Co by určitě nejen manželky českých vojenských rozvědčíků měly vědět. Jistě již od dob římského impéria v těchto zeměpisných šířkách určitě a v celém světě jistě platí zásada, že smlouvy se mají dodržovat. Ten kdo je nedodrží, měl by za toto své jednání nést odpovědnost. Toto logické a očekávané a asi obecně zaužívané tvrzení nikoho nepřekvapí. O to více ovšem překvapí, že český stát – vojenská rozvědka stojí nad touto obecnou samozřejmostí. Ta své dohody, uzavřené s občanem tohoto státu dodržovat nemusí. A následky tohoto svého jednání v českém právním prostředí nést rovněž nemusí. A to si myslím, že by ti, kterých se toto týká, a zejména jejich rodiny měly vědět, dopředu vědět, aby nedopadly jako má rodina. Profesionalita rozvědky není dána jen pouhým součtem profesionálního výkonu jejich operativců, ikdyž v tomto případě předčil a jak se i v současnosti kupodivu stále ukazuje pořád ještě i předčívá i ta nejsmělejší očekávámí, ale především její schopností jak vůči vlastním lidem, tak vůči lidem s ní spolupracujícím zachovávat a dodržovat vzájemně přijaté závazky, starat se a zabezpečit lidi, ochotné pro ni a stát, kterému slouží riskovat svůj život, svobodu a ohrožovat svojí službou i nejbližší rodinné příslušníky. Jakýsi morální imperativ, musí být základem úspěšné činnosti každé rozvědné služby. Asi každé, vyjma vojenské rozvědky MO ČR, ta dokázala naprostý opak, a to, jak zneužitím svého postavení v právním státě může zlikvidovat občana a jeho rodinu, beztrestně a bez následků. (a toto není příběh z pověstných padesátých let minulého století, tolik pranýřovanými i těmi, kteří za činnost této služby nesou onu pověstnou, nehmatnou, nepostižitelnou, o to více halasně deklamovanou „politickou“ odpovědnost) Je s podivem, že po více než sedmi letech co toto páchala a spáchala dokáže napsat premiér této země, že v činnosti této služby vůči Lienerovi neshledal rozpor s platnými právními předpisy. (přičemž u soudu právníci MO tvrdili, že předpisy z doby služby Lienera, o jejichž dikci advokát Lienera opíral závazek služby provést proces odlegalizace s ním a jeho rodinou už v době jednání soudu neplatí, takže služba není povinna toto provést…ostatně sám o sobě brilantní argument!...) Je s podivem, co po více než sedmi letech tato služba ještě zastírá a hlavně předstírá svým přístupem k tomuto případu. Je s podivem, že si takovýto postoj vůbec v právním státě může dovolit, přes parlamentní a politickou kontrolu své činnosti. Je s podivem, když už i Josef Vyskočil, alias Pepek Vyskoč chápe, jaké svinstvo napáchala a jakou profesionální, mezinárodní ostudu sama sobě způsobila, jak poškodila tento stát, pošlapala právo a zákony této země, že se dokáže tvářit, jako by vše bylo podle zákona a v pořádku, aniž by byla ochotna přiznat svou vinu a nést za ni následky a odpovědnost vůči lidem, kterým ublížila. Myslím si a jistě nejen já, že takovýto příběh není možný v žádné obdobné alianční službě, ale každý, kdo chce, nechť si učiní názor sám. Věřte tomu, co Vám vojenští rozvědčíci naslibují, spolehněte se na jejich slova a „závazky“, které na sebe vůči vám vzali, svěřte své životy, osudy, životy a osudy svých blízkých do jejich profesionálních rukou. Před lety navštívili dva vysocí funkcionáři vojenské rozvědky manželku důstojníka Lienera, aby s ní vykonali služební pohovor, při kterém jí vysvětlili, že manžel bude sloužit ve specifické formě služby- legalizaci, že je potřebný její souhlas, neboť se očekává,že i ona se bude dílčím způsobem podílet rozvědné činnosti ve prospěch českého státu, že tato forma služby zasáhne plně rodinu, změní její život. Zároveň jí vysvětlili, že po ukončení této služby rozvědka provede proces, který bude mít za cíl celou rodinu opět začlenit zpět do normálního života a výsledkem tohoto procesu může být i to, že rodina bude dál žít pod jinou identitou a třeba i mimo ČR, a proto je důležitý vědomý souhlas manželky. Manželka souhlasila i za malou, nezletilou dceru…. Oba tito důstojníci ji ujistili, že se stát, vojenská rozvědka postará o jejich bezpečí, bez výhrad a jistě. Proces tedy započal. Jak dopadl, jak stát-vojenská rozvědka dodržela svůj závazek, vycházející z normativů, kterými se řídila její činnost, je patrno z žaloby. Nedodrželi. Je to zřejmě jediný takovýto „profesionální“ výkon zpravodajské služby snad v dějinách špionáže vůbec. O tomto pohovoru by měl být podnes v análech rozvědky příslušný úřední záznam i s dalšími dokumenty. Existuje v NATO ještě jiná taková služba, která se takto chová a jedná?! Ve které zemi, prosím? Pan premiér Nečas má vlastně pravdu, to není pochybení, „pochybení“ to je příliš měkký a slabý výraz pro jednání vojenské rozvědky tohoto státu.
Je dosud nevídaným jevem ve světě zpravodajských služeb, zjevně českým primátem, a asi i nebetyčnou ostudou TAJNÉ SLUŽBY, že se důstojník rozvědky musí domáhat naplnění takovéhoto elementárního závazku zpravodajské služby žalobou. Nelze v jiném státě, nejen NATO, dohledat byť jen vzdáleně podobný pseudoprofesionální přístup zpravodajské služby. Netřeba se zde zabývat celou letitou soudní anabází u jednotlivých stupňů českého soudního systému v souvislosti s touto žalobou, nutno však zvýraznit jeden zajímavý fakt. Soudní instituce a to hned dvě, konstatovaly ve svém rozsudku, že jim nepřísluší řešit otázku provedení odlegalizace, že toto je věcí státu. A úřad pana Vondry asi před rokem sdělil, že nemůže provést onen proces odlegalizace, neb soud žalobu zamítl. Je to podivné, když rozvědka v podřízenosti pana Vondry primárně určena k práci s informacemi se při čtení rozsudku nedostala zjevně na jiné stránky, než na první a poslední. Takže profesionalita vojenské rozvědky po letech graduje - soud říká, že mu nepřísluší řešit problém odlegalizace a úřad pana Vondry sděluje, že nemůže nic konat, neb tak rozhodl soud. Lze opravdu podezírat, že profesionálové, které si stát platí za práci s informacemi, nedokáží analyzovat celý dokument, navíc v mateřském jazyce? To sotva, takto zcela jistě nepochybili, v tom se pan premiér Nečas nemýlí. Takže jiné vysvětlení? Jistě, pane premiére, „jen“ zlý úmysl a proč, no primárně přece proto, že si to mohou dovolit! Přece je kontrolní mechanismy tohoto státu už sedm let nenutí chovat se jinak!! Kde tedy hledat spravedlnost, když takto jedná vojenská rozvědka-český stát a premiér Nečas to shledává v pořádku? A tak alespoň, neměly by toto opravdu vědět nejen manželky současných, ale i budoucích českých vojenských rovzědčíků? A to v této kauze není začátek, kterým česká vojenská rozvědka už jistě vešla do světových análů špionáže… Ochrana a bezpečnost rodiny svých zpravodajských důstojníků – prvotní cíl vojenské rozvědky MO ČR, anebo ne? Po jisté době mého zákonného a v duchu právnosti tohoto státu i jistě oprávněného vazbení na „bezpečáku“ pankrácké vazební věznice jsem byl vyslechnut k možným rizikům vyplývajících z toho, že tento stát nejenže nedokázal udržet utajené skutečnosti – mezi něž prioritně patří příslušnost jeho občanů i k vojenské rozvědce, ale sám a to nejen ústy svých poslanců např. Vidíma, (jeho vystoupení na vlnách Českého rozhlasu lze dohledat i dnes, kdyby měly náhodou orgány činné v trestním řízení zájem, stejně tak jako vystoupení Bublana), ale i poslance a ministra vnitra Bublana flagrantně porušil své vlastní zákony. Výsledkem tohoto výslechu bylo to, že mě „v tichosti“ převezli do vazební věznice Ruzyně, a zajímavé je, že tento fakt již novinářům poskytnut nebyl, a jednoho rána na dveře, kde bydlela manželka s pětiletou dcerou zazvonili dva policisté, hoch a dívka, kolem 20 let, v uniformách s krásných žlutozelených zářivých vestách s nápisem „POLICIE“ na rozdíl od dukovanského komanda, které když si před pár měsíci při plánovaném přepadu zaměnilo manželku za mě, žádné taktické vesty, přes neprůstřelné a civilní oblečení, žádné uniformy, nemělo s oním nápisem POLICIE, a oznámili, že „sem byli posláni“ a že kdyby měla manželka nějaký problém, ať na ně zavolá, že budou před domem na ulici v parku. A vskutku tam asi čtrnáct dnů vysedávali, zhruba od 08:30 do 15:30. Pak zmizeli a už se neobjevili. Asi jich bylo třeba jinde. (á propos k onomu zmíněnému policejnímu přepadu komanda Káji Moláka, kolik času potřebuje prostý občan státu, když se stane policistou a jak tvrdým výcvikem musí projít, aby byl schopen zaměnit si muže za ženu a v pětici ohrožovat brokovými zbraněmi neozbrojenou matku nezletilé dcery, aniž by jim k tomu dal soud povolení A PAK PROSTĚ LHÁT DO ZÁPISU, ŽE TO TAK NEBYLO….?) Následně po mém výslechu byla policií dotázána vojenská rozvědka, aby vyhodnotila a prověřila ona rizika. Asi po dvou měsících odpověděla, že „nezjistila“. Moudrý člověk, jat představou o tajemných mužích vojenské špionáže logicky předpokládá, že dva měsíce pátrali, lítali světem a zjišťovali. Jelikož nejsem zjevně oním moudrým mužem, tak jsem si léta marně lámal hlavu, jak to prováděli, oni profesionální Krejčíkovi operativci. Po letech jsem potkal kolegu, který mi velmi prostě a jednoduše odpověděl – NIJAK. A policii nelhali, tito tajemní operativci, jen policie si myslela, že zjišťovali a nezjistili a oni nezjistili, neb nezjišťovali. Jak prosté! Asi nikoho nepřekvapí, že po propuštění Lienera z vazby se již riziky ohrožení jeho rodiny a jeho samotného z důvodu státem řízené a organizované dekonspirace jeho příslušnosti k vojenské rozvědce nikdo nezabýval. – Český právní stát, ne?!
Nebyl to náhodný únik informací, či snaha úředníčka přivydělat si na novinových článcích, byla to cílená mediální manipulace, špinavá hra, realizována těmi, kteří měli ze zákona povinnost chránit utajované skutečnosti, mezi něž patřila jednoznačně i identita důstojníka vojenské rozvědky, byť bývalého a ne ho rozkrýt záměrně novinářům… Před lety, když byl Liener uvržen do vazby (viz článek v Parlamentních listech - ZDE a ZDE), dostal jeden novinář záměrně informace o tomto případu. Nedostal je od Lienera, ani jeho rodiny, či přátel, dostal je od českého státu. Cíl byl jasný, rozpoutat mediální případ. Proč? Inu bylo třeba překřičet mediální aféry premiéra Grosse, a alespoň se snažit zabránit tak jeho politickému pádu a hlavně zdůvodnit existenci privátního policejního Grossova komanda „Mlýn“, jehož činnost a existence se stávala pomalu neudržitelnou. Proto i nasazení komanda Mlýn, o jehož pravém, původním účelu a zaměření, se v této zemi doposud mlčí. Když tento novinář začal získané informace prověřovat, zjišťovat další poznatky, a hrozilo, že by mohl zjistit i to, co zjistit tehdy neměl, a čas ubíhal, bylo mu sděleno jeho informátory, že podobné informace obdržela i jistá novinářka, která je ovšem hodlá rychle publikovat, bez dlouhého procesu prověřování. A mediální kampaň byla rozpoutána, v mezinárodním měřítku. A proč takový spěch? Inu proto, že už v měsíci KVĚTEN 2005 na oficiální poradě policejní vyšetřovatelé oficiálně konstatovali, že jsou v DŮKAZNÍ NOUZI s kauzou Liener. A to věděli dříve, než to byli nuceni konstatovat oficiálně na této poradě. Ovšem tuto informaci již novinářům tento stát neposkytl! Proč asi? Vskutku právní stát, občané jiných zemí EU mohou těm našim jen závidět, jak až tento stát dokáže chránit své občany před sebou samým! Jak se dá řešit důkazní nouze? Poradí policejní komisař Machutka. Když padala obvinění ze zpronevěry vozidla, porušení ochrany utajených skutečností, podařilo se policejním expertům po několika měsících zlomit šifru v PC Lienera a našli v něm, světe div se, digitální album označené „rodinné fotoalbum“. A mezi stovkami fotek si policejní expert na špionáž, ekonomické trestné činy, nyní i na mravnostní trestné činy komisař Machutka vybral fotky Lienerovi dcery, při přebalování, při koupání, nahé v moři, jen se šátkem přes ramena a na hlavě, dovádějící v postýlce při čemž jí vlála noční košilka, pobíhající po zahradě, hrající si v písku, asi běžné fotky, dítěte do pěti let jejího života, které má většina rodičů. A tyto fotky i s návrhem na zahájení trestního stíhání už tentokráte nejen Lienera, ale i jeho manželky zaslal brněnských specialistům na mravnostní trestné činy! Ke cti těmto profesionálům je třeba říci, že toto další tristní stíhání z dílny Grossových mlynářů ani nezahájili… V této souvislosti dvě věci, první – není to tak dávno, co měl být obviněn z mravnostního trestního činu jiný podplukovník AČR, snad svědek v kauze CASA. Nápadně stejný rukopis jako u Lienera. Nestal se snad mezičasem z policejního „profesionála“ Machutky „zpravodajský profesionál“ Machutka? Tomu by totiž tento scénář odpovídal. Takže není opravdu mezi profesionály vojenského zpravodajství tento bývalý Grossův mlynář? A druhá věc, nedlouho poté, co komisař Machutka svůj návrh na stíhání Lienera a jeho manželky zaslal brněnským kolegům, se na internetu v jedné diskuzi objevila informace, že Liener byl dokonce už obviněn a to přímo z pedofílie! Další pokus o denunciaci? A tuto informaci tam vystavila osoba ruské národnosti, dlouhodobě žijící v ČR, která byla vojenskou rozvědkou operativně rozpracovávána a u níž se v průběhu tohoto rozpracování objevovaly a potvrzovaly informace, že je v operativním kontaktu s ruskou zpravodajskou komunitou a plní jí vydané úkoly nejen v ČR ale například i na území Afghánistánu. Sice by jistě komisař Machutka byl schopen dovodit, (ostatně proč by ne, když se dokázal oficiálním dokumentem s číslem jednacím dotázat vojenského zpravodajství, jestli vystavilo Lienerovi rakouský cestovní pas?), že tato informace k této osobě unikla z brněnské policejní služebny, což by však sotva napadlo na rozdíl od komisaře Pepu Vyskoče. Nicméně sotva to bylo z brněnské služebny specialistů na mravnostní delikty. Takže odkud tato informace k této osobě „unikla“, od bývalého komanda Mlýn, či z prostředí vojenského zpravodajství? Více pravděpodobných možností není. A marno se asi ptát, jak dopadlo rozpracování této osoby, Lienerovým odchodem ze služby, jako mnohá další, přerušené? I proto „divoká skartace“ v jeho operativních svazcích, jak ji u výslechu nazval jenerál Krejčík? Asi stejný hyenismus, jako když Krejčík sděloval poslancům pro kontrolu vojenského zpravodajství, že morfinové náplasti pro tlumení velkých bolestí u pacientky v terminálním stádiu rakoviny, s metastázemi nejen v páteři, které v její domovské zemi nebyly dostupné, jsou mezinárodním obchodem s drogami! Co vše si vůbec mohou „profesionální operativci vojenského zpravodajství“ dovolit bez následků tvrdit o občanech tohoto státu?! A kdy bude doba, že za taková svá „profesionální zjištění“ ponesou, stejně jako policejní komisař Machutka konkrétní odpovědnost? Á propos, kdyby vojenská rozvědka provedla řádně proces odlegalizace s Lienerem a
jeho rodinou, jak se vůči nim zavázala a jak podnes svůj závazek nesplnila, nemohlo by dojít k tomuto, ani k ničemu podobnému…, ale o tom podrobněji v Lienerově knize. Když jsme u těch akcí na kterých se Liener podílel a které byly jeho odchodem přerušené a divokou skartací z jeho operativních svazků vymetené, byly to i ty, které se realizovaly společně a v úzké, několikaleté a na další roky plánované a připravované kooperaci s britskými zpravodajskými specialisty, v zemi, která je dodnes prioritou zájmu nejen této služby této země, a i proto, či právě proto se dotazovali tito specialisté na kauzu Lienera u jenerála Krejčíka, v době, kdy byl Liener držen v oddíle se zostřeným režimem vazební věznice Pankrác a doslova ve světových médiích se propírala jeho kauza, aniž by on sám měl možnost se této státem organizované mediální špíně bránit! Ale o tom podrobněji až v jeho knize. Tak koho to byl vlastně nakonec svědek, obžaloby či obhajoby? A když jsme již u výslechu jenerála Krejčíka, on je to totiž velký rozdíl pindat důležitě a tajuplně na tajném zasedání parlamentního výboru a nést za svá slova konkrétní trestněprávní odpovědnost v pozici svědka, že? V parlamentu si svými kecy mohl jen dopomoci k vytoužené generálské hvězdě a i k falešné pověsti profesionálního zpravodajského důstojníka, kdežto v pozici svědka u policie i ke trestnímu stíhání, byli tam totiž přítomni samozřejmě i advokáti. V parlamentu ne. Asi i proto trvalo jenerálu Krejčíkovi skoro rok, než se dostavil na výslech. Na dotazy advokátů Lienera, kdy bude již vyslechnut Krejčík jim komisař Machutka asi třikrát odpověděl, že pan jenerál je zaneprázdněn. Tak mu Liener poslal mail, ve kterém ho vyzval k účasti na výslechu, požádal jej, aby celé toto tristní stíhání neprotahoval a oznámil mu, že jestli do třiceti dnů od obdržení toho mailu nenapochoduje k výslechu, vyzve ho k tomu Liener již ne mailem, ale oficiálně cestou médií. A světe div se, jenerál si najednou našel čas a k výslechu docupital! (lehce prokazatelný fakt, jako vše v tomto článku, pro eventualitu, že by čtenář přece jen nevěřícně kroutil hlavou…) Inu zase jeden v pořadí ředitelů vojenského zpravodajství, který agenta viděl, jen když mu ho promítli v biografu. Proč jenerál Krejčík poslancům Výboru pro kontrolu vojenského zpravodajství na jaře 2005 zamlčel tento svůj vlastní dokument a mnohé další? Když nemůže zpravodajský důstojník věřit svým nejvyšším šéfům, komu už může:
Samozřejmě i tento dokument našli Grossovi mlynářští komandos, než Lienera obvinili a nechali zavřít do vazby.
Je opravdu tak vysilující a platům poslanců výboru pro kontrolu vojenského zpravodajnictví neodpovídající nechat si předložit a porovnat tuto svědeckou výpověď jenerála Krejčíka s jeho zprávou jim předčítanou na jaře 2005 a se zprávou generála Adama z roku 2003? Komu, které zemi a hlavně které zpravodajské službě byly tyto skutečnosti prospěšné? Ani Josef Vyskočil by si nedovolil tvrdit, že české zemi a české vojenské rozvědce. Svého času musel Liener předat jednoho z jím získaných a řízených agentů jistému kolegovi ve vojenské rozvědce. Na rozkaz funkcionáře, který proslul vynášením informací z prostředí vojenské rozvědky k nečeským kolegům rozvědčíkům. (jak by si asi mohl pamatovat i jeden ze současných managerů vojenského zpravodajství, i za kterého se toto udávalo a který se na eliminaci takto vzniklých problémů na rozkaz svých tehdejších šéfů osobně podílel). Bezprostřední nadřízení Lienera proti tomuto rozhodnutí svého šéfa opakovaně protestovali, leč neúspěšně. Po předání tomuto pozitivním lustračním osvědčením certifikovanému udavači vojenské kontrarozvědky léta úspěšně pracující agent zmlkl a zmizel kdesi na východních pláních. V každé normálně fungující službě by tento vývoj spustil sled analytických a bezpečnostních mechanismů. Ne však ve vojenské rozvědce ČR. Naopak, ve svazku tohoto zmlklého agenta se začaly hromadit dokumenty, z počítače onoho profesionálního udavače, mající odvést pozornost od něj… A systém opět nic. Dlužno podotknout, že již v té době se hromadily poznatky k tomuto certifikovanému udavači a nejen Lienerem získané, a v prvopočátku vůbec Lienerem nezískané, stále více naznačujíc, že tento důstojník není již jen zpravodajským důstojníkem vojenské rozvědky, leč už i špionem. Proto nadřízení Lienera přijali opatření, aby se k dalším případům nemohl dostat a proto se i prováděly porady, o kterých nevěděl a ty, na kterých byl přítomen byly dopředu pečlivě připravené. (je pravdou, že srdnatí plukovník a podplukovník vojenské rozvědky si na tato opatření, která sami nařizovali a realizovali v soudní síni nemohli tak nějak rozpomenout, asi bylo soudní jednání příliš brzy po ránu, inu každého jednou čeká setkání s vlastním svědomím, pak si třeba rozpomenou...) Kdysi se jakýsi „zasvěcený znalec prostředí vojenské rozvědky“ snažil tento problém bagatelizovat tvrzením, že jádrem celé této kauzy je souboj mezi tímto důstojníkem a Lienerem. Nikoliv tak prosté a nesystémové to rozhodně nebylo, tímto způsobem se zbavit zodpovědnosti je hloupé! Při poskytování takovýchto informací médiím zapomněl dodat, tento znalec, že skutečně nebyl Liener tím prvním, který upozornil na bezpečnostní rizika spojená s osobou tohoto certifikovaného udavače, že naopak Liener byl nadřízenými na tato bezpečnostní rizika upozorněn, že opatření vůči těmto rizikům a této osobě nařizovali nadřízení Lienerovi, (naopak to sotva šlo), a hlavně, že tento udavač své známé udání sepsal nejen na Lienera, ale i na další osoby, o kterých byl přesvědčen, že se na rozkrývání jeho skutečné činnosti podílejí! A když už jsme u toho udání, tohoto certifikovaného udavače, dlužno napsat, že ho nesepsal on sám, ale jak se v bujaré radosti nad dobře vykonaným dílem podřekl některým svým kolegům, sepsal je jeho příbuzný, součást justičního pilíře tohoto právního státu a to tak, jak tento certifikovaný udavač neopoměl zdůraznit, „aby on nemohl být trestně stíhaný za křivé svědectví…“! Věřím, že si někteří kolegové na tento jeho výrok vzpomenou… Na margo tohoto snad v tuto chvíli jen jedna poznámka, v lednu 2004 ve svém udání v záhlaví uvádí, že toto udání udává na svou čest, jak on a jeho justiční příbuzný uvádějí, (jistě i profesionální udavač má samozřejmě právo psát o své cti, věřím, že v okruhu jemu podobných je takto i na tuto kvalitu lidského charakteru v jeho podání i nahlíženo, takže pozitivním lustračním osvědčením certifikovaný udavač prohlašuje v záhlaví svého v řadě dalšího udání, že jej činí „na svou čest“…), že si Liener ponechal pojistku za zcizené služební vozidlo MO v zahraničí v řádu několika sta tisíc. V lednu 2004 to tento udavač na svou čest písemně prohlašuje. V březnu 2004 píše právník Lienera Úřadu pro právní zastupování MO že mu pojišťovna avizovala konečně proplacení oné pojistky na jeho advokátský účet DO 30 DNŮ!!! OD DORUČENÍ TOHOTO OZNÁMENÍ, (takže LIENER SE I PO ODCHODU ZE SLUŽBY NA SVÉ NÁKLADY STARAL, ABY VOJENSKÁ ROZVĚDKA DOSTALA SVÉ PENÍZE ZPĚT), a chce po Úřadu pro právní zastupování číslo účtu, kam má onu částku přeposlat… Takže Liener se k této sumě ani nepřiblížil, na rozdíl od toho, CO SEPSAL A PROHLÁSIL NA SVOU ČEST DŮVĚRNÍK STB SE SVÝM PŘÍBUZNÝM Z ŘAD ČESKÉ JUSTICE. Prozatím, pro tento článek, jeden případ za všechny, jak vypadá čest profesionálního udavače, ostatní v knize. Ostatně velmi lehce i dnes prokazatelné. Ono to totiž není něčí tvrzení, něčí konstatování, toto sepsal a takto vytvořil tento udavač skoro sám…, nejméně je to jistě a nezpochybnitelně jeho vlastní produkt! Malá, asi patřičná, logická a slovy české justice důvodná úvaha. Není vojenská rozvědka tak nějak primárně určena mimo jiného i k analýze a prověřování informací…? A neměl to být právě onen udavač, v té době ještě její příslušník, který se měl na rozdíl od Lienera, který už její příslušník nebyl, postarat, aby MO – vojenská rozvědka
dostala onu pojistku zpět? Patřičná úvaha asi na margo profesionálního výkonu vojenských profesionálních rozvědčíků… A tento certifikovaný udavač, sám se o pár měsíců doznajíc k opakovanému páchání trestné činnosti do protokolu policejního komisaře Machutky, dodnes za toto nestíhán, byl důvěryhodným svědkem v soudní síni známé veličiny brněnského soudnictví sudího Dufka! To už asi nelze ani více komentovat. (a jsem zvědav, co příbuzní tohoto udavače zejména ti detašovaní v české justici po vyjití tohoto článku budou činit, aby nezdárného příslušníka rodiny opět uchránili před spravedlivou odměnou za jeho činy…) Myslím, že státní zástupcům v českém pojetí právního státu to nebude činit problém, mě drželi ve vazbě proto, abych „nemohl prchnout na území bývalého SSSR a tam se skrývat před českou spravedlností“ a v tom samém čase mě na oddíle se zostřeným režim drželi proto, že „jsem ohrožen na životě od osob z bývalého SSSR“. Takže když se státní zástupce v tomto státě rozhodne držet někoho ve vazbě, může psát jakékoliv vzájemně se logicky vylučující konstrukce, nemusí nic prokazovat, dokazovat, stačí, že si to myslí, a občane, sedět budeš! (nemluvil nedávno nový český ministr spravedlnosti něco o tom, že moc státních zástupců musí být kontrolována? a kdy už, prosím?) Nyní ale zpět k meritu věci, po promyšlených čistkách ve vedení vojenské rozvědky nominantem pánů Šloufa a Hávy na post ministra obrany Tvrdíkem se do řídících postů vojenské rozvědky dostali staří nomenklaturní kádři, za celou svoji kariéru nemající zkušenost z řízením legalistů, (proto asi ono zděšení, když po nich Liener chtěl, aby realizovali proces odlegalizace, o kterém slyšeli naposledy zhruba před čtvrtstoletím okrajově ve zpravodajské škole), ale kteří nebyli schopni již čelit tlaku zmíněného udavače po identifikaci dalších případů, které Liener řešil. Proto po poradě s kolegy zasvěcenými do problematiky činnosti tohoto člověka Liener sepsal hlášení a poznatky o bezpečnostních rizicích této osoby. Mimo jiné i o tom, že vynáší z prostorů rozvědky utajované dokumenty na krycí pracoviště Lienera. Mimo jiných, toto hlášení dostal v roce 2003 na stůl tehdy i plukovník Krejčík a Lienerovi na něj odpověděl. To vše našlo i s oněmi dokumenty v trezoru vojenské rozvědky v kanceláři Lienerovy firmy Grossovo komando Mlýn. Tyto skutečnosti Krejčík ve své zprávě poslancům na jaře 2005 zamlčel! Logicky, stejně tak i novinářům při rozpoutávání štvavé mediální kampaně. Jak by se dalo čekat, po těchto hlášeních, ne jednom, začalo ve vojenské rozvědce vyšetřování.
Udavač byl dočasně postaven mimo službu, bylo mu zamezeno seznamovat se s utajovanými skutečnosti a věc se šetřila. Omyl. To by se dalo jen čekat! Nic takového se nestalo. Naopak udavač začal předělávat dokumenty v operativních svazcích Lienera, přestal mu dávat operativní dokumenty na podpis, stejně tak i některé účetní a podepisoval je za něj sám! Jak se později doznal u výslechu. Stejný scénář jako u zmizelého agenta pár
měsíců před tím. Po poradě s kolegy nechtíc skončit jako onen agent, zmizelý v širých východních pláních, ale zároveň nechtíc, aby dílem tohoto individua a nemocného organismu vojenské rozvědky takto skončili i další, kteří se uvolili pracovat pro vojenskou rozvědku, přišel čas službu raději ukončit a z vojenské rozvědky odejít. Proto Liener požádal o odchod ze služby. Tehdejší generál služby Prokš mu vyhověl a před Lienerem vydal přímý rozkaz tomuto udavači, aby nejen odvezl služební vozidlo, ale i trezor s převážnou většinou právě jím vynesených dokumentů z prostorů vojenské rozvědky. (Liener do prostorů vojenské rozvědky, kde tyto dokumenty původně byly, léta přístup neměl) Tento důstojník uvedený rozkaz svého generála nikdy nesplnil. Dlužno podotknout na margo těch „znalců“, kteří tvrdí, že celý tento problém byl výsledkem toho, že si dva kluci rozvědčíci vjeli do vlasů a chudák systém na to nebyl připraven a nezvládl to, že certifikovaný udavač při svém divadelním vystoupení před komisařem Machutkou vyzpíval árie asi na více než 40 stran zaprotokolovaného textu, z čehož se asi osm stran týkalo Lienera…. Inu, staří stbkádři měli nos na lidi, to se jim musí nechat, a když někoho certifikovali důvěrníkem, musel si tuto důvěru zasloužit a prokázat. Čest jejich památce. Na rozdíl od slov generála Prokše, Liener o výsledcích šetření NIKDY INFORMOVÁN NEBYL. Nicméně od počátku Grossovi Mlynáři a státní zástupce Omelka měli jasné důkazy, jak Liener „měl v úmyslu a jak s oněmi tajnými dokumenty SKUTEČNĚ nakládal“, přesto si ničím nepodloženě odvážili tvrdit ve sdělení obvinění, že měl „zjevně v úmyslu je vyzradit policejně blíže neustanovené osobě“, tak prosté a lehké je možné v českém státě vykonstruovaně obvinit občana a zavřít na skoro 10 měsíců do vazby, naprosto bez následků pro ty, kteří takto činí:
Elitní policejní mozky osobního komanda ministra Grosse tak mohly koncem roku 2004 sdělit Lienerovi obvinění, že tyto staré, neaktuální utajované dokumenty z let 2003, 2002 měl v úmyslu vyzradit „policejně blíže neustanovené osobě“! A do konce vyšetřování ji ani neustanovili. Možná se snaží podnes, i to je v této demokratické zemi možné… Proto, aby toto mohl spáchat, je Liener léta sušil v trezoru, asi podle nějaké tajné burzy špionských dokumentů stále čekal, až bude jejich cena nejvyšší, neb stejně jako víno, zpravodajské dokumenty lety stárnutí získávájí na ceně, že komisaři, či dnes asi profesionální vojenský zpravodajče Machutko?! A toto sdělení obvinění dal tento vyšetřovatel Lienerovi jen přečíst, podepsat a nikdy mu ho fyzicky
nepředal, neb ho učinil svým rozhodnutím tajným a ve vazební věznici nemá vazebně stíhaný podmínky pro přechovávání tajných dokumentů! Vážený čtenáři, aniž bych cokoliv předjímal, když mě přijímali do vojenské rozvědky, tento proces trval asi rok, prošel jsem několika jemnými síty výběru, testů, zkoušek a prověřování. Není na místě, aby něčím podobným začali procházet alespoň ti policisté-vyšetřovatelé, které mají tu strašnou moc, zničit životy svých spoluobčanů, nejen svým děravým charakterem, ale i ementaliózním mozkem, (nevyznám se v sýrech, ale má ementál díry ve své struktuře, že ano?) Možná by si pak ministr Kalousek nemusel krátit vlastní život rozčilováním se nad tím, co vše si může beztrestně napsat vyšetřovatel do svých spisků! Závěrem k tomuto tématu, je nutné se ptát, který důstojník vojenské rozvědky odpovídal a měl prioritní přístup k „divoce skartovaným“ operativním svazkům Lienera v kasematech vojenské rozvědky, nebo je to zcela patrno? Jak snadné a bez následků je možné státní mocí v tomto právní státě ničit životy jeho občanů, beztrestně, bezzodpovědnosti! Tedy shrnuto v dopisu premiérovi Nečasovi před rokem a půl – úryvek z něj: Vážený pane premiére, považuji za zásadní Vám sdělit, že jsem více než přesvědčen, že za celou pseudokauzou spojenou s mou osobou stojí tři faktory, které jasně ukazují na motivy a prospěch z této kauzy: 1.
2.
3.
úspěšná zpravodajská akce z Ruské federace řízené zpravodajské služby proti české vojenské zpravodajské službě, přes její agenty na ministerstvu obrany této země a ve vojenské zpravodajské službě, na jejichž existenci jsem minimálně třikrát v průběhu své služby nadřízené písemně upozorňoval, tehdy kdy jsem příslušné informace získal a nevím, že by tyto věci byly řádně šetřeny. (Když mí advokáti chtěli, aby vojenská zpravodajská služba dokumenty z mých operativních spisů předala vyšetřovateli mého případu, sdělil její tehdejší ředitel Krejčík, že v mých operativních dokumentech „proběhla divoká skartace, nikým neschválená a že tam téměř nic nezbylo“, jak je toto možné ve zpravodajské službě právního státu nikdo zřejmě nikdy řádně nevyšetřil, jako i mnohé další „podivnosti“, s mou kauzou spojené, a to se nepsal rok 1989/90, kdy takovéto skartace probíhaly..,.atd.apod.) S ohledem na právě nelegální obchody se zbraněmi řízené z Moskvy a finanční toky tam končící, propojení struktur obchodníků se zbraněmi s organizovaným zločinem, zpravodajskými orgány a mocenskými strukturami oněch zemí je logické, že ruské straně vadil zpravodajský průnik české vojenské zpravodajské služby do této problematiky…., mediální překrytí aktuálních korupčních afér tehdejšího premiéra Grosse, zejména spojené s jeho bytem, které výrazně v dané době rezonovaly českou společností, proto i nasazení komanda Mlýn k vyšetřování mé „kauzy“ a její cílená a účelová medializace, a s ní spojená dekonspirace mé osoby, veřejné rozkrytí mé služby i jejich specifik před médii, počínajíc vystoupením tehdy min. vnitra a poslance Bublana před novináři v parlamentu. Něco takového se rovněž doposud nikdy v žádné alianční zemi a její zpravodajské službě nestalo, jen v té naší, pane premiére a opět není problém dohledat, odkud o mé kauze tehdy píšící novináři čerpali své, často záměrně zkreslené informace. Nebyl jsem zdrojem těchto informací já, nýbrž orgány MO a MV této země, které ale stejně jako já měly povinnost zachovávat mlčenlivost o mé osobě v souvislosti se službou ve vojenské zpravodajské službě…., osobní kariéristické zájmy tehdejšího ředitele vojenské zpravodajské služby Krejčíka, dodnes rovněž nikým nešetřené a neřešené, započaté právě jím přednesenou, vykonstruovanou zprávou poslancům příslušného výboru parlamentu,
Děkuji Vám za Váš čas.
(k bodu 1. zde jen stručně, podrobněji a více v knize…) A odpověď pana premiéra Nečase? Přesně ve stylu, „piš mi občane co chceš, i já Ti odpovím, na co chci…“ Neuvěřitelné! S dovolením, z koho si pan premiér Nečas dělá nemístnou legraci? Ze zákonů této země? Ze svého úřadu, nebo z občanů této země? Nebo mu profesionální vojenští operativci lhali, když mu připravili odpověď na tento dopis? Stejně jako lhal jejich jenerál Krejčík parlamentnímu výboru pro jejich kontrolu? A TAK KDY UŽ TOMUTU SVINSTVU BUDE KONEČNĚ KONEC?
OPRAVDU ŽIJEME V PRÁVNÍ STÁTĚ, KDE SE OBČAN MÁ REÁLNÉ PRÁVO DOVOLAT SE SVÝCH PRÁV, OCHRANY A SPRAVEDLNOSTI? KDYŽ UŽ NE U PREMIÉRA TÉTO ZEMĚ, U KOHO TEDY JEŠTĚ? SOUDY ŘÍKAJÍ, NENÍ TO NAŠÍ VĚCÍ, TOTO PŘÍSLUŠÍ ŘEŠIT MOCI VÝKONNÉ, MOC VÝKONNÁ MLČÍ, NEBO LŽE. KDO TEDY ZBÝVÁ, KAM JEŠTĚ JÍT…??!! Když už opravdu nic jiného, tak jak to jenerál Krejčík nazval do protokolu komisaři Machutkovi, „nikým neschválená, nezákonná a divoká skartace operativních svazků Lienera v zabezpečeném prostředí vojenské rozvědky“ to není porušení platných norem tohoto státu pane premiére?! Když už nic jiného v této kauze? Tak jakou validitu a váhu má Váš názor a podpis, pane premiére? Pan premiér Nečas neshledal pochybení, a co to tedy v reálném čase shledal tehdejší ministr obrany po dvouměsíčním zkoumání:
Třeba se omlouval za to, že si vojenská rozvědka nepřevzala vozidlo, jak měla, z jehož zpronevěry byl posléze obviněn Liener a uvržen do vazby, A NA TO BYL PLATNÝ PŘEDPIS, NEBYL TEDY PORUŠEN, PANE PREMIÉRE, třeba se omlouval za to, že si vojenská rozvědka neodnesla svůj trezor s dokumenty, které si tam její příslušníci nanosili a z čehož byl následně obviněn Liener a uvržen za to do vazby, A NA TO BYL PLATNÝ PŘEDPIS, NEBYL TEDY PORUŠEN, PANE PREMIÉRE, a třeba se také omlouval za rozkrádání části a v některých případech celých platů důstojníků vojenské rozvědky sloužících jako legalisté měsíce a léta tehdejším vedením rozvědky? A NA TO BYL DOKONCE ZÁKON, TUŠÍM Z ROKU 1998, KTERÝ ŘÍKAL, ŽE KAŽDÝ VOJÁK AČR MÁ PRÁVO NA PLAT A NA JAKÝ, NEBYL PORUŠEN DOKONCE TEDY I ZÁKON, PANE PREMIÉRE? Ne? To se pak při odchodu bývalého učitele jazyků na zpravodajské škole a posléze z vůle některých poddaných Jejího Veličenstva ředitele vojenské rozvědky mnozí divili jak je možné, (v tehdejší době ze zveřejněné výplatní pásky tohoto dalšího z řad ředitelů vojenské rozvědky, kteří se na agenty chodili dívat jen do biografu, v denním tisku), že jeho měsíční plat i s odměnami přesáhl výši platu i jeho šéfa ministra… Ne? Lehce dohledatelné, lehce prokazatelné i dnes…!
A tak dovolte pane premiére dotaz, který že předpis jste měl na mysli, když jste zkoumal zda-li vojenská rozvědka v mé kauze nepochybyla? Takže za co že drželi Lienera skoro deset měsíců ve vazbě, denunciovali ho v celosvětovém měřítku?! Za pochybení pánů z vojenské rozvědky: 1. důvod pro uvalení vazby – zpronevěra služebního vozidla – pochybení, za něž se ministr Kostelka omlouvá: Na výzvu Lienerova advokáta a po omluvném dopisu tehdejšího ministra obrany Kostelky, si vojenští rozvědčíci vozidlo v květnu 2004, tedy po čtyřech měsících od dopisu advokáta auto konečně převzali. Zaplatili advokátovi jeho výdaje a vozidlo odvezli a posléze prodali do bazaru. V listopadu téhož roku, tedy po půlroce od tohoto procesu Lienera Grossovo komando Mlýn obvinilo ze zpronevěry tohoto služebního vozidla a hledalo ho při domovních prohlídkách, vozidlo, které již bylo státem zpeněženo v bazaru, nicméně to státu nevadilo, aby ho hledal! Takže v době kdy stát zastoupený vojenským zpravodajstvím již dávno vozidlo prodal v soukromém autobazaru novému majiteli, ho stát, zastoupený českou policií hledal při domovní prohlídce u mě. Brilantní výkon policie a vojenské rozvědky právního státu!
Naučili snad na policejní škole Machutku, a na právnické fakultě státního zástupce Omelku, dnes Krajského soudce Omelku, že zpronevěra čehokoliv je ÚMYSLNÝ trestní čin, ne? A jaký úmysl je tedy patrný z tohoto dokumentu, který při razii komanda Mlýn tito „ochránci zákona“ našli, a jaký
úmysl byl patrný z jednání Lienera a jeho advokáta? Takže opravdu lze v českém pojetí právního státu odhlížeje na fakta obvinit kohokoliv z čehokoliv a zavřít do vazby?! Pane premiére, taky v pořádku a v souladu ne s předpisy, ale už asi se zákony, ne?! Pozn. Liener přístup do objektů vojenské rozvědky léta neměl, takže tam to vozidlo přivést a zaparkovat prostě nemohl… Opravdu nezávidím těm spoluobčanům, kteří v soudní síni Omelkově doufají ve spravedlnost. Policejní manévry ne nepodobné manévrům Lidových milicí: 19.11.2004 rozvezly policejní dodávky desítky příslušníků policejního komanda v neprůstřelných vestách, s dlouhými i krátkými palebnými zbraněmi v přilbách, pro jistotu se zahalenými obličeji kolem jedné malé vísky pár desítek kilometrů od Brna. Uzavřeli nad ránem jediný vjezd do vísky s asi 20 chalupami, i jediný výjezd z ní do polí, obklíčili ji ze všech stran. A takto jištěno, vtrhlo další policejní komando na statek jedné místní obyvatelky, postarší, ctihodné dámy. Jištěni soudním příkazem, jak asi soud prověřuje, co v tomto státě policii dovolí je otázkou zde nezodpověditelnou, prohledávali hodiny její stavení. Doslova od sklepů až po půdu. Když po několika hodinách této vyčerpávající činnosti bezradně stáli uprostřed statku, otázal se ten nejdůvtipnější z nich oné starší dámy, jestli v oné osadě nemá pronajatou ještě nějakou stodolu? Odpověděla po pravdě že ne, k čemu by jí byla? A pak se onoho důvtipného policisty osmělila zeptat, co že hledají. A on jí odpověděl, že osobní vozidlo!!! ( dopravní bojový prostředek vojenské rozvědky MO ČR – poznámka autora). Kdyby policejní profesionálové třeba až v onom listopadu dotázali se vojenských zpravodajských profesionálů po onom vozidle, třeba by dostali pravdivou odpověď, že již v květnu 2004, tedy půl roku před tím, než na jednu postarší dámu vyrukovali chrabří policisté v neprůstřelných vestách a se zbraněmi, (Liener už byl tehdy v poutech…), si vozidlo převzali v k onomu datu těchto manévrů již bylo prodáno vojenskou rozvědkou do autobazaru! Pak by se asi taky dověděli, že do autobazaru bylo prodáno na základě znaleckého posudku asi za 240 000,-CZK. Ale kdyby se toto policejní profesionálové Grossova komanda Mlýn, asi ne tak zcela od věci jiným politikem nazváni GROSSTAPEM, zeptali vojenských zpravodajských profesionálů, asi by nemohli téhož dne sdělit Lienerovi obvinění ze zpronevěry onoho vozidla ve výši škody 800 000,-CZK!!! Obvyklý trik české policie, jak zvýšit závažnost trestného, v tomto případě tristního činu, a zdůraznit důvody pro vazbu! Tato částka představovala pořizovací hodnotu vozidla asi čtyři roky starou a ne cenu reálnou, kterou vozidlo mělo mít k datu spáchání oné zpronevěry! Á propos, kdy vlastně ke spáchání oné zpronevěry mělo dojít, vyšetřovateli Machutko? I proto jste po zastavení tristního stíhání odmítli Lienerovi a jeho advokátům přístup do té snůšky lží a výmyslů, které jste nazývali honosně trestním spisem? Ono je totiž v tomto právním státě naprosto legální, že když státní zástupce nepodá žalobu na soud, tak policie tristně stíhaným občanů může odepřít nahlédnutí do na ně vedenému trestním spisu. To jsou pak policejní vyšetřovatelé ale chráněni, před důsledky svých činů, že? A pan Kalousek se diví, co si dovolí napsat do spisků, které vytvářejí? Vždyť občan se NIKDY NEDOVÍ, CO TAM O NĚM SEPISOVALI…!!! A tak se po této monstrozních policejních manévrech nejen v té vísce po mnoho let povídalo, ale i po celém kraji, jak na tom statku objevili sklad drog, či sklad zbraní, prostý občan vy sotva uvěřil, že rozměrem nevídaným jen hledali dopravní bojový prostředek vojenské rozvědky – automobil osobní. A s tou ctihodnou dámou se její sousedi a krajané týdny a měsíce báli, či nechtěli ani bavit. A jak je dobrým zvykem tohoto státu, podnes nikdo do oné vísky nezavítal, aby se alespoň omluvil, že pane poslanče Bublane, tehdy ministře vnitra, či pánové generálové?! Pobavil jsi se čtenáři? Inu když si to ze svých daní zatáhnul, tak se máš jistě právo alespoň se za své peníze pobavit, ne? Zdá se ti to neuvěřitelné? Lehce prokazatelné i po letech. A kdo se ještě pobavil? 2. důvod pro uvalení vazby – ochrana utajovaných skutečností – další pochybení vojenských rozvědčíků, o kterém byl Krejčík v reálném čase informován již v roce 2003, prokazatelně: viz výše a ještě - Asi by bylo přespříliš intelektuálně náročné požadovat po Grossových policejních zločincích, aby se zamysleli nad prostým faktem, že když byl Liener na jaře 2004 státem informován, oficiálně, že je trestně stíhán, proč asi za půl roku do svého zatčení, ony „super tajné dokumenty“
nezničil…??!! (odpověď je logická a patrná z některých dokumentů zde, protože všem odpovědným psal, že tam jsou a kdyby je tam Grossovi policejní zametáci nenašli, zcela jistě by ho obvinili, že je někomu předal a je tedy vlastizrádce, to by pak byla teprve mediální kampaň, že?…..) A pokud se někdo má zájem bavit na téma Lienerovy zpronevěry cca 150 000,- czk, žádný problém, začneme příčinami, které k opatřením, jež k ní vedly, začaly, tzn. ne úniky, ale záměrným vyráběním a vynášením nejen službou získaných tajných informací ze služby komu? Už jste se toho pána zeptali? O podvodu za 38.000,- není rovněž problém se bavit, alespoň bude nade vše patrno, jak si policie a státní zástupce Omelka vykládá zákonnou povinnost shromažďovat fakta pro i proti, a jak je možné někoho v tomto státě odsoudit za majetkový trestní čin, ne ve stádiu pokusu, když škoda chybí. O opuštění posádky, či pracoviště AČR v Moskvě se taky můžeme bavit, obzvláště poté, co soud konstatoval, že neexistuje ROZKAZ, kterým by tam byl Liener převelen, ale odsoudil ho, že se odtamtud svémocně vzdaloval. No nedokáže česká justice v pravdě divy? Tak to byly dva důvody – ony „tristní činy“, které nikdy ani nedorazily k soudu, ale zastavil je státní zástupce Omelka sám, které byly důvodem pro Lienerově skoro desetiměsíční vazbě a mezinárodní mediální štvavou kampaň. Jen k větší slávě tohoto státu a samozřejmě i kmotra Grosse. Liener již v lednu 2005 nabídl Grossovu vyšetřovateli Machutkovi dobrovolně výslech na detektoru lži, či pod psychofarmaky, samozřejmě nebyl zájem…. . Asi už nepřekvapí, že při štvavé mediální kampani na jaře 2005 „někdo“ záměrně prezentoval novinářům vysokoškolská skripta – mapové značky států NATO, známé světu od 50-tých let minulého století, nikdy nijak neutajované, za PŘÍSNĚ TAJNÉ DOKUMENTY CHARAKTERU NATO….i tohle česká policie a vojenská rozvědka dokáže….a v tomto státě ,vidno, i může! A co na to ctihodní poslanci, kontrolující za peníze svých občanů činnost těchto složek? Sedm let nic. Toto vše a daleko více se Liener snažil léta sdělit funkcionářům vojenského zpravodajství. Nikdy s ním nekomunikovali. Toto vše se Liener snažil léta sdělit ministrům obrany, neměli zájem. Advokáti Lienera psali dopis premiérovi této země Paroubkovi, asi dvakrát, bezvýsledně. Liener psal dopis dalšímu premiérovi této země Nečasovi, ten nezjistil pochybení. Advokáti Lienera se snažili jednat s poslanci výboru pro kontrolu vojenského zpravodajnictví, nebyl zájem. Liener oslovil poslance Bublana, bez odpovědi. Poslanec Vidím mu odpověděl smskou, že pokud ho bude ještě jednou obtěžovat, předá věc české policii, a to se ho Liener jen JEDNOU zeptal, jestli opět nechce promluvit na vlnách českého rozhlasu a sdělit něco národu o největší kauze ve vojenském zpravodajství, jak učinil před lety. (No naprosto geniální způsob komunikace demokraticky zvoleného zástupce lidu s občanem právního státu, nepřipomíná snad více než euroatlantický model demokracie model nějakého východního samoděržaví a nemění se výkon poslaneckého mandátu tímto poslancem již tak předlouhá leta vykonávaným, a občany za něj živeným, spíše za výkon funkce nějakého „gosudara“?) A to se jedná o poslance pravicové, konzervativní strany, hájící především individuální svobodu a práva občana! (Ó jak se asi Liener od té doby musí bát demokraticky zvoleného zástupce lidu, mocného Vidíma!!!) A jak vábný je pohled na profesionála Bublana, kterak se odborně vyjadřuje k aktuálním problémům společnosti na televizních obrazovkách a zasvěceně kárá nešvary současných vůdců států. Musí mít politik k takovýmto hereckým výkonům jen krátkou paměť, nebo i něco s charakterem? Ale ono každého z nás jednou čeká setkání s vlastním svědomím, bez obav. A co již jiného, prosím? Liener před rokem a půl, po letech bezvýsledných pokusů věc řešit s odpovědnými oznámil úřadu pana Vondry, písemně a prokazatelně, že o této „své“ kauze napíše knihu a obrátí se na média, stejně, jako učinil před lety tento stát vůči němu. Před rokem a půl. Otevřeně, na rovinu. Bez reakce. Je to tedy opravdu Liener, kdo je „nepřítelem tohoto státu“ a kdo tento stát poškozuje? Opravdu? A mohlo by se, či stalo-li se někdy něco podobného se srovnatelným průběhem co do let a obsahu jiné zpravodajské službě jiného demokratického a právní státu?
A ani snad už nepřekvapí, že poslanci Bublan a Vidím zjevně nemají povinnost zachovávat státní tajemství a mlčet o skutečnostech, které se dověděli na utajeném jednání výboru pro kontrolu vojenského zpravodajnictví, prosím pěkně? To tu máme zase v tomto právním státě kastu nadlidí, stojících nad zákony? Jak to tehdy odpověděl poslanec Bublan, když se ho novinář ptal, jestli nebylo chybou, že uvedl médiím mé jméno? Že se v Česku stejně nic neutají? A to byl tehdy tento bývalý ředitel civilní rozvědky ministrem vnitra a zároveň poslancem? Takže to byl odborný názor profesionála? Ale i tak to není omluva za to, že porušil zákon, možná hloupá snaha vyvinit se dopředu, to možná ano? Takže za co je jasné a proč zůstává nezodpovězeno, vlastně seděl ve vazbě Liener, a proč tam neseděli třeba tito páni poslanci, za co by bylo…, stejně jako přímý podřízený ministra Tvrdíka, který vynesl z MO tajnou zprávu vojenské rozvědky na jisté velvyslanectví cizí mocnosti v Praze, když se pan Tvrdík a jeho kumpáni svého času chystali výhodně nakoupit pro armádu dopravní letadla rusko-ukrajinské provenience? A kdy vlastně a čím, či kým tato největší kauza ve vojenském zpravodajství „z a č a l a“? A opravdu je něco podobného možné v jiné alianční TAJNÉ službě tohoto typu a sedm let takto touto službou a státem „řešené“ A KU PROSPĚCHU A V ZÁJMU KOHO, PROSÍM?! A když už jsme těmi manželkami začali, asi by bylo dobré jimi i skončit, takže prostě a jednoduše, dáte tento článek, pane premiére Nečasi zejména a páni bývalí, i stávající ředitelé Vojenského zpravodajství přečíst svým manželkám, třeba u nedělního odpoledního čaje? Odpověď zda-li dáte, bych si docela s velkou mírou pravděpodobnosti dokázal tipnout… A co teprve, kdybyste se pane premiére, a páni generálové zeptali svých manželek, jestli by léta chtěly trpět i se svými dětmi takovouto péčí státu, kterou vy shledáváte v pořádku, co by vám na to odpověděly? Třeba tipovat? A úplně na závěr, jedna rada ze zkušenosti s tímto pojetím právního státu v podání české policie a vojenské rozvědky, pokud máte ve svých albech fotografie svých tehdy nezletilých dětí na památku uschované, nedostatečně oděné, raději je včas zlikvidujte, co kdyby se k nim dostal tehdy policejní podplukovník, komisař Grossova policejního komanda Mlýn Machutka, nyní se vší pravděpodobností vojenský zpravodajský profesionál Machutka, přece jen by nebylo příjemné, kdyby v této souvislosti o vás a vašich manželkách psali na internetu, že jste pedofily, ne? „Hnus“, „ubohost“, budou to třeba ty adekvátní termíny dostatečně vystihující výše popsané, vážený pane premiére? A to není vše, jak snad víme oba.
PS: V souvislosti s dokumentem níže, asi tři dotazy, vážený pane premiére. 1.Koho, či co tímto kryjete? 2. Proč? Na druhou otázku je odpověď zjevná – prostě proto, že si to můžete v tomto státě dovolit, vážený pane premiére. 3. Že by Vám takovouto moc třeba Váš britský kolega záviděl, to asi ani ne, že?
VĚC VEŘEJNOU Z TOHOTO ČESKÉHO STÁTNÍHO PRŮKAKU NEUČINIL LIENER V ROCE 2012, ALE TENTO STÁT V ROCE 2005. A O TOMTO VÝVOJI, ŽE BOHUŽEL NASTANE, VÍ ÚŘAD PANA VONDRY PROKAZATELNĚ JIŽ ROK A PŮL. pplk v.z. Mgr. Roman Liener
