vladimír
Vyluštěte Sudoku a získejte USB! Ze správných odpovědí, které mi předáte do konce února vylosujeme jednoho výherce 4 GB USB ve tvaru InteliVisionu. 9
2
6
7
8
4
5 6 3
Gratulujeme a přejeme štěstí, zdraví a úspěchů v pracovním i osobním životě!
1
8 6
1 5
4
3
2 8
5
6 7
3
4
1
2
8
Máte doma Sudoku, kterému nemůžete přijít na kloub? Přineste nám ho k otištění a brzy zjistíme, zda se najde kolega či kolegyně, kteří to zvládnou.
Glosa Blanka hlásí proraženo! Stála jsem v metru a jela do práce. Tenhle titulek v ranních novinách mě zaujal, ač jsem po ránu jen ztěžka držela oči otevřené. Připomněl mi diskusi s mými kamarády a kamarádkami o tom, jak bychom se chtěli a naopak nechtěli jmenovat. Blanka bylo jedno ze jmen, které se netěšilo přílišné oblibě. “Blanka je prostě jen zdrobnělá blána,” mínila
kamarádka: “A nedej bože, když se pak jmenuješ příjmením třeba Protrhlá.” Kombinace nevhodně zvoleného jména a p ř í j m e n í p a k m ů že n ě ko h o pronásledovat celý život. V případě sestřenice další kamarádky, jejíž jméno až do svatby znělo Černá Nora, to naštěstí tak dlouho nebylo. Pánové jsou z tohoto hlediska trochu znevýhodněni. I když v dnešní době není neobvyklé, když si snoubenec vezme příjmení své nastávající. Na vysoké škole
mě učil psychologii pan Drdel, když jsem ho měla na jiný předmět později, jmenoval se Háša. Zda si výrazně polepšil, posuďte sami. Podle mého názoru se rýmuje oboje. Co se dá dělat. Příjemní si člověk nevybírá a jméno za nás volili jiní. Nezbývá než s uvážením pojmenovat naše děti. A když jsme Češi, tak pokud možno hezky česky. Ať za pár let nejsou školky plné Kevinů, Jessik a Charlot. DH
téma proč (ne)jet na hory? Přiznejte se. V kom z vás vzbudil už titulek na úvodní straně pocit, že se bude jednat o další nežádoucí agitaci? Několikrát do roka je na vás na firemním meetingu vyvíjen tlak. Poutavou prezentací plnou bláznivých fotek se vás snaží personální oddělení přesvědčit, že firemní hory jsou vlastně samá zábava. Jak je ale vnímáte vy? Co se vám na nich líbí nebo naopak nelíbí? Proč na hory jezdíte či proč nejezdíte? Co byste chtěli změnit? Na to všechno jsem se vás ptala v malé anketě, kterou vyplnilo více než 50 z vás.
interní školení a hory tedy byly převážně pracovní,“ uvádí Martin Málek.
76 % z vás odpovědělo, že na hory pojede i letos. Většina z těch, kteří nepojedou, pro to mají objektivní důvod. Jen ve dvou případech dotazovaný odpověděl, ž e nepojede, protože ho předchozí hory zklamaly nebo se mu nechce znovu na stejné místo. Podobné to bylo i s dotazem, zda na hory obecně jezdíte. Ne vždy to všem sice vyšlo, ale jen jedna odpověď zněla
A proč na hory jezdíte dnes? V odpovědích jste se krásně shodovali. Většina z vás uváděla jako hlavní důvod možnost pobavit se s kolegy mimo práci. Pobavit se s lidmi, se kterými se běžně v práci nepotkáte. Psali jste, že jezdíte na hory proto, že je tam legrace a zábava. Častou odpovědí byla i možnost dozvědět se, jak se ComApu daří a kam směřuje. Hodně z vás kromě výše
2000
2001/2002
striktně „nejezdím“. Bohužel nám ale kolega či kolegyně nesdělil, proč nejezdí. Když se tedy dívám na výsledky prvních dvou odpovědí, vidím, že mi anketu vyplnili jen ti, kteří na hory jezdí nebo do budoucna chtějí jezdit, ač jim to třeba doposud časově (či z jiných objektivních důvodů) nevyšlo. Tolik potřebných a zajímavých odpovědí od kolegů a kolegyň, kteří nejezdí, jsme se pro tentokrát nedočkali. Odhlédněme na chvíli od ankety a vraťme se do historie. Zajímá vás, jak vlastně vznikla myšlenka zorganizovat firemní hory? Věděli jste, ž e první ComApí hory nebyly organizovány ze stejného důvodu jako jsou nyní, ale byly převážně pracovní? „Poprvé jsme byli na horách už někdy kolem roku 1998, tj. v době, kdy jsme zaváděli do ComApu procesy systému jakosti ISO9000. Na horách jsme tehdy zorganizovali velké
„Ještě dalších několik ComApích hor bylo hodně pracovně zaměřeno, jedny z nich byly v ě n o v á ny b r a i n sto r m i n g u o n o v ě navrhovaném kontroléru, dal š í pak intenzivnímu školení v oblasti personalistiky. Zábava a lyžování v tom byly samozřejmě taky. Výsledky a cíle ComApu jsme jako pravidelnou součást hor zařadili v jednom z pozdějších ročníků,“ doplňuje Martin.
2002/2003
2004
uvedených důvodů jmenovali samozřejmě možnost si zasportovat, užít si hory a sníh. Někteří z vás hory vnímají jako bonus, něco navíc. Jezdíte, protože se cítíte být součástí firmy. Máte ale také pocit, že u některých lidí to tak není a jezdí tam jen proto, že dostanou něco zadarmo nebo celou akci považují za samozřejmost. Takoví lidé podle vás kazí atmosféru hor. Ať už jsou to ti, kteří pořád hledají na všem něco špatného nebo ti, kteří kazí páteční hry hledáním skulinek a dohadováním se s organizátory. Tím se pomalu dostáváme k tomu, co se vám na horách nelíbí a co byste chtěli změnit. Naprosto nejčastější odpovědí je, že se hory stávají čím dál více pracovní. A nejedná se o páteční prezentace. Jedná se zejména o další schůzky se zahraničními partnery a další jednání, která, jak podotkl jeden dotazovaný, „se nestihnou v průběhu meetingů“, které horám předchází. Z toho
plyne, že hory přestáváte vnímat jako team building, ale jako pracovní víkend, kde vám zbude jen trocha času na zábavu. Jak takovou situaci vyřešit? Možná by stačilo, kdyby vedení upřesnilo, zda mají být hory stále ještě bonusem nebo se jedná o pracovní akci, a pak by se každý mohl rozmyslet, zda se jí zúčastní. Druhá nejčastěji jmenovaná věc, která vám vadí nebo jste k ní měli připomínky, byly páteční hry. Byly podle vás dlouhé a složité. Účastníci záhy přestali dávat pozor nebo se na š li takoví, kteří se s organizátory dohadovali nad pravidly, čímž se vše jen zbyte č ně protahovalo. Mám pro vás pozitivní zprávu. Páteční hory, v té podobě jak byly doteď, se v příštích několika letech konat nebudou. Dáme tak prostor vašim nápadům, ať už na individuální zábavu či vytvoření zájmových skupinek, které si nějakou činnost najdou. Přesto bych ráda
2005 uvedla na pravou míru názor několika dotazovaných - hry nebyly povinné. Pokud jste se jich účastnili proti své vůli, tak to bylo zřejmě jen díky vaší nepozornosti. Někteří jmenovali, jako doporučení pro příště, změnu lokality. Účast cizinců na firemních horách je otázkou, kde už se názory různí. Většina (nadpoloviční) vidí jejich přítomnost jako pozitivní. Jste rádi, že cizince zahrnujeme do našeho kolektivu a máte možnost se s nimi seznámit i po nepracovní a neformální stránce. Hodně z vás je jedno, zda na hory cizinci jezdí nebo ne. Někomu vadí jen v případě, že se o ně musí starat nebo že se o ně musí starat někdo, s kým by se rád bavil. Velké části těch, kteří vnímají přítomnost cizinců negativně, vadí že jsou tam z pracovních důvodů a právě kvůli nim se hory stávají více pracovní. Někomu vadí jejich
Daniela Hýblerová PR oddělení
přítomnost úplně a myslí si, že by na ComApích horách neměli být vůbec nebo by se pro ně měla uspořádat samostatná podobná akce. Někteří by zvali zaměstnance dceřiných společností, ale nezvali by distributory a zákazníky. Jiní by je zvali bez manželek a zajímavá byla také připomínka, že by mohlo jezdit více cizinek.
zemí, které jsem navštívil, jsou lidé o hodně otevřenější a hlavně pohostinnější než jsme my. Je opravdu těžké se vyrovnat. Zvlášť když nám léta minulá nasypala do genů a dovedností dost malou hromádku sebedůvěry, jazykových a komunikačních dovedností, ale o to víc stydlivosti a „zaprděnosti“,“ říká Martin.
A tak jsem se ptala Martina, co si myslí o účasti cizinců na horách.
Jako jediného zástupce cizinců jsem oslovila Milese, který se čím dál více stává plnohodnotným ComApákem. Možnost jet s námi na hory vidí jako dobrou příležitost se setkat se spolupracovníky v uvolněném prostředí a budovat vztahy, které následně zlepší naši spolupráci. Řekl, že se mu na horách líbí atmosféra, lidé a alkohol. I on měl jisté výhrady k počtu pracovních meetingů. Také by rád změnil lokalitu, hlavně proto, že nemá rád zimu, sníh a lyžování a tak by příští hory uspořádal třeba na Fiji. Posoudit účast cizinců na horách bylo
„Téhle otázce moc nerozumím nebo možná spíš nechci rozumět. Kdo je pro Tebe cizinec? Vítám ú č ast v š ech i těch zdánlivě „nejdivnějších“ ComApáků (v tom úplně nejširším smyslu slova) kdekoli, tedy i na horách. Chodím pravidelně na snídaně s kolegy, se všemi. Předem mi vždy připadá lákavější a slibnější naplánovat si snídani s někým, koho považuji za svého kamaráda nebo koho dobře znám. Je to zdánlivě logické, je snadné se domluvit, je snadné
2005/2006
2006
najít společné téma... Překvapivě jsem ale ty nejzajímavější snídaně měl s lidmi, které jsem skoro neznal, protože byli buď noví nebo pracovali příliš daleko ode mě. A zrovna tak hory považuji za příležitost se potkat se v přátelském prostředí se všemi ComApáky, tj. s těmi, které denně potkávám, ale i s těmi, které jsem nikdy neviděl nebo neměl příležitost oslovit,“ říká Martin. Zajímalo mě také, jaké to je pro cizince. Jak oni vnímají ComApí hory. „Myslím, že hosté akci vnímají jako velkou příležitost se poznat a přitom se pobavit. To hory podle mě plní víc a víc. Pamětníci, zkuste porovnat, jak se asi bavil John Gordon, když poprvé přijel na hory? Nikdo se s ním nebavil, byl cizí. Dnešní hosté se podle mě baví o poznání víc, protože jsou dnes mezi domácími mnozí, kteří se s nimi také dobře baví. Ve většině
2007
2008
pro něj složité, protože může být považován za jednoho z nich. Přiklání se ale k názoru, že bychom na ComApí hory neměli zvát zákazníky a měli bychom pro ně uspořádat samostatnou akci. Prezentace považuje za hodně důležité a zajímavé, v čemž se shodne s většinou z vás. Jen velice zřídka se objevil názor, že jsou prezentace zbytečné a že by na horách neměly být (měly by být spíše v rámci firemního meetingu), pár z vás vadí, že jsou v angličtině. Již častěji se objevila stížnost na jejich délku a časový harmonogram. Uvítali byste, kdyby byly stručnější (základní informace o tom, co se podařilo a co plánujeme) a také, kdyby byly v pozdějších hodinách, abyste si mohli déle užít páteční lyžování na volnějších sjezdovkách. Co znamenají prezentace pro vedení ComApu, jsem se ptala Martina: „Velkou příležitost v
přátelské, uvolněné a přitom svým způsobem slavnostní atmosféře prezentovat všem ComApákům (opět v tom nejširším smyslu slova) naše výsledky, ale především naše nejobecnější záměry do budoucna. Prezentaci na horách považujeme za zásadně důležitou špičku pyramidy v procesu plánovaní a směrování našeho budoucího společného úsilí.“ Co dodat závěrem? Anketa byla anonymní, a tak jsem se těšila na rozhořčené láteření a tvrdou kritiku. Nakonec ale musím přiznat, že jsem z odpovědí „zklamaná“, dá-li se tak nazvat skutečnost, že jste na hory pěli převážně chválu. Tak se ptám sama sebe, zda jsou to jen silácké řeči nad pivem, které občas zaslechnu, nebo ti, co by k tomu měli co říct, zůstali raději zticha. Pokud jde o ten druhý případ, je to velká škoda. Myslím, že lepší příležitost k tomu říct otevřeně a bez bázně (anonymně) již mít asi nebudete.
2009 Dobrá zpráva je to ale pro personální oddělení i vedení spole č nosti. Podle výsledků dotazníku většina lidí v ComApu ví, proč jsou vůbec organizovány a jaký má být jejich smysl - užít si zábavu, pobavit se s kolegy, utužit kolektiv, ale také dozvědět se, kam ComAp směřuje či jak si vedl v uplynulém roce. Nakonec jeden názor, který mě zaujal, si dovolím odcitovat a doufám, že dotyčný se nebude zlobit (přiznávám, že nevím, který dotyčný to je): „Každé ComApí hory, na kterých jsem byl, pro mne byly silným zážitkem, především díky atmosféře, která prostupuje partou lidí, kteří se na nich sejdou. Myslím že v lidech z ComApu je ohromný potenciál. V práci mám pocit, že tenhle potenciál je jakoby zkrocený - jsme prostě „jen“ dobrá parta. Na horách ale všechny překážky mizí a já mám pocit, jako bych stál uprostřed mohutného proudu, který mne unáší a ve kterém je mi dobře.“
na obědě s tetou kateřinou
martin málek Martin pracuje v ComApu od jeho založení, tj. od roku 1991. Pracuje na pozici ředitele ComAp Systems Group a zároveň je finančním ředitelem ComApu. Jak jsi se dostal k práci v ComApu? Dělali jsme s Liborem a Alešem ve výzkumném ústavu Č KD a po revoluci, kdy se zakládalo spousta nových firem, jsme viděli příležitost začít pracovat sami na sebe. V ČKD sice byla technicky zajímavá práce, ale nebyla vůbec motivující. Tak jsme se sešli v hospodě a domluvili, že si založíme firmu. Odjel jsem na služební cestu do Švédska a kluci mezitím zajeli do Německa, koupili 2 počítače PC 286/AT a než jsem se vrátil, založili ComAp :-).
Co se Ti na ComApu nejvíce líbí? Za největší výhodu a rozdíl oproti ostatním firmám vidím to, že jsem si po léta mohl vybírat lidi, s kterými chci pracovat. A i když je už teď nevybírám přímo, tak je vybírají lidé, které jsme s Liborem vybrali my a kteří mají často podobné názory. Zároveň firemní kultura ComApu předurčuje typ lidí, kteří tu pracují a výsledkem je velmi příjemný pracovní kolektiv. Jakým příslovím se snažíš v životě řídit? S poctivostí nejdál dojdeš. Anebo
když to řeknu jinak, věřím, že cokoliv v životě děláš, se Ti vrátí v dobrém či š patném, zkrátka ž e č lověk je strůjcem svého osudu. 4. Bez čeho bys nemohl žít? Bez sympatických lidí ve svém okolí. Jakou knížku jsi naposledy četl a jak na Tebe zapůsobila? Zrovna včera jsem dočetl Milostný dopis psaný klínovým písmem od Tomáše Zmeškala. Je to o člověku, kterého v 50. letech zavřeli, přičemž za oním zavřením stál jeho kamarád, který mu mezitím svedl jeho manželku. Ač hlavní příběh je velmi silný, v ději se prolíná hodně pohledů, což je možná trochu na škodu, odboček je tam možná až
příliš. A asi mi trochu i vadilo, že z příběhu vyplývá, ž e v š e bylo předurčeno osudem, nikoliv vůlí aktérů. Jaký film Tě v poslední době zaujal? Z těch nedávných filmů mě zaujal spíš negativně film od Quentina Tarantina, což mi přišlo jako pěkná slátanina. Zajímavý byl film Předčítač a z dávných filmů mám moc rád například Amélii z Montmartru. Co všechno by podle Tebe měla mít žena Tvých snů?
No, má to těžký :), musí mě mít totiž ráda za každých okolností, tedy v dobách dobrých i zlých. Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý? Vším možným, ale utkvěly mě 2 věci - chtěl jsem být zedníkem a později stavitelem, což asi vyplývá z touhy, aby za mnou něco vzniklo, bylo vidět... A pak jsem chtěl chvilku být učitelem, ale to mi rodiče rozmluvili. Avšak i dodnes uvažuji o tom, že bych rád příležitostně učil například fyziku na gymplu. Kdybys byl zvířetem, jakým zvířetem bys chtěl být a proč? Ptákem, abych se mohl proletět, ale to jen na chvíli. Jinak asi nějakým chytrým, radostným zvířetem,
například delfínem, ale ne v delfináriu… Máš nějaký velký sen? Asi nemám žádný speciální sen, jelikož buď si své touhy zkritizuji jako nesmyslné a nereálné anebo, pokud jsou reálné, se je snažím zrealizovat. Ale rád bych jel do Indie do hor a z těch nereálných přání bych se někdy chtěl vrátit ke kořenům svého rodu (všichni mí předci byli lesáci) a chtěl bych si zkusit žít někde v klidu u lesa, nicméně jsem si vědom, že by mě to bez lidí dlouho nebavilo.
markéta štorcová Markéta nastoupila do ComApu před dvěma měsíci na pozici recepční. Bývá tak první osobou, kterou ráno vidíte, když jdete do práce. Jaký je největší sen této půvabné blondýnky, která knížka či film ji zaujali, na to vše odpovídala tetě Kateřině, která s ní obědvala.
Kateřina Kratochvílová toho času na mateřské dovolené
jak na Tebe zapůsobila? Picture Perfect od Jodie Picolut, zakoupila jsem si ji na letišti v Birgminghamu. Děj pojednává o ženě, která ztratí vědomí, probudí se u p ro st ře d n á m ě st í a za č í n á úplně nový život, což není vůbec lehké. Velice zajímavá knížka.
fotokoutek Šumava Autor: Tomáš Oupický
J a k j s i s e d o s t a l a k p rá c i v ComApu? Po jazykové škole jsem odjela na rok do Anglie jako au-pair a když jsem se vrátila, hledala jsem práci, kde bych byla v kontaktu s lidmi a využila svoji angličtinu a v podstatě do dvou týdnů jsem nastoupila do ComApu, který splňoval má očekávání. Co se Ti na ComApu nejvíce líbí? Přátelská atmosféra, hezké pracovní prostředí a možnost navštěvovat kurzy angličtiny. Jakým příslovím se snažíš v životě řídit? Co Tě nezabije, to Tě posílí. Bez čeho bys nemohla žít? Bez přátel, rodiny a bez hezkých zážitků, které si pamatujete do konce života. Jakou knížku jsi naposledy četla a
Jaký film Tě v poslední době zaujal? Podivuhodný případ Benjamina Buttona s Bradem Pittem, opravdu nádherný film. Co všechno by podle Tebe měl mít muž Tvých snů? Srdce na pravém místě, smysl pro humor a měl by mít charisma, které je vidět na první pohled. Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá? Baletkou a učitelkou, to druhé jsem si trénovala doma na plyšákách :-). Kdybys byla zvířetem, jakým zvířetem bys chtěla být a proč? Koněm, protože je to překrásné stvoření a mám k němu moc blízko. Máš nějaký velký sen? Chtěla bych si s přítelem postavit baráček a koupit si psa - ridgebacka, ale k tomu je ještě dlouhá cesta.
život v comapu Daniela Hýblerová PR oddělení
vánoční večírek Na firemní vánoční večírek jsme vyrazili o něco později. Přesto jsme se sázeli, zda dojedeme metrem na Chodov dřív než ti, kteří vyrazili již před hodinou, ale snažili se projet bě ž ně ucpanou Prahu autem. Nakonec nás přece jen předběhli. Na uvítanou nám někdo prozradil, že došla Plzeň a že jsou kluci naštvaní. Příjemné přivítání. „Jsem rád, že tuhle akci neorganizuješ,“ oddychl si Zdeněk, když viděl, jak nepříjemné remcání kolegů trápí Martinu, která měla celou akci na povel. Pro jednou jsem si nemusela lámat hlavu nad tím, jak je možné, že došla značka piva, kterou jsme předem domluvily. V klidu jsem si tak mohla dojít pro jídlo ke stolům a dát si ještě jednu skleničku šampaňského. Přesto jsem se dokázala přesně vžít do její kůže. „No tak došla Plzeň, snad se tím svět nezboří. A navíc sem snad ti lidé nejdou jen kvůli pivu, nebo ano?“ Nebo ano? C hv i l ko v ý c h a o s j a k za h á j i t bowlingový turnaj jsme vyřešily delegováním odpovědnosti na kapitány týmů, a tak se vesele začalo soutěžit. Jako obvykle týmovou soutě ž vyhrálo družstvo Jardy Kourka, čímž si podepsal ortel PR oddělení, které rozhodlo, že pro něj v roce 2010 nebude pracovat. V individuálním bowlení byl nejlepší Luboš Brož a Martina Čmielová. Kromě krásné skleněné trofeje si odnesli láhev vína. Posledním bodem programu bylo rozdávání dárků. Každý, kdo přinesl nějaký dáre č ek, si na oplátku odnášel něco domů. Dárky byly praktické, i romantické, intelektuální i pro zábavu. Určitě všem udělaly
radost. Například mě ušetřily čas sháněním dárku pro někoho jiného :-). Dlouho před půlnocí se většina lidí vydala na cestu k domovu, možná proto, že to znamenalo z Chodova dalekou cestu. Možná to nebyl nejlepší vánoční večírek v historii ComApu, ale abychom věděli, že je to někde dobré, musíme nejdřív zjistit, že to je jinde o něco horší. Před tímto večírkem se některým nelíbilo, že chodíme pořád na stejné místo. Tak jsme vybrali něco jiného, abychom nakonec zjistili, že to bylo dál, obsluha nebyla tak ochotná a jídla bylo za stejné peníze méně. Co bychom ale poslouchali, kdybychom ale místo nezměnili? Jen těžko vyhovíme všem najednou, ale věřte, že se o to snažíme. A kde budeme příští rok slavit Vánoce? To zatím nevíme. Jestli ale máte nějaký nápad, pošlete nám ho. Třeba pak bude pří š tí váno č ní ve č írek přesně podle va š ich představ.
život v comapu Petr Novák product manager
stáž v americe Kdo se jednou vydá na stáž do zahraničí, dopředu ví, že jde do neznáma. Co jsou platné zku š enosti předchůdců, studování map a průvodců a rozhovory s novými kolegy. Realita vás stejně dostane. A Amerika v tomto není výjimkou. Na první pohled přistanete v zemi, která by mohla být na š ím sousedem. Zase tolik rozdílů, oproti očekávání, člověk na první pohled nezaznamená, ale časem, postupně, ho krom očividných věcí trknou i ty detaily, které dohromady dělají velký rozdíl. Když jsem dorazil v lednu minulého roku do Rockfordu v Illinois, čekalo mě hned několik překvapení. Nejprve to byly poněkud polní podmínky ubytování, nové prostředí a samozřejmě nová práce. Do kanceláře to bylo sice přes celé město, cca 20 mil, ale doprava je rozhodně rychlejší než v Praze. Jízda po letních pneumatikách po dálnici, v místních podmínkách nazývaných „celoroční“, patřila mezi první zážitky. Některé dny totiž teplota klesla pod 30°C, dokonce k -35°C. To pak vidíte co chvilku na dálnici auta zaparkovaná v příkopu, ve stromě, či v jiném autě. Pamatuju si, že za jednu cestu jsem takových aut napočítal osm. Naštěstí příkopy jsou mělké, stromy malé a auta laciná. Američani jsou z našeho pohledu opravdu trochu jiní. Na jednu stranu velmi praktičtí, ale chybí jim jakákoliv důslednost. Jsou veselí, ale v práci velmi formální. A bez problému se s někým dáte do řeči na baru a během chvíle jste nejlepší kamarádi. Naprosto si zakládají na své svobodě dělat cokoliv a jsou hrdí na svou zem, ale přitom zapomínají, že existuje svět za hranicemi země a občas věci dohání do extrému. Taková svoboda také vyžaduje pravidla a místní policie je nekompromisní. Občas jsem si připadal jako v policejním státě. Práce v nové kanceláři, po počátečním „usalašení“, byla zajímavá především kontaktem se zákazníky. Zatímco v Praze člověk jednal většinou s distributory, a
když byl někde problém, tak požár leží u nich. Ale je důležité uvědomit si, že pořád jde o něčí urgentní problém a je třeba ho řešit. Zde v pozici distributora v š e c h ny p ro b l é my n a b ra l y n a naléhavosti a odpověď „NE“ neexistovala. Na denním pořádku tedy bylo řešení nejrůznějších dotazů, kde hlavním cílem nebylo ani tak vyřešit problém, ale hlavně uspokojit zákazníka. Například jednou mě Ray poslal na přelomu března a dubna na služební cestu do Mexika. Prý do nějakého „Kankůnu“. Vůbec jsem netušil, o co jde, ale na vyslovení toho jména dával Ray takový důraz, že jsem tušil, že něco nebude v pořádku. Cancun je ve skutečnosti turisticky nejnavš těvovanější místo Mexika u jiho-karibského pobřeží a hlavně veškerá americká mládež měla ten samý týden jarní p rá zd n i ny a h á d e j te , ka m j e l i oslavovat…? No a jak to dopadlo? Opravoval jsem sice generátory na men š í jachtě místního miliardáře, ale za celý týden jsem nevytáhl paty z engine roomu. Venku 35°C, uvnitř 40°C a já samou radostí okusoval rozteklé dráty od stykačů. Ale pozitivní bylo, že jsem potkal bezvadnou posádku a našel pár nových kamarádů. Je pravda, že nemají velký přehled, kde je nějaká Česká republika, ale když jim řeknete Praha, tak už jim to něco říká. Většinou tam letěli na víkend během cesty po Evropě. Mimo práci jsem hledal způsoby, jak naložit s volným časem a co se na té placce jménem Illinois dá vlastně dělat. Naštěstí když bydlíte s Qim, který nezkazí žádnou legraci, tak se žádná nuda nekoná. Po večerech se dá vyrazit do baru, posilovny, zahrát si skutečný americký basketbal, či na kulečník. Ale přece jen taková pestrost vyžití, jako je v Praze, v Rockfordu není. Tak ž e a č taková stá ž není ž ádná procházka růžovým sadem a občas s
prominutím šlápnete do h… velkýho jak Texas, tak nakonec zjistíte, že ta země není vůbec špatná. Najdete spoustu kamarádů, poznáte kus světa, zlepšíte se v práci i jazyku, ale hlavně… nelitujete. Tááákže, dobrovolníci!!! Hlašte se malý Martině, ona už vás někam pošle :-).
jak se daří našim maminkám Rozhovor s Martinou Svitákovou
Nejvíc mě baví být mámou Martina s Radkem jsou rodiče prvního ryze ComApího (oba rodiče pracují v ComApu) dítěte - krásné blonďaté a modrooké Karolínky. Marti, než jsi odešla na mateřskou, pracovala jsi v ComApu poměrně dlouho. Byla to velká změna, když jsi najednou nechodila každý den do práce, ale byla doma? Změna to byla veliká. Po těch letech co jsem pracovala v ComApu přišla, pro mě, v pravý čas. Karolínka byla plánované miminko, takže jsem s touhle bezva změnou počítala a těšila se na ni.
Nechybí ti práce? Kontakt s lidmi? S Kájou máme dost pestrý program. Chodíme na kurzy plavání, na hudebku, na cvičení… Beru to tak, že tohle je teď moje práce. Jinak s některými lidmi z ComApu se vídám, tak mi ani nepřijde, že tam už skoro dva roky nejsem. Jak dlouho ještě plánuješ být na mateřské? Na mateřské chci být do tří let věku Káji. V současné době se domlouváme, že bych začala pár hodin týdně pro ComAp dělat nějakou práci, kterou bych mohla případně dělat i z domova. Co nějaký sourozenec? Nechcete Káje pořídit bratří č ka nebo sestřičku? Je š tě jedno miminko chceme.
Nechtěla bych, aby Kája vyrůstala sama. Marti, mám ještě jednu zákeřnou otázku. S Radkem nejste svoji, Karolínka má příjmení Mrkvicová, vezmete se, aby oba rodiče měli stejné příjmení? Vzít se chceme, ale datum svatby zatím neřešíme. Karolínce je teď víc než rok a půl. Dokážeš si představit, jaké to bude, až bude v pubertě? Myslíš, že budeš benevolentní matka nebo spíš
starostlivá? Jaká budu po těch letech si moc představit neumím. Teď je Kája v období, kdy začíná prosazovat svoji osobnost a zkouší kam až může zajít. Někdy je to docela náročný, takže se na pubertu pomalu připravujeme:-) Dost o plánech do budoucna. Určitě se shodneme na tom, že mateřská dovolená neznamená, že si užíváš volného času. Přesto, máš čas na nějaké koníčky? Chodím pravidelně na aerobic, na výtvarné kurzy a když je čas, tak si ráda něco pěkného přečtu. Máš problém sehnat někoho na hlídání nebo se vždy někdo najde? S hlídáním problém nemám. Babičky bydlí nedaleko nás a Karolínku hlídají rády. A velkou výhodou je, že moje
Daniela Hýblerová PR oddělení
sestra je taky na mateřské, tak si děti, pokud potřebujeme, hlídáme navzájem. Napadá tě nějaká vtipná historka, kterou jsi s Karolínkou zažila? Čim je Kája starší, tím je s ní větší sranda. Každý den překvapí něčím novým. Zatím toho moc nenamluví, tak nás hodně pobavila, kdy ž najednou řekla: pavouk. Děkuji, Marti, za velice zajímavý rozhovor.
Martina Svitáková, rozená Škorová, se narodila 19. žáří 1973 v Praze. Dnes bydlí v domku ve Zdibech s Radkem a Karolínkou. Jako malá cvičila v Sokole, ráda chodila do turistického oddílu, který pořádal i bezvadné tábory. A i když na to (vzhledem ke své výšce) nevypadá, několik let hrála basketbal. Později nahradil cvičení v Sokole aerobic a další sporty, jako například spinning, in-line brusle nebo lyžování. Martina se ráda věnuje i vaření a od té doby, co má Káju, se začala zajímat i o zdravou výživu. Sama si nejvíc pochutná na zapečených těstovinách. Má rada hnědou barvu a filmy od Quentina Tarantina. Ráda se dnes věnuje výtvarné činnosti, zajde si na aerobic nebo s Kájou na kroužky, kde sleduje, jaké dělá pokroky. Nejvíc ze všeho ji ale baví být mámou.
jazykový koutek national dish of england Each of the four countries, England, Ireland, Scotland and Wales has their own food identity and therefore own national dishes, though all dishes are eaten throughout Britain and Ireland. Each country clings fiercely to its dish, and some like England, even claim more than one.
oatmeal and an exotic type of sausage. Though it was traditionally eaten only on Hogmanay (New Year's Eve) and Burns' night it is now eaten year-round.
Wales Cawl is the national dish of Wales. It is again a stew and made from bacon, Welsh lamb, cabbage, leeks though recipes for Cawl vary from region to region and sometimes even season to season.
Scotland Haggis is regarded as the Scottish national dish. It is a sheep's stomach stuffed with offal, suet, onions,
As you already know false friends are pairs of words in two languages that look or sound similar, but differ in meaning. This issue brings you a few more words to be careful with! Chef ≠ šéf
England There is much dispute about which is truly the English national dish. Number one on the list for many years has been Roast Beef and Yorkshire Puddings, though some argue it is Fish and Chips.
Ireland Irish Stew is a thick hearty dish of mutton, potatoes and onions, and considered the national dish of Ireland. There is debate whether modern translations of the dish containing carrots and other vegetables are truly an Irish stew.
False Friends II.
Chef - a skilled cook who manages the kitchen (šéfkuchař) It is not the manager who makes up the menu of our restaurant, the chef is. Boss - a boss is an employee's supervisor. (šéf/nadřízený) My boss will offer me a pay rise if I accept the new conditions. Maturity≠ maturita Maturity state of being full-grown or fully developed (dospělost, vyzrálost) People reach full maturity at 18 years. School-leaving exam is the final examination in the secondary school system of the Czech Republic (maturita) The school-leaving exam is quite long it takes at least an hour.
cling to - držet se (něčeho) fiercely - nelítostně, tvrdošíjný claim - tvrdit, prohlašovat dispute - spor, rozepře, debata Roast Beef - pečené hovězí Stew - dušená směs masa se zeleninou hearty - silný, velký mutton - skopové maso truly - skutečně regarded as - považovat za, pokládat stuffed - plněný, (nacpaný) offal - vnitřnosti, droby suet - lůj year-round - celý rok, celoročně leek - pórek
Traffic ≠ trafika Traffic - the number of automobiles along a street, pedestrians along a sidewalk, ships using a port, etc. (dopravní ruch) My friend is going to be late because of heavy traffic. Newsagent's is a shop selling newspapers and magazines (trafika) There is no newsagent's around my house.
kam s comapem Daniela Hýblerová PR oddělení
firemní hory - pozvánka a program Čtvrtek 4.2.2010 Odjezd: z ComApu přistavěným autobusem: odjezd prvního 16:00 autobusu odjezd druhého 18:00 autobusu Druhý autobus je určen přednostně pro účastníky PPM a CSM meetingu. Večeře: Večeři je možné si v hotelu objednat nejpozději do 21:30, později bude již jen studená mísa! Večer: volná zábava
Pátek 5.2.2010 7:30 - 9:30 9:30 - oběd Oběd:
snídaně volný program, např. procházka dle jídelního lístku
do 16:30 16:30 - 17:00 17:00 - 18:30
18:30 - 19:00 19:00 - 20:00 20:00
volný program opening party prezentace: Výsledky firmy v roce 2009 a budoucnost ComApu vyhlášení a ocenění vytrvalců ComApu večeře - formou švédských stolů ...
Sobota 6.2.2010 7:30 – 9:30 9:45 – 14:00
snídaně volný program, aquapark Špindlerův Mlýn Oběd: dle jídelního lístku 15:00 – 17:00 volný program, sáňkování
17:30 - 19:30
cestománie: Madeira - Vlastík V. Filipíny a Kuba - Martina Ť. CAOR 2009 - Péťa N. Antarktida - Libor M. Čína - Maruška M.
19:00 – 20:00 večeře - formou švédských stolů 21:00 diskotéka
Neděle 7.2.2010 8:00 - 9:30 9:00 – 17:00 Odjezd: 10:00 18:00
snídaně pohovory se zahraničními partnery odjezd prvního autobusu odjezd druhého autobusu
Případné zastávky po cestě (kdyby někdo chtěl vystoupit dřív) dohodneme až před odjezdem.
