Církev ve skutečnosti expandovala během posledních 5 let více než za předchozích 50 let dohromady

Článek o SCIENTOLOGII (Scientologická mágia) v časopise Týždeň z 5. 2. 2007

Článek je založen na 16 let starém článku v časopise Time, který obsahuje desítky překroucených informací a vymyšlených „fakt“. Článek byl natolik křiklavý, že byl kritizován i jinými novináři např. v novinách Washington Post, The Nation nebo U. S. News and World Report. Článek M. Hanuse tak kopíruje úroveň článku Time bez toho, aby byly informace vůbec ověřeny. Stejně jako v Time se i čtenáři Týždňa vůbec nedozvěděli, co je ve skutečnosti scientologie, co v ní lidé nacházejí anebo jak se scientologové angažují ve společnosti. Článek tuto otázku neřeší – zaměřuje se pouze na pomluvy, které o scientologii kolují. Církev ve skutečnosti expandovala během posledních 5 let více než za předchozích 50 let dohromady. Jen za loňský rok bylo na celém světě otevřeno 1500 nových církevních či misijních organizací a skupin. Církev tak má k dnešnímu dni 7500 církevních či misijních organizací a skupin, které působí ve 163 zemích světa s více než 10 miliony členů. Každá z nich tvrdě pracuje na dosažení cílů scientologie, mezi které patří svět bez válek, bez šílenství a kriminality, kde schopní lidé mohou prosperovat, a kde mohou být všichni svobodní, aby dosáhli vyšších úrovní. Díky svým cílům má církev největší nevládní protidrogový program na světě s názvem Řekni ne drogám – řekni ano životu, který působí také na Slovensku; největší vzdělávací kampaň lidských práv nebo tým více než 95 000 členů církve pro nouzové situace jako jsou zemětřesení, povodně (pomáhali i v roce 2002 při povodních v Praze nebo Budapešti). To, co následuje, jsou pravdivé informace, které článek neuvedl. Dokumenty k tvrzení jsou přiloženy.

1) Tvrzení v článku: Vzhledem k tomu, že je článek postaven na informacích 16 let starého článku v časopise TIME je nutné objasnit pozadí tohoto článku. Správné informace: Vydání časopisu Time z 6. května 1991 prezentovalo jedovatý a bulvární útok na scientologické náboženství, jeho mezinárodní management, praktiky, jeho zakladatele, vedoucí osobnosti a jeho členy. Časopis Time však ani nepředstíral nějakou rovnováhu své prezentace. Na článek se jednoduše nelze spolehnout jako na nějaký přesný nebo objektivní obrázek Scientologické církve, jejích principů či aktivit nebo scientologického náboženství samotného. Dokonce ani Time samotný to netvrdí. Čtyři roky po vydání článku soudce John E. Sprizzo jednomu z právníků časopisu Time řekl, že “vzhledem k očividné zaujatosti a nepřátelství, které měl [reportér Richard Behar] vůči Scientologické církvi... bylo by pro vás lepší, kdyby ten článek napsal někdo jiný.”

Soudce měl pravdu a advokát časopisu Time se s ním nepřel. Případ, jemuž soudce předsedal, se týkal žaloby vznesené členem církve, který byl v článku zostuzen. Případ byl urovnán poté co soudcovo pozorování a další důkazy signalizovaly, že ani pravda ani právní formality nemohou časopis Time zachránit před lžemi uvedenými v článku. Jako součást urovnání sporu časopis Time publikoval opravný článek ve vydání časopisu Time z 11. listopadu 1996, což bylo od časopisu prakticky ojedinělé přiznání své vlastní chyby. To bylo pouze jedno z mnoha soudních řízení spojených s tímto neslavně proslulým článkem, které mělo za následek urovnání ve prospěch scientologické církve a scientologů zostuzených v tomto článku. (Za zmínku stojí, že případ Mezinárodní scientologické církve versus Time Inc. se nikdy nedostal do stadia, kdy by byla posuzována pravdivost či nepravdivost tvrzení uvedených v tomto článku. Případ byl zamítnut na právním základě.) Základní nepravda článku se přímo týká korupce při jeho vzniku. Nebyla to žurnalistika, byl to obchod. Firma Eli Lilly, výrobce psychoformaka Prozac (a také dříve heroinu a LSD), pocítil opozici scientologie proti psychotropním lékům všeobecně a její odhalení smrtelných vedlejších účinků Prozacu. Firma Eli Lilly díky své štědré inzerci v tomto časopisu, tímto způsobem sponzorovala Beharovy pomluvy (pozn.: díky mediální kritice Prozacu v roce 1990 ze strany scientologické církve ztratila cena akcií Elli Lily hodnotu 5 miliard USD). Článek Richarda Behara byl koupený a zaplacený. Časopis Time, ani Eli Lilly tyto skutečnosti ani jednou nepopřeli. Pokud se v říjnu 1993 vyskytla pochybnost o tom, že Beharův článek bylo jen zlostné pořvávání náboženského fanatika a povykování těch, kteří s ním sdíleli jeho zatrpklé předsudky, uznání od amerického daňového úřadu (IRS), že veškeré scientologické církve mají nárok na osvobození od daní, na to dalo odpověď. Článek časopisu Time byl napsán při pokusu vyvolat vyšetřování scientologické církve ze strany IRS a k tomu, aby bylo zabráněno jejímu osvobození od daní. Nepovedlo se. Lži vždycky selhávají. Osvobození od daní nemůže být poskytnuto organizaci, která porušuje veřejný pořádek, nebo jejíž peníze jdou ve prospěch soukromých jednotlivců – což je přesně ta iluze, na kterou si Eli Lilly časopis Time najal, aby jí vytvořil. IRS během dvouletého šetření ohledně osvobození Scientologické církve od daní v letech 1991 až 1993 vyšetřovala obvinění vznesená v časopisu Time a zamítlo je všechny, protože neodpovídala skutečnosti. IRS zjistila, že Scientologická církev je “organizovaná a funguje zcela tak, aby splňovala náboženské a charitativní účely” a přiznala Scientologické církvi status náboženství a osvobození od daní. (přílohy A a B) Skoro všechny následující dezinformace pocházejí z článku v Time.

2) Tvrzení v článku: Článek zmiňuje to, že se lékaři Hubbardově Dianetice vysmívali jako pseudovědě. Správné informace: Dianetika vstoupila v roce 1950 do oblasti, v které měla hlavní slovo psychiatrie. Ta v kooperaci s americkými tajnými službami žila z velkých vládních grantů a

experimentovala na nic netušící veřejnosti. Byl to svět, kde její kritici byly jednoduše označeni za duševně choré, kteří „potřebují psychiatrickou pomoc“. Linie fronty tak byly načrtnuty. Dianetika nabídla člověku z ulice nástroje k dosažení štěstí, stability a úspěchu. Dala mu metodu, kterou mohl vůbec poprvé použít ke zlepšení vlastního stavu. Nesmíme zapomenout ani na to, že L. Ron Hubbard dosáhl něčeho, o co se psychiatři dlouho předtím pokoušeli – napsal knihu o mysli, která byla nefalšovaně populární, kterou lidé chtěli číst a která byla jak pochopitelná, tak použitelná. Dianetika ale udělala víc. Označila nejmodernější psychofarmaka za nebezpečná. A odhalila nehumánní psychiatrickou brutalitu a poškození napáchané elektrošokovou terapií a lobotomiemi, kdy jasně doložila nenapravitelné škody, které tyto terapie způsobují na zdravé mozkové tkáni. Reakce psychiatrického průmyslu na dianetiku byla okamžitá a vážná. Ani ne měsíc po vydání očerňovali psychiatři na vládních výplatních listinách knihu Dianetika jako „podfuk“, zatímco současně přiznávali, že ji dokonce ani nečetli. Tyto útoky koordinoval ředitel Americké psychiatrické asociace (APA) Dr. Daniel Blain za pomoci skupiny psychiatrů. Blain si uvědomil potenciál Dianetiky pro narušení statusu quo. V textu předloženém 21. června 1950 na výročním shromáždění kanadské lékařské asociace Blain popsal dianetiku jako „novou formu terapie a léčby, kterou lze vyléčit nejzávažnější duševní choroby během několika hodin tím, že přiměje pacienta nahradit zmatené myšlení, kterému dominují city přímým logickým myšlením.“ (Blain, 1950) Blain a jeho kolegové používali své vládní konexe k tajnému šíření lží do médií a vládních záznamů, což vyeskalovalo ve snahu uzavřít dianetické nadace, které se objevily po celé zemi, za každou cenu. A později se tato snaha přenesla i proti Scientologické církvi založené v roce 1954. Problém byl jasně finanční – jak dlouho by se ještě psychiatrům dařilo přesvědčit amerického daňového poplatníka, aby vyplácel multimilionové částky na psychiatrii, když dianetika poskytla prostředky k většímu štěstí a schopnostem jen za cenu knihy a ochoty používat její principy?

3) Tvrzení v časopise: Autor článku se na několika místech snažil zpochybnit právní postavení Scientologické církve ve světě a navodit dojem, že její členové páchají kriminální činy. Správné informace: Scientologická církev si od svého vzniku v roce 1954 prošla mnohými útrapami, včetně útoků zájmových skupin, které vedli k takovým excesům ze strany americké vlády, jako zavraždění představitele Scientologické církve v Seattlu v září 1963 agentem FDA (amerického Úřadu pro potraviny a léky). Přes všechny tyto motivátory se vždy církev snažila jednat dle zákonů dané země a právně se také registrovat. Jednat v souladu se zákony země, patří také k pravidlům daných L. Ronem Hubbardem. Za dobu 50 let co církev existuje, se však mohli objevit excesy jednotlivců, tak jako v každé církvi. Jedná se však o ojedinělé případy. Důkazem toho je, že ve většině zemí světa je církev právně registrována jako náboženská organizace nebo církev.

Významné rozhodnutí vydal 1. října 1993 Americký daňový úřad (IRS), kdy po dvou letech podrobného zkoumání nebývalého rozsahu a hloubky, jenž zahrnovalo aktivity scientologie po celém světě, a po posouzení každičkého obvinění, jež vyřkli odpadlíci či jiní kritici církve, vydal finální rozhodnutí. Tímto rozhodnutím přiznal Mezinárodní scientologické církvi, mateřské církvi scientologického náboženství, statut náboženské a charitativní organizace osvobozené od daní, přičemž tento statut získalo také dalších 150 přidružených církevních a misionářských organizací a organizací zaměřených na zlepšování společnosti. Po tomto náročném přezkoumávání, na které dohlíželi ti nejvyšší činitelé odpovědní ve vládě za organizace osvobozené od daní, IRS rozhodla, že účely Scientologické církve jsou čistě náboženské a charitativní. A podobně to je v dalších více než 160 státech světa, kde je církev zaregistrována buď jako církev nebo náboženská organizace (pokud se takto nelze registrovat, pak jako nezisková organizace).

4) Tvrzení v článku: Auror článku se zmiňuje o „jakýchsi“ skrytých instrukcích, kterými se řídí představitelé církve, které se týkají kritiků, jež lze údajně „žalovat před soudem, klamat nebo zničit“ (tzv. „Fair game“). Správné informace: Pokud by církev skutečně disponovala takovými instrukcemi zcela určitě by nikdy neprošla rozsáhlým vyšetřováním amerického daňového úřadu IRS, který ji udělil 1. října 1993 status charitativní organizace. A dále autor odkazuje na tzv. směrnici „fair game“ (spravedlivá hra). Směrnice s názvem „Fair game“ v církvi v současné době neexistuje. Jistá směrnice s názvem „Fair game“ existovala, ale byla zrušena krátce po jejím vydání v roce 1968. Jejím účelem bylo dát na vědomí, že osoba, která opustila církev, již nemá nárok na výhody členství. Žalující osoby (tzv. kritici) chybně interpretují všechny právní kroky, které církev podniká na svou obranu vůči jejich požadavkům, jako perzekuci. Církev používá stejné prostředky jako jiní účastníci právních sporů jako např. zákonné shromažďování informací a opatřování důkazů, aby se bránila proti nespravedlivým žalobám, prosadila svá zákonná práva nebo se ochránila proti infiltraci. Nejlépe o zneužívání směrnice „Fair Game“ bývalými členy, kteří chtějí pouze poškodit církev, vypovídá bývalá členka vedení církve Vicky J. Aznaran (sama později církev i zažalovala). Jedná se o citaci výpovědi pro soud z roku 1994 (originál v příloze C). „Od roku 1972 do roku 1987 jsem byla členem různých částí Scientologické církve. Během této doby jsem zastávala množství důležitých postavení v organizační a duchovní hierarchii církve. V březnu 1987 jsme já i můj manžel Richard Aznaran opustili naše postavení a vrátili se z Texasu domů do Kalifornie. V dubnu 1988 jsme já i Richard …a podali u okresního soudu Spojených států centrálního okresu Kalifornie žalobu proti několika celkům církve a jednotlivcům.

Během období, kdy jsem byla vyšším vedoucím pracovníkem církve, jsem z první ruky získala znalosti o tom, jak někteří dřívější členové církve podávali proti církvi občansko právní žaloby, a získávali úspěšné verdikty nebo rozhodnutí nebo příznivé urovnání bez ohledu na to, o co šlo. Soudy neustále dovolovaly odpůrcům církve volně předkládat obvinění bez ohledu na normální pravidla procedur a důkazních řízení. Takže jsem se účastnila vedení scientologických sporů jako vedoucí pracovník církve i jako strana proti církvi, a proto mohu v tomto prohlášení na základě svých osobních znalostí a pozorování poskytnout dvě rozdílná, ale vzájemně související hlediska. … Základním předpokladem, na základě kterého odpůrci církve a jejich právníci pracují, je pravděpodobnost, že soudy a poroty budou ochotni věřit jakémukoli obvinění vznesenému proti církvi bývalým členem, bez ohledu na hodnověrnost, protichůdné důkazy nebo skutečná fakta. Tento koncept byl nejvýstižněji vyjádřen na video nahrávce od protiscientologického žalobce Geralda Armstronga, když prohlásil, že nedostatek dokumentů nebo důkazů není žádnou překážkou k vedení procesů proti církvi, když to žalobce může „prostě prohlásit.“ Realizace tohoto přístupu k žalobám vedlo k utvoření malé skupiny bývalých scientologů, kteří jsou nyní zaměstnáni ještě menší skupinou právníků, kteří se věnují tomu, že žalují církev. Tato skupinka svědků spolehlivě opatří „doklad“ pro jakékoli obvinění, které si právník přeje proti církvi udělat při soudním přelíčení, ve výpovědi, v přísežném prohlášení a nakonec v soudním svědectví…. Nejobvyklejší a pravděpodobně neškodlivějším projevem této taktiky je používání obvinění, týkajících se směrnice církve, které se říká „Fair Game“ (Spravedlivá hra). Pojem „Fair Game“ byl špatně interpretován a opakovaně používán protivníky církve k vytvoření předsudků proti církvi. …. Centrálním prvkem využívání taktiky „Fair game“ bylo zajistit, aby byla obvinění zhotovena tak, aby se nedala objektivně vyvrátit. Jinými slovy, žalobce vytvořil obvinění, že byl učiněn nějaký špatný, škodlivý nebo obtěžující čin, který se nedal konkrétně zdokumentovat a pak tvrdil, že ho na základě směrnice „Fair game“učinila církev. Tím dostal žalobce církev do nemožné situace, ve které se snažila dokázat záporné tvrzení a snažila se ho dokázat pomocí dokumentace. Byla to pak záležitost slova daného žalobce proti slovu církve, a když se daný čin udělal dostatečně ohavný, mělo to za následek předsudky proti církvi. ..Ti, kteří útočí na scientologii, tuto techniku znají, a tak tento pojem používají ve snaze vytvořit u soudů předsudky. ….Obvinění typu „Fair game“ užívají vždy osoby, které žalují církev a které začaly spolupracovat s dalšími proti - scientologickými žalobci, seznámenými s touto taktikou.“

5) Tvrzení v článku: V roce 1978 odsoudil v nepřítomnosti francouzský soud L. Rona Hubbarda na 4 roky. Správné informace: Toto se vztahuje k případu z roku 1978 ve Francii, kde byl L. Ron Hubbard „v nepřítomnosti‘“ odsouzen za podvod. Případ byl založen na anonymním udání. Sám Hubbard byl obžalován z toho, že napsal Dianetiku.

Ve skutečnosti L. Ron Hubbard nebyl ve Francii od začátku působení církve v roce 1959 v této zemi. Nikdy nebyl soudem vyrozuměn nebo předvolán. Další obžalovaní (scientologové), kteří byli o soudu informováni, se odvolali a byli osvobozeni. Existuje expertíza tohoto soudního případu od prof. Levasseura, který došel k závěru, že kdyby byl L. Ron Hubbard vůbec informován o tomto soudu a dostavil by se, byl by zproštěn obžaloby. Ironií osudu je, že toto odvolání v tomto soudním případu způsobilo to, že francouzský soud uznal scientologii jako náboženství. Informaci o tom přinesl francouzská deník Le Soir a titulek zněl „Francouzská scientologická církev uznána jako náboženství“.

6) Tvrzení v článku: V roce 1984 označil soud v Londýně církev za „nebezpečnou, nemorální a korupční.“ Správné informace: Tento soudní případ nebyl původně vůbec o scientologii (což autor „nějak“ zapomněl zmínit), jednalo se o soudní při o přiřknutí dětí do péče jednoho z rodičů. Otec, který děti velmi dobře vychovával po dobu pěti let (jak bylo uvedeno v rozsudku) byl scientolog. Matka ne. Matka si usmyslela, že si děti vezme zpět a to děj se co děj. Její advokát tedy použil dezinformace o scientologii jako nástroj proti svému muži. Soudce Latey, který případ soudil, přistoupil k této diskriminační taktice. Výsledek? U odvolacího soudu jeho kolega Lord soudce Purchas uvedl na adresu soudce (a adresu jeho výroků proti scientologii) „Nebylo nevyhnutelně nutné, aby Latey činil definitivní závěry ve vedlejších záležitostech (ohledně scientologie) tak, jak činil, a slovy, kterými to udělal.“ Nutno podotknout, že potom co děti byly pod tímto tlakem stejně přiděleny matce, matka sama po třech letech požádala otce, aby si opět vzal děti do své péče!

7) Tvrzení v článku: Německý úřad na ochranu ústavy ve své zprávě z roku 2005 připomenul nebezpečí ideologie scientologie a svoje tvrzení podkládá vytrhanými citacemi ze scientologických materiálů.

Správné informace: Významné soudní případy zazněly v Německu, kde jsou církevní organizace registrovány jako (náboženské) spolky. Navzdory všemu humbuku, který tvoří pár jedinců, je scientologie shledána dle čtyřiceti německých soudních výnosů jako náboženství a je pod ochranou německé ústavy, jako kterékoliv jiné náboženství. Rozsudek jednoho z nich také jasně vyvrací všechny pomluvy a útoky ze strany některých německých politiků. Správní odvolací soud v Bádensku-Württembersku rozhodl v prosinci 2003, že „na základě posledních vědeckých šetření ohledně cílů scientologické organizace, nebyly nalezeny žádné hmatatelné náznaky, které by

podpořily tvrzení, že učení zakladatele scientologie L. Rona Hubbarda, je používáno jako zástěrka pro komerční aktivity.“ O činnosti Úřadu pro ochranu ústavy vypovídá nejlépe rozsudek berlínského Správního soudu z prosince 2001, který rozhodl, že vláda nemá vůbec žádné podklady k tomu, aby tajná služba sledovala mírumilovné členy Scientologické církve. Soud došel k rozhodnutí, že Úřad pro ochranu ústavy, což je německá tajná služba, konal nelegálně a protiústavně. Ani po čtyřech letech dozoru nebyli žádné indikátory aktivit Scientologické církve nebo jejích členů, které by mohly špionážní opatření omluvit. Ve snaze po tom, aby Úřad mohl pokračovat ve sledování, překroutil význam jistých formulací v scientologické literatuře a vyložil je v jiných souvislostech. Úřad tak citoval výroky jasně se vztahující pouze ke zvýšení vědomí na duchovní úrovni, uvedl soud. Od roku 1997 mají scientologové zdokumentovány stovky případů porušení lidských práv vůči svým členům a mnoho „špinavých triků“ od Úřadu pro ochranu ústavy. A to včetně pokusů o proniknutí agentů do církve; záměrné šíření falešných zpráv o scientolozích u jejich zaměstnavatelů, aby pak byli propuštěni; rozsévání neshod mezi členy církve v úsilí vytvořit zmatek uvnitř církve a další pokusy o podplácení scientologů, aby vznášeli falešná svědectví proti svým spolupracovníkům. Příkladem může být proslulý incident, který se týká jednoho z nejvyšších důstojníků a velitele operací berlínské policie Otta Drekslera. Úřad učinil nesprávný závěr, že pan Dreksler patřil k Scientologické církvi. Tento závěr byl založený na zprávě od agenta, který byl bývalým členem východoněmecké tajné policie - Stasi. Přestože Úřad věděl o tom, že zmíněný agent byl členem Stasi, přišel pan Dreksler na základě jeho svědectví na několik měsíců o svou práci, dům, kancelář, auto a osobní počítač a byl vyloučen ze společnosti. Teprve když církev podala žalobu na berlínské ministerstvo vnitra v souvislosti s Drekslerovým případem, Úřad přiznal svoji chybu. Pan Dreksler byl později znovu dosazen do funkce, podal žalobu a získal od berlínského ministerstva vnitra náhradu škody. Příloha D.

8) Tvrzení v článku: Autor článku cituje případ rakouského bývalého člena W. Handla. Správné informace: Odpadlíci nejsou akceptováni jako věrohodní svědci akademiky, kteří studují náboženství. Jsou možná tak dobří pro bulvární média. Známý sociolog (nových náboženských směrů) dr. Bryan Wilson, Ph.D z Oxfordské univerzity, napsal v jedné z prací na téma odpadlíci: „Odpadlík má obecně potřebu se bránit. Snaží se přebudovat svojí vlastní minulost, ospravedlnit své dřívější vztahy a obviňovat ty, kteří byli dříve jeho nejbližšími spolupracovníky…“ Jak ukázaly rozmanité případy, je lehce ovlivnitelný a připravený zveličovat nebo přikrášlovat své křivdy, aby uspokojil ty novináře, kteří se zajímají více o senzační příběhy než o objektivní zhodnocení pravdy.“ A přesně to dokazuje příběh W. Handla.

W. Handl věděl o scientologii poměrně málo přesto, že byl v scientologii od roku 1975 do roku 1994. Za tu dobu stihl nastudovat pár úvodních kurzů a dostal několik hodin auditingu. To je v protikladu s tím, co běžně scientolog zajímající se o scientologii, nastuduje nebo absolvuje. W. Handl se v roce 1975 stal členem personálu církve ve Vídni. Později však vyšlo najevo, že byl členem komunistické skupiny Ofenzivní křídlo. Jak sám W. Handl ve svém prohlášení pro církev ohledně této skupiny uvedl, jednalo se o militantní skupinu, která učila jak zacházet s podomácku vyrobenými bombami a jak zacházet se zbraněmi. Handl prošel výcvikovým táborem této skupiny v průběhu let 1971–74, kdy byl členem. Právě kvůli této jeho minulosti, která byla v protikladu s kvalifikacemi pro personál církve, byl posléze propuštěn z personálu. Handl později naléhal, že se změnil a aby mu byla dána druhá šance. Tomu bylo posléze vyhověno na krátkou dobu (v které zastupoval na dva měsíce ředitele vídeňské církve). Bohužel dále se vyskytovali v jeho chování závažné nedostatky, které byli v protikladu s cílem scientologie a tak byl finálně opět propuštěn. Od roku 1984 byl již pouze člen církve. O deset let později odešel z církve. Později se nechal najímat německými novinami k tomu, aby poskytoval zkreslené a bulvární informace o scientologii.

9) Tvrzení v článku: Autor cituje rozhovor, který dal syn L. Rona Hubbarda časopisu Penthouse o tom, že jeho otec L. Ron Hubbard byl spojený se satanismem a praktikoval doktrínu „fair game“. Správné informace: Syn L. Rona Hubbarda, zvaný Nibs, dle svého vlastního vyjádření poskytl o svém otci nepravdivé a lživé výroky, které byly například publikovány v roce 1983 v časopise Penthouse. V roce 1987 podal žalobu na nakladatelství LYLE STUART, INC., které chtělo vydat knihu, kde použili některé jeho dosud publikované výroky včetně výroků v časopise Penthouse. K této věci v žalobě píše v bodě 11: „V minulosti jsem podepsal a napsal věci o svém otci, kterých hluboce lituji a které způsobily jak mě, tak i jemu mnoho bolesti, jako například interview poskytnuté časopisu Penthouse. Nicméně Penthouse má ze své povahy omezený náklad a pochybnou pověst. Oproti tomu je Lyle Stuart Inc. vydavatel s dobrou pověstí a je zřejmé, že zmíněné knize dělá reklamu a bude ji nabízet v celonárodním měřítku. Má pověst v našem národě se tedy bude trvale odvíjet od knihy, kterou jsem nenapsal a která mi navždy zabrání v usmíření s mým zesnulým otcem, mojí rodinou a jeho církví. Pokud bude tato kniha vydána a ponese mé jméno, ačkoli jsem k ní neposkytl žádný písemný příspěvek, nebudu už nikdy schopen zbavit se veřejné vizitky své synovské neloajálnosti a nechat všechny tyto věci konečně za sebou.“ Příloha E. Praktiky „fair game“ byly zmíněny výše v bodě 4. Ohledně pomluv, které se zabývají údajným spojením se satanismem, je popis skutečných událostí méně bulvární:

Hubbard rozprášil černou magii v Kalifornii. Dr. Jack Parsons z Pasadeny, v Kalifornii byl americkým odborníkem číslo jedna na raketová tuhá paliva. Byl zapleten s neslavným Angličanem Aleister Crowleyem, který dělal černou magii a sám sebe nazýval “The Beast 666.” Crowley řídil po světě organizaci zvanou Ordo Templis Orientis (O.T.O.), která měla divoké a brutální obřady. Dr. Parsons byl ředitelem americké pobočky, situované v domě na 1003 Orange Grove Avenue, v Pasadeně (v Kalifornii). Byl to obrovský dům, který sloužil také jako hotel. Mezi jeho klienty patřili američtí nukleární fyzici pracující na přísně tajném projektu Manhattan (vývoj jaderné bomby). Určité americké agentury nesouhlasily s tím, že nukleární fyzici byli ubytováni pod jednou střechou. L. Ron Hubbard, který byl v té době stále ve službách amerického námořnictva, byl dobře znám jako spisovatel a filozof a měl přátele mezi fyziky, proto byl poslán, aby zvládl tuto situaci. Jel a ubytoval se v tomto domě a vyšetřil obřady černé magie a celkovou situaci a shledal ji velmi špatnou. Parsons napsal o Hubbardovi Crowleymu v Anglii. Crowley “The Beast 666” objevil v Hubbardovi nepřítele a varoval Parsonse. Toto vše je prokazatelné korespondencí, kterou odhalil Sunday Times. Hubbardova mise byla mnohem úspěšnější, než se očekávalo. Dům byl obrácen naruby. Hubbard zachránil dívku, kterou zneužívali. Skupina černé magie byla rozprášena a zničena. Mezi fyziky bylo mnoho z 64 špičkových amerických vědců, kteří byli později prohlášeni za nespolehlivé a propuštěni z vládních služeb s velkou publicitou.

Závěr: Co s toho vyplývá pro Slovensko? Jak čtenář může vidět, tak všechny podivnosti se dají vysvětlit a „děsivá“ fakta se rozplynou jak mýdlová bublina. Stejně tak je na tomto případě dobře vidět, jak média ve skutečnosti „vytváří“ obraz scientologie. Na scientologii není ve skutečnosti nic kontroverzního nebo podivného. To co chybí je jen seriozní informovanost, která vyjasní „všechny kontroverze“ a pomůže tak pochopit náboženskou praxi scientologie. Nezávislý popis scientologie od dr. Greškové ze slovenského Úštavu pre vzťahy štátu a cirkví je na webové adrese http://scientologia.host.sk/ a http://scientologia.szm.sk. A dále další práce (v angličtině) o scientologii od religionistů z celého světa lze nalézt na www.neuereligion.de/ENG/.

Jiří Voráček mluvčí Scientologické církve pro ČR a SR [email protected]

Priloha A

Priloha A

Priloha B

Priloha C

Priloha C

Priloha C

Priloha C

Priloha C

Priloha C

Priloha C

Priloha D

PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI

Stránka č. 1 z 6

Priloha E PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI A Professional Corporation One Gateway Center Newark, New Jersey 07102 (201) 622-4702 - and – LUBELL AND LUBELL 220 Fifth Avenue New York, New York 10001 (212) 683-5000 Attorneys for Plaintiff UNITED STATES DISTRICT COURT DISTRICT OF NEW JERSEY

______________________________X RONALD E. DeWOLF Civil Action No. 87-339(HLS) Plaintiff, -againstLYLE STUART, INC.,

AFFIDAVIT OF RONALD E.DEWOLF

Defendant. ______________________________X STATE OF NEVADA COUNTY OF CARSON

) )ss.: )

RONALD E. DEWOLF, being duly sworn, deposes and says: 1.

I am the plaintiff in this action.

I make this

affidavit in support of my application for expedited discovery and a temporary restraining order and in opposition to defendant’s motion to dismiss. 2.

It was never my understanding with Bent Corydon that

Corydon would do the actual writing of the book and that my role as co-author was to supply information and insight.

Rather, it

PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI

Stránka č. 2 z 6

Priloha E was my understanding that I was to be Corydon’s co-author in every sense of the word; I would write certain sections of the book and I would make editorial changes and add my own written material to the sections of the book that Corydon would write. 3.

In fact, my understanding of how it would work is

supported by my April 28, 1985 letter to Corydon which Corydon attached to his affidavit as Exhibit C.

In this letter, I asked

Corydon to send me his draft so that I would make my own written contributions to it. Bring and/or send a print-out and/or disks.

I’ll do the

same, but my book is in my head and so is our book. fast and very hard.

Very focused.

I work very

So send me all your stuff so

I can add mine out of my head . . . [para] So, download to me all your book stuff and I’ll add my stuff out of my head and upload to you fast and into the hands of your agent friend. (Corydon Exh. C [footnote 1: References to the June 23, 1987 affidavit of Bent G. Corydon will be cited as “Corydon Para. ____.” 4.

In addition, it was always my intention to make my own

written contributions and editorial changes to the first two sample chapters.

As I wrote in my April 28, 1985 letter, [y]ou

probably have enough for the requested first two chapters.

I’ll

add to it and really blow the publisher’s socks off (Corydon Exh. C). However, when I finally received the chapters from Corydon during the summer of 1985 I was physically incapable of making my own written contributions and of editing Corydon’s drafts.

PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI

Stránka č. 3 z 6

Priloha E During the spring and summer of 1985, I had been suffering from gall bladder attacks. surgery.

On July 5, 1985, I underwent gall bladder

I am a diabetic and am therefore very slow to heal and

recover from surgery.

In addition, I developed blood clots, was

placed in intensive care and hospitalized from July 5 until July 16. 5.

I never agreed with Bent Corydon or with Lyle Stuart,

Inc. that I would be identified as the co-author of the purported biography of my father L. Ron Hubbard even if I made no written contributions to the book.

Corydon and I understood

that I was going to do some of the writing of the book and would add to it and edit other portions of the book written by Corydon. 6.

This understanding was shared with Lyle Stuart, Inc. Corydon is simply wrong when he states that we taped our

conversations on March 28 and 29, 1985 so that we could begin our collaboration on a book about my father (see Corydon para 56).

We did not tape those conversations for a book.

Those

conversations were taped so that Corydon could play them for classes at his Mission in Riverside, California. Contrary to Corydon’s implication (id. para 5-8, Exhs. A, B), the reference in my April 2, 1985 letter to “sit[ting] down and talk[ing] some real hardcore, straightforward, nuts and bolts business” had nothing to do with writing a book together about my father.

Instead I was referring to coming down to

Corydon’s Riverside Mission to teach some classes.

In that same

letter I stated that I would be teaching “major Special Training Courses” overseas and in the United States to reinforce my

PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI

Stránka č. 4 z 6

Priloha E willingness to participate in the business of teaching classes at Corydon’s Riverside Mission. 8.

Corydon is also inaccurate in describing the

conversation where I informed him that I was withdrawing from the book project and that I didn’t want any of the manuscripts I had written to be used and that I didn’t want my name to be used or associated with the book project in any way (See id. para 18).

Corydon did not mention the payment issue in this

conversation.

While Corydon had made several previous promises

to send me my share of the money, he did not speak of money in this conversation (and he never sent me the money).

Corydon did

say, however, that he was going to force me to do it (presumably, be associated with the book) whether I liked it or not. 9.

Corydon is wrong about the number of conversations we

had about my father (See id. para 12).

We did not talk at least

once a week during the period from mid-June, 1985 to May, 1986. At most we talked twelve times during that period. 10.

Corydon’s misstatements include his discussion of my

so-called contributions to the book (Id. para 16).

Many of the

things Corydon claimed to be hearing from me for the first time for this book were publicly known from my July, 1983 Penthouse interview which was well-known to Corydon: e.g. the false charge about my father and drugs; the speculation about my brother Quentin’s death; the stories I had weaved about my childhood; and my father’s so-called harassment and manipulation of others.

In addition, I told Corydon that my father had written

PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI

Stránka č. 5 z 6

Priloha E the Church of Scientology’s “standard tech” or “Brainwashing Manual” only to dispute the claim that Corydon had told me we being made by others that my father had not written the tech. 11.

I will never be able to recover – either professionally

or personally – from having my name associated with this purported biography of my father which I did not write.

Lyle

Stuart, Inc. is continuing to identify me as the co-author because, as L. Ron Hubbard’s son, my name adds instant credibility to the book’s charges and, in addition, leads the reader to believe that he is getting inside information available only to intimate family members.

As a result of this

false representation about my contributions to the book I will be held responsible by the book-buying public for a scurrilous attack on my father which I publicly disavow.

I will be

subjected to criticism, for something I did not do and over which I had no control whatsoever.

Not only did I not write any

part of this book, I am not even being permitted to read the manuscript bearing my name prior to publication!

In the past, I

have sand and written things about my father which I deeply regret and which caused him and me great pain. interview is an example.

The Penthouse

But Penthouse by its nature has a

limited circulation and a dubious reputation.

Lyle Stuart,

Inc., in contrast, is a reputable publisher and is obviously marketing this book to a nationwide audience.

My national

reputation then is forever dependent upon a book which I did not write and which will prevent me from ever making peace with my deceased father, our family and his Church.

If this book is

PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI

Stránka č. 6 z 6

Priloha E released with my name on it even though I made no written contribution to the book, I will never be able to stop my public display of filial disloyalty and put it all behind me.

(signed) _______________________ RONALD E.DEWOLF

Sworn and subscribed to before me this 1st day of July, 1987 at Carson City, Nevada. (signed) [Floyd R. Johnson] (sealed) ____________________________ Notary Public for the State of Nevada