Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste činili

Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste činili.

SLOVO NA CESTU

Obsah Unitářských listů BŘEZEN 2014 3 4 9 10 11 12 13 15 18 20 22 24 25 26 28 31

Slovo na cestu: Cožkoli jste činili ... (Miloš Hlávka) Téma: První budou poslední (Petr Samojský) Téma: Co mne pro život naučil bratr Hašpl (Jaroslava Dittrichová) Téma: Ohleduplnost, rozmysl a vcítění (Mína Hosenseidlová) Téma: Originální spravedlnost (Lucie Červená) Meditace: Z moře věčnosti (Norbert Fabián Čapek) Úvaha: Snívalo sa mi (Miloš Mášik) Čtení na pokračování: Prvotní unitářství – VII. Závěr – (Gabriel Fiala) Kalendárium: Zemřel Pete Seeger (Miloš Hlávka) Dětská stránka (Mína Hosenseidlová) Odezva: Není sněm jako sněm aneb jiný odstín legrace (Petr Samojský) Pozvánka: Význam spirituality v lidské tvořivosti Pozvánka: Karel Funk březnovým hostem u slunečnice Letem unitářským světem: Ze zahraničí – Konference ICUU, Živor nad zlato • Z pražské unitarie – Malé ohlédnutí za rokem 2013 s Uni-Drámem (Jana Doležalová) • Z liberecké umitarie – Host z Plzně (Marcela Prajzlerová) • Z teplické unitarie – Mozaika aneb deset minut pro každého (Jiří Kloboučník) • Prague Unitarian English Language Fellowship – První festival spirituálních filmů (Lena Jurgens) Program v obcích NSČU: březen 2014 Báseň: Krásná duše (Jan Maruna)

UNITÁŘSKÉ LISTY vydává měsíčně Pražská obec unitářů pro členy, příznivce a přátele v Pražské obci unitářů, Obci širšího společenství, Obci unitářů v Teplicích, Místní skupině unitářů v Liberci. Názory v příspěvcích nemusí vyjadřovat názor redakce; u autorů neuvádíme akademické tituly. Uzávěrka příspěvků je vždy do 7. dne každého měsíce. Příspěvky do Unitářských listů posílejte e-mailem na [email protected] nebo do kanceláře POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce: OŠS: Miloš Mášik, Petr Samojský; POU: Jaroslava Dittrichová, K. Sofia Kučerová, Eva Pivcová; MS Liberec: Jasoň Havlín. Odpovědný redaktor: Josef Musil, e-mail: [email protected]. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Fotografie na titulní straně: Josef Musil, snímky na zadní straně: Miloš Hlávka. Grafický návrh a sazba: Jiří Kloboučník. Registrace: MK ČR E 13407.

COŽKOLI JSTE ČINILI... Slova na titulní stránce těchto Unitářských listů pocházejí z Matoušova evangelia, z velkolepého líčení posledního soudu, a nebeský Král je říká těm, kdo obstáli na vahách spravedlnosti konce všech věků. Zpodobnění, která onen biblický výjev s použitím jakékoli malířské či sochařské techniky zachycují, je jistě celá řada; mně se však v posledních letech v této souvislosti nejčastěji vybaví jedna skromná kaplička, v níž se výmalba na toto téma rovněž objevuje. Nachází se u málo frekventované lesní a luční cesty, která vede z Lánova do Černého Dolu na samém okraji Krkonoš (viz fotografie na poslední straně). Kdy kaple vznikla, není přesně známo, odhady informační tabule v jejím sousedství hovoří o začátku 19. století. A tabule dodává, že podle Petrákova turistického průvodce z ní již roku 1891 zůstala jen zřícenina. Podle webu http://www.znicenekostely.cz pak byla opravena zřejmě někdy před rokem 1945 a poté, po vysídlení německy mluvícího obyvatelstva, se opět proměnila v ruiny. A konečně napotřetí byla vybudována v roce 2002. Tehdy byl její vnitřek vyzdoben nynější poněkud insitně stylizovanou freskou Posledního soudu, jejíž autorkou je výtvarnice Květa Krhánková. Dřevěný reliéf archanděla Michaela, ústřední postavy celého výjevu a patrona kaple, je dílem řezbáře Petra Kysely. V sousedství se nacházejí lavičky se stolem, kde je možno posedět, a opodál ještě jedna kaplička s velmi podobnými osudy. Za jasného dne, kdy jsem tudy procházel, z těch míst vyzařovalo ticho a zklidnění. A mě naplňoval pocit vděčnosti za tu nepatrnou stavbičku i ty lavičky u ní a vůbec vše, co této probouzející se jarní krajině vrylo punc posvátnosti a zároveň krásné, v dnešní rozbouřené době snad až naivně působící člověčiny. – Miloš Hlávka

Unitářské listy • Březen 2014

3

TÉMA

TÉMA

„Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Jsou to šokující slova, vynucující si revoluci v srdci člověka. Podobenství o králi rozdělujícím ovce a kozly, tedy dobré a zlé, jak je zachycuje konec 25. kapitoly Matoušova evangelia, je charakteristické pro paradoxní logiku Ježíšovy filozofie a vůbec přístupu ke světu. K svému překvapení jak ovce, tak kozli shledávají, že jak se chovali k chudým, hladovým, nebohým a zoufalým, bylo určující pro jejich osud, neboť král byl v těch ubožácích, přehlížených a týraných přítomen. A protože tedy k němu se chovali tak či onak, Vítězství je vždycky něco jiného, to se jim ukázalo osudným. než vítězové mínili. Překvapivá, až šokující změna – Václav Bělohradský nastavených a zažitých stereotypů je pro Ježíšovo myšlení typická. Obdobnou myšlenku nalézáme v Matoušově evangeliu jen o kousek dříve (Mt 19:30), kde Ježíš říká svým učedníkům: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ I toto jsou zvláštní slova a souvisí blízce s podobenstvím o králi, protože ti, kdo se jeví jako ztracenci, jsou ve skutečnosti vítězi. Ti nejmenší jsou ve skutečnosti těmi největšími. Připomeňme si jen v krátkosti kontext tohoto příběhu. S Ježíšem hovoří bohatý mladík, který chce vědět, jak by mohl získat věčný život. Ježíš mu říká, že musí dodržovat základní etická přikázání, a navíc rozdat chudým co mu patří a pak se s ním vydat na pouť jako jeho učedník. To mla- Každý zpupný vítěz, pracuje na dík nedokázal, a tak smutně odešel. svém zániku. Ježíšovi učedníci, kteří byli svědky – Benjamin Franklin toho rozhovoru, se vyděsili, když Ježíš jim pak dal bohatého mladíka jako příklad se slovy, že získat věčný život je velmi, velmi těžké, že snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království. „A co my, Pane?“ ptali se učedníci. „Opustili jsme všecko a šli jsme za tebou. Jaká bude naše odměna? Dostaneme vůbec nějakou?“ A Ježíš je

ujistil: „Dozajista, každý kdo opustil domy, pole, bratry, sestry, otce nebo matku nebo děti, aby mne následoval, stokrát více dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ A tak učedníci byli rádi a uklidnili se. Jenomže Ježíš je nechtěl nechat jen tak v klídku, a proto své ujištění doplnil dodatkem, a to právě podobenstvím o dělnících na vinici. Je to zvláštní. Dělníci, které pán najal ráno, byli žárliví na ty, kteří byli najmuti odpoledne a pracovali třeba jen jednu hodinu – a přesto dostali stejnou mzdu. Bylo to spravedlivé? Jak bychom se dívali na někoho v práci, kdo by pracoval jen dva dny v týdnu, a od zaměstnavatele pak dostal stejnou mzdu? V našem světě jsme zvyklí být placeni od hodiny anebo od úkolu a v tom spočívá náš pojem V našem nedokonalém světě jeden spravedlnosti i kdo je velký, kdo je selže a druhý uspěje, úspěch se malý a kdo je nejmenší. střídá s neúspěchem. Není třeba lámat si hlavu nad tím, čím se odlišuV našem světě jsme uvyklí na lijí. Plodná je pouze ona veliká spo- neární plynutí času. Máme rok rozlupráce jednoho skrze druhého. dělen na měsíce, měsíce na dny, – Antoine de Saint-Exupéry dny na hodiny. Odměna za nějakou činnost by měla být úměrná vynaloženému času, proto ostatně i říkáme, že čas jsou peníze. Jak je vidět z Ježíšova podobenství, tento obecně vnímaný pojem spravedlnosti založené na úměře času a peněz je dnes stejný jako v Palestině před dvěma tisíci lety. To podobenství není ale v jádru věci o spravedlnosti. Nechce říct, že je spravedlivé odměnit lenocha stejně jako pracovitého člověka, ani že Bůh, reprezentovaný v tom podobenství jako hospodář vinař, by nechtěl nebo nedokázal cítit pojem spravedlnosti. To podobenství je o něčem jiném. O tom, že Bůh nevnímá čas lineárně. Chronologické plynutí času Soucítění je tvá bolest v mém srdci. – Titus Livius není časem, kterým vládne Bůh. Ne nadarmo se říká, že Bůh žije ve věčnosti, že to není bytost ohraničená začátkem a koncem, ale že to je nekonečné Bytí, věčně jsoucí Jsoucno. Toto Bytí je nad časem a prostorem, jak je chápeme my naší omezenou myslí. Bohu proto nezáleží ani tak na tom, kolik toho kdo udělal v chronologicky plynoucím čase, jako spíš s jakým úmyslem. Proto tedy učedníci, kteří s čistým srdcem následovali Ježíše na jeho cestách, měli svou odměnu zajištěnou, i kdyby předtím

4


PRVNÍ BUDOU POSLEDNÍ Petr Samojský


5

TÉMA

TÉMA

byli třeba i velcí hříšníci, na rozdíl od těch, kteří – jako ten bohatý mladík anebo farizejové – raději mluvili o náboženství a milosrdenství, než aby opravdu byli duchovními a milosrdnými lidmi. V našem světě jsme vězni lineárního, chronologicky plynoucího času. Máme od sebe velmi přesně oddělenou schopnost a neschopnost, úspěch a neúspěch, vítězství a prohru – a ty jsou odvislé od lineárního času. My něco podnikáme, o něco usilujeme, o něco bojujeme, a proto jsme buď schopní, úspěšní, anebo ne. Usilujeme, soupeříme a bojujeme všude, kam se podíváš: v práci, doma, v politice, ve sportu. Když si opatříš známosti na potřebných místech, v případě potřeby dostaneš přednostní zdravotnickou péči; když budeš ochotný ostrými lokty takticky a strategicky prosazovat určité ideály, dokážeš něco v politice; když se opravdu oddáš své práci, vybuduješ si odpovídající postavení; když budeš víc trénovat, budeš lepší sportovec. V našem světě se zdá být velmi zřetelné, kdo je velký, úspěšný, schopný, nadaný, a kdo je malý, neúspěšný, neschopný, Milosrdenství a pravda nechť neobez nadání. Ti druzí jsou proto ne- pouští tě. Přivaž je k hrdlu svému, zřídka odsunuti na okraj společ- napiš je na tabuli srdce svého. nosti nebo jen tak stranou hlavního – Šalamoun proudu těch prvních. Aby se totiž nepletli. A to je ten omyl! Ti nejmenší nejsou na okraji, nýbrž vlastně středem, a na to nás Ježíšovo podobenství o králi upozorňuje. V okamžiku, kdy je přehlížíme, se deklarujeme do role nafoukaných kozlů. Připomeňme si příběh, který se stal před několika lety na speciální olympiádě v Seattlu. Ke startu závodu v běhu na sto metrů se připravilo devět dětí. Všechny byly tělesně nebo duševně postižené. Vystřelila pistole a děti vyrazily k cíli. Po pár metrech ale jeden ze závodníků, malý chlapec, zakopl a udělal na asfaltu kotrmelec. Zůstal ležet – a poněkud neprofesionálně se rozplakal. Ostatních osm závodníků si toho všimlo, byla to pěkná šupa a taky ten pláč je překvapil, a zastavili se v běhu. Když viděli, co se stalo, všech osm se k devátému vrátilo. Jedna dívka s Downovým syndromem se sklonila a dala mu pusu a řekla: „To ti pomůže.“ Ostatní závodníci mu pomohli zvednout se ze země. Protože nemohl pořádně jít, pomáhali mu v chůzi. A pak v houfu, co noha nohu mine, všech devět závodníků došlo do cílové pásky. Zabralo jim to, pravda, mnohonásobně víc času, než by zpravidla běh na sto metrů trval. Ale jim to nevadilo, jako to nevadilo divákům na tribunách, kteří jim několik minut tleskali.

Tyto tělesně a duševně postižené děti nám tím daly velmi důležitou lekci. V životě opravdu jde o víc, o mnohem víc než o vítězství a úspěch. Mnohem cennější než vítězství je pomoci druhému zúčastnit se. I když to třeba znamená zpomalení a změnu směru. Tento příběh nám hodně napomáhá v pochopení Ježíšova podobenství o dělnících na vinici i o tom, kdo je vlastně malý a kdo velký, kdo vyhrál a kdo prohrál. Samozřejmě, ten, který zaběhl závod na sto metrů nejrychleji, dostal zlatou medaili. Ale ti, kteří pomohli druhému zúčastnit se, dostanou jistě velmi cennější odměnu od Pánaboha. Bohu je nakonec nejspíš docela šumafuk, kdo uběhne rychleji nějaký stometrový úsek, který nějaký človíček někde vytyčil; mnohem podstatnější je, jak se při tom kdo choval.

6



Těch příkladů, kdy lidé se domnívají, že jsou něco víc, že jsou jaksi povýšení nad druhé, je mnoho. Když bílý člověk obsazoval území Ameriky, třebaže tam byl hostem a novým příchozím, likvidoval místní barbary v přesvědčení, že musí pozvednout, civilizovat a přivést na pravou víru ty lidi tolik opožděné ve vývoji. Za svou zemi dostali bibli, za víru svých předků dostali křesťanskou mytologii. Obyvatelstvo Afriky dopadlo ještě hůř. V dobách otrokářství páni chtěli, aby se jejich otroci stali křesťany (aby pokorně přijali hierarchii autorit a moci), ale vzdělání jim odpírali. Jak by také ne; vždyť co by se stalo, kdyby otrok četl v bibli slova o svobodě? Proč se v církevní historii ti, kteří nastoupili do práce ráno (katolíci), cítili povýšeni nad ty, kteří nastoupili odpoledne (protestanti)? Proč se cítí povýšeni starší nad mladšími, mladší nad staršími? Proč se starší vojáci v armádě anebo starší žáci ve škole cítí povýšeni nad mladšími, které šikanují? Proč se cítí heterosexuálně orientovaní lidé povýšeni nad homosexuály? Proč se cítí komunisté povýšeni nad věřícími a věřící nad nevěřícími? Proč se cítí Američané povýšeni nad Araby, Turci nad Kurdy, Rusové nad Američany, Češi nad Romy? Protože nastoupili do práce už ráno, zatímco ti druzí odpoledne? Myslí si opravdu všichni ti povýšení, že Bůh sdílí jejich pojem o záslužnosti a čase? Jak trapně se mýlí, vždyť Bůh je věčnost... A co my? Možná si říkáme, že jako duchovně založení lidé se věnujeme už nějaký ten pátek uvažování o skutečně závažných otázkách lidského života. Jsme schopni oddělit triviality světského usilování, světskou 7

TÉMA

TÉMA

marnost a marnivost od věcí skutečné hodnoty. Není v nás ale přece jen někdy zrnko samolibosti? Víme toho přece o dost víc než nějaký ten bláhovec, kterého vidíme motat se v kruhu, který není schopný pozvednout se z marastu svého omezeného, tupého, malého sebestředného já? Nehodnotil by Bůh nás víc než toho bláhovce? Neměli bychom my větší cenu a větší zásluhy a větší odměnu než ten, který druhým třeba i ubližuje? Zanechme rychle takových úvah, jakmile se nás jen trochu zmocní. Je to pýcha. Přece víme, že mnozí první budou poslední a poslední první. A hádat, kteří poslední budou první a kteří první poslední anebo kdo že to vlastně je první a kdo že poslední, to je zbytečné. Kdo je v Boží spravedlnosti velký, kdo malý a kdo nejmenší, beztak nezjistíme. Nechme císařovo, co je císaře, a Božího, co je Boha. Připomínejme sami sobě i sobě navzájem slova Benjamina Franklina, že každý zpupný vítěz pracuje na svém zániku. Mnozí první budou poslední a poslední první, a cokoliv ti první provedou těm posledním, vymstí se jim. Život má být radostná spoluúčast na zázraku bytí. Radostná spoluúčast na zázraku bytí spíše než souboj kdo s koho anebo urputný boj o úspěch. My lidé jsme neoddělitelnou částí přírody, i když na to někdy zapomínáme. Jsme pyšní na svou civilizaci, na výdobytky své kultury. Kéž by ta naše civilizovanost spočívala především ve schopnosti nepodléhat ryzímu dravčímu pudu, který má za cíl vítězství silnějšího. Kéž se ta naše civilizovanost projevuje především schopností pozvednout druhé, když některý z nich klopýtne, a kráčet spolu, zvolna a v pokoji, k tajemnému cíli všeho bytí. Kéž náš život je radostnou spoluúčastí na zázraku bytí, a tady jde, zcela bezpochyby, i o ty nejmenší.

8


CO MNE PRO ŽIVOT NAUČIL BRATR HAŠPL Jaroslava Dittrichová

Citát z Matoušova evangelia ve mně vyvolal vzpomínky na bratra Dr. Karla Hašpla, jak nám při výuce náboženství vykládal bibli. (K tomu je třeba připomenout, že za mého dětství bylo náboženství zahrnuto do školního rozvrhu. Protože většina žáků byla katolického vyznání, v hodině náboženství se vyučovalo náboženství katolické, a děti nekatolických náboženství měly o této hodině volno. K výuce „svého“ náboženství docházely jednou týdně v odpoledních hodinách. Na „unitářské náboženství“ jsem chodila do školy v jiné pražské čtvrti, kde jsem se setkávala s dětmi unitářského vyznání z jiných pražských škol. Z vyučujících – většinou to byli unitářští duchovní - se nejvíce pamatuji právě na bratra Hašpla). Pokud jde o výklad bible, bratr Hašpl nás nejprve seznámil se Starým zákonem. Jeho výklad byl krátký, věcný. Výkladu Nového zákona věnoval mnohem více pozornosti – vzpomínám si, že Kázání na hoře probíral několik vyučovacích hodin. Vedl nás k tomu, abychom si všímali, jak je v textu evangelií zdůrazňováno, že máme svému bližnímu pomáhat při naplňování jeho potřeb (pití, jídlo) a věnovat se mu, když je osamělý nebo nemocný. Za velmi důležité je v evangeliích pokládáno, že máme mít své bližní rádi. K tomu, jak je důležité mít rád druhého, se bratr Hašpl při svém výkladu opakovaně vracel. Citát „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili“ je pro mne – z části také díky vlivu bratra Hašpla – pokynem, který vede člověka k tomu, aby měl druhého rád, neubližoval mu a snažil se mu pomáhat. Z uvedeného citátu možno dále vyvodit, že naše chování má být v souladu s tím, co člověka přesahuje. V dnešní době je bohužel takový přístup málo zdůrazňován. Mnohem více se dává důraz na jedince a jeho úspěšnost v životě. To může vést k nebezpečnému antropocentrismu, podle něhož jedinec může vše uspořádat a vést tak, jak on chce, a nemusí se ohlížet na to, co ho přesahuje, ani na bližního svého.


9

TÉMA

TÉMA

Z uvedeného citátu vyplývající důraz na vytváření láskyplného vztahu k našim bližním a na žití v souhlase s tím, co člověka přesahuje, se shoduje s dvěma pilíři unitářství, jak je vymezil Petr Samojský (Víme, že nejsme sami? Tři pilíře unitářské teologie, Unitaria, Praha 2011). •• •• •• ••

OHLEDUPLNOST, ROZMYSL A VCÍTĚNÍ Mína Hosenseidlová Kdykoliv jsem zmíněný citát z Matoušova evangelia slyšela nebo četla, vytanula mi v představě armáda malých mravenečků, kteří se někde pachtí se stavbou či údržbou svého mraveniště, a do toho vstupuje obrovská nevědomá bota člověka, která je bezohledně drtí. V této představě pak pokračovala úvaha o tom, že každý tvor na Zemi i Země samotná je tvorem Božím, a tudíž je třeba ochraňovat jej. Proti těmto úvahám zase vystoupila potřeba člověka žít a spotřebovávat, tedy hlavně asi jíst. Člověk v naší společnosti se z tohoto „světa Země“ ale musí nějak vyčleňovat, aby mohl plnit svůj individuální úkol, který si s sebou do života přinesl. (Jsou však zachovány i návody na život v souladu s přírodou, kdy se člověk vědomě stará o své potřeby v tom smyslu, že o vyživení svého těla žádá a je mu vyhověno... příroda sama obětuje část sebe, aby byla tato potřeba naplněna...) Toto se mi v naší společnosti zdá nereálné. A jak tedy interpretuji tento citát dnes? Dnes je pro mne nabádáním k vědomému chování, nabádáním, abych se chovala ohleduplně ke svému okolí. Vždyť beru-li ohledy na druhé, nejsem bezohledná. Pokud se snažím činit vše s rozmyslem a snahou vcítit se do rolí svého okolí, mám šanci pochopit ze světa víc a činit druhým tak, jak bych chtěla, aby bylo činěno mně. 10


ORIGINÁLNÍ SPRAVEDLNOST Lucie Červená V americkém státě Ohio působí soudce Michael Cicconetti (62), který se proslavil vydáváním neobvyklých rozsudků. Soudil šestadvacetiletou ženu v domácnosti Michelle Murrayovou za to, že zanechala v zimě uprostřed lesa 35 koťat. Rozsudek? Aby pochopila, jak se zvířata cítila, musela strávit noc v nehostinném lese ve tmě a zimě, bez jídla. Další případ: Muž ohrožoval nabitou zbraní své okolí. Soudce ho poslal do márnice mezi mrtvá těla. – Mladíci vypustili pneumatiky školního autobusu. Za trest jim soudce nakázal, aby uspořádali pro školáky piknik. – Muž ukradl sbírku Armády spásy v hodnotě 250 dolarů. A pak mohl o svém činu přemítat 24 hodin, které musel strávit jako bezdomovec. Obžalovaní si mohou vybrat tradiční nebo alternativní trest. Například muž, který řídil opilý, si měl odsedět ve vězení 180 dní. Alternativní trest zněl: Poběžíš osm kilometrů za policejním vozem. Mnozí odsouzení jsou soudci Cicconettimu za originální tresty vděčni a dostává množství děkovných dopisů. „Dříve jsem dával normální tresty jako vězení či pokuty. Ale to prostě nefunguje. Lidé musí projít něčím, co jim nabourá jejich ego, co je pořádně ztrapní. Na 95 procent z nich si dá pozor, aby svůj přečin proti zákonu nezopakovalo,“ vysvětluje soudce. Je nutné prožít si stejnou nebo podobnou zkušenost, jen z opačné strany, v perspektivě postiženého. Situace je pro odsouzené nepříjemná, ale odpovídá tomu, co sami svým jednáním způsobili nebo mohli způsobit. Možná si byli vědomi, že jejich jednání není správné, ale pouhá rozumová znalost je neodradila od jejich činů. Originální spravedlnost v podání soudce Cicconettiho se tím blíží působení karmy. Ublížíš (slovem, skutkem, apatií)? Bude ti ublíženo… Pomůžeš? Bude ti poskytnuta pomoc. My, lidé, si často stěžujeme na nespravedlnost světa. Spíše než že bychom žili v nespravedlivém světě, žijeme ale ve světě, ve kterém jsme vystaveni a určováni originální karmickou spravedlností.


11

MEDITACE

ÚVAHA

Z MOŘE VĚČNOSTI Z moře věčnosti jsme se vynořili jako kapka ozářená ranním sluncem a k novým věčnostem se ubíráme po zastávkách. Dostáváme se do proudů zvířených a zdává se nám, že mizíme navždy v jejich chladných hlubinách. V tom vynořujeme se znovu, snoubíme se s jásajícím slunečním paprskem a letíme bezstarostně k závratným výšinám. Drženi vesmírnou mocí, kterou stojí všechno, pociťujeme dotek všemohoucnosti. A hned zase strženi potlačenými úzkostmi včerejška klesáme v pocit nemohoucnosti a opuštěnosti, zdá se nám, že jsme sami a vše kolem se hroutí do beznaděje. Připadáme si jako pohozená smítka na kolbišti života – ale jen maličko a chvění našich tužeb sílí, mohutní ve svém letu, proniká vesmír a obratem přináší nový život a nová vítězství. Žádná hvězda v nejtmavší noci není opuštěna, žádný člověk nestojí sám, nikdo není vyloučen ze sympatií lásky a z účasti na tvoření nového světa a nového nebe. Odstupte, ó děsy země, já půjdu dnes, půjdu hned s novým předsevzetím zhodnotit několik okamžiků, vyzářit trochu lásky, využít sílu a vychutnat harmonii, která mě pojí s Veškerenstvem. Svým přídělem božského života jsem schopen někoho a něco mít rád, z něčeho se radovat a k vyššímu stupni bytí se povznášet. Uvědomuji si přítomnost a lásku Nejvyššího v sobě. Půjdu životem jako dědic věčnosti a šiřitel všeobsáhlé nehynoucí lásky. – Norbert Fabián Čapek

12


SNÍVALO SA MI Miloš Mášik

Snívalo sa mi o unitárskych kaviarňach. O sieti unitárskych kaviarní. To boli také ekonomicky nezávislé jednotky v centrách miest, ktoré okrem svojej kávovej funkcie ponúkali čosi navyše. Malé knihkupectvo, zároveň čitáreň, malé pódium nachystané na možné debaty, prednášky či menšie kultúrne podujatia, steny boli využité ako galéria, boli tam aj informačné tabule rôznych unitársky kompatibilných miestnych aktivít a všeličo iné podľa zamerania konkrétneho prevádzkovateľa. Veru, kaviarne museli byť kreatívne, lebo v prvom rade treba prežiť. A náboženstvo sa dá robiť až potom. Keď sa na to zarobí. Či nie? Boli to také rafinované spiace potenciálné rodiská unitárskych zborov či možných spoločenstiev. Niekde to fungovalo skvele, až tak, že sa museli otvoriť ďalšie v iných mestských štvrtiach. Niekde to nefungovalo vôbec a museli sa zavrieť. Ale väčšinou sa to darilo držať na úrovni, že to tu jednoducho je. A ak sa objaví záujem, je to pripravené plniť funkciu stretávania sa ľudí, až kým sa kapacita nenaplní tak, že si to vyžiada väčšie priestory. Samozrejme aj po narodení sa zboru kaviareň slúži ďalej ako príjemná možnosť prísť do prostredia, s ktorým je možné sa identifikovať aj v priebehu pracovného dňa vo víre povinností, keď človek ide jednoducho okolo a len tak si tam zaskočí na kávu. Predávali tam učitelia či študenti so zameraním na filozofiu, religionistiku, etiku a podobne. Darilo sa udržať si vysokú odbornú úroveň personálu, lebo v tom sne sa akosi vždy našli nejakí ľudia, ktorým sa chcelo podnikať. A stanovili sa jasné pravidlá v zmysle biblickej starozákonnej zásady: „Nezaviažeš volu úst, keď mláti.“ I spýtal som sa, že kto to tu riadi. Vraj unitárski škriatkovia. Tak som sa s jedným stretol a spýtal sa, ako to funguje. On vravel, že už v Mojžišových knihách sa dá nájsť kompaktný koncept hospodárskeho úspechu. A keď už sme spomenuli bibliu, tak to vyzerá tak, že Boh Starého zákona má rád parádu. V Novom zákone sa dosť rozdáva. Ale predsa najprv treba čosi nahonobiť, aby sa to dalo rozdávať, nie?


13

ÚVAHA

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Škriatok sa rozhovoril. Niedke vraj začali takmer z ničoho. V Los Angeles to vraj má pod palcom akýsi herec, ktorí chcel konečne urobiť aj niečo užitočné. V Riu je to vraj popri kávovej fabrike. V Tokiu to prevádzkuje škola karate, aby svojim žiakom dala priestor na duchovný rozvoj. V Budapešti to vraj má nejaký pestovateľ rajčín. V Istanbule je to hneď za mostom, v prvej ulici vpravo z pešej zóny. Chlapík, čo predáva burky má rád otvorené náboženstvo. V Humpolci je to hneď vedľa kostola. Nič sa tam nedeje. Vraj sa uvidí. Našli sa na to peniaze. Vraj niekto odtiaľ pozná kohosi, kto pozná niekoho, kto je kamarát s kýmsi, ktorý sa pozná s blízkym priateľom toho herca z Los Angeles. Tak tak nejak. Spýtal som sa, či je to všade oficiálna aktivita cirkvi. On, že nie, lebo vraj cez cirkev môžu veci trvať dlho. Demokracia má aj svoje nevýhody. Kým sa dohodne, či sa dá mlieko do kávy, mlieko skysne a vlastne na kávu už ani nikto nemá chuť... Potom som sa zobudil. Nuž zábavná predstava. Čosi medzi kostolom a krčmou. Kostol je zaťažený dogmami a krčma zasa prízemnosťou a konzumom. Bežné kaviarne obvykle nemajú konkrétne zameranie. Dokonca aj príťažlivé kaviarne v kníhkupectvách akoby strácali kontakt so svetom kníh, v ktorom sú namočené. Ale som si pekne zahypotetil... Výhoda unitárstva je, že vždy je dobre. Či už funguje ako živé spoločenské náboženstvo, alebo je to len akýsi anonymný životný postoj. V každom prípade prispieva ku kvalite života konkrétneho človeka, kto ho vyznáva. A to je pointa, nie?

14


PRVOTNÍ UNITÁŘSTVÍ Gabriel Fiala

VII. Závěr

Průběh historie prvotního unitářství byl v obou zemích, kde existovalo, tedy Polsku a Sedmihradsku, vzájemně provázaný a měl stejný základní charakter, tedy nepřízeň okolní společnosti, která často vedla k jeho existenčnímu ohrožení. Nakonec prvotní unitářství dospělo k svému závěru, ale ten byl v obou zemích velmi rozdílný. V Polsku měl konec unitářství politickou příčinu. V r. 1655 vypukla v důsledku sporu o polský trůn švédsko-polská válka, která měla pro zemi zničující důsledky. Polští bratří stejně jako ostatní protestanti podporovali švédského krále, což proti nim obrátilo hněv katolické většiny polského národa, a vzhledem k tomu, že na rozdíl od protestantů neměli mocné ochránce v řadách šlechty, byli r. 1658 z Polska vypovězeni. Nejvýznamnější proudy jejich emigrace směřovaly do Sedmihradska, Pruska a Nizozemí. Avšak s výjimkou Sedmihradska, kde se přidali ke svým spolubratřím, nebyli nikde trvaleji úspěšní v oslovování místních obyvatel a v pokračování činnosti církve. V Nizozemí se jim alespoň podařilo vytisknout Rakovský katechismus a mnoho dalších spisů pod souborným názvem „Knihovna polských bratří, již se nazývají unitáři“ 1), která měla největší dopad v Anglii, byť anglické unitářství se vyvíjelo jiným směrem 2). V Sedmihradsku oproti tomu unitářství existuje nepřerušovaně až do současnosti, ale se změněným charakterem. Začátkem 19. století totiž sedmihradští unitáři navázali spolupráci s unitáři anglickými, kteří jim výrazně pomáhali v oblasti financování církve a v oblasti vzdělávání budoucích duchovních, což mělo podstatný dopad na nauku sedmihradské církve. Její původní obsah, jak je ve své vrcholné podobě vyjádřen v díle biskupa Michaela Lombarda ze Szentábrahámu 3) „Souhrn veškeré křesťanské teologie podle unitářů“ 4), které je názorově téměř totožné s Rakovským katechismem, byl co nejvíce přiblížen unitářství anglickému, byť to mělo v některých tématech za následek přijetí úplně opačného stanoviska 5). Zjednodušeně lze říci, že současné sedmihradské unitářství představuje v oblasti nauky jakýsi kompromis mezi současným unitářstvím a unitářstvím prvotním, v ostatních aspektech života církve se však snaží zachovat


15



původní křesťanskou formu (bohoslužba, vyznání víry, katechismus, biskupské zřízení atp.). 6) Současný počet sedmihradských unitářů (v Rumunsku a Maďarsku 7)) je asi sedmdesát tisíc, což představuje čtvrtinu všech unitářů na celém světě. 8) V závěru je ještě třeba zmínit vztah prvotního unitářství k českým zemím. V případě Sedmihradska byl v podstatě nulový 9), ale ohledně Polska to bylo naopak 10). Paradoxem však je, že ačkoliv polští bratří přes Čechy a Moravu často putovali do jižní a západní Evropy a zpět, a r. 1608 dokonce svedli v Přerově disputaci o svých názorech, jediným známým polským bratrem z Čech je Jan Hradecký 11) z prostředí pobělohorské emigrace, který se však k unitářům přidal až v Polsku. Tzv. „ariánství“ pro Čechy představovalo jen jakousi polskou raritu, kterou se příliš nezabývali, ovšem s výjimkou českých bratří, kteří měli svou pobočku v Polsku a pro něž antitrinitářství polských bratří vzhledem k veliké vzájemné blízkosti v ostatních oblastech představovalo značný problém. Největším odpůrcem unitářství z řad českých bratří byl J. A. Komenský 12), který sám strávil část svého života v Polsku a s unitáři se setkal ještě v nizozemském exilu. Při celkovém ohlédnutí se za prvotním unitářství můžeme dojít k překvapivému zjištění, že tradiční křesťanství i současné unitářství se mohou shodnout, byť z různých důvodů, že prvotní unitářství bylo jen přechodovou fází k současnému, vesměs ne-křesťanskému unitářství: z hlediska tradičního křesťanství opuštěním nauky o trojjediném Bohu a boholidské přirozenosti Ježíše nastartovalo proces, který v důsledku vedl k opuštění Ježíše jako jedinečného zprostředkovatele Boha, a tudíž i k opuštění křesťanství; z hlediska současného unitářství nebyla naopak křesťanská forma nutná a jako překonaná mohla být opuštěna, aniž by se na základních principech unitářství cokoliv změnilo. Přesto není nauka prvotního unitářství mrtvá, protože se k ní i dnes hlásí několik malých církví, jako jsou christadelfiáni, Křesťanská církev v Itálii či americká Všeobecná konference Boží církve 13), kteří navazují na Rakovský katechismus a myšlenky Fausta Socina vůbec.

1) Biblioteca Fratrum Polonorum quos Unitarios vocant, Amsterdam, 1668, na serveru: www.sbc.org. pl 2) Thomas Rees, autor překladu Rakovského katechismu do angličtiny z r. 1818, doplnil původní text mnohými poznámkami, aby odlišil nauku „moderních unitářů“ od „starých sociniánů“. 3) Lat. Michael Lombardus de Szentabraham, maď. Szentábrahámi Lombárd Mihály, 1683-1758. 4) Summa Universae Theologiae Christianae secundum Unitarios, Claudiopoli, 1787, na serveru: www.bsb-muenchen-digital.de 5) Např. v tématu posmrtného života sedmihradští unitáři původně vyznávali vzkříšení těla (Summa ..., str. 243-244), což nověji nahradili opačnou naukou o nesmrtelnosti duše (současný katechismus sedmihradských unitářů, osmá část „Věčný život“), takže např. Velikonoce nejsou svátkem Ježíšova vzkříšení, ale „vyjádřením víry v nesmrtelnou duši“. Problémem však, že pro biblické zdůvodnění musí ztotožňovat pojmy „duch“ a „duše“, zatímco přehlížejí silný důraz Nového zákona na vzkříšení z mrtvých, jak ve vztahu k Ježíši, tak k věřícím. 6) Podrobné informace o současném sedmihradském unitářství lze nalézt na: www.unitarius.hu 7) Po porážce Uherska v 1. světové válce bylo Sedmihradsko kvůli svému většinovému národnímu charakteru přičleněno k Rumunsku, a proto sbory ve zbylé části Uher (kterou v češtině poněkud nepatřičně nazýváme Maďarskem) utvořily novou sesterskou církev. 8) Dle údajů ICUU z r. 2012 je z 261 621 jejích dospělých členů 26,7 % z obou zmíněných zemí. 9) Drahomil Špale v knize „Nárys dějin unitářství v českých zemích“ (Praha 2010) uvádí, že „české země tvořily jakýsi klín mezi Polskem a Sedmihradskem, v nichž bylo již organizované unitářství rozšířeno.“ (str. 52) I zběžný pohled na mapu však vede k vyvrácení autorovy myšlenky. 10) Literatura: Rudolf Říčan – Dějiny Jednoty bratrské, Praha 1957 (heslo v rejstříku: antitrinitáři) Wacław Urban – Studia z dziejów antytrynitaryzmu na zemiach czeskich i słowackich w XVI-XVII wieku, Kraków 1966, druhá část „Projevy antitrinitářství v českém pohusitském sektářství“, osmá kapitola „Polští bratří a Češi“, str. 71-83 11) Wacław Urban – cit. dílo, str. 80-81. 12) Komenský kritizoval unitáře jako „lidi bořící samou podstatu křesťanství a usilující vytvořit náboženství podle vlastního rozumu.“ (Wacław Urban – cit. dílo, str. 80) Úvaha Drahomila Špaleho (cit. dílo, str. 58), že se Komenský bránil obviněním ze sympatií k unitářům „možná i proto, že jim skutečně byl jaksi vnitřně blízko,“ je proto příliš nadsazená. 13) Termín „unitáři“ však zmíněné církve nepoužívají, protože vzhledem k převážně ne-křesťanskému charakteru současného unitářství by to vyvolávalo zmatek. Jejich webové adresy jsou: www.christadelphia.org, www.chiesacristianainitalia.it a www.abc-coggc.org

Poznámky:

Detailní informace k historii prvotního unitářství jsou obsaženy v knize E. M. Wilbur – A History of Unitarianism I (1945) a II (1952), na serveru: www.sksm.edu kde lze v obsahu příslušná místa snadno nalézt (Polsko v díle I, Sedmihradsko v díle II).

16



17

KALENDÁRIUM

KALENDÁRIUM

ZEMŘEL PETE SEEGER Miloš Hlávka Dne 27. ledna 2014 zemřel skladatel, textař, zpěvák, banjista, autor školy hry na pětistrunné banjo, zpěvák a občanský aktivista Pete Seeger. Narodil se 3. května 1919 v New Yorku. Jeho otec Charles vystudoval kompozici a muzikologii na Harvardově univerzitě a podílel se mimo jiné na založení Americké muzikologické společnosti. V roce 1912 byl povolán, aby založil hudební oddělení na Kalifornské univerzitě v Berkeley, avšak v roce 1918 byl donucen odejít pro své pacifistické názory. To, že se Pete stal později mimo jiné jak hudebníkem, tak občanským aktivistou, tedy mělo své kořeny už v rodině, z níž pocházel. Hudební kariéru zahájil v roce 1941, kdy spolu s Millardem Lampellem, Lee Haysem a Woodym Guthriem (který byl rovněž legendou amerického folku) založil skupinu The Almanac Singers, jež měla ve svém repertoáru převážně protiválečné, protirasistické a odborářské písně (výjimkou bylo album Dear Mr. President nahrané po napadení SSSR hitlerovským Německem, v němž skupina podporovala vstup USA do války). V roce 1943 se Pete oženil. Jeho ženou se stala Toshi Aline Ohta, pocházející z bavorského Mnichova (kde se narodila emigrantu pocházejícímu z Japonska), později filmařka, producentka a rovněž environmentální aktivistka. Narodily se jim postupně čtyři děti, z nichž tři se dožily dospělosti a uplatnily se rovněž v uměleckém světě. V roce 1949 si Seegerovi koupili pozemek ve městě Beacon ležícím v údolí řeky Hudson ve státě New York, kde poté společně žili nejprve v obytném přívěsu a později ve srubu, který si vlastnoručně postavili. Manželství Seegerových přetrvalo až do 9. července 2013, kdy Toshi zemřela, devět dní před 70. výročím svatby. V roce 1948 se Pete Seeger podílel na vzniku skupiny The Weavers (i v ní byl jeho spoluhráčem mj. legendární Woody Guthrie). Od roku 1954 vystupoval a nahrával též sólově (s doprovodem kytary či pětistrunného banja). K Seegerovým nejznámějším písním patří Where Have All the Flowers Gone? (Řekni, kde ty kytky jsou – poslední dvě sloky dopsal Joe Hickerson; české přebásnění pochází od Jiřiny Fikejzové), If I had a Hammer (Kladi18


vo – „Bylo by to krásný...“ – pro Waldemara Matušku napsal český text Ivo Fischer) nebo Turn! Turn! Turn! (až na ono „Turn! Turn! Turn!“ v refrénu a krátký dovětek na konci je celý text převzat za starozákonní knihy Kazatel 3.1–8). Zpopularizoval rovněž původně gospelovou píseň We Shall Overcome (u nás známou též jako Jednou budem dál) a v repertoáru měl i skladbu Which Side Are You On? od Florence Reece (Za svou pravdou stát), které u nás známe díky Spirituál kvintetu. Seegerovy politické názory byly zpočátku ovlivněny komunistickými idejemi – v roce 1936 vstoupil do Ligy mladých komunistů (Young Communist League), v roce 1942 do Komunistické strany USA. Pod vlivem postupného odhalování Stalinových zločinů ji opustil (podle svého vlastního životopisu v roce 1949) a stal se antistalinistou. Zůstal však nadále radikálně (nyní už liberálně) levicovým aktivistou podporujícím boj za občanská práva a rasovou rovnost. K tomu se později přidružilo působení v oblasti ochrany životního prostředí – v roce 1966 se spolupodílel na vzniku organizace na ochranu řeky Hudson (Hudson River Sloop Clearwater). A konečně ještě jako 92letý vystoupil na shromáždění hnutí Occupy Wall Street. Když se Peta Seegera ptali na jeho náboženské či duchovní postoje, odpověděl: „Nejduchovněji se cítím, když jsem venku v lese. Cítím se být součástí přírody. Nebo když se dívám vzhůru na hvězdy. Kdysi jsem řekl, že jsem ateista. Teď říkám, že to všechno záleží na vaší definici Boha. Podle své definice Boha ateistou nejsem. Protože si myslím, že Bůh je všechno. Kdykoliv otevřu své oči, dívám se na Boha. Kdykoli něco poslouchám, naslouchám Bohu.“ Při čtení tohoto vyznání už nás asi příliš nepřekvapí, že byl členem Unitářské univerzalistické náboženské obce v New Yorku, i když se o tom nijak zvlášť nešířil a při své angažovanosti v jiných oblastech společenského života se na jejím životě nejspíš nikterak výrazně nepodílel. V již zmíněné starozákonní knize Kazatel stojí: „[Jest] ... čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.“ Prakticky celý život, který Pete Seeger prožil na této planetě, byl pro něj časem boje. Budiž mu proto nyní, kdy už není mezi námi, dopřán onen natisíckrát zasloužený čas pokoje.


19

Dobrý den, milé děti, Nedávno jsem měla možnost strávit nějaký čas se svým synovcem. Jsou mu dva roky. Vy, kteří máte malého sourozence, možná budete vědět, o čem teď píšu. Takové malé dítě je veselá kopa, neustále zkoumá vše kolem sebe a podrobuje to veškerým testům, kterých je schopno. Už je dost velké na to, aby strkalo do pusy úplně všechno, asi už se přece jen poučilo, že všechno k jídlu není. I když tady to nejspíše závisí na nátuře každého jedince. Jsou i tací, kteří test ústy nevynechají za žádných okolností, a to i pokud zkoumaná věc přece jen chutná odporně. To ale nebyl případ mého synovce. O Vánocích se na okamžik ocitl osvobozen od dohlížejících očí příbuzných a jal se zkoumat svíčku. Už to měl jistě dlouho v plánu, ale dosud se mu nenaskytla příležitost. Teď ta chvíle tedy nastala a svíčka, hořící, byla v jeho rukou. Stačil malý okamžik a rozehřátý vosk vyšplouchl a klučík polil leccos kolem, ale i sám sebe. Komu z vás už horký vosk někdy šplouchl na prstíky, víte, že to sice není nějak zvlášť nebezpečné a nezpůsobí to popáleniny, ale nepříjemné to je a pálí to – jejda. V hoškovi se mísilo hned několik pocitů, přičemž jistě přetrvávala zvědavost, ale bolestivý pocit na ručkách nakonec převládl a rozplakal se. To už měl kolem sebe ale hned několik dospěláků, kteří věc řešili. Přitom říkali: „Pálí, pálí..“ A malý ukazoval, že to pálí tam, u stolu, kde se voskem potřísnil. Malé děti jsou ještě tolik spojené se světem kolem sebe, že se vnímají jako jeho nedílná součást, a často když se jich zeptáte, kde je něco bolí, ukážou na místo, kde se úraz stal. Postupně, jak rostou, samozřejmě čím dál lépe poznávají samy sebe i svět kolem a začnou jasně rozlišovat hranice mezi sebou a tím okolo, ale čím jsou menší, tím je toto sebeuvědomění slabší a ony jsou opravdu v jednotě s okolním světem. 20


Jsou na svět okolo naladěny; to se pozná i podle toho, jak přebírají nálady lidí kolem sebe, a také proto se tak snadno a rychle učí napodobováním – ony se prostě se svým okolím „spojují“. Je to přirozené umění, ke kterému později mnozí dospělí lopotně hledají cestu, hledají jednotu. Nemyslím si, že je možné najít tu ztracenou z dětství, ani že by bylo nejlepší zůstat v tomto dítětem. Každý jedinec se potřebuje vyvíjet, protože bez osamostatnění (říká se tomu takovým divným slovem – individualizace) by člověk nemohl dělat vědomé kroky a činy. Blahořečím ale každému, kdo na jednotu světa a všech bytostí myslí. Vždyť si to jen představte, cožpak by mohlo být nadále na světě nějaké škodění druhým, kdybychom je vnímali jako sebe sama? Každý by se naopak snažil být k druhým milý a vlídný, protože by to sám cítil, jako kdyby byl někdo milý a vlídný na něho samotného. Inu, to si vlastně můžete zkusit i vy. Zkuste si vždycky představit, když někomu něco děláte nebo říkáte, že to někdo jiný dělá či říká vám. Jestli se vám to i pak líbí a přesně takhle byste si to přáli. Pak není třeba nic měnit. Avšak jestliže přitom pocítíte, že by přece jen bylo lepší poslouchat vámi vyřčená slova alespoň vlídnějším tónem, pak je tu přesně ten okamžik, kdy stojí za to se zastavit a znovu si vše promyslet… A nakonec to udělat tak, jak by se vám líbilo, kdyby to někdo jiný sděloval vám samotným. Natrénovat to je jedna z nejtěžších jemností mezilidské komunikace, ale uplatňovat ji lze i v komunikaci se zvířaty a rostlinstvem. Tak mnoho zdaru. – Mína Hosenseidlová


21

ODEZVA

ODEZVA

NENÍ SNĚM JAKO SNĚM aneb JINÝ ODSTÍN LEGRACE Petr Samojský Když jsem v minulém čísle Unitářských listů četl zamyšlení Marka Kettnera o unitářském sněmu, povyskočil jsem na židli. Marek je totiž znám svými na dřeň obnaženými esejemi, ve kterých podivuhodná životní dobrodružství prožívá hlavní hrdina – Syčák. Nechci polemizovat o tom, do jaké míry je Syčák Markovým alter ego, ale z Markova textu je mi jasné, že při psaní onoho článku nechal Syčáka spát a napsal velmi ohleduplný článek. Kdyby totiž za Marka promluvil Syčák sám, asi by se čtenáři nestačili divit, anebo by to odpovědný redaktor řečený Elnorsen (Pepa Musil) nepustil, jak se říká, do éteru. Když jsem o Markově článku přemýšlel, napadlo mne však, že se pokusím odpovědět spíš Syčákovi, jelikož ho nalézám mezi řádky, a proto takto formuluji svou odezvu. Pokud čtenář netuší, o čem je zde řeč, nechť promine a následující řádky chutě přehlédne. Milý Syčáku, je mi jasné, že první unitářský sněm, jehož ses zúčastnil, v tobě zanechal podivnou stopu na patře. Asi jako archivní víno, o němž člověk nemá jasno, zda je má v úctě k věku a tradici vypít (protože je přece archivní), anebo vylít (protože je kyselé). Asi tě někdo, milý Syčáku, měl varovat předem. Naše sněmy jsou totiž relikvie z dob dávno minulých, hrubým odhadem táhnoucí se kamsi do let padesátých, kdy soudružské schůzování bylo moderním trendem. Každý z našich soudobých sněmů je v první řadě „dlouhá schůze“ s dlouhými a ještě delšími projevy, vstupy řečníků, kteří jakoby neslyšeli, co ti před nimi zrovna řekli, s přestávkou na bagetu od pátku, kterou ale dostaneš, jen pokud neztratíš stravenku. Syčáku, máš můj obdiv, že i po absolvování takové akce v sobě nacházíš nejen odvahu ji znovu podstoupit, ale dokonce se snažíš pomoci, aby se změnila! Nebude to jednoduché, protože sněmy víceméně kopírují interní jednání, která jsou obdobnými schůzovními maratóny. Na nich se třesou ruce, kalí mysl, práská do stolu a skelný zrak schůzovníků se ztrácí v záplavě slov o ničem. Po pravidelných pěti hodinách schůzování se účastníci rozcházejí a snaží najít cestu k svému domovu a jejich bledé rety šeptají: Již nikdy více…, jen aby se o měsíc později znovu vnořili do schůzovních stí22


nadel a podstoupili tentýž rituál. Když jedno takové jednání navštívil Steve Dick, vedoucí představitel Mezinárodní rady unitářů univerzalistů, byl fascinován, a dokonce několik hodin vydržel, ač jeho slovní zásoba českého jazyka nepřesahovala pět slov (pivo, kafe, platím, hrad, letiště), protože prý něco takového dosud neviděl ani při návštěvách do nejtemnějších koutů unitářského světa. No tak aspoň v něčem máme dnes jako české unitářské hnutí světový primát. A tím těžší je tvůj úkol, který sis předsevzal, Syčáku! Naštěstí se po tvé výzvě již začaly shromažďovat podněty. A tak se třeba za pár desetiletí podaří změnit tu naši tradici „dlouhé schůze“, která by mohla sloužit jako skanzen dob minulých, na něco zcela jiného. Ano, máš pravdu, Syčáku, že sněmy by mohly být v první řadě příležitostí. Kdo vlastně řekl, že to musí být „dlouhá schůze“? Anebo kdo z toho, co ve své podstatě má být důstojnou výroční událostí, oslavou aktivit a prostě radostiplným setkáním, udělal tu „dlouhou schůzi“? Jistě to nebyli naši předchůdci, protože kdyby N. F. Čapek a další jemu podobní jednali takovým způsobem, nikdy by naše organizace nevznikla. A to je nepopiratelný fakt. Při představě, že N. F. Čapek po příjezdu z Ameriky organizuje podobné tlachající schůze, se asi, Syčáku, zmítáš smíchy. No já taky. Je to stejně jen a jedině otázka stavu mysli. A já bych rád, aby sněm ilustroval to pozitivní, radostné a dobré, anebo i to rmutné a tíživé, co v mysli spočívá, aby se prodralo ven a pomohlo světu stát se lepším – ale aby to bylo opravdové, ze srdce tryskající, a tedy autentické. Odhadl bych, Syčáku, že bys rád přišel na náš sněm pozdravit se s přáteli z celé republiky, dát řeč o jejich nápadech a myšlenkách, že by taková věc byla pořádnou pohodou, vyplněnou sdílením nápadů, muzikou a povídáním? „No pochopitelně, aspoň někomu to sepnulo,“ říkáš, Syčáku. Kdepak, já mám za to, že prakticky všichni, kdo se kdy sněmu účastnili, by to viděli stejně. No tak proč to tak neuděláme? Proč. No proč asi, Syčáku. Protože „se to tak nedělá“, to je přece argument. Pokud znovu najdeme odvahu se zúčastnit, pak prostě přijdeme v očekávání, že to bude „dlouhá schůze“, k obědu skousneme bagetu za stravenku, a pak se sejdeme na pivu v Arše za rohem, abychom si svorně postěžovali, jaké to zase bylo. No ale třeba je tohle skutečně jen trochu jiný odstín legrace a třeba to skutečně uděláme nějak jinak? Iniciativní skupina POU stále sbírá podněty.


23

POZVÁNKA

POZVÁNKA

Milí přátelé! Obec širšího společenství českých unitářů si Vás dovoluje co nejsrdečněji pozvat

na celodenní konferenci

VÝZNAM SPIRITUALITY V LIDSKÉ TVOŘIVOSTI sobota 1. března 2014, Čapkův sál pražské Unitarie vstup do sálu od 9.15, oficiální zahájení v10.00 hodin Konference se koná v rámci stejnojmenného dvouletého projektu naší obce a navazuje na úspěšný první ročník této akce, jenž se uskutečnil v roce 2012. Tentokrát jsme za ústřední téma zvolili otázku, zda a jakými způsoby může být lidská kreativita ovlivněna, inspirována či formována duchovními aspekty. Odpovědi by pochopitelně bylo možné hledat ve veškerých druzích lidské činnosti, ovšem takový systematický průzkum by dalece přesáhl omezené možnosti konference. Proto jsme zvolili jiný přístup a vybrali šest různých oblastí (náboženskou, psychologickou, filozofickou, ale i vědní, vzdělávací a uměleckou), v nichž se jednotliví přednášející pokusí charakterizovat roli spirituality z pohledu současné společnosti. Pokud vás zajímá, jak různě a z jak pestré škály pozic lze nahlížet na význam spirituality v našem životě, určitě si tuto akci nenechte ujít!

Plné vstupné je 120 Kč, unitáři, senioři a studenti mají slevu na 90 Kč. V dopoledním bloku zazní tři příspěvky: 1. Kdo nese zodpovědnost za tvou duši? Každý má zodpovědnost sám za sebe, za své fyzické zdraví, a tak se nabízí myšlenka, zda totéž platí i o duši. Petr Samojský, D.Min. 2. Duchovní konexe – základ Evropy Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. 3. Tvorivá energia pre život v plnosti: Transformatívna spiritualita v dokumente SRC, Spoločne k životu Mgr. Pavol Bargár, M.St., Th.D.

Mezi 12.30–13.30 bude následovat přestávka na oběd a po ní odpolední přednáškový blok s následujícími příspěvky: 4. Vývoj globální spirituality s pomocí vědy ThLic. Ing. František Mikeš, Ph.D. 5. Fenomén spirituality ve výchově dětí PhDr. Anežka Šubrová 6. Spiritualita a současná vážná hudba PhDr. Wanda Dobrovská, Ph.D.

Konference bude zakončena zhruba v 16 hodin. Během roku bude také vydán sborník příspěvků. Pokud se rozhodnete konference zúčastnit, přihlaste se prosím u tajemnice Obce širšího společenství K. Ledererové Kolajové, ideálně e-mailem (sirsispolecenstvi@ seznam.cz), případně telefonicky: 603 789 838. 24


KAREL FUNK

BŘEZNOVÝM HOSTEM U SLUNEČNICE! Známý spisovatel, esoterik a myslitel Karel Funk vystoupí jako host v našem pořadu

v úterý 25. března od 18.00 hodin. Svou přednášku nazval

Souznění s Matkou Zemí a bude se v ní zabývat duchovním vztahem k přírodě, mystikou průběhu roku, posvátnými místy a vztahem k nim. Představí také různé netradiční možnosti, jak prožívat náš vztah k planetě Zemi, například sdýchávání se s Duší Země či hledání a využívání akupunkturních bodů Země. Karel Funk, jenž se hlásí mimo jiné k odkazu dr. E. Tomáše a R. Steinera, napsal mnoho čtenářsky velmi oblíbených knih o duchovních cestách inspirovaných takzvaným esoterním křesťanstvím. Jsou to knihy určené pro současného člověka se všemi jeho vadami, touhami, přednostmi i starostmi. A pro nás jistě není bez zajímavosti fakt, že K. Funk v mládí začínal hledat svou jedinečnou duchovní cestu právě v Unitarii u dr. Tomáše.


25

LETEM UNITÁŘSKÝM SVĚTEM Z LIBERECKÉ UNITARIE

ZE ZAHRANIČÍ KONFERENCE ICUU ••• Na newyorském Long Islandu se na přelomu ledna a února odehrála další konference Mezinárodní rady unitářů univerzalistů, po níž následovalo historicky druhé mezinárodní setkání unitářských duchovních z celého světa. Mezi sto dvaceti účastníky byla zastoupena i NSČU Sofií Kučerovou a Petrem Samojským, kteří podstoupili ten maratón přednášek, prezentací, diskusí a společenských aktivit. V příštím čísle Listů se k tématu této konference v podrobnostech vrátíme. ŽIVOT NAD ZLATO ••• Transylvánští unitáři se postavili do čela hnutí, které protestuje proti komerční těžbě zlata v oblasti transylvánského Rumunska. Těžbu pomocí kyanidu se snaží prosadit kanadská korporace, navzdory vysokému nebezpečí znečištění životního prostředí. Do opozice se k dnešnímu datu zapojily i další církve, organizace, ba i celá města a vesnice. Vysíláme do Transylvánie duchovní podporu jejich snaze o ochranu svého domova.

Z PRAŽSKÉ UNITARIE Malé ohlédnutí za rokem 2013 s Uni-Drámem ••• Není nad to, když se někam těšíte. A to platí o nově vzniklém divadelním souboru Uni-Drámo. Za krátký čas se vyprofiloval na skupinku lidiček, kteří se na zkoušky těší a výsledky společné práce jsou již vidět. Patnáctého ledna 2014 jsme uvedli novou divadelní hru Úhel pohledu Ingmara Bergmana, mistra dramatických dialogů. Byli jsme opravdu šťastni, když nás diváci odměnili nejen potleskem, ale i projevy uznání, při oslavě, po premiéře. A dokonce se objevují přání, abychom uskutečnili reprízu, pro ty, kteří se nemohli zúčastnit premiéry. Jsem moc ráda, že jsme se této zpětné vazby dočkali, protože nám to dodá chuť do další práce. V uplynulém roce jsme, kromě zkoušení divadelní hry, připravili několik dramatizovaných programů jako například Čtení na pokračování, Návrat do dětství (básně Mikoláše Alše Dětem), S úsměvem jde všechno lépe (unitářský humor), vánoční program ve spolupráci s pěveckým sborem Uni-Sono. O prázdninách jsme uspořádali divadelní soustředění souboru v Hodkovicích u Prahy. Za ten rok jsme toho při obvyklých zkouškách v neděli po shromáždění zvládli překvapivě dost. Bez podpory vás všech, by se nám to nepodařilo. Děkujeme! Letos bychom se chtěli zaměřit na autorské divadelní projekty, neboť máme v souboru nadané „pisálky“ a mistry improvizace. Těšíme se i na filmové projekty, chtěli bychom také hrát pro děti a s dětmi. Vítáni jsou všichni, kteří by se chtěli jakkoliv zapojit! – Jana Doležalová

26

LETEM UNITÁŘSKÝM SVĚTEM


Host z Plzně ••• Liberecká místní skupina přivítala tento měsíc ve svém středu duchovního plzeňské obce Luďka Pivoňku. Vyslechli jsme si poutavou přednášku na téma: Přehled světových náboženských tradic. Příští měsíc v úterý 4. března se budeme těšit na naši duchovní Sofii Kučerovou, která si pro nás připravila úvahu o Fenoménu raně křesťanského mučednictví. Tento rys byl nezbytným znakem ideové konstrukce rodícího se křesťanství v prvních staletích našeho letopočtu a rozhodně stojí za povšimnutí. Všechny vás srdečně zveme! Posílám pozdrav z Liberce, těšíme se na přivítání jara a přejeme dobré dny. – Marcela Prajzlerová

Z TEPLICKÉ UNITARIE Mozaika aneb deset minut pro každého ••• Hlavní událostí v měsíci únoru v teplické unitarii byl příchod nové duchovní, kterou by pro budoucí dobu měla být Sofia Kučerová. Netřeba ji blíže představovat, neboť ve všech obcích NSČU již byla hostem a stejně tak i my jsme se s ní již v minulosti několikrát setkali. Setkání s ní bylo vždy příjemné a pro nás přínosné, a proto když jsme dostali k úvaze možnost, aby se stala duchovní naší obce, bylo naše rozhodování celkem snadné. Titulek našeho příspěvku však odkazuje k jiné události. Jedno pondělí v měsíci chceme do budoucna věnovat programu složeného z příspěvků našich členů. V době pobytu Sofie v USA na celosvětovém setkání unitářů jsme si již tento program poprvé připravili a vyzkoušeli. Každý, kdo měl zájem, připravil si svůj příspěvek na jakékoli téma, a to pouze s jednou podmínkou. Na své vystoupení měl limit deset minut. Poté následovala krátká diskuse k danému tématu. Překvapivě se tento nápad setkal s velkým zájmem, takže jsme bez problémů vyplnili celý čas našeho setkání. Vidíme v tom velkou příležitost, jak více našich členů i příznivců zapojit do aktivní činnosti. Je to zároveň i šance setkávat se s novými tématy a v neposlední řadě se i lépe vzájemně poznávat. – Jiří Kloboučník

PRAGUE UNITARIAN ENGLISH LANGUAGE FELLOWSHIP První festival spirituálních filmů. ••• Anglicky mluvící skupina unitářů uspořádala Festival spirituálních filmů 2014. Konal se 14. a 15. února a zaznamenal hojnou účast. Diváci zhlédli například film Searching for Sugarman o pátrání po stopách jihoafrického zpěváka či snímek o životě jeptišek v londýnském klášteře. Po projekcích následovaly zajímavé diskuse zúčastněných.

– Lena Jurgens


27

PROGRAM V OBCÍCH NSČU BŘEZEN 2014 PRAHA – Pražská obec unitářů, www.unitaria.cz/praha NEDĚLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ, Anenská 5, 10.30 hod. 2. 3. Pro děti i dospělé: Kdo je bohatý?

Petr Samojský Zveme děti i s jejich rodiči, dědečky i babičkami k zamyšlení nad otázkou, co činí náš život opravdu bohatým. Zpívá Uni-Sono. Po shromáždění následuje cvičení Velký strom s Honzou Kalousem.

9. 3. Vnější a vnitřní JÁ

Petr Samojský Co je to JÁ? Známe se, jsme si vědomi svého JÁ, a přece je to jedna z největších záhad života. Po shromáždění se koná Valné shromáždění POU.

16. 3. Život skrytý v kameni

Snadno si můžeme dělit věci na živé a neživé. Leč věci nemusí být tak, jak se zdají! Po shromáždění se koná fotoprezentace z konference ICUU v New Yorku.

23. 3. Reinkarnace aneb kuře stokrát jinak

Vlastimil Krejčí Co nám tento koncept může v dnešní době nabídnout? Jak jej spirituálně uchopit? Po shromáždění se koná prezentace několika písní z připravovaného nového zpěvníku.

30. 3. Čtvrtá neděle: Odpuštění

Tak zvaná čtvrtá neděle, která patří účastníkům shromáždění a na které se všichni účastníci mohou aktivně podílet. Zamysleme se společně nad tématem jednoho z největších umění člověka – odpustit. Po shromáždění se koná meditace s Jirkou Šulcem.

PROGRAMY PRO DOSPĚLÉ

Koná se každé úterý od 14.30, Anenská 5. Vede Lucie Červená.

Pěvecký sbor Uni-Sono

Zkoušky jsou každé pondělí, 18.30–20.00, Karlova 8. Vede Víťa Bulíček.

Divadelní soubor Uni-Drámo

Zkoušky jsou každou neděli, 13.00–15.00, Anenská 5. Vede Jana Doležalová.

Meditace s úsměvem

Vždy první pondělí v měsíci od 18.00, Karlova 8. Vede Jan Žlábek.

Kruh sdílení

Program zaměřený na sdílení osobních zkušeností v důvěrné atmosféře malých skupin. Místo a čas konání kruhů se dozvíte po přihlášení. Vede Vlastimil Krejčí.

Další programy: út 11. 3. Autorské čtení: Mirka Famfulíková + Marek Kettner

Karlova 8, 18.00 Písničkářka, hudebnice a básnířka Mirka Famfulíková bude číst své básně za doprovodu povídek Marka Kettnera. Zazní též několik jejích písní a můžete se těšit i na společné literárně-hudební vystoupení těchto dvou umělců.

út 25. 3. Vyšší režie

Karlova 8, 16.00, Miroslav Matouš V rámci pořadu Setkávání nás navštíví Miroslav Matouš s prezentací své nové knihy o Přemyslu Pittrovi.

út 25. 3. Souznění s Matkou Zemí

Anenská 5, 18.00 Přednáška Karla Funka, v níž se bude tento známý spisovatel zabývat duchovním vztahem k přírodě, mystikou průběhu roku; sdýcháváním se s Duší Země, s přírodou a s posvátnými místy, vztahem k těmto místům či akupunkturními body naší Země.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

TEPLICE, Potěminova 2938/2b, www.unitaria.cz/teplice Pravidelná shromáždění v klubovně se konají každé pondělí od 17.00.

Pravidelné programy:

pá 7. 3. Setkání u pomníku TGM

Setkávání

Koná se každé úterý od 16.00, Karlova 8 1. úterý – čtení z bhagavadgíty s přihlédnutím k biblickým paralelám; 2. úterý – promítání filmu s tématem zdraví a harmonie v lidském životě; 3. úterý – dokumentární filmová série Tajemství bible; 4. úterý – večer při svíčkách.

28

Rehabilitační jóga


Stejně jako v loňském roce i letos položíme v šanovském parku květiny k pomníku T. G. Masaryka v den jeho narozenin.

so 15. 3. Hledání jara

Putování Českým středohořím za prvními posly jara.


29

HUMOR SOLÍ ŽIVOTA

pá 21. 3. Podvečer s písničkou

Pravidelné setkání pěveckého kroužku – každý třetí pátek v měsíci v klubovně Unitarie od 17.00 hod. Zpíváme, povídáme, učíme se nové písničky a prožíváme příjemný podvečer.

po 24. 3. Mozaika aneb 10 minut pro každého

Poslední pondělí v měsíci je vždy vyhrazeno pro příspěvky našich členů a příznivců. Vystoupit lze s čímkoliv na jakékoliv téma.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

PRAGUE UNITARIAN ENGLISH LANGUAGE FELLOWSHIP Karlova 8, www.pragueunitarians.com

Shromáždění anglicky mluvící skupiny se uskuteční první a třetí sobotu v měsíci od 11.30 hodin.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

HAVLÍČKŮV BROD

Setkání se konají na soukromé adrese, kontakt: R. Benáková, tel. 607 987 657

21. 3. Všechno má svůj příběh

Zamyšlení Petra Samojského nad filozofií Paula Coelha.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

LIBEREC

Shromáždění se konají od 17.00 v Krajské vědecké knihovně, Rumjancevova 1362/1, www.unitaria.cz/liberec. út 4. 3. Setkání v knihovně

KRÁSNÁ DUŠE Mám na domě otisky pacek zvířat, která jsem miloval. Odešla za horizont. Jejich ostatky jsou kolem mne. Nahradil je nový host; vstoupil do mého života. Bez krásné duše je člověk opuštěný a zapomenutý.

Fenomén raně křesťanského mučednictví, K. Sofia Kučerová

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

BRNO

Staňkova 18a, telefon: 549 210 854, www.unitaria.cz/brno st pá

17.00 unitářský seminář 17.00 přednáška

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

PLZEŇ

Tomanova 3, telefon: 377 442 638, www.unitaria.cz/plzen po 17.00 duchovní setkávání st a čt 17.00 vzdělávací podvečer

••••••••••••••••••••••••••••••••••••

30


– Jan Maruna z rukopisu sbírky Nynny 10

BÁSEŇ

Na samém okraji Krkonoš stojí kaplička, jejíž vnitřní stěny zdobí malby posledního soudu. Právě k němu se v křesťanství vztahuje známá věta začínající slovy: „Cožkoli jste činili...“ Kaplička se svými malbami zaujala i unitáře Miloše Hlávku, který o ní píše na straně 3.

Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste činili

Recommend Documents