Co jsou koloidy. Koloidem se podle definice (Jones et al., 2009) označuje soustava, která je z mikroskopického

Co jsou koloidy Koloidem se podle definice (Jones et al., 2009) označuje soustava, která je z mikroskopického hlediska rozdělena do částic tak, že alespoň v jednom směru je jejich rozměr v rozmezí 1 nm (nanometr) – 1 μm (mikrometr, tedy 1000 nm = 0,001 mm; příkladem koloidních soustav jsou například vaječný bílek, olejová emulze, kouř, gely, pěny). Koloidní disperze, o níž budeme v dalším hovořit, je tvořena koloidními částicemi dispergovanými (rozptýlenými) v homogenní fází jiného složení nebo stavu, kterým v je našem případě voda. Menší částice než cca 1 nm, jsou-li dispergovány v homogenní tekutině tvoří pravé roztoky - obsahují obyčejně ionty atomů nebo malých molekul - tak jak jsou běžně známy – např. roztok kuchyňské soli ve vodě.

Tekutiny v živých organismech jako krev nebo lymfa, či části tkání, jež jsou tvořeny biomakromolekulami, tvoří koloidní soustavy. Všechny biochemické děje, zahrnujíc jak přenos nervových vzruchů, tak transport iontů podél nervových vláken, či přenosy látek tělními tekutinami, jakož i děje v buněčné cytoplasmě se odehrávají koloidních soustavách. Proces látkové vyměny všech živych organizmů (lidé, zvířata, rostliny a mikroorganismy) je tedy založen na fyzikálních a chemických dějích a transportu v koloidních soustavách. Buňky bakterií jsou obvykle větší, než je velikost koloidních částic (běžně jednotky μm, nejmenší od 0,3 μm), zatímco velikost viru je řádově desetkrát až stokrát menší (20 – 300 nm). Jsou-li částice dostatečně malé, a takové koloidní částice jsou, mohou za příznivých okolností, plynoucích z fyzikálně-chemických vlastností částic, proniknout skrz buněčnou membránu do nitra buňky pathogenu a tam působit. Částice kovů v koloidní formě, jako stříbro nebo zlato, pokud jsou připraveny a uchovávány správným způsobem, takovou schopnost mají.

www.LifeForceMetal.cz 1

Částice kovu v koloidu tvoří shluk atomů, nejmenší částicí je tedy pouhý atom, který je však menší, než 1 nm udávající dolní mez velikosti koloidní částice. Částice koloidu nemají všechny stejnou velikost, typická střední hodnota velikosti správně připraveného koloidního kovu je kolem 10 nm, s rostoucí velikostí částic klesá schopnost proniknout do buněk pathogenů.

Velmi podstatnou otázkou je, jak dlouho právě připravený vydrží koloid beze změny, která by jej znehodnocovala. V nečistém prostředí se může jeho kvalita prudce zhoršit, popřípadě se z koncentrovaných roztoků může vysrážet.

Existuje řada metod, jak je možno získat koloidní kovy, tak aby byly použitelné pro kosmetické či jiné účely. Velikost částic, jejich tvar a stabilita koloidu je silně závislá na metodě přípravy a precisnosti v dodržování výrobního protokolu. Zvláště důležité je to samozřejmě tehdy pokud mají být použity pro kosmetické nebo i léčebné účely. Stabilita koloidu závisí na prostředí a tedy na čistotě látek a činidel. Například pro přípravu koloidního stříbra nebo zlata nepostačuje běžně dostupná destilovaná voda, ale je třeba použít zvláště čisté vody (např. aqua purificata). Příprava a výroba koloidů vyžaduje dodržování maximální čistoty.Důležité je, že nelze zaměňovat ionty kovů za koloid, jejich fyzikálně-chemické vlastnosti ani působení v živém organismu nejsou rozhodně totožné, i když např. kation Ag+ rovněž jako částice koloidního stříbra vykazuje silné antibakteriální účinky, pro něž byly soli Ag+ využívány (např. dusičnan stříbrný, lapis infernalis, antiseptické účinky na drobné kožní defekty a bradavice, nebo sagen, komplexní sříbrná sůl Na[AgCl2] na desinfekci vody). Koncentrace koloidů se obyvykle udává v jednotkách ppm (parts per million), v praxi jako váhová koncentrace vyjadřující hmotnost kovu v miligramech na 1 kilogram rozpouštědla, v našem případě vody (látková koncentrace by znamenala jedna částice kovu na milion částic vody). Koncentrace 25 ppm tedy znamená 25 mg v cca. jednom litru vody. Koncentrace udává celkové množství kovu zahrnující jak kationty, tak koloidní částice. Dále viz např. (Silver, 2015).


Uskladnění koloidů Koloidní stříbro a zlato je třeba uchovávat uzavřené v tmavých k tomu určených lahvích ze skla nebo speciálního plastu a musí být chráněny před přímým slunečním světlem. Uchovávání v plastových lahvích nebo běžném skle je nevhodné, ze stěn se uvolňují částice materiálu. Není též radno umisťovat do lednice, hrozí nebezpečí flokulace. Stříbrné soli, s výjimkou dusičnanu stříbrného jsou nerozpustné, tak je třeba dávat pozor na nebezpečí vnesení nečistot a nenechávat nádoby otevřené. Sluneční světlo může roztok fotoaktivovat a způsobit nevratné změny. Rovněž se nedoporučuje skladovat koloidy v dosahu elektromagnetických polí, jako jsou televizní přijímače, v blízkosti wif-fi zařízení, mobilních telefonů nebo je dokonce umisťovat do mikrovlnné trouby.

Toxicita koloidů Toxicita koloidního zlata nebo stříbra ve formě a dávkách přiměřených vnitřnímu nebo zevnímu užití nebyla prokázána. Koloidní stříbro ani zlato není akutně toxické a žádný z těchto kovů není uveden v tabulce harmonizovaných klasifikací a označení nebezpečných látek uvedené v příloze Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (CLP) ze dne 16. prosince 2008 ve znění pozdějších předpisů.

Důležité upozornění! Koloidní stříbro a koloidní zlato nejsou státními úřady v ČR povoleným léčivem! Jakékoliv léčebné použití koloidního zlata nebo stříbra leží výhradně na zodpovědnosti osoby, která se pro takové užití dobrovolně rozhodla. Údaje zde podané nejsou pokynem k léčebnému užití, mají charakter nezávislé informace, sestavené ze zdrojů uvedených v literatuře a na internetu (popř. vycházející ze zkušenosti). Údaje jsou podány bez nároku na úplnost, přesnost a správnost.


KOLOIDNÍ STŘÍBRO Koloidní stříbro, tvoří částice stříbra dispergované ve vodě a je to čirá kapalina bez zápachu, případně lehce nažloutlá a mírně nahořklé chuti.

Historie a použití V historii má použití stříbra předlouhou tradici. Ve starém Římě bylo rozšířeno použití stříbrných nádob na uchování potravin a do tekutin a mléka se vkládaly stříbrné mince. Tato tradice přetrvala nejméně do středověku a podobně byla ve stříbrných nádobách uchovávána svěcená voda. Stříbro našlo uplatnění v alchymii a středověkém lékařství, např. u Hildegardy von Bingen (Pies a Reinelt, 2012). Před rozšířením antibiotik se používaly sloučeniny stříbra proti infekcím. V r. 1881 použil Lipský gynekolog C. S. F. Credé na prevenci oční gonorrhey novorozenců vkapávání roztoku dusičnanu stříbrného, v první světové válce se rovněž rozšířilo používání sříbra pro antiseptické účinky. V době mezi světovými válkami se stříbro začalo používat ve velkém rozsahu a užívalo jako prvotní medikace k léčbě přenosnych chorob a užívalo se ústně i nitrožilně. V průběhu druhé světové války se na trhu objevily sulfonamidy a pak an bio ka. Tyto léky byly levnější a měly vyhodou snadného skladování ve formě kapslí a později tablet. Během šedesátych let minulého stole se začal důsledně a v mezinárodním měřítku prosazovat princip, že přírodní látky v čisté podobě se nesmí patentovat jako léčiva. A tedy, že na jejich vyvoj, vyrobu a prodej nemůže vzniknout nikomu vylučné právo. Tato okolnost také přispěla k tomu, že stříbro bylo an bio ky de ni vně vytlačeno.


Antibakteriálních vlastností stříbra se využívá zevně při ošetřování ran a poranění včetně spálenin. Stříbrné sloučeniny se užívaly i na léčbu kožních neduhů, bradavic také používaly na úpravu vody podezřelé z bakteriální kontaminace. V současné době se stříbro používá také pro úpravu vody v tzv. katadynovém procesu, při němž se na nosič nanese vrstva s velkým povrchem obsahující stříbrné nanočástice, jež při filtraci zachytí a hubí choroboplodné zárodky. K ošetření ran dnes slouží tzv. vlhké obvazy, v nichž na infekční rány je využita jako účinná antibakteriální složka stříbro (v kombinaci s apsorpční schopností aktivního uhlí, u nás na trhu např. ACTISORB, popř. s alginátem HYDROALGINATE Silvercel) a užívají se na obtížně se hojící puchýře, spáleniny vředy a poranění. Stříbro má své využití i v textilním průmyslu. Pomocí nanotechnologií se přidává od oděvu a chrání ho před nežádoucími účinky bakterií.

Široký přehled klinických studií a článků věnující se účinnosti a léčebného užití stříbra lze nalézt na (Silver, 2015 - thesilveredge v záložce studies). Další informace jsou dostupné v literatuře nebo na internetu (Pies, Reinelt, 2012; Silver, 2015; Pospíšil, 2013).

Působení koloidního stříbra Antiseptická aktivita sříbra byla mnohokrát v minulosti prokázána (Arvizo et al, 2012, Pies,Reinelt 2012; Silver, 2015). Koloidní stříbro je účinné proti růstu rezistentních bakterií, jako např. Staphylococcus aureus nebo Enterococcus faecalis (Farinha, 2010, také viz Pospíšil 2013), jejichž populaci bylo in vitro schopno spolehlivě vyhubit. Koloidní stříbro patří mezi nejsilnější přírodní antibiotika neškodící lidem, zvířatům ani rostlinám. Důležité je, že viry a bakterie na koloidní stříbro nevytvářejí rezistenci. Koloidní stříbro při kontaktu umrtvuje choroboplodné viry,

bakterie, houby a plísně. Tím ulehčuje práci imunitnímu systému. Dále koloidní stříbro vykazuje i určitou antioxidační aktivitu. Ničí enzymy zodpovědné za přenos kyslíku v jednobuněčných plísních a bakteriích a tím přerušuje jejich dýchací řetězec.


Koloidní stříbro je pro člověka v přiměřených dávkách zcela netoxické (US EPA, 2012), uvádí se, že usmrcuje více než 650 patogenů (Pies, Reinelt, 2012), ničí zárodky hub a plísní, snadno se vylučuje z organizmu, nedráždí sliznici, ani nevytváří závislost. Studii vylučování koloidního stříbra z organismu provedl Dr. Roger Altmann v r. 1999 (Altmann, 1999), z níž je patrné, že nedochází ke kumulaci, vylučování z těla lze urychlit zvýšeným příjmem vody. Podstatným faktorem pro antibakteriální účinnost stříbra je velikost částic, menší částice

projdou lépe buněčnou membránou do buňky pathogenu (případně mohou interagovat s virem, který je ještě menší). Lze proto říci, že účinnější je koloid obsahující menší částice (typicky kolem 10 nm u elektrolyticky připraveného stříbra), než koloid s větší koncentrací částic větší velikosti (desítky nebo dokonce stovky nm); např. 25 ppm o velikosti 10 nm lze považovat za účinnější v antibakteriálním působení než 40 ppm o velikosti 100 nm. Použití koloidního stříbra v kosmetice

Díky svému antibakteriálnímu působení nalezlo koloidní stříbro také cestu do kosmetiky v níž pomáhá především napravovat různé neduhy pokožky způsobenými zánětlivými ložisky a případnými druhotnými infekcemi, které způsobuje např. akné. Akné postihuje více než 85 % mladistvých a jeho příčinou bývá obyčejně nárůst produkce mužského hormonu testosteronu a to i u dívek. Následkem toho dochází ke zvýšené produkci kožního mazu, což vede k ucpání vývodu mazových žláz a následnému zánětu, za něž je odpovědná bakterie Propionibacterius acnes, jež za normálních okolností žije neškodně na kůži (Lenalena, 2013, IKEM). Na léčbu akné se v těžších používají též antibiotika (IKEM). Kromě samotného zánětu, který někdy působí hluboké jizvy, může dojít v napadeném místě ke vzniku sekundární infekce s vážnějšími následky. Kosmetika, která jako účinnou složku obsahuje koloidní stříbro působí

vyhubení kmenů P. acnes a dalších pathogenů na kůži (Lenalena, 2013). Koloidní stříbro lze v kosmetice též využít jako pleťové tonikum tím, že účinně očistí povrch pokožky od bakterií, plísní a dalších nečistot. Odstraňuje též nadbytečný kožní maz a ponechává pokožku matnou.


Kromě toho stahuje velikost otevřených kožních pórů a vyhlazuje vrásky, čímž se kůže stává svěží a na pohled bezchybná. Působí též jako antioxidant.Zevní aplikace koloidního stříbra Jelikož koloidní stříbro není dle platného zákona povoleným léčivem, je jeho užívání pouze na rozhodnutí a zodpovědnosti osoby, která se pro jeho léčebné použití rozhodla.

Zevně je možné použít tampon napuštěný koloidním stříbrem připevněný mulovým obvazem na špatně se hojící infikovaná místa. Dvakrát až třikrát za den by měl následovat převaz. Aplikování koloidního stříbra na poranění, škrábance, kapáním do nosu nebo očí je zcela

bezbolestné, neboť neničí buňky a tkáně. Používá se buď nanesením roztoku bezprostředně na kůži pomocí obkladů nebo pomocí rozprašovače. Místa omytá koloidním stříbrem se nemají vystavovat přímému slunečnímu záření.

Příklady zevního použití Popáleniny, spálení kůže při opalování Akné, Svědění kůže, Opar, Kvasinková nákaza, Obměna pokožky, Infekce uší a nosu,·Akutní zánět spojivek, Kožní plísně, Spalničky, Kožní záněty, Otevřené rány a zranění, Štípnutí hmyzem, Lupénka, Bradavice. Dále lze provádět výtěry ušních otvorů. Zevní potírání akné, vyrážek, ekzémů, oděrek a řezných ran, místa bodnu hmyzem a zejména místa zasažená plísněmi. Koloidní stříbro je možno aplikovat vstřikováním do nosu (např. v poměru 1:1 s Vincentkou), kapáním do očí při zánětech a alergiích a potíráním, nebo stříkáním postižené kůže pořezáním, popálením, léčení bradavic, ekzémů, svědění, akné apod. Koloidní stříbro nastříkané na látku (nebo do podpaží) působí i proti pachům. Koloidní stříbro je možno použít také pro úpravu a uchovávání pitné vody. Doporučená dávka je jedna čajová lžička na dva litry vody. Další informace o použití koloidního stříbra lze nalézt v knize (Pies, Reinelt, 2012).


KOLOIDNÍ ZLATO Koloidní zlato je čirá kapalina barvy od slabě růžové, přes červenou, rubínovou až po fialovou a nebo zelenou. Zbarvení je dáno velikostí částic a také jejich tvarem.

Zlato je podobně jako stříbro kovem, který je spjat s lidstvem již od prapočátku. Ve staré Číně se červené koloidní zlato používalo jako alchymický prostředek dlouhověkosti; na Západě se alchymisté pokoušeli vyrobit pitné zlato, známé jako „elixír života“. V ájurvédě se toto červené zlato dodnes předepisuje pro své omlazující a oživující účinky starým lidem pod názvem swarna bhasma (červené zlato) (Richards et al.,2002). V renesanci se zlato doporučovalo k očištění krve a myslelo se o něm, že má mnoho léčebných kvalit (Arvizo et al.,2012), Pracelsus v 16. stol. doporučoval zlato na léčení padoucnice. Od poloviny 17. století se zlato používá k léčbě propadu životního ducha, tedy poruch, jako je melancholie, mdloby, horečky a padoucnice. Na konci 19. a začátku 20. stol. se zlato vyskytovalo v lékopisech pro stimulační účinky jak na mozkovou aktivitu, poruchy nervového systému a epilepsii, tak také jako afrodisiakum a bylo zavedeno R. Kochem i na léčbu TBC.

Nejvýznamnějším úspěchem v novodobém použití zlata zaznamenal L. E. Keely, který objevil účinnou léčbu závislostí založenou užívání solí zlata, zahrnujíc v to léčbu závislosti na morfiu/opiu, kokainu a také alkoholismus. Ve 40. letech zlato Edgar Cayce použil ve svém holistickém přípstupu k léčbě nervových poruch a endokrinního systému. Dalším výrazným úspěchem použití zlata v novodobém lékařství byla ve 30. letech léčba revmatoidní artritidy zavedená J. Forestierem.


Od druhé poloviny 19. století se zlato používá pro diagnostické účely, nejprve na barvení vzorků pro optickou mikroskopii a později našlo využití pro elektronové mikroskopy. Nicméně oficiální lékařství se v průběhu 20. století od použití zlata při léčení chorob, podobně jako u stříbra odvrátilo. V současnosti se však opět obnovují snahy využít zlata při léčbě např. rakoviny a autoimuniních onemocnění. Další informace lze najít v literatuře (např. Richards et al.,2002) a na internetu (Biophysica, 2012).

V dnešní době se nanočástice kovů, počítaje v to i zlato používají v širokém rozsahu, jako

vektory pro dopravu látek do buněk, činidla na tvorbu optického obrazu tkání organismu, inhibitory a senzory. Částice zlata, popř. i další vzácné kovy nalezly použití v radioterapii nebo fotothermální terapii (Arvizo et al., 2012; Murphy et al., 2008; Aioub et al., 2014). V diagnostice nalezly částice koloidního zlata široké uplatnění. Proteiny vznikající na základě rakovinového bujení je možno detekovat pomocí zlatých částic. Použití zlata umožňuje také provádět efektivně testy na choroby již v počátečním stadiu počítajíc v to malárie, AIDS/HIV. Byly již také připraveny komplexní sloučeniny zlata sloužící k léčbě pro svoji antiartritidickou, antitumorgenní a antimalarickou aktivitu. (Arvizo et al., 2012). Bezpečnou a účinnou alternativou sloučenin zlata, které se používají na léčbu revmatoidní artritidy je koloidní zlato (Abraham and Himmel, 1997). Slibným efektem zlata je také jeho působení na nervovou soustavu a vliv na kognitivní schopnosti (Abraham et al., 1998) . Po čtyřech týdnech, kdy se podávala dávka 30 mg koloidního zlata za den, bylo zjištěn 20 % nárust skóre IQ na Wechslerově škále.

Působení koloidního zlata Jelikož zlato zprostředkovává elektronový transport při oxidačně-redukčních pochodech, je možné vysvětlení jeho působení v tom, že významně podporuje aktivitu antioxidantů potlačující produkci volných radikálů.


Přímé lékařské využití koloidního zlata je však dosud nedostatečné a podobně jako v případě koloidního stříbra, doprovázeno z pohledu oficiálního lékařství značnou nedůvěrou. Nedůvěra byla způsobena též faktem, že nebyl znám mechanismus působení zlata. Po roce 1945 byla opuštěna hypotéza o infekčním původu revmatoidní artritidy a tím se i samotné zlato stalo pro oficiální lékařství nedůvěryhodné, neboť bylo známo pro své protizánětlivé účinky (Richards et al. 2002).

Jelikož je zlato chemicky nereaktivní, považovalo se vždy za netoxické, což je vidět i na jeho použití například v zubních protézách. Podobně jako stříbro, je kovové zlato v koloidním stavu zlato zcela netoxické na rozdíl od solí zlata. Správně připravené koloidní zlato, jak se připravuje pro kosmetiku nebo léčebné účely, v dávkách k tomu určených, toxicky nepůsobí a je postupně vylučováno z těla podobně jako stříbro.

Koloidní zlato působí protizánětlivě, harmonizuje endokrinní systém, aktivuje epifýzu a hypofýzu, pokud jsou v energetickém propadu, vyrovnává nervové poruchy a zlepšuje kognitivní schopnosti (zvyšuje IQ), působí harmonizujícím způsobem na organismus. Dále má omlazující účinky, regeneruje tkáně a vytváří elastickou pokožku bez vrásek. Zlato také vykazuje protinádorové působení, které je nyní předmětem výzkumu a bylo již v minulosti využíváno k léčbě rakoviny. Je účinné na rakovinu kůže způsobenou (slunečním) zářením. Další informace jsou uvedeny na internetu, např. (Biophysica, 2012; Cassiopaea, 2010; Koloidní zlato).

Zlato v kosmetice Využití koloidního zlata v kosmetice je obdobné jako u stříbra, neboť působí jako tonikum. Kosmetické přípravky obsahující koloidní zlato jsou účinné díky regeneračním a omlazujícím schopnostem zlata a umožňují udržovat mladistvý vzhled. Zpomaluje ztrátu kolagenu a elastinu a spolupůsobí při obnově kožní tkáně, jíž zpevňuje, vyhlazuje vrásky a působí proti vzniku dalších. Pokožku také zvlhčuje, projasňuje a působí proti vzniku nežádoucích barevných změn. Odstraňuje zánětlivá ložiska. www.LifeForceMetal.cz 10

Použité zdroje Abraham, G. E., Himmel, P. B. (1997) Management of Rheumatoid Arthritis: Rationale for the Use of Colloidal Metallic Gold. J. Nutr. Med. 7, 295-305. Abraham, G. E., McReynolds, S. A., Dill, J. S. (1998) Effect of Colloidal Metallic Gold on Cognitive Functions: A Pilot Study. Frontier Perspectives 7, 39-41. Aioub, M., Kang, B., Mackey, M. A., El-Sayed, M. A. (2014) Biological Targeting of Plasmonic Nanoparticles Improves Cellular Imaging via the Enhanced Scattering in the Aggregates Formed J. Phys. Chem. Lett. 5, 2555-2561. Altman R. (1999) Colloidal Silver: Where does it go when you drink it? How long does it stay here? Dostupné na http://www.silver-colloids.com/Pubs/pubs.html [cit. 10/08/2014]. Arvizo, R. R., Bhattacharyya, S., Kudgus, R., et al. (2012) Intrinsic Therapeutic Applications of Noble Metal Nanoparticles: Past, Present and Future. Chem. Soc. Rev. 41, 2943–2970. Biophysica (2012). Biophysical Properies Gold. Dostupné na http://biophysica.com/content/sciencebehind-our-technology/biophysical-properties-ofmetals/gold/ [cit. 10/08/2014]. Cassiopaea (2010). Topics: Colloidal Gold on Cassiopaea Forum. Dostupné online na http://cassiopaea.org/forum/index.php?topic=20740.0[cit. 10/08/2014]. Faraday, M. (1857) The Bakerian Lecture: Experimental Relations of Gold (and Other Metals) to Light. Phil. Trans. Royal Soc. London 147, 145-181. Farinha, M. A. (2010) Laboratory Studies Conducted by The University Of North Texas. Dostupné na http://www.antibakterin.cz/studies-of-north-texas/ [cit. 10/08/2014] Gold, 2014. Gold in Medicine on World Gold Council. Dostupné na http://www.gold.org/technology/gold-medicine. [cit. 10/08/2014]. IKEM, Stránky IK+EM, rubrika, Moje zdraví. Dostupné na http://www.ikem.cz/www?docid=1010411 [cit. 12/02/2014].


Jones, R. G., Wilks, E. S., Val Metanomski, M., et. al., eds. (2009). Compendium of Polymer Terminology and Nomenclature (IUPAC Recommendations 2008) (2nd Ed. ed.). RSC Publ. p. 464.

Koloidní zlato. MUDr. Tomáš Lebenhart, převzaté články. Dostupné z http://www.homeopat.mypage.cz/rubriky/prevzate-clanky/koloidni-zlato [cit. 10/08/2014]. Lenalena (2013). Suffering from acne, eczema, warts or skin ulcers? Try colloidal silver! Dostupné na http://lenalena2013.hubpages.com/hub/Suffering-from-acne-eczema-warts-or-skin-ulcersTryColloidal-Silver. [cit. 10/10/2014]. Murphy, C. J., Gole, A. M., Stone, J. W., et al. (2008) Gold Nanoparticles in Biology: Beyond Toxicity to Cellular Imaging . Acc. Chem. Res., 41, 1721–1730. Pies, J., Reinelt, U. (2012) Koloidní stříbro. Velká kniha zdraví pro člověka, zvířata a rostliny. (Fontána, Olomouc). Pospíšil, D. (2013) Vliv koloidního stříbra na mikroorganismy, Středoškolská technika. Setkání a prezentace prací středoškolských studentů na ČVUT. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Hradec Králové. Richards, D. G., McMillin, D. L., Mein, E. A., Nelson, C. D. (2002) Gold and its Realtionship to Neurological/Glandular Conditions. Intern. J. Neuroscience 112, 31-53. Silver (2015) Web pages devoted to colloidal silver. Dostupné na http://www.silver-colloids.com. What the experts say about colloidal silver and other silver-based antimicrobials. Dostupné na http://www.thesilveredge.com/experts.shtml#.U-kSXKdEHeS [cit. 13/02/2015]. Clinical studies and reports on the antimicrobial qualitities of colloidal silver. Dostupné na http://www.thesilveredge.com/studies.shtml#.VN3hJ_5XbeQ [cit. 13/02/2015].US EPA (2012) Silver (CASRN 7440-22-4). Dostupné online na http://www.epa.gov/iris/subst/0099.htm[cit. 10/08/2014].


Co jsou koloidy. Koloidem se podle definice (Jones et al., 2009) označuje soustava, která je z mikroskopického

Recommend Documents