Co bychom měli vědět o EU?

Co bychom měli vědět o EU?

Obsah I. EVROPSKÁ UNIE -SEN O SJEDNOCENÍEVROPY SE NAPLŇUJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1) Které země jsou členy EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2) Co jsou kandidátské země? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 II. BUDOVÁNÍ EVROPY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3) Jaké události předcházely budování Evropy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 4) Jak vznikla první forma evropské spolupráce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 5) Jak se uskutečnil přechod od jednoduché vládní spolupráce k evropské ekonomické integraci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 6) Co jsou „zakládací smlouvy“, které zastřešují acquis commu-nautaire EU?. . . . . . . . 15 7) Co obsahují Římské smlouvy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 8) Co znamená „politika prázdné židle“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 9) Co je obsahem Jednotného evropského aktu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

3

Co bychom měli vědět o EU? 10) Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem?. . . . . . . . . . . . . . 17 11) Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 12) Co obsahuje tzv. Maastrichtská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 a) Co je obsahem Smlouvy o Evropské unii? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 b) Co je obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství? . . . . . . . . . . . . . . . 18 c) Čím se liší Evropská unie a Evropské společenství? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 13) Co jsou „tři pilíře“ Evropské unie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 14) Co znamená ,,komunitární metoda“ a ,,mezivládní metoda“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 15) Co je princip subsidiarity? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 16) Co obsahuje Amsterodamská smlouva?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 17) Co je obsahem Smlouvy z Nice? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 18) Kdy a s kým vstoupily do EU současné členské státy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 III. EVROPSKÉ HODNOTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

19) Co označuje pojem „evropské hodnoty“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 20) Proč potřebujeme Chartu, když dodržování základních práv je zahrnuto v evropských smlouvách? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 21) Co se stane, když členský stát nerespektuje evropské demokratické hodnoty? . 23 22) Jaká práva má evropský občan? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

4

4

IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

23) Jaké evropské instituce existují? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 24) Co znamená „nadnárodní“ charakter evropských institucí?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 25) Kde se nacházejí evropské instituce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 26) Jaká je úloha řídících institucí EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 a) Jaká je role Evropské rady? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 b) Co je mezivládní konference? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 c) Jakou roli má Evropská komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 d) Kolik má Evropská komise komisařů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 e) Jaká je role Rady EU (tzv. Rady ministrů)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 f ) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU (Radě ministrů)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 g) Jakou roli má Evropský parlament? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 h) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva? . . . . . . . . . . 28 i) Podle čeho jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? . . . . . . . . . . . . . . . . 28 j) Kolik poslanců má Evropský parlament? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 27) Má EU prezidenta? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 28) Jakou úlohu hrají kontrolní a poradní instituce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 a) Jakou úlohu má Evropský soudní dvůr? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 b) Jakou úlohu má Evropský účetní dvůr? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 c) Jakou úlohu má Hospodářský a sociální výbor (HSV)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 d) Jakou úlohu má Výbor regionů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 29) Jakou úlohu plní finanční instituce EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 a) Jakou úlohu má Evropská investiční banka (EIB)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 b) Jakou úlohu má Evropská centrální banka (ECB)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 30) Jaké formy má „evropské právo“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 31) Jak vzniká komunitární legislativa? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

5

Co bychom měli vědět o EU? 32) Jak probíhá spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU? . . . . . . . . . . . . 31 33) Může se občan odvolávat na komunitární právo u národního soudu? . . . . . . . . . 32 34) Co jsou generální ředitelství Evropské komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 V. FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

35) Jakým způsobem je EU financována? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 a) Co tvoří finanční zdroje EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 b) Které instituce spravují rozpočet EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 c) Jaké výdaje financuje rozpočet EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 d) Co je „finanční perspektiva“ EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 e) Co jsou tzv. čistí příjemci a čistí plátci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

36) Co je hospodářská a měnová unie (HMU)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 37) Jakým způsobem se realizuje HMU v Evropě? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 38) Co je Evropská měnová unie (EMU) a jak vznikla? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 39) Jaké výhody plynou z členství v EMU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

6

6

40) S jakými riziky je členství v EMU spojené? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 41) Které státy jsou členy eurozóny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 42) Co je Pakt stability a růstu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 VII. POLITIKY EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

43) Co označuje pojem „jednotný vnitřní trh“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 44) Jak je vnitřní trh svázán s vnějším obchodem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 46) Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 47) Jaké jsou principy politiky hospodářské soutěže? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 48) Co zahrnuje sociální politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 a) Existuje v EU sociální dialog? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 b) Co obsahuje Sociální dohoda? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 c) Jaký program má Evropská sociální agenda? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 49) Jaká je úloha a cíle regionální a strukturální politiky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 50) Co jsou strukturální fondy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 51) Co je Kohezní fond (Fond soudržnosti)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 52) Co je obsahem společné zemědělské politiky (SZP)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 53) Realizuje Evropská unie ekologickou politiku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 a) Jaké jsou aktivity EU v oblasti životního prostředí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 c) Jak EU bojuje proti znečišťování ovzduší a přebytku odpadu? . . . . . . . . . . . . . . . 42 54) Jaké programy organizuje EU pro mládež a studenty? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 55) Co je obsahem zahraniční politiky EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 56) Jakými oblastmi se zabývá zahraniční politika Komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 57) Na které regiony se zaměřuje Generální ředitelství pro vnější vztahy? . . . . . . . . . . 44 58) Jaké jsou cíle Generálního ředitelství pro rozvojovou pomoc? . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 59) Jaké dohody byly uzavřeny v rámci rozvojové pomoci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 60) Co jsou Loméské dohody?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

7

Co bychom měli vědět o EU? 61) Jaká je úloha Úřadu pro humanitární pomoc (ECHO)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 62) Jaké úkoly plní EuropeAid? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 63) V čem spočívá společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) v rámci 2. pilíře EU? . . � 47 a) Proč vytvářet SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 b) Co zastupuje diplomacie EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 c) Jak se vyvíjela myšlenka „společné evropské obrany“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 d) Proč existuje samostatná „evropská bezpečnostní a obranná politika“? . . . . . . 48 e) Kdo představuje SZBP a jak tato politika funguje? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 64) V čem spočívá spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí (JVV) v rámci 3. pilíře EU? . . � 49 a) Jak vznikla oblast JVV?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 b) Jaké problémy způsobuje volný pohyb osob? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterodamskou smlouvou? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 d) Čeho bylo dosaženo v oblasti JVV po Amsterodamské smlouvě? . . . . . . . . . . . . . . . . 50 e) Jaké nástroje se využívají ve 3. pilíři? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 VIII. EVROPA A GLOBALIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

65) Co je globalizace a jaké jsou její důsledky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 66) Jaká je role Evropské unie v procesu globalizace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

8

8

a) Rozvojová pomoc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 c) Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 d) Životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 IX. ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 67) Co je obsahem Agendy 2000? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 68) Jaké výhody přineslo „východní“ rozšíření EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 69) Kdo se může stát členem EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 70) Jaká kritéria je nutné splnit před vstupem do EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 71) V čem spočívá proces rozšiřování? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 72) Co je předmětem činnosti Evropské konference? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 73) Co zahrnují etapy procesu přistoupení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 74) Co je „screening acquis communautaire“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 75) Co je obsahem tzv. pravidelných zpráv? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 76) Které země mají statut kandidátské země a kdy se začlení do EU? . . . . . . . . . . . . . 55 X. BUDOUCNOST EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 77) Co je Lisabonská strategie a jaké jsou její cíle? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 78) Jak je plněna Lisabonská strategie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 79) Co je Konvent? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 80) Co je výsledkem práce Konventu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 81) Co je obsahem návrhu tzv. Evropské ústavy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 82) Bude návrh Konventu schválen jako Ústava EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

9

Co bychom měli vědět o EU?

10

10

I. EVROPSKÁ UNIE SEN O SJEDNOCENÍ EVROPY SE NAPLŇUJE Sjednocení Evropy je sen, který provází Evropany již od rozdělení říše Karla Velikého v 9. století. Přesto až do 20. století jakákoli snaha o sjednocení neměla úspěch. Evropa suverénních států 17. století stejně tak jako Evropa národních států 19. století byla rozdělena válkami, které byly vždy jen na čas přerušovány mírovými smlouvami.

ké nadšení a vědomí, že Evropa zaostává za Spojenými státy americkými, přivedly intelektuály, politiky a filozofy k myšlence jednotné Evropy a k zahájení jejího budování. Je to budování stavby, jež není zdaleka dokončena, ale která již prošla základními vývojovými stadii: Pařížskou a Římskou smlouvou - zakládacími listinami evropské integrace - a Smlouvou z Nice, která připravila Unii na to, aby mohla otevřít dveře novým kandidátským zemím. Ještě nikdy jsme nebyli tak blízko sjednocené Evropě. Ale to, co se v současnosti nazývá „Evropská unie“ (EU), nebylo vybudováno přes noc. Tato nedokončená stavba je ovocem evropského uvědomění a přesvědčení, že Evropa může potvrdit svoji ekonomickou a politickou moc jen tehdy, bude-li mluvit jedním hlasem.

1) Které země jsou členy EU?

Myšlenka společné Evropy přesto dlouhou dobu klíčila v myslích mnoha lidí. Již v 15. století se snažil český král Jiří z Poděbrad prosadit velkorysý projekt mírového sjednocení evropského kontinentu, daleko předbíhající svou dobu. V 18. století filozof Kant chápal sjednocení jako organizaci pro udržení stálého míru. V 19. století Ital Mazzini založil hnutí „Mladá Evropa“ bojující za Evropu pro lidi. Vizionář Victor Hugo předpovídal sjednocenou Evropu.

Od r. 2007 má EU 27 členských zemí (v závorce je uveden rok vstupu): Německo (1957), Francie (1957), Itálie (1957), Belgie (1957), Nizozemsko (1957), Lucembursko (1957), Velká Británie (1973), Irsko (1973), Dánsko (1973), Řecko (1981), Španělsko (1986), Portugalsko (1986), Rakousko (1995), Švédsko (1995), Finsko (1995). V r. 2004 vstoupilo do EU 10 nových zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko a v r. 2007 Bulharsko a Rumunsko.

2) Co jsou kandidátské země? Kandidátské země jsou státy, které podaly přihlášku ke členství v Evropské unii a kterým orgány EU přiznaly status kandidátské země. Současnými kandidáty jsou Turecko, Chorvatsko a Makedonie. (Více o tématu v kapitole IX – Rozšiřování EU.)

Ve 20.století pak otřes způsobený dvěma světovými válkami, meziválečné pacifistic-

11

Co bychom měli vědět o EU?

II. BUDOVÁNÍ EVROPY 3) Jaké události předcházely budování Evropy? 1814–1815: Vídeňský kongres zasedající po pádu Napoleona mění uspořádání Evropy.

1919: Založení Společnosti národů (SN) je institucionální odpovědí na pacifistický ideál. Ale ani USA ani Německo nejsou jejími členy. 1922: Richard Coudenhove-Kalergi přichází s myšlenkou „panevropské unie“ založené na francouzsko-německém smíření. 1925: Ministři zahraničních věcí Francie a Německa Aristide Briand a Gustav Stresemann navrhují projekt evropské unie. 1929: Vypuknutí světové hospodářské krize (tzv. černý pátek na newyorské burze) ukončilo francouzsko-německé přibližování i projekt evropské unie.

1914–1918: Zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda d’Este bylo pro Rakousko-Uhersko záminkou k vyhlášení války Srbsku, což vedlo k rozpoutání první světové války mezi Německem a Rakousko-Uherskem na jedné straně a Francií, Ruskem a Velkou Británií na straně druhé. Již v tomto období pacifistické hnutí prosazuje mír a soulad mezi evropskými státy. 1933: Německá Třetí říše je založena na vládě jediné strany, k moci dostává Hitler. Po svém zvolení kancléřem v roce 1933 Hitler rozvrací ústavu a nastoluje nacistickou diktaturu. Německá Třetí říše je založená na jediné straně, eliminaci odpůrců, nenávisti, rasové selekci a koncentračních táborech. 1939: Německo rozpoutává druhou světovou válku. Hitler do r. 1945 uplatňuje mimo jiné politiku deportací a vyvražďování, která způsobila

12

12

smrt téměř šesti milionů Židů, téměř pěti set tisíc Romů a mnoha desítek tisíc příslušníků evropských národů.

1944: Na popud belgického ministra zahraničních věcí Paula-Henriho Spaaka vzniká Benelux celní unie spojující Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Smlouva o vytvoření Beneluxu, na které se shodly všechny zúčastněné země v roce 1944, vstoupila v platnost 17. března 1948. Benelux od svého vzniku fungoval jako celní unie s cílem rozvíjet vzájemný obchod mezi zúčastněnými zeměmi. S ohledem na značný stupeň protekcionismu ve světě po 2. světové válce bylo založení Beneluxu krokem, který významně sblížil uvedené země. Benelux se tak stal prvním integračním sdružením, které bylo po 2. světové válce v Evropě vytvořeno. Všechny tři zakládající země se v padesátých letech 20. století také staly zakládajícími zeměmi dalších dvou integračních sdružení - ESUO a EHS (viz dále).

Únor 1945: Jaltská konference dělí Evropu na zónu sovětského a zónu západního vlivu, což v následujících letech vede k rozdělení Evropy na dva bloky: východní blok, založený na komunistických režimech a centrálně plánované ekonomice, a západní blok, založený na demokratických režimech uplatňujících tržní ekonomiku.

1947: Britský premiér Winston Churchill přichází s myšlenkou „Spojených států evropských“. Spojené státy americké v tomto roce navrhují tzv. Marshallův plán, který má Evropě pomoci v poválečné rekonstrukci a zamezit šíření komunismu. 1948: Evropský kongres seskupuje politické, kulturní a ekonomické elity okolo myšlenky sjednocené Evropy. Ale brzy se objeví dva koncepty: federální (nadnárodní) a mezivládní, obhajovaný Brity a francouzským generálem de Gaullem.

4) Jak vznikla první forma evropské spolupráce? 1948: Země západní Evropy založily Organizaci pro evropskou ekonomickou spolupráci, která se mimo jiné zabývala rozdělováním

13

Co bychom měli vědět o EU? pomoci plynoucí z Marshallova plánu. Tato mezivládní spolupráce však byla omezena pouze na hospodářskou oblast. V roce 1960 byla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci nahrazena Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). 1948: Vzhledem ke stupňující se studené válce podepsaly země Beneluxu, Francie a Velká Británie tzv. Bruselský pakt, smlouvu o vzájemné vojenské pomoci, která se stala základem Západní unie. V roce 1954 se Západní unie změnila po přistoupení Německa a Itálie v Západoevropskou unii (ZEU).

státní suverenity této nově vzniklé organizaci. Významným úspěchem Rady Evropy se v roce 1950 stalo přijetí Evropské konvence (Úmluvy) o ochraně lidských práv a základních svobod, která vstoupila v platnost v roce 1953 a na jejíž respektování Rada Evropy dohlíží. Sídlem Rady Evropy je Štrasburk. Všechny členské země musí být parlamentními demokraciemi, které respektují lidská práva a jejichž hospodářství je založeno na volném trhu a konkurenci. Ale pozor! Rada Evropy není institucí Evropské unie a nelze ji zaměňovat s Evropskou radou ani s Radou Evropské unie.

1949: S americkou hospodářskou pomocí v rámci Marshallova plánu se pojí také vojenská ochrana, která podporuje Západoevropskou unii a dává vzniknout Severoatlantické smlouvě neboli Severoatlantickému paktu (NATO).

Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaná v roce 1950, uznává základní lidská práva (svoboda myšlení, shromažďování…) a odsuzuje týrání a nehumánní a degradující zacházení a tresty. Úmluva je dnes ratifikována všemi členskými státy Evropské unie.

1949: Signatáři Bruselského paktu spolu s Itálií, Irskem, Dánskem, Norskem a Švédskem zakládají v r. 1949 Radu Evropy s cílem připravit podmínky pro vytvoření jednotné Evropy. Rada Evropy se zaměřila na rozvoj spolupráce v oblasti ekonomické, politické, kulturní a sociální. Nebyla však vybavena potřebnými pravomocemi k řešení naléhavých politických a ekonomických problémů a evropské země nebyly připraveny na předání části své

5) Jak se uskutečnil přechod od jednoduché vládní spolupráce k evropské ekonomické integraci? 1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničních věcí, inspirován Jeanem Monnetem navrhl dne 9. května 1950 společné řízení francouzské a německé výroby uhlí a oceli, dvou strategických odvětví hospodářství. Tak se zrodil „Schumanův plán“, jenž navázal na předchozí myšlenky směřující k „evropské federaci“. Pro připomínku této události, která dala podnět k dalšímu rozvoji evropských integračních procesů, se 9. květen stal „Dnem Evropy“. 1951: V rámci jednání o Schumanově plánu podepsalo v dubnu 1951 šest zemí (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) tzv. Pařížskou smlouvu, což

14

14

byla dohoda o propojení uhelného a hutního průmyslu uvedených zemí. Tímto aktem vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva, která byla uzavřena na dobu 50 let, vstoupila v platnost 27.7. 1952 (takže v r. 2002 toto integrační sdružení ukončilo svoji činnost). Cílem ESUO bylo postupně zrušit mezi členskými zeměmi cla a další obchodní omezení na trhu s uhlím a ocelářskými a hutními výrobky a v dalším období vytvořit společný trh s těmito komoditami. V zájmu plnění stanoveného cíle byly vytvořeny řídící orgány ESUO, jimž členské státy předaly potřebnou část svých suverénních práv. Byla tak vytvořena první nadstátní organizace s nadstátními pravomocemi v západní Evropě. Prvním předsedou Rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli se stal v roce 1952 Belgičan Jean Duvieusart.

1956 - 1957: Konference „Šestky“ (šest zemí, které založily ESUO) v italské Messině v r. 1956 otevřela cestu pro jednání, která dospěla dne 25. března 1957 k podepsání tzv. Římských smluv. Jsou to: Smlouva o vzniku Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouva o vzniku Evropského hospodářského společenství (EHS). Smlouva o EURATOMu upravila podmínky spolupráce při mírovém využívání jaderné energie. Smlouva o vzniku EHS sledovala komplexní cíl: během 12 – 15 let vytvořit společný trh s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob (tzv. realizace čtyř svobod). Do bu-

doucna se počítalo s dalšími integračními kroky. Obě smlouvy byly uzavřené na dobu neurčitou a vstoupily v platnost 1.1. 1958.

1967: Evropská komise přijala důležité rozhodnutí týkající se „vlastních zdrojů“ EHS. Příspěvky členských zemí byly doplněny cly, daní z přidané hodnoty a zemědělskými dávkami vybíranými přímo EHS.

6) Co jsou „zakládací smlouvy“, které zastřešují acquis communautaire EU? Termínem „zakládací smlouvy“ se označují významné právní akty, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj evropské ekonomické integrace (v závorce je uveden rok podpisu smlouvy a rok, ve kterém smlouva vstoupila v platnost):

15

Co bychom měli vědět o EU? 1. Římské smlouvy - tj. Smlouva o vzniku Evropského hospodářského společenství a Smlouva o vzniku Evropského společenství pro atomovou energii (1957/1958) 2. Jednotný evropský akt (1986/1987) 3. Maastrichtská smlouva - tj. Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství (1992/1993) 4. Amsterodamská smlouva (1997/1999) 5. Smlouva z Nice (2001/2003) Stav k 1. 9. 2006.

ské státy. Na základě tzv. Slučovací smlouvy tato společenství začala v r.1967 slučovat své

aparáty a vytvářet společné instituce: Evropskou komisi, Radu ministrů, Shromáždění a Soudní dvůr. Od tohoto roku se také začal používat název Evropská společenství, který označoval tři výše uvedená integrační seskupení se stejnou členskou základnou.

8) Co znamená „politika prázdné židle“? 7) Co obsahují Římské smlouvy? Tzv. Římské smlouvy, sdružující „Evropskou šestku“, byly podepsány 25. 3. 1957, v platnost vstoupily 1.1. 1958. Tyto smlouvy ustavily dvě společenství – Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Na základě těchto smluv začalo EHS vytvářet podmínky pro zřízení společného trhu, tedy zóny volného obchodu, založené na společné celní politice a volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy. V roce 1968 začalo EHS fungovat jako celní unie, což znamená, že šest členských zemí začalo uplatňovat společný celní tarif pro dovoz zboží z nečlenských zemí. EHS od počátku své existence usilovalo rovněž o realizaci společných politik, z nichž nejdále došla společná zemědělská politika. Od r. 1958 existovala tři společenství (ESUO, EHS a Euratom), která sdružovala stejné člen-

16

16

V roce 1965 vyvolal francouzský prezident de Gaulle v Evropském hospodářském společenství vážnou krizi. Požadoval totiž financování společné zemědělské politiky ze strany EHS a odmítal vzrůstající význam Evropské komise a perspektivu hlasování kvalifikovanou většinou. Francouzský prezident

se rozhodl uplatňovat tzv. „politiku prázdné židle“: Francie se přestala zúčastňovat zasedání Rady ministrů. O rok později však státy „Evropské šestky“ schválily „Lucemburský kompromis“, podle nějž musela Rada ministrů vypracovat řešení přijatelné pro všechny členské státy EHS. Tato dohoda vedla až do přijetí Jednotného evropského aktu v r. 1986 k příliš častému užívání jednomyslného hlasování.

9) Co je obsahem Jednotného evropského aktu? V polovině 80. let ještě nebyl realizován společný trh. V r. 1986 byl proto přijat Jednotný evropský akt (JEA), který v r. 1987 zahájil proces odstraňování fyzických, administrativních a daňových překážek, bránících volnému pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Tento proces vyvrcholil v roce 1992 vytvořením „jednotného vnitřního trhu“ v prostoru bez vnitřních hranic (tj. prostor členských zemí EHS). Fyzickými překážkami, které bránily realizaci jednotného vnitřního trhu, byly hraniční kontroly na vnitřních hranicích členských států, administrativními překážkami byly především odlišné normy v jednotlivých členských státech, daňové překážky představovaly velmi rozdílné sazby daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. Aby bylo možné přijímat směrnice nezbytné pro fungování vnitřního trhu, rozšířilo se přijímání rozhodnutí hlasováním kvalifikovanou většinou, které zabránilo blokování rozhodnutí jednomyslným hlasováním. Jak uvidíme později, každý stát disponuje v Radě ministrů (Radě EU) určitým počtem hlasů, a to podle svého demografického významu. Váha státu však přesto neodpovídá počtu obyvatel. Rozhodnutí Rady ministrů jsou dnes stále častěji přijímána kvalifikovanou většinou. Smlouva z Nice rozšířila hlasování kvalifikovanou většinou na novou řadu oblastí a navrhla nové rozdělení hlasů v Radě s ohledem na rozšíření EU v r. 2004.

10) Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem? Čtyři základní svobody naplánované Římskou smlouvou o založení EHS zahrnují volný pohyb (neboli svobodu pohybu) zboží, služeb, kapitálu a osob. Mohou se uskutečnit pouze za předpokladu zrušení vnitřních hranic mezi členskými státy. Volným pohybem osob je kromě volného pohybu pracovníků mezi členskými státy myšleno také svobodné překračování vnitřních hranic EU bez jakýchkoliv hraničních kontrol. Tato svoboda je zajištěna realizací Schengenské smlouvy a vytvořením tzv. schengenského prostoru.

11) Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? Schengenská smlouva (pojmenovaná podle lucemburského města, kde byla vypracována)

17

Co bychom měli vědět o EU? byla podepsána v roce 1985, ale vešla v platnost až o deset let později. Smlouva umožňuje státním příslušníkům účastnických zemí pohybovat se na území těchto zemí, aniž by se museli podrobit policejní kontrole na společných hranicích. Schengenská smlouva, která se v r. 1997 stala součástí Amsterodamské smlouvy, počítá také se zesílenou kontrolou na vnějších hranicích EU, s harmonizací vízové a azylové politiky a se zesílenou spoluprací policejních a justičních orgánů členských zemí. Státy, které ratifikovaly Schengenskou smlouvu, tvoří tzv. schengenský prostor. Velká Británie a Irsko si však ponechaly hraniční kontroly, nejsou tudíž součástí schengenského prostoru. Naopak dvě nečlenské země EU - Island a Norsko - se do schengenského prostoru zapojily prostřednictvím tzv. Pasové unie severských států. Nové členské země, které do EU vstoupily v r. 2004, by se měly do schengenského prostoru zapojit během r. 2007.

na základě požadavku německého kancléře Helmuta Kohla, se také uvažovalo o posílení politické spolupráce v rámci evropské integrace. Všechny tyto otázky byly zahrnuty do dvou nových smluv: Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství. Obě tyto smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou. Podepsány byly 7. 2. 1992 v nizozemském Maastrichtu a v platnost vstoupily 1. listopadu 1993.

a) Co je obsahem Smlouvy o Evropské unii? Smlouva o EU definuje nově vznikající Evropskou unii jako „novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co možná nejblíže občanovi. Unie je založena na Evropských společenstvích doplněných politikou a formami spolupráce zaváděnými touto smlouvou. Jejím úkolem je utvářet vztahy mezi členskými státy a jejich národy způsobem projevujícím soudržnost a solidaritu“. EU tedy zahrnuje Evropské společenství včetně hospodářské a měnové unie, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí (JVV). Uvedené tři oblasti se označují termínem „tři pilíře“ EU.

b) Co je obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství?

12) Co obsahuje tzv. Maastrichtská smlouva? V červnu 1989 se Evropská rada v Madridu zabývala problematikou hospodářské a měnové unie (HMU). K realizace HMU bylo nutné připravit novou smlouvu. V této době,

18

18

Smlouva o založení Evropského společenství je rozšířením původní Římské smlouvy o založení EHS z r. 1957. Smlouva byla v Maastrichtu rozšířena o nové prvky, k nimž Evropská společenství dospěla do začátku 90. let. Změnil se také název: původní Evropské hospodářské společenství (EHS) se touto smlouvou přejmenovalo na Evropské společenství (ES), čímž se zdůraznilo, že jeho činnost se neomezuje pouze na ekonomickou sféru. Cílem Evropského společenství je mimo jiné podpora harmonického a trvale udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, neinflačního růstu, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvy-

šování životní úrovně a kvality života, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy.

c) Čím se liší Evropská unie a Evropské společenství? Evropské společenství, na rozdíl od Evropské unie, má právní subjektivitu a v některých oblastech může uzavírat mezinárodní smlouvy. Má také vlastní právní řád, pro který se používá francouzský termín acquis communautaire. Acquis je nadřazen národnímu právu členských zemí.

problematiku celní unie, jednotného trhu, hospodářské a měnové unie, rozvojovou pomoc, regionální, sociální a energetickou politiku, vědecký výzkum a politiku životního prostředí. Druhý pilíř zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Je odezvou na vzrůstající spolupráci zahraničních politik členských zemí EU a na vznik Evropské bezpečnostní a obranné politiky.

13) Co jsou „tři pilíře“ Evropské unie? První pilíř zahrnuje Evropské společenství, vzniklé z původního Evropského hospodářské-

Třetí pilíř se týká spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí (JVV). V r. 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, která

ho společenství na základě Smlouvy o založení Evropského společenství (podepsána v Maastrichtu společně se Smlouvou o Evropské unii). V důsledku toho první pilíř obsahuje všechny společné (nadnárodní) a komunitární politiky přijaté v ESUO, EHS a Euratomu od roku 1952. Jedná se především o společnou obchodní, zemědělskou, měnovou a dopravní politiku,

19

Co bychom měli vědět o EU? zavedla „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a převedla některé záležitosti ze třetího pilíře do prvního. Do kompetencí prvního pilíře od r. 1999 spadá zejména problematika týkající se víz, azylu a imigrace, která vyžaduje úzkou spolupráci mezi policií, celními orgány a soudy členských zemí.

bě svázán. Hlavními aktéry druhého a třetího pilíře jsou Evropská rada, Rada ministrů a Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

15) Co je princip subsidiarity? Aby bylo zajištěno přijímání rozhodnutí co nejblíže občanům EU, jedná EU pouze tam, kde je její činnost efektivnější než činnost na úrovni národní, regionální nebo lokální. Tato zásada, označovaná termínem „princip subsidiarity“, je používána pouze v prvním pilíři. Cílem uplatňování principu subsidiarity je minimalizovat zbytečně centralizované rozhodování.

16) Co obsahuje Amsterodamská smlouva?

14) Co znamená ,,komunitární metoda“ a ,,mezivládní metoda“? Komunitární metoda určuje způsob institucionálního fungování prvního pilíře EU. Týká se tedy výhradně společných a komunitárních politik. V případě komunitární metody obecně platí, že Evropská komise navrhuje, Rada EU rozhoduje (kvalifikovanou většinou či případně jednomyslně) a Evropský parlament spolurozhoduje. Mezivládní metoda, která je charakteristická pro druhý a třetí pilíř, spočívá v systému mezivládní spolupráce. Každý stát brání svoje národní zájmy. Závěrečná rozhodnutí jsou přijímána jednomyslně. Komise nemá výlučnou iniciativu při zavádění pravidel a akcí a Evropský parlament je s politikami, které jsou předmětem mezivládní metody, jen sla-

20

20

Amsterodamská smlouva byla podepsána v roce 1997. V platnost vstoupila 1. května 1999. Tato smlouva, která je čtvrtou zakládací smlouvou, definuje čtyři nové cíle: postavit zaměstnanost a občanská práva do středu pozornosti EU; odstranit poslední překážky volného pohybu osob a posílit bezpečnost; zesílit hlas EU ve světě a upevnit její postavení v mezinárodních vztazích;

reformovat evropské instituce z důvodu rozšíření EU o velký počet zemí z východní Evropy a Středomoří. V tomto bodě zaznamenala amsterodamská jednání určitý neúspěch, který se pokusila překonat Smlouva z Nice. Amsterodamská smlouva, do které byla zahrnuta Schengenská smlouva, vytvořila „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a zavedla koncept „zesílené spolupráce“. Zesílená spolupráce umožňuje členským státům EU usilovat o prohlubování integrace, aniž by byly zdržovány méně rozvinutými zeměmi, které zatím nejsou schopné se prohlubování integrace účastnit. Jestliže nejméně polovina členských států si přeje zřídit zesílenou spolupráci, ostatní země se mohou zdržet, aniž by tak blokovaly činnost. Předzvěstí zesílené spolupráce byla například Schengenská smlouva. Smlouva z Nice zavedla pružnější systém: zesílená spolupráce vyžaduje minimální účast pouze osmi členských států.

17) Co je obsahem Smlouvy z Nice? Smlouva z Nice stanovila nové principy fungování evropských institucí z důvodu rozšiřování EU na východ a jih Evropy. Smlouva byla podepsána 26. února 2001 a po složitém ratifikačním procesu vstoupila v platnost 1. února 2003. Výsledky dohodnuté v Nice se v EU uplatňují od 1. listopadu 2004.

ny státy. Předseda Komise bude i nadále jmenován na základě kvalifikované většiny členských států a může požadovat odstoupení komisaře, pokud je podpořen většinou svého kolegia. Vážení hlasů v Radě EU Smlouva uvádí nové rozdělení hlasů v Radě EU: např. čtyřem největším zemím (Německo, Francie, Itálie a Velká Británie) dává 29 hlasů, nejmenší Malta má 3 hlasy. Hlasování kvalifikovanou většinou Při hlasování kvalifikovanou většinou se musí zjišťovat, zda se pro rozhodnutí vyslovila předepsaná kvalifikovaná většina, a zároveň, zda v ní byl zahrnut souhlas 62 % obyvatel Unie a více než poloviny členských zemí – tzn., že se požaduje trojí většina (platnost od 1. 1. 2005). Smlouva také rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů o nové oblasti. Otázky daňové stejně jako otázky týkající se SZBP však i nadále vyžadují schválení všemi hlasy. Složení Evropského parlamentu Do východního rozšíření Unie se EP skládal z 626 členů. Na základě Smlouvy z Nice se počet poslanců v letech 2004-2007 zvýší na 732, v letech 2007-2009 (po předpokláda-

Smlouva z Nice se zabývá následující problematikou: Velikost a složení Evropské komise Od r. 2005 má Evropská komise jednoho komisaře z každé členské země. Až se EU rozšíří na více než 27 členů, stanoví Rada maximální počet komisařů na 27 a jejich národnost bude determinována systémem rovnoměrné rotace, který bude spravedlivý pro všech-

ném rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko) bude maximální počet poslanců 786. Německo získalo největší počet poslanců (99), ke snížení počtu poslanců došlo u Francie, Velké Británie a Itálie (z 87 na 72).

21

Co bychom měli vědět o EU? Užší spolupráce Systém zesílené spolupráce je pružnější.

18) Kdy a s kým vstoupily do EU současné členské státy? V letech 1957 až 1986 vstoupilo do tehdejšího Evropského hospodářského společenství 12 zemí. V r. 1993 vznikla na základě Maastrichtské smlouvy Evropská unie, do které v roce 1995 vstoupily 3 země. V roce 2004 došlo k největšímu rozšíření v dosavadní historii evropské integrace, při kterém do EU vstoupilo 10 států. V lednu roku 2007 vstupuje do Evropské unie Bulharsko a Rumunsko. Současná EU má tedy 27 členských zemí. Země vstupovaly v tomto pořadí: 1957 Podpis Římské smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) šesti zeměmi (tzv. zakládajícími zeměmi): Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem a Spolkovou republikou Německo.

III. EVROPSKÉ HODNOTY 19) Co označuje pojem „evropské hodnoty“? Na rozdíl od představ některých lidí není EU byrokratickým strojem s výhradně ekonomickými prioritami. Naopak, v článku 6 Smlouvy o EU je uvedeno, že EU respektuje základní práva garantovaná Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

1973 „Evropská šestka“ přijímá Velkou Británii, Dánsko a Irsko. Vzniká „Evropská devítka“. 1981 Do EHS je přijato Řecko. 1986 Do EHS vstupuje Španělsko a Portugalsko. Vzniká „Evropská dvanáctka“. 1995 Evropská unie přijímá Rakousko, Finsko a Švédsko. Vzniká „Evropská patnáctka“ (EU-15). 2004 Do EU vstupuje 10 nových členských zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko. Vzniká EU-25. 2007 Do EU vstupuje Bulharsko a Rumunsko.

22

22

Do EU nemůže vstoupit kterýkoliv evropský stát. Členské země musí respektovat principy demokracie a právního státu, svobody jednotlivců a menšin, tržní ekonomiku a odbory. Stejně tak se musí angažovat v boji proti rasismu, xenofobii, organizovanému zločinu, diskriminaci jednotlivců na základě náboženského a osobního přesvědčení.

Ve své Deklaraci milénia zdůraznila Evropská rada v Helsinkách v prosinci 1999 základní hodnoty EU, kterými jsou demokracie a právní stát. Občané EU jsou spojeni společnými hodnotami: svobodou, tolerancí, solidaritou a kulturní různorodostí.

U příležitosti 50. výročí vydání Všeobecné deklarace lidských práv (prosinec 1998) dalo zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999 zelenou vytvoření Charty základních práv, která dnes obsahuje šest základních kapitol: lidská důstojnost, základní svobody, rovnost, solidarita, občanství, spravedlnost.

21) Co se stane, když členský stát nerespektuje evropské demokratické hodnoty? Smlouva z Nice zahrnuje preventivní postup, který umožňuje zaslat členskému státu upozornění, že se provinil hrubým porušením demokratických hodnot a lidských práv. Dříve EU počítala pro obdobné případy pouze se systémem sankcí – např. pozastavení účasti daného státu na jednáních Rady EU. Když se v lednu 2000 dostala do nové rakouské vlády extrémně pravicová strana Jörga Haidera (FPÖ), 14 ostatních členských států EU zmrazilo své bilaterální politické kontakty s Rakouskem, aniž by však vyřadilo Rakousko z institucí EU. Aby mohla ještě lépe bojovat proti „xenofobní nenávisti“, založila EU v roce 1997 Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie (sídlo je ve Vídni) a vypracovala Chartu základních práv a svobod.

20) Proč potřebujeme Chartu, když dodržování základních práv je zahrnuto v evropských smlouvách? Protože se členské státy v zájmu respektování společných hodnot připojily také k jiným mezinárodním úmluvám, EU usoudila, že je nezbytná jednotná a čitelná syntéza všech základních práv.

22) Jaká práva má evropský občan? Maastrichtská smlouva zavedla v roce 1992 pojem „evropské občanství“, které přiznává evropským občanům čtyři specifická práva: svobodu pohybu a usazování na celém území EU, právo volit a být volen v komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu ve státě pobytu, diplomatickou ochranu úřady všech členských států, jestliže stát, jehož je dotyčný příslušníkem, nemá zastoupení v nějakém třetím státě,

23

Co bychom měli vědět o EU? právo petiční a právo na odvolání k evropskému ombudsmanovi.

c) finanční instituce: Evropská investiční banka, Evropská centrální banka.

24) Co znamená „nadnárodní“ charakter evropských institucí? Nadnárodní charakter institucí se zakládá na nezávislosti Evropské komise na národních vládách, na „evropském“ právu (přesněji řečeno právu Evropského společenství), které má přednost před právem národním, a na legislativních a rozpočtových pravomocích Evropského parlamentu, voleného přímým všeobecným hlasováním. Většinové hlasování Rady EU je také výrazem nadnárodnosti a znamená, že evropská rozhodnutí mohou převýšit svrchovanou vůli členského státu.

Evropský občan (občan EU) je ten, kdo má státní občanství některého z členských států EU. Unijní občanství však nenahrazuje státní občanství daného členského státu, pouze ho doplňuje.

IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE 23) Jaké evropské instituce existují? Instituce EU se vzájemně doplňují. Smlouva o EU stanoví pravomoci každé z nich, stejně tak jako způsob jejich spolupráce. Je třeba rozlišovat: a) řídící instituce: Evropská rada a institucionální trojúhelník: Rada EU (tzv. Rada ministrů), Evropská komise a Evropský parlament, b) kontrolní a poradní instituce: Evropský soudní dvůr, Účetní dvůr, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů,

24

24

25) Kde se nacházejí evropské instituce? Sídla evropských institucí nejsou koncentrována na jednom místě: Evropská komise a Rada EU (Rada ministrů) sídlí v Bruselu, Evropský soudní dvůr se nachází v Lucemburku, Evropský parlament má svá měsíční plenární zasedání ve Štrasburku a parlamentní výbory se scházejí v Bruselu.

26) Jaká je úloha řídících institucí EU? a) Jaká je role Evropské rady? Evropskou radu tvoří hlavy států nebo vlád členských zemí EU a předseda Evropské komise. Evropská rada je nejvyšším politickým orgánem EU, avšak bez vlastní legislativní pravomoci. Přijímá základní politická rozhodnutí o činnosti EU a o jednotlivých otázkách, které se týkají všech tří pilířů EU. Zasedání Evropské rady (tzv. summity) se konají nejméně dvakrát do roka. Dříve se konaly v zemích, na které připadalo předsednictví, od rozšíření EU v r. 2004 se všechny konají v Bruselu. Tato zasedání však nemohou ovlivňovat primární legislativu. K tomu mají mandát pouze mezivládní konference členských států EU. Evropská rada předkládá Evropskému parlamentu zprávu o každém svém zasedání a každoročně také zprávu o pokroku dosaženém v EU. Předsednictví Evropské rady se mění každých 6 měsíců, v roce 2006 připadlo předsednictví Rakousku a Finsku. Česká republika bude mít předsednictví v 1. pololetí r. 2009. Pozor! Evropskou radu nelze zaměňovat za Radu EU nebo za Radu Evropy.

b) Co je mezivládní konference? Změny zakládacích smluv EU vyžadují souhlas všech vlád členských států EU. Proces diskusí o změnách zakládacích smluv je znám pod názvem mezivládní konference (Inter-governmental Conference, IGC). Taková mezivládní konference je pořádána zemí předsedající Evropské radě na doporučení Rady EU a po konzultacích s Evropským parlamentem, Evropskou komisí a popřípadě i Evropskou centrální bankou. Mezivládní konference je nástrojem vyjednávání mezi vládami členských zemí. Např. mezivládní konference během francouzského předsednictví v roce 2000 stála u zrodu Smlouvy z Nice, mezivládní konference pod italským předsednictvím v roce 2003 jednala o Evropské ústavě.

c) Jakou roli má Evropská komise? Komise je výkonným orgánem společenství. Je nezávislá na vládách členských států a zodpovídá se pouze Evropskému parlamentu. Komise plní následující funkce: Navrhuje legislativu. Její návrhy jsou předkládány Radě EU, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru. Realizuje rozhodnutí Rady EU a různé politické aktivity EU. Se zmocněním Rady EU může projednávat obchodní smlouvy s nečlenskými zeměmi a spravovat zemědělské trhy. Sestavuje rozpočet EU, který předkládá Radě EU a Evropskému parlamentu. Spravuje fondy EU a řídí společnou politiku v oblasti zemědělství, regionálního rozvoje a zaměstnanosti. Kontroluje dodržování dohod a může podat žalobu u Soudního dvoru na kterýkoli členský stát, který neplní své závazky. Administrativní aparát Komise sídlí v Bruselu a Lucemburku. Komise je největší institucí EU, ve svém aparátu má přes 24 tisíc pracovníků, kteří mají status evropských úředníků a jsou placeni z rozpočtu EU.

d) Kolik má Evropská komise komisařů? Komise se od r. 2005 skládá z předsedy a 24 členů (z každého členského státu pochází jeden komisař). Po vstupu Bulharska a Rumunska má Komise včetně předsedy 27 členů. Komisaři jsou nezávislí na zemi svého původu a jsou jmenováni na 5 let. Jmenování podléhá schválení Evropským parlamentem. Každý člen má přesně určenou odpovědnost, ale rozhodnutí Komise jsou kolektivní. Počet komisařů v případě rozšíření EU na více než 27 států upravuje Smlouva z Nice (viz otázka č.17).

e) Jaká je role Rady EU (tzv. Rady ministrů)? Rada Evropské unie (též nazývaná Rada ministrů) je hlavním zákonodárným a rozhodovacím orgánem EU. Každý členský stát do ní vysílá jednoho zástupce na ministerské úrovni. Rada se schází v různém složení „od-

25

Co bychom měli vědět o EU? borných“ ministrů podle projednávaných problémů. Zasedání Rady EU se zúčastňuje předseda Evropské komise. Rada EU, která sídlí v Bruselu, plní tyto funkce: schvaluje evropské právo (často spolu s Evropským parlamentem – tzv. procedura spolurozhodování), koordinuje hospodářské politiky členů EU, jménem EU uzavírá smlouvy s jednotlivými státy nebo mezinárodními organizacemi, společně s Evropským parlamentem schvaluje rozpočet EU, rozvíjí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (2. pilíř EU), koordinuje práci v oblasti justice a vnitřních věcí (1. a 3. pilíř EU). Návrhy Radě předkládá Komise, a jsou-li schváleny, stávají se směrnicemi nebo nařízeními. Každá země přebírá předsednictví Rady EU na dobu 6 měsíců. Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady a tím ovlivnit směr, kterým se ubírá celá EU. Radě EU pomáhá Výbor stálých zástupců (Coreper). Jsou to představitelé členských států, kteří hájí národní zájmy svých zemí a připravují materiály, k nimž se vyjadřuje Rada EU. Pozor! Nezaměňujte následující výrazy: Rada EU (tzv. Rada ministrů), Evropská rada (summit představitelů států a vlád),

26

26

Rada Evropy ( je samostatnou organizací, není tedy institucí EU).

f) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU (Radě ministrů)? Podle Smlouvy z Nice vstoupilo od 1.11. 2004 v platnost nové vážení hlasů (viz tabulka) a nová definice kvalifikované většiny. Kvalifikované většiny je dosaženo současným splněním tří podmínek: Rozhodnutí je podpořeno minimálním počtem hlasů (232), které představuje 72,3 % z celkového počtu 321 hlasů. Každá země má určitý počet hlasů, který je odvozen od počtu jejího obyvatelstva. Menší státy jsou v tomto případě zvýhodněny. Země nemůže své hlasy dělit, musí je použít všechny najednou. Rozhodnutí je schváleno nadpoloviční většinou členských států (pokud se hlasuje o návrhu předloženém Komisí). U ostatních rozhodnutí je nutná dvoutřetinová většina členských států. Státy hlasující pro návrh musí představovat alespoň 62 % celkového počtu obyvatel EU. Rozdělení hlasů v Radě EU od 1. 11. 2004 (před vstupem Bulharska a Rumunska) Země Počet hlasů Francie, Itálie, Německo, V. Británie 29 Španělsko, Polsko 27 Belgie, Nizozemsko, Portugalsko,

Řecko, Česká republika, Maďarsko Rakousko, Švédsko Dánsko, Finsko, Irsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Estonsko Lucembursko, Kypr Malta Celkem hlasů Kvalifikovaná většina

12 10 7 4 3 321 232

g) Jakou roli má Evropský parlament? EP je jedinou přímo volenou institucí EU. Poslanci EP jsou přímo voleni obyvatelstvem členských států od roku 1979 (dříve poslance volily a delegovaly parlamenty členských zemí). Smlouva z Nice stanovuje v současné době maximální počet poslanců EP na 732. V posledních volbách do EP, které se konaly ve dnech 10. 6. – 13. 6. 2004, bylo zvoleno 732 poslanců, kteří od 20. 7. 2004 zastupují v EP obyvatele 25 členských států. (Do té doby měl EP 626 členů, zastupujících 15 členských států EU). Česká republika má v Evropském parlamentu 24 poslanců.

Na rozdíl od národních parlamentů členských států nemá EP výhradní legislativní pravomoc. Má spolurozhodovací pravomoc, která mu ve velkém počtu oblastí umožňuje přijímat rozhodnutí společně s Radou ministrů. Úlohou EP je také vyjadřovat názor na návrhy evropských textů, schvalovat rozpočet EU společně s Radou a kontrolovat Komisi. Evropský parlament má právo vyjádřit Komisi nedůvěru.

Přehled politických frakcí v Evropském parlamentu Pramen: www.euroskop.cz PPE-DE

Group of the European People‘s Party (Christian Democrats) and European Democrats

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů

PSE

Socialist Group in the European Parlament

Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu

ALDE

Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu

Verts/ALE

Group of the Greens/European Free Alliance

Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance

GUE/NGL

Confederal Group of the European United Left / Nordic Green Left

Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice

IND/DEM

Independence and Democracy group

Skupina nezávislých/demokracie

UEN

Union for Europe of the Nations Group

Skupina Unie pro Evropu národů

NI

Non-attached Members

Nezařazení poslanci

27

Co bychom měli vědět o EU? h) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva? Dlouhou dobu byla role Evropského parlamentu omezena na poradní funkci. Rada měla povinnost informovat EP o svých iniciativách,

do r. 2007 má 732 členů, v letech 2007-2009 (po předpokládaném rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko) bude maximální počet 786 poslanců. Největší počet poslanců získalo Německo (99), ke snížení počtu poslanců došlo u Francie, Velké Británie a Itálie. Následující tabulka umožňuje porovnat počty poslanců v EP před rozšířením EU v r. 2004 a po něm: Počty poslanců v Evropském parlamentu

ale EP neměl žádnou rozhodovací pravomoc. Věci se začaly měnit v roce 1979 s prvními přímými volbami do EP. Díky demokratické legitimitě je EP od té doby oprávněn více se účastnit rozhodovacích procesů. Postup spolupráce zavedený Jednotným evropským aktem z roku 1986 upřednostnil dialog mezi Radou EU a EP a postup spolurozhodování zavedený Amsterodamskou smlouvou nastolil rovnováhu sil mezi Radou EU a EP. Při spolurozhodovacím postupu nemůže být přijato žádné rozhodnutí, pokud nebylo dosaženo souhlasu mezi těmito dvěma institucemi. Tento vývoj svědčí o stoupajícím významu EP.

i) Podle čeho jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? Poslanci v EP nejsou rozděleni podle státní příslušnosti, ale podle politické příslušnosti. V současné době v EP existuje 8 politických klubů (viz tabulka). EP volí ze svého středu předsedu a 14 místopředsedů. Předseda zastupuje EP v mezinárodních vztazích a vůči jiným orgánům EU.

j) Kolik poslanců má Evropský parlament? Do východního rozšíření EU se Evropský parlament skládal z 626 členů, od 20.7. 2004

28

28

Země Německo Francie Itálie Velká Británie Španělsko Nizozemsko Belgie Řecko Portugalsko Švédsko Rakousko Dánsko Finsko Irsko Lucembursko Polsko Rumunsko Česká republika Maďarsko Bulharsko Slovensko Litva Lotyšsko Slovinsko Estonsko Kypr Malta Celkem

v předch. voleb. v souč. voleb. období období (2004) 99 99 87 78 87 78 87 78 64 54 31 27 25 24 25 24 25 24 22 19 21 18 16 14 16 14 15 13 8 6 54 24 24 14 13 9 7 6 6 5 626 732

27) Má EU prezidenta? Ne, nemá. Termín „prezident EU“ se však používal v diskusích nad návrhem tzv. Ev-

ropské ústavy. Podle zatím neschváleného návrhu Evropské ústavy by měla být zřízena stálá funkce předsedy Evropské rady s funkčním obdobím dva a půl roku, s možností prodloužení o jedno funkční období. Tato funkce byla v uvedených diskusích neoficiálně označována termínem „prezident EU“. Evropská ústava je však stále předmětem diskusí (viz kapitola X – Budoucnost EU). Podle současné právní úpravy má EU několik vrcholných představitelů: Evropské radě předsedá hlava státu nebo předseda vlády členského státu, který má právě předsednictví; Radě EU předsedá ministr zahraničních věcí země, která má právě předsednictví a která podepisuje mezinárodní smlouvy jménem EU; každému uskupení Rady EU předsedá kompetentní ministr podle projednávaného tématu.

28) Jakou úlohu hrají kontrolní a poradní instituce? a) Jakou úlohu má Evropský soudní dvůr? Evropský soudní dvůr sídlí v Lucemburku. Je soudní institucí, která dohlíží na dodržování komunitárního práva, na jeho interpretaci a na aplikaci evropských smluv. Na soud se může obrátit kterýkoliv členský stát, instituce EU nebo jednotlivec. Soud může rozhodovat také v případech řešených národními soudy, jestliže se proces dotýká zákonů Evropského společenství. Jeho rozsudky jsou závazné pro všechny soudy všech členských států.

b) Jakou úlohu má Evropský účetní dvůr? Všechny členské státy se střídají v předsednictví Rady EU, které trvá vždy šest měsíců (leden až červen a červenec až prosinec). Předsednictví EU (viz otázka č. 26-a) hraje důležitou roli v organizaci práce, ale předsedající země nemá žádná zvláštní práva.

Evropský účetní dvůr sídlí v Lucemburku, jeho úkolem je dodržování rozpočtového režimu a disciplíny všech institucí EU. Má pravomoc prověřovat rozpočet EU. Těžištěm činnosti Účetního dvora je výroční zpráva o rozpočtu EU. Z této zprávy vychází Evropský parlament při posuzování činnosti Komise EU.

29

Co bychom měli vědět o EU?

29) Jakou úlohu plní finanční instituce EU? a) Jakou úlohu má Evropská investiční banka (EIB)? Evropská investiční banka je významnou finanční institucí. Poskytuje půjčky na financování investičních projektů, které přispívají k rozvoji a integraci EU. Banka má sídlo v Lucemburku.

c) Jakou úlohu má Hospodářský a sociální výbor (HSV)? Hospodářský a sociální výbor sídlí v Bruselu. Je poradní institucí Komise a Rady EU. Sdružuje zástupce zaměstnanců, zaměstnavatelů a občanských organizací ze všech členských států. Komise musí s Výborem konzultovat návrhy ze sociální nebo ekonomické oblasti předkládané Radě ministrů. Současných 317 členů výboru je rozděleno do tří skupin: zaměstnanci, zaměstnavatelé a různé zájmy (zemědělci, svobodná povolání, družstva atd.). Jednotlivé země jsou ve Výboru zastoupeny poměrně podle počtu obyvatel. Česká republika má ve Výboru 12 zástupců, kteří jsou jmenováni Radou EU na 4 roky. Členové Výboru nesmějí od nikoho přijímat příkazy a své funkce vykonávají zcela nezávisle, v zájmu Evropského společenství. Výbor se může vyjadřovat ke všem návrhům Komise.

d) Jakou úlohu má Výbor regionů? Výbor regionů sídlí v Bruselu. Je poradním orgánem, se kterým musí být konzultovány otázky týkající se např. životního prostředí, profesního vzdělávání, zahraniční spolupráce, dopravy, výchovy a vzdělání, zdravotnictví a kultury. Výbor regionů je složen z 317 zástupců místních a regionálních orgánů členských států. Česká republika v něm má 12 zástupců. Členové jsou jmenováni Radou EU na čtyřleté období. Cílem existence Výboru regionů je pomoci co nejlepšímu využívání principu subsidiarity (viz otázka č. 15).

30

30

b) Jakou úlohu má Evropská centrální banka (ECB)? Evropská centrální banka, která zahájila svoji činnost v r. 1999, je nástupcem Evropského měnového institutu (EMI). Vede nezávislou měnovou politiku Evropské měnové unie. Mezi její funkce patří: řídit společnou měnovou politiku, dohlížet na stabilitu cen, emitovat společnou měnu euro, vést kurzovní operace, udržovat oficiální měnové rezervy a zajistit dobré fungování platebního systému. Sídlo banky je ve Frankfurtu nad Mohanem.

30) Jaké formy má „evropské právo“? V užším slova smyslu právo Evropského společenství (komunitární právo) zahrnuje zakládací smlouvy (primární právo) a právní akty přijaté komunitárními institucemi (sekundární právo). V širším slova smyslu komunitární právo zahrnuje také základní právní principy a judikaturu Evropského soudního dvora. Právo Evropského společenství přijaté Radou EU nebo Evropským parlamentem a Radou EU v rámci spolurozhodování může mít některou z následujících pěti forem: Nařízení a směrnice: jsou srovnatelné s národními zákony, neboť jsou povinné a mají všeobecnou platnost. Zatímco nařízení se aplikuje přímo, směrnice zavazuje členské státy k určitým integračním cílům, ale nechává na nich výběr prostředků, jak těchto výsledků dosáhnou. Za tímto účelem členské státy vydávají vlastní právní normy. Rozhodnutí, doporučení a stanoviska: rozhodnutí je povinné a okamžitě aplikovatelné pro konkrétní fyzické a právnické osoby ve všech členských státech. Doporučení a stanoviska mají všeobecnou platnost, ale nejsou povinná.

31) Jak vzniká komunitární legislativa? Vytváření komunitární legislativy (práva Evropského společenství neboli tzv. evropského práva) je společný úkol Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady EU. Evropská komise vypracovává návrh evropského zákona, který předkládá Radě EU. Rada se dohodne na návrhu a požádá Evropský parlament o názor. Ten dohlíží na to, aby návrh bral v úvahu zájmy obyvatelstva, a sdělí svůj názor Radě EU, která právní normu definitivně přijme. V mnoha případech vyžaduje toto přijetí spolurozhodování Evropského parla-

mentu. Komise potom dohlíží na zavedení právní normy do praxe.

32) Jak probíhá spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU? Smlouva o EU z r. 1992 rozšířila rozhodovací pravomoc Evropského parlamentu prostřednictvím procedury spolurozhodování. Tato procedura znamená, že značná část legislativy je schvalována Radou EU i Evropským parlamentem. Procedura spolurozhodování se uplatňuje např. v otázkách volného pohybu pracovních sil, ochrany spotřebitele, vzdělání, kultury, zdravotnictví či transevropských sítí. Procedura spolurozhodování zahrnuje jedno, dvě nebo tři čtení. Důsledkem je znásobení kontaktů mezi Evropským parlamentem a Radou, tedy zákonodárnými institucemi, a Evropskou komisí. Průběh procedury spolurozhodování je následující: Evropská komise předloží návrh právní normy. Na základě zprávy výboru přijme Evropský parlament své stanovisko. Nejčastěji změní návrh Komise tak, že k němu připojí pozměňovací návrhy. Rada ministrů buď schválí pozměňovací návrhy Parlamentu – v takovém případě je návrh přijat – nebo je pozmění a přijme „společný postoj“. Na základě doporučení příslušného parlamentního výboru se Evropský parlament

31

Co bychom měli vědět o EU? ve druhém čtení vysloví - absolutní většinou svých členů schválí, zamítne nebo doplní stanovisko Rady. Komise často bere v úvahu pozměňovací návrhy Parlamentu a předává Radě ministrů upravený návrh. Rada jej může přijmout kvalifikovanou většinou; změnit jej může pouze jednomyslně. V případě neshody mezi Parlamentem a Radou se sejde maximálně na dobu 6 týdnů dohodovací výbor, který tvoří členové Rady a delegace Evropského parlamentu. Této delegaci, která odráží složení Parlamentu, předsedá jeden z místopředsedů EP. Ve velké většině případů dospějí obě strany k dohodě ve formě společného návrhu. Ve třetím čtení je Parlament vyzván, aby tuto dohodu potvrdil. Nedojde-li k dohodě, návrh právní normy Evropského společenství je pokládán za nepřijatý.

33) Může se občan odvolávat na komunitární právo u národního soudu? ANO. Evropský soudní dvůr uznává dva principy, které garantují existenci právního řádu Evropského společenství. Jedná se o princip

národním právem. Princip přednosti komunitárního práva před právem národním znamená, že komunitární právo má přednost před veškerým národním právem, předcházejícím i následujícím.

34) Co jsou generální ředitelství Evropské komise? Úředníci zabezpečující činnost Evropské komise se člení do 23 generálních ředitelství a 11 hlavních oddělení. V jejich čele stojí generální ředitel. Generální ředitelství jsou srovnatelná s národními ministerstvy, vnitřně se člení na ředitelství a oddělení. Přehled generálních ředitelství a hlavních oddělení:

Všeobecné služby - Eurostat - Úřad pro oficiální publikace - Všeobecné služby - Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) - Tisk a komunikace - Generální sekretariát

Politiky

přímé aplikace komunitárního práva a princip přednosti komunitárního práva před

32

32

- Ekonomické a finanční záležitosti - Zemědělství - Společné výzkumné středisko - Hospodářská soutěž - Školství a kultura - Zaměstnanost a sociální věci - Energetika a doprava - Podnikání - Životní prostředí - Daně a celní unie - Justice a vnitřní záležitosti - Vnitřní trh - Rybolov - Regionální politika - Výzkum - Ochrana zdraví a spotřebitele - Informační společnost

Politiky - Vnější obchod - Rozvojová pomoc - Rozšiřování - EuropeAid – Úřad pro spolupráci - Úřad pro humanitární pomoc – ECHO - Vnější vztahy

Vnitřní služby - Rozpočet - Finanční kontrola - Personální otázky a řízení - Vnitřní služby - Společná tlumočnická a konferenční služba - Překladatelská služba - Právní služba

V. FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE 35) Jakým způsobem je EU financována? a) Co tvoří finanční zdroje EU? Neexistuje žádná speciální „evropská“ daň pro plnění rozpočtu EU. Rozpočet EU se plní prostřednictvím tzv. vlastních zdrojů.

Vlastní zdroje EU tvoří: cla (každá členská země odvádí do rozpočtu EU 75 % vybraných cel a ponechává si 25 % cel na úhradu nákladů spojených s jejich výběrem), daň z přidané hodnoty (každá členská země odvádí do rozpočtu EU 0,5 % z harmonizovaného základu DPH), zemědělské vyrovnávací dávky (tj. obdoba cel, jsou vybírané za dovoz zemědělské produkce z nečlenských zemí do EU), příspěvek každého členského státu stanovený jako podíl na jeho hrubém domácím produktu.

b) Které instituce spravují rozpočet EU? Rada ministrů a Evropský parlament, které představují rozpočtové orgány. Projednávají a schvalují rozpočet EU a také určují finanční perspektivy. Evropská komise, jež je pověřena přípravou a plněním rozpočtu. Evropský parlament a Účetní dvůr, které kontrolují plnění rozpočtu a účetní doklady. Řízení rozpočtu je delikátní úkol, protože se netoleruje žádný deficit. Rozpočtové příjmy musí pokrýt veškeré výdaje. K pokrytí rozpočtového deficitu tedy nelze použít žádnou půjčku.

c) Jaké výdaje financuje rozpočet EU? Rozpočet EU financuje zejména opatření týkající se prvního pilíře. Největší podíl na výdajích má společná zemědělská politika, která se na celkových výdajích rozpočtu v příštím programovacím období (2007-2013) bude podílet v průměru 43 %. Strukturální opatření (především výdaje na Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti) představují druhou nejvýznamnější výdajovou položku s podílem asi 36 % na rozpočtových výdajích. Výdaje na posílení konkurenceschopnosti EU (tj. např. výdaje na výzkum a vývoj, transevropské dopravní a energetické sítě, vzdělávací programy, podporu podnikání

33

Co bychom měli vědět o EU? V období let 2007 – 2013 (v tzv. novém programovacím období) se bude realizovat nová finanční perspektiva, v níž bude Evropská unie hospodařit s celkovou sumou 864,3 miliard eur.

e) Co jsou tzv. čistí příjemci a čistí plátci?

a další politiky směřující k podpoře konkurenceschopnosti EU) se budou v programovacím období 2007 -2013 podílet na celkových výdajích v průměru 8,5 %. Přibližně 5,7 % výdajů rozpočtu je vyhrazeno na rozvoj spolupráce s třetími zeměmi, zejména s rozvojovými zeměmi, na předvstupní pomoc a pomoc v rámci tzv. sousedské politiky. Výdaje na administrativu budou tvořit 5,8 % celkových výdajů. Kolem 1 % celkových výdajů připadne na oblast označenou termínem občanství, svoboda, bezpečnost a právo (např. na řízení migrace, boj proti terorismu, ochranu základních lidských práv či na soudní spolupráci).

Rozpočet Evropské unie umožňuje přerozdělit prostředky ve prospěch méně vyspělých zemí nebo regionů EU. Tento princip solidarity bohatších zemí s chudšími vede k tomu, že lze rozlišit dvě skupiny zemí: tzv. čistí plátci, kteří přispívají do rozpočtu více, než z něj získávají; jedná se především o Německo, Itálii, Velkou Británii a Francii, tzv. čistí příjemci, kteří z rozpočtu více získávají, než kolik do něj přispívají; jedná se o méně vyspělé země, jako např. Španělsko, Řecko, Portugalsko a členské země, které do EU vstoupily v r. 2004.

d) Co je „finanční perspektiva“ EU? Finanční perspektivou je střednědobý finanční plán, který vymezuje maximální výši a složení budoucích výdajů rozpočtu EU na základě předpovědi budoucího ekonomického růstu EU. Hlavním účelem tvorby finančních perspektiv je udržení rozpočtové disciplíny (tzn. zajištění kontroly nad vývojem výdajů). Platí pravidlo, že při sestavování jednotlivých ročních rozpočtů EU musí být dodržen strop daný finanční perspektivou. Finanční perspektiva vzniká jako výsledek vyjednávání mezi Parlamentem, Radou EU a Komisí a musí být schválena jednomyslně zasedáním Evropské rady. Uplynulá finanční perspektiva byla schválena na období let 2000 – 2006 a počítala v uvedených letech se stropem vlastních zdrojů ve výši 1,24 % hrubého národního produktu EU. Výdaje pro r. 2006 byly stanovené ve výši 118 967 milionů eur.

34

34

VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE 36) Co je hospodářská a měnová unie (HMU)? Obecně je HMU vyšší formou mezinárodní ekonomické integrace, která následuje po realizaci společného trhu. HMU se ve srovnání se společným trhem vyznačuje sjednocením či alespoň určitým stupněm harmonizace národních hospodářských politik. Cílem je odstranit diskriminaci vznikající v důsledku rozdílné hospodářské politiky

v členských zemích a zaručit stejný postup v hospodářské politice vůči konkurenčním zemím. Tento stupeň integrace předpokládá také sjednocení měnové politiky, vytvoření společné měny a nadnárodního orgánu, jehož rozhodnutí v měnových otázkách jsou závazná pro všechny členy.

37) Jakým způsobem se realizuje HMU v Evropě? Hospodářská a měnová unie se v Evropě realizuje od 1.1. 1999 formou Evropské měnové unie (EMU). Zaměřila se především na společnou měnovou politiku a zavedení společné měny euro. Harmonizace hospodářských politik členských zemí EU nebylo zatím dosaženo.

38) Co je Evropská měnová unie (EMU) a jak vznikla? Evropská měnová unie je výsledkem integračních procesů, které následovaly jako logický důsledek realizace jednotného vnitřního trhu. Je to forma ekonomické integrace sdružující v současné době 12 států Evropské unie, které po zapojení do jednotného vnitřního trhu s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil nahradily své národní měny společnou měnou euro a začaly realizovat společnou měnovou politiku. Proces vytváření EMU probíhal ve třech etapách: První etapa (od 1. 7. 1990 do 31. 12. 1993): cílem bylo odstranění posledních překážek, které bránily volnému pohybu kapitálu mezi členskými státy, posílení koordinace hospodářských politik a zintenzivnění spolupráce mezi centrálními bankami. Druhá etapa (od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1998): cílem této etapy byla konvergence měnových a fiskálních politik (pro zajištění stability cen a dobrý stav veřejných financí) a vytvoření Evropského měnového institutu. Členské státy se zaměřily na plnění tzv.

konvergenčních kritérií (označují se také jako „maastrichtská kritéria“, protože jsou součástí smluv schválených v Maastrichtu v r. 1992). Cílem konvergenčních kritérií je dosáhnout měnové a fiskální stability jednotlivých členských zemí a zabránit tak problémům po jejich vstupu do EMU. Z tohoto důvodu se splnění konvergenčních kritérií stalo podmínkou pro vstup do EMU. Jde o tato kritéria: cenová stabilita – země musí udržovat míru inflace na úrovni, která nepřesáhne o více než 1,5 procentního bodu průměrnou míru inflace ve třech zemích s největší cenovou stabilitou; stabilita na finančních trzích – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí překročit o více než dva procentní body průměrnou dlouhodobou nominální úrokovou míru tří zemí s největší cenovou stabilitou; stabilita na devizových trzích – země musí udržovat určená pásma oscilace nejméně po dobu dvou let bez devalvace ústředního kurzu k jiné členské měně; fiskální stabilita – poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách by neměl překročit 3 pro-

35

Co bychom měli vědět o EU? centa a poměr veřejného vládního dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nesmí překročit 60 procent. Fiskální kritéria byla dodatečně zmírněna: postačovalo, když se členská země ke stanovenému limitu blížila nebo prokázala, že jeho překročení bylo výjimečné. Třetí etapa (od 1. 1. 1999 do 28.2. 2002): 1.ledna 1999 zahájila svou existenci Evropská měnová unie. Jejími členy se stalo 11 členských zemí EU. Mimo eurozónu zůstaly čtyři země: Velká Británie a Dánsko (neměly zájem o účast ve 3. etapě a při maastrichtských jednáních si vyjednaly tzv. neúčastnickou doložku), Švédsko (neúčastnickou doložku si nevyjednalo a odmítlo se 3. etapy zúčastnit z politických důvodů) a Řecko (nesplnilo konvergenční kritéria a stalo se 12. členskou zemí EMU až od 1.1. 2001). K datu 1.1. 1999 vzniklo euro jako samostatná měna, svou činnost zahájila Evropská centrální banka, která převzala odpovědnost za provádění společné měnové politiky, a začal fungovat Evropský systém centrálních bank. Od 1.1. 1999 do 31.12. 2001 se euro používalo pouze jako bezhotovostní měna. Do oběhu ve formě mincí a bankovek bylo euro dáno 1.1. 2002, zároveň začalo stahování národních měn členských zemí z oběhu. Od 1. 3. 2002 je v oběhu členských zemí EMU pouze euro, proces vzniku plně funkční měnové unie byl dokončen.

jednodušší srovnávání cen pro kupující v důsledku existence jedné společné měny euro,

posílení jednotného vnitřního trhu prostřednictvím zavedení jedné společné měny euro, vytvoření příznivého makroekonomického prostředí (cenová stabilita, stabilita na finančních trzích, fiskální stabilita) v důsledku plnění konvergenčních kritérií, vytvoření silné evropské měny a upevnění mezinárodního postavení Evropské unie.

39) Jaké výhody plynou z členství v EMU? K nejčastěji uváděným výhodám pro firmy i jednotlivce patří zejména: zrušení tzv. transakčních poplatků v rámci EMU (tj. poplatků, které byly spojené se směnou rozdílných národních měn), eliminace kurzových rizik, které souvisely se změnami měnových kurzů národních měn,

36

36

40) S jakými riziky je členství v EMU spojené? Obecně vstupem do měnové unie ztrácejí členské státy svou měnu, a tedy možnost

reagovat na vnější šoky změnami kurzu své měny. To představuje riziko především pro ekonomicky slabší země, které změnami kurzu své národní měny ovlivňovaly svou konkurenceschopnost v zahraničním obchodě. Dalším problémem měnové unie obecně je stanovení vhodné společné měnové politiky - tento problém souvisí s rozdílnými strukturami a rozdílným ekonomickým vývojem členských zemí měnové unie. Problémem EMU se také může stát nerovnováha mezi vysokou centralizací měnové politiky a decentralizovanou fiskální politikou.

41) Které státy jsou členy eurozóny? Členy eurozóny je 12 členských států: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. Tři státy jednotnou měnu nepřijaly: Velká Británie, Dánsko a Švédsko. Nové členské země mají, povinnost se do eurozóny začlenit po splnění konvergenčních kritérií. Jako první z nových členských zemí se členem eurozóny stane od 1.1. 2007 Slovinsko. Vstup České republiky se předpokládá nejdříve kolem roku 2010.

42) Co je Pakt stability a růstu? Pakt stability a růstu byl přijatý na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v r. 1997. Pakt dohlíží na to, zda země dodržují konvergenční kritéria i po vstupu do EMU. Členské státy se přijetím Paktu zavázaly k dodržování cíle, kterým je stav blízký rozpočtové vyrovnanosti. Pakt stability a růstu otvírá Radě možnost sankcionovat členské země, které nepřijaly nezbytná opatření, aby zamezily nadměrnému schodku, zejména jedná-li se o schodek větší než 3 % HDP. První sankcí je bezúročný depozit u Komise, který se může změnit v pokutu, nedojde-li ke zmírnění nadměrného schodku v následujících dvou letech.

V březnu 2005 Rada EU na popud Francie a Německa schválila nová pravidla Paktu stability a růstu: zvětšil se počet možností, kdy lze překročit tříprocentní deficit veřejných financí a prodloužilo se období, než EU přistoupí k sankcím. Tyto změny byly velmi kritizovány menšími státy, které se snažily udržet schodky svých rozpočtů ve stanovených mezích. Dodržování dohodnutých rozpočtových pravidel je v době pomalého ekonomického růstu velice komplikované. Země se musí rozhodnout, zda dodrží tříprocentní hranici salda veřejného rozpočtu i za cenu snížení ekonomického růstu, nebo zda dá přednost domácí ekonomice před pravidly Paktu stability a růstu.

VII. POLITIKY EU 43) Co označuje pojem „jednotný vnitřní trh“? Čtyři svobody EU (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob) umožňují národním trhům spojit se v jeden trh bez vnitřních hranic. Díky jednotnému trhu může evropský občan cestovat, žít a pracovat v zemi podle svého výběru a přitom si zachovat sociální ochranu (sociální a zdravotní pojištění). Občan jako spotřebitel má k dispozici větší výběr prodávaných výrobků a služeb za výhodnější ceny. Podniky těží z velikosti trhu (457 milionů spotřebitelů po rozšíření EU v r. 2004

37

Co bychom měli vědět o EU? a případně 487 milionů po vstupu Bulharska a Rumunska) a z intenzifikace obchodu: 60 % obchodních transakcí se uskutečňuje mezi členskými státy EU. Odstraněním hraničních kontrol se zkrátily dodací lhůty, zredukovaly se náklady na dopravu a stimulovaly se ekonomiky chudších zemí.

navzájem a obchod členských států s třetími zeměmi. Dokončení vnitřního trhu na začát-

44) Jak je vnitřní trh svázán s vnějším obchodem? Společná obchodní politika založená na celní unii členských států zahrnuje společný dovozní režim a společný celní tarif, který se aplikuje stejným způsobem ve všech členských státech. Má za úkol přispívat k harmonickému vývoji světového obchodu a k redukci celních bariér, neboť otevřené obchodní styky probíhající na základě spravedlivých pravidel jsou prospěšné pro stabilitu a vývoj jak uvnitř EU, tak i mimo ni.

45) Jaké je postavení EU ve světovém obchodu? EU během svého dosavadního vývoje rozvíjela díky společné obchodní politice hustou

ku 90. let výrazně zvýšilo objem a podíl obchodu mezi členskými státy - téměř 2/3 obchodu zemí EU se odehrává mezi členskými státy navzájem. Až do roku 1995, kdy došlo k rozšíření EU o Švédsko, Finsko a Rakousko (bývalé členské země Evropského sdružení volného obchodu – ESVO), byly země ESVO největším obchodním partnerem EU. Od poloviny 90. let se nejsilnějším obchodním partnerem staly USA, Japonsko a Švýcarsko. Vysoký podíl v obchodu EU s třetími zeměmi mají také rozvojové země.

46) Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)?

síť obchodních vztahů. Obchod EU má dvě stránky: obchod mezi členskými státy EU

38

38

Evropský hospodářský prostor je oblast, která zahrnuje celou EU a dále Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Dohoda o založení EHP byla podepsána v květnu 1992, v platnost vstoupila v r. 1994. Z členských států ESVO nevstoupilo do EHP Švýcarsko. Impulsem pro vznik EHP byla příprava jednotného trhu. Vytvořením EHP se státy ESVO začaly podílet na výhodách jednotného trhu, aniž by se staly členy Evropské unie. Nešlo však pouze o využívání výhod, ale i o přípravu a realizaci celého komplexu

opatření vedoucích ke sblížení EU a ESVO a k propojení jejich integračních procesů a hospodářských komplexů.

47) Jaké jsou principy politiky hospodářské soutěže? Politika hospodářské soutěže respektuje 5 základních principů: zákaz dohod mezi společnostmi a zákaz sdružování podniků vedoucí k poškození obchodu mezi členskými zeměmi nebo k omezení soutěže, zákaz využívání dominantního postavení na trhu protizákonným způsobem, kontrola státních podpor, u kterých hrozí porušování konkurence tím, že upřednostňují některé podniky, možnost zakázat slučovací projekty z preventivních důvodů, když očekávané obraty přesáhnou jistou úroveň, liberalizace určitých odvětví, která se vyvíjejí jako monopol, například trh s telekomunikacemi a energií.

48) Co zahrnuje sociální politika EU? a) Existuje v EU sociální dialog? Ano. Sociální dialog iniciovaný Evropskou komisí v roce 1985 je procesem slaďování zájmů vedený sociálními partnery na evropské úrovni. Tyto vzájemné konzultace se týkají zejména odborného vzdělávání, školství, nových technologií a ekonomického růstu a mohou dospět ke společné úmluvě. Dnes existují dvě úmluvy, které se týkají rodičovské dovolené a částečných úvazků.

c) Jaký program má Evropská sociální agenda? Sociální agenda byla přijata v prosinci 2000 a představuje sociální politiku pro nadcházející léta: větší počet pracovních míst, ochranu zaměstnanců v měnící se ekonomice, rovnost mezi muži a ženami, boj proti chudobě a diskriminaci. Zabývá se také modernizací systému sociálního zabezpečení a sociálními otázkami v rozšířené Unii. Chce zvýšit míru

b) Co obsahuje Sociální dohoda? Sociální dohoda zahrnutá do Amsterodamské smlouvy představuje významný mezník v zaměstnanecké politice. Požaduje zvýšení zaměstnanosti, zlepšení životních a pracovních podmínek, rozvoj lidských zdrojů, přijetí sociálních opatření či uznání základní role sociálních partnerů.

39

Co bychom měli vědět o EU? zaměstnanosti a bojovat proti sociálnímu vyčleňování a chudobě.

49) Jaká je úloha a cíle regionální a strukturální politiky? S postupným rozšiřováním se EU stala ekonomicky heterogenním celkem, ve kterém chudší jižní a východní Evropa kontrastuje s bohatší západní a severní Evropou. Snižování rozdílů ve vyspělosti jednotlivých regionů a posilování jejich soudržnosti se stalo hlavním úkolem regionální a strukturální politiky EU. Výdaje na strukturální fondy a Fond soudržnosti (viz dále) představují asi 36 % z celkových výdajů rozpočtu EU. Cíle regionální a strukturální politiky se stanovují vždy na šestileté období finanční perspektivy. Pro období 2007 – 2013 byly definovány tři cíle: Cíl „Konvergence“ – je určen k urychlení hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů, které mají HDP na obyvatele pod 75 % průměru EU. Cíl „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ – předpokládá naplnění obsahu Lisabonské strategie (viz kapitola X – Budoucnost EU) na regionální úrovni a zaměřuje se také na výrazné zvýšení zaměstnanosti v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Cíl „Evropská územní spolupráce“ – je zaměřen na podporu společných programů přeshraniční spolupráce, na spolupráci nadnárodních oblastí a na vytvoření sítě pro spolupráci a výměnu zkušeností v celé EU.

50) Co jsou strukturální fondy? K financování projektů, které sledují výše uvedené cíle regionální a strukturální politiky, slouží následující fondy: Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), Evropský sociální fond (ESF), Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond (EAGGF), Finanční nástroj na podporu rybolovu

40

40

(FIFG) – od 1.1. 2007 ho nahradí Evropský rybářský fond, Evropské sdružení pro územní spolupráci (EGCC) – nový fond, který bude využíván v nové finanční perspektivě od 1.1. 2007. Získání prostředků ze strukturálních fondů předpokládá v každé zemi vypracování programovacích dokumentů, efektivní administrativní řízení, dostatek kvalitně zpracovaných projektů a schopnost podílet se na spolufinancování projektů.

51) Co je Kohezní fond (Fond soudržnosti)? Vedle strukturálních fondů existuje od roku 1993 Kohezní fond (také nazývaný Fond soudržnosti). Poskytuje prostředky těm členským zemím, které nedosahují 90 % průměrné úrovně HDP na obyvatele EU a zároveň usilují o splnění maastrichtských kritérií vstupu do Evropské měnové unie. Tato kritéria jsou přísná zejména v oblasti deficitu veřejných financí a výše veřejného dluhu, proto EU pomáhá prostřednictvím Kohezního fondu financovat těmto zemím investice s dlouhým obdobím návratnosti, tj. výstavbu infrastruktury a ekologická opatření.

52) Co je obsahem společné zemědělské politiky (SZP)? Evropa zavedla SZP v reakci na velký nedostatek potravin během 40. a 50. let 20.století. Prvotním cílem SZP bylo zvýšit výkonnost zemědělství, zajistit přijatelné ceny země-

dělské produkce pro spotřebitele a prostřednictvím přiměřeného ohodnocení zemědělců zvýšit životní úroveň na venkově. Plnění těchto cílů bylo zajišťováno především cenovou politikou a exportními dotacemi na zemědělskou produkci. Stanovených cílů bylo dosaženo za cenu vysokých výdajů ze společného rozpočtu: SZP je financována Evropským zemědělským usměrňovacím a záručním fondem a v současné době spotřebovává kolem 46 % rozpočtu Společenství. Realizace SZP se stávala čím dál více nákladnější vzhledem k nadprodukci a vysokým evropským cenám v porovnání se světovým trhem. Z tohoto důvodu musela být SZP od 80. let podrobe-

53) Realizuje Evropská unie ekologickou politiku? a) Jaké jsou aktivity EU v oblasti životního prostředí? Evropský model harmonického a udržitelného rozvoje nesmí být založen na vyčerpání přírodních zdrojů a na poškozování životního prostředí. Evropské společenství realizuje environmentální politiku, jejímž cílem je nejen chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí, ale i chránit zdraví obyvatel a přiměřeně využívat přírodní zdroje.

Od roku 1972 proběhlo v rámci environmentální politiky pět akčních programů a bylo schváleno více než 200 legislativních dokumentů.

b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU?

na několika reformám. Cílem reformy v období 2000–2006 bylo zajistit nezávadnost potravin, podporovat udržitelný rozvoj v zemědělství a posílit konkurenceschopnost zemědělských výrobků. Součástí reformy bylo i snížení garantovaných cen zemědělské produkce, které bylo zemědělcům kompenzováno přímými platbami za podmínky snížení osevních ploch a stavu dobytka. Reformy se setkaly s nepříznivým ohlasem zemědělských organizací členských zemí.

V rámci ekologické politiky se využívá několik nástrojů: finanční nástroj: program LIFE; technické nástroje: ekologická značka, EMAS, systém pro vyhodnocování soukromých a veřejných environmentálních projektů; Evropská agentura pro životní prostředí: shromažduje informace týkající se životního prostředí a zaujímá stanoviska k přijímání nových opatření. V posledních letech se EU více opírá o princip „znečišťovatel platí“ a prosazuje environmentální poplatky.

41

Co bychom měli vědět o EU? c) Jak EU bojuje proti znečišťování ovzduší a přebytku odpadu? Zlepšení stavu ovzduší je celosvětovou prioritou. Přijetím Kjótského protokolu se EU zavázala, že během období 2008–2012 sníží emise plynů způsobujících skleníkový efekt nejméně o 5 % oproti roku 1990. Tento úkol zahrnuje oblast dopravy, energetiky, průmyslu a zemědělství. Po mezinárodní konferenci v Buenos Aires (1988) Společenství vypracovalo globální klimatickou politiku. veřejnou diskusi, Bílá kniha obsahuje oficiální soubor doporučení ve vybrané oblasti politiky a je používána jako prostředek pro její rozvoj. EU realizuje řadu programů, které podporují mobilitu a výměny mládeže a studentů:

V úsilí proti přebytku odpadu se evropská ekologická politika zaměřuje na plnění tří cílů: zabránit tvorbě odpadu vylepšením koncepce produktů, zlepšit recyklaci a opětné využití odpadu, snížit znečišťování způsobené pálením odpadů.

54) Jaké programy organizuje EU pro mládež a studenty? Školství, odborná příprava a podpora mládeže jsou tři prioritní oblasti Evropské komise, neboť umožňují mladým Evropanům rozvíjet kvalifikaci, kreativitu a schopnost přizpůsobit se. V tomto duchu Komise přijala před několika lety Bílou a Zelenou knihu, které se zabývají problematikou jazykové přípravy a mobilitou studentů a jejich vyučujících. Zatímco Zelená kniha stanovuje návrhy pro

42

42

Akce Společenství pro regionální nebo minoritní jazyky a kultury: program pro rozvoj a záchranu regionálních nebo menšinových jazyků a kultur. Iniciativy „Connect“: iniciativy určené k vytvoření synergie (součinnosti) a posílení vazeb mezi programy Společenství určenými pro mládež a 5. rámcovým programem. „Mládež“: akční program Společenství pro spolupráci mezi mládeží, založený na výměnách mezi členskými a tzv. třetími zeměmi. Leonardo da Vinci: program usnadňuje přístup k odbornému vzdělání zlepšová-

ním národních školských systémů, podporou inovace a celoživotního vzdělávání. Evropské vzdělávací cesty EUROPASS: umožňují absolvovat část odborné přípravy v jiné členské zemi. Evropský parlament mládeže: akce na místní, regionální a evropské úrovni zaměřené na přípravu žáků na jejich evropské občanství. „Salto – Mládež“: studijní pobyty ke zlepšování kvality projektů předkládaných v rámci programu Mládež. Dobrovolná evropská služba: program umožňující mladým dobrovolníkům vykonávat činnosti obecného zájmu v jiné zemi. SOCRATES: program podporující mobilitu studentů a spolupráci mezi vzdělávacími zařízeními na úrovni univerzit (program Erasmus), škol (program Comenius) a také výuku jazyků (program Lingua). Socrates rovněž podporuje rozvoj sítí zaměřených na uznávání diplomů (síť Naric), na informace v oblasti vzdělávání (Euridice) a na

Podpora nevládních mezinárodních organizací mládeže. Tempus III: program pro transevropskou spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání mezi státy bývalého Sovětského svazu, Mongolskem a členskými státy EU. EU/Kanada a EU/USA: spolupráce v oblasti vysokého školství a odborného vzdělávání (výměnné pobyty pro studenty a vyučující). EU/Latinská Amerika: komunitární program ALFA podporuje vysokoškolské vzdělávání v Latinské Americe a organizuje výměny studentů mezi evropskými zeměmi a latinskoamerickými zeměmi a mezi zeměmi Latinské Ameriky navzájem. Zájemci o další informace k tomuto tématu se mohou obrátit na agenturu EURODESK: www.eurodesk.org nebo na zástupce pro Českou republiku: EURODESK ČNA Mládež, IDM MŠMT ČR, 234 621 261, e-mail: [email protected], www.eurodesk.cz.

55) Co je obsahem zahraniční politiky EU? Zahraniční politika EU zahrnuje vnější ekonomické vztahy v rámci prvního pilíře EU (komunitární metoda) a společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) v rámci druhého pilíře EU, který pokrývá diplomacii a evropskou bezpečnost (metoda mezivládní). V rámci prvního pilíře Komise sjednává a připravuje zahraniční dohody, které jsou potom uzavírány Radou EU. Komise má šest generálních ředitelství pro zahraniční politiku, jejichž činnost spadá do prvního pilíře.

výměnu zkušeností mezi ministerstvy a dalšími orgány zodpovědnými za školství v jednotlivých zemích (Arion). Podpora aktivit určených k prohlubování debaty, reflexí a znalostí procesu evropské integrace.

56) Jakými oblastmi se zabývá zahraniční politika Komise? Zahraniční politika Komise se zaměřuje na následující oblasti: - Obchod - Rozšiřování EU

43

Co bychom měli vědět o EU? - Mezinárodní vztahy - Rozvojová pomoc - Humanitární pomoc – ECHO - EuropeAid – Úřad pro spolupráci

57) Na které regiony se zaměřuje Generální ředitelství pro vnější vztahy?

lem Gorbačovem. V roce 1992 byly uzavřeny smlouvy o partnerství a spolupráci s Ruskem a dalšími devíti státy nově vytvořeného Společenství nezávislých států (SNS sdružuje státy bývalého Sovětského svazu, s výjimkou Estonska, Litvy a Lotyšska). Smlouva o partnerství nebyla uzavřena pouze s Turkmenistánem a Tádžikistánem. Evropská komise plánuje v r. 2007 zahájit rozhovory o vytvoření zóny volného obchodu s Ruskem a bilaterální obchodní jednání by měla být zahájena také s Ukrajinou. 3. Evropsko-středomořské partnerství S otevřením Evropsko-středomořského partnerství na Barcelonské konferenci v roce 1995 vytvořila EU novou strategii mezinárodních hospodářských, obchodních a politických vztahů s dvanácti středomořskými zeměmi: Alžírskem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Kyprem, Libanonem, Maltou, Marokem, Sýrií, Tuniskem, Tureckem a Palestinskou samosprávou. Partnerství má tři cíle: podporovat politickou stabilitu a demokracii, vytvořit zónu volného obchodu a spolupracovat v oblasti sociální, kulturní a humanitární. Nástrojem umožňu-

1. Země střední a východní Evropy Od pádu komunismu v roce 1989 se vztahy mezi EU a státy střední a východní Evropy silně rozvinuly. V průběhu 90. let EU uzavřela asociační dohody s mnoha zeměmi tohoto regionu. Rozvoj vzájemných vztahů vyústil v r. 2004 v dosud největší rozšíření Evropské unie. 2. Společenství nezávislých států (SNS) Bezprostředně po navázání oficiálních vztahů se Sovětským svazem v roce 1988 normalizovala EU hospodářské vztahy s touto evropskou velmocí, a to především proto, aby podpořila mírový proces zahájený Michai-

44

44

jícím finančně podporovat rozvoj partnerů EU je program MEDA. 4. Spojené státy a Kanada „Nová transatlantická agenda“ zintenzivňuje politickou a obchodní spolupráci mezi EU a Spojenými státy. Tato agenda je zaměřena na podporu míru a demokracie a na oživení světového obchodu. Do nové transatlantické strategie byla zahrnuta také Kanada. 5. Latinská Amerika Ponecháme-li stranou rozvojovou pomoc, udržuje EU pevné vazby s Latinskou Amerikou prostřednictvím „strategického partnerství“, jehož cílem je posílení politického dialogu, liberalizace obchodu a vznik spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání a vědy. EU také každoročně obnovuje „Dialog ze San José“, kterého se zúčastňují země Střední Ameriky.

7. Asie V roce 1991 přijaly EU a Japonsko společnou deklaraci zabývající se konkrétní spoluprací v ekonomické a politické oblasti. Tato deklarace obsahuje také kapitolu o ochraně společných hodnot. Partnerství s Čínou obnovila Evropská unie deset let po masakru na náměstí Tian An Men (tehdy, v r. 1989, EU styky s Čínou přerušila). Partnerství s Čínou má za cíl politický dialog, a to zvláště na poli lidských práv, a integraci Číny do světové ekonomiky. EU se podílí také na rozvíjení regionu SAARC (Sdružení zemí jižní Asie) poskytováním finanční a technické pomoci a ekonomickou spoluprací. Prvořadou úlohu v rámci nové strategie vůči Asii hraje ASEAN (Sdružení zemí jihovýchodní Asie). Ekonomické a politické vztahy s asijskými zeměmi se podstatně rozvinuly po euro-asijském summitu v roce 1996.

Kromě toho EU uzavřela v r. 1995 dohody směřující ke zřízení zóny volného obchodu se skupinou MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay) a v roce 1997 s Mexikem. 6. Státy Perského zálivu Od roku 1990, kdy vstoupila v platnost dohoda mezi EU a Radou pro spolupráci se zeměmi Perského zálivu (Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Saúdská Arábie, Omán, Katar a Kuvajt), se zástupci obou organizací každoročně setkávají, aby konsolidovali vztahy na ekonomické a technické úrovni a povzbuzovali a podporovali stabilitu regionu.

V r. 2006 se EU rozhodla zahájit bilaterální obchodní jednání se státy ASEAN, Jižní Koreou a Indií.

45

Co bychom měli vědět o EU? 8. Oceánie EU udržuje s Austrálií a Novým Zélandem významné historické a ekonomické vazby. EU si je vědoma narůstajícího významu tohoto regionu a hodlá se zeměmi této oblasti udržovat stabilní obchodní vztahy a oboustranně prohlubovat vzájemnou spolupráci. 9. Afrika EU přikládá velký význam intenzifikaci partnerství s Afrikou obecně a zvláště se zeměmi v oblasti afrických velkých jezer (Rwanda, Burundi a Kongo). V Bruselu se uskutečnila ministerská euro-africká konference, která zahájila realizaci závěrů africko-evropského summitu v Káhiře. V průběhu této konference se představitelé států a vlád obou kontinentů zasadili o vytvoření „nové strategické dimenze globálního partnerství mezi Afrikou a Evropou pro 21. století“. Dohodli se na Akčním plánu, který se týká zahraničních dluhů afrických zemí, regionální spolupráce a integrace, předcházení konfliktům, lidských práv, zabezpečení potravinami, boje proti AIDS a životního prostředí.

58) Jaké jsou cíle Generálního ředitelství pro rozvojovou pomoc? Rozvojová pomoc a spolupráce se stala samostatnou politikou Společenství v roce 1993. Ukládá členským státům koordinovat rozvojovou politiku, spolupracovat se třetími zeměmi a odpovědnými mezinárodními organizacemi a respektovat čtyři cíle evropské politiky vzájemné spolupráce, tj.: stimulovat trvalý ekonomický a sociální pokrok v rozvojových zemích, povzbuzovat integraci rozvojových zemí do světové ekonomiky, snižovat chudobu v rozvojových zemích, konsolidovat demokracii, právní stát a respektování lidských práv v rozvojových zemích. Kromě finančních prostředků z evropského rozpočtu financuje EU spolupráci s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi i z mi-

46

46

morozpočtového Evropského rozvojového fondu, jehož objem v letech 2007 - 2013 dosáhne 22,7 mld. eur.

59) Jaké dohody byly uzavřeny v rámci rozvojové pomoci? EU vede již téměř čtyřicet let politiku rozvojové pomoci s mnoha zeměmi třetího světa. Například „Partnerství Sever-Jih“ vytyčuje vztahy mezi EU a třetím světem nebo rozvojovými zeměmi. EU je největším poskytovatelem pomoci národům třetího světa a často představuje nejvýznamnějšího obchodního partnera rozvojových zemí. Tato veřejná pomoc je rozdělována buď na základě regionálních dohod, udělujících určitá privilegia, nebo na základě akcí na celosvětové úrovni.

Regionální dohody se týkají: afrických zemí, zemí Karibiku a Pacifiku (ACP), a to prostřednictvím „Loméských dohod“; některých zemí středomořské oblasti (Alžírska, Tuniska, Maroka, Egypta, Jordánska, Sýrie a Libanonu), a to prostřednictvím asociačních dohod. Celosvětové akce se týkají: latinskoamerických a asijských zemí - prostřednictvím projektů rozvojové pomoci, obchodních dohod nebo systému všeobecných výhod; různých zemí světa - prostřednictvím humanitární pomoci a zvláštních fondů pro boj proti hladomoru.

60) Co jsou Loméské dohody? Dohody o spolupráci mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří existují již několik

desetiletí a při každé revizi se dále rozšiřovaly. Přispívají k rozvoji industrializace a ke zhodnocování přírodního bohatství těchto 70 zemí. Opírají se o takové principy, jako je partnerství, smluvní vztahy či dlouhodobé perspektivy, a také o systém kombinující obchodní a politickou pomoc. To mimo jiné znamená, že pokud nejsou respektována lidská práva, demokratické principy a právní systémy, EU může své příspěvky zrušit.

61) Jaká je úloha Úřadu pro humanitární pomoc (ECHO)? V zájmu úspěšného řízení zmíněných projektů spolupracuje Generální ředitelství pro rozvojovou pomoc úzce s Úřadem pro humoci Společenství. Je zodpovědný za všechny fáze „operačního cyklu“ (evaluaci projektů, financování projektů atd.), které zajišťují realizaci programů organizovaných ředitelstvími pro vnější vztahy a rozvojovou pomoc.

63) V čem spočívá společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) v rámci 2. pilíře EU? a) Proč vytvářet SZBP?

manitární pomoc (ECHO). ECHO byl vytvořen v roce 1992, aby poskytoval asistenci a naléhavou pomoc obětem přírodních katastrof nebo obětem konfliktů mimo území EU. Tato pomoc je přímo orientovaná na obyvatelstvo nacházející se v tísni, bez rozdílu rasy, náboženství nebo politických názorů. Aktivity tohoto úřadu dokládají vůli EU posílit svou účast na všech významných mezinárodních humanitárních akcích.

62) Jaké úkoly plní EuropeAid? Úřad pro spolupráci EuropeAid vznikl 1. ledna 2001 v rámci reformy správy zahraniční po-

Za celou dobu budování jednotné Evropy si EU vytvořila pevné ekonomické vazby se zbytkem světa. Může se však politický význam EU na mezinárodní scéně rovnat jejímu významu obchodnímu a ekonomickému? Odpověď zůstává otevřená…EU byla například iniciátorem mírového procesu na Středním východě, nicméně zůstává ve stínu Spojených států. EU, jež se zavázala dále pomáhat při politickém řešení konfliktů, se rozhodla vybavit se „společnou zahraniční a bezpečnostní politikou“ (SZBP), která zahrnuje také rozvíjení „evropské bezpečnostní a obranné politiky“. SZBP, ustavená Maastrichtskou smlouvou v roce 1992 a revidovaná Amsterodamskou smlouvou v roce 1997, dává zemím EU možnost promlouvat na mezinárodní scéně jednotným

47

Co bychom měli vědět o EU? hlasem. A to jak v záležitostech čistě zahraniční politiky, tak i ve věcech obecné bezpečnosti a obrany. V současnosti je posláním SZBP posilování evropské a mezinárodní bezpečnosti, dohled nad udržováním obecných hodnot a zachování míru a podpora demokracie, právního státu a mezinárodní spolupráce.

b) Co zastupuje diplomacie EU?

která se zanedlouho rozšířila o dřívější protivníky (Německo, Itálie) a později o většinu zemí dnešní EU. Maastrichtská smlouva z roku 1992 poprvé v procesu evropské integrace ustanovila SZBP, jež v sobě zahrnuje i politiku společné bezpečnosti a obrany. Petersbergská deklarace pak uložila ZEU trojí poslání, které doplňuje povinnost vojenské solidarity při obraně území.

Zahraniční politiky jednotlivých členských států pochopitelně vznikem SZBP nezanikly. Přesto se však může EU na některých otázkách mezinárodní politiky s členskými zeměmi dohodnout. SZBP umožňuje členským zemím sladit svá hlediska, hovořit jednohlasně v rámci mezinárodních organizací a jednat společně. V současné době udržuje EU diplomatické styky s více než 160 zeměmi.

c) Jak se vyvíjela myšlenka „společné evropské obrany“? Jako první přišla s projektem evropské obrany Francie, když v roce 1952 navrhla vytvořit

V Petersbergské deklaraci členské státy ZEU prohlašují svoji připravenost dát k dispozici EU vojenské jednotky za účelem: humanitárních misí nebo evakuace obyvatelstva; misí pro udržení míru; vojenských misí pro zažehnání krizí, včetně operací k prosazení míru. V posledních letech prošla tato oblast značným vývojem. Od zasedání Evropské rady v Maastrichtu v r. 1992 se užívá termín „evropská politika bezpečnosti a obrany“ (EPBO). Tato politika dnes spočívá ve zřízení ozbrojených sil schopných naplnit tzv. Petersbergské úkoly při plném respektování závazků kolektivní obrany přijatých v rámci NATO a ZEU.

d) Proč existuje samostatná „evropská bezpečnostní a obranná politika“? Evropské obranné společenství. Projekt však nebyl nikdy realizován, protože francouzské národní shromáždění jej odmítlo ratifikovat. V roce 1948 vznikla Západoevropská unie (ZEU) – evropská organizace kolektivní obrany a bezpečnosti, jež sdružovala země Beneluxu, Velkou Británii a Francii v jedné alianci,

48

48

Základy současné evropské obranné politiky položilo francouzsko-britské spojenectví. Po francouzsko-britském summitu v Saint Malo v roce 1998 se události urychlily. Evropská rada v Helsinkách vyhlásila v prosinci 1999 vytvoření rozhodujících struktur pro projekt společné bezpečnosti a obrany a zasedání

Evropské rady v Kolíně v červnu 1999 rozhodlo o tom, že EU má mít „Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku“. Byly stanoveny konkrétní úkoly, z nichž prvním bylo vytvoření Sil rychlého nasazení (evropská bojová jednotka o síle přibližně 60 000 mužů, která měla být plně funkční od roku 2003). Síly rychlého nasazení mohou operovat buď samostatně, nebo v rámci bojových sil NATO. EU, konfrontovaná po několik let s narůstáním nestability na východě Evropy (Bosna a Hercegovina, Kosovo..), došla k závěru, že nemůže do evropských konfliktů zasahovat bez pomoci americké síly.

e) Kdo představuje SZBP a jak tato politika funguje? V zahraničí reprezentují SZBP dva významní zástupci. Je to Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku neboli „Pan SZBP“ a ministr zahraničních věcí země, která předsedá EU. Často je doprovází i komisař odpovědný za vnější vztahy. Vzhledem k citlivému charakteru otázek týkajících se mezinárodních vztahů přísluší rozhodující pravomoc z velké části členským zemím, které v této oblasti používají mezivládní metodu. Na rozdíl od prvního pilíře nejsou rozhodnutí týkající se SZBP nařízeními nebo směrnicemi. Druhý pilíř disponuje těmito vlastními nástroji: Společné strategie: aplikují se v oblastech, kde země EU mají společné zájmy. V současné době jde o čtyři oblasti: vztah k Rus-

ku, Ukrajině, oblasti Středozemního moře a Balkánu. Společné akce: jsou přijímány v případě operativních akcí EU, jejichž cílem je uplatnění společných strategií. Společné postoje: definují společné stanovisko k jednotlivým tématům. Systematická spolupráce: státy mají povinnost se vzájemně informovat o všech otázkách souvisejících se SZBP. Evropská rada, která definuje celkovou orientaci SZBP, rozhoduje jednomyslně o společných strategiích. Rada pro všeobecné záležitosti (tj. Rada ministrů, jež sdružuje ministry zahraničních věcí) projednává „problematické body SZBP“. Tato Rada doporučuje Evropské radě společné strategie a je také zodpovědná za jejich realizaci přijetím společných pozic nebo akcí. O této realizaci může být rozhodnuto hlasováním kvalifikovanou většinou.

64) V čem spočívá spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí (JVV) v rámci 3. pilíře EU? a) Jak vznikla oblast JVV? Jelikož soudní a policejní orgány zůstávají především národní, musela být postupná realizace čtyř svobod (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob) doprovázena harmonizací činnosti policejních orgánů a justice. Maastrichtská smlouva tedy vytvořila třetí pilíř EU, který se týká spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí (JVV).

49

Co bychom měli vědět o EU? V oblasti justice byla spolupráce posílena v občanské a trestní rovině. V prvním případě se spolupráce týká zejména vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, ve druhém případě jde o vydávání zločinců a vzájemnou pomoc. Celní správy jednotlivých zemí bojují společně proti obchodu s drogami, zbraněmi, nebezpečným odpadem a jadernými surovinami. Policejní orgány spolupracují prostřednictvím Evropského policejního úřadu (tzv. Europol) v boji proti terorismu, mezinárodnímu a organizovanému zločinu, obchodu s drogami, zneužívání žen a dětí, falšování peněz.

c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterodamskou smlouvou?

Pozor! Nezaměňujte: Europol = Evropský policejní úřad, působící od 1. 7. 1999; Interpol = Mezinárodní organizace kriminální policie.

b) Jaké problémy způsobuje volný pohyb osob? Zavedení volného pohybu osob v rámci schengenského prostoru vyvolalo velký problém související s vnitřní bezpečností každého státu. Se zrušením hraničních kontrol na vnitřních hranicích EU se členské státy vzdaly důležitého národního nástroje pro kontrolu vstupu a totožnosti osob. Tyto kontroly byly v podstatě přemístěny na vnější hranice EU. To bylo příčinou zrodu spolupráce mezi policií, celníky a imigračními úřady. Mimo jiné přiměl tento fakt EU ke koordinaci politik v otázkách imigrace a azylu.

50

50

Protože EU nechtěla být jen prostorem pro obchod všeho druhu, vytvořila Amsterodamská smlouva v roce 1997 ,,prostor svobody, bezpečnosti a práva“. Co bylo cílem? Bojovat účinnějším způsobem proti organizovanému zločinu a podvodům, aniž by byl narušen volný pohyb osob. Během zasedání Evropské rady v Tampere (Finsko, prosinec 1999) přijala EU program, který měl během následujících pěti let vytvořit strukturu tohoto nového evropského prostoru. Amsterodamská smlouva také převedla záležitosti vízové, azylové a přistěhovalecké politiky ze třetího do prvního pilíře EU. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech zůstala ve třetím pilíři.

d) Čeho bylo dosaženo v oblasti JVV po Amsterodamské smlouvě? V oblasti vízové, azylové a přistěhovalecké politiky se podařilo především: začlenění schengenského acquis do rámce EU; vytvoření Evropského fondu pro uprchlíky; přijetí směrnic týkajících se dočasné ochrany v případě masivního přílivu vysídlených osob; sestavení seznamu třetích zemí, jejichž ob-

čané mají vízovou povinnost při překroční vnějších hranic členských států EU. V oblasti spolupráce v trestních věcech se realizovalo: přijetí rámcového rozhodnutí týkajícího se evropského zatykače a řízení o vydání mezi členskými zeměmi, které znamená vzájemné uznávání rozhodnutí trestních soudů; přijetí rámcového rozhodnutí týkajícího se definice terorismu.

e) Jaké nástroje se využívají ve 3. pilíři? Ke třetímu pilíři se vztahují čtyři nástroje: Společné postoje: definují stanovisko EU. Rámcová rozhodnutí a rozhodnutí: zavazují členské státy, pokud jde o výsledek, ale ponechávají na nich výběr prostředků k jeho dosažení. Úmluvy: jsou doporučovány Radou ministrů a vstupují v platnost, jsou-li přijaty nejméně polovinou členských států. Rezoluce, doporučení, deklarace nebo závěry: vyjadřují politickou vůli ale nezavazují členské státy.

a osob. Přesuny se nejen výrazně urychlily, ale také zlevnily, což vedlo k obrovskému růstu mezinárodního pohybu kapitálu, zboží, služeb, informací a osob. Vše ve světové ekonomice je stále více propojeno, takže dění na určitém místě ovlivňuje ekonomiku na opačné straně zeměkoule. Svět začal být vnímán jako jeden vzájemně propojený celek. Z celosvětového hlediska je globalizace vnímána vcelku pozitivně, neboť liberalizace obchodu přináší internacionalizaci podnikání a stimuluje ekonomický růst, informační technologie umožňují šetřit čas i náklady. Globalizace je však spojena také s řadou rizik: globální ekonomika může výrazně ovlivnit distribuci bohatství mezi zeměmi a vyvolat růst globální nerovnováhy. Řada prognóz tvrdí, že právě v důsledku globalizace se zpomalí hospodářský růst nejchudších zemí.

VIII. EVROPA A GLOBALIZACE Již několik let je téma globalizace předmětem, který se objevuje ve všech diskusích. Ale co je globalizace? Jaké jsou její důsledky? Jakou roli hraje v procesu globalizace EU?

65) Co je globalizace a jaké jsou její důsledky? Globalizace je vývojový proces ve světové ekonomice. S rozvojem a rychlým rozšiřováním informačních technologií (např. internet) během 90. let 20. století začalo stále více společností operovat celosvětově, vytvořila se obrovská konkurence, začalo docházet k rychlým přesunům peněz, informací, zboží

Hrozbou se stane rostoucí nezaměstnanost. Globalizace může výrazně zvýšit sociální rozdíly, vyvolat silné vnitřní pnutí ve společnosti a může vést k sociální explozi. Globalizace je také spojena s rostoucí silou transnacionálních korporací, které získávají stále větší moc.

66) Jaká je role Evropské unie v procesu globalizace? V reakci na negativní důsledky globalizace chce Evropská unie zajistit, aby se globalizace neomezovala pouze na zvyšování účinnosti, ale aby docházelo i ke spravedlivému

51

Co bychom měli vědět o EU? rozdělení bohatství. Unie se snaží dosáhnout této tzv. „etické globalizace“ na více frontách: v oblasti rozvojové pomoci, obrany evropských hodnot a lidských práv, mezinárodního obchodu a životního prostředí.

třetími zeměmi bude napříště obsahovat část nazvanou „politický dialog“, která se týká právní společnosti, demokratizace, lidských práv atd. Tato složka je začleněna do všech nových strategií Evropské unie.

a) Rozvojová pomoc

c) Mezinárodní obchod

Cílem rozvojové politiky je podporovat trvalý rozvoj, který napomůže k odstranění chudoby v rozvojových zemích a k jejich integraci do světové ekonomiky. S těmito ekonomickými cíli se pojí i změny politického uspořádání, které mají přispět k upevnění demokracie a právního státu a k respektování lidských práv a základních svobod. Rozvojová spolupráce řízená Společenstvím (viz také otázky č. 58 a 59) se doplňuje politikou členských států a je v mezích možností v souladu s politikou ostatních významných partnerů, ať už to jsou státy (Japonsko, USA atd.) nebo mezinárodní organizace (např. Světová banka, Mezinárodní měnový fond). Kromě toho také počítá s propojením politiky rozvojové spolupráce a ostatních politik Společenství (např. společná zemědělská politika), které mohou ovlivnit rozvojové země. Dnes je Evropská unie hlavním partnerem rozvojových zemí především v oblasti humanitární pomoci, vzájemného obchodu a přímých zahraničních investic.

EU podporuje úsilí rozvojových zemí o začlenění do světového obchodního systému,

b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv

Pouze díky globálním dohodám je možné zmírňovat následky klimatických změn

Evropská unie se na všech mezinárodních fórech, do nichž je zapojena, angažuje v boji za základní společné hodnoty Evropanů. Jsou jimi: svoboda, tolerance, rovnost, solidarita a kulturní rozmanitost. Zavedení těchto principů třetími zeměmi je základním předpokladem vzniku spolupráce. Díky svému ekonomickému a politickému významu se Unie může stát prvkem stabilizace a posílení demokracie a lidských práv. Respektování lidských práv a základních svobod tvoří jeden z hlavních cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Z tohoto důvodu velké množství dohod se

52

52

včetně čerpání výhod, které s tím souvisí. Týká se to zejména většího přístupu na trhy v oblastech, jež pro rozvojové země představují oblast zvláštního zájmu, nových pravidel týkajících se investic a konkurence a technické pomoci související s obchodem. Integrace rozvojových zemí do světového obchodu je hlavním motivem deklarace z Dauhá.

d) Životní prostředí

a oteplování Země. Evropská unie je iniciátorem mezinárodních diskusí, zejména ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jejím přáním je, aby jednání WTO zahrnovala problematiku životního prostředí v takovém rozsahu, který dovolí otevřít a řešit otázky vztahu mezi obchodem a životním prostředím. Přístup k této problematice nesmí dovolit prosazování protekcionismu ve jménu ochrany životního prostředí. Na jednáních WTO v katarském Dauhá se Evropské unii nepodařilo získat vše, co v této oblasti očekávala, přesto deklarace z Dauhá vyjadřuje sílící důraz EU na efektivnější činnost WTO ve prospěch udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. EU je nakloněna multilaterálnímu přístupu k problémům souvisejícím s životním prostředím.

vé politice a stimulovat hospodářský růst v členských zemích. Vždyť jednotný vnitřní trh se rozšířil z 373 na 457 milionů spotřebitelů a s Bulharskem a Rumunskem dokonce na 487 milionů!

69) Kdo se může stát členem EU? Každý evropský stát může požádat o členství v EU. Kandidátská země adresuje svůj požadavek Radě ministrů, která po konzultaci

IX. ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE 67) Co je obsahem Agendy 2000? V Agendě 2000, přijaté v roce 1997, Evropská komise uvádí, že posláním EU je její prohlubování na základě vnitřní reformy a její rozšiřování o země střední a východní Evropy. Agenda 2000 je akčním programem, který se týká: vnitřního fungování EU (reforma společné zemědělské politiky, politiky hospodářské a sociální soudržnosti) a finančního rámce pro období 2000-2006; předvstupní strategie, zahrnující přístupové partnerství; studie vlivu rozšiřování na politiky EU.

68) Jaké výhody přineslo „východní“ rozšíření EU? Rozšíření pomůže zajistit stabilitu ve východní a střední Evropě, posílit vliv EU ve světo-

s Komisí a se souhlasným stanoviskem EP jednomyslně rozhodne o zahájení vyjednávání. Podmínkou ke vstupu do EU je splnění tzv. Kodaňských kritérií.

70) Jaká kritéria je nutné splnit před vstupem do EU? Před vstupem do EU je nutné splnit tzv. Kodaňská kritéria. Za podmínky pro vstup do EU Evropská rada v Kodani v r. 1993 prohlásila: stabilitu institucí zajišťujících demokratické uspořádání a právní řád, dodržování lidských práv, respektování a ochranu práv národnostních menšin - tzv. politické kritérium,

53

Co bychom měli vědět o EU? fungující tržní hospodářství a schopnost země obstát v ostré konkurenci po vstupu do EU (tzv. ekonomické kritérium), převzetí veškerého právního základu EU (tzv. acquis communautaire), akceptování cílů hospodářské, měnové a politické unie.

71) V čem spočívá proces rozšiřování? Proces rozšiřování má dva rozměry: Evropská konference; přístupový proces.

72) Co je předmětem činnosti Evropské konference?

Přístupová partnerství: jsou založena na vypracování národních programů přípravy na přistoupení k EU a určují pro každou zemi priority, na které se má zaměřit. Formy předvstupní pomoci: program PHARE financuje projekty zaměřené na přizpůsobení státní správy a soudnictví a rozvoj infrastruktury kandidátských zemí, programy SAPARD a ISPA poskytují pomoc v oblasti zemědělství a infrastruktury, od r. 2007 budou tyto programy nahrazeny „Nástrojem pro předvstupní pomoc“ (IPA – Instrument for Pre-Assistance), který bude kandidátským zemím a zemím, které uvažují o vstupu do EU v pozdější době, poskytovat více cílenou pomoc prostřednictvím jednoho nástroje a zároveň bude brát v úvahu specifické potřeby jednotlivých zemí.

Evropská konference je multilaterálním fórem pro politické konzultace týkající se otázek všeobecného zájmu, justice a vnitřních věcí, hospodářských záležitostí a regionální spolupráce.

Vyjednávání mohou začít tehdy, když kandidátské země splní Kodaňská kritéria (viz otázka č. 70).

73) Co zahrnují etapy procesu přistoupení?

74) Co je „screening acquis communautaire“?

Předvstupní etapy zahrnují: Evropské dohody (tzv. asociační dohody): na základě těchto dohod se země stává přidruženou zemí EU. Obsahem těchto dohod je rozvoj ekonomické a politické spolupráce mezi přidruženou zemí a EU.

Experti Komise pravidelně vyhodnocují stav začlenění acquis communautaire do právního řádu každé kandidátské země. To umožňuje včas odhalit nezbytné technické úpravy pro přistoupení. Acquis communautaire představuje společný základ práv a povinností, který zavazuje členské státy a formuluje cíle EU. Kandidátské země musí toto acquis přijmout před svým přistoupením k EU.

75) Co je obsahem tzv. pravidelných zpráv? Komise předkládá Radě ministrů pravidelné zprávy, které informují o pokroku každé kandidátské země. Následně Rada rozhodne o pokračování nebo přeorientování jednání.

54

54

nomiky jsou především nové znalosti a jejich využívání v praxi. Tzv. Lisabonská strategie vytyčila Evropské unii nový strategický cíl: do roku 2010 se stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu, s větším počtem lepších pracovních míst a s větší sociální soudržností“.

76) Které země mají statut kandidátské země a kdy se začlení do EU? V r. 2006 mají statut kandidátské země Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Chorvatsko a Makedonie. O přijetí Bulharska a Rumunska již bylo rozhodnuto. Podepsaná přístupová smlouva uvádí termín 1.1. 2007, tento termín může být posunut maximálně o rok. Z dalších kandidátských zemí má šanci na vstup do EU v horizontu do r. 2015 Chorvatsko. Delší doba se předpokládá u Turecka a Makedonie. O případném členství v EU uvažují i další balkánské země: v červnu 2006 podepsala asociační dohodu s EU Albánie, vyjednávání o uzavření této dohody probíhají také s Bosnou a Hercegovinou, Srbskem a nově nezávislou Černou Horou.

K dosažení tohoto cíle byla vytyčena komplexní strategie, jejímž úkolem bylo: připravit přechod k ekonomice a společnosti založené na znalostech, modernizovat evropský sociální model a investovat do lidí, udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik.

X. BUDOUCNOST EVROPSKÉ UNIE 77) Co je Lisabonská strategie a jaké jsou její cíle? V roce 2000 schválila Evropská rada na svém zasedání v Lisabonu strategické cíle pro nové desetiletí. Stanovení cílů bylo vyvoláno změnami ve světové ekonomice: během 90. let se stále výrazněji ukazovalo, že hnací silou eko-

Vytyčená strategie měla vytvořit podmínky pro dosažení plné zaměstnanosti a posílení regionální soudržnosti. Posun ke znalostní (digitální) ekonomice byl označen za „mocný motor růstu, konkurenceschopnosti a zvýše-

55

Co bychom měli vědět o EU? ní počtu pracovních míst.“ Měl také přispět ke zlepšení kvality života obyvatel a životního prostředí.

na dosažení dlouhodobého ekonomického růstu a zaměstnanosti a představuje soubor menšího množství jasně definovaných priorit. Jejich realizace má být dosažena plněním tří cílů: 1. udělat Evropu přitažlivou pro investory i osoby zde pracující; 2. znalosti a inovace učinit motorem ekonomického růstu; 3. vytvořit a zajistit více lepších pracovních míst.

79) Co je Konvent?

78) Jak je plněna Lisabonská strategie? V březnu 2005 Evropská rada projednávala střednědobé hodnocení Lisabonské strategie. Výsledky nebyly příliš uspokojivé. Strategie sice obsahovala ambiciózní cíle, nebyla však doplněna časovým harmonogramem plnění, nedostatečná byla i implementace Strategie v jednotlivých členských zemích a chyběla také širší podpora ze strany veřejnosti. Plnění Lisabonské strategie se navíc do určité míry ocitlo v pozadí jiných, naléhavějších úkolů: přechodu na jedinou společnou měnu euro, rozšíření EU o státy střední a východní Evropy a reformy institucí EU. Evropská rada proto v březnu 2005 schválila tzv. Novou lisabonskou agendu. Tato revidovaná strategie se zaměřuje především

56

56

Konvent je shromáždění, v němž jsou zastoupeni představitelé vlád členských států a kandidátských zemí, zástupci vnitrostátních parlamentů, zástupci Evropského parlamentu a Evropské komise, pozorovatelé z Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru a zástupci evropských sociálních partnerů a evropského ombudsmana. Ustavující schůze Konventu proběhla 28. února 2002. Konventu předsedal bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing spolu se dvěma místopředsedy – bývalým italským ministerským předsedou Giulianem Amatem a bývalým belgickým ministerským předsedou Jean-Lucem Dehaenem. Konvent ukončil práci během svých zasedání 13. června a 10. července 2003.

80) Co je výsledkem práce Konventu? Konvent rozpracoval základní otázky týkající se rozšíření EU, které byly nastoleny na zasedání Evropské rady v Nice v r. 2000. Měl široké pole působnosti při stanovování témat, která vycházejí ze tří základních problémů EU. Jmenovitě se jednalo o tyto otázky: Jak je možné přiblížit projekt jednotné Evropy občanům? Jakou strukturu by měl mít politický život v rozšířené Evropě? Je možné využít globalizaci v EU jako faktor stability?

Nejvýraznějším výsledkem práce Konventu byl návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu (tzv. Evropská ústava), který předseda Konventu předal do rukou italského předsednictví v červenci 2003. V říjnu 2003 byla v Římě zahájena mezivládní konference, jejímž úkolem bylo připravit definitivní text Evropské ústavy do konce roku 2003.

vyhlášená na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000. Třetí část se věnuje politikám a činnostem Unie a přejímá mnohá ustanovení stávajících smluv. Čtvrtá část obsahuje závěrečná ustanovení, včetně postupů pro přijetí a revizi této ústavy. Základním cílem Evropské ústavy bylo zjednodušit a zpřehlednit dosavadní právní rámec, na kterém Evropská unie stojí, a učinit z Evropské unie jedinou organizaci s právní subjektivitou.

82) Bude návrh Konventu schválen jako Ústava EU?

81) Co je obsahem návrhu tzv. Evropské ústavy? Smlouva o Ústavě pro Evropu (tzv. Evropská ústava) je dokumentem, který měl v zájmu srozumitelnosti a přehlednosti nahradit všechny stávající smlouvy jediným textem. Návrh textu Evropské ústavy, který předložil Konvent, byl schválen na summitu Evropské rady v Bruselu v červnu 2004, po několikaměsíčním vyjednávání mezivládní konference. K podpisu dokumentu došlo 29. 10. 2004 v Římě.

Navrhovanou Smlouvu o Ústavě pro Evropu musí všechny členské státy ratifikovat. Podle původních předpokladů měla v případě úspěšných ratifikací Smlouva vstoupit v platnost dne 1.listopadu 2006. V některých členských zemích byl však postoj ke Smlouvě kritický – byla zamítnuta v referendech ve Francii a v Nizozemsku – takže proces ratifikace byl zastaven. V červnu 2006 se představitelé členských států EU shodli na prodloužení „období reflexe“, během kterého by měla v členských zemích pokračovat diskuse o budoucnosti EU. Období reflexe bylo oficiálně zahájeno v r. 2005, po odmítnutí Evropské ústavy ve Francii a Nizozemsku. Do červnového summitu v r. 2007 má Německo připravit zprávu o stavu diskusí nad osudem Evropské ústavy. Definitivní řešení by mělo být přijato do konce r. 2008. Text navrhované Smlouvy je dostupný např. na adrese http://www.euroskop.cz.

Navrhovaná Smlouva o Ústavě pro Evropu se skládá ze čtyř částí: První část obsahuje ustanovení vymezující EU, její cíle, pravomoci, rozhodovací postupy a orgány. Druhou část tvoří Charta základních práv,

57

Co bychom měli vědět o EU?

58

58

Rejstřík Acquis communautaire . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8, 44 Africké země, země Karibiku a Pacifiku (ACP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Agenda 2000 . . . . . . . . . . � 43 Agentura EURODESK . . � 32 ALFA . . . . . . . . . . . . . . . . . . � 32 Amsterodamská smlouva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 ASEAN . . . . . . . . . . . . . . . . � 34 Asie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . � 34 Barcelonská konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Benelux . . . . . . . . . . . . . . . . � 6 Bruselský pakt . . . . . . . . . . � 7 Česká republika . . . . . . . � 49 Článek 6 Smlouvy o EU � 13 Čtyři svobody . . . . . . . . . . � 9 Doporučení a stanoviska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 ECHO . . . . . . . . . . . . . . . . . � 36 Ekologická politika . . . . � 30 Euro . . . . . . . . . . . . . . . . . . � 25 EuropeAid . . . . . . . . . . . . . � 36 Eurozóna . . . . . . . . . . . . . . � 26 Evropská agentura pro životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Evropská bezpečnostní a obranná politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 36, 37 Evropská centrální banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15, 21, 26 Evropská investiční banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15, 21 Evropská komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9, 10, 11, 12, 15, 16, 18, 24 Evropská konference . . � 43 Evropská rada . . � 11, 15, 17 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Evropská ústava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14, 16, 45, 46, 47 Evropské dohody . . . . . . � 44 Evropské hodnoty . . . . . � 13 Evropské hospodářské společenství (EHS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Evropské občanství .� 14, 32 Evropské obranné společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Evropské sdružení volného obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Evropské společenství uhlí a oceli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Evropsko-středomořské partnerství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Evropský hospodářský prostor (EHP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Evropský měnový systém (EMS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Evropský parlament . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 11, 12, 14, 15, 18, 19 Evropský soudní dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15, 16, 20, 22 Evropský účetní dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15, 20 Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29, 30

59

Co bychom měli vědět o EU? Evropští poslanci . . .� 19, 47 Finanční instituce . . .� 15, 20 Finanční perspektivy . . � 23 Generální ředitelství . . . � 24 Generální ředitelství pro vnější vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Hospodářská a měnová unie (HMU) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Hospodářská soutěž . . . � 28 Hospodářský a sociální výbor (HSV) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15, 20 Charta základních práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14, 46 Institucionální trojúhelník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 15 ISPA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . � 44 Japonsko . . . . . . . . . . . . . . � 34 Jednotný evropský akt � 8, 9 Jednotný trh . . . . . . . . . . � 27 Justice a vnitřní věci (JVV) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 17, 38 Kanada . . . . . . . . . . . . .� 32, 33 Kodaňská kritéria . . . . . . � 44 Komisaři . . . . . . . � 12, 16, 38 Komunitární metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8, 10, 11 Kontrolní a poradní instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15, 20 Konvent . . . . . . . . � 45, 46, 47 Kvalifikovaná většina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9, 11, 12, 17, 48 Laekenská deklarace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14, 45, 46 Latinská Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32, 34, 35 Lisabonská strategie � 77, 78 Loméské dohody . . . . . . .� 35 Lucemburský kompromis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Maastrichtská smlouva o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 MEDA . . . . . . . . . . . . . . . . . � 33 Mezivládní konference (IGC) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Mezivládní metoda . � 11, 38 Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . � 17 Nařízení a směrnice . . . . � 21 NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . � 38 Nová transatlantická agenda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Oceánie . . . . . . . . . . . . . . . � 34 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Ozbrojené síly . . . . . . . . . � 37 Pakt stability a růstu . . . � 27 Partnerství Sever-Jih . . . � 35 Petersbergská deklarace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 PHARE . . . . . . . . . . . . . .� 23, 44 Pilíře Evropské unie . . . . � 10 Počet poslanců . . . . . . . . � 49 Právo Společenství . . . . � 16 Preventivní postup . . . . � 14 Princip rovnoměrné rotace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Princip subsidiarity . . . . . � 11

60

60

Proces přistoupení . . . . . � 43 Program Erasmus . . . . . . � 32 Program Leonardo da Vinci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Program Life . . . . . . . . . . � 30 Program Mládež . . . . . . . � 31 Program Socrates . . . . . . � 32 Prostor svobody, bezpečnosti a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 11, 39, 48 Předseda Komise . . . . . . � 12 Předsednictví EU . . . . . . � 16 Předvstupní strategie . . � 43 Přístupové partnerství . � 43 Rada Evropy . . . . . . . . .� 7, 17 Rada ministrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9, 10, 11, 15, 17 Rozhodnutí . . . . . . . . . . . � 21 Rozpočet . . . . . . . . . . . . . . � 22 Rozšiřování . . . . . . . . . . . . � 43 Rozvojová pomoc . . . . . � 35 Rozvojové země . . . . . . . � 35 Řídící instituce . . . . . . . . . � 15 Římská smlouva . . . . . . . . � 8 SAPARD . . . . . . . . . . . . . . . � 44 Screening acquis Společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Severoatlantická smlouva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Severoatlantický pakt (NATO) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Shromáždění . . . . . . . . . . . � 9 Schengenská smlouva a úmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 11 Schengenský prostor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 39 Směrnice . . . . . . . . . . . . . . � 17 Smlouva z Nice . . . . . . . . � 11 Sociální agenda . . . . . . . � 29 Sociální dialog . . . . . . . . � 28 Sociální dohoda . . . . . . . � 29 Soudní dvůr . . . . . . . . . . . � 9 Spojené státy americké . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25, 32, 33 Společenství nezávislých států (SNS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Společná evropská obrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10, 17, 36 Společná zemědělská politika (SZP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9, 29 Společné a komunitární politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Společné hodnoty Evropanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Společný trh . . . . . . . . . . . � 9 Spolurozhodovací postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11, 40, 48 Strukturální fondy . .� 23, 29 TACIS . . . . . . . . . . . . . . . . . � 33 Turecko . . . . . . . . . . . . .� 5, 45 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Úřad pro humanitární pomoc (ECHO) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Ústava Evropské unie . .� 81

61

Co bychom měli vědět o EU? Vnější obchod . . � 16, 27, 42 Vnitřní trh, společný trh, jednotný trh, integrovaný trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Volby do Evropského parlamentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49 Volební systém . . . . . . . . � 49 Výbor regionů . . . . . .� 15, 20 Výbor stálých zástupců (Coreper) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Vyjednávání o přistoupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Vysoký představitel pro SZBP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11, 38 Washingtonská dohoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Západní unie . . . . . . . . . . . � 7 Západoevropská unie (ZEU) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7, 37 Země střední a východní Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Zesílená spolupráce � 11, 12

62

62

Seznam použitých zkratek ACP . . . . . . . . . . . Coreper . . . . . . . EAGGF . . . . . . . . ECB . . . . . . . . . . . EGCC . . . . . . . . . . EHP . . . . . . . . . . . EHS . . . . . . . . . . . ECHO . . . . . . . . . EIB . . . . . . . . . . . . EMI . . . . . . . . . . . EMU . . . . . . . . . . ERDF . . . . . . . . . . ES . . . . . . . . . . . . . ESF . . . . . . . . . . . ESUO . . . . . . . . . ESVO . . . . . . . . . . EURATOM . . . . . Europol . . . . . . . HMU . . . . . . . . . . HSV . . . . . . . . . . . IGC . . . . . . . . . . . JVV . . . . . . . . . . . OECD: . . . . . . . . .

Země Afriky, Karibiku a Pacifiku Výbor stálých zástupců Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond Evropská centrální banka Evropské sdružení pro územní spolupráci Evropský hospodářský prostor Evropské hospodářské společenství Úřad pro humanitární pomoc Evropská investiční banka Evropský měnový institut Evropská měnová unie Evropský fond pro regionální rozvoj Evropské společenství, Evropská společenství Evropský sociální fond Evropské společenství uhlí a oceli Evropské sdružení volného obchodu Evropské společenství pro atomovou energii Evropský policejní úřad Hospodářská a měnová unie Hospodářský a sociální výbor Mezivládní konference (Inter-governmental Conference) Justice a vnitřní věci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development) SZP . . . . . . . . . . . Společná zemědělská politika ZEU . . . . . . . . . . . Západoevropská unie

63

Co bychom měli vědět o EU?

Ing. Hana Kunešová (*1962) Po absolvování Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze se věnuje především pedagogické činnosti. Od roku 1996 působí jako odborná asistentka na katedře ekonomie a financí Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni. V rámci své akademické aktivity se specializuje na problematiku světové ekonomiky a evropské ekonomické integrace. Současně působí ve Středisku evropských ekonomických studií při Fakultě ekonomické ZČU v Plzni. Je hlavní spoluautorkou několika vysokoškolských učebních textů. V roce 2005 jí byla Fakultou ekonomickou ZČU v Plzni udělena Cena Prof. Ing. Jana Tomka, CSc. za vědecko-výzkumnou práci na téma „Evropská unie. Vybrané kapitoly z pohledu ekonoma“.

64

64