CLICK
DO ŠKOLY PROSINEC 2015
ČASOPIS O ŽIVOTĚ ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATRSTVÍ ČECHŮ A SLOVÁKŮ V BYSTŘICI POD HOSTÝNEM
Interview s Petrem Kašpárkem vítězem prestižní jazykové soutěže
Ladislav Pastrnek autor barevného řešení fasády školy
CLICK DO ŠKOLY ČASOPIS O ŽIVOTĚ ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATRSTVÍ ČECHŮ A SLOVÁKŮ BYSTŘICE POD HOSTÝNEM
OBSAH DRUHÉHO ČÍSLA
4 AMBASADOR ČÍSLA ROZHOVOR S ROMANOU BENEŠOVOU
8 LADISLAV PASTRNEK O BAREVNÉM ŘEŠENÍ FASÁDY ŠKOLY Vydává: ZŠ Bratrství Čechů a Slováků Bystřice pod Hostýnem v elektronické podobě jako informační materiál svým partnerům. S přáním vycházet každé dva měsíce se na časopise podílí redakční rada: Denisa Hlavová, Zuzana Horyanská, Šárka Jašková, Jasna Mikešková, Iva Pagáčová, Jitka Vašalovská, Veronika Zicháčková, Michal Zicháček a za žáky Kristýna Čápová společně s Adélou Zmrzlíkovou.
14 ANGLIČTINA CIZOJAZYČNÉ DIVADLO
16 PETR KAŠPÁREK INTERVIEW S VÍTĚZEM PRESTIŽNÍ JAZYKOVÉ SOUTĚŽE
20 ČTENÁŘSKÁ GRAMOTNOST NOVÉ SLABIKÁŘE PRO PRVÁČKY A CESTA KE KNIHÁM
Na příspěvcích v tomto čísle dále spolupracovaly: Simona Červinková, Lenka Duchoňová a Jitka Vašinová.
24 ČAS ADVENTU
Finální jazykovou úpravu příspěvků precizuje Jasna Mikešková. O příměs barev do grafické šedi se pokouší Michal Zicháček.
34 SPORT
OD MIKULÁŠE K VÁNOCŮM
OBDOBÍ HALOVÝCH SPORTŮ - HÁZENÁ A SÁLOVÝ FOTBAL
Vážení rodiče a přátelé školy, aktuální číslo časopisu, které máte před sebou, se ohlíží za nejvýznamnějšími událostmi právě uplynulých dvou školních měsíců. Dokončeny byly akce na zateplení školy a opravy vchodů. V této souvislosti můžete prostřednictvím krásného článku uvnitř čísla nahlédnout pod pokličku v kuchyni barev architekta Ladislava Pastrnka. Ambasadorka čísla - Romana Benešová nás mimo jiné vybídne k rozvoji našich silných stránek. Právě na nich usilovně pracuje talentovaný Petr Kašpárek z IX. C, který se stal vítězem prestižní jazykové soutěže. Interview s ním jsme si dovolili připravit ve dvou jazykových mutacích, stejně jako článek o anglickém divadelním představení. Rozšiřování možností výuky jazyků a čtenářské gramotnosti se budeme dlouhodobě věnovat, jsou pro nás velkými prioritami. Za důležité rovněž pokládáme propojovat život školní se zkušenostmi z praxe. Proto jsme si do školy pozvali osobnosti, které mají našim žákům co předat. Nechte se překvapit v následujících příspěvcích. Adventní čas jsme ve škole zahájili pečením mikulášských perníčků a společným zpěvem koled u nádherně vyzdobeného stromečku. Svými vystoupeními jsme potěšili návštěvníky rozsvěcení betléma na Včelíně i vánočního stromu na bystřickém náměstí a také seniory v centru Zahrada. Všechny své síly jsme v prosincových dnech napřeli hlavně k přípravám tradičního vánočního jarmarku a dne otevřených dveří, který zakončil část školního roku s letopočtem 2015. Do roku 2016 přeji Vám všem mnoho životních sil, radosti z poznání a prožitých úspěchů. Michal Zicháček
Ambasador čísla
Romana Benešová v rozhovoru Ivany Pagáčové
Čím jste chtěla být jako žákyně ZŠ? Stejně jako moje nejlepší kamarádka ze základní školy, která chtěla být učitelkou, si pamatuji obrázek, který jsem nakreslila do sešitu občanské nauky. Byl to domeček a v něm mnoho vypláznutých jazyků. Měl znázorňovat jazykovou školu. Je třeba poznamenat, že v době, kdy jsem chodila na ZŠ já, byla výuka jazyků jiná než dnes. Na prvním stupni se neučily vůbec, od páté třídy jsme měli povinně ruštinu a teprve v sedmé třídě jako volitelný předmět němčinu. A kolika jazyky mluvíte dnes? Cizí jazyky jsem nakonec nestudovala, i když jsem původně chtěla. Po skončení SEŠ jsem odvážně podala přihlášku na Obchodní fakultu VŠE v Praze a doufala, že tak budu mít šanci pokračovat ve studiu tří jazyků - ruštiny, němčiny i angličtiny, která mi přibyla na Střední škole jazykové v Přerově. Chodila jste jako dítě do školy ráda, vzpomínáte na své oblíbené učitele? V budově této školy jsem strávila osm krásných let, což je docela dlouhá doba, i když už je to tak dávno. Přesto mám v paměti hodně zážitků, a když se sejdu s nejbližšími spolužáky, každý z nás doplní něco, co ten druhý už zapomněl. To je vždycky zábava. S některými spolužáky jsme v pravidelném kontaktu, přestože nežijeme všichni v Bystřici. Za mých školních let měl první i druhý stupeň čtyři třídy. Na prvním stupni to bylo jednoznačné a paní učitelka Dočkalová byla po celé čtyři roky prostě super. Měli jsme tenkrát třídu vedle horní jídelny v dnešní učebně informatiky. Na druhém stupni jsem chodila do „déčka“ a moc ráda vzpomínám na paní učitelku Danielu Jílkovou, která nás měla z matematiky a fyziky, stejně jako na Boženku Matuškovou a její velkou energii při výuce přírodopisu, zeměpisu i vaření.
Ing. Romana Benešová (roz. Bílková) Rodačka z Bystřice pod Hostýnem, žákyně ZŠ Bratrství. Od r. 2002 Partnerkou společnosti KPMG Česká republika (členské firmy celosvětových poradenských společností). V současnosti žije v Praze.
Rozvíjejte to, v čem jste dobří.
Vracíte se do rodné Bystřice pod Hostýnem často? Do Bystřice jezdíme s rodinou pravidelně, minimálně jednou za měsíc. V létě ještě častěji, moje děti tráví v Brusném a okolí podstatnou část prázdnin. Mají tady kamarády, včetně těch čtyřnohých. Pracujete v nadnárodní společnosti, které země jste díky své profesi navštívila? Pracovně pobývám pravidelně v zemích Evropy. V podstatě každý měsíc mám v kalendáři pár kratších cest. Díky tomu, že pracuji pro velkého klienta, který má aktivity v zahraničí, jsem již několikrát navštívila Čínu, Rusko i Vietnam. V čem je vaše práce mimořádná? Moje práce je sice náročná, ale také dobře ohodnocená. Dovoluje mi plnit si svůj celoživotní sen – cestování. Dnes už cestuji i se svými dětmi a jsem moc ráda, že poznávají, jak
se žije jinde, jaké jsou mezi zeměmi a kontinenty rozdíly a proč je třeba dobře u nás doma. Když se tak zamyslím, mám díky tomu, co dělám, každý den pestrý od rána do večera a někdy až do půlnoci. Chápu, že péče o klienty není práce pro každého, a proto se již několik let snažím sdílet své zkušenosti s kolegy, kteří se to teprve učí a hlavně učit chtějí. Máte nějaký vzkaz pro děti ze ZŠ Bratrství? Jistě! Určitě rozvíjejte to, v čem jste dobří, a nějak rozumně zvládněte ten zbytek, aby vám nehezké známky nebránily ve studiu toho, co máte rádi. Já jsem neměla ráda tělocvik a na jedničku jsem opravdu musela makat. Ale 17 let studií jsem zvládla. A běhání - to po schůzkách a po klientech - mě dnes naplňuje a společnost KPMG Česká republika, ve které pracuji již více než 22 let, by se dala vlastně vidět i jako dům s jazyky z mého školního obrázku.
Rozhovor, který nebyl rozhovorem … spíše příjemným vyprávěním ing. arch. Ladislava Pastrnka nejen o barvách a jejich vnímání.
LADISLAV PASTRNEK Projekt budovy ZŠ Bratrství byl navržen akad. arch. Antonínem Flašarem a stavba probíhala v letech 1957 – 1959. Navrhnout nový kabát pro starší dámu byl jistě náročný úkol. Co všechno předcházelo současné realizaci stavebních úprav školní budovy? Pan Flašar byl několik let můj kolega. Ve své době byl nazýván „otcem škol“, neboť skutečně převážnou část svého profesního života zasvětil jejich projektování. Bystřická škola byla v 50. letech jednou z nejmodernějších škol na Moravě. Stala se takovým prototypem školy, který se pak ještě několikrát zopakoval. Vznikala v období, které si už zaslouží, aby se k jeho stavbám přistupovalo s určitým respektem. Naučil jsem se vážit si práce svých předchůdců a mít respekt k jejich dílu. Tato škola je svou architekturou charakteristická pro tehdejší dobu, a proto jsem už od začátku věděl, že ji (tedy hlavní budovu) pokud možno zachovám v původním stylu.
Když se objekty zateplují, tak se velmi často stává, že mizí původní reliéfy fasád. Proto jsem se snažil ještě v diskusích o projektu prosadit, aby se ponechalo původní horizontální členění říms. Byl jsem přesvědčen, že členění fasád i monochromní barevnost budovy musí být zachovány. To bylo z mé strany tedy dáno. Základem barevného řešení školy se stal pavilon učeben 1. stupně, který měl původně zůstat bez nových povrchových úprav. Pak padlo rozhodnutí o barvě hlavní budovy a postupně i o dalších dvou. Snažil jsem se vytvořit harmonický soulad všech barev, aby celý výsledek působil vyrovnaně a zároveň dokázal školu rozjasnit. Pak jsem také řešil hlavní vchod, který jsem chtěl zvýraznit a současně sladit se zbytkem budovy. A ještě jedna věc mi tu vadila, a sice přístřešek před vstupem školy. Bylo totiž zřejmé, že je to jen přílepek a ke škole se nehodí. Barvu stávajících stříbrných prvků ve vchodu jsem
proto použil pro celý vstup, včetně onoho přístřešku, aby se vše dojmově sjednotilo. To já osobně považuju také za pozitivní.
Čtyři barvy omítky jednotlivých budov barevně ladí s okolní zástavbou. Byl to cíl vaší koncepce?
Když jsem postupně sám dospěl k názoru, že barvy pro školu jsou navoleny správně, bylo nutno o tom ještě přesvědčit radu města. Je však stará známá věc, že se čtyři lidé na stejné barvě neshodnou, každý má totiž jiné barevné vnímání. Ale i přes jisté komplikace byl můj návrh schválen.
Bylo mi zadáno, že zůstává stejná barva budovy prvního stupně a šaten, to bylo pro mě výchozí. Pak už jsem jen vybíral barvu, která bude sice výraznější, ale bude ladit, protože je tam přímý kontakt budov. I když jsem volil ty další barvy, stále jsem dbal na jejich souznění. U stravování jsem cítil červenou barvu - jako maso. U tělocvičny zelenou jako pohyb, protože je z ní cítit volnost a spojení s přírodou. Co se týče tělocvičny, doufal jsem, že barva omítky bude více zelenější, ale firmy vždycky předkládají vzorky barev na malých
Škola by neměla být přehnaně barevná, měla by kultivovat. Prostor by měl být záměrně neutrální, aby si ho děti mohly dotvořit i svými obrázky, protože ve třídě zahlcené barvami nevynikne práce dětí, ale dospělých.
čtvercích, ze kterých je někdy obtížné vyvodit vzhled celé fasády. Navíc podle mých zkušeností je barva ve velké ploše většinou ještě o něco tmavší, než se na vzorku zdá, ale v našem případě to platilo téměř naopak. Objekt stravovacího pavilonu je jakoby v pomyslném centru, a tak se pohledově konfrontuje se všemi budovami. Udělal jsem jej schválně výraznější, aby byl takovým zřetelným barevným akcentem, když se z každého pohledu pojí ještě s jedním i se dvěma dalšími objekty. Zároveň jsem chtěl utlumit a zklidnit ten barevný blázinec kolem. Barvy jsou opravdu hodně pocitovou záležitostí. Vyskytly se také názory, že pro školu by byly vhodnější chladnější barvy, že těch teplých už je tady dost.
Dnes je barevnost zateplených staveb na sídlištích neskutečně agresivní. Místo toho, aby se domy snažily schovat do zeleně, naopak ukazují svou odlišnost, výraznost a barevnou dominanci. Je to hrozné. Křiklavě a neharmonicky barevná sídliště hyzdí naši krajinu mnohem více než monotónní vzhled původních domů. Jsem vždycky zděšen, když se vracím z ciziny, tam takové věci člověk neuvidí. Kultivovanější evropské země si drží svou barevnou úroveň. Města mají domy třeba s šedými střechami o stejném sklonu, všechno v dané krajině pěkně sedí… Tady se rozhlédnete a každý dům je úplně jiný. Kultura stavění zůstává z velké části na nízké úrovni. I metropole jako je Paříž nebo Londýn jsou barevně
jednolité a přitom krásné. Ovšem ani v tamější běžné zástavbě se nenajde to, co tady. Domy nejsou plakátovací plochy ani poutače. Člověk by je vlastně neměl ani příliš vnímat, měl by si všímat něčeho úplně jiného. Myslíte, že budovy a jejich okolí mohou ovlivnit již od útlého mládí každého z nás? Údajně mají dokonce moc formovat náš umělecký a architektonický cit, vnímáte to také tak? Já si myslím, že určitě. Jak už jsem říkal, okolní prostředí nás ovlivňuje pozitivně i negativně. Ty stavby, které se tady snaží arogantně vystoupit z ulice a upoutat na sebe pozornost, nejsou dobré. Je nutné brát ohled na to, že jsme ve městě, jsou tu nějaké ulice, které by měly příjemně působit jako celek. Není důvod, aby každý dům vyčníval. Je naprosto běžné, že i v historických částech větších měst jsou domy barevné, ale většinou velmi kultivovaně, tady se naštěstí snaží zasahovat a udržovat jistou kulturní úroveň například památkáři. Barevnost, která nás dnes obklopuje, je nesmírně agresivní a myslím, že kazí vkus. Nicméně prostředí, v němž žijeme a ve kterém jsme vyrůstali, nás formuje. Nemusí se to týkat všech, ale určitě to tak v zásadě je. Řada lidí se řídí přece tím, co znají ze svého dětství. Znám případy, že třeba i další dvě generace bydlí obdobně jako jejich prarodiče. Na druhé straně jsou jiné skupiny lidí, výrazné osobnosti, které se o tyto věci zajímají, tříbí své názory, své estetické vnímání. Základy by ale měly být již ve škole. Chybí nám bohužel třeba výuka kultury bydlení, jako je tomu například ve skandinávských zemích. Ve vestibulu naší školy se nachází socha valašské dívky, kterou vytvořil akad. malíř a sochař Stanislav Ježek. Bylo to tehdy obvyklé? Ano, bylo to obvyklé. Ještě i v pozdějším období bývalo ve stavebních nákladech vyčleněno jisté procento na výtvarnou výzdobu. Což bylo tedy velmi pozitivní, řada budov tím jen získala. Často byly vestibuly škol vyzdobeny mozaikami, sochami, popřípadě nástěnnými keramickými díly. Ty peníze ovšem nebyly určeny pro volnou výtvarnou výzdobu, vše muselo být pevně spojeno se stavbou. Dokonce bylo závazné finanční prostředky určené pro daný účel úplně vyčerpat. Po převratu se situace změnila, protože se obecně začalo šetřit a peněz na
výzdobu většiny staveb ubylo. Snad kromě významných budov jako byly některé úřady, banky apod. Navrhoval jste rekonstrukce i jiných školních budov v našem kraji? Ano, přístavbu 1. ZŠ Holešov, Fakultu technologickou VUT (nyní UTB) ve Zlíně nebo rekonstrukci bývalé stavební průmyslovky pro Fakultu multimediálních komunikací Univerzity T. Bati ve Zlíně. A naše poslední otázka. Věděl jste už na základní škole, že jednou budete architektem? Ne, nevěděl jsem to. Já jsem ještě na gymnáziu netušil, že jím budu. Tedy ke konci už ano. Byl jsem prý výtvarně nadaný. V osmé třídě jsem dělal zkoušky na UMPRUM, ale pak mi někdo řekl, ať zkusím architekturu. Musím říct, že jsem za to osudu vděčen, přestože je to profese velmi náročná a mnohdy značně vyčerpávající. Můj profesní život byla taková sinusoida. Jednou byl člověk se silami nahoře, jindy dole. Je to však krásné povolání, tvůrčí činnost, za člověkem zůstává jeho práce, vidí ji, něco tu zanechává. Jsem rád, že se architektuře mohu věnovat. Děkujeme za rozhovor. Václav Heryán a Adéla Zmrzlíková, IX. C
THEATRE
O tom, že angličtina není v žádném případě nuda, se přesvědčili žáci naší školy v pátek 13. listopadu při zhlédnutí dvou skvělých cizojazyčných inscenací v podání Divadelního centra Zlín.
ANGLIČTINA NENÍ NUDA ENGLISH ISN‘T BORING!
Žáci pátého a šestého ročníku se opravdu bavili při netradičním pojetí pohádky Červená karkulka, v níž zazněla angličtina mluvená i zpívaná, navíc doplněna českým textem. A protože děti měly k dispozici pracovní listy ještě před uvedením divadelní hry, strávily pohádkovou hodinu angličtiny už ve škole, aby si pak představení mohly co nejlépe vychutnat. O úspěchu lákavé formy výuky svědčily i salvy smíchu, které se z kinosálu často ozývaly. Starší žáci sledovali jevištní podobu příběhu s názvem Peter Black. Také tato hra, vyprávějící o chlapci, který během jediného dne přijde doslova o všechno a musí se znovu postavit na startovní čáru, mladé diváky získala. Vtipné průpovídky herců, jejich schopnost improvizace i příběh samotný je rozhodně zaujaly. Přestože se zde anglický jazyk ozýval ze všech stran, odcházeli naši žáci spokojeni a s pocitem, že jejich znalosti a dovednosti stačí na to, aby si mohli vychutnat i cizojazyčné divadelní představení.
On Friday 13 November our pupils went to see a performance in English played by Zlín Theatre Centre.
Lower primary students from 5th and 6th forms saw a nontraditional interpretation of a well-known fairy tale Little Red Riding Hood. They enjoyed spoken English as well as songs followed by Czech story line. Thanks to the worksheets, that we had been provided before the performance, we spent an interesting English lesson at school working with anagrams, solving crosswords and puzzles and practising the language in order to get the most of the story later. Loud bursts of laughter during the performance left nobody in doubts that the audience were having a great time there.
Students from 7th to 9th forms listened to the story of Peter Black – a teenager who lost everything in just one day. The pupils enjoyed funny dialogues, great actors as well as the story itself. Although older students heard more English in Peter Black than lower primary pupils in Little Red Riding Hood, almost everybody was leaving the cinema satisfied that their language knowledge and skills were on the appropriate level to grasp the meaning of the performed English plays.
An interview with
PETER KAŠPÁREK
You won an English conversation competition in Šternberk a fortnight ago. Can you describe it? So it was basically separated into 5 parts - listening, picture description, dialogue with another competitor, speaking on a chosen topic with the teachers and the final round was answering the same question by all the finalists. Then I thought it was over but they wanted me and another guy to have an extra dialogue to decide who of us is better. They still couldn‘t pick so we were both first. Which part was the most difficult for you? Well, I can‘t say that one part was harder than the others but the last extra dialogue was a bit surprising and stressful. Your English is very good in comparison with your schoolmates. How do you learn? I‘ve mostly learned from the Internet by watching movies and videos, reading
articles, playing games and listening to music. It‘s important not to immediately seek Czech translations and try to understand it in English. Do you think English is important nowadays? I‘d say it‘s one of the most important things because a lot of stuff is in English, especially technology and computers. There are also a lot better salaries in English speaking countries and foreign companies. Thanks a lot for the interview and I wish you good luck and lots of success in your future studies and competitions. Před čtrnácti dny jsi vyhrál konverzační soutěž v anglickém jazyce ve Šternberku. Můžeš ji popsat? Soutěž měla pět částí - poslech, popis obrázku, rozhovor s dalším soutěžícím, pohovor s učiteli na zvolené téma a na závěr všech šest finalistů odpovídalo na stejnou otázku.
Potom jsem myslel, že je konec soutěže, ale musel jsem ještě s jedním chlapcem vést další rozhovor, aby se rozhodlo, kdo z nás je lepší. Ani po tomto rozhovoru se ale komise nedokázala rozhodnout, takže jsme byli oba první. Která část pro tebe byla nejtěžší? Vlastně nedokážu říct, která část byla těžší než ostatní, ale závěrečný rozhovor jsem nečekal, takže to bylo pro mě trochu překvapení a taky stres. Tvoje angličtina je velmi dobrá ve srovnání s tvými spolužáky. Jak se učíš? Většinu jsem se naučil na internetu - dívám se na filmy a videa, čtu články, hraju hry a poslouchám hudbu. Je důležité nehledat hned český překlad, ale snažit se rozumět anglickému textu. Myslíš si, že je v dnešní době angličtina tak důležitá? Řekl bych, že patří k nejdůležitějším předmětům, protože spousta věcí kolem nás je v angličtině, zejména technologie a počítače. Také jsou mnohem lepší mzdy v anglicky-mluvících zemích a zahraničních společnostech. Děkuji za rozhovor a přeji ti hodně štěstí a úspěchů ve tvém dalším studiu i soutěžích.
Ekotým šlape na plné obrátky
Nevěříte? Za uplynulé tři měsíce máme za sebou velký kus práce. Podařilo se nám sestavit ekotým na nový školní rok a rozdělit ho na dvě pracovní skupiny. Obě si naplánovaly mnoho úkolů, které by společným úsilím postupně plnily, samozřejmě ve spolupráci s ostatním spolužáky. Mladší členové ekotýmu, žáci 4. - 6. tříd, pracující pod vedením paní učitelky Věry Kopřivové, zvládli doplnit chybějící popisky vypínačů na chodbách školy a chystají se vylepšit označení toalet. Starší členové ekotýmu, žáci ze 7. - 9. tříd, pod vedením paní učitelky Jitky Vašinové společně s prvňáčky oslavili Světový den Ekoškol, pomohli s realizací soutěže ve sběru vysloužilých baterií a v měsíci prosinci se zaměřili na kontrolu třídění odpadu v jednotlivých třídách. Tak ať se nám daří!
Pohádkové předávání
Slabikářů Jako v pohádce jsme si připadali my – prvňáčci na návštěvě městské knihovny. Za slavnostního znění fanfár nás přivítala královna se svými pomocníky z říše pohádek. Aby se z nás stali čtenáři a královna pasovala každého na čtenářského učně, bylo nutné splnit několik úkolů a nasbírat na kouzelnou kartu čtyři razítka. Úkoly nebyly vůbec snadné, u princezny jsme přiřazovali slabiky k obrázkům, čarodějnici četli slabiky, červená Karkulka nás také potrápila, museli jsme spojovat obrázky s pomíchanými slabikami. Nejtěžší zkouška nás čekala u samotné královny, hledání pohádkových dvojic nebylo vůbec jednoduché. Vše jsme ale zvládli na výbornou. Se zatajeným dechem předstoupil každý z nás před královnu a proběhlo slavnostní pasování na čtenáře. Odměnou nám byl vytoužený Slabikář.
Čtenářská gramotnost:
Cesta ke knihám Čtenářská gramotnost je jedním z nejdůležitějších cílů základního vzdělávání. Proto patří rozvíjení čtenářských dovedností mezi hlavní priority naší školy.
Učitelé 1. stupně podporují zájem žáků o čtení různými způsoby. Kromě čítankových textů zařazují do výuky společnou četbu knihy, kterou si žáci sami zvolí. Každý z nich má také možnost ostatním prezentovat své přečtené knihy, vybrané podle vlastního zájmu. Součástí práce žáků s knihami je tvorba čtenářských listů. Orientovat se v současné nabídce dětské literatury pomáhají našim žákům i návštěvy městské knihovny. Prvňáčci navštíví knihovnu hned dvakrát, nejprve při slavnostním předávání Slabikáře, tento velký den mají čerstvě za sebou, později je paní knihovnice seznámí s dětským oddělením a pravidly půjčování knih. V každém dalším ročníku pak žáci v rámci výuky navštěvují knihovnu pravidelně jednou za rok.
Čas adventu
Školní adventní čas jsme zahájili rozsvícením vánočního stromečku a zpěvem koled. Za nádherné stromy děkujeme panu Grygarovi ze společnosti Lesy Pod Javorníkem.
Školní pěvecká
reprezentace
Velkou pochvalu zaslouží všechny děti z 1. A a 4. A za pěvecká vystoupení při rozsvěcení vánočního stromu na Masarykově náměstí a betlému na Včelíně. Svým zpěvem navodily poklidnou atmosféru adventu a blížících se Vánoc. Rodičům děkujeme za trpělivost a pomoc při organizaci (další píseň v našem repertoáru bude … My máme prima rodiče :-)
S písněmi a vánoční náladou jsme rádi zavítali i do Centra pro seniory. Jsme hrdí na naši spolupráci. Setkání generací je vždy pro obě strany velmi silným zážitkem.
INSPIROVÁNO
MIKULÁŠEM
1 Hand made perníčky naší mikulášské nadílky Letošní mikulášská nadílka se stala dílem naší pracovitosti. Všichni, kteří se chtěli podílet na její přípravě pro ostatní školáky, měli šanci se zapojit. Těstem to začalo Všechny potřebné ingredience namíchaly paní kuchařky ve školní kuchyni. Těsto se pak nechalo nějakou dobu odležet, než se do něj pustily naše šikovné ruce. Společné pečení pomáhá budovat školní pospolitost Jedno školní odpoledne nám pak stačilo na vykrájení tvarů ze sedmi kilogramů voňavého perníkového těsta.
3 Mikuláš potěšil děti ve škole, mateřské školce i při turnaji malých sportovců Za práci odměna Tak už jsme si odpracovali výrobu perníčků a mohli jsme konečně do kostýmů. Laskavým slovem z knihy Mikuláše jsme vybídli k nápravě řadu našich spolužáků, předškoláčků i malých fotbalistů na mikulášském turnaji. Zlobivým pohrozil čert a bojácným dodal odvahu anděl.
2 Cesta k Mikuláši pokračovala zdobením Z generace na generaci Hlavním motivem zdobení perníčků bylo předání tradičních způsobů cukrářského a výtvarného umění dalším generacím. A tak jsme do školy pozvali paní učitelku Jiřinku Šťastnou, která se těmto obdivuhodným technikám dlouhodobě věnuje. Připravená zdobící hmota se správným poměrem prosátého cukru, vaječného bílku a škrobu se pod jejíma rukama s neochvějnou trpělivostí začala proměňovat ve velmi jemné linie a křivky. Jejich napodobení se ale i po několikahodinovém tréninku stalo nedosažitelnou metou.
PLNÁ
ŠKOLA
HÁZENÉ
01 Tělocvik s trenérem Bystřičtí házenkáři se zapojili do projektu, díky kterému mohou přímo ve výuce tělesné výchovy zvyšovat povědomí o svém sportu. Zajímavé hodiny přichystal pro naše druháky a páťáky trenér Marek Liška. Ten se stal nakonec i rozhodčím závěrečného školního turnaje, v němž sebevědomí čtvrťáci vyzvali k měření sil spolužáky z pátého ročníku. Mimořádnou šanci vyzkoušet si házenou jsme pro starší žáky připravili společně s trenérem bystřických mužů, Martinem Žůrkem. Střelba, souboje i pády k zemi pod dohledem sportovce a zároveň kouče s ligovými zkušenostmi kluky z osmiček nadchly pro hru, jež se stala hitem halového podzimu. Děkujeme oběma trenérům za jejich obětavost, čas a profesionalitu.
MINI
ŠKOLA
HÁZENÉ 02 Turnaje
Po přípravných lekcích v tělocviku pokračovala školní házená již zmíněnou výzvou čtvrťáků páťákům. V souboji dětí jde vždy o nervy. Dovedete si to jistě představit. Mimo to musíme vyzdvihnout řadu opravdových výkonů kluků i holek, za které si jistě vyslouží nabídku od bystřického oddílu. Na školní turnaj navázal turnaj ve sportovní hale pro družstva z okolních škol. V kategorii dívek 5. ročníku jsme dokázali vynikající výkon přetavit do podoby zlata. Výsledky druhého družstva stačily rovněž na zisk pódiového umístění. Mezi ostatními družstvy jsme se neztratili a vybojovali bronz.
DIRIGENT ZE ZLÍNA REŽÍROVAL HODINU TĚLOCVIKU Bohumil Páník, trenér prvoligového fotbalového týmu ze Zlína, přijal naše pozvání a vedl hodinový trénink pro kluky z prvního stupně. Oproti původnímu plánu zůstal i na přípravě našich fotbalistek, kterým také předal své cenné rady.
Šanci zažít trénink se skutečným profesionálem a hlavní postavou současného ligového týmu Fastav Zlín, Bohumilem Páníkem, dostali žáci, kteří navštěvují hodiny sportovní přípravy. Malým předvánočním dárkem se tak stala zajímavá průpravná cvičení, a to včetně herních i taktických rad, jež zažívají na vlastní kůži fotbalisté zlínského klubu v nejvyšší české soutěži. Bonusem za strávenou hodinu s trenérem Páníkem byla nabídka sehrát utkání se zlínskými vrstevníky o poločase některého z prvoligových zápasů ve Zlíně. Bohumil Páník si v následném přátelském hovoru rád zavzpomínal na své někdejší působení v roli učitele tělesné výchovy a apeloval na mladé hráče, aby pěstovali širokou škálu sportovních disciplín vedoucích k rozvoji všestrannosti a všeobecné zdatnosti.
Ne každý rodič jásá nadšením, když právě jeho dcera přijde s myšlenkou, že by chtěla hrát fotbal. Vždyť existují i ušlechtilejší, takřka dívčí sporty! Věřte, že v našem školním fotbalovém kroužku nejde o vrcholové výkony. Během dvanáctiletého období se postupně vystřídalo mnoho hráček, které spojovala vášeň pro tuto míčovou hru a nezřídka vzájemné velké přátelství. Je jisté, že právě díky pocitu sounáležitosti k partě a také dobré atmosféře v týmu děvčata mnohokrát převálcovala i herně vyspělejší soupeřky. Mezi naše největší úspěchy patří postup a 3. místo v celostátní Školské futsalové lize, účast v turnaji Coca cola Školský pohár a několik vítězství v okresním kole halového fotbalu i minifotbalu dívek. Naše fotbalistky nejsou tedy žádná monstra, ani nemají nohy do ó či manýry obdivovaných
Holky a fotbal
sportovních hvězd. Jsou to šikovné a veselé holky, které mají ze společného pohybu radost, v týmu si rozumějí a fotbal je pro ně jedinečným způsobem relaxace a zábavy.
Opravy uvnitř školy
Jak škola roste?
Na přízemní chodbě jsme museli kvůli havarijnímu stavu původní podlahy předláždit asi 30 m2 úseku, na němž dlažba sama opouštěla svůj podklad. Tím jsme zahájili první etapu postupné výměny dlažeb na chodbách.
A co nového jsme ve škole dokázali zlepšit?
Co jsme v minulém vydání časopisu Click slíbili, to jsme také dodrželi. Současné číslo se věnuje, v rozhovoru s architektem Pastrnkem, největší investici do objektů školy a přibližuje jeho záměry při barevné kompozici vzhledu budov. Současně se zateplením budov byla rovněž úspěšně ukončena investice do opravy všech 16 vchodů školy. Zrekonstruována byla rampa kuchyně. Osazeny byly nové venkovní čisticí zóny, původní betonová schodiště byla obložena dlažbou. Přídlažby před vchody byly nově opatřeny zámkovou dlažbou a navíc byl na školním dvoře vybudován i přístupový chodník k jídelně. Budeme se snažit, aby rekonstrukce školního dvora v dílčích etapách pokračovala dále tak, aby byly postupně odstraněny všechny nevyhovující komunikace.
Výměna dveří ve spojovacích krčcích Podařilo se nám také vyměnit původní dřevěné nedoléhající dveře v krčcích do jídelny a do tělocvičny. Nově jsme instalovali dveře z hliníkových profilů.
Výměna serveru školní počítačové sítě Postupná modernizace technologického vybavení školy pokračuje výměnou serveru školní počítačové sítě a výměnou několika počítačů v kabinetech tak, aby učitelé mohli zlepšovat svoji digitální připravenost do výuky. Instalace interaktivních dataprojektorů s krátkou projekční vzdáleností Lepší využití rozmanitých digitálních zdrojů informací ve výuce nabídne také trojice interaktivních dataprojektorů, které byly instalovány společně s projekčními bílými tabulemi do učebny občanské výchovy a do dvou tříd na I. stupni.
Pozvánky na příště NEŽ VYJDE DALŠÍ ČÍSLO
PROSINEC
18
Jaké je to ve škole? Všechny předškoláky a jejich rodiče zveme 12. ledna 2016 v 15.00 hod. do naší školy. Děti si vyzkouší práci ve vyučovací hodině, která propojí český jazyk, matematiku i anglický jazyk. Rodiče rovněž získají potřebné informace týkající se školy a budoucích prvních tříd.
Nová výsadba květin ve vestibulu Estetickou hodnotu prostředí vestibulu hlavní budovy jsme se snažili vylepšit výsadbou nových rostlin. Přejeme si, ať jejich vzhled a krása stejně jako příjemné školní prostředí naše žáky trvale podněcují a kultivují.
Školička pro předškoláky Pro rodiče a jejich předškoláky dále připravujeme šedesátiminutová setkání, která proběhnou v deseti pokračováních (v lednu – červnu). Ve skupinkách budeme hravou formou rozvíjet schopnosti a dovednosti důležité pro zvládnutí nároků 1. třídy. Během lekcí si děti postupně zvyknou na školní prostředí, ztrácejí ostych, hrají si, cvičí, rozcvičují ruce, soutěží. Informační schůzka pro rodiče se bude konat v úterý 19. ledna 2016 v 15.00 hod. ve třídě I. A. Cena kurzu je 300 Kč a zahrnuje pracovní materiály. Chcete-li se i Vy podílet na tom, aby školní začátek Vašeho dítěte byl úspěšný, informujte se ve školkách nebo přímo na ZŠ Bratrství Čechů a Slováků. Přihlášku najdete buď ve Vaší školce, nebo u nás na webu.
