Co bychom měli vědět o EU? Aktualizace a doplnění: Ing. Lucie Mádlová, Ph.D. Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni

Co bychom měli vědět o EU? Aktualizace a doplnění: Ing. Lucie Mádlová, Ph.D. Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni

Obsah I. EVROPSKÁ UNIE – SEN O SJEDNOCENÍ EVROPY SE NAPLŇUJE . . . . . . . . . . . . . . 7 1) Které země jsou členy EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2) Co jsou kandidátské země? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 II. BUDOVÁNÍ EVROPY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 3) Jaké události předcházely budování Evropy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 4) Jak vznikla první forma evropské spolupráce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 5) Jak se uskutečnil přechod od vládní spolupráce k ekonomické integraci? . . . . . 10 6) Co jsou zakládající smlouvy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 7) Jaké smlouvy byly podepsány v Římě v r. 1957? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 8) Co označoval termín „Evropská společenství”? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 9) Co znamenala „politika prázdné židle“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 10) Co je obsahem Jednotného evropského aktu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 11) Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem? . . . . . . . . . . 12 12) Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 13) Jaké smlouvy byly podepsány v Maastrichtu v roce 1992? . . . . . . . . . . . . . . . 13 a) Co obsahovala Smlouva o Evropské unii z r. 1992? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 b) Co bylo obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství z r. 1992? . . . . . . . 14 c) Čím se v letech 1993–2009 lišily Evropská unie a Evropské společenství? . . . . . . . . 14 d) Co byly „tři pilíře“ Evropské unie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 14) Co definovala Amsterdamská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 15) Co stanovila Smlouva z Nice? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 16) Co je Lisabonská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 a) Jak a proč vznikla Lisabonská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 b) Co je cílem a obsahem Lisabonské smlouvy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 c) Co přinese Lisabonská smlouva občanům? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 17) Jak jsou rozdělené pravomoci mezi EU a členské státy? . . . . . . . . . . . . . . . . 17 18) Co znamenají zásada subsidiarity a zásada proporcionality? . . . . . . . . . . . . . 18 III. EVROPSKÉ HODNOTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19) Co označuje pojem „evropské hodnoty“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20) Co je obsahem Listiny základních práv a svobod? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21) Jaká práva má občan EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18 18 19 19

IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 22) Jaké orgány EU existují? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 23) Co znamená „nadnárodní“ charakter orgánů EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 24) Kde se nacházejí orgány EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 25) Jaká je úloha řídících orgánů EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 a) Jakou úlohu má Evropský parlament? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 b) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva? . . . . . . . . . . . 21 c) Podle jakých kritérií jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? . . . . . . . . . 22 d) Kolik poslanců má Evropský parlament? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 e) Jaká je úloha Evropské rady? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 f) Jakou roli má Rada EU (Rada ministrů)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 

Co bychom měli vědět o EU?

26)

27) 28) 29) 30) 31) 32) 33) 34)

g) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU (Radě ministrů)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 h) Jakou úlohu plní Evropská komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 ch) Kolik komisařů má Evropská komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Jakou úlohu hrají kontrolní a poradní orgány? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 a) Jakou roli má Soudní dvůr EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 b) Jakou úlohu má Účetní dvůr? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 c) Co je úkolem Hospodářského a sociálního výboru? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 d) Jaké kompetence má Výbor regionů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Jakou úlohu plní finanční orgány EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 a) Jakou roli hraje Evropská centrální banka (ECB)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 b) Jakou úlohu má Evropská investiční banka (EIB)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Má EU prezidenta? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Co je mezivládní konference? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Jaké formy má „evropské právo“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Jak vzniká komunitární legislativa? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Jak probíhá spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU? . . . . . . . . 28 Může se občan odvolávat na komunitární právo u národního soudu? . . . . . . . 29 Co jsou generální ředitelství Evropské komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

V. FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35) Co je víceletý finanční rámec (finanční perspektiva)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36) Co tvoří finanční zdroje EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37) Jaké výdaje financuje rozpočet EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38) Které orgány spravují rozpočet EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39) Kdo jsou tzv. čistí příjemci a čistí plátci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

30 30 30 30 31 31

VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40) Co je hospodářská a měnová unie (HMU)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41) Jakým způsobem se realizuje HMU v Evropě? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42) Co je Evropská měnová unie a eurozóna? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43) Jak se vytvářela Evropská měnová unie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44) Co jsou konvergenční (maastrichtská) kritéria? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45) Jaké výhody plynou z členství v eurozóně? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46) S jakými riziky je členství v eurozóně spojené? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47) Které státy jsou členy eurozóny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48) Co je Pakt stability a růstu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

31 31 32 32 32 33 33 33 34 34

VII. POLITIKY EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 49) Co označuje pojem „jednotný trh EU“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 50) Co zahrnuje společná obchodní politika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 51) Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 52) Jaké jsou principy politiky hospodářské soutěže? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 53) Co zahrnuje sociální politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 a) Existuje v EU sociální dialog? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 b) Co je obsahem tzv. Obnovené sociální agendy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 c) Jaké změny zavedla v sociální politice Lisabonská smlouva? . . . . . . . . . . . . . . . 36 54) Jaká je úloha a cíle regionální a strukturální politiky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 55) Co jsou strukturální fondy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 

56) Co je Fond soudržnosti (Kohezní fond)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 57) Co je obsahem společné zemědělské politiky (SZP)? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 58) Realizuje Evropská unie ekologickou politiku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 a) Jaké jsou priority EU v oblasti životního prostředí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 c) Jaké důsledky má pro EU přijetí Kjótského protokolu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 59) Jaké programy organizuje EU pro mládež a studenty? . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 60) Co zahrnuje zahraniční politika EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 61) Jakými oblastmi se zabývá zahraniční politika Evropské komise? . . . . . . . . . . 41 62) Jaké instituce jsou zodpovědné za rozvojovou politiku EU? . . . . . . . . . . . . . . 41 63) Na které regiony se zaměřuje vnější ekonomická a rozvojová politika EU? . . . . 42 64) Jaké jsou cíle Generálního ředitelství pro rozvoj? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 65) Jaké dohody byly uzavřeny v rámci rozvojové pomoci? . . . . . . . . . . . . . . . . 44 66) Co byly Loméské dohody? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 67) Co je Dohoda z Cotonou? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 68) Jaká je úloha Úřadu pro humanitární pomoc (ECHO)? . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 69) Jaké úkoly plní EuropeAid? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 70) V čem spočívá společná zahraniční a bezpečnostní politika EU? . . . . . . . . . . . 46 a) Proč existuje SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 b) Kdo představuje SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 c) Jak funguje SZBP? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 d) Co reprezentuje diplomacie EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 e) Jak se vyvíjela myšlenka společné evropské obrany? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 f) Proč existuje společná bezpečnostní a obranná politika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 71) V čem spočívá spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? . . . . . . . . . . . . . . 47 a) Jak vznikla spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 b) Jaká rizika jsou spojena s volným pohybem osob? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterdamskou a Lisabonskou smlouvou? . . . . . . . 48 VIII. EVROPA A GLOBALIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 72) Co je globalizace a jaké jsou její důsledky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 73) Jaká je role Evropské unie v procesu globalizace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 a) Rozvojová pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 c) Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 d) Životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 IX. ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 74) Kdy a s kým vstoupily do EU současné členské státy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 75) Jak probíhal proces „východního“ rozšíření EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 76) Jaké výhody přineslo „východní“ rozšíření EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 77) Kdo se může stát členem EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 78) Jaká kritéria je nutné splnit před vstupem do EU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 79) V čem spočívá proces rozšiřování? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 a) Co je předmětem činnosti Evropské konference? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 b) Co zahrnují etapy procesu přistoupení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 80) Co je „screening acquis communautaire“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 81) Co je obsahem tzv. pravidelných zpráv Evropské komise? . . . . . . . . . . . . . . . 53 

Co bychom měli vědět o EU? 82) Které země mají status kandidátské země a kdy se začlení do EU? . . . . . . . . . . 53 X. EKONOMICKÁ STRATEGIE A BUDOUCNOST EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83) Co byla „Lisabonská strategie“ a jak byly plněny její cíle? . . . . . . . . . . . . . . . . 84) Co obsahovala „Nová lisabonská agenda“ a jaké stanovila priority? . . . . . . . . . 85) Co je „Evropa 2020“ a jaké jsou její cíle? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86) Čím byl vyhlášen rok 2011? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87) Jaké jsou v roce 2012 hlavní cíle Evropského roku aktivního stárnutí . . . . . . . . a mezigenerační solidarity? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88) Které činnosti či aktivity jsou realizovány k dosažení výše uvedených cílů? . . . . 89) Co je „Sdělení o CSR“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90) Kdo se 1. července 2012 ujal předsednictví v Radě EU a jaké jsou jeho hlavní cíle? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91) Co je cílem novéinformační kampaně EUROPE DIRECT? . . . . . . . . . . . . . . . .



53 54 54 54 55 56 56 56 57 57 57

notné Evropy a k zahájení jejího budování. Je to budování stavby, jež není zdaleka dokončena, ale ještě nikdy jsme nebyli tak blízko sjednocené Evropě. To, co se v  současnosti nazývá „Evropská unie“ (EU), nebylo vybudováno přes noc. Tato nedokončená stavba je plodem evropského uvědomění a  přesvědčení, že Evropa může potvrdit svoji ekonomickou a  politickou moc jen tehdy, bude-li mluvit jedním hlasem.

I. EVROPSKÁ UNIE – SEN O SJEDNOCENÍ EVROPY SE NAPLŇUJE Sjednocení Evropy je sen, který provází Evropany již od rozdělení říše Karla Velikého v 9. století. Přesto až do 20. století jakákoli snaha o  sjednocení neměla úspěch. Evropa suverénních států 17. století stejně tak jako Evropa národních států 19. století byla rozdělena válkami, které byly vždy jen na čas přerušovány mírovými smlouvami.

1)  Které země jsou členy EU? Od r. 2007 má EU 27 členských zemí (v závorce je uveden rok vstupu): Německo (1957), Francie (1957), Itálie (1957), Belgie (1957), Nizozemsko (1957), Lucembursko (1957), Velká Británie (1973), Irsko (1973), Dánsko (1973), Řecko (1981), Španělsko (1986), Portugalsko (1986), Rakousko (1995), Švédsko (1995), Finsko (1995); Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a  Slovinsko přistoupily v r. 2004 a Bulharsko a Rumunsko v r. 2007. Vedle bulharštiny a rumunštiny je k 1. lednu 2007 přiznán statut oficiálního jazyka také irštině. Počet oficiálních jazyků EU je tedy v dnešní době 23.

2)  Co jsou kandidátské země? Kandidátské země jsou státy, které podaly přihlášku ke členství v Evropské unii a kterým orgány EU přiznaly status kandidátské země. Současnými kandidáty jsou Černá Hora, Chorvatsko, Island, Makedonie (FYROM), Turecko a Srbsko (stav k březnu 2012). Chorvatsko se má stát členským státem EU 1.    července 2013, Evropská unie tak bude mít 28 členů. Chorvatsko bude mít do té doby na většině zasedání pracovních skupin Rady ministrů EU a výborů Evropské komise tzv. status pozorovatelské země, čímž se mu má podařit lépe proniknout do tajů vnitřní institucionální struktury EU a  jejího fungování. Všechny tyto země mají statut kandidátské země. ( (více o  tématu v  kapitole IX – Rozšiřování EU).

Myšlenka společné Evropy přesto dlouhou dobu klíčila v myslích mnoha lidí. Již v 15. století se snažil český král Jiří z Poděbrad prosadit velkorysý projekt mírového sjednocení evropského kontinentu, daleko předbíhající svou dobu. V 18. století filozof Kant chápal sjednocení jako organizaci pro udržení stálého míru. V  19. století Ital Mazzini založil hnutí „Mladá Evropa“ bojující za Evropu pro lidi. Vizionář Victor Hugo předpovídal sjednocenou Evropu. Ve 20. století pak otřes způsobený dvěma světovými válkami, meziválečné pacifistické nadšení a vědomí, že Evropa zaostává za Spojenými státy americkými, přivedly intelektuály, politiky a  filozofy k  myšlence jed

Co bychom měli vědět o EU?

II. BUDOVÁNÍ EVROPY 3)  Jaké události předcházely budování Evropy? 1814–1815: Vídeňský kongres, zasedající po pádu Napoleona, mění uspořádání Evropy. 1914–1918: Zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda d’Este bylo pro Rakousko-Uhersko záminkou k  vyhlášení války Srbsku, což vedlo k  rozpoutání první světové války mezi Německem a Rakousko-Uherskem na jedné straně a Francií, Ruskem a Velkou Británií na straně druhé. Již v tomto období pacifistické hnutí prosazuje mír a soulad mezi evropskými státy.

1939: Německo rozpoutává druhou světovou válku. Hitler do r. 1945 uplatňuje mimo jiné politiku deportací a vyvražďování, která způsobila smrt téměř šesti milionů Židů, téměř pěti set tisíc Romů a mnoha desítek tisíc příslušníků evropských národů.

1919: Založení Společnosti národů (SN) je institucionální odpovědí na pacifistický ideál. Ale ani USA ani Německo nejsou jejími členy. 1922: Richard Coudenhove-Kalergi přichází s myšlenkou „panevropské unie“ založené na francouzsko-německém smíření. 1925: Ministři zahraničních věcí Francie a Německa Aristide Briand a Gustav Stresemann navrhují projekt evropské unie.

1944: Na popud belgického ministra zahraničních věcí Paula-Henriho Spaaka vzniká Benelux – celní unie spojující Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Smlouva o vytvoření Beneluxu, na které se shodly všechny zúčastněné země v  roce 1944, vstoupila v platnost 17. března 1948. Benelux od svého vzniku fungoval jako celní unie s cílem rozvíjet vzájemný obchod mezi zúčastněnými zeměmi. S  ohledem na značný stupeň protekcionismu ve světě po 2. světové válce bylo založení Beneluxu krokem, který významně sblížil uvedené země. Benelux se tak stal prvním integračním sdružením, které bylo po 2. světové válce

1929: Vypuknutí světové hospodářské krize (tzv. černý pátek na newyorské burze) ukončilo francouzsko-německé přibližování i  projekt evropské unie. 1933: Německá Třetí říše je založena na vládě jediné strany, k moci se dostává Hitler. Po svém zvolení kancléřem v  roce 1933 Hitler rozvrací ústavu a nastoluje nacistickou diktaturu. 

4)  Jak vznikla první forma evropské spolupráce?

v Evropě vytvořeno. Všechny tři zakládající země se v padesátých letech 20. století také staly zakládajícími zeměmi dalších dvou integračních sdružení – ESUO a EHS (viz dále).

1948: Země západní Evropy založily Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci, která se mimo jiné zabývala rozdělováním pomoci plynoucí z Marshallova plánu. Tato mezivládní spolupráce však byla omezena pouze na hospodářskou oblast. V roce 1960 byla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci nahrazena Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Únor 1945: Jaltská konference dělí Evropu na zónu východního a  zónu západního vlivu, což v  následujících letech vede k  rozdělení Evropy na dva bloky: východní, založený na komunistických režimech a  centrálně plánované ekonomice, a  západní, postavený na demokratických principech uplatňujících tržní ekonomiku.

1948: Vzhledem ke stupňující se studené válce podepsaly země Beneluxu, Francie a  Velká Británie tzv. Bruselský pakt, smlouvu o  vzájemné vojenské pomoci, která se stala základem Západní unie. V  roce 1954 se Západní unie změnila po přistoupení Německa a Itálie v Západoevropskou unii (ZEU). 1949: S  americkou hospodářskou pomocí v  rámci Marshallova plánu se pojí také vojenská ochrana, která podporuje Západoevropskou unii a dává vzniknout Severoatlantické smlouvě neboli Severoatlantickému paktu (NATO). 1949: Signatáři Bruselského paktu spolu s  Itálií, Irskem, Dánskem, Norskem a  Švédskem zakládají v r. 1949 Radu Evropy s cílem při-

1947: Britský premiér Winston Churchill přichází s  myšlenkou „Spojených států evropských“. Spojené státy americké v  tomto roce navrhují tzv. Marshallův plán, který má Evropě pomoci při poválečné rekonstrukci a zamezit šíření komunismu. 1948: Evropský kongres seskupuje politické, kulturní a  ekonomické elity okolo myšlenky sjednocené Evropy. Ale brzy se objeví dva koncepty: federální (nadnárodní) a  mezivládní, obhajovaný Brity a francouzským generálem de Gaullem. 

Co bychom měli vědět o EU? 1951: V rámci jednání o Schumanově plánu podepsalo v  dubnu 1951 šest zemí (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) tzv. Pařížskou smlouvu, což byla dohoda o propojení uhelného a hutního průmyslu uvedených zemí. Tímto aktem vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva, která byla uzavřena na dobu 50 let, vstoupila v platnost 27. 7. 1952 (v r. 2002 toto integrační sdružení ukončilo svoji činnost). Cílem ESUO bylo postupně zrušit mezi členskými zeměmi cla a další obchodní omezení na trhu s uhlím a  ocelářskými a  hutními výrobky a  v  dalším období vytvořit společný trh s těmito komoditami. V zájmu plnění stanoveného cíle byly ustaveny řídící orgány ESUO, jimž členské státy předaly potřebnou část svých suverénních práv. Byla tak vytvořena první nadstátní organizace s nadstátními pravomocemi v západní Evropě. Prvním předsedou Rady ministrů Evropského společenství uhlí a  oceli se v  roce 1952 stal Belgičan Jean Duvieusart.

pravit podmínky pro vytvoření jednotné Evropy. Rada Evropy se zaměřila na rozvoj spolupráce v oblasti ekonomické, politické, kulturní a  sociální. Nebyla však vybavena potřebnými pravomocemi k  řešení naléhavých politických a  ekonomických problémů a  evropské země nebyly připraveny na předání části své státní suverenity této nově vzniklé organizaci. Významným úspěchem Rady Evropy se v roce 1950 stalo přijetí Evropské konvence (Úmluvy) o ochraně lidských práv a  základních svobod, která vstoupila v  platnost v  roce 1953 a  na jejíž respektování Rada Evropy dohlíží. Sídlem Rady Evropy je Štrasburk. Všechny členské země musí být parlamentními demokraciemi, které respektují lidská práva a  jejichž hospodářství je založeno na volném trhu a konkurenci. Evropská Úmluva o  ochraně lidských práv a  základních svobod, podepsaná v  roce 1950, uznává základní lidská práva (svoboda myšlení, shromažďování, …) a  odsuzuje týrání a nehumánní a degradující zacházení a  tresty. Úmluva je dnes ratifikována všemi členskými státy Evropské unie. Pozor: Rada Evropy není institucí Evropské unie a nelze ji zaměňovat s Evropskou radou ani s Radou Evropské unie.

5)  Jak se uskutečnil přechod od vládní spolupráce k ekonomické integraci? 1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničních věcí, inspirován Jeanem Monnetem, navrhl dne 9. května 1950 společné řízení francouzské a německé těžby uhlí a výroby oceli, dvou strategických odvětví hospodářství. Tak se zrodil „Schumanův plán“, jenž navázal na předchozí myšlenky směřující k „evropské federaci“. Pro připomínku této události, která dala podnět k  dalšímu rozvoji evropských integračních procesů, se 9. květen stal „Dnem Evropy“.

1956–1957: Konference „Šestky“ (šest zemí, které založily ESUO) v italské Messině v r. 1956 otevřela cestu pro jednání, která dospěla dne 25. března 1957 k podepsání tzv. Římských smluv, tedy Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS). Smlouva o EURATOMu upravila podmínky spolupráce při mírovém využívání jaderné energie. Smlouva o  založení EHS sledovala komplexní cíl: během 12–15  let 10

Zakládající smlouvy byly novelizovány a  měněny následujícími smlouvami: Jednotným evropským aktem (1986/1987), Smlouvou o  Evropské unii (1992/1993), Smlouvou o  založení Evropského společenství (1992/1993), Amsterdamskou smlouvou (1997/1999), Smlouvou z  Nice (2001/2003) a Lisabonskou smlouvou (2007/2009). Poznámka: V závorkách je uvedený rok podpisu dané smlouvy a rok, kdy smlouva vstoupila v platnost.

7)  Jaké smlouvy byly podepsány v Římě v r. 1957?

vytvořit společný trh s  volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil (jednalo se o  realizaci tzv. čtyř svobod). Do budoucna se počítalo s dalšími integračními kroky. Obě smlouvy byly uzavřené na dobu neurčitou a  vstoupily v  platnost 1. 1. 1958. Tímto dnem zahájilo svoji existenci Evropské hospodářské společenství – předchůdce dnešní Evropské unie. Cesta k rozvoji evropské ekonomické integrace byla otevřená.

25. 3. 1957 byly v  Římě podepsány dvě smlouvy zakládající evropskou integraci: Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii a Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (tzv. Římské smlouvy). Obě smlouvy vstoupily v platnost 1. 1. 1958. Smlouva o založení EHS stanovila ambiciózní cíl: do 12 až 15 let vytvořit společný trh – tedy prostor, ve kterém se bude uplatňovat volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil.

6)  Co jsou zakládající smlouvy? Zakládající smlouvy, které představují tzv. primární právo, tvoří základní rámec rozvoje integračních procesů. Tvoří je Smlouva o  založení Evropského společenství uhlí a  oceli (1951/1952), Smlouva o  založení Evropského společenství pro atomovou energii (1957/1958) a  Smlouva o  založení Evropského hospodářského společenství (1957/1958).

8)  Co označoval termín „Evropská společenství”? Od r. 1958, kdy vstoupily v  platnost smlouvy podepsané v Římě v předcházejícím roce, existovala v  západní Evropě tři integrační společenství (ESUO, EHS a Euratom), která 11

Co bychom měli vědět o EU?

10)  Co je obsahem Jednotného evropského aktu?

sdružovala stejné členské státy (Německo, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko). Na základě tzv. Slučovací smlouvy počala tato společenství v  r. 1967 slučovat své aparáty a  vytvářet společné orgány: Evropskou komisi, Radu ministrů, Shromáždění a Soudní dvůr. Od tohoto roku se také začal užívat název Evropská společenství, který označoval tři výše uvedená integrační seskupení se stejnou členskou základnou.

V  polovině 80. let v  rozporu s  původními cíli EHS ještě nebyl realizován společný trh. V r. 1986 byl proto přijat Jednotný evropský akt, který v následujícím roce zahájil proces odstraňování fyzických, administrativních a daňových překážek bránících realizaci tzv. čtyř svobod (volnému pohybu zboží, služeb, kapitálu a  osob). Tento proces vyvrcholil v  roce 1992 vytvořením „jednotného vnitřního trhu“ v  prostoru bez vnitřních hranic. Fyzickými překážkami, které bránily realizaci jednotného vnitřního trhu, byly hraniční kontroly na vnitřních hranicích členských států; administrativními překážkami byly především odlišné normy v  jednotlivých členských státech, daňové překážky představovaly velmi rozdílné sazby daně z  přidané hodnoty a spotřebních daní. Aby bylo možné přijímat směrnice nezbytné pro fungování vnitřního trhu, rozšířilo se přijímání rozhodnutí hlasováním kvalifikovanou většinou, které zabránilo blokování rozhodnutí jednomyslným hlasováním.

9)  Co znamenala „politika prázdné židle“? V  roce 1965 vyvolal francouzský prezident de Gaulle v  Evropském hospodářském společenství vážnou krizi. Požadoval totiž financování společné zemědělské politiky ze strany EHS a odmítal vzrůstající význam Evropské komise a  perspektivu hlasování kvalifikovanou většinou. Francouzský prezident se rozhodl uplatňovat tzv. „politiku prázdné židle“: Francie se přestala účastnit zasedání Rady ministrů. O rok později však státy EHS schválily „Lucemburský kompromis“, podle nějž musela Rada ministrů vypracovat řešení přijatelné pro všechny členské státy EHS. Tato dohoda vedla až do přijetí Jednotného evropského aktu v r. 1986 k příliš častému užívání jednomyslného hlasování.

11)  Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem? Čtyři svobody, které charakterizují společný trh, zahrnují volný pohyb (neboli svobodu pohybu) zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil. Mohou se uskutečnit pouze za předpokladu zrušení vnitřních hraničních kontrol mezi členskými státy a  odstraněním technických a  daňových překážek. Jednotný evropský akt stanovil volný pohyb nejen pracovních sil, ale všech osob. Východiskem pro volný pohyb osob se stala Schengenská smlouva, která vyústila v realizaci – tzv. schengenského prostoru.

12)  Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? 12

Schengenská smlouva (pojmenovaná podle lucemburského města, kde byla vypracována) byla podepsána v roce 1985, v platnost vstoupila až o deset let později. Smlouva zrušila na společných hranicích členských zemí hraniční kontroly (kontroly dokladů), společné hranice účastnických zemí tak lze překračovat kdekoliv a kdykoliv. Schengenská smlouva, která se v r. 1997 stala součástí Amsterdamské smlouvy, také předpokládá zesílenou kontrolu na vnějších hranicích EU, harmonizaci vízové a azylové politiky a posílení spolupráce policejních a  justičních orgánů členských zemí. Státy, které ratifikovaly Schengenskou smlouvu, tvoří tzv. schengenský prostor. Součástí schengenského prostoru je v r. 2011 celkem 22 členských států EU (Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko) a 3 nečlenské státy (Island, Norsko a Švýcarsko). ČR se k schengenskému prostoru připojila 21. 12. 2007. Součástí schengenského prostoru nejsou Velká Británie, Irsko, Kypr, Bulharsko a Rumunsko. Nově vytvořený prostor bezcelního pohybu osob se tak rozkládá od Islandu až po Řecko, od Portugalska až po Estonsko.

a  měnové unie (HMU). K  její realizace bylo nutné připravit novou smlouvu. V této době, na základě požadavku německého kancléře Helmuta Kohla, se také uvažovalo o posílení politické spolupráce v rámci evropské integrace. Všechny tyto otázky byly zahrnuty do dvou nových smluv: Smlouvy o  Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství. Obě tyto smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou, byly podepsány 7. 2. 1992 v  nizozemském Maastrichtu a  v  platnost vstoupily 1. listopadu 1993. Obě smlouvy byly postupně upraveny Amsterdamskou smlouvou (1999), Smlouvou z  Nice (2003) a  naposledy Lisabonskou smlouvou, která vstoupila v  platnost 1. 12. 2009.

a) Co obsahovala Smlouva o Evropské unii z r. 1992?

Smlouva o EU, podepsaná v r. 1992, definovala nově vznikající Evropskou unii jako „novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co možná nejblíže občanovi. Unie je založena na Evropských společenstvích doplněných politikou a formami spolupráce zaváděnými touto smlouvou. Jejím úkolem je utvářet vztahy mezi členskými

13)  Jaké smlouvy byly podepsány v Maastrichtu v roce 1992? V  červnu 1989 se Evropská rada v  Madridu zabývala problematikou hospodářské 13

Co bychom měli vědět o EU? státy a jejich národy způsobem projevujícím soudržnost a solidaritu“. EU na základě této smlouvy zahrnovala Evropské společenství včetně hospodářské a  měnové unie, společnou zahraniční a  bezpečnostní politiku (SZBP) a  spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí. Uvedené tři oblasti se označovaly termínem „tři pilíře“ EU. Zde je však nutné upozornit, že Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 12. 2009, změnila uvedené vymezení EU a zrušila pilířovou strukturu EU (viz otázka č. 16).

ochrany, neinflačního růstu, vysoké úrovně ochrany a  zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a  kvality života, hospodářské a  sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Zde je však nutné upozornit, že Lisabonská smlouva k 1. 12. 2009 zrušila Evropské společenství a  za jeho právní nástupkyni stanovila Evropskou unii. Smlouva o  Evropském společenství byla Lisabonskou smlouvou přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie (viz otázka č. 16).

c) Čím se v letech 1993–2009 lišily Evropská unie a Evropské společenství?

b) Co bylo obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství z r. 1992?

Evropské společenství, na rozdíl od Evropské unie, mělo právní subjektivitu a v některých oblastech mohlo uzavírat mezinárodní smlouvy. Mělo také vlastní právní řád, pro který se používá francouzský termín „acquis communautaire“, který je nadřazen národnímu právu členských zemí. Lisabonská smlouva, která vstoupila v  platnost 1. 12. 2009, udělila Evropské unii právní subjektivitu a ustanovila ji právní nástupkyní Evropského společenství, čím došlo k ukončení existence Evropského společenství (viz otázka č. 16).

Smlouva o  založení Evropského společenství byla rozšířením původní Římské smlouvy o  založení EHS z  r. 1957. Smlouva byla v Maastrichtu rozšířena o nové prvky, k nimž Evropská společenství dospěla do začátku 90. let. Změnil se také název: původní Evropské hospodářské společenství (EHS) se touto smlouvou přejmenovalo na Evropské společenství (ES), čímž se zdůraznilo, že jeho činnost se neomezuje pouze na ekonomickou sféru. Cílem Evropského společenství se mimo jiné stala podpora harmonického a  trvale udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti a  sociální

d) Co byly „tři pilíře“ Evropské unie?

Pilíře EU vymezovala Smlouva o  EU ve znění platném v  období 1993–2009. Prv14

rozšíření EU o  velký počet zemí ze střední a  východní Evropy a  ze Středomoří – v tomto bodě zaznamenala amsterdamská jednání určitý neúspěch, který se pokusila překonat Smlouva z Nice.

ní pilíř zahrnoval Evropské společenství, vzniklé z  původního Evropského hospodářského společenství na základě Smlouvy o  založení Evropského společenství (podepsána v  Maastrichtu společně se Smlouvou o Evropské unii). V důsledku toho první pilíř obsahoval všechny společné (nadnárodní) a  komunitární politiky přijaté v  ESUO, EHS a  EURATOMu. Jednalo se především o  společnou obchodní, zemědělskou, měnovou a dopravní politiku, problematiku celní unie, jednotného trhu, hospodářské a  měnové unie, dále o  rozvojovou pomoc, regionální, sociální a  energetickou politiku, vědecký výzkum a politiku životního prostředí. Druhý pilíř zahrnoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Byl odezvou na vzrůstající spolupráci zahraničních politik členských zemí EU a  na vznik společné evropské bezpečnostní a obranné politiky. Třetí pilíř se týkal spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. V r. 1999 vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, která zavedla „prostor svobody, bezpečnosti a  práva“ a  převedla některé záležitosti ze třetího pilíře do prvního. Do kompetencí prvního pilíře od r. 1999 spadala zejména problematika týkající se víz, azylu a imigrace, která vyžaduje úzkou spolupráci mezi policií, celními orgány a soudy členských zemí. Pilířovou strukturu EU zrušila Lisabonská smlouva, která vstoupila v  platnost 1. 12. 2009 (viz otázka č. 16).

Amsterdamská smlouva, do které byla zahrnuta Schengenská smlouva, vytvořila „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a zavedla koncept „zesílené spolupráce“. Zesílená spolupráce umožnila členským státům EU usilovat o prohlubování integrace, aniž by byly zdržovány méně rozvinutými zeměmi, které zatím nejsou schopné se prohlubování integrace účastnit. Jestliže nejméně polovina členských států si přeje zřídit zesílenou spolupráci, ostatní země se mohou zdržet, aniž by tak blokovaly činnost. Předzvěstí zesílené spolupráce byla například Schengenská smlouva.

15)  Co stanovila Smlouva z Nice? Smlouva z Nice stanovila nové principy fungování evropských institucí z  důvodu rozšiřování EU směrem na východ. Smlouva byla podepsána 26. února 2001 a po složitém ratifikačním procesu vstoupila v platnost 1. února 2003. Výsledky dohodnuté v Nice se v EU uplatňují od 1. listopadu 2004, problematiku obsaženou ve Smlouvě z  Nice následně upravila Lisabonská smlouva. Smlouva z Nice se mimo jiné zabývala: • velikostí a složením Evropské komise, • hlasováním kvalifikovanou většinou v Radě EU, • složením Evropského parlamentu, • užší spoluprací.

14)  Co definovala Amsterdamská smlouva? Amsterdamská smlouva byla podepsána v  roce 1997, v  platnost vstoupila 1. května 1999. Tato smlouva definovala čtyři nové cíle EU: • postavit zaměstnanost a  občanská práva do středu pozornosti EU, • odstranit poslední překážky volného pohybu osob a posílit bezpečnost, • zesílit hlas EU ve světě a upevnit její postavení v mezinárodních vztazích, • reformovat evropské instituce z  důvodu

16)  Co je Lisabonská smlouva? a) Jak a proč vznikla Lisabonská smlouva?

Lisabonská smlouva je výsledkem politických jednání po neúspěšné ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu (tzv. Evropské ústavy). Navržená Evropská ústava představovala dokument, který měl nahradit dosavadní 15

Co bychom měli vědět o EU? bonská smlouva poté vstoupila v  platnost 1. 12. 2009.

b) Co je cílem a obsahem Lisabonské smlouvy?

Cílem Lisabonské smlouvy je zpřehlednit právní úpravu EU, poskytnout EU do té doby chybějící právní subjektivitu, upravit fungování institucí EU, zvýšit efektivnost rozhodovacího procesu, posílit uplatnění EU v mezinárodních vztazích a  zvýšit akceschopnost EU v podmínkách globalizace. Lisabonskou smlouvu tvoří preambule a dvě hlavní části: změny Smlouvy o EU a změny Smlouvy o  založení Evropského společenství (tato smlouva se Lisabonskou smlouvou přejmenovala na Smlouvu o fungování EU). Text je zakončen obecnými a  závěrečnými ustanoveními a  doplněn protokoly a  deklaracemi. Lisabonská smlouva udělila Evropské unii právní subjektivitu a zrušila pilířovou strukturu Evropské unie, která existovala od r. 1993 na základě Smlouvy o  EU. Na základě Lisabonské smlouvy Evropská unie nahradila Evropské společenství (stala se jeho právní nástupkyní). Jako samostatný právní subjekt i nadále zůstal EURATOM. Na rozdíl od zakládajících smluv a  všech jejich předchozích revizí Lisabonská smlouva poprvé stanovila přesná pravidla postupu při žádosti členského státu o vystoupení z EU. Ustanovení Lisabonské smlouvy, která se týkají orgánů EU a  další problematiky, jsou uvedená v příslušných částech tohoto textu. Znění Lisabonské smlouvy je k dispozici např. na adresách: http://europa.eu/lisbon_treaty/ index_cs.htm http://www.euroskop.cz/192/sekce/lisabonska-smlouva---ke-stazeni/.

zakládající smlouvy. Základním cílem Evropské ústavy bylo zjednodušit a  zpřehlednit dosavadní právní rámec evropské integrace, zjednodušit fungování EU po rozšíření o  nové členské státy a  nastínit vize dalšího vývoje integračních procesů. Text Evropské ústavy podepsali 29. 10. 2004 představitelé všech členských států EU. Dokument však v  platnost nevstoupil – proces jeho ratifikace byl zastaven poté, co schválení dokumentu bylo zamítnuto v referendu ve Francii a v Nizozemsku. V následných politických jednáních se místo Evropské ústavy tvořil všeobecně přijatelný text, který by se zaměřil především na aktuální otázky fungování EU a méně na dlouhodobé vize, u  kterých dosud chybí jednotný pohled členských států. Lisabonská smlouva nebyla tvořena jako text, který nahradí dosavadní zakládající smlouvy, ale jako text, který je pozmění a doplní. Lisabonská smlouva byla podepsána 13.  12.  2007 v  Lisabonu. Její následná ratifikace probíhala v  členských zemích dle národních zvyklostí: formou schválení v parlamentu nebo v referendu. V České republice schválil Lisabonskou smlouvu Parlament ČR. Na základě stížnosti senátorů Ústavní soud přezkoumával, zda Lisabonská smlouva není v  rozporu s  Ústavou ČR. Poté, co Ústavní soud 3. 11. 2009 rozhodl, že dokument je v  souladu s  Ústavou ČR, smlouvu ratifikoval prezident ČR Václav  Klaus. Lisa-

c) Co přinese Lisabonská smlouva občanům?

Lisabonská smlouva zvyšuje akceschopnost EU díky větší soudržnosti ve vnějších vztazích, širšímu spektru vnitřních politik, vyšší efektivitě, pokud jde o dosahování konkrétních výsledků pro občany, a moderním insti16

tucím přizpůsobeným Unii o 27 členech. Smlouva dává Evropské unii silnější a jednotnější hlas ve světě díky funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je zároveň místopředsedou Komise a má na svou podporu nově zřízenou službu pro vnější činnost. Občanům, kteří cestují mimo EU, smlouva zajišťuje praktičtější diplomatickou a konzulární pomoc. Lisabonská smlouva reaguje na obavy evropských občanů. Plně například odráží politickou vůli řešit vzájemně provázané problémy změny klimatu a energetické politiky. Poprvé v historii je tak ve smlouvách EU zakotvena část o energetice, podle níž je cílem Evropské unie zajišťovat bezproblémové fungování trhu s energií a bezpečnost dodávek energie a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie. Smlouva vytváří nové možnosti například pro řešení přeshraničních otázek veřejného zdraví a  civilní ochrany a  pro podporu přeshraničních aktivit v  oblasti sportu. Do středu svých priorit staví svobodu, spravedlnost a  bezpečnost. Evropská unie je tak lépe vybavena pro boj proti pašování lidí, podporu prevence trestné činnosti a  boj proti terorismu prostřednictvím zmrazování finančních prostředků. Lisabonská smlouva též potvrzuje závazek EU vytvořit společnou přistěhovaleckou politiku. Smlouva dále obsahuje tzv. „doložku solidarity“, podle níž mají EU a  její členské státy jednat společně v  duchu solidarity, pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy. Tato nová ustanovení Unii umožňují účinněji provádět politiky zaměřené na podporu hospodářského růstu a  konkurenceschopnosti, na zlepšování sociálních podmínek a zaměstnanosti, na zvyšování osobní i  kolektivní bezpečnosti, na ochranu životního prostředí a zdraví, na podporu soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a  podporu vědeckotechnického pokroku a  na zvyšování akceschopnosti na mezinárodní scéně.

Lisabonská smlouva rovněž vytváří stabilní institucionální systém, který umožňuje rozhodovat rychleji a  transparentněji, s  větší demokratickou kontrolou a  s  lepším zajištěním toho, že se rozhoduje na odpovídající úrovni. Občané tak budou mít jasnější představu o tom, kdo za co odpovídá a proč Evropská unie daná opatření přijímá. Novinkou je ustanovení, podle kterého může jeden milion občanů z  několika členských států přímo vyzvat Komisi, aby přijala určitou iniciativu v oblasti působnosti EU.

734

17)  Jak jsou rozdělené pravomoci mezi EU a členské státy? Lisabonská smlouva podrobně vymezuje pravomoci EU, což přispělo k vyjasnění rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy. Pravomoci EU se člení do tří kategorií: • pravomoci výlučné, • pravomoci sdílené a podpůrné, • pravomoci koordinační a doplňkové. V  oblastech, které spadají do výlučné pravomoci EU, může pouze EU vytvářet a přijímat právně závazné akty. Členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k  tomu EU zmocněny nebo provádějí-li akty EU. Do výlučné pravomoci EU patří celní unie; stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu; měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro; zachování biologických moř17

Co bychom měli vědět o EU? ských zdrojů v rámci společné rybářské politiky; společná obchodní politika. V oblastech, které spadají do pravomocí sdílených a podpůrných, se EU na pravomocích podílí spolu se členskými státy. Členské státy mohou v  těchto oblastech vytvářet a  přijímat právně závazné akty a uplatňovat svou pravomoc v  rozsahu, v  jakém ji EU nevykonala. Do sdílených pravomocí EU a členských států patří vnitřní trh; část sociální politiky; hospodářská, sociální a  územní soudržnost; zemědělství a  rybolov (kromě zachování biologických mořských zdrojů); životní prostředí; ochrana spotřebitele; doprava; transevropské sítě; energetika; prostor svobody, bezpečnosti a  práva; společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví. Pravomoc koordinační a  doplňkovou EU vykonává v oblastech, které patří do pravomoci členských států a EU se v těchto oblastech rozhodla svou pravomoc nevykonávat. EU má v těchto oblastech pouze pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států. Jde o následující oblasti: ochrana a  zlepšování lidského zdraví; průmysl; kultura; cestovní ruch; všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport; civilní ochrana; správní spolupráce.

Cílem uvedených zásad je minimalizovat zbytečně centralizované rozhodování – EU v  oblastech mimo své výlučné pravomoci rozhoduje pouze tam, kde je její činnost efektivnější než činnost na nižší úrovni.

18)  Co znamenají zásada subsidiarity a zásada proporcionality?

III. EVROPSKÉ HODNOTY 19)  Co označuje pojem „evropské hodnoty“?

Zásada subsidiarity a  zásada proporcionality upravují výkon pravomocí Evropské unie. Podle zásady subsidiarity jedná EU v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich může být dosaženo na úrovni Unie (především z důvodu rozsahu či účinků zamýšlené činnosti). Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti EU rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU.

Evropské hodnoty – přesněji hodnoty Evropské unie – jsou uvedené v  novelizované Smlouvě o  EU v  článku 2, který byl do této smlouvy vložen Lisabonskou smlouvou: „Unie je založena na hodnotách úcty k  lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a  dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“ Členské země EU musí respektovat principy 18

Rýnem ve dnech 3. a 4. června 1999 rozhodla o sepsání návrhu dokumentu, který by shrnul základní práva občanů v rámci Evropské unie. Listina byla zveřejněna v prosinci 2000. V roce 2007 byla Listina novelizována v souvislosti s  přípravou Lisabonské smlouvy, která obsahuje odkaz na tento dokument. Plný název Listiny je „Listina základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007“.

demokracie a právního státu, svobody jednotlivců a menšin. Stejně tak se musí angažovat v boji proti rasismu, xenofobii, organizovanému zločinu, diskriminaci jednotlivců na základě náboženského a osobního přesvědčení. S uplatňováním a ochranou evropských hodnot také souvisí vznik Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie, které EU založila v roce 1997. V roce 2007 bylo nahrazeno Agenturou Evropské unie pro základní práva, jež má své sídlo ve Vídni.

Listina obsahuje šest kapitol: • Důstojnost, • Svobody, • Rovnost, • Solidarita, • Občanská práva, • Soudnictví.

Orgány nově vzniklé Agentury Evropské unie jsou strukturovány následovně: • správní rada (plánovací a  kontrolní orgán) se skládá z jedné nezávislé osoby jmenované každým členským státem, z jedné nezávislé osoby jmenované Radou Evropy a ze dvou zástupců Komise. Funkční období členů správní rady je pětileté a nelze jej prodloužit. Správní rada přijímá roční pracovní program a výroční zprávu o činnosti. Jmenuje a v případě potřeby odvolává ředitele agentury. Vytváří návrh ročního rozpočtu a konečný rozpočet; • výkonná rada se skládá z jednoho předsedy a místopředsedy správní rady, dvou dalších členů správní rady zvolených správní radou a z jednoho ze zástupců Komise ve správní radě. Člen správní rady, kterého jmenovala Rada Evropy, se může zasedání výkonné rady účastnit. Úkolem výkonné rady je pomáhat správní radě; • vědecký výbor se skládá z  11 nezávislých osob s vysokou úrovní odbornosti v oblasti základních práv. Členové vědeckého výboru jsou jmenováni správní radou agentury na základě výběrového řízení a  po konzultaci příslušného výboru Evropského parlamentu. Funkční období členů vědeckého výboru je pětileté a nelze jej prodloužit. Vědecký výbor zajišťuje úroveň činnosti agentury z  vědeckého hlediska.

Po ratifikaci Lisabonské smlouvy se Listina základních práv Evropské unie stala součástí primárního práva EU a získala stejnou právní sílu jako zakládající smlouvy, tj. stala se právně závaznou.

21)  Jaká práva má občan EU? Smlouva o  EU zavedla v  roce 1993 pojem „občanství Evropské unie“, které přiznává občanům členských zemí EU tato práva: • svobodu pohybu a  usazování na celém území EU, • právo volit a být volen v komunálních volbách a  ve volbách do Evropského parlamentu ve státě pobytu, • diplomatickou ochranu úřady všech členských států, jestliže stát, jehož je dotyčný příslušníkem, nemá zastoupení v nějakém třetím státě, • právo petiční a právo na odvolání k evropskému ombudsmanovi. Evropský občan (občan EU) je každý, kdo má státní občanství některého z členských států EU. Občanství EU však nenahrazuje státní občanství daného členského státu, pouze ho doplňuje.

20)  Co je obsahem Listiny základních práv a svobod? Evropská rada na svém zasedání v Kolíně nad 19

Co bychom měli vědět o EU?

IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE

voleni přímo občany členských států na pětileté funkční období (předtím poslance volily parlamenty členských zemí). Na rozdíl od národních parlamentů členských států nemá EP výhradní legislativní pravomoc. Má ovšem oprávnění, jež mu ve velkém počtu oblastí umožňuje přijímat rozhodnutí společně s Radou EU. Úlohou EP je také vyjadřovat názor na návrhy evropských textů, schvalovat rozpočet EU společně s  Radou EU a  kontrolovat Evropskou komisi. Evropský parlament má právo vyjádřit Komisi nedůvěru, a může ji tak donutit k rezignaci.

22)  Jaké orgány EU existují? Orgány EU se vzájemně doplňují. Jejich pravomoci a způsob spolupráce jsou stanovené Smlouvou o EU. Je třeba rozlišovat: a) řídící orgány: Evropský parlament, Evropská rada, Rada EU (tzv. Rada ministrů nebo pouze „Rada“), Evropská komise, b) kontrolní a poradní orgány: Soudní dvůr EU, Účetní dvůr, Hospodářský a  sociální výbor, Výbor regionů, c) finanční orgány: Evropská centrální banka, Evropská investiční banka.

b) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva?

Dlouhou dobu byla role Evropského parlamentu omezena pouze na poradní funkci. Rada EU měla povinnost informovat Parlament o svých iniciativách, ale EP neměl žádnou rozhodovací pravomoc. Význam EP začal narůstat od r. 1979, kdy proběhly první přímé volby do EP. Díky demokratické legitimitě je EP od té doby oprávněn více se účastnit rozhodovacích procesů. Jednotným evropský akt z roku 1987 zavedl tzv. proces spolupráce a upřednostnil dialog mezi Radou EU a EP. Amsterdamská smlouva v roce 1999 zavedla tzv. proces spolurozhodování a  nastolila rovnováhu sil mezi Radou EU a EP. Při spolurozhodovacím procesu nemůže být přijato žádné ustanovení, pokud nebylo dosaženo souhlasu mezi těmito dvěma orgány. Úlohu Parlamentu ještě více posílila Lisabonská smlouva, která přesunula do procedury spolurozhodování více oblastí a politik EU. Došlo tak k výraznému posílení role EP, především jeho legislativní a kontrolní funkce. Významnou funkcí EP je také rozpočtová funkce: EP spolu s Radou EU schvaluje rozpočet EU. Lisabonská smlouva zahrnula do procedury spolurozhodování nové oblasti, např. oblast justiční spolupráce v  trestních věcech a  policejní spolupráce, oblast provádění společné zemědělské politiky, vízové a přistěhovalecké politiky, společné obchodní politiky atd. Celý tento vývoj svědčí o stále rostoucím významu EP. EP však nedisponuje legislativní iniciativou (tu má Evropská komise), na legislativní podněty ale reagovat může.

23)  Co znamená „nadnárodní“ charakter orgánů EU? Nadnárodní charakter orgánů EU se zakládá na nezávislosti Evropské komise na národních vládách, na právu EU, které má přednost před právem národním, a na legislativních a rozpočtových pravomocích Evropského parlamentu, jenž je volen přímým hlasováním. Většinové hlasování Rady EU je také výrazem nadnárodnosti a znamená, že rozhodnutí Rady EU mohou převýšit svrchovanou vůli členského státu.

24)  Kde se nacházejí orgány EU? Sídla evropských orgánů nejsou soustředěna na jednom místě: Evropská komise a Rada EU (Rada ministrů) sídlí v Bruselu, Soudní dvůr EU se nachází v Lucemburku, Evropský parlament má svá měsíční plenární zasedání ve Štrasburku a parlamentní výbory se scházejí v Bruselu.

25)  Jaká je úloha řídících orgánů EU? a) Jakou úlohu má Evropský parlament?

Evropský parlament (EP) je jedinou přímo volenou institucí EU. Poslanci EP jsou od roku 1979 20

c) Podle jakých kritérií jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? Počet poslanců z  každého členského státu stanoví Smlouvy. V  jednacím sále zasedají poslanci podle politických skupin, nikoli podle národních delegací. V  současné době působí v Parlamentu sedm politických skupin; vedle nich jsou zde i  „nezařazení“ poslanci, kteří nejsou členy žádné politické skupiny. Politické skupiny sdružují poslance z více než stovky politických stran z  členských států. Každá politická skupina má předsedu, předsednictvo a  sekretariát. Politická skupina musí splňovat podmínku, že jejími členy jsou poslanci reprezentující alespoň 1/5 členských států a musí mít minimálně 19 členů (viz. čl. 29 až 32 Jednacího řádu).

Před hlasováním v  plénu posuzují politické skupiny zprávy parlamentních výborů z hlediska svého politického zaměření a  často k nim předkládají pozměňovací návrhy. Hrají také významnou roli při rozhodování o pořadech jednání plenárních zasedání a při výběru aktuálních témat, která budou na pořad jednání zařazena.

Přehled politických skupin v Evropském parlamentu Zdroj: www.evropsky-parlament.cz Anglická zkratka

Politické skupiny v Evropském parlamentu (2009–2014)

EPP

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) Group of the European People‘s Party (Christian Democrats)

S & D

Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu



Group of the Progressive Alliance of Socialists and Democrats in the European Parliament

ALDE

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe

ECR

Skupina Evropských konzervativců a reformistů European Conservatives and Reformists Group

Greens/EFA

Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance Group of the Greens / European Free Alliance

EUL / NGL

Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice Confederal Group of the European United Lef - Nordic Green Left

EFD

Evropa Svobody a Demokracie Europe of Freedom and Democracy Group

NI

Nezařazení poslanci Non-attached Members 21

Co bychom měli vědět o EU?

d) Kolik poslanců má Evropský parlament?

ské unie prostřednictvím přímo volených zástupců, tzv. europoslanců, kteří svůj úřad zastávají po pětileté funkční období. Parlament má (po rozšíření Evropské unie na 27  členů) 754 poslanců (před rozšířením

Evropský parlament (EP) je největším mnohonárodním parlamentem na světě. Reprezentuje téměř půl miliardy občanů. Evrop-

Poslanci EP podle členského státu a politické skupiny – 7. volební období NI BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT

2

NL

1

5

26

6

AT PL PT RO SI SK FI SE UK

NI 85

30

Zdroj: europarl.europa.eu, 2012

22

754

f) Jakou roli má Rada EU (Rada ministrů)?

732  poslanců). Počet zástupců z  jednoho státu je určen Maastrichtskou smlouvou (Smlouva o  Evropské unii/ SEU/ Smlouva o  EU). Maastrichtská smlouva také určuje, že každý občan členské země EU, který žije v  jiné zemi EU, může v  této zemi také volit poslance EP. Smlouva z Nice zvýšila maximální počet poslanců na 785 a změnila početní zastoupení jednotlivých zemí, aby tak vytvořila místo pro budoucí nové členy EU. Od ledna 2012 se stal novým předsedou Evropského parlamentu německý sociální demokrat Martin Schulz. Zvítězil s  přehledem již v prvním kole hlasování díky dohodě dvou nejsilnějších parlamentních uskupení. Ve funkci po dvou a půl letech vystřídal polského lidovce Jerzyho Buzka, který byl prvním předsedou EP z nových členských zemí.

Rada Evropské unie (též nazývaná Rada ministrů nebo pouze „Rada“) je hlavním orgánem s  rozhodovací pravomocí. Každý členský stát do ní vysílá jednoho zástupce na ministerské úrovni. Rada se schází v různém složení ministrů, a  to podle projednávané problematiky. Zasedání Rady EU se zúčastňuje předseda Evropské komise. Rada EU, která sídlí v Bruselu, plní tyto funkce: • schvaluje legislativu (ve většině případů společně s Evropským parlamentem), • schvaluje rozpočet EU (společně s  Evropským parlamentem), • koordinuje hospodářské politiky členů EU, • pověřuje Komisi uzavíráním dohod se třetími státy nebo mezinárodními organizacemi, • má rozhodující pravomoc v  oblasti společné zahraniční a  bezpečnostní politiky a v oblasti justice a vnitřních věcí.

e) Jaká je úloha Evropské rady?

Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí EU, předseda Evropské komise a  stálý předseda Evropské rady. Evropská rada je nejvyšším politickým orgánem EU, avšak bez vlastní legislativní pravomoci. Přijímá základní politická rozhodnutí o činnosti EU a stanoví další směr vývoje evropské integrace. Zasedání Evropské rady (tzv. evropské summity) se konají nejméně dvakrát ročně v  Bruselu. Tato zasedání však nemohou ovlivňovat primární legislativu. K tomu mají mandát pouze mezivládní konference členských států EU. Evropská rada předkládá Evropskému parlamentu zprávu o každém svém zasedání a každoročně také zprávu o pokroku dosaženém v EU. Lisabonská smlouva stanovila funkci stálého předsedy Evropské rady (neoficiálně označovaného za „prezidenta EU“), který je volen na funkční období 2,5 roku s možností znovuzvolení dvakrát po sobě. Předsedu volí i  odvolává Evropská rada. Jeho úkolem je řídit politiku Evropské rady a zastupovat Unii v mezinárodních vztazích. Od prosince 2009 vykonává tuto funkci Herman Van Rompuy. Pozor: Evropská rada není totožná s Radou EU ani s Radou Evropy!

Návrhy Radě předkládá Komise, a  jsou-li schváleny, stávají se směrnicemi nebo nařízeními. Členské země EU přebírají předsednictví Rady EU na dobu 6 měsíců. Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady, a tím ovlivnit směr, kterým se ubírá celá EU. V  současnosti se Rada schází v  deseti různých složeních v závislosti na projednávané problematice: • Rada pro obecné záležitosti, • Rada pro zahraniční věci, • Rada pro hospodářské a finanční věci, • Rada pro spravedlnost a vnitřní věci, • Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, • Rada pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír), • Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku, • Rada pro zemědělství a rybolov, • Rada pro životní prostředí, • Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport. 23

Co bychom měli vědět o EU? definice kvalifikované většiny. Kvalifikované většiny je dosaženo současným splněním tří podmínek: • Rozhodnutí je podpořeno minimálně 255 hlasy z celkového počtu 345 hlasů. Každý členský stát má určitý počet hlasů, který je odvozen od počtu jeho obyvatelstva. Stát nemůže své hlasy dělit, musí je použít všechny najednou. • Rozhodnutí je schváleno nadpoloviční většinou členských států (pokud se hlasuje o návrhu předloženém Komisí). U ostatních rozhodnutí je nutná dvoutřetinová většina členských států. Navíc může každý členský stát požádat o  potvrzení, že hlasy odevzdané ve prospěch návrhu zastupují nejméně 62  % celkového obyvatelstva Unie. Pokud tato podmínka není splněna, není rozhodnutí přijato.

Jedinou formací Rady, pro kterou neplatí rotující předsednictví, je Rada pro zahraniční věci. Jejím předsedou je Vysoký představitel pro zahraniční věci a  bezpečnostní politiku volený na pětileté funkční období. Od prosince 2009 tuto funkci vykonává Catherine Ashton. Předsedá Radě pro zahraniční věci a  řídí společnou zahraniční a  bezpečnostní politiku. Zároveň zastává úlohu místopředsedkyně Evropské komise, což jí umožňuje zajišťovat soudržnost a koordinaci vnější činnosti Evropské unie. Radě EU pomáhá Výbor stálých zástupců (Coreper). Jsou to představitelé členských států, kteří hájí národní zájmy svých zemí a  připravují materiály, k  nimž se vyjadřuje Rada EU.

Rozdělení hlasů v Radě EU od 1. 1. 2007 Země

Pozor – nezaměňujte! Rada EU (tzv. Rada ministrů), Evropská rada (summit představitelů států a vlád), Rada Evropy (je samostatnou organizací, není institucí EU).

Počet hlasů

Francie, Itálie, Německo, Velká Británie

29

Polsko, Španělsko

27

Rumunsko

14

Nizozemsko

13

Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko, Řecko

12

Bulharsko, Rakousko, Švédsko

10

Dánsko, Finsko, Irsko, Litva, Slovensko

7

Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Slovinsko

4

Malta 3 Celkem hlasů Kvalifikovaná většina

g) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU (Radě ministrů)?

345 255

Další úpravu kvalifikované většiny stanovila Lisabonská smlouva: od 1. listopadu 2014 je kvalifikovaná většina vymezena jako minimálně 55 % členů Rady tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy,

V  souvislosti s  rozšířením EU o  Rumunsko a Bulharsko vstoupilo dne 1. 1. 2007 v platnost nové vážení hlasů (viz tabulka) a  nová 24

• • • • •

hy jsou předkládány Radě EU, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru, realizuje rozhodnutí Rady EU a  různé politické aktivity EU, se zmocněním Rady EU může projednávat obchodní smlouvy s  nečlenskými zeměmi a spravovat zemědělské trhy, sestavuje rozpočet EU, který předkládá Radě EU a Evropskému parlamentu, spravuje fondy EU a řídí společnou politiku v oblasti zemědělství, regionálního rozvoje a zaměstnanosti, kontroluje dodržování dohod a může podat žalobu u Soudního dvora na kterýkoli členský stát, který neplní své závazky.

Administrativní aparát Komise sídlí v Bruselu a Lucemburku. Komise je největší institucí EU, její aparát čítá přes 24 tisíc pracovníků, kteří mají status evropských úředníků a jsou placeni z rozpočtu EU.

které představují alespoň 65 % obyvatelstva EU. Tzv. blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

h) Jakou úlohu plní Evropská komise?

ch) Kolik komisařů má Evropská komise?

Evropská komise (též pouze „Komise“) je výkonným orgánem EU. Je nezávislá na vládách členských států a zodpovídá se pouze Evropskému parlamentu. Komise plní následující funkce: • navrhuje legislativu – je jediným orgánem EU, který má obecnou pravomoc předkládat návrhy právních dokumentů; její návr-

Komise se od r. 2007 skládá z předsedy a 26 členů (z každého členského státu tak pochází jeden komisař). Komisaři jsou nezávislí na zemi svého původu a jsou jmenováni na pět let. Jmenování podléhá schválení Evropským parlamentem. Každý člen má přesně určenou odpovědnost, ale rozhodnutí Komise jsou kolektivní.

25

Co bychom měli vědět o EU? Předseda Evropské komise je volen Evropskou radou a  schvalován Evropským parlamentem na funkční období pěti let. V  září 2009 byl předsedou EK opětovně zvolen José Manuel Barroso.

26)  Jakou úlohu hrají kontrolní a poradní orgány? a) Jakou roli má Soudní dvůr EU?

Soudní dvůr EU sídlí v Lucemburku. Je soudní institucí, která dohlíží na dodržování komunitárního práva, na jeho interpretaci a na aplikaci evropských smluv. Na soud se může obrátit kterýkoli členský stát, instituce EU nebo jednotlivec. Soud může rozhodovat také v případech řešených národními soudy, jestliže se proces dotýká legislativy EU. Jeho rozsudky jsou závazné pro všechny soudy všech členských států.

ho přijímat příkazy a  své funkce vykonávají zcela nezávisle, v  zájmu EU. Výbor se může vyjadřovat ke všem návrhům Komise.

d) Jaké kompetence má Výbor regionů?

Výbor regionů sídlí v  Bruselu. Je poradním orgánem, se kterým musí být konzultovány otázky týkající se např. životního prostředí, profesního vzdělávání, zahraniční spolupráce, dopravy, výchovy a vzdělání, zdravotnictví a  kultury. Výbor regionů je složen z 344 zástupců místních a  regionálních orgánů členských států. Česká republika v  něm má 12 zástupců. Členové jsou jmenováni Radou EU na čtyřleté období. Cílem existence Výboru regionů je pomoci co nejlepšímu využívání principu subsidiarity (viz otázka č. 18).

b) Jakou úlohu má Účetní dvůr?

Účetní dvůr sídlí v Lucemburku, jeho úkolem je dodržování rozpočtového režimu a  disciplíny všech unijních institucí. Má pravomoc prověřovat rozpočet EU. Jádrem činnosti Účetního dvora je výroční zpráva o  rozpočtu EU. Z  této zprávy také vychází Evropský parlament při posuzování činnosti Evropské komise.

c) Co je úkolem Hospodářského a sociálního výboru?

27)  Jakou úlohu plní finanční orgány EU?

Hospodářský a sociální výbor sídlí v Bruselu. Je poradním orgánem Komise a  Rady EU. Sdružuje zástupce zaměstnanců, zaměstnavatelů a  občanských organizací ze všech členských států. Komise musí s  Výborem konzultovat návrhy ze sociální nebo ekonomické oblasti předkládané Radě ministrů. Současných 344 členů výboru je rozděleno do tří skupin: zaměstnanci, zaměstnavatelé a  různé zájmy (zemědělci, svobodná povolání, družstva atd.). Jednotlivé země jsou ve Výboru zastoupeny poměrně podle počtu obyvatel. Česká republika má ve Výboru 12 zástupců, kteří jsou jmenováni Radou EU na čtyři roky. Členové Výboru nesmějí od niko-

a) Jakou roli hraje Evropská centrální banka (ECB)?

Evropská centrální banka, která zahájila svoji činnost v r. 1999, je nástupcem Evropského měnového institutu (EMI). Vede nezávislou měnovou politiku Evropské měnové unie. Mezi její funkce patří: řídit společnou měnovou politiku, dohlížet na stabilitu cen, emitovat společnou měnu euro, vést kurzovní operace, udržovat oficiální měnové rezervy a zajistit dobré fungování platebního systému. Sídlo banky je ve Frankfurtu nad Mohanem. 26

b) Jakou úlohu má Evropská investiční banka (EIB)?

ní akty přijaté orgány EU (sekundární právo). V  širším pojetí lze za součást práva EU považovat také základní právní principy a judikaturu Soudního dvora EU. Právní akty EU přijaté Radou EU nebo Evropským parlamentem a Radou EU v rámci spolurozhodování mohou mít některou z následujících pěti forem:

Evropská investiční banka je významnou finanční institucí. Poskytuje půjčky na financování investičních projektů, které přispívají k  rozvoji a integraci EU. Banka má sídlo v Lucemburku.

28)  Má EU prezidenta?

Nařízení a  směrnice: jsou srovnatelné s  národními zákony, neboť jsou právně závazné a  mají všeobecnou platnost. Nařízení se aplikují přímo, stávají se součástí právního řádu ihned po svém schválení. Pokud jsou v rozporu se zákony některého členského státu, mají přednost. Směrnice zavazuje členské státy k  určitým integračním cílům, ale nechává na nich výběr prostředků, jak těchto výsledků dosáhnou; za tímto účelem členské státy vydávají vlastní právní normy. Rozhodnutí: jsou právně závazná v  celém rozsahu; vztahují se pouze na ty subjekty, jimž jsou adresována. Doporučení a  stanoviska: nejsou právně závazná.

Ne, nemá. Termín „prezident EU“ se však používal v diskusích nad návrhem tzv. Evropské ústavy. Na základě Lisabonské smlouvy, která z neschválené „Evropské ústavy“ vychází, byla zřízena funkce stálého předsedy Evropské rady s funkčním obdobím 2,5 roku a  možností prodloužení o  jedno funkční období. Tato funkce je v angličtině označena termínem „President of the European Council“. Podobně je předseda Evropské komise či Evropského parlamentu v angličtině nazýván „President of the European Commission“ a „President of the European Parliament“. Stálým předsedou Evropské rady se 1. 12. 2009 stal Herman Van Rompuy.

29)  Co je mezivládní konference?

31)  Jak vzniká komunitární legislativa?

Mezivládní konference je nástrojem vyjednávání mezi vládami členských zemí. Změny zakládajících smluv EU vyžadují souhlas všech vlád členských států EU. Proces diskusí o změnách zakládajících smluv je znám pod názvem mezivládní konference (Intergovernmental Conference, IGC). Mezivládní konference je pořádána zemí předsedající Evropské radě na doporučení Rady EU a po konzultacích s  Evropským parlamentem, Evropskou komisí a  popřípadě i  Evropskou centrální bankou. Výsledkem mezivládní konference je např. text Lisabonské smlouvy.

Vytváření komunitární legislativy (práva EU) je společný úkol Evropské komise, Evropského parlamentu a  Rady EU. Lisabonská smlouva definuje řádný legislativní postup, který spočívá v  tom, že Evropský parlament a  Rada přijímají společně na návrh Komise nařízení, směrnice nebo rozhodnutí. Ve zvláštních případech stanovených smlouvami je přijetí nařízení, směrnice nebo rozhodnutí Evropským parlamentem za účasti Rady nebo Radou za účasti Evropského parlamentu zvláštním legislativním postupem.

30)  Jaké formy má „evropské právo“?

Ve specifických případech vymezených ve smlouvách mohou být legislativní akty přijímány také z  podnětu skupiny členských států nebo Evropského parlamentu, na

V  užším slova smyslu zahrnuje právo EU zakládající smlouvy (primární právo) a práv27

Co bychom měli vědět o EU? procedury spolurozhodování uvádí Smlouva o fungování EU v článku 294: • Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh. První čtení • Evropský parlament zaujme svůj postoj v prvním čtení a postoupí jej Radě. Schválíli Rada stanovisko Evropského parlamentu, je dotyčný akt přijat ve znění odpovídajícím postoji Evropského parlamentu. • Neschválí-li Rada stanovisko Evropského parlamentu, přijme svůj postoj v  prvním čtení a  postoupí jej Evropskému parlamentu. Rada v  tom případě podrobně informuje Evropský parlament o  důvodech, na základě kterých přijala stanovisko v prvním čtení. Komise podrobně informuje EP o svém postoji.

doporučení Evropské centrální banky nebo na žádost Soudního dvora nebo Evropské investiční banky.

Druhé čtení • Jestliže ve lhůtě tří měsíců od tohoto postoupení Evropský parlament: a) schválí postoj Rady v  prvním čtení nebo nepřijme žádné usnesení, pokládá se dotyčný akt za přijatý ve znění odpovídajícím postoji Rady; b) odmítne postoj Rady v prvním čtení většinou hlasů všech svých členů, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý; c) navrhne většinou hlasů všech svých členů změny postoje Rady v  prvním čtení, postoupí se změněný text Radě a Komisi, která k těmto změnám zaujme stanovisko.

32)  Jak probíhá spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU? Změny zakládajících smluv postupně rozšířily rozhodovací pravomoc Evropského parlamentu prostřednictvím procedury spolurozhodování. Na základě této procedury je značná část legislativy schvalována Radou EU i  Evropským parlamentem. Parlament postupně získal právo rozhodovat společně s  Radou EU o  většině legislativních návrhů Evropské komise. Jde především o následující oblasti: vnitřní trh, volný pohyb pracovních sil, oblast justiční spolupráce v trestních věcech a  policejní spolupráce (s  výjimkou operativní spolupráce), společná zemědělská politika, některé otázky týkající se volného pohybu osob, vízová a přistěhovalecká politika, přijímání některých opatření hospodářské a měnové politiky, opatření v oblasti dopravy, strukturálních fondů, provádění společné obchodní politiky a  přijímání finančních nařízení. Procedura spolurozhodování zahrnuje jedno, dvě nebo tři čtení. Důsledkem je znásobení kontaktů mezi Evropským parlamentem a  Radou a  Evropskou komisí. Průběh

• Jestliže ve lhůtě tří měsíců od obdržení změn Evropského parlamentu Rada kvalifikovanou většinou: a) schválí všechny tyto změny, pokládá se dotyčný akt za přijatý; b) neschválí všechny změny, svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu ve lhůtě šesti týdnů dohodovací výbor. O  návrzích změn, k  nímž Komise zaujala odmítavé stanovisko, Rada rozhoduje jednomyslně. Dohodovací postup Dohodovací výbor se skládá ze členů Rady 28

33)  Může se občan odvolávat na komunitární právo u národního soudu? Ano. Evropský soudní dvůr uznává dva principy, které garantují existenci právního řádu EU. Jedná se o princip přímé aplikace komunitárního práva a  princip přednosti komunitárního práva před národním právem. Na základě principu přednosti komunitárního práva před právem národním má komunitární právo přednost před veškerým národním právem, předcházejícím i následujícím.

34)  Co jsou generální ředitelství Evropské komise? Úředníci zabezpečující činnost Evropské komise se člení do generálních ředitelství a úřadů specializovaných služeb. Generální ředitelství jsou srovnatelná s národními ministerstvy. V  čele generálních ředitelství stojí generální ředitel, který je podřízený komisaři. Komisař je zodpovědný za práci daného generálního ředitelství. O celkový chod Komise se stará generální sekretariát.

a  ze stejného počtu členů zastupujících Evropský parlament. Má za úkol dosáhnout přijetí dohody o společném návrhu kvalifikovanou většinou členů Rady a většinou členů zastupujících Evropský parlament ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání, a to na základě postojů Evropského parlamentu a  Rady ve druhém čtení. Komise se účastní jednání dohodovacího výboru a  vyvíjí činnost potřebnou ke sblížení stanovisek Evropského parlamentu a Rady. • Neschválí-li dohodovací výbor ve lhůtě šesti týdnů od svého svolání společný návrh, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý.

Přehled generálních ředitelství a  úřadů Evropské komise (stav k 1. 7. 2012): GŘ pro komunikaci GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti GŘ pro podniky a průmysl GŘ pro hospodářskou soutěž GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova GŘ pro energetiku GŘ pro mobilitu a dopravu GŘ pro oblast klimatu GŘ pro životní prostředí GŘ pro výzkum a inovace GŘ pro komunikační sítě, obsah a technologie GŘ pro námořní záležitosti a rybolov GŘ pro vnitřní trh a služby GŘ pro regionální politiku GŘ pro daně a celní unii GŘ pro vzdělávání a kulturu

Třetí čtení • Schválí-li dohodovací výbor v  této lhůtě společný návrh, mají Evropský parlament, který se usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, jež rozhoduje kvalifikovanou většinou, ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný akt v souladu se společným návrhem. • Pokud tak neučiní, pokládá se navrhovaný akt za nepřijatý. 29

Co bychom měli vědět o EU? GŘ pro zdraví a spotřebitele GŘ pro vnitřní věci GŘ pro spravedlnost GŘ pro obchod GŘ pro rozšíření GŘ pro rozvoj a spolupráci (EuropeAid) GŘ pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO) Eurostat GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost GŘ pro informatiku GŘ pro rozpočet Evropský úřad pro boj proti podvodům GŘ pro tlumočení GŘ pro překlady Úřad pro publikace Evropské unie Úřad pro infrastrukturu a logistiku v Bruselu Úřad pro správu a  vyplácení individuálních nároků Úřad pro infrastrukturu a  logistiku v  Lucemburku Úřad pro výběr personálu Evropských společenství Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast Výkonná agentura pro zdraví a spotřebitele Výkonná agentura pro transevropskou dopravní síť Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum Výkonná agentura pro výzkum

parlamentu. Víceletý finanční rámec vymezuje maximální výši a strukturu plánovaných výdajů rozpočtu EU na základě předpovědi budoucího ekonomického růstu EU. Hlavní funkcí víceletého finančního rámce je kontrola rozpočtové disciplíny (tzn. výdajů společného rozpočtu). Z  víceletého finančního rámce (finanční perspektivy) se vychází při tvorbě ročních rozpočtů EU, přičemž je nutné dodržovat pravidlo, že výdaje jednotlivých ročních rozpočtů EU nesmí přesáhnout tzv. strop daný pro jednotlivé roky víceletým finančním rámcem. Současná finanční perspektiva je stanovená pro období 2007– 2013. Pro jednotlivé roky tohoto období je daný strop vlastních zdrojů (a tím i strop ročních výdajů) ve výši 1,24 % hrubého národního produktu EU. Celková suma, se kterou Evropská unie v  tomto finančním období hospodaří, je 864,3 miliardy euro.

36)  Co tvoří finanční zdroje EU? Neexistuje žádná speciální „evropská“ daň pro tvorbu rozpočtu EU. Rozpočet EU se plní prostřednictvím tzv. vlastních zdrojů. Vlastní zdroje EU tvoří: • cla (každá členská země odvádí do rozpočtu EU 75 % vybraných cel a ponechává si 25 % cel na úhradu nákladů spojených s jejich výběrem), • daň z přidané hodnoty (každá členská země odvádí do rozpočtu EU 0,5 % z harmonizovaného vyměřovacího základu DPH), • zemědělské vyrovnávací dávky (platby vybírané za dovoz zemědělské produkce z nečlenských zemí do EU), • příspěvek každého členského státu stanovený jako podíl na jeho hrubém národním důchodu.

V. FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE 35)  Co je víceletý finanční rámec (finanční perspektiva)? Víceletý rozpočtový rámec je termín, kterým Lisabonská smlouva nahradila dříve užívaný termín „finanční perspektiva“. Je to označení pro střednědobý finanční plán, který se přijímá ve formě nařízení minimálně na dobu pěti let, a  to jednomyslným schválením v Radě EU po obdržení souhlasu Evropského

37)  Jaké výdaje financuje rozpočet EU? Největší podíl na výdajích má dlouhodobě společná zemědělská politika, druhou výraz30

Řízení rozpočtu je složitý úkol, protože se netoleruje žádný deficit – rozpočtové příjmy musí pokrýt veškeré výdaje.

39)  Kdo jsou tzv. čistí příjemci a čistí plátci? Rozpočet Evropské unie je založený na principu solidarity bohatších zemí s  chudšími, což se projevuje v přerozdělování finančních prostředků prostřednictvím společného rozpočtu ve prospěch méně vyspělých zemí. Realizace principu solidarity vede k tomu, že se členské země EU rozdělují na dvě skupiny: • tzv. čistí plátci, kteří přispívají do rozpočtu více, než z  něj získávají; jedná se především o  Nizozemsko, Švédsko, Německo, Belgii, Itálii, Francii a Velkou Británii, • tzv. čistí příjemci, kteří z rozpočtu více získávají, než kolik do něj přispívají; jedná se o méně vyspělé země, jako např. Španělsko, Řecko, Portugalsko a  členské země, které do EU vstoupily v letech 2004 a 2007.

nou položku představují výdaje na financování strukturální politiky. Ve finančním období 2007–2013 jsou výdaje z  rozpočtu EU členěné do následujících položek dle cílů integračního procesu: • udržitelný růst (výdaje na vzdělání, výzkum, inovace, dopravu a energetické sítě), • ochrana a hospodaření s přírodními zdroji (výdaje na zemědělství, rozvoj venkova, ochranu životního prostředí), • občanství, svoboda, bezpečnost a  právo (výdaje na zajištění bezpečnosti, řízení migrace, boj proti terorismu, ochranu základních lidských práv, soudní spolupráci, podporu kultury, ochranu spotřebitele), • EU jako globální partner (pomoc kandidátským zemím a  potenciálním kandidátům, pomoc v rámci tzv. sousedské politiky, pomoc rozvojovým zemím), • administrativa (výdaje na financování chodu všech institucí EU). • kompenzace (Bulharsko, Rumunsko)

VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE 40)  Co je hospodářská a měnová unie (HMU)? Obecně je HMU vyšší formou mezinárodní ekonomické integrace, která následuje po realizaci společného trhu. HMU se ve srovnání se společným trhem vyznačuje sjednocením či alespoň určitým stupněm harmonizace národních hospodářských politik. Cílem je odstranit diskriminaci vznikající v  důsledku rozdílné hospodářské politiky v  členských zemích a  zaručit stejný postup v  hospodářské politice vůči konkurenčním zemím. Tento stupeň integrace předpokládá také sjednocení měnové politiky, vytvoření společné měny a nadnárodního orgánu, jehož rozhodnutí v měnových otázkách jsou závazná pro všechny členy.

38)  Které orgány spravují rozpočet EU? • Rada EU a  Evropský parlament, které představují rozpočtové orgány, projednávají a  schvalují rozpočet EU a  také určují finanční perspektivu, • Evropská komise, jež je pověřena přípravou a plněním rozpočtu, • Evropský parlament a  Účetní dvůr, které kontrolují plnění rozpočtu a účetní doklady. 31

Co bychom měli vědět o EU?

41)  Jakým způsobem se realizuje HMU v Evropě?

spolupráce mezi centrálními bankami. • Druhá etapa (od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1998): cílem této etapy byla konvergence měnových a fiskálních politik (pro zajištění stability cen a  dobrý stav veřejných financí) a vytvoření Evropského měnového institutu. Členské státy se zaměřily na plnění tzv. konvergenčních kritérií, tedy podmínek vstupu do třetí, závěrečné etapy formování Evropské měnové unie. • Třetí etapa (od 1. 1. 1999 do 28. 2. 2002): 1. ledna 1999 zahájila svou existenci Evropská měnová unie a eurozóna. Jejími členy se stalo 11 členských zemí EU. Mimo eurozónu v  té době zůstaly čtyři země: Velká Británie a Dánsko (neměly zájem o účast ve třetí etapě a při maastrichtských jednáních si vyjednaly tzv. neúčastnickou doložku), Švédsko (odmítlo vstoupit do třetí etapy, přestože neúčastnickou doložku si nevyjednalo) a Řecko (nesplnilo konvergenční kritéria a stalo se 12. členskou zemí eurozóny až od 1. 1. 2001). K  datu 1. 1. 1999 vzniklo euro jako samostatná měna, svou činnost zahájila Evropská centrální banka, která převzala odpovědnost za provádění společné měnové politiky, a  začal fungovat Evropský systém centrálních bank. Od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2001 se euro používalo pouze jako bezhotovostní měna. Do obě-

Hospodářská a měnová unie se v Evropě realizuje od 1. 1. 1999 formou Evropské měnové unie (EMU), která zavedla společnou měnovou politiku a  společnou měnu euro pro státy tzv. eurozóny. Harmonizace hospodářských politik členských zemí EU nebylo zatím dosaženo, nelze proto hovořit o  hospodářské unii.

42)  Co je Evropská měnová unie a eurozóna? Evropská měnová unie (EMU) je výsledkem integračních procesů, které následovaly jako logický důsledek realizace jednotného trhu EU. Je to forma ekonomické integrace, která se vyznačuje volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob, společnou měnovou politikou a společnou měnou euro. Evropská měnová unie vznikala postupně ve třech etapách. Poslední etapa jejího vytváření zahrnuje plně funkční měnovou unii – tzv. eurozónu. V roce 2012 tvoří eurozónu 17 zemí EU, které mají společnou měnovou politiku a společnou měnu euro. Zbylých 10 zemí EU nevstoupilo do třetí etapy vytváření EMU – některé z  těchto zemí do eurozóny vstoupit nechtějí (Velká Británie, Dánsko, Švédsko), jiné na to ještě nejsou připravené (Bulharsko, ČR, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko). Pro vstup do eurozóny musí nové země splnit tzv. Maastrichtská kriteria. (viz. otázka 44)

43)  Jak se vytvářela Evropská měnová unie? Proces vytváření EMU probíhal ve třech etapách: • První etapa (od 1. 7. 1990 do 31. 12. 1993): cílem bylo odstranění posledních překážek, které bránily volnému pohybu kapitálu mezi členskými státy, posílení koordinace hospodářských politik a prohloubení 32

bodu průměrnou míru inflace ve třech zemích s největší cenovou stabilitou, • kritérium stability na finančních trzích: dlouhodobá nominální úroková míra nesmí překročit o více než dva procentní body průměrnou dlouhodobou nominální úrokovou míru tří zemí s největší cenovou stabilitou, • kritérium stability na devizových trzích: národní měna země musí dodržovat určená pásma oscilace nejméně po dobu dvou let před šetřením bez devalvace ústředního kurzu k měně jiného členského státu, • fiskální stabilita: poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k  hrubému domácímu produktu (HDP) nesmí překročit 3 % a • poměr veřejného vládního dluhu k HDP za rok nesmí překročit 60 %.

45)  Jaké výhody plynou z členství v eurozóně? hu ve formě bankovek a  mincí bylo euro dáno 1. 1. 2002, zároveň začalo stahování národních měn členských zemí z  oběhu. Od 1. 3. 2002 je v  oběhu členských zemí EMU pouze euro, proces vzniku plně funkční měnové unie byl dokončen.

K  nejčastěji uváděným výhodám pro firmy i domácnosti patří zejména: • zrušení tzv. transakčních poplatků v rámci eurozóny (tj. poplatků spojených se směnou rozdílných národních měn), • eliminace kurzových rizik, které souvisely se změnami měnových kurzů národních měn, • jednodušší srovnávání cen pro kupující v  důsledku existence jedné společné měny euro, posílení jednotného trhu EU prostřednictvím zavedení jedné společné měny euro, • vytvoření příznivého makroekonomického prostředí (cenová stabilita, stabilita na finančních trzích, fiskální stabilita) v důsledku plnění konvergenčních kritérií, • vytvoření silné evropské měny a upevnění mezinárodního postavení Evropské unie.

44)  Co jsou konvergenční (maastrichtská) kritéria? Konvergenční (též maastrichtská) kritéria jsou podmínky, které musí splnit členský stát EU, aby následně mohl přijmout společnou měnovou politiku a  společnou měnu euro. Jde tedy o podmínky vstupu do eurozóny. Cílem konvergenčních kritérií je dosáhnout měnové a fiskální stability jednotlivých členských zemí, a  zabránit tak problémům po jejich vstupu do EMU.

46)  S jakými riziky je členství v eurozóně spojené?

Jde o tato kritéria: • kritérium cenové stability: země musí udržovat míru inflace na úrovni, která nepřesáhne o  více než 1,5 procentního

• Vstupem do měnové unie ztrácejí člen33

Co bychom měli vědět o EU? Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a  Španělsko. Tři státy jednotnou měnu odmítly: Velká Británie, Dánsko a  Švédsko. Nové členské státy, které do EU vstoupily od r. 2004, mají povinnost se do eurozóny zapojit po splnění konvergenčních kritérií. Jako první ze skupiny nových členských států se zapojilo Slovinsko (1. 1. 2007), dále Malta a  Kypr (2008), Slovensko (2009) a Estonsko (2011). Rok vstupu České republiky do eurozóny není stanoven, vzhledem k  problémům ve veřejných financích se vstup v  nejbližších letech nepředpokládá.

ské státy svou vlastní měnovou politiku a národní měnu, a tedy možnost reagovat na vnější šoky změnami kurzu své měny. To představuje riziko především pro ekonomicky slabší země, které změnami kurzu své národní měny ovlivňovaly svou konkurenceschopnost v zahraničním obchodě. • Dalším problémem měnové unie je stanovení vhodné společné měnové politiky – tento problém souvisí s rozdílnými strukturami a  rozdílným ekonomickým vývojem členských zemí měnové unie. • Problémem měnové unie se také může stát nerovnováha mezi vysokou centralizací měnové politiky a decentralizovanou rozpočtovou politikou.

47)  Které státy jsou členy eurozóny?

48)  Co je Pakt stability a růstu?

Členy eurozóny je 17 členských států: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr,

Pakt stability a růstu byl přijatý na zasedání Evropské rady v  Amsterdamu v  roce 1997. Smyslem Paktu je dohlížet na to, zda země dodržují konvergenční kritéria i  po vstupu do třetí etapy EMU (do eurozóny). Členské státy se přijetím Paktu zavázaly k dodržování cíle, kterým je stav blízký rozpočtové vyrovnanosti. Pakt stability a růstu umožňuje Radě sankcionovat členské země, které nepřijaly nezbytná opatření, aby zamezily nadměrnému schodku, zejména jedná-li se o schodek větší než 3 % HDP. V  březnu 2005 Rada EU na popud Francie a  Německa schválila nová pravidla Paktu 34

stability a  růstu: zvětšil se počet možností, kdy lze překročit tříprocentní deficit veřejných financí a prodloužilo se období, než EU přistoupí k  sankcím. Tyto změny byly velmi kritizovány menšími státy, které se snažily udržet schodky svých rozpočtů ve stanovených mezích. Dodržování dohodnutých rozpočtových pravidel je v  době pomalého ekonomického růstu velice komplikované. Země se musí rozhodnout, zda dodrží tříprocentní hranici salda veřejného rozpočtu i za cenu snížení ekonomického růstu, nebo zda dá přednost domácí ekonomice před pravidly Paktu stability a růstu.

VII. POLITIKY EU 49)  Co označuje pojem „jednotný trh EU“?

na celní unii členských států EU, to znamená, že zahrnuje společný dovozní režim a společný celní tarif, který se aplikuje stejným způsobem ve všech členských státech. Společná obchodní politika se uplatňuje od r. 1968.

Jednotný trh se týká vnitřního obchodu EU (tzv. intrakomunitární obchod). Čtyři svobody EU (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob) umožňují národním trhům spojit se v jeden trh bez vnitřních hranic. Díky jednotnému trhu může evropský občan cestovat, žít a  pracovat v  zemi podle svého výběru a přitom si zachovat sociální ochranu (sociální a zdravotní pojištění). Občan jako spotřebitel má k dispozici větší výběr prodávaných výrobků a služeb za výhodnější ceny. Podniky těží z velikosti trhu (490 milionů spotřebitelů) a z intenzifikace obchodu: více než 60 % obchodních transakcí se uskutečňuje mezi členskými státy EU. Odstraněním hraničních kontrol se zkrátily dodací lhůty, zredukovaly se náklady na dopravu a  stimulovaly se ekonomiky chudších zemí. Jednotný trh byl vytvořen v r. 1992.

51)  Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)? Evropský hospodářský prostor je oblast, která zahrnuje celou EU a  dále Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Dohoda o založení EHP byla podepsána v  květnu 1992, v  platnost vstoupila v  r. 1994. Z  členských států ESVO nevstoupilo do EHP Švýcarsko, které vyjednalo s  EU sérii bilaterálních smluv, jež mu dávají do značné míry obdobné postavení, jako mají ostatní členské státy EHP. V  prosinci 2008 se Švýcarsko stalo součástí schengenského prostoru, což znamená, že na společných hranicích se státy EU zrušilo hraniční kontroly. Impulsem pro vznik EHP byla příprava jednotného trhu. Vytvořením EHP se státy ESVO začaly podílet na výhodách jednotného trhu, aniž by se staly členy Evropské unie. Nešlo

50)  Co zahrnuje společná obchodní politika? Společná obchodní politika se týká vnějšího obchodu EU se třetími zeměmi. Je založená 35

Co bychom měli vědět o EU? však pouze o  využívání výhod, ale i  o  přípravu a  realizaci celého komplexu opatření vedoucích ke sblížení EU a ESVO a k propojení jejich integračních procesů a hospodářských komplexů.

52)  Jaké jsou principy politiky hospodářské soutěže? Politika hospodářské soutěže stanoví pět základních principů: • zákaz kartelových dohod mezi společnostmi a  zákaz sdružování podniků vedoucí k  poškození obchodu mezi členskými zeměmi nebo k  omezení hospodářské soutěže, • zákaz zneužívání dominantního postavení na trhu, • kontrola státních podpor, u  kterých hrozí porušování pravidel hospodářské soutěže upřednostňováním některých podniků, • možnost zakazovat fúze z  preventivních důvodů, když očekávané obraty přesáhnou jistou úroveň, • liberalizace určitých odvětví, která se vyvíjejí jako monopol (například trh s  telekomunikacemi a energií).

letí“, ve kterém zhodnotila výsledky EU v sociální politice a zdůraznila změny způsobené technologickým pokrokem a stárnutím obyvatelstva. EK v tomto dokumentu navrhla v sociální oblasti nové cíle, např. vytváření nových příležitostí, poskytování přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, sociální ochraně, zdravotní péči, dále boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci. Cílem dokumentu je zajistit, aby politiky Evropské unie účinně reagovaly na současné ekonomické a sociální problémy.

53)  Co zahrnuje sociální politika EU? a) Existuje v EU sociální dialog?

Ano. Sociální dialog iniciovaný Evropskou komisí v  roce 1985 je procesem slaďování zájmů vedený sociálními partnery na evropské úrovni. Tyto vzájemné konzultace se týkají zejména odborného vzdělávání, školství, nových technologií a  ekonomického růstu a  mohou dospět ke společné úmluvě (jako jsou např. úmluvy, které se týkají rodičovské dovolené a částečných úvazků).

c) Jaké změny zavedla v sociální politice Lisabonská smlouva?

Lisabonská smlouva změnou Smlouvy o fungování EU zavedla mezi obecné cíle EU plnou zaměstnanost a společenský pokrok. Nově je ve Smlouvě o fungování EU zakotvena tzv. horizontální sociální klauzule, která zavazuje EU přihlížet ve všech svých politikách k cílům sociální politiky. Smlouva o  fungování EU zdůrazňuje roli sociálních partnerů. Na základě jejich společné žádosti je mohou členské státy pověřit realizací

b) Co je obsahem tzv. Obnovené sociální agendy?

V červenci 2008 Evropská komise zveřejnila dokument „Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. sto36

rální politiky EU. Výdaje na strukturální fondy a Fond soudržnosti (viz dále) představují asi 36 % z celkových výdajů rozpočtu EU. Cíle regionální a strukturální politiky se stanovují vždy na několikaleté finanční období (jde o  tzv. finanční perspektivu, resp. víceletý finanční rámec). Pro období 2007–2013 byly definovány tři cíle strukturální politiky: 1.  cíl: „Konvergence“ – je určen k urychlení hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů, které mají HDP na obyvatele pod 75 % průměru EU. 2.  cíl: „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ – předpokládá naplnění obsahu Lisabonské strategie (viz kapitola X – Ekonomická strategie a budoucnost EU) na regionální úrovni a zaměřuje se také na výrazné zvýšení zaměstnanosti v  regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti. 3.  cíl: „Evropská územní spolupráce“ – tento cíl je zaměřen na podporu společných programů přeshraniční spolupráce, na součinnost nadnárodních oblastí a  na vytvoření sítě pro spolupráci a  výměnu zkušeností v celé EU.

směrnic a  nově také prováděním dohod mezi sociálními partnery na úrovni EU. Právně závaznou součástí Lisabonské mluvy se také stala Listina základních práv Evropské unie, která má přispívat k lepší ochraně práv občanů (výjimku v rámci protokolu č. 30 získaly Velká Británie, Irsko, Polsko a  dále ČR v rámci deklarace č. 53).

54)  Jaká je úloha a cíle regionální a strukturální politiky? S  postupným rozšiřováním se EU stala ekonomicky heterogenním celkem, ve kterém chudší jižní a  východní Evropa kontrastuje s  bohatší západní a  severní Evropou. Snižování rozdílů ve vyspělosti jednotlivých regionů a  posilování jejich soudržnosti se stalo hlavním úkolem regionální a  struktu-

55)  Co jsou strukturální fondy? K financování projektů, které sledují výše uvedené cíle regionální a  strukturální politiky, slouží ve finančním období 2007–2013 dva strukturální fondy:

37

Co bychom měli vědět o EU? • Evropský fond regionálního (ERDF), • Evropský sociální fond (ESF).

rozvoje

Získání prostředků ze strukturálních fondů předpokládá v  každé zemi vypracování programových dokumentů, efektivní administrativní řízení, dostatek kvalitně zpracovaných projektů a  schopnost podílet se na spolufinancování projektů.

56)  Co je Fond soudržnosti (Kohezní fond)? Vedle strukturálních fondů existuje od roku 1994 Fond soudržnosti (také nazývaný Kohezní fond). Tento fond poskytuje finanční prostředky členským zemím EU, které vykazují hrubý domácí produkt na obyvatele pod 90 % průměru EU a zároveň realizují program hospodářské konvergence. Fond pomáhá těmto státům financovat investice s dlouhým obdobím návratnosti, a  to dopravní a  energetickou infrastrukturu a ekologická opatření. Čerpání prostředků z  Fondu soudržnosti umožňuje zemím realizovat finančně náročné investice a  zároveň plnit konvergenční kritéria v oblasti veřejných financí.

šit výkonnost zemědělství, zajistit přijatelné ceny zemědělské produkce pro spotřebitele a prostřednictvím přiměřeného ohodnocení zemědělců zvýšit životní úroveň na venkově. Plnění těchto cílů bylo zajišťováno především cenovou politikou a exportními dotacemi na zemědělskou produkci. Stanovených cílů bylo dosaženo za cenu vysokých výdajů ze společného rozpočtu. Realizace SZP se stávala čím dál více nákladnou vzhledem k  nadprodukci a  vysokým evropským cenám v porovnání se světovým trhem. Z tohoto důvodu musela být SZP od 80. let podrobena několika reformám. Cílem reformy v  období 2000–2006 bylo zajistit nezávadnost potravin, podporovat udržitelný rozvoj v zemědělství a posílit konkurenceschopnost zemědělských výrobků. Součástí reformy bylo i  snížení garantovaných cen zemědělské produkce, které bylo zemědělcům kompenzováno přímými platbami za podmínky snížení osevních ploch a  stavu dobytka. Reformy se setkaly s  nepříznivým ohlasem zemědělských organizací členských zemí. SZP byla do konce roku 2006 financovaná Evropským zemědělským usměrňovacím a  záručním fondem, ve finančním období 2007–2013 k jejímu financování slouží Evropský zemědělský záruční fond (financování

57)  Co je obsahem společné zemědělské politiky (SZP)? EHS zavedlo SZP v reakci na velký nedostatek potravin v prvních letech po skončení druhé světové války. Prvotním cílem SZP bylo zvý38

tržních a dalších opatření) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (financování programů rozvoje venkova).

58)  Realizuje Evropská unie ekologickou politiku? a) Jaké jsou priority EU v oblasti životního prostředí?

EU realizuje politiku životního prostředí, jejímž cílem je nejen chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí, ale dbát i o zdraví obyvatel a  přiměřeně využívat přírodní zdroje. Šestý akční program EU pro životní prostředí, který byl přijat pro období 2002–2012, uvádí mezi klíčovými prioritami politiky životního prostředí EU boj proti klimatickým změnám, ochranu přírody a  biologické rozmanitosti, ochranu zdraví a odpovědné nakládání s přírodními zdroji a odpadem.

V  roce 1994 vznikla Evropská agentura pro životní prostředí, jež vypracovává analýzy nejnovějších trendů vývoje životního prostředí a  hospodářských i  sociálních tlaků, které je ovlivňují. Velký význam pro realizaci politiky životního prostředí má tzv. klimaticko-energetický balíček, který Evropský parlament schválil v  roce 2008. S  jeho pomocí by měla EU do roku 2020 naplnit tři konkrétní cíle: snížit emise skleníkových plynů o  20 %, posílit energetickou účinnost o 20 % a dosáhnout 20% podílu obnovitelných zdrojů energie. Balíček byl zpracován do čtyř předpisů: směrnice o  podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (č. 2009/28), směrnice modifikující systém obchodování s emisními povolenkami (č. 2009/29), směrnice o geologickém ukládání oxidu uhličitého (č. 2009/31) a  rozhodnutí (č. 2009/406) o  rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů.

b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU?

V  rámci politiky životního prostředí se ve finančním období 2007–2013 využívá několik nástrojů, např.: • finanční nástroj: program LIFE+, • finanční pomoc Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a  některých speciálních rámcových programů, které se týkají výzkumu a inovací, • technické nástroje: ekologická značka, systém pro vyhodnocování soukromých a veřejných environmentálních projektů.

c) Jaké důsledky má pro EU přijetí Kjótského protokolu?

Kjótský protokol byl přijatý v  prosinci 1997 a připojený k Rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu. Tímto protokolem se průmyslové země zavázaly, že v průběhu let 2008– 2012 sníží emise skleníkových plynů alespoň o 5 % v porovnání s hodnotami z roku 1990. Členské státy EU se zavázaly, že v uvedeném 39

Co bychom měli vědět o EU? období sníží tyto emise až o 8 %. V roce 2000 byl objem emisí skleníkových plynů v zemích EU o 3,5 % menší než v roce 1990. Evropská unie a  její členské státy ratifikovaly Kjótský protokol k 31. květnu 2002.

•

59)  Jaké programy organizuje EU pro mládež a studenty?

•

Školství, odborná příprava a  podpora mládeže jsou tři prioritní oblasti Evropské komise, neboť umožňují mladým Evropanům rozvíjet kvalifikaci, kreativitu a  schopnost přizpůsobit se. EU realizuje řadu programů, které podporují mobilitu a výměny mládeže a studentů:

• •

• Comenius: cílem programu je zvýšit kvalitu školního vzdělávání, podpořit mobilitu, jazykovou výuku, studentské výměny a  spolupráci mezi školami různých zemí.

• •

•

•

•

•

40

Studenti SŠ mají možnost v rámci tohoto programu strávit několik měsíců v  hostitelské škole a rodině v zahraničí. Mládež v akci: posláním programu je podpořit mobilitu uvnitř EU i za jejími hranicemi. Je určen pro všechny mladé lidi bez ohledu na úroveň vzdělání. Program zahrnuje několik aktivit: Mládež pro Evropu: výměnné pobyty mládeže od 13 do 30 let s cílem podpořit vzájemné diskuse a  získávání poznatků o různých tématech, Evropská dobrovolná služba: podpora dobrovolné služby v jiné zemi po dobu až 12 měsíců, Mládež ve světě: podpora výměny a  odborné přípravy mládeže sousedních partnerských zemí, Systémy podpory mládeže: rozvoj programů výměny a  odborné přípravy, není věkově omezeno, Evropská spolupráce v  oblasti mládeže: rozvoj spolupráce v oblasti mládežnických politik, součinnost s mezinárodními organizacemi vyvíjejícími aktivity v oblasti mládeže (např. s Radou Evropy, OSN). Leonardo da Vinci: cílem programu je usnadnit přístup k  odbornému vzdělání zlepšováním národních školských systémů, podporou inovací a  celoživotního vzdělávání. Program podporuje aktivity, které vedou k předávání znalostí, inovací a  odborných zkušeností v  mezinárodním měřítku. Je určen učňům, studentům, absolventům na trhu práce, učitelům, podnikům, neziskovým organizacím atd. Erasmus: program zaměřený na vysokoškolské vzdělávání, který podporuje mobilitu studentů a učitelů a rozvoj spolupráce mezi vysokými školami. Erasmus Mundus: program cílený na podporu spolupráce a mobility v oblasti vysokoškolského postgraduálního vzdělávání v EU a v mimoevropských zemích. Spolupráce s  průmyslovými zeměmi: program podporuje společné studijní programy s  dalšími průmyslově vyspělými zeměmi, zejména ze Severní Ameriky a asijsko-tichomořské oblasti.

richtskou smlouvou v roce 1993. Nebyla koncipována jako nadnárodní politika s  výlučnými pravomocemi EU, ale jako mezivládní politika členských států EU.

61)  Jakými oblastmi se zabývá zahraniční politika Evropské komise? Zahraniční politika Komise se zaměřuje na následující oblasti: • vnější obchod, • rozšiřování EU, • mezinárodní vztahy, • rozvojová pomoc, • humanitární pomoc.

62)  Jaké instituce jsou zodpovědné za rozvojovou politiku EU?

Zájemci o další informace k tomuto tématu se mohou obrátit na: EURODESK Evropská informační síť pro mládež Národní institut dětí a mládeže Na Poříčí 1035/4, 110 00 Praha 1 tel. +420 221 850 901 nebo +420 221 850 902 E-mail: [email protected] www.eurodesk.cz

Za iniciaci legislativy a provádění rozvojové politiky je zodpovědná Evropská komise. Za konkrétní problematiku rozvojové politiky od r. 1999 odpovídá několik generálních ředitelství EK: • Generální ředitelství pro rozvoj: vztahy se zeměmi subsaharské Afriky, Karibiku a Tichomoří, s  Africkou unií, regionálními hospodářskými společenstvími a  zámořskými zeměmi a územími. • Generální ředitelství pro vnější vztahy: vztahy EK s  mezinárodními organizacemi (např. s  OSN, Radou Evropy) a  vztahy se zeměmi Střední Asie, Středomoří, Blízkého východu, Latinské Ameriky, Tichomoří a Asie. • Generální ředitelství pro obchod: aktivity pro zlepšení přístupu chudých zemí na trh EU. • Generální ředitelství pro rozšíření: finanční pomoc potenciálním budoucím členským zemím EU a státům Východního partnerství. • Úřad pro humanitární pomoc (ECHO): od r. 1992 poskytuje přímou pomoc při mimořádných událostech (obětem katastrof a válek) mimo EU.

60)  Co zahrnuje zahraniční politika EU? Zahraniční politika EU zahrnuje vnější ekonomické vztahy EU a  společnou zahraniční a  bezpečnostní politiku (SZBP). Vnější ekonomické vztahy jsou nejstarší a nejvíce integrovanou částí zahraničních vztahů (zahrnují např. společnou obchodní politiku, která se uplatňuje od r. 1968). Na základě výlučné pravomoci jedná ve vnějších obchodních vztazích místo jednotlivých členských států Evropská komise, která zároveň předkládá návrhy obchodních opatření a  iniciativy ke sjednávání mezinárodních dohod. Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie (SZBP) byla založena Maast41

Co bychom měli vědět o EU? du. Bilaterální obchodní jednání o prohloubení ekonomické výměny jsou vedena také s  představiteli Ukrajiny. Ke dni 1. března 2012 nabyla účinnosti ujednání o zóně volného obchodu mezi EU a  Marokem, jenž jsou součástí Asociační dohody uazvřené mezi těmito dvěma subjekty. Od března 2012 byly tedy na dovoz veškerých nových průmyslových výrobků z  EU do Maroka (vyjma osobních vozidel) odbourány celní tarfiy. Toto opatření je důležitým milníkem na vzájemných obchodních vztazích – stáy EU patří k njedůležitějším obchodním partnerům Maroka (jejich podíl na celkovém dovozu zboží na marocký trh se pohybuje kolem 50 %). Průmyslové zboží z EU mířící na marocký trh je tak nyní pouze zatíženo dovozní DPH (cca 20 % hodnoty transakce) a parafiskální daní z dovozu ve výši 0,25 % ad valorem.

• Úřad pro rozvoj a spolupráci (EuropeAid): od r. 2001 zodpovídá za realizaci projektů a programů ve všech regionech světa kromě kandidátů na vstup do EU.

63)  Na které regiony se zaměřuje vnější ekonomická a rozvojová politika EU?

3. Evropsko-středomořské partnerství S otevřením Evropsko-středomořského partnerství na Barcelonské konferenci v roce 1995 vytvořila EU novou strategii mezinárodních hospodářských, obchodních a  politických vztahů s  dvanácti středomořskými zeměmi: Alžírskem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Kyprem, Libanonem, Maltou, Marokem, Sýrií, Tuniskem, Tureckem a  Palestinskou samosprávou. Partnerství má tři cíle: podporovat politickou stabilitu a demokracii, vytvořit zónu volného obchodu a spolupracovat v oblasti sociální, kulturní a humanitární. Nástrojem umožňujícím finančně podporovat rozvoj partnerů EU je program MEDA.

1. Země střední a východní Evropy Od pádu komunismu v roce 1989 se vztahy mezi EU a  státy střední, východní a  jihovýchodní Evropy silně rozvinuly. V průběhu 90. let EU uzavřela asociační dohody s  mnoha zeměmi tohoto regionu. Rozvoj vzájemných vztahů vyústil v  letech 2004 a  2007 ve dvě vlny rozšíření EU. V  současné době se hlavní aktivity v  této oblasti zaměřují na země západního Balkánu, které se rovněž snaží zintenzivnit své vztahy s EU. 2. Společenství nezávislých států (SNS) Bezprostředně po navázání oficiálních vztahů se Sovětským svazem v roce 1988 normalizovala EU (EHS) hospodářské vztahy s touto evropskou velmocí, a to především proto, aby podpořila mírový proces zahájený Michailem Gorbačovem. Od r. 1992 byly uzavřeny smlouvy o  partnerství a  spolupráci s Ruskem a dalšími státy nově vytvořeného Společenství nezávislých států (SNS sdružuje státy bývalého Sovětského svazu, s  výjimkou Estonska, Litvy a  Lotyšska). Evropská komise v  současné době jedná s Ruskem o vytvoření zóny volného obcho42

7. Asie V roce 1991 přijaly EU a Japonsko společnou deklaraci zabývající se konkrétní spoluprací v ekonomické a politické oblasti. Tato deklarace obsahuje také kapitolu o ochraně společných hodnot. Partnerství s  Čínou obnovila Evropská unie deset let po masakru na náměstí Tian An Men (tehdy, v r. 1989, EU styky s Čínou přerušila). Partnerství s Čínou má za cíl politický dialog, zvláště na poli lidských práv, a integraci Číny do světové ekonomiky. EU se podílí také na rozvíjení regionu SAARC (Sdružení zemí jižní Asie) poskytováním finanční a technické pomoci a ekonomickou spoluprací. Prvořadou úlohu v  rámci nové strategie vůči Asii hraje ASEAN (Sdružení zemí jihovýchodní Asie). Ekonomické a politické vztahy s asijskými zeměmi se podstatně rozvinuly po euro-asijském summitu v  roce 1996. Od roku 2006 vede EU bilaterální obchodní jednání se státy ASEAN, Jižní Koreou a Indií.

4. Spojené státy a Kanada „Nová transatlantická agenda“ zintenzivňuje politickou a  obchodní spolupráci mezi EU a Spojenými státy. Tato agenda je zaměřena na podporu míru a demokracie a na oživení světového obchodu. Do nové transatlantické strategie byla zahrnuta také Kanada. 5. Latinská Amerika EU udržuje pevné vazby s  Latinskou Amerikou prostřednictvím „strategického partnerství“, jehož cílem je posílení politického dialogu, liberalizace obchodu a  vznik spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání a vědy. EU také každoročně obnovuje „Dialog ze San José“, kterého se zúčastňují země Střední Ameriky. Kromě toho EU uzavřela v r. 1995 dohody směřující ke zřízení zóny volného obchodu se skupinou MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay) a v roce 1997 s Mexikem.

8. Oceánie EU udržuje s  Austrálií a  Novým Zélandem významné historické a  ekonomické vazby. EU si je vědoma narůstajícího významu tohoto regionu a  hodlá se zeměmi této oblasti udržovat stabilní obchodní vztahy a  oboustranně prohlubovat vzájemnou spolupráci.

6. Státy Perského zálivu Od roku 1990, kdy vstoupila v platnost dohoda mezi EU a Radou pro spolupráci se zeměmi Perského zálivu (Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Saúdská Arábie, Omán, Katar a Kuvajt), se zástupci obou organizací každoročně setkávají, aby konsolidovali vztahy na ekonomické a technické úrovni a povzbuzovali a podporovali stabilitu regionu.

9. Afrika EU přikládá velký význam prohlubování partnerství s  Afrikou obecně, zvláště pak se zeměmi v oblasti afrických Velkých jezer (Rwanda, Burundi a  Kongo). V  roce 2005 se v  Bruselu uskutečnila ministerská euro43

Co bychom měli vědět o EU? • povzbuzovat integraci rozvojových zemí do světové ekonomiky, • snižovat chudobu v rozvojových zemích, • konsolidovat demokracii, právní stát a  respektování lidských práv v  rozvojových zemích.

africká konference, která zahájila realizaci závěrů africko-evropského summitu v Káhiře. V  průběhu této konference se představitelé států a vlád obou kontinentů zasadili o vytvoření „nové strategické dimenze globálního partnerství mezi Afrikou a Evropou pro 21. století“. Dohodli se na akčním plánu, který se týká zahraničních dluhů afrických zemí, regionální spolupráce a  integrace, předcházení konfliktům, lidských práv, zabezpečení potravinami, boje proti AIDS a  životního prostředí. Realizace těchto závazků na úrovni EU probíhá na základě dokumentu „Evropská unie a  Afrika: Směrem ke strategickému partnerství“, přijatého v  prosinci 2005, jehož naplňování je každoročně podrobeno vyhodnocování.

EU financuje spolupráci s  africkými, karibskými a  tichomořskými zeměmi z  vlastního rozpočtu i z rozpočtu Evropského rozvojového fondu, jehož objem v  letech 2008–2013 dosáhne 22,7 mld. eur.

65)  Jaké dohody byly uzavřeny v rámci rozvojové pomoci? EU vede již téměř čtyřicet let politiku rozvojové pomoci s  mnoha zeměmi třetího světa. Například Partnerství Sever-Jih vytyčuje vztahy mezi EU a třetím světem nebo rozvojovými zeměmi. EU je největším poskytovatelem pomoci národům třetího světa a  často představuje nejvýznamnějšího obchodního partnera pro rozvojové země. Tato veřejná pomoc je rozdělována buď na základě regionálních dohod, udělujících určitá privilegia, nebo v návaznosti na akce konané na celosvětové úrovni.

64)  Jaké jsou cíle Generálního ředitelství pro rozvoj? Rozvojová pomoc a  spolupráce se stala samostatnou politikou EU v roce 1993. Ukládá členským státům koordinovat rozvojovou politiku, spolupracovat se třetími zeměmi a odpovědnými mezinárodními organizacemi a respektovat čtyři cíle evropské politiky vzájemné spolupráce: • stimulovat trvalý ekonomický a  sociální pokrok v rozvojových zemích,

Regionální dohody se týkají: • afrických zemí, zemí Karibiku a  Pacifiku, a  to od r. 2000 prostřednictvím Dohody z  Cotonou (do r. 2000 prostřednictvím Dohod z Lomé), • některých zemí středomořské oblasti (Alžírska, Tuniska, Maroka, Egypta, Jordánska, Sýrie a  Libanonu), a  to prostřednictvím tzv. asociačních dohod. Celosvětové akce se týkají: • latinskoamerických a  asijských zemí – na základě projektů rozvojové pomoci, obchodních dohod nebo systému všeobecných výhod, • různých zemí světa – prostřednictvím humanitární pomoci a  zvláštních fondů pro boj proti hladomoru. 44

67)  Co je Dohoda z Cotonou? Po uplynutí platnosti Dohody z  Lomé IV byla v  červnu 2000 v  Cotonou podepsaná dohoda o partnerství mezi EU a 77 africkými, karibskými a  tichomořskými zeměmi (ACP). Dohoda byla uzavřena na dvacet let, v platnost vstoupila v  roce 2003. Jejím hlavním cílem je snížení chudoby v rámci udržitelného rozvoje a  postupná integrace zemí ACP do světové ekonomiky. Ve srovnání s Loméskými dohodami se Dohoda z  Cotonou týká posílení politického dialogu, postavení nových subjektů partnerství, úlohy soukromého sektoru, nového uspořádání vzájemného obchodu a  principů alokace finančních prostředků. Dosavadní nereciproční obchodní výměna měla být nahrazena novými obchodními dohodami založenými na principu reciprocity. Obchodní režim mezi EU a zeměmi ACP daný Dohodou z Cotonou nevyhovoval pravidlům Světové obchodní organizace (WTO) a na základě výjimky mohl platit pouze do konce roku 2007.

68)  Jaká je úloha Úřadu pro humanitární pomoc (ECHO)?

66)  Co byly Dohody z Lomé? Dohody z  Lomé (Loméské dohody) byly multilaterální dohody o  obchodu a  rozvoji uzavřené mezi EHS/EU a  sedmdesáti státy Afriky, Karibiku a  Tichomoří (ACP). Na jejich základě země ACP získávaly finanční pomoc a obchodní výhody v přístupu na trh EU. Dohody zahrnovaly princip partnerství a systém kombinující obchodní a politickou pomoc. To mimo jiné znamenalo, že pokud nebyla respektována lidská práva, demokratické principy a  právní systémy, mohla EU své příspěvky zrušit.

V  zájmu úspěšného řízení rozvojových projektů spolupracuje Generální ředitelství pro rozvoj úzce s  Úřadem pro humanitární pomoc (ECHO). Tato instituce byla vytvořena v roce 1992, aby poskytovala asistenci a naléhavou pomoc lidem postiženým přírodními katastrofami nebo obětem konfliktů mimo území EU. Tato pomoc je přímo orientovaná na obyvatelstvo nacházející se v  tísni, bez rozdílu rasy, náboženství nebo politických názorů. Aktivity tohoto úřadu dokládají vůli EU posílit svou účast na všech významných mezinárodních humanitárních akcích.

Loméské dohody byly uzavírány opakovaně: Dohoda Lomé I (1975, platnost 5 let), Lomé II (1980), Lomé III (1985), Lomé IV (1990, platnost 10 let). Dohody Lomé IV byly doplněny úmluvami, které se týkaly ochrany lidských práv a rozvoje demokracie. Po vypršení platnosti dohody Lomé IV byly v roce 2000 uzavřeny Dohody z Cotonou.

69)  Jaké úkoly plní EuropeAid? Úřad pro rozvoj a  spolupráci (EuropeAid) vznikl 1. ledna 2001 v rámci reformy správy zahraniční pomoci EU. Je zodpovědný za 45

Co bychom měli vědět o EU? realizaci projektů a programů ve všech regionech světa kromě kandidátů na vstup do EU.

• je místopředsedkyní Komise pro vnější vztahy, • vede Evropskou službu pro vnější činnost.

70)  V čem spočívá společná zahraniční a bezpečnostní politika EU?

Evropskou unii v  otázkách SZBP zastupuje také stálý předseda Evropské rady, kterým se stal prosinci 2009 Belgičan Herman Van Rompuy. Lisabonská smlouva, která zavedla úřad stálého předsedy Evropské rady od prosince 2009, však neřeší přesnější vymezení pravomocí mezi oběma uvedenými funkcemi. Reálný způsob jejich spolupráce se bude vytvářet teprve praxí.

a) Proč existuje SZBP?

Za celou dobu budování jednotné Evropy si EU vytvořila pevné ekonomické vazby se zbytkem světa. Může se však politický význam EU na mezinárodní scéně rovnat jejímu obchodnímu a  ekonomickému významu? EU, jež se zavázala pomáhat při politickém řešení konfliktů, se rozhodla vybavit se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou (SZBP), která zahrnuje také rozvíjení společné bezpečnostní a obranné politiky. SZBP, jež byla ustavená Maastrichtskou smlouvou (platná od 1. 11. 1993) a  revidovaná Amsterdamskou smlouvou (platná od 1. 5. 1999), dává zemím EU možnost promlouvat na mezinárodní scéně jednotným hlasem, a  to jak v  záležitostech čistě zahraniční politiky, tak i  ve věcech obecné bezpečnosti a  obrany. V  současnosti je posláním SZBP posilování evropské a  mezinárodní bezpečnosti, dohled nad udržováním obecných hodnot, dále zachování míru, podpora demokracie, právního státu a  mezinárodní spolupráce. Dle Lisabonské smlouvy je nedílnou součástí společné zahraniční a  bezpečnostní politiky společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP).

c) Jak funguje SZBP?

SZBP je politikou mezivládní spolupráce, při které mají členské státy EU výlučné postavení v rozhodovacím procesu. EU nemůže v rámci SZBP přijímat žádná legislativní opatření. Všechna rozhodnutí přijatá v  SZBP se vztahují pouze ke konkrétním situacím a nemají obecnou platnost. Obecné směřování SZBP vymezuje svými rozhodnutími Evropská rada. Konkrétní realizaci SZBP provádí Rada EU v rámci vymezených směrů a strategických cílů, a to prostřednictvím rozhodnutí ve formě společných akcí a společných postojů EU. Rada EU a  Evropská rada musí svá rozhodnutí přijímat jednomyslně. Ke každodennímu dění ve světě se Unie vyjadřuje pomocí deklarací.

d) Co reprezentuje diplomacie EU?

Zahraniční politiky jednotlivých členských států pochopitelně vznikem SZBP nezanikly. EU se však může na některých otázkách mezinárodní politiky dohodnout s členskými zeměmi. SZBP umožňuje členským zemím sladit svá hlediska, hovořit jednohlasně v  rámci mezinárodních organizací a  jednat společně. V současné době udržuje EU diplomatické styky s více než 160 zeměmi.

b) Kdo představuje SZBP?

Hlavní postavou SZBP je vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, kterou byla v prosinci 2009 jmenována Britka Catherine Ashton. Vysoká představitelka plní následující funkce: • zastupuje Unii navenek v otázkách SZBP, • předsedá Radě pro vnější vztahy (bez hlasovacího práva),

e) Jak se vyvíjela myšlenka společné evropské obrany?

Jako první přišla s projektem evropské obra46

se Evropská rada dohodla na vybudování třinácti mnohonárodnostních vojenských jednotek po 1 500 vojácích, kteří by mohli být nasazeni k  provádění operací ve velmi krátkém časovém úseku. Součástí bojovných skupin by měly být pozemní, letecké i námořní jednotky. V r. 2009 Lisabonská smlouva změnila „evropskou bezpečnostní a  obrannou politiku“ na „společnou obrannou a bezpečnostní politiku“ (SBOP).

f) Proč existuje společná bezpečnostní a obranná politika?

ny Francie, když v roce 1952 navrhla vytvořit Evropské obranné společenství. Projekt však nebyl nikdy realizován, protože francouzské Národní shromáždění jej odmítlo ratifikovat. V  roce 1948 vznikla Západoevropská unie (ZEU) jako evropská organizace kolektivní obrany a  bezpečnosti, jež sdružovala země Beneluxu, Spojeného království a  Francii v  jedné alianci, která se zanedlouho rozšířila o  Německo, Itálii a  později o  většinu zemí dnešní EU. Svoji činnost ZEU ukončila v roce 2010, kdy vypršela platnost smlouvy. V roce 1993 nabyla platnosti Smlouva o EU, která poprvé v  procesu evropské integrace ustanovila společnou bezpečnostní a zahraniční politiku (SZBP), jež v  sobě zahrnovala i  evropskou bezpečnostní a  obrannou politiku (SBOP). V  prosinci 1999 Evropská rada v  Helsinkách vyhlásila vytvoření rozhodujících struktur pro projekt společné bezpečnosti a  obrany EU a zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999 rozhodlo o tom, že EU má mít „evropskou bezpečnostní a obrannou politiku“. Toto rozhodnutí padlo poté, co EU, konfrontovaná po několik let s  narůstáním nestability na východě Evropy (válečné konflikty na Balkáně), došla k závěru, že je třeba získat vlastní autonomní vojenské kapacity a nikoli se nadále pouze spoléhat na vojenskou pomoc NATO včetně Spojených států amerických. Na zasedání Evropské rady v  Helsinkách v roce 1999 byly stanoveny konkrétní úkoly, z  nichž prvním bylo vytvoření „sil rychlého nasazení“ – evropských bojových jednotek o  síle přibližně 60 000 mužů. V  roce 2004

Vytvoření SBOP bylo reakcí na neschopnost evropských států vypořádat se s  válečnými konflikty na Balkáně v  90. letech. Do řešení válečné situace se tehdy zapojilo NATO v čele s USA. Vytvoření SBOP Evropské unie bylo nejvhodnějším řešením dané situace. Evropská unie v  rámci SBOP zrealizovala zhruba 25 zahraničních vojenských a  civilních operací, kromě svého bezprostředního okolí i  v  subsaharské Africe, na Blízkém a Středním východě nebo v Indonésii.

Lisabonská smlouva definuje úlohu SBOP takto: „Společná bezpečnostní a  obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a  bezpečnostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o  civilní a  vojenské prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území Unie k udržení 47

Co bychom měli vědět o EU? míru, předcházení konfliktům a  posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití schopností poskytnutých členskými státy.“

71)  V čem spočívá spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? a) Jak vznikla spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí?

Soudní a policejní orgány mají národní charakter, proto postupná realizace čtyř svobod (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob) musela být doprovázena harmonizací činnosti policejních orgánů a justice. Tento způsob spolupráce zavedla Smlouva o Evropské unii z r. 1993. V oblasti justice byla součinnost posílena v  občanské a  trestní rovině. V  prvním případě se spolupráce týká zejména vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, ve druhém případě jde o vydávání zločinců a  vzájemnou pomoc. Celní správy jednotlivých zemí bojují společně proti obchodu s  drogami, zbraněmi, nebezpečným odpadem a jadernými surovinami. Policejní orgány kooperují prostřednictvím Evropského policejního úřadu (tzv. Europol) v  boji proti terorismu, mezinárodnímu a  organizovanému zločinu, obchodu s drogami, zneužívání žen a dětí či falšování peněz.

ší hranice EU, což bylo následně příčinou zrodu spolupráce mezi policií, celníky a imigračními úřady. Mimo jiné přiměl tento fakt EU ke koordinaci politik v otázkách imigrace a azylu.

c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterdamskou a Lisabonskou smlouvou?

Pozor – nezaměňujte! Europol = Evropský policejní úřad, působící od 1. 7. 1999 Interpol = Mezinárodní organizace kriminální policie

Protože EU nechtěla být jen prostorem pro obchod všeho druhu, vytvořila Amsterdamská smlouva v  roce 1997 „prostor svobody, bezpečnosti a práva“. Co bylo cílem? Bojovat účinnějším způsobem proti organizovanému zločinu a podvodům, aniž by byl narušen volný pohyb osob. EU jako prostor svobody, bezpečnosti a práva potvrdila také Lisabonská smlouva z  r. 2009, která nově přesunula oblast justice a vnitřních věcí do právního rámce Smlouvy o fungování EU. Tím se tato oblast stala sférou sdílených pravomocí. Nedotčená zůstala výlučná odpovědnost členských států za udržování veřejného pořádku a  ochranu vnitřní bezpečnosti.

b) Jaká rizika jsou spojena s volným pohybem osob?

Zavedení volného pohybu osob v  rámci schengenského prostoru vyvolalo určité obavy související s  vnitřní bezpečností každého státu. Se zrušením hraničních kontrol na vnitřních hranicích EU se členské země vzdaly důležitého národního nástroje pro kontrolu vstupu a totožnosti osob. Tyto kontroly byly v podstatě přemístěny na vněj48

VIII. EVROPA A GLOBALIZACE Již několik let je téma globalizace předmětem, který se objevuje ve všech diskusích. Ale co je globalizace? Jaké jsou její důsledky? Jakou roli hraje v procesu globalizace EU?

72)  Co je globalizace a jaké jsou její důsledky? Globalizace je vývojový proces ve světové ekonomice. S rozvojem a rychlým rozšiřováním informačních technologií (např. internetu) během 90. let 20. století začalo stále více společností operovat celosvětově, vytvořila se obrovská konkurence, počalo docházet k rychlým přesunům peněz, informací, zboží a osob. Transfery se nejen výrazně urychlily, ale také zlevnily, což vedlo k jejich obrovskému růstu v  mezinárodním měřítku. Vše ve světové ekonomice je stále více propojeno, takže dění na určitém místě ovlivňuje ekonomiku na opačné straně zeměkoule. Svět začal být vnímán jako jeden celek. Z celosvětového hlediska je globalizace vnímána poněkud rozporuplně. Na jednu stranu přináší liberalizace obchodu internacionalizaci podnikání a stimul pro ekonomický růst. Rozvoj informačních technologií pak společnostem umožňuje šetřit čas i náklady. Na druhou stranu je ekonomická globalizace spojená také s  celou řadou rizik a  negativních jevů: globální ekonomika může výrazně ovlivnit distribuci bohatství mezi zeměmi a vyvolat růst globální nerovnováhy. Globalizace může značně prohloubit sociální rozdíly, vyvolat silné vnitřní pnutí ve společnosti a může vést k sociální explozi.

zelo i ke spravedlivému rozdělení bohatství. K  tomu EU vyvíjí aktivity na více frontách: v oblasti rozvojové pomoci, ochrany evropských hodnot a lidských práv, mezinárodního obchodu a životního prostředí.

a) Rozvojová pomoc

Cílem rozvojové politiky je podporovat trvalý rozvoj, který napomůže k odstranění chudoby v rozvojových zemích a k jejich integraci do světové ekonomiky. S těmito ekonomickými cíli se pojí i změny politického uspořádání, jež mají přispět k upevnění demokracie a  právního státu a  k  respektování lidských práv a základních svobod. Rozvojová spolupráce EU (viz také otázky č. 62 a 63) je v úzkém vztahu s politikou členských států, kromě toho se také počítá s  propojením politiky rozvojové spolupráce a  ostatních politik EU (např. společná obchodní politika a  společná zemědělská politika), které mohou ovlivnit rozvojové země.

73)  Jaká je role Evropské unie v procesu globalizace? EU se snaží dosáhnout „etické globalizace“, tedy zajistit, aby se globalizace neomezovala pouze na zvyšování účinnosti, ale aby dochá49

Co bychom měli vědět o EU?

Dnes je Evropská unie hlavním partnerem rozvojových zemí především v oblasti humanitární pomoci, vzájemného obchodu a přímých zahraničních investic.

v  oblastech, jež pro rozvojové země představují sféru zvláštního zájmu, dále nových pravidel týkajících se investic či konkurence a technické pomoci související s obchodem.

b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv

d) Životní prostředí

Pouze díky globálním dohodám je možné zmírňovat následky klimatických změn a  oteplování Země. Evropská unie je iniciátorem mezinárodních diskusí, zejména pak ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jejím přáním je, aby jednání WTO zahrnovala problematiku životního prostředí v takovém rozsahu, který dovolí otevřít a  řešit otázky vztahu mezi obchodem a  životním prostředím. Přístup k  této problematice nesmí dovolit prosazování protekcionismu ve jménu ochrany životního prostředí.

Evropská unie se na všech mezinárodních fórech, do nichž je zapojena, angažuje v boji za základní společné hodnoty Evropanů. Jsou jimi svoboda, tolerance, rovnost, solidarita a kulturní rozmanitost. Zavedení těchto principů zeměmi třetího světa je výchozím předpokladem vzniku spolupráce. Díky svému ekonomickému a  politickému významu se EU může stát prvkem stabilizace a posílení demokracie a lidských práv. Respektování lidských práv a  základních svobod tvoří jeden z hlavních cílů společné zahraniční a  bezpečnostní politiky (SZBP). Z tohoto důvodu bude velké množství dohod se třetími zeměmi obsahovat část nazvanou „politický dialog“, která se týká právního státu, demokratizace, lidských práv atd. Tato složka je začleněna do všech nových strategií Evropské unie.

IX. ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE 74)  Kdy a s kým vstoupily do EU současné členské státy?

c) Mezinárodní obchod

EU podporuje úsilí rozvojových zemí o začlenění do světového obchodního systému, včetně čerpání výhod, které s  tím souvisí. Týká se to zejména širšího přístupu na trhy

V letech 1957 až 1986 vstoupilo do tehdejšího Evropského hospodářského společenství 12 zemí. V  r. 1993 vznikla na základě Maastrichtské smlouvy Evropská unie, do které 50

2007 Do EU vstoupily Bulharsko a  Rumunsko. Vznikla EU-27.

75)  Jak probíhal proces „východního“ rozšíření EU? Po roce 1989 se bývalé komunistické státy střední a východní Evropy přihlásily k cílům integrace probíhající na západní části kontinentu. Na počátku devadesátých let byl tak zahájen proces, jenž měl tyto státy přivést k  úplnému začlenění do Evropské unie. Prvním důležitým krokem bylo určení politických a  hospodářských podmínek, které musely státy usilující o  členství v  EU splnit – šlo o  tzv. kodaňská kritéria. Dalším významným krokem bylo zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997, kdy se EU rozhodla zahájit přístupová jednání s 11 kandidátskými zeměmi. S dalšími státy byla zahájena jednání v  roce 1999. V  roce 2002 byly v Kodani tyto rozhovory úspěšně završeny s deseti státy – ČR, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a  Slovinskem. Uvedené země vstoupily do EU v  roce 2004. V  roce 2007 je následovaly Bulharsko a Rumunsko.

v  roce 1995 vstoupily 3 země. V  roce 2004 došlo k  největšímu rozšíření v  dosavadní historii evropské integrace, při kterém do EU vstoupilo 10 států. V lednu roku 2007 vstoupily do EU Bulharsko a Rumunsko. Současná EU má tedy 27 členských zemí. Země vstupovaly v tomto pořadí: 1957 Byla podepsána Římská smlouva, na jejímž základě zahájilo v r. 1958 svoji existenci Evropské hospodářské společenství (EHS). Mezi 6 zakládajících zemí patřily: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a  Spolková republika Německo. Vznikla „Evropská šestka“. 1973 „Evropská šestka“ přijala Spojené království, Dánsko a  Irsko. Byla vytvořena „Evropská devítka“. 1981 Do EHS vstoupilo Řecko. 1986 Do EHS vstoupily Španělsko a  Portugalsko. Vznikla „Evropská dvanáctka“. 1995 Evropská unie přijala Rakousko, Finsko a  Švédsko. Svou historii začala psát „Evropská patnáctka“ (EU-15).

76)  Jaké výhody přineslo „východní“ rozšíření EU?

2004 Do EU vstoupilo 10 nových členských zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko. Byla vytvořena EU-25.

Rozšíření EU, které proběhlo v  roce 2004 a  2007, v  dlouhodobé perspektivě zajistí stabilitu ve střední, východní a  jihovýchod51

Co bychom měli vědět o EU? ní Evropě, posílí vliv EU ve světové politice a bude stimulovat hospodářský růst v členských zemích. Vždyť jednotný vnitřní trh se rozšířil z 373 na 487 milionů spotřebitelů!

77)  Kdo se může stát členem EU? Každý evropský stát může požádat o  členství v  EU. Kandidátská země adresuje svůj požadavek Radě EU, která po konzultaci s  Komisí a  se souhlasným stanoviskem EP jednomyslně rozhodne o  zahájení vyjednávání. Podmínkou ke vstupu do EU je splnění tzv. kodaňských kritérií. šiřování EU. V  rámci Evropské konference se setkávají zástupci členských států EU a evropských zemí, které se chtějí stát členy EU. Evropská konference je multilaterálním fórem pro politické konzultace, které se týkající otázek všeobecného zájmu, justice a  vnitřních věcí, hospodářských záležitostí a regionální spolupráce.

78)  Jaká kritéria je nutné splnit před vstupem do EU? Před vstupem do EU je nutné splnit tzv. kodaňská kritéria. Za podmínky pro vstup do EU Evropská rada v Kodani v r. 1993 prohlásila: • stabilitu institucí zajišťujících demokratické uspořádání a  právní řád, dodržování lidských práv, respektování a ochranu práv národnostních menšin (tzv. politické kritérium), • fungující tržní hospodářství a  schopnost země obstát v ostré konkurenci po vstupu do EU (tzv. ekonomické kritérium), • převzetí veškerého právního základu EU (tzv. acquis communautaire), • akceptování cílů hospodářské, měnové a politické unie.

b) Co zahrnují etapy procesu přistoupení?

Předvstupní etapy zahrnují: • Evropské asociační dohody (tzv. eurodohody): na základě těchto ujednání se země stává přidruženou zemí EU. Obsahem těchto dohod je rozvoj ekonomické a  politické spolupráce mezi přidruženou zemí a EU. • Přístupová partnerství: jsou založena na vypracování národních programů přípravy na přistoupení k EU a určují pro každou zemi priority, na které se má zaměřit. • Formy předvstupní pomoci: různé formy předvstupní pomoci byly v r. 2007 nahrazeny „Nástrojem pro předvstupní pomoc“ (IPA – Instrument for Pre-Accession Assistance), který poskytuje kandidátským zemím a zemím, které uvažují o vstupu do EU v pozdější době, cílenou pomoc s ohledem na jejich specifické potřeby.

79)  V čem spočívá proces rozšiřování? Proces rozšiřování má dva rozměry, jimiž jsou: • Evropská konference, • přístupový proces.

a) Co je předmětem činnosti Evropské konference?

Vyjednávání mohou začít tehdy, když kandidátské země splní kodaňská kritéria (viz otázka č. 78).

Evropská konference byla zřízena v  r. 1997 s  cílem poskytnout rámec pro proces roz52

ne o pokračování nebo přeorientování jednání.

82)  Které země mají status kandidátské země a kdy se začlení do EU? Kandidátské země jsou státy, které podaly přihlášku ke členství v  Evropské unii a  kterým orgány EU přiznaly status kandidátské země. Proces rozšiřování EU rokem 2007 zřejmě nekončí. V současné době se o členství ucházejí Chorvatsko, Makedonie, Turecko, Island, Černá Hora a Srbsko (stav k březnu 2012). Chorvatsko se má stát členským státem EU 1. července 2013, Evropská unie tak bude mít 28 členů. Všechny tyto země mají statut kandidátské země. Zejména případný vstup Turecka vzbuzuje u představitelů některých členských států negativní reakce vyvolané skutečností, že se na rozdíl od současných členů jedná o stát se silnou rolí armády, s problematickým vztahem k západoevropským demokratickým Standardům, a  že jde o  muslimskou zemi, která by v případě vstupu byla nejlidnatějším státem EU a tomu by odpovídal i počet hlasů v Radě EU. Blízký vztah udržují s EU také Norsko a Švýcarsko, přestože nejsou členy Unie. V  minulosti tyto země požádaly o  vstup do EU, nicméně tento krok byl následně odmítnut v referendu jejich občany.

80)  Co je „screening acquis communautaire“? Acquis communautaire představuje společný základ práv a  povinností, který zavazuje členské státy a  formuluje cíle EU. Kandidátské země musí toto acquis přijmout před svým přistoupením k  EU. Evropská komise pravidelně vyhodnocuje stav začlenění acquis communautaire do právního řádu každé kandidátské země. To umožňuje včas odhalit nezbytné technické úpravy pro přistoupení.

X. EKONOMICKÁ STRATEGIE A BUDOUCNOST EU

81)  Co je obsahem tzv. pravidelných zpráv Evropské komise?

83)  Co byla „Lisabonská strategie“ a jak byly plněny její cíle?

Komise předkládá Radě ministrů pravidelné zprávy, které informují o pokroku každé kandidátské země. Následně Rada rozhod-

V  roce 2000 schválila Evropská rada na svém zasedání v Lisabonu strategické cíle pro nové 53

Co bychom měli vědět o EU? však doplněna časovým harmonogramem plnění, nedostatečná byla i  implementace Strategie v  jednotlivých členských zemích a chyběla také širší podpora ze strany veřejnosti. Plnění Lisabonské strategie se navíc do určité míry ocitlo v pozadí jiných, naléhavějších úkolů: přechodu na jednotnou společnou měnu euro, rozšíření EU o státy střední a východní Evropy a reformy institucí EU. Evropská rada proto v březnu 2005 schválila tzv. Novou lisabonskou agendu.

84)  Co obsahovala „Nová lisabonská agenda“ a jaké stanovila priority?

desetiletí. Stanovení cílů bylo vyvoláno změnami ve světovém hospodářství: během 90. let se stále výrazněji ukazovalo, že hnací silou ekonomiky jsou především nové znalosti a jejich využívání v praxi. Tzv. Lisabonská strategie vytyčila Evropské unii nový strategický cíl: stát se do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu, s  větším počtem lepších pracovních míst a s lepší sociální soudržností“. K dosažení tohoto cíle byla vytvořena komplexní strategie, jejímž úkolem bylo: • připravit přechod k  ekonomice a  společnosti založené na znalostech, • modernizovat evropský sociální model a investovat do lidí, • udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled, a to aplikací vhodné kombinace hospodářských politik.

Tato revidovaná Lisabonská strategie (viz otázka č. 83) se zaměřila především na dosažení dlouhodobého ekonomického růstu a zvýšení míry zaměstnanosti a představila soubor menšího množství jasně definovaných priorit. Jejich realizace má být dosažena plněním tří cílů: • udělat Evropu přitažlivou pro investory a osoby zde pracující, • znalosti a inovace učinit motorem ekonomického růstu, • vytvořit a zajistit více a lepších pracovních míst.

85)  Co je „Evropa 2020“ a jaké jsou její cíle? „Evropa 2020“ je ekonomická strategie EU pro období příštích deseti let, která byla zveřejněna na jaře 2010. Ve srovnání s předchozí Lisabonskou strategií je stručnější, stanoví menší počet cílů a zavádí přísnější kontrolní mechanismy. Strategie definuje pět hlavních cílů, které má EU splnit do roku 2020: •  75% obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno, • 3% HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje, •  v  oblasti klimatu a  energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení závazků na snížení emisí na 30%, pokud

Vytyčená strategie měla vytvořit podmínky pro dosažení plné zaměstnanosti a  posílení regionální soudržnosti. Posun ke znalostní (digitální) ekonomice byl označen za „mocný motor růstu, konkurenceschopnosti a zvýšení počtu pracovních míst.“ Měl také přispět ke zlepšení kvality života obyvatel a  životního prostředí. V  březnu 2005 Evropská rada projednávala střednědobé hodnocení Lisabonské strategie. Výsledky nebyly příliš uspokojivé. Strategie sice obsahovala ambiciózní cíle, nebyla 54

Evropská komise bude národní programy reforem jednotlivých členských zemí vyhodnocovat jednou ročně a bude je předkládat Evropské radě. •  75% obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno, • 3% HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje, •  v  oblasti klimatu a  energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení závazků na snížení emisí na 30%, pokud budou podmínky příznivé), •  podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10% a nejméně 40% mladší generace by mělo dosáhnout terciální úrovně vzdělání, •  počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.

budou podmínky příznivé), •  podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10% a nejméně 40% mladší generace by mělo dosáhnout terciální úrovně vzdělání, •  počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů. Každý členský stát si na základě vytyčených cílů stanoví své vlastní úkoly pro dané oblasti. Ke splnění cílů navrhuje Komise následující iniciativy, jejichž provedení je společnou prioritou. Opatření budou muset být přijímána na všech úrovních: na úrovni organizací EU, členských států, místních a regionálních orgánů. Iniciativy v rámci strategie „Evropa 2020“: • Unie inovací • Mládež v pohybu • Digitální agenda pro Evropu • Evropa méně náročná na zdroje • Průmyslová politika pro éru globalizace • Program pro nové dovednosti a pracovní místa • Evropská platforma pro boj proti chudobě

86)  Čím byl vyhlášen rok 2011 a co bylo jeho obecným účelem? 24. listopadu 2009 přijala Rada ministrů zodpovědných za kulturu rozhodnutí, jímž se rok 2011 vyhlásil jako „Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství“

55

Co bychom měli vědět o EU? mezi jednotlivými členskými státy, jakož i  zúčastněnými subjekty na všech úrovních s cílem podporovat politiku aktivního stárnutí, určit a  šířit osvědčené postupy a  podporovat spolupráci a  součinnost v dané oblasti; c. nabídnout rámec pro závazky a  konkrétní opatření, které umožní Unii, členským státům a  zainteresovaným subjektům na všech úrovních, při výrazném zapojení občanské společnosti, sociálních partnerů a podniků a se zvláštním důrazem na podporu informačních strategií, aby prostřednictvím konkrétních činností vypracovaly inovativní řešení, politiky a  dlouhodobé strategie, včetně komplexních strategií řízení zohledňujících věkovou strukturu v oblasti zaměstnanosti a práce, a sledovaly konkrétní cíle týkající se aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity; d. podporovat činnosti, které pomohou bojovat proti diskriminaci na základě věku, překonávat stereotypy související s věkem a  odstranit bariéry, zejména pokud jde o zaměstnatelnost starších osob.

Zároveň stanovila, že obecným účelem evropského roku je podněcovat a  podporovat úsilí, které Společenství, členské státy, místní a  regionální orgány vyvíjejí, aby občanské společnosti vytvořily podmínky pro dobrovolnictví v  Evropské unii (EU) a  zajistily větší zviditelnění dobrovolných činností v EU, a to zejména výměnou zkušeností a osvědčených postupů.

87)  Jaké jsou v roce 2012 hlavní cíle Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (dále jen EY)?

88)  Které činnosti či aktivity jsou realizovány k dosažení výše uvedených cílů?

Celkovým cílem EY 2012 je usnadnit vytvoření kultury aktivního stárnutí založené na společnosti vstřícné pro všechny věkové skupiny. Mezi konkrétní cíle EY 2012 patří: a. zvýšit obecné povědomí o  významu aktivního stárnutí a jeho různých aspektů a  zajistit, aby mu bylo přiznáno významné postavení v politické agendě subjektů zúčastněných na všech úrovních, s  cílem vyzdvihnout cenný přínos starších lidí pro společnost a  hospodářství a  více jej uznávat, podporovat aktivní stárnutí, solidaritu mezi generacemi a vitalitu a důstojnost všech lidí, více se snažit o mobilizaci potenciálu starších lidí bez ohledu na jejich původ a umožnit jim vést nezávislý život; b. podněcovat diskuzi, předávat si informace a  rozvíjet vzájemnou výměnu zkušeností

• konference, akce a  iniciativy, s  aktivním zapojením všech příslušných zúčastněných subjektů, s  cílem podpořit diskuzi, zvyšovat povědomí a  podněcovat závazky ke konkrétním cílům přispívajícím k udržitelným a trvalým dopadům; • informační, propagační a vzdělávací kampaně využívající multimédia; • výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů, a  to mimo jiné prostřednictvím otevřené metody koordinace a  sítí zúčastněných subjektů usilujících o dosažení cílů evropského roku; • výzkum a šetření na úrovni Unie, celostátní nebo regionální úrovni a  šíření výsledků s  důrazem na hospodářský a  sociální dopad podpory aktivního stárnutí a s ním spojených politik. 56

90)  Kdo se 1. července 2012 ujal předsednictví v Radě EU a jaké jsou jeho hlavní cíle? V čele Evropské unie bude stat Kypr. V době nejistoty a obav z uplynulé hospodářské krize nebude mít lehké místo. Hlavním cílem jeho předsednictví v příštích 6 měsících je zajistit stimulaci růstu, dale uzpůsobit veřejné rozpočty statů EU a dbát na to, aby dodržovaly stanovené rozpočtové limity. Kypr bude dále pokračovat v prohlubování koordinace hospodářskýh politik členských zemí a dohlížet na nepřekročení sjednaných limitů státních rozpočtů, zasazovat se o  podporu zdravějšího životního stylu a  realizovat programy v  oblasti aktivnějšího stárnutí evropské populace (viz otázka č. 87)

91)  Co je cílem nové informační kampaně EUROPE DIRECT? Informační střediska EUROPE DIRECT zahajují novou kampaň, která se zaměřuje především na studenty středních a vysokých škol. Cílem kampaně je přiblížit informační síť EUROPE DIRECT jako spolehlivého průvodce pro život v Evropě. Mimo jiné kampaň informuje studenty o  příležitostech ke studiu v  členských zemích EU a  možnostech pracovních stáží v evropských institucích. Pobyt v  zahraničí přináší studentům nové příležitosti a zlepšuje jejich pozici na pracovním trhu. Možnost vycestovat do zahraničí v  rámci nejznámějšího programu ERASMUS doposud využilo 50 000 českých studentů.

89)  Co je „Sdělení o CSR“? Sdělením o CSR vyhlásila Evropská komise (2011) veřejnou konzultaci ke společenské odpovědnosti. Evropská unie stala dynamickou a  konkurenčně nejzdatnější znalostní ekonomikou na světě. Cílem tohoto Sdělení je stanovení konsenzu ohledně nejefektivnějšího způsobu řízení firem v EU. Evropská komise tak reaguje na ekonomickou krizi z roku 2008 a snaží se o zmírnění jejích dopadů. Mimo jiné řeší povinný nefinanční reporting, způsob monitorování a prosazování stávajících vnitřních kodexů v oblasti řízení podniků a správy či zvýšení účasti akcionářů na vedení podniku. V zájmu maximalizace společné hodnoty se podnikům doporučuje přijmout dlouhodobý strategický přístup k společenské odpovědnosti a  zaměřit se na možnosti vývoje inovativních produktů, služeb a  podnikových modelů, které přispívají ke zlepšení životních podmínek ve společnosti a ke zvýšení kvality a produktivity pracovních míst. 57

Co bychom měli vědět o EU?

Seznam použitých zkratek ACP . . . . . . . . . . . . . . . . . Země Afriky, Karibiku a Tichomoří ECB . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská centrální banka EHP . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský hospodářský prostor EHS . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské hospodářské společenství ECHO . . . . . . . . . . . . . . . . Úřad pro humanitární pomoc EIB . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská investiční banka EK . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská komise EMI . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský měnový institut EMU . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská měnová unie EP . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský parlament ERDF . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský fond pro regionální rozvoj ES . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství, Evropská společenství ESF . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský sociální fond ESUO . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství uhlí a oceli ESVO . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské sdružení volného obchodu EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská unie EURATOM . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství pro atomovou energii Europol . . . . . . . . . . . . . . Evropský policejní úřad HMU . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářská a měnová unie HSV . . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářský a sociální výbor IGC . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezivládní konference (Intergovernmental Conference) SEU . . . . . . . . . . . . . . . . . Smlouva o Evropské unii SFEU . . . . . . . . . . . . . . . . Smlouva o fungování EU SBOP . . . . . . . . . . . . . . . . Společná bezpečnostní a obranná politika SZBP . . . . . . . . . . . . . . . . Společná zahraniční a bezpečnostní politika SZP . . . . . . . . . . . . . . . . . Společná zemědělská politika ZEU . . . . . . . . . . . . . . . . . Západoevropská unie

58

Poznámky:

59

Co bychom měli vědět o EU?

60