Co nedá Jaronu Lanierovi spát

Co nedá Jaronu Lanierovi spát Umělá inteligence, cyber-totalismus a ztráta zdravého rozumu Z cyklu "Rozhovory Alexe Steffena" - Jaron Lanier Jaron Lanier je umělec, hudebník, programátor, a také tvůrce výrazu "virtuální realita". Kromě toho patří mezi bystré pozorovatele dopadů technologií na společnost. Setkali jsme se nad kávou v červnu [2003] v New York City, jen pár bloků od Ground Zero1, a po skončení rozhovoru jsem měl v bloku sedm stran poznámek - jedněch z nejzajímavějších, jaké jsem kdy pořídil. Pan Lanier souhlasil, že uděláme další rozhovor, kde budeme diskutovat technologii, společnost a budoucnost. -AS Alex Steffen: Když jsme se potkali v červnu řekl jste, že ještě zbývá „převratná otázka“ toho, kudy se bude ubírat vývoj vědy o počítačích, biotechnologie a materálů v tomto novém století. Řekl jste, že vidíte „kybernetický totalismus“ jako „charakteristický klam naší doby“ a nebezpečí. Proč? Jaron Lanier: Kybernetický totalismus je matením lineárních a nelineárních metodologií2. Typickým příkladem je nesmírné množství peněz a pozornosti, obětované myšlenkám umělé inteligence i přesto, že zjevně spočívají na iracionálních představách o tom, co vlastně inteligence je či není. Jde o domněnku že všechny analytické problémy jsou řešitelné, jelikož lze dokázat jak pomocí Turing Machine, tedy obecného počítače, je hypoteticky možné dělat obrovské množství věcí. Jedná se o svým způsobem nový styl redukcionalismu3. Jako kdyby namísto jasného „tato moje abstrakce dokazuje všechno“ říkali, že z důkazu předpokládané ekvivalence mezi 1 Ground Zero: Odborné označení místa výbuchu bomby. Západní novináři použili tento termín k označení místa, kde stávalo Světové obchodní centrum před jeho zničením při teroristickém útoku 11. září 2001. 2 metodologie: Studium metod, používaných v nějaké oblasti činnosti, nebo při řešení problémů. Většina věd má svoji vlastní specifickou metodologii. 3 redukcionalismus: Teorie, vysvětlující všechny biologické a společenské jevy na základě fyzikálních a chemických dějů, za současného nerespektování vyšších organizačních úrovní.

jistými výpočetními problémy vyplývá, že není funkční rozdíl v množství času či úsilí, nutných k vyřešení těchto problémů. Všechny problémy jsou řešitelné. Je zde ovšem ještě další úroveň – etická, či spirituální. Celá řada vědců a techniků přijala cosi přirovnatelné k nové víře, ve které doufají nalézt útěchu tváří v tvář nejistotám života, zvláště v souvislosti s otázkami smrtelnosti. Rádi by to vyřešili přeměnou sama sebe ve stroje, nebo doufají nalézt nesmrtelnost skrze nahrání se do počítače. Něco na ten způsob. AS: Jaký druh otázek může takový přístup zastírat? JL: Zásadní otázky toho, jak daleho můžeme dojít s technologií, a jak rychle. O některých druzích problémů víme, že jsou obtížně řešitelné, ale jejich obtížnost spočívá pouze v nutnosti použít velkého úsilí. Jsme si vědomi, jak těžce musíme pracovat, abychom dosáhli vyřešení. Nejlepším příkladem je v tomto případě předpovídání počasí. Máme dost dobrou představu o podstatě problému předpovídání počasí a víme, že jestli to chceme dělat lépe, musíme se velmi zlepšit v tvorbě programů pro rozsáhlé výpočty, musíme se velmi zlepšit v získávání velikých množství dat, atd. Náše metodologie pro předpovídání počasí je relativně lineární – víme, že když vložíme dané množsví snahy, peněz a intelektuálního úsilí, výsledkem bude zhruba odpovídající zlepšení. Přírodní systém sám o sobě je složitý, ale technické úsilí k jeho modelování je obstojně lineární záležitost. V případě zkoumání, jak funguje lidská mysl, jde o naprosto jiný scénář. Vůbec nevíme, jestli se projeví jako snadný problém k řešení, či naopak které aspekty lidského vnímání by mohly vytvoření použitelného modelu velmi, velmi ztížit. To samé platí i o celé řadě dalších otázek

Originál vyšel v Whole Earth, jaro 2003 © Alex Steffen

v biologii. Také jen zřídka najdete počítačově orientovaného vědce či technika, který by byl schopen rozeznat rozdíl mezi těmito dvěma typy problémů. Skoro každý měsíc se objeví titulek hlásající, že výzkumníci zjistili jak jistý gen má vliv na jistý aspekt chování – že se třeba může podílet na některých aspektech deprese – přitom ve skutečnosti jsou jejich výsledky tou nejbídnější ukázkou vysvětlení založených na termínech, které ještě ani neumíme přesně definovat, takže nelze nijak určit, jak důležité tyto výsledky jsou, nebo jestli vůbec přispívají k vytvoření širšího náhledu na věc. Toto je klasické matení lineárních a nelineárních výsledků. AS: Bylo by správné říci, že jednou z charakteristických doměnek kybernetického totalismu je, že když se použije dostatek hrubé síly, jsou všechny problémy lineární? JL: Přesně tak. Ano. Protože hrubá síla přichází v podobě Moorreova zákona4 a tudíž množství hrubé síly, kterou můžeme použít, roste exponenciálně, vzniká domněnka, že všechny problémy jsou řešitelné, a to velmi brzy. Odtud už je jen krůček k tvrzení, že žádné problémy nejsou. Taková představa vede k onomu náboženskému pocitu blížícího se osvícení. Je to naprosto iracionální směr myšlení. Svým způsobem intelektuálská5 cesta k náboženské extázi. AS: Mluvil jste o chybách, které mohou vznikat, když namísto (doposavad) přesné předpovědi rychlosti zlepšování hardware začneme Mooreův zákon brát jako metaforu pro rychlost, 4 Mooreův zákon: Pozorování, učiněné v roce 1965 Gordonem Moorem, spoluzakladatelem firmy Intel, že počet tranzistorů na plošnou jednotku v integrovaných obvodech se zdvojnásobí s každým rokem od jeho vynalezení. Moore předpověděl, že tento trend bude v dohledné budoucnosti pokračovat. 5 intelektuál, v originále „nerd“: Nerd, jakožto stereotypické či archetypální označení, se používá pro lidi s nadprůměrnou inteligencí, jejichž zájmy (časo věda a matematika) nejsou sdíleny většinovou společností. Lidé, označovaní jako nerds také mohou vykazovat takové vlastnosti jako pedantství, obezita, krátkozrakost, neohrabanost, podivínství, či vychrtlost. Od pozdních devadesátých let 20. století nicméně přijalo mnoho z nich slovo nerd coby symbol hrdosti a začali ho používat jako pozitivní označení technicky kompetentní osoby.

jakou se zvyšuje naše schopnost chápat a manipulovat svět. Proč jde o důležitý rozdíl? Co se stane, když uděláme chybu? JL: Ten rozdíl je důležitý, protože upřímné sebehodnocení je prvním krokem pro efektivní akci jakéhokoli druhu. To je důvod, proč vědecké postupy jsou navrženy tak, aby nám bránily klamat sebe sama. Jedním z oborů, kde se toto pochybení projevuje, je umělá inteligence. Vraťme se zpět k samým počátkům kybernetického totalismu a navštivme chudáka Alana Turinga6, který zřejmě v rámci možností jedince udělal maximum pro ochranu lidské svobody prolomením nacistické tajné šifry Enigma za Druhé světové války. Našli bychom ho v domácím vězení. Je zde nucen brát mohutné dávky ženských sexuálních hormonů jako lék proti jeho homosexualitě, což mu působí růst ňader a zhoršující se deprese, až nakonec spáchá podivně výmluvnou sebevraždu tím, že vstříkne kyanid do jablka, které pak sní. Během této doby si vytváří onu touhu po metafyzičnu (či psychologické odmítnutí, chcete-li). Představuje si, že je počítač a vytvoří test - dnes se mu říká Turingův test kde soudce je žádán, aby rozeznal jde-li o počítač či osobu, pouze na základě psané komunikace s každým z nich. Turing tvrdí, že pokud je soudce není schopen rozeznat, je počítač stejně chytrý, jako člověk. Potíž s Turingovým nápadem není jenom to, že soudce má dovoleno použít pouze jeden velmi omezený způsob lidské komunikace. Stejně tak se testovaný člověk může stát hloupým tím, že přistoupí na umělé omezení dané situace, jako se počítač stává chytrým. Umělé inteligence (AI) nejsou lidé. Ve skutečnosti dokonce nejsou ani inteligentní. Jsou to programy. Zapomínáme na to ke svému vlastnímu nebezpečí. AS: Sherry Turkle řekla, že je znakem velkého pokroku, když malé děti berou jejich prý inteligentní hračky podle „hodnoty rozhraní“7. 6 Alan Turing: (1912-1954) Anglický matematik a filozof, zakladatel počítačové vědy. 7 ...podle hodnoty rozhraní: Tzn. nesnaží se proniknout do podstaty, ale odloží nedůvěřivost a plně se ponoří do světa, odehrávajícího se na obrazovce. Berou předkládané rozhraní


Vy tvrdíte, že nebezpečí nespočívá v tom, že by se AI vymkly, staly se superinteligentními a přestaly potřebovat člověka, ale spíše v tom, že nedokonalé AI budou přijímány jako inteligentní či dokonce moudré, což nejsou, a zapomene se na fakt, že je programoval kdosi chybující a sledující své vlastní cíle. JL: Myslím, že toto stále platí, ale nyní mám na mysli něco většího. Tvrzení o moudrosti strojů je principiálně pochybené. Myšlenka moudré technologie přitahuje pozornost a pomáhá technologii prodat. Jenomže ještě ne zcela chápeme co vědomí samotné znamená, takže představa, že ho můžeme plně reprodukovat ve strojích a pak jim důvěřovat, že budou myslet za nás, je prostě nerealistická. Čím více se snažíme připodobnit strojům, tím více riskujeme ztrátu naší humanity. Přetváříme se podle našich vlastních technologií a stáváme se něčím na způsob anti-Pinocchiů. To je přeci šílenství. AS: Zdá se, že máte starosti ohledně našeho směřování. JL: Nevím k jaké budoucnosti nyní směřujeme, ale je dost možné, že 21. stolení bude hluboce nešťastné. Století, ve kterém nedosáhneme velkých technologických pokroků kvůli selhání klimatického systému, nebo se dostaneme do série strašlivých válek, či tak podobně. Ale představme si, že tomu tak nebude, a že ve velké části světa budou věci nadále fungovat. Také si představme, že Mooreův zákon bude i nadále platit. Pokud toto je budoucnost, ke které směřujeme, pak bude náš život po všech stránkách nasycen technologií. V takovém světě bude ona víra – kybernetický totalismus – mnohem rozšířenější. Namísto pouhého kultu v relativně malé skupině vědců a technologů by se z ní mohlo stát velké hnutí. Použil bych metaforu s Marxismem v 19. století – je zde semínko ideologie a není jisté, jaké velikosti dosáhne, nebo jak daleko od svých kořenů se odchýlí. Je dost možné, že celá ta věc prostě odpluje a nebude vůbec důležité ji kritizovat. Zdá se ale důležité přijít s kritickou odezvou nyní, protože by to myslím bylo jako skutečnost samu.

opravdu hrubě pochybené masové hnutí. Všechny formy fundamentalismu odlidšťují ty, kdo nesdílí jejich myšlenky. Kybernetický totalismus ale v určitém smyslu odlidšťuje samotnou lidskou rasu tvrzením, že lidé jsou pouze schůdkem k nějakému novému, evolučnímu stupni, jakési strojové bytosti. Jedinec sám již nic neznamená. Toto je nesmírně nebezpečné. Kdybychom nějakým způsobem věděli, že jsme na cestě k zplození jakési vyšší bytosti, možná bychom byli všichni ochotni spáchat sebevraždu, abychom ji vytvořili. Problém ovšem je, že díky paradoxu Turingova testu to nemůžeme vědět. Jakákoli předpokládaná bytost coby následník lidstva patří v tomto okamžiku naprosto do říše fantazie. AS: A přesto je velmi málo inteligentní kritiky Singularity8. Většina lidí, kteří ji kritizují, jsou, zdá se, jen obyčejní technofobové. JL: Bohužel jen málo z lidí, kteří napsali práce varující před ideologií Singularity, jsou technologického založení. Zčásti je to tím, že převaha členů elitní komunity v počítačové vědě s ní alespoň do jisté míry sympatizuje. Dále také mnoho techniků má relativně špatně vyvinutý smysl pro vnímání etiky či morality, protože se zabývají téměř výhradně řešením problémů bez lidského rozměru. Je v tom něco zvláštně okouzlujícího. Důsledkem ale je, že existuje velmi málo kritiků, kteří by měli jakoukoli představu o čem mluví. Je zde propast mezi těmi, kdo rozumí těmto technologiím a „laickým“ zbytkem světa. AS: Píšete o nebezpečí, že „propast mezi nejbohatšími a zbytkem světa by se mohla stát nekonečně hlubokou. Možnosti, že se stanou v zásadě rozdílnými živočišnými druhy jsou tak zjevné a tak děsivé, že je téměř banální o nich mluvit. Bohatí by mohli nechat své děti geneticky udělat inteligentnějšími, krásnějšími a radostnějšími. Možná by dokonce mohly mít geneticky danou lepší schopnost vcítění, ale pouze 8 Singularita: Jedná se o vznik tzv. nadlidské inteligence, tj. vznik nějaké bytosti s inteligencí vyšší než je lidská. Více viz. http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/xeliassingularita.htm


k lidem, kteří vyhovují nějakým úzce vymezeným kritériím. I jen vyslovit tyto věci vypadá pod mou úroveň, jako bych psal nějaký brak, a přeci logice té možnosti nelze uniknout.“ Mluvil jste o své obavě, že lékařský a biologický výzkum má tendence upřednostňovat výsledky, které by učinily opravdové pokroky dostupné pouze mizivému zlomku lidí na Zemi. O jaký problém se jedná a co se s ním dá dělat? JL: Toto je opravdu věc, které se obávám nejvíce. Jenže venku, v širším světě, se schyluje k povstání v důsledku přesně toho druhu divokých prohlášení o technologii, která stále častěji nacházíme v tiskových zprávách z míst jako MIT, nebo Berkeley. Pocit ekonomické nespravedlnosti tu je už dlouho, ale nyní se tvoří pocit nespravedlnosti spirituální. Jedna věc je, když bohatí lidé v Americe mají přepychová auta a nižší úmrtnost novorozenců. Ale představa toho, jak nějaká elita kdesi definuje duši, nebo prohlašuje duši za zastaralou myšlenku, nebo mění pojem toho co znamená být člověkem, nebo bude první ve frontě na nesmrtelnost, ta myšlenka tne do živého tak, že to vyvolává paniku. A já věřím, že toto vysvětluje jednu z podivných skutečností naší doby, že každá velká církev má současně i děsivě násilnou fundamentalistickou větev. Myslím, že jestli to tak půjde dál, dostane se nám toho nejhoršího z obou možností. Na jednu stranu lidé, kteří se obávají ponechání stranou budou věřit, že ti první dostanou vše – ne jenom bohatství, ale také nesmrtelnost a superinteligenci – zatímco ti první v řadě, jelikož klamou sami sebe ohledně toho, co opravdu vědí a nevědí, nedostanou ani zdaleka to, o čem snili. Možná budou mít bohatství. Možná budou mít dlouhověkost a vylepšené děti. Co ale rozhodně nedostanou bude spiritualita, o které snili. Tedy svět se všemi konflikty, a minimem pokroku. AS: Co si myslíte o přijetí open source9 jako modelu pro to, jak by lidé mohli vytvářet decentralizovaná, na spolupráci založená politická 9 Open Source: Způsob sdílení a spolupráce při tvorbě počítačových programů na Intenetu, který kombinuje technické požadavky s určitou filozofií svobody a nediskriminace.

hnutí pro hodnocení a usměrňování technologických koncepcí (například hnutí pro „open source biologii“)? JL: V tomto okamžiku umíme jednat na dvou základech. Můžeme použít otevřený, svobodný, na spolupráci a rovnosti založený systém, něco na způsob Napsteru10, ať už mluvíme o programech, hudbě, nebo lékařských informacích. Nebo můžeme užít systém, založený na vlastnictví, kde vše je uzavřené a ti, kdo jsou první v řadě se stávají libovolně bohatými, jako Bill Gates11. Myslím, že v naší naše kultuře existuje rozkol, ve kterém jedna polovina je oddaná minulosti, myšlence placení za užití Mickey Mouse i když Walt Disney už je desítky let mrtev, přičemž druhá polovina ideologicky volá po systému, kdy každý může zdarma užívat vše. Problematičnost metody intelektuálního vlastnictví byla velmi dobře zdokumentována těmi, kdo jsou proti ní. K jejím problémům patří například v případě hudby to, že vzniká hrozně zkorumpovaný hudební průmysl, který produkuje mizernou hudbu založenou na fantaziích, které měli jeho šéfové ve svém pubertálním období. V případě software vznikají monokultury podřadných programů za vysoké ceny. V případě medicíny vznikají farmaceutické firmy, které mohou určovat proces diagnózy, vzniká vícestupňová zdravotní péče a přitom milióny lidí umírají na nemoci, kterým se dá snadno předejít. A tak dále. Problém je, že otevřená a svobodná řešení také mají skutečné nedostatky. Jedním z nich je, že relativně malý počet lidí má možnost komunitu úplně zničit – jako v případě spamu12. Otevřené systémy ale trpí také dalšími dvěma problémy. Problém „správy domácnosti“, o kterém již mluvili jiní: je obtížné najít lidi pro vykonávání nudných, rutinních činností, nutných pro fungování systému. Co je ale důležitější, otevřené systémy těžko tvoří strategii a podstu10 Napster: Systém pro sdílení hudby mezi jednotlivci na Internetu. 11 Bill Gates: Zakladatel největší světové softwarové firmy Microsoft. Jeden z nejbohatších jednotlivců na světě. 12 SPAM: Slangový výraz pro nevyžádanou komerční poštu, nejčastěji ve formě e-mailu.


pují větší rizika, vedoucí k inovacím. A samozřejmě mezi těmito dvěma extrémy se rozprostírá nezmapovaná džungle možných variací. AS: Řekl jste, že tvořivost je nyní zdrojem inovace a inovace je zdrojem bohatství, ale existuje „nerovnost v tvořivosti“ mezi třídami, což je mnohem více znepokojující, než nerovnosti finanční, a že „rozšíření tvořivosti je otázkou přežití: alternativou k planetě umělců je planeta mrtvol“. JL: Tím chci říci, že úroveň složitosti problémů, před kterými stojíme je taková, že mohou být vyřešeny pouze za pomoci mnoha a mnoha tvořivých lidí. Musíme zvážit decentralizované modely tvořivosti, například po vzoru hráčských komunit. Když existuje sdílený virtuální svět a každý je vítán aby mohl tvořit, dostáváme namísto univerzální tvořivosti distribuci dle zákona síly. Velmi malé množství lidí je velmi tvořivých a dělají všemožné úžasné věci. O něco větší počet lidí pak udělá čas od času zajímavý příspěvek. Veliké množství lidí ale buď prostě nejsou příliš tvořiví, nebo souhrn jejich tvořivosti není velký. Široce decentralizovaná tvořivost by se tedy zdála mít jen malou hodnotu, ale je zde paradox, že často není možné najít ty unikátně hodnotné tvořivé lidi, dokud nepozvete úplně každého. Také když pozvete každého, výsledky tvořivosti se mohou šířit pozoruhodně rychle. Úsvit Webu byl určován něčím podobným. Když Web začal, existovalo asi roční období, kdy o něj nebyl naprosto žádný komerční zájem a během té doby se rozšířil z ničeho na desítky milionů uživatelů pouze na základě potřeby tvořit a potřeby se spojit. Nebyly žádné reklamy, žádná charismatická osobnost a žádné peníze k vydělání. Žádná struktura, žádná hierarchie. Toto je jeden z nejoptimističtějších signálů o tom, jak by budoucnost mohla být lepší. Vezměte si například Grameen. Grameen je proslulá experimentální banka, která byla průkopníkem myšlenky mikrofinancování. Grameen poskytuje miniaturní půjčky skupinám lidí, kteří ručí jeden druhému, řekněme vesničané v Bangladéši. Jde o maličké půjčky na rozjetí

maličkých firem, ale klienti jsou vzájemně zodpovědní jeden za druhého, takže půjčky jsou téměř vždy splaceny. Ukazuje se, že to je výtečný způsob bankovnictví a přitom má také neuvěřitelný sociální efekt v podpoře malých, regionálních firem. Ta myšlenka se nyní již rozšiřuje, ale mě napadlo, jestli bychom nemohli použít podobný princip k podpoře tvořivosti. Třeba vytvářením skupin lidí, vzájemně zodpovědných za společné použití zdrojů ke tvořivému vyřešení nějakého problému. Každopádně potřebujeme najít nové metody podpory růstu systémů tvořivosti. Musíme nalézt způsob, jak dát téměř každému příležitost přispět k něčemu zásadnímu a konstruktivnímu, aby měl možnost se najít a udělat si jméno bez uchylování se ke konfliktu, násilí a teroru. AS: Četl jsem, že celkový počet dětí a dospívajících na světě – přes dva bilióny – představuje více lidí, než bylo naživu od dob prvních vzpřímených pralidí až do doby po roce 1930. Tato vlna dětí je největším „baby-boomem“ v celé historii. Většina z nich má mizivý přístup ke vzdělání, smysluplné práci, nebo podílu na demokracii. JL: Tento globální problém dospívajících je skutečně děsivý. Když se společnost poprvé setká s masovými médii, její propaganda přesáhne všechny rozumné meze. Evropa, Japonsko a [Severní] Amerika tím prošly v první polovině dvacátého století a výsledkem byly dvě světové války. Čína tím prošla během Kulturní Revoluce. Muslimský a africký svět tím prochází nyní. Stále ještě jsou uprostřed jejich prvního setkání s moderní propagandou. Lidi to prostě přivádí k šílenství a trvá celou generaci si na to zvyknout, otupit se. Shoda této vlny dospívajících s třetí vlnou McLuanského13 šoku je vysoce znepokojující. Jediná možnost protiakce je pomocí technologie. Je to jediný představitelný způsob jak vzdělávat a zapojit několik biliónů lidí najednou. Ne13 Marshall McLuan: Kanadský sociolog, který se ještě před příchodem počítačů a Internetu zabýval výzkumem globálních médií (televize) a komunikace.


ní čas vybudovat dost nových škol ani vyškolit dostatek nových učitelů. Musíme přijít na to, jak pozvat všechny tyto lidi online, jak rozšířit nějaký druh levných bezdrátových zařízení, která vytvoří přístupný, vysoce kvalitní přístup k potřebným informacím a umožní spolupráci v celém rozvojovém světě. Musíme vymyslet, jak urychlit celý proces, během kterého by se děti ve Třetím světě mohly vyrovnat s propagandou a rozšířit obzory svých vlastních životů – stát se vzdělanými a schopnými si vytvořit opravdovou práci a vyřešit problémy jejich komunit za pomoci kolektivních znalostí. Nevím o žádných plánech toto realizovat, ale všechna šťastná rozuzlení, která si umím představit, v sobě mají něco takového. Kdybych já byl u moci, byla by toto moje priorita číslo jedna. AS: Co vám nedá spát? JL: Že ztrácíme ze zřetele krajně jednoduchý koncept existence souboru myšlenek (demokracie, důvěra v technologii, podnikatelství, víra že můžeme najít společnou řeč skrze vědu a výzkum), které nám daly téměř vše, co je dobrého v našem světě. Že tyto myšlenky jsou základem jakýchkoli našich nadějí. Lidé, patřící mezi odpůrce globalizace, úplně podlehli cynismu. Nečiní rozdíly a přistupují k celé třídě podnikatelů a technologicky optimistických lidí s podezřením. V důsledku toho také zavrhují velmi reálné, téměř utopické, možnosti zlepšení, které by nastaly, kdybychom se všichni naučili lepším způsobům spolupráce. Pak jsou zde náboženští fundamentalisté, jejichž jediným přáním, jak se zdá, je vrátit se do dvanáctého století. Nikdo neprosazuje rozvoj, řešení problémů a ty opravdu dobré z věcí, které přináší modernost. AS: Je tedy velmi málo lidí, kteří jsou ochotni se postavit za racionální výzkum a projekt humanismu jako něco, co je v zájmu celého lidstva? JL: Přesně. Je to k nevíře. Já jsem humanista a v této době je opravdu těžké najít spojence. Celá akademická obec se dala na postmodernu14 14 Postmoderna, posmodernismus: je evropský myšlenkový směr konce 20. století. Základním prvkem postmoderny je

a vědě se zdají dominovat ony extrémy komercionalismu a radikálního kybernetického totalismu. Nemáme žádné význačné hlasy, prosazující tu nejzákladnější, jednoduchou a samozřejmou věc. A to mi nedá spát. Rád se vidím jako myslitel, který zkoumá vzdálené horizonty a namísto toho trávím spoustu času rozebíráním této jednoduché myšlenky. Je velmi skličující a překvapující cítit se s tímto názorem v technologických a vědeckých kruzích tak často sám. Hodně se dnes mluví o singularitách. Přitom věříte-li ve schopnost racionálně zlepšit osud, byla by singularita strašná věc, protože by to ze samotné definice bylo něco, čemu nerozumíme. AS: Řekl jste: „Měli bychom dělat vše co je v našich silách proti singularitám. Singularita je znamením, že jsme selhali.“ To je to, co máte na mysli? JL: Ano. Žijeme v nevšední době a naše možnosti jsou ohromující. Potřebujeme ale takové tempo vývoje, které by nám dávalo dostatečnou možnost předvídat a posuzovat, zda děláme správná rozhodnutí. Musíme se pohybovat dostatečně rychle, abychom včas nacházeli řešení problémů světa, ale dost pomalu na to, abychom si udrželi kontrolu. To není snadné. #Originál:

http://www.wholeearthmag.com/ArticleBin/111-5.pdf #Překlad: [email protected] #Překlad-Verze: 1.0

pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, došlo nejen ke zpochybnění optimistického pohledu na historický vývoj západní civilizace, ale i pohledu na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších fází.


Co nedá Jaronu Lanierovi spát

Recommend Documents