CÍLOVÉ CHARAKTERISTIKY KRAJINY V ZÁSADÁCH ÚZEMNÍHO ROZVOJE

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

CÍLOVÉ CHARAKTERISTIKY KRAJINY V ZÁSADÁCH ÚZEMNÍHO ROZVOJE Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autorka práce:

Mgr. Ing. Hana Vavrouchová, Ph.D.

Monika Bonczková

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Cílové charakteristiky krajiny v Zásadách územního rozvoje“ vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne 23. 5. 2013. Podpis ……………………………..

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych velmi ráda poděkovala Mgr. Ing. Haně Vavrouchové, Ph.D, za upřímnou spolupráci, odborné vedení a pozitivní přístup. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu, trpělivost a skvělé zázemí, které mi poskytli v celém období mého studia. V neposlední řadě patří mé díky také hasičským dětem za úsměvné komentáře mého vzhledu během posledních několika týdnů.

ABSTRAKT BONCZKOVÁ, M., Cílové charakteristiky krajiny v Zásadách územního rozvoje. Brno, 2013. Diplomová práce. Mendelova Univerzita v Brně. Diplomová práce se zabývá cílovými charakteristikami krajiny v Zásadách územního rozvoje v kontextu Evropské úmluvy o krajině, se zaměřením na komparaci jednotlivých metodických základů pro jejich vymezení. Hlavním cílem je shrnutí teoretických poznatků z oblasti územního a krajinného plánování s formulací doporučení pro lepší aplikaci na krajské i místní úrovni. Důraz je kladen na kritické zhodnocení Jihomoravského kraje. Práce je v aplikační části doplněna o případovou studii, kde jsou vypracovány specifické cíle zaměřené na setřídění a zpracování dotazníkového šetření a následnou diskuzi výsledků. KLÍČOVÁ SLOVA Cílové charakteristiky krajiny, Zásady územního rozvoje, Evropská úmluva o krajině, územní plánování, krajinné plánování. ABSTRACT BONCZKOVÁ, M., Landscape quality objectives in the Principles of territorial development. Brno, 2013. Diploma thesis. Mendel University in Brno. This thesis deals with the landscape quality objectives in the principles of spatial development in context of the European Landscape Convention, focusing on the comparison of different methodological basis for their definition. The main aim is to summarize theoretical knowledge of spatial and landscape planning with the formulation of recommendations for better implementation at the regional and local levels. Emphasis is placed on critical evaluation of the South Moravian Region. The work is complemented by the application of a case study where are the developed specific objectives aimed at sorting and processing of the survey and subsequent discussion of the results. KEY WORDS Landscape quality objectives, principles of territorial development, European Landscape Convention, spatial planning, landscape planning.

OBSAH 1 ÚVOD ....................................................................................................................... 7 2 CÍL PRÁCE ..............................................................................................................8 3 METODIKA .............................................................................................................9 4 TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................ 10 4.1 Historický vývoj územního plánování v České republice ............................... 10 4.2 Současné územní plánování v České republice ............................................... 11 4.2.1 Udrţitelný rozvoj území .............................................................................. 13 4.2.2 Cíle a úkoly územního plánování ................................................................ 14 4.2.3 Aktéři územního plánování ......................................................................... 15 4.2.4 Nástroje územního plánování ...................................................................... 15 4.2.5 Účast veřejnosti .......................................................................................... 18 4.3 Krajinné plánování .......................................................................................... 19 4.3.1 Krajinný ráz ................................................................................................ 20 4.4 Zásady územního rozvoje ................................................................................ 21 4.4.1 Průběh pořizování zásad územního rozvoje ................................................. 22 4.4.2 Cílové charakteristiky krajiny ..................................................................... 24 4.5 Typologie krajiny ............................................................................................. 25 4.6 Koncepce vyuţití krajiny ................................................................................. 28 5 APLIKAČNÍ ČÁST................................................................................................ 30 5.1 Vymezení cílových charakteristik krajiny v jednotlivých Zásadách územního rozvoje .................................................................................................................... 30 5.2 Případová studie .............................................................................................. 38 5.2.1 Primární struktura krajiny............................................................................ 39 5.2.2 Sekundární struktura krajiny ....................................................................... 39 5.2.3 Terciární struktura krajiny ........................................................................... 43

5.2.4 Dotazníkové šetření .................................................................................... 44 6 DISKUZE ............................................................................................................... 55 7 ZÁVĚR ................................................................................................................... 61 8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................... 62 9 PŘÍLOHY ............................................................................................................... 66

1 ÚVOD

Po období, kdy byla veškerá politická rozhodnutí naší země centralizovaně plánována, příroda byla devastována a přírodní zdroje byly maximálně vyuţívány a v některých případech nenávratně zničeny, lze poněkud optimističtěji říci, ţe se věci v posledních letech vracejí do normálu. Díky vstupu české republiky do světových organizací a účasti na světových konferencích jsou přijímána opatření, která se snaţí zachránit a přispět k ochraně přírody a trvale udrţitelnému rozvoji. Tato opatření a poţadavky se musí promítat do všech politik, programů a činností a měla by brát v úvahu všechna moţná hlediska. Dnešní doba a společnost se stále více ubírají k mezisektorovému přístupu v téměř všech aspektech ţivota. Je také stále důleţitější chápat souvislosti v širším kontextu, soustředit se na provázanost veškerých procesů, patrných na kaţdém našem kroku, ať uţ se jedná o globální, regionální či místní hledisko. Avšak otázkou stále zůstává, zda je tato provázanost zájmů přiměřená, nezávislá a transparentní, a jak velký vliv má participace všech účastníků na řízení společnosti. Zda se nejedná pouze o legislativou dané právo, které se však v praxi neuplatňuje. Je důleţité plánovat a stanovovat meze, které přispívají k udrţitelnému rozvoji území, na kterém tito účastníci ţijí. Tato diplomová práce se zaměřuje na cílové charakteristiky krajiny, coţ jsou přání a poţadavky týkající se charakteristických rysů krajiny, v níţ ţijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejnými orgány, ve spolupráci s dotčenou veřejností. Cílové charakteristiky krajiny jsou tedy jedním z nástrojů územního a krajinného plánování na krajské úrovni, tedy v Zásadách územního rozvoje. Práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část práce se věnuje obecnému popisu územního plánování z historického i současného hlediska, přičemţ v současném vývoji se zaměřuje především na udrţitelný rozvoj, cíle, úkoly, aktéry a nástroje územního plánování tak, jak je vymezuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Taktéţ poukazuje na jiţ zmíněnou participaci a spolupráci účastníků na řízení a krajinné plánování Konkrétněji se zaměřuje na vymezení a průběh pořizování zásad územního rozvoje, s tím související obecné pojetí 7

cílových charakteristik krajiny, koncepce vyuţití krajiny a typologii krajiny, které poskytují podklad pro aplikační část práce. Aplikační část poté navazuje na teoretickou část srovnáním metodologické báze vymezování cílových charakteristik krajiny dle vybraných kritérií v Zásadách územního rozvoje, schválených pro jednotlivé kraje. Jejich spojitostmi, nebo naopak rozdílnostmi. Nedílnou součástí aplikační části je také případová studie, zaměřená na správní obvod obce s rozšířenou působností Vyškov. Pro přiblíţení tohoto území je pouţit popis primární, sekundární a terciární struktury krajiny dle Miklós a Izakovičová (1997). Pomocí dotazníkového šetření jsou zjišťovány přání a poţadavky veřejnosti správního obvodu na cílové charakteristiky krajiny. Tyto poţadavky jsou následně zpracovány ve formě doporučení pro konkretizaci ZÚR Jihomoravského kraje a územního plánu města Vyškov.

2 CÍL PRÁCE

Hlavním cílem této práce je shrnutí teoretických poznatků z oblasti územního a krajinného plánování, na coţ posléze práce navazuje vypracováním specifických cílů v aplikační části. Jedná se především o zhodnocení metodického základu vymezení cílových charakteristik krajiny a formulaci doporučení pro jejich lepší vyuţití, nejen na krajské, ale i na místní úrovni. Dále je práce zaměřena na případovou studii - setřídění a následné zpracování dotazníkového šetření k další diskuzi.

8

3 METODIKA

Informace k jednotlivým oddílům teoretické části byly získány pomocí analýzy dostupných informačních zdrojů, tedy identifikací podstatných částí dokumentace a jejich podrobnějšímu zkoumání s následnou syntézou. Vyuţité zdroje pro tuto práci lze rozdělit na internetové odkazy a kniţní publikace, přičemţ stěţejním dokumentem byl zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Dalšími formami získání informací byly statistické databáze, případné obecní záznamy nebo konzultace s orgány veřejné zprávy. Důleţitým zdrojem informací pro aplikační část byl geoportál územního plánování Jihomoravského kraje a národní mapový geoportál INSPIRE při české informační agentuře ţivotního prostředí Cenia. Zjištění poţadavků na cílové charakteristiky krajiny správního obvodu obce s rozšířenou působností Vyškov, byly zpracovány pomocí dotazníkového šetření (viz příloha č. 8), konkrétně analýzou a následným srovnáním metodického určování s charakteristikami krajiny v Zásadách územního rozvoje Jihomoravského kraje. Pro lepší srovnání byl dotazník zpracován a vyhodnocen stejným způsobem jako územní studie „Vymezení cílových charakteristik krajiny v Jihomoravském kraji“, a to pomocí absolutních a relativních četností a jejich následným zaznamenáním do tabulek, popřípadě grafů. Slovní odpovědi byly diskutovány v komentářích. Zpracování cílových charakteristik krajiny předpokládá jednotný postup při jejich metodickém vymezování, měly by vykazovat meziregionální souvislosti a být metodologicky postaveny na podobných principech. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje by měly být stěţejním metodickým návodem, který vymezí CCHK a ty by měly být následně konkrétně specifikovány v územních plánech jednotlivých ORP. Dotazníkové šetření by mělo nastínit, jakým způsobem obyvatelé konkrétního území krajinu vnímají a následně formulovat jejich přání a poţadavky na případné změny charakteristických rysů krajiny do územních plánů. Zjišťování poţadavků veřejnosti by mělo být zajištěno na několika úrovních, s odpovídající volbou obtíţnosti a srozumitelností formulací.

9

4 TEORETICKÁ ČÁST

Teoretická část diplomové práce se zaměřuje na přiblíţení a propojení okruhů územního plánování, koncepce vyuţití krajiny, cílových charakteristik krajiny v Zásadách územního rozvoje a to jak samostatně působících, tak v kontextu Evropské úmluvy o krajině a následně i typologii krajiny.

4.1 Historický vývoj územního plánování v České republice Územní plánování v ČR lze zařadit do několika etap, přičemţ zajímavostí je jedna z prvních dochovaných zmínek o územním plánování je pravděpodobně stavební řád města Jihlavy z roku 1270, vydaný za vlády Přemysla Otakara II. V období vlády Přemyslovců byl také postupně přejat od západních sousedů pojem městské právo (středověký výraz, vymezující práva a povinnosti obyvatelů města k panovníkovi, či hlavnímu představiteli města), které plnilo mimo jiné i důleţitou úlohu v územním rozvoji tehdejších měst (Maier, K., 2000). V první etapě územního plánování (80. léta 19. stol. – 40. léta 20. stol.) můţeme hovořit o počátku novodobé historie stavebního řádu. Územní plánování šlo ruku v ruce s tehdejší změnou společnosti z důvodu průmyslové revoluce, která však na rozdíl od západní Evropy neměla na tehdejším území ČR tak důrazný dopad. V tomto období vznikaly první samostatné stavební řády (1886 - Praha, 1887 – Plzeň, České Budějovice)1, ukládající městům řadu povinností, jako pořizovat plány polohy, určení si některých základních regulačních podmínek (šířka nových nebo upravovaných ulic, hygienická opatření, opatření proti poţáru atd.) nebo i sledování veřejného zájmu při jejich změnách. Tyto stavební řády byly několikrát novelizovány, ale přetrvaly aţ do období 2. světové války, při níţ bylo řešeno především územní plánování zaměřené na podřízení menších územních celků potřebám těch větších (Mikulčicová, 2010). Druhá etapa (1949 – 1958) začíná tvorbou zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, který se zaměřoval na uspořádání zájmového prostoru a vládním nařízení č. 51/1950 Sb., o územním plánování obcí. Tato etapa se vyznačuje značnou regulací ze strany tehdejšího vedení komunistického reţimu a jeho centrálního plánování, kdy 1

Historie českého stavebního práva. [online] 2013 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z WWW:< https://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/PravoLegislativa/Dalsi-pravni-informace/Historie-ceskeho-stavebniho-prava>

10

nebyly brány v potaz jeho důsledky. Předpisy mimo jiné upravovaly i pořizování, projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace nebo územní rozhodování (Mikulčicová, 2010). Předposlední třetí etapa (1958 – 1976) začíná nabytím účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování a zákona č. 87/ 1958 Sb., o stavebním řádu, kde se řešil především průmět centrálního plánování do niţších územních celků – většina měst v této etapě vytvořila své územní plány (Maier, K., 2000). V poslední etapě (1976 – 2006) došlo ke vzniku nového zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který na dalších 30 let upravoval oblast územního plánování. I přesto, ţe tento zákon udával svůj vztah k centrálnímu plánování jako rovnoprávný, v praxi stále plnil podřadnější funkci. Zákon prošel řadou novel a to především v roce 1989, kdy musel reagovat na měnící se prostředí společnosti a s ním vznikající poţadavky. Docházelo ke snaze o zjednodušení zákona, postupnému zakomponování environmentálních hledisek i o provázanost s ostatními zákony. Od tohoto roku také pobíhaly diskuze o přijetí nového zákona, jenţ se začaly postupně realizovat aţ usnesením vlády číslo 612/2001, kdy došlo ke schválení věcného záměru stavebního zákona, který byl poté předán jednotlivým ministerstvům k dopracování. Tato etapa končí schválením nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 2007. (Maier, K., 2000)

4.2 Současné územní plánování v České republice Územní plánování definuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších novel, jako státem organizovanou činnost, která slouţí k vytváření komplexních předpokladů pro budoucí funkční uspořádání a vyuţití území. Důleţitou právní úpravou je také vyhláška číslo 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Jak dále uvádí Tichá (2004), vycházející přímo z legislativy, územní plánování soustavně a komplexně řeší funkční vyuţití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území, zároveň vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o ţivotní prostředí a ochranu jeho hlavních sloţek – půdy, vody a ovzduší (Stavební zákon, 2012). [1] 11

Bína (2000) uvádí ve svém překladu Kompendia Evropské unie o systémech, politikách a zásadách územního plánování (srovnávací studie regionálního rozvoje EU 15, při Evropské komisi), ţe se: „územní plánování vztahuje k metodám pouţívaným převáţně veřejným sektorem k ovlivňování budoucího rozmístění jednotlivých činností v prostoru, zároveň zahrnuje opatření ke koordinaci územních (prostorových) dopadů ostatních odvětvových politik tak, aby bylo dosaţeno rovnoměrnějšího rozdělení prvků ekonomického rozvoje mezi regiony.“ Bere si za cíl vytvoření racionálnějšího území a propojení jeho vyuţití tak, aby byly vyváţeny poţadavky na rozvoj s potřebami ochrany ţivotního prostředí a aby bylo dosaţeno sociálních a ekonomických cílů. Územní plánování zahrnuje opatření ke koordinaci územních (prostorových) dopadů ostatních odvětvových politik tak, aby bylo dosaţeno rovnoměrnějšího rozdělení prvků ekonomického rozvoje mezi regiony, které by jinak bylo vytvořeno a ovlivněno silami trhu, a aby byla regulována konverzace vyuţití území a nemovitostí. Koordinace činností mezi jednotlivými politikami. Poté, co vstoupil v platnost zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zadalo Ministerstvo pro místní rozvoj odborníkům z Ústavu územního rozvoje projekt pro snadnější orientaci v těchto předpisech. Vznikla metodická příručka Principy a pravidla územního rozvoje (2006), která teoretizuje územní plánování, jako soustavu cílů, které řeší veškeré změny v území soustavně a komplexně, pomocí nástrojů územního plánování tak, aby bylo dosaţeno obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území a zároveň chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví a to ve veřejném zájmu. [2]

Sklenička (2003) zastává názor, ţe se sice územní plánování soustřeďuje především na hmotné sloţky, přesto by nemělo opomíjet i jejich vzájemnou provázanost se společenským prostředím. Je to právě jiţ zmíněný mezisektorový (chcete-li multidisciplionární) charakter územního plánování, který jej předurčuje jako formu krajinného plánování s potenciálem komplexního řešení krajiny, jehoţ paradigmatem je trvale udrţitelný rozvoj. Územní plánování je spolu s regionálním plánováním jedním ze strategických nástrojů pro rozvoj a správu daného území (státu, kraje, obce). Obě tyto úrovně mají svoje vlastní strategické dokumenty, které jsou si rovnocenné, nevylučují se a měly by 12

být navzájem provázané. Vzájemnou provázanost dokumentů můţeme posuzovat horizontálně (jak na sebe navazují jednotlivé dokumenty kraje) i vertikálně (zda krajské dokumenty respektují státní úroveň nebo obecní respektují krajskou), jak uvádí Půček (2009) v publikaci Urbanismus a územní rozvoj (ročník XII., číslo 1-2/2009), dále vyjadřuje názor, ţe na státní úrovni jsou tyto dvě úrovně provázané, avšak na místních úrovních se tomu tak neděje. [8]

4.2.1 Udrţitelný rozvoj území Ke klíčovým pojmům v souvislosti s územním plánováním patří rozvoj a to především udrţitelný rozvoj (udrţitelný rozvoj, územní rozvoj) a jeho tři dimenze: ekologická, ekonomická a sociální udrţitelnost. Jeho definice je uvedena jak v zákoně č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, tak i v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (kapitola 4.2.2 Cíle a úkoly územního plánování). Jak uvádí Lipský (1999) o udrţitelném rozvoji se hovořilo jiţ v 60. letech 20. století. V roce 1972 byl publikován dokument tzv. Římského klubu, který upozorňoval na omezenost a vyčerpatelnost přírodních zdrojů a to Meze růstu (Meadows a kol., 1962). V 80. letech se myšlenka trvale udrţitelného rozvoje stala základním principem pro strategie ochrany ţivotního prostředí (Naše společná budoucnost, 1987; konference OSN o ţivotním prostředí v Rio de Janeiru, 1992). Jak Lipský (1999), tak i Nováček (2010) uvádějí ve svých knihách velké mnoţství definic udrţitelného rozvoje, přičemţ většina z těchto definic je orientována antropocentricky a příliš obecně. Například Komise OSN pro ţivotní prostředí a rozvoj (1987) jej definuje jako: „rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohroţení potřeb budoucích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby. V nejširším smyslu je strategie udrţitelného rozvoje zaměřená na prosazování harmonie mezi lidskými bytostmi a mezi lidstvem a přírodou“ (Nováček, 2010). Dle Evropského parlamentu je to rozvoj, který přináší zlepšování ţivotní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace (Nováček, 2010). A v neposlední řadě udrţitelný rozvoj definuje i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and 13

Development), jako dynamickou rovnováhu mezi ekonomickými, sociálními a environmentálními aspekty vývoje v podmínkách globalizace, resp. jako ekonomicky efektivní, sociálně únosný a environmentálně šetrný rozvoj ve všech oborech lidské činnosti (Nováček, 2010).

4.2.2 Cíle2 a úkoly3 územního plánování Zákon číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, mimo jiné vymezuje i cíle a úkoly územního plánování a to v hlavě první. Ve stavebním zákoně je uvedeno: cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udrţitelný rozvoj území, spočívající ve vyváţeném vztahu podmínek pro příznivé ţivotní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudrţnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniţ by ohroţoval podmínky ţivota generací budoucích (Stavební zákon, 2012). Dále zákon uvádí postup pro koordinaci veřejných i soukromých záměrů změn v území pomocí orgánů územního plánování a konkretizuje ochranu veřejných zájmů pomocí ochrany a rozvoje přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví (Stavební zákon, 2012). Zákon číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu dále ustanovuje úkoly územního plánování, a to zejména: 

zjištění a posouzení stavu území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty,



stanovení koncepce rozvoje území s ohledem na hodnoty a podmínky území,



stanovení urbanistických, architektonických a estetických poţadavků na vyuţívání a prostorové uspořádání území, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb,



stanovení podmínek pro obnovu a rozvoj sídelní struktury a pro kvalitní bydlení,



vytváření podmínek pro sniţování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a to přírodě blízkým způsobem,



prověřování a vytváření podmínek pro hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů na změny v území,

2 3

§ 18 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). § 19 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

14



vytváření podmínek pro ochranu území před negativními vlivy záměrů na území a navrhovat kompenzační opatření (Stavební zákon, 2012).

4.2.3 Aktéři územního plánování Aktéři územního plánování se do jeho plánování zapojují v rozdílné míře a s rozdílnými cíly (hlavní město Praha je spravováno na základě samostatného zákona). Dle stavebního zákona lze zařadit aktéry do jednotlivých skupin: 

orgány územního plánování (orgány obcí, krajů, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo obrany) – zajišťují rozvoj území a jeho hodnot,



dotčené orgány – pomocí zvláštních právních předpisů ukládají ochranu veřejného zájmu, jedná se o všechny instituce či orgány, jejich vyjádření je třeba dodat, aby mohla být územně plánovací dokumentace zpracována, projednána a schválena,



veřejnost – právo vyjadřovat se a dávat připomínky k procesu územního plánování (Stavební zákon, 2012).

4.2.4 Nástroje územního plánování Nástroje územního plánování jsou vymezeny v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavením řádu v hlavě třetí a slouţí k prosazování cílů a úkolů územního plánování v území na národní, regionální a místní úrovni. Dělí se na územně plánovací podklady, politiku územního rozvoje, územně plánovací dokumentaci, územní rozhodnutí, územní souhlas, územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. 

Územně plánovací podklady 4 - jsou tvořeny územně analytickými podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují moţnosti v území. Slouţí jako podklad k pořizování Politiky územního rozvoje ČR a územně plánovací dokumentaci. -

Územně analytické podklady - obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území a jeho hodnot z důvodu ochrany veřejných zájmů, záměrů na provedení změn v území a vyhodnocování udrţitelného rozvoje

4

§ 25 aţ § 30 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

15

v území, blíţe je specifikuje vyhláška číslo 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. - jejich pořízení zařizuje příslušný úřad územního plánování na základě průzkumů územní a údajů o území a aktualizuje je kaţdé 2 roky. Zpracovává se tedy pro obce a celý jejich obvod (podklad pro tvorbu územního plánu) a pro kraj (podklad pro tvorbu zásad územního rozvoje). -

Územní studie - oproti územně analytickým podkladům, územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje moţná řešení vybraných problémů v území. Pořizuje se pouze, pokud je tak uloţeno v územně plánovací dokumentací.



Politika územního rozvoje5 - abychom pochopili význam a aplikaci zásad územního rozvoje a cílových charakteristik krajiny na krajské úrovni, musíme nejprve zařadit tyto pojmy do většího, ucelenějšího celku, definujeme si proto Politiku územního rozvoje ČR jako takovou. Jedná se o dokument a nástroj územního plánování s celostátní působností, který schvaluje vláda. Jak uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj na svých internetových stránkách 6, slouţí zejména pro koordinaci územně plánovací činnosti krajů a současně jako zdroj důleţitých argumentů při prosazování zájmů ČR v rámci územního rozvoje Evropské unie. - Dále politika územního rozvoje určuje poţadavky na upřesnění a realizaci úkolů územního plánování v mezinárodních, republikových, nadregionálních a přeshraničních souvislostech, určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů a stanovuje republikové priority územního plánování pro zajištění udrţitelného rozvoje území.



Územně plánovací dokumentace5 – navazuje na územně plánovací podklady a dále rozvíjí Politiku územního rozvoje ČR. Jejím účelem je zejména připravit

5

§ 31 aţ § 35 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Politika územního rozvoje. [on-line] 2012 [cit. 8. 10. 2012]. Dostupné z WWW: . 6

16

podklady pro rozhodování v území. Stavební zákon obsahuje tři typy dokumentů územně plánovací dokumentace. -

Zásady územního rozvoje - o zásadách územního rozvoje blíţe pojednává kapitola 4.3.

-

Územní plán7 - stanovuje základní koncepci rozvoje územní obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Dále pak zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a Politikou územního rozvoje ČR. Vydává se formou opatření obecné povahy. - o pořízení jednotlivých územních plánů rozhoduje zastupitelstvo příslušné

obce z vlastního podnětu, na návrh občana, na návrh

orgánu veřejné správy nebo na návrh fyzické či právnické osoby. Náklady na pořízení hradí obec, popřípadě kraj. Konceptuální součástí územního plánu je i vliv na udrţitelný rozvoj území. -

Regulační plán8 - regulační plán stanovuje podrobné podmínky pro vyuţití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého ţivotního prostředí. Je závazný pro rozhodování v území. Stejně jako územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu. O návrhu regulačního plánu se projednává veřejně s dotčenými orgány.



Územní řízení, územní rozhodnutí a územní souhlas9 - územní řízení je určitý proces, jehoţ výsledkem můţe být vydání územního rozhodnutí či územního souhlasu. Během územního řízení se zjišťuje, zda je návrh ţadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíly a úkoly územního plánování, s poţadavky stavebního zákona. Účastníkem územního řízení jsou kromě ţadatele a obce, na jejímţ území má být poţadovaný záměr uskutečněn, také další osoby stanovené stavebním zákonem (například vlastník sousedních pozemků či nemovitostí). Spojuje se také s vybranými postupy při posuzování

7

§ 43 aţ § 60 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). § 61 aţ § 75 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 9 § 76 aţ § 96 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 8

17

vlivů na ţivotní prostředí. Územní rozhodnutí je vydáno příslušným úřadem na základě územního řízení. Znamená umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit jejich vlivy na vyuţití území, měnit vyuţití území a chránit důleţité zájmy v území. Územní rozhodnutí můţe být nahraze regulačním plánem pouze v zastavěném území. Územní souhlas je vydán na základě oznámení o záměru a to zejména tehdy, kdyţ je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyţaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. 

Územní opatření 10 - jedná se o opatření o stavební uzávěře, která omezuje nebo zakazuje stavební činnost ve vymezeném území po dobu uzávěry a územní opatření o asanaci na území, které bylo postiţeno ţivelnou pohromou nebo závaţnou havárií, v jejímţ důsledku došlo k podstatnému zásahu do vyuţití území.



Úprava vztahů v území11 - tato část stavebního zákona se zabývá především náhradou za změnu v území a předkupním právem, vznikajícím pro obec, kraj či stát k pozemku vymezenému územním či regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření.

4.2.5 Účast veřejnosti Další z významných součástí územně plánovacího procesu je účast veřejnosti, vycházející z práva spolupodílet se na rozhodnutích o způsobu vyuţití území a z práva na informace o ţivotním prostředí. Územní a regulační plány mají veřejný charakter a občané k nim mohou podávat náměty a připomínky v jakékoli fázi procesu (zadání, konceptu i návrhu). Typickými znaky územního plánování i dalších forem plánování v ČR je důraz na metody a výsledek řešení (Sklenička, 2003). Pro rozvoj území, popřípadě společnosti má klíčový význam i způsob, jak nakládáme s tímto územím a jak tento zdroj vyuţíváme. Velmi často se lze v územním plánování setkat se záměry soukromých investorů, proto je ve veřejném zájmu koordinovat a regulovat územní rozvoj a tím předejít k územním střetům a takovému vyuţití území, jeţ by bylo v rozporu s udrţitelným rozvojem území (Maier, 2008).

10 11

§ 97 aţ § 100 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). § 101 a § 102 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

18

Všechny systémy územního plánování v sobě zahrnují také určité mechanismy pro konzultace s veřejností a to nad rámec obvyklých politických postupů, přičemţ důraz je kladen na formální poţadavky, které definuje zákon. Samotná existence formálních poţadavků na konzultace však nezaručuje efektivitu takových konzultací ať jiţ ve smyslu informovanosti veřejnosti nebo její schopnosti ovlivnit podobu plánu (Bína, 2000) Obyvatelstvo má ze zákona přístup k rozhodování o tom, které krajinné hodnoty jsou důleţité a zároveň musí mít moţnost zúčastnit se rozhodování o ochraně, managementu a změnách krajiny. Toto právo na participaci by mělo být současně i povinnou odpovědností kaţdého občana. Je zde nutná komunikace mezi odborníky, obyvateli i veřejnou správou. Tato komunikace musí mít mezisektorový charakter, proces musí být transparentní a integrovaný. [5]

4.3 Krajinné plánování V českých právních předpisech není termín krajinné plánování jasně definován, proto je tento pojem pouţíván mnohými autory v různých významech a souvislostech. V širším smyslu jej definuje Sklenička (2003) jako racionální činnost, která reguluje činnost člověka pomocí preventivně vyhotovené dokumentace s cílem uvést do souladu rozvoj lidské společnosti s ochranou přírody a krajiny. Krajinné plánování se tedy snaţí o vyváţený socio-ekonomický rozvoj regionů, zlepšování ţivotních podmínek obyvatelstva, zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a o racionální vyuţívání území. Dále uvádí plánování jako soustavný proces, probíhající v cyklech a trvale udrţitelný rozvoj jako jeho nedílnou součást. Krajinné plánování můţe nabývat několika podob, přičemţ některé mohou být definovány zákonem a oproti tomu jiné mohou být formulovány s ohledem na konkrétní území. Z legislativního hlediska můţeme rozlišovat tyto formy krajinného plánování: 

obligatorní – povinnost jejich pořízení je dána zákonem (např. lesní hospodářský plán, územní systém ekologické stability, …),



podmíněně obligatorní – územní plánování, pozemková úprava,

19



fakultativní – zpracování je dobrovolné, nejčastěji pro finanční podporu na realizaci projektů z dotačních programů (revitalizace, krajinářské úpravy, …) (Sklenička, 2003).

V uţším smyslu lze pojem krajinné plánování chápat i jako plánování, které respektuje krajinně ekologické vlastnosti krajiny a jehoţ výsledkem je krajinný plán. Toto pojetí bylo zakomponováno do legislativní soustavy České republiky po přijetí Evropské úmluvy o krajině (2004), jakoţto zvláštní typ regulačního plánu nezastavitelného území. Krajinný plán tedy bývá označen jako dokument nebo proces, který komplexně posoudí vlastnosti krajiny s následným doporučením racionálního způsobu vyuţívání krajiny, popřípadě ozdravných doporučení. Krajinné plánování se tedy nesoustředí striktně na vymezené katastrální území, avšak vyţaduje spíše nadmístní spolupráci a koordinaci (Sobková, 2010). Vztah krajinného a územního plánování není nijak vymezen zákonem ani jinými příslušnými normami. V praxi by mělo územní plánování komplexně řešit jak zastavěné tak i nezastavěné území, avšak územní plánování se prezentuje především jako technická disciplína, která věnuje více pozornosti problematice zastavěného území neţ navazující zemědělské a lesní krajině. Nezastavěné území je řešeno především oborovými dokumenty, zejména projekty komplexních pozemkových úprav a lesních hospodářských plánů, případně oblastních plánů rozvoje lesa (Sobková, 2010). Jak uvádí Selman (2012) krajina je pro mnoho lidí pouze to, co intuitivně a především vizuálně vnímají, ale je důleţité uvědomit si i její vlastnosti. Propojit humanitní a přírodní vědy a jejich následnou syntézu vyuţít při řešení nejen sociálních, ale i environmentálních problémů.

4.3.1 Krajinný ráz Jak uvádí Vorel, Bukáček a kol. (2004) jedná se o významnou hodnotu přírodního a kulturního prostředí, která zůstala dochována a je chráněna před znehodnocením. Krajinný ráz je také vymezen zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vyjadřuje nejenom kulturní jevy, či pozitivní znaky krajiny, ale i duchovní dimenzi krajiny. Krajinný ráz je dán vyjádřením vztahů přírodních, socioekonomických a kulturně-historických vlastností a odpovídá pojmu „charakter krajiny“, který je 20

vyjádřený především morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačním krytem, osídlením a jejich systematickým zkoumáním. Aby jej bylo moţné chránit, je nutné vymezit, popsat a vyhodnotit znaky a hodnoty, které krajinný ráz dané krajiny utvářejí. Krajinný ráz je také ústředním pojmem v krajinném hodnocení (Morris, Therivel, 2009).

4.4 Zásady územního rozvoje 12 Po vydání nového stavebního zákona (2006) a schválení návrhu Politiky územního rozvoje vládou České republiky (2009), byl kaţdý kraj nucen do roku 2011 vytvořit v návaznosti svůj vlastní územní plán – zásady územního rozvoje (ZÚR). Tyto zásady navazují na předchozí právní úpravu, čímţ nahradili územní plány velkých územních celků (krajů). Dále je zákonem předepsaná aktualizace této dokumentace a to nejdéle kaţdé 4 roky a to na základě Územně analytických podkladů. Základním účelem ZÚR je rozpracování a zpřesnění Politiky územního rozvoje ČR (jako nástroje územního plánování na celostátní úrovni) na krajskou úroveň. Tento dokument pak plní významnou roli nejen pro rozhodování v území, ale slouţí zejména jako závazný podklad pro tvorbu územních plánů obcí, jedná se tedy o vertikální provázanost dokumentů. Jak uvádí zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stanovují ZÚR zejména základní poţadavky na uspořádání území kraje, účelné vyuţití tohoto území a vymezení ploch nebo koridorů staveb, které mohou mít důleţitý význam pro celý kraj. Měly by řešit problémy kraje komplexně – z hlediska ochrany ţivotního prostředí a lidského zdraví, a zároveň zohlednit ekonomické a sociální hledisko. Stanovují také záměry, které mají rozsah i za hranici daného kraje. Podle stavebního zákona stanovují ZÚR poţadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví poţadavky na jejich moţné budoucí vyuţití a v souladu s politikou územního rozvoje určují strategii pro naplňování jejich cílů a úkolů a koordinují územně plánovací činnost obcí. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udrţitelný rozvoj území (Stavební zákon, 2012). 12

§ 36 aţ § 42 zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

21

Zásady územního rozvoje se vydávají formou opatření obecné povahy podle správního řádu (je moţné podat návrh na soudní přezkum, který provádí Nejvyšší správní soud) a jsou závazné pro obce, které budou mít povinnost přenést záměry schválené v Zásadách do svých územních plánů. Jednotlivé územní plány na sebe tedy musí navazovat a vzájemně si neodporovat (Stavební zákon, 2012). Příslušný krajský úřad musí oznámit místo a dobu společného projednávání jak sousedním krajům, ministerstvu, tak i sousedním státům, pokud je návrh nějakým způsobem ovlivňuje a vyzve je k uplatnění stanovisek. Při veřejném projednávání návrhu mohou podat námitky pouze obce v řešeném území, popřípadě obce sousedící s tímto územím a zástupci veřejnosti (Stavební zákon, 2012).

4.4.1 Průběh pořizování zásad územního rozvoje Pořizování ZÚR má několik fází: 1. zadání, 2. návrh, 3. veřejná fáze, 4. schválení, aktualizace a moţnost soudního přezkumu.

V první fázi zpracuje krajský úřad návrh zadání, které poté zašle dotčeným orgánům státní správy, sousedícím krajům a všem obcím v kraji. Tyto orgány vyjádří svá stanoviska a poţadavky k zadání, které příslušný krajský úřad vyhodnotí a upraví se dle nich. Po této úpravě zadání schválí zastupitelstvo kraje a nechá zpracovat návrh a vyhodnocení vlivů na udrţitelný rozvoj území, které je součástí ZÚR (Kuboňová, 2011). Zpracovatel seznámí dotčené orgány státní správy a sousední kraje na společném jednání s tímto návrhem (popřípadě zašle krajský úřad spolu s Ministerstvem zahraničních věcí návrh a vyhodnocení orgánům sousedních států, jejichţ území můţe být přímo ovlivněno a nabídne jim konzultace). Po tomto jednání mají správní orgány 30 dnů na podání svých stanovisek k předloţenému návrhu a vyhodnocení. Po uplynutí této 30 denní lhůty uvede krajský úřad návrh ZÚR do souladu s předloţenými 22

stanovisky a pokud jdou dvě nebo více stanovisek proti sobě zajistí krajský úřad řešení rozporů (Kuboňová, 2011). V následné fázi dochází k účasti veřejnosti. Krajský úřad zveřejní upravený a posouzený návrh na úřední desce a na internetu a to nejméně 30 dní před veřejným projednáním. V těchto dnech má veřejnost (občané a občanská sdruţení) moţnost vstoupit do procesu a uplatnit své připomínky, které jsou zohledněny, avšak nejsou právně závazné, coţ v praxi znamená formální vypořádání důleţitých podnětů, tak aby co nejméně překáţely jiným záměrům. Oproti tomu obce a zástupce veřejnosti (má o něco silnější právní postavení neţ občané) mohou podávat námitky, o kterých musí být rozhodnuto, jejich odmítnutí náleţitě odůvodněno a můţe být také podán podnět k přezkumu ze strany zástupců veřejnosti. Poté krajský úřad vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje návrh rozhodnutí o námitkách a Ministerstvo ţivotního prostředí vydá stanovisko k vyhodnocení vlivů na udrţitelný rozvoj území (Kuboňová, 2011). Dále upravený návrh ZÚR posoudí Ministerstvo pro místní rozvoj a výslednou podobu návrhu schválí zastupitelstvo kraje, kdy se většinou hlasů povaţují Zásady za vydané (Kuboňová, 2011). Do dvou let po vydání ZÚR (ex post evaluace) předloţí krajský úřad zastupitelstvu kraje zprávu o jejich uplatňování za uplynulé období. Na základě takto schválené zprávy můţe úřad také pořídit aktualizaci ZÚR a formou sdělení upozornit, zda nebyly zjištěny nepředpokládané negativní dopady na udrţitelný rozvoj území spolu s případnými návrhy na jejich eliminace, minimalizaci nebo kompenzaci 13. Nedílnou součástí pořizování zásad územního rozvoje je i proces Posuzování vlivů koncepcí na ţivotní prostředí14 (dále jen SEA – Strategic environmental assessment). U územních plánů obcí se SEA zpracovává pouze, pokud je tento poţadavek uveden v zadání toho daného územního plánu anebo v návrhu zprávy o uplatňování územního plánu za minulé období, avšak u zásad územního rozvoje se zpracovává vţdy. Proces SEA zahrnuje zjištění, popis a zhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení koncepce a jejích cílů, a to pro celé období jejího předpokládaného provádění. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých 13

§ 9 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti (vyhláška ÚAP a ÚPD). 14 Posuzování vlivů na ţivotní prostředí. [on-line] 2012 [cit. 6. 5. 2013]. Dostupné z WWW: .

23

vlivů záměrů obsaţených v koncepcích na ţivotní prostředí. Závěrečné stanovisko je nutným podkladem pro schválení koncepce. Součástí procesu posuzování je i odpovídající zapojení veřejnosti, které zahrnuje zveřejnění informací a dokumentů, vypořádání připomínek a veřejné projednání. Připomínky můţe podat kdokoli a to ve lhůtách stanovených zákonem.

4.4.2 Cílové charakteristiky krajiny Pojem cílové charakteristiky krajiny (CCHK) se poprvé objevil v Evropské úmluvě o krajině (EÚoK), která byla přijata mezivládní organizací bez vazby na Evropskou Unii - Radou Evropy ve Florencii v roce 2000 (ČR úmluvu podepsala 28. 11. 2002, ratifikovala 3. 6. 2004 a v platnost vstoupila 1. 10 2004). Je to nástroj pro vytvoření nového pohledu na krajinu, zavádějící postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik, zaměřených na ochranu, správu a plánování krajiny. Dle van der Heideho (2012) se CCHK vztahují na vyhodnocení smyslu a významu krajinných vlastností a jejich následnou formulaci. [3] Tato úmluva je stěţejní pro další vývoj evropského prostoru a krajiny v něm, taktéţ pro jeho účinné a účelné rozhodování. Jak uvádí Enrico Buergi, předseda konference, na které byla úmluva přijata: “dosud ţádný mezinárodní právní nástroj se nezabýval přímo, výslovně a výhradně krajinou a její ochranou, vývojem a udrţitelným managementem“. [4] Úmluva definuje CCHK jako přání a poţadavky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níţ ţijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejnými orgány ve spolupráci s dotčenou veřejností. [3] Cílové charakteristiky krajiny jsou součástí ZÚR kaţdého kraje. Jsou výsledkem procesu plánování v krajině a měly by představovat prvotní podnět pro přípravu opatření, jeţ mají být posléze přijata k ochraně, správě a plánování krajiny a následnou péčí o krajinu. Tato opatření by měla být připravena, aby navzájem spojovala sociální poţadavky (odráţí rozmanitost populace) a hodnoty, které krajině přisuzuje veřejnost, s přijatými politickými rozhodnutími. Při procesu předcházejícím vymezení CCHK je třeba definovat obecné nástroje krajinné politiky pro jednotlivé úrovně (celostátní, 24

regionální, místní,…) a pomocí nástrojů plánování a rozvoje města a venkova, konkrétně přispět k formulaci cílových charakteristik. Pro úspěch je nezbytné vést během celého procesu konzultace s veřejností a všemi dotčenými stranami a zajistit jejich kladný postoj a účast. [4] Vymezení cílových charakteristik krajiny je jednou z důleţitých kapitol v územním a krajinném plánování větších správních celků. Ve stavebním zákoně ani v Evropské úmluvě o krajině však není podrobněji specifikována metodika jejich zpracování ani vymezování, podle které by měly jednotlivé orgány postupovat. V roce 2003 zadalo Ministerstvo ţivotního prostředí výzkumný úkol VaV/640/1/03, 2003– 2005, který se zabýval a měl vytvořit jednotnou typologii krajiny České republiky. Jeho zpracovatelem byl Doc. Ing. arch. Jiří Löw a spol.. V periodiku Urbanismus a územní rozvoj (2008) Löw uvedl, ţe: „za základní impuls pro řešení typologického členění rázovitosti našich krajin je nutno povaţovat nejen potřebu implementace zásad stanovených v Evropské úmluvě o krajině, ale i obecnou potřebu sjednocení pohledu na rázovitost a pestrost české krajiny“ (Löw, Novák, 2008).

4.5 Typologie krajiny Klasifikace (obecné třídění, kategorizace, typologie), znamená systematické řazení objektu do zpravidla hierarchicky strukturovaných jednotek na základě společných znaků, s cílem zpřehlednění správy krajiny tak, aby byla maximálně vyuţita co do zdrojů a zároveň zůstala obyvatelná a poskytovala i jiné poţitky neţ materiální (Kovář, 2012). Výchozí hypotézou pro klasifikaci krajiny je její potenciál, pro jehoţ efektivní vyuţití je třeba pomocí poznání sjednotit principy spravování tak, aby byly univerzální pro krajiny se společnými znaky. Které znaky určují hranice krajů je právě předmětem typologie krajiny. Součástí je získání objektivních poznatků o procesech a zákonitostech uplatňujících se při utváření krajinných systémů (Kovář, 2012). Jelikoţ, jak uvádí Forman (1993), je krajina heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje, je velmi těţké stanovit její jednotnou definici, a

25

proto také existuje mnoho přístupů, typologií a metodik. Pro lepší přiblíţení problematiky je níţe uvedeno několik rozdílných typologií krajiny. Lipský (1999) zastává stejný názor jako Forman (1993), ţe krajina je heterogenní část zemského povrchu a zároveň vychází ze struktury krajiny, která je vytvářena pomocí syntézy, při které se hierarchicky vyšší sloţky vytvářejí kombinací niţších. Krajina jako celek má poté vlastnosti, které tyto jednotlivé sloţky nemají. Podle něj je to také důvod, proč nelze krajinu popsat jako prostý součet sloţek, jelikoţ při syntéze musí být zhodnocena také konfigurace sloţek, tedy prostorového rozmístění a vzájemné vazby. Dále rozlišuje a charakterizuje krajinu dvěma způsoby buďto vymezením individuálních krajin (zvýrazněním svébytných vlastností, jimiţ se daná krajina odlišuje od ostatních), nebo typologických krajin (hledání všeobecných vlastností, které danou krajinu spojují s krajinami podobných vlastností). Jako příklad typologických členění uvádí hlavní typy reliéfů ČR, výškové vegetační stupně nebo klimatické oblasti. Jako příklad botanické typologie krajiny v ČR vymezuje Hadač (1982) pro Českou republiku 5 základních krajinných typů podle výškových vegetačních stupňů: skupinu subalpínských krajinných typů, skupinu smrčinách krajinných typů hercynskosudetských, skupinu bučinných krajinných typů a skupinu xerotermních krajinných typů ponticko-panonských (Lipský, 1999). V roce 1995 vznikla zpráva Evropské agentury pro ţivotní prostředí v Kodani (Europe’s Environment – The Dobříš Assessment), přímo navazující na dobříšskou konferenci evropských ministrů ţivotního prostředí (1991), která rozlišuje na třicet typů krajiny napříč celým evropským kontinentem, rozdělených do několika kategorií dle následujících kritérií: krajinné typy podmíněné podnebím a potenciální přirozenou vegetací (tundry, tajgy, lesní krajiny, step, aridní krajiny), krajiny výrazně ovlivněné reliéfem (vrchoviny, hornatiny), krajinné typy vymezené podle stupně uzavřenosti a otevřenosti scenérie (bocage, semi-bocage, openfields) a regionální krajiny (coltura promiscua, montados, delta, huerta, polder, kampen). Zajímavostí je, ţe se na našem kontinentu takřka nevyskytuje přírodní, člověkem nedotčená krajina (Lipský, 1999). [6] Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 4.4.2 Cílové charakteristiky krajiny jedním z dalších typologických vymezení krajiny je to, dle Löwa a spol. (2008), který sjednotil a pochytil širší vztahy jednotlivých typů krajin v České republice v kontextu Evropské 26

úmluvy o krajině a pomocí popisných charakteristik pro pestrost krajin ČR definoval rámcové krajinné typy. 1. Rámcové sídelní krajinné typy: -

charakterizovány dle vegetační stupňovitosti (změna výškového a expozičního klimatu), biogeografické provincie (odlišnosti geologické, geomorfologické a klimatické podprovincie), historických typů sídel a jejich pluţin, typů lidového domu (běţných stavebních typů v krajině, odvíjejících se od kulturní a historické spojitosti) a vývoje a doby osídlení

(charakteristika

trvalé

udrţitelnosti

vyuţíváním

krajiny

člověkem), -

7 typů (viz příloha č. 1).

2. Rámcové krajinné typy dle způsobu vyuţití území: -

charakterizovány dle struktury vyuţití ploch (krajina přírodě blízká, podmíněná a přeměněná člověkem), které člení krajinu ČR podle převaţujícího způsobu jejího vyuţití,

-

6 typů (viz příloha č. 2).

3. Rámcové krajinné typy dle reliéfu: -

charakterizovány dle relativní členitosti reliéfu (roviny – velehory) a vyjádření výjimečnosti typů reliéfu (běţný – zcela výjimečný),

-

19 typů, z nichţ jsou 4 zcela běţné a zabírají 68,25% území a ostatní jsou vzácné a dávají krajině její individuální ráz (viz příloha č. 3).

Výsledkem tohoto členění jsou tedy tři hlavní rámcové krajinné typy českých krajin, vzniklé překryvem dílčích typizací. Kaţdý z těchto rámcových typů je charakterizován trojmístným kódem, kde první kód znamená sídelní typ krajin, druhý typ vyuţití území a třetí typ reliéfu. V České republice bylo z 938 moţných kombinací vymezeno 160 typů kraji. [7]

27

4.6 Koncepce vyuţití krajiny V předchozí kapitole byla uvedena definice krajiny jako takové a rozdílné způsoby typologie krajiny, tato kapitola se bude věnovat jejímu vyuţití. Dle Skleničky (2003) je vyuţití krajiny, respektive vyuţití území (land use) termín, zahrnující v sobě dvě základní sloţky a to biofyzikální a socioekonomickou. Zahrnuje jednak formu analýzy aktuálního či historického stavu, ale i hodnocení krajiny z hlediska vhodnosti pro jednotlivé způsoby vyuţívání. Jedná se zejména o vyuţití přírodního potenciálu k hospodářským účelům, umísťování činností, které na přírodní hospodářský potenciál nemají přímou návaznost. Výsledky těchto analýz jsou pouţitelné pro návrh nové krajiny z hlediska kvantitativního, kvalitativního i z hlediska kompozice. Déle uvádí, ţe kaţdá z forem land use má specifické poţadavky na danou lokalitu, které jsou dány poţadovanými krajinnými vlastnostmi. Sklenička (2003) se při vyhodnocení vyuţití krajiny odkazuje na Muranského a Naumana, kteří stanovili tři objektivně vymezené základní krajinné typy: -

A - krajina přeměněná člověkem (plně antropogenizovaná),

-

B – krajina harmonická (vyrovnaný vztah mezi přírodou a člověkem),

-

C – krajina s převahou přírodních prvků (relativně přírodní).

A tři subjektivní stupně krajinářské hodnoty území: -

vysoká krajinářská hodnota (+),

-

základní (průměrná krajinářská hodnota (0),

-

nízká krajinářská hodnota (-).

28

Obrázek č. 1: Schéma diferenciace krajiny na krajinné typy a krajinářské hodnoty dle Muranského a Neumanna, upraveno dle Sklenička (2003).

Zdroj: Sklenička (2003)

Cílem hodnocení změn vyuţití krajiny je porovnání a následná kvantifikace dat ze dvou či více časových období a slouţí jako podklad pro krajinné plánování. Koncepce vyuţití krajiny při řešení územního plánu znamená především respektování přírodních hodnot krajiny, zejména základních stavebních prvků Územního systému ekologické stability, chráněná území přírody, lokality NATURA 2000, pozemky určené k plnění funkcí lesa a krajinný ráz.

29

5 APLIKAČNÍ ČÁST

Tato část diplomové práce je rozdělena na dvě podčásti, přičemţ první je postavena na stručném vystiţení metodického vymezování cílových charakteristik krajiny v Zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů. Druhou podčástí je zpracování případové studie (správní obvod obce s rozšířenou působností Vyškov), zabývající se poţadavků veřejnosti na cílové charakteristiky krajiny. V diskuzi jsou poté nastíněny shodné a odlišné body Zásad územního rozvoje jednotlivých krajů a zpracování výsledků případové studie do formy doporučení pro konkretizaci ZÚR Jihomoravského kraje a následně i územního plánu města. Zpracování CCHK předpokládá jednotný postup při jejich metodickém vymezování, měly by vykazovat meziregionální souvislosti a být metodologicky postaveny na podobných principech. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje by měly být stěţejním metodickým návodem, který vymezí CCHK a ty by měly být následně konkrétně specifikovány v územních plánech jednotlivých ORP. Dotazníkové šetření by mělo nastínit, jakým způsobem obyvatelé konkrétního území krajinu vnímají a následně formulovat jejich přání a poţadavky na případné změny charakteristických rysů krajiny do územních plánů. Zjišťování poţadavků veřejnosti by mělo být zajištěno na několika úrovních, s odpovídající volbou obtíţnosti a srozumitelností formulací.

5.1 Vymezení cílových charakteristik krajiny v jednotlivých Zásadách územního rozvoje Jelikoţ je krajina České republiky velmi členitá a rozmanitá bylo v rámci kapitoly 4.5 (Typologie krajiny) uvedeno několik moţných pohledů na způsob vymezení krajinných typů. Pro potřeby této části práce byla stěţejní typologie Löwa a spol. (2008), ze kterého vychází při vymezování cílových charakteristik krajiny většina krajů. Löw implementoval jak zásady stanovené v Evropské úmluvě o krajině, tak i obecnou potřebu pro sjednocení české krajiny. Krajinné typy na územích krajů jsou poté zaznamenány ve výkresech shodných krajinných typů v grafických přílohách jednotlivých Zásad územního rozvoje.

30

Vymezení cílové charakteristik krajiny (dále jen CCHK) se v zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů liší a to proto, ţe neexistuje jednotná metodika pro jejich vymezení.

Hlavní město Praha Při vymezení CCHK vycházel zřizovatel ZÚR z Mapy krajinných typů ČR dle Löwa a spol. (2008), na jejímţ základě byl vytvořen výkres oblastí se shodným krajinným typem, který je doplněn o hranice kompaktně zastavěného území města. Územní plán hl. m. Prahy typy krajiny speciálně nevymezuje a nedefinuje pro ně ţádné cílové charakteristiky. V Zásadách je uvedeno 5 krajinných typů a to: urbanizovaná krajina uvnitř kompaktně zastavěného území, urbanizovaná zemědělská a lesozemědělská krajina mimo kompaktně zastavěného území, lesní krajina, krasová krajina a krajiny zaříznutých údolí. [8]

Středočeský kraj Středočeský kraj vymezuje na svém území tři hlavní krajinné typy a to krajinu sídelní, příměstskou a rekreační. V návaznosti na tyto typy naznačuje i koridorové vazby v krajině, stanovuje zásady péče o krajinu při plánování změn v území a rozhodování o nich a jako jedny z mála Zásad stanovují i vymezení zásad péče o krajinu pro jednotlivé krajinné typy v územních plánech na základě podrobnějších informací na úrovni dotčeného území. [9]

Jihočeský kraj Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje dávají důraz na rozmanitost zdejší krajiny a její harmonickou a ekologickou stabilitu, která byla modelována dlouhodobou hospodářskou činností člověka. Vymezují 31 oblastí krajinného rázu a také základní typy krajiny dle způsobu vyuţívání a jejich základní charakteristiky, které jsou rozděleny na krajinu lesní, lesopolní, polní, rybniční, říční a silně urbánního prostředí. [10]

31

Plzeňský kraj 15 Cílové charakteristiky krajiny jsou v Plzeňském kraji uchopeny a chráněny jednak jako sloţky krajiny (stanoveny a chráněny příslušnými sloţkovými zákony) a zároveň jako krajinný ráz (ve smyslu Evropské úmluvy o krajině, jak jsou vnímány populací). Vymezení je dle krajinných typů, individuální charakteristiky krajinných oblastí a jejich ochrana se opírá o zásady diferencované územní péče o krajinu. Ve výkresu shodných krajinných typů můţeme nalézt pouze typy, které podléhají územní ochraně přírody a to velkoplošné i maloplošné.

Karlovarský kraj Cílové charakteristiky krajiny jsou zde vymezeny dle Löwa a spol. (2008), přičemţ konkrétně vymezují krajinu dle rámcových sídelních typů : vrcholné středověké kolonizace Hercynika, krajiny pozdní středověké kolonizace a krajiny novověké kolonizace Hercynika. Dále dle způsobu vyuţití: zemědělské krajiny, lesozemědělské krajiny, lesní krajiny, rybniční krajiny, urbanizované krajiny a krajiny bez vymezeného pokryvu. A dle typu reliéfu: krajiny bez vymezeného reliéfu, krajiny vrchovin Hercynika, krajiny hornatin, krajiny sopečných pohoří, krajiny vysoko poloţených plošin, těţební krajiny, krajiny širokých říčních niv, krajiny výrazných svahů a skal horských hřebenů, krajiny zaříznutých údolí a krajiny izolovaných kuţelů. Syntézou těchto rámcových typů krajiny vznikl výkres oblastí se shodným krajinným typem. [11] Dále uvádí další interpretaci vlastností krajinných typů na regionální a niţší úrovni v jednotlivých krajinných plánech. [11]

15

Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: .

32

Ústecký kraj 16 Cílové charakteristiky krajiny Ústeckého kraje vychází z Typologie české krajiny dle Löwa a spol. (2008), dále vychází z příslušnosti k velkoplošným zvláště chráněným územím a z charakteristických rysů specifických krajin na území kraje. S ohledem na tyto tři specifikace bylo vytvořeno 17 specifických krajinných celků (např. KC CHKO Kokořínsko, KC CHKO Labské Pískovce, KC NP České Švýcarsko, KC Doupovské hory) s charakteristickými rysy, definují a formulují dílčí kroky, směřující k jejich naplnění a určují, na území které obce se daný typ nachází.

Liberecký kraj17 Zásady územního rozvoje Libereckého kraje pojaly vymezení cílových charakteristik krajiny dle dvou hledisek: krajinného rázu a krajinných typů. Při určení krajinného rázu se zaměřily především na konkrétní kritéria a podmínky péče o ně a rozdělily území kraje na 19 oblastí (Frýdlantsko, Liberecko, Jizerské hory, Podkrkonoší, Kokořínsko…). Při určení základních krajinných typů vycházely z převládajícího způsobu vyuţití krajiny (rozdělily území kraje na krajiny horských holí, lesní, lesopolní, lesozemědělské, zemědělské, rybniční, urbanizované) a vymezení dle reliéfu (význačné, unikátní a běţné) a popsaly výskyt, charakteristiku, kritéria a podmínky při plánování změn v území a rozhodování o nich a úkoly pro územní plánování.

16

Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje. [online] 2013 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: . 17

Zásady územního rozvoje Libereckého kraje. [online] 2013 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: .

33

Královehradecký kraj18 Základní členění krajiny bylo zvoleno dle reliéfu a vyuţití území. V rámci oblastí a podoblastí krajinného rázu se stanovují tyto cílové charakteristiky jednotlivých oblastí se shodným typem krajiny: horské krajiny při horní hranici lesa, krajiny lesní, lesozemědělské, zemědělské, krajiny s výrazným zastoupením vodních ploch, urbanizované krajiny, krajiny izolovaných kuţelů a krajiny skalních měst. Dále je zde určeno 12 oblastí krajinného rázu a to Krkonoše, Broumovsko, Podkrkonočí, Cidlinsko, Náchodsko, Český ráj, Mladoboleslavsko, Královehradecko, Opočensko, Vamberecko, Orlicko a Třebechovicko.

Pardubický kraj 19 Na území kraje se vymezují krajinné typy horských holí, lesní, rybniční, lesozemědělská, zemědělská, sídelní a krajina s předpokládanou vyšší mírou urbanizace. Zároveň stanovují Zásady územního rozvoje úkol pro územní plánování a to upřesnit zásady pro jednotlivé krajinné typy v územních plánech. V jednotlivých kapitolách jsou popsány krajinné typy, jejich charakteristiky a zásady pro plánování změn v území a rozhodování o nich. Vytváří také podmínky pro ochranu všech přírodních zdrojů a jejich šetrné vyuţívání, pro ochranu a rozvoj základních atribut stability, funkčnosti a vzhledu krajiny, pro rozvoj retenční schopnosti krajiny, pro rozvoj cestovního ruchu ve formách příznivých pro udrţitelný rozvoj, pro návrhy rozvojových území.

18

Zásady územního rozvoje Královehradeckého kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: . 19

Zásady územního rozvoje Pardubického kraje. [online] 2013 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: .

34

Kraj Vysočina20 Zásady územního rozvoje na území kraje vymezují cílové charakteristiky krajiny a zásady pro činnosti v území pro oblasti se shodným krajinným typem podle Evropské úmluvy o krajině. S ohledem na účel této typologie byl při vymezení typů krajin upřednostňován aspekt cílového vyuţití území, který částečně odráţí i historické a přírodní charakteristiky krajiny. ZÚR vymezují 7 typů krajin (lesní, rybniční, lesozemědělská harmonická, lesozemědělská ostatní, zemědělská běţná, zemědělská intenzivní a krajina s předpokládanou vyšší mírou urbanizace) a současně stanovují pro jednotlivé typy krajiny zásady pro činnost v území a rozhodování o změnách v území.

Olomoucký kraj V Olomouckém kraji je území rozčleněno na 14 krajinných celků, znázorněných na výkresu oblastí se shodným krajinným typem. Podobné krajinné celky jsou potom sdruţeny do krajinných typů, pro které ukládá a popisuje ochranu a podporu jejich rozvoje (krajina zemědělská, lesozemědělská, lesopolní). Dále doporučuje vypracovat krajinářskou studii, hledající nejvhodnější zapojení do krajiny. [12]

Zlínský kraj21 V Zásadách územního rozvoje Zlínského kraje jsou CCHK vymezeny pomocí základních typů krajin tak, jak je uvádí Löw a spol. (2008), přičemţ v popisu jednotlivých typů krajiny je uveden jejich výskyt na území kraje, krajinný ráz oblasti, moţná ohroţení a zásady pro jejich vyuţívání. Dělí se na krajinu zemědělskou intenzivní, zemědělskou harmonickou, zemědělskou s lukařením, lesní harmonickou, lesní pasekářkou a krajinu s vysokým podílem povrchových vod. Dále Zásady ukládají úřadům územního plánování kraje v souladu s Evropskou úmluvou o krajině veřejně

20

Zásady územního rozvoje kraje Vysočina. [online] 2013 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: . 21

Zásady územního rozvoje Zlínského kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW:

.

35

projednat a zpřesnit stanovené typy krajin a jejich cílové charakteristiky v území krajinných celků a krajinných prostorů vymezených podle bodu.

Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj vymezuje jednak základní oblasti krajinného rázu, tedy 12 krajinných oblastí (např. Slezské Beskydy, Jablunkovsko, Moravské Beskydy, Ostravsko – Karvinsko, ...), a také typy krajiny, respektive jejich cílové charakteristiky krajiny a moţnosti ohroţení. Dále také tyto ZÚR formulují zásady pro rozhodování o změnách v území, jak pro oblasti krajinného rázu, tak pro typy, které se v oblastech vyskytují. Dále stanovují poţadavek zvýšené ochrany pohledového obrazu významných krajinných horizontů a krajinných nebo kulturně historických dominant (výkresy v přílohách ZÚR MSK). [13] Typy krajiny jsou vymezeny dle Löwa a spol. (2008) na krajinu lesní, leso-luční, polní, zemědělskou harmonickou, s vysokým podílem povrchových vod, ovlivněnou hlubinnou důlní činností krajinu sídelní. [13]

Jihomoravský kraj ZÚR Jihomoravského kraje byly schváleny v roce 2011, avšak rok nato (21. 6. 201222) byly jako jediné ze Zásad v České republice zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Tento soud rozhodl na základě návrhu 14 jihomoravských obcí a 13 fyzických osob na zrušení opatření obecné povahy. V návrhu byl napaden systém páteřních komunikací na území Jihomoravského kraje (dle soudu byla nedostatečná dokumentace při posuzování SEA, nezákonný postup při výběru varianty dopravního koridoru rychlostní silnice R43 v úseku Kuřim – Černá Hora, byl vytknut i způsob, jakým kraj řídil veřejné projednání návrhu Zásad územního rozvoje). Avšak předpokládané změny, o které se jedná při jejich schvalování, nijak nesouvisí

22

Nejvyšší správní soud zrušil celé Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. [online] 2012 [cit.

21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: .

36

s vymezením cílových charakteristik krajiny, proto jsou v této práci brány jako jiţ schválené. [14] CCHK byly vymezeny v rámci územní studie „Vymezení cílových charakteristik krajiny v Zásadách územního rozvoje Jihomoravského kraje“, které se účastnili vybraní zástupci všech obcí kraje. Pomocí dotazníkového šetření byly poté vymezeny dva odlišné typy krajinných jednotek. Pro celé území JMK byly vymezeny oblasti se shodnými CCHK a pro vybraná území základní krajinné jednotky. Oblasti se shodnými CCHK byly poté předurčeny jako podklad pro Zásady (dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) a lze je vyuţít i jako podklad pro specifikaci oblastí krajinného rázu (dle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Tyto oblasti jsou také ztotoţněny s pojmy region a především území. Oproti tomu základní krajinné jednotky by měly slouţit jako podklad pro územní plány, pro koncepci uspořádání krajiny a pro hlavní výkres v nezastavěných částech obce. Tyto jednotky lze ztotoţnit s pojmem plocha. [14] V rámci územní studie bylo specifikováno 23 oblastí se shodnou cílovou charakteristikou (např. nivní zemědělská krajina, plochá aţ mírně zvlněná zemědělská krajina, plochá aţ mírně zvlněná městská a příměstská krajina, výrazně zvlněná zemědělská krajina). V ZÚR JMK bylo poté vymezeno 20 základních krajinných typů (např. pravěké sídelní krajiny, středověké sídelní krajiny hercynika, středověké sídelní krajiny carpatica, pozdně středověké sídelní krajiny a novověké sídelní krajiny carpatica) a 12 krajinných oblastí regionálního významu (Vranovsko a Znojemsko, Tišnovsko

a

Rosicko,

Boskovicko,

Blanensko,

Brněnsko,

Hrušovansko

a

Ţidlochovicko, Slavkovsko a Vyškovsko, Ţdánicko, Kyjovsko a Hustopečsko, Mikulovsko, Břeclavsko a Bílé Karpaty), pro které následně vymezuje 48 oblastí se shodným krajinným typem. [14]

37

5.2 Případová studie Případová studie je zaměřena na vyhodnocení dotazníkového šetření, které proběhlo mezi obyvateli správního obvodu obce s rozšířenou působností (dále jen SO ORP) Vyškov v březnu 2013. Jeho tématem byly „Formulace cílových charakteristik krajiny ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Vyškov“. SO ORP Vyškov se nachází na severovýchodě Jihomoravského kraje a spolu se správními obvody Bučovice a Slavkov náleţí do okresu Vyškov. Pro přiblíţení tohoto území byl vybrán stručný popis primární, sekundární a terciární krajiny dle Miklós a Izakovičová (1997). Primární struktura představuje soubor prvků krajiny, který tvoří původní a trvalý základ pro ostatní struktury, je člověkem nejméně přeměněná. Sekundární krajina je tvořena souborem hmotných prvků, které v současné době vyplňují zemský povrch. Terciární struktura je tvořena socioekonomickou sférou, coţ jsou nehmotné prvky krajiny a jevy jednotlivých odvětví, působící na primární a sekundární krajinu (Šenková, 2011).

Obr. č. 2: SO ORP v rámci okresu Vyškov, Jihomoravský kraj.

Zdroj: cs.wikipedia.org

38

5.2.1 Primární struktura krajiny SO ORP Vyškov se nachází na severovýchodě Jihomoravkého kraje, na rozhraní dvou geologických celků: Český masiv a Karpatská soustava. Geomorfologicky náleţí ke třem celkům: Drahanská vrchovina, Vyškovská brána, Litenčiská pahorkatina. Z hlediska geologického podloţí je ORP Vyškov rozdělena na tři části. Severní a severozápadní část tvoří kulmské horniny (břidlice, droby a slepence), v oblasti Ivanovické a Vyškovské brány se nachází neogenními sedimenty (vápnité jíly, jílovce, písky a štěrky) a na jiţní části jsou zastoupeny paleogenní sedimenty (viz příloha č. 4). Potenciální přirozenou vegetaci tvoří střemchová jasanina, ostřicová dubohabřina, strdivková bučina, ostřicová bučina, biková bučina, sprašová doubrava a biková a/nebo jedlová doubrava (viz příloha č. 5), (geoportal.gov.cz). Největší mnoţství podpovrchových vod se nachází na území Vyškovské brány, která je charakteristická černozeměmi, oproti tomu na území Litenčické pahorkatiny se vyskytují hnědozemě. Zdrojem povrchových vod je především řeka Haná, která je druhým největším přítokem řeky Moravy. Klimaticky se řadí dle Quitta (1971) na tři oblasti: Karpaty, Vyškovskou bránu (T2) a Drahanskou vrchovinu (MT9, MT3, MT5), roční úhrn sráţek je v komparaci s Českou republikou průměrný (377 – 388 mm), (Šenková, 2011).

5.2.2 Sekundární struktura krajiny Biota je v regionu velmi pestrá, náleţí mezi tři fytogeografické jednotky, podprovincie panonská, karpatská a hercynská (Panonské termofytikum, Karpatské mezofytikum a Českomoravské mezofytikum). Dle mapy Typologie české krajiny podle vyuţití lze na území ORP Vyškov nalézt tyto krajinné typy: urbanizovaná krajina, lesní krajina, krajina lesozemědělská a zemědělská (viz příloha č. 6).

39

Land use Vyuţití přírodního potenciálu k hospodářským účelům, umísťování činností, které na přírodní hospodářský potenciál nemají přímou návaznost 23. Tabulka č. 1: Využití území ORP Vyškov k 31. 12. 2012 (v ha). Orná půda

21 972

Chmelnice

0

Vinice

2

Zahrad

1 010

Ovocný sad

204

Trvalý travnatý porost

1 236

Zemědělská půda

24 425

Lesní pozemek

23 465

Vodní plocha

444

Zastavěné plochy a nádvoří

773

Ostatní plochy

5 805

Celková výměra

54 712

Zdroj: cuzk.cz

Koeficient ekologické stability – KES dle Míchala (1985) KES představuje v pojetí této metodiky poměrové číslo a stanovuje poměr ploch tzv. stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků ve zkoumaném území. Čím vyšší hodnota KES vyjde, tím stabilnější a kvalitnější je krajina.

KES = LP + TTP + Pa + Sa + Vi + VP + Mo  stabilní ekosystémy  nestabilní ekosystémy

AP + OP + Ch + Ost.P

23

Vyuţití

území.

[on-line]

2010

[cit.

.

40

7.

5.

2011].

Dostupné

z WWW:

Vysvětlivky Stabilní ekosystémy

Nestabilní ekosystémy

LP – lesní půda

AP

–

antropogenizované

půdy

(zastavěné plochy + ostatní plochy) TTP – trvalé travní porosty

OP – orná půda

Pa - pastviny

Ch - chmelnice

Sa – ovocné sady

Ost.P. – ostatní plochy

Vi - vinice VP – vodní plochy Mo – mokřady KES = 23465 + 1236 + 204 + 2 + 444 773 + 5805 + 21972 KES = 0,9

Výsledek nám ukazuje, ţe je ve sledovaném správním obvodu koeficient ekologické stability mírně pod průměrem České republiky, který je mezi hodnotami 1, 0 – 2, 6. ORP Vyškov spadá do škály 0, 30 < KES < 1, 00, tzn. území intenzívně vyuţívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyţaduje vysoké vklady dodatkové energie. S tímto tvrzením souhlasím, správní obvod je vzhledem k přírodním a klimatickým podmínkám zaměřen spíše na zemědělskou výrobu, průmysl zůstává mírně v pozadí a vyskytuje se především v zónách v blízkosti větších měst (Vyškov, Rousínov, Ivanovice na Hané). Z celkové rozlohy území tvoří 45% zemědělská půda (z toho orná půda téměř 90%). Mezi nezemědělské plochy zde řadíme plochy lesní, které představují většinu z celkového nezemědělského území správního obvodu (42,9%), plochy vodní (uměle vybudované rybníky – Pístovice, Ivanovice a vodní nádrţ Opatovice) a plochy zastavěné (1,4%).

41

Land cover24 Vztahuje se na biologický a fyzický pokryv nad povrchem půdy. Zahrnuje kolik z vymezené oblasti je pokryto lesy, mokřady, nepropustnými plochami, zemědělstvím nebo například vodními plochami. Oproti land use jsou pro něj typické satelitní a letecké snímky z několika po sobě jdoucích let. Poskytují informace k lepšímu pochopení stávající krajiny a poučení se z let minulých. Právě tímto mapováním se zabývá program CORINE při Evropské Unii, který současný pokryv rozděluje na 44 tříd. [16] Dle systému CORINE můţeme rozdělit ORP na dvě větší části, s přímou vztahovou návazností na geomorfologii území. Jedná se o jiţ zmíněnou Drahanskou vrchovinu na severu a severozápadě, pokrytou především listnatými a jehličnatými lesy s občasným zásahem smíšených lesů a nízkým porostem. Oproti tomu v koridoru Vyškovské bránce nachází především nezavlaţovaná orná půda. Na jihovýchodě se nachází Litenčická pahorkatina s největším zastoupením lesů smíšených. V okolí města Vyškova se nachází průmyslové a obchodní areály a oblast se současnou těţbou surovin, stejně tak i v nedaleké Lulči. Obce a jejich okolí je v tomto správním obvodu prezentováno jako nesouvislá městská zástavba (viz příloha č. 7). Změny vyuţití půdy CORINE mezi lety 2000 aţ 2006 jsou minimální, jedná se především o změny ve Vojenském újezdu Březina.

Demografické a socioekonomické charakteristiky (k 31. 12. 2011)25 Dle údajů Českého statistického úřadu je za posledních 5 let trend vývoje počtu obyvatel mírně rostoucí. K 31. 12. 2011 ţilo na území ORP Vyškov celkem 51 581 obyvatel, z toho tvoří 49,17% muţů a 50,83% ţen. Míry nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 9,38%, coţe bylo nejniţší číslo od ekonomické recese v roce 2008. Podíl ekonomických subjektů v zemědělství, lesnictví a rybářství byl 6,6%, v průmyslu a stavebnictví 20,6% a v obchodu, ubytování a stravování 25,5%. 24

National

ocean

service.

[online]

2009

[cit.

19.

5.

2013].

[cit.

8.

5.

2013].

Dostupné

z

WWW:

. 25

SO

ORP

Vyškov.

[online]

2012

.

42

Dostupné

z WWW:

5.2.3 Terciární struktura krajiny26 Na území správního obvodu se nachází pět mikroregionů, jejichţ názvy charakterizují jejich geografické začlenění (Drahanská vrchovina, Ivanovická brána, Melicko, Rakovec a Větrník). Vyskytuje se zde také několik ceněných lokalit z hlediska ochrany přírody. Mezi nejhodnotnější patří přírodní parky Rakovecké údolí a Říčky s výskytem chráněných druhů rostlin a ţivočichů. Dále zde můţeme najít přírodní rezervace Studnické louky, Zouvalka, přírodní památky Nad milovickým potokem, Panské skála nebo Rozmitál či evropsky významnou lokalitu z NATURA 2000 Marchanické letiště (viz příloha č. 8). ORP Vyškov nedisponuje ţádnými unikátními a národně významnými památkami, avšak i přesto se zde nachází několik místně či regionálně významných pamětihodnostmi. Aspirantem na památku UNESCO je v ORP Vyškov větrný mlýn u Ruprechtova. Jedná se o zděný mlýn z druhé poloviny 19. století, který není poháněn typickými lopatami, ale Halladyovou turbínou se sklápějícími ţaluziemi (na jiţní Moravě jsou tyto mlýny pouze 3). Tato technická památka slouţí nejen k prohlídkám a výstavám, ale je zde i moţnost ubytování (viz příloha č. 9). Mezi další kulturní památky můţeme zařadit jednu z nejstarších rotund v České republice, postavenou v 11. stol., zasvěcenou byzantskému světci a patronu lékařů sv. Pantaleonovi v Pustiměři. Pohledově významný je i barokní kostel sv. Martina na liliové hoře nad Lulčí či kostel sv. Michaela ve Švábenicích, které lze vidět i při nepříznivém počasí z dálnice D1, popřípadě rychlostní silnice R46, procházející skrz správní obvod (viz přílohy č. 10 a 11). Nachází se zde i několik zámků, které však nejsou natolik významné, většinou neudrţované a ve špatném stavu. Mikroregion Větrník disponuje památkovými zónami v obcích Lysovice, Rostěnice a Zvonovice, které jsou významné především díky lidové architektuře (19. století) a jejich typickým selským domkům s tzv. ţudrem, coţ byl předsunutý vchodový trakt, který chránil vchod do domu před nepříznivým počasím a zároveň slouţilo pro vesnické sedánky nebo sklady obilí (viz příloha č. 12). Lidová architektura má své zastoupení i v Ruprechtově a Jeţkovicích, kde se nacházejí doškové chalupy (viz příloha č. 13).

26

Region Vyškovsko. [online] 2010 [cit. 19. 5. 2013]. Dostupné z WWW:
region.cz/index.asp>.

43

Správní obvod je bohatý i na lidové tradice, které stále v některých obcích přetrvávají. Za všechny můţeme jmenovat krojovaný průvod na příchod jara a vhození smrtky, která symbolicky představuje zimu v Pustiměři, hasičské hody sv. Floriana v Drnovicích, masopustní průvod maškar (ostatky) v Hlubočanech, pálení čarodějnic v Drysicích nebo krojované hody v Habrovanech,

5.2.4 Dotazníkové šetření Dotazníkové šetření na téma Cílové charakteristiky krajiny ve správním obvodu ORP Vyškov (viz příloha č. 14) proběhlo v březnu 2013 a to jak formou osobního dotazování, tak pomocí internetu. Cílem dotazníku bylo shromáţdit nejdůleţitější a zásadní informace o vnímání krajiny jejími obyvateli. Účelem nebylo vyplnění kompletního dotazníku, ale především konkretizace nejvíce vnímaných oblastí. Cílovou skupinu tvořili z větší části studenti středních škol, jejich přehled a zainteresovanost v oblasti krajinného a územního plánování. Postup při vypracování i vyhodnocení dotazníku byl stejný jako u územní studie „Vymezení cílových charakteristik krajiny Jihomoravského kraje“, jejímţ zhotovitelem byla společnost AGERIS, s. r. o. Územní studie JMK byla zpracována s ohledem na počet obcí, zatímco toto dotazníkové šetření bylo zpracováno dle počtu dotázaných respondentů. Výsledky dotazníku byly zpracovány do pracovních tabulek formátu Microsoft Excel a to dle výskytu jevu podle počtu dotázaných a procentuálního vyjádření (viz přílohy č. 15 - 23) a následně i do grafické podoby pro lepší prezentaci dat. Dotazník byl rozdělen na 4 části. První část (A) dotazníku se stručně zabývala obecnými otázkami, druhá část (B) specifikovala skutečnosti, které v krajině respondenti povaţují za důleţité, zatímco třetí (C) a čtvrtá část (D) určovala jejich přání a poţadavky na krajinu. V dotazníku bylo moţné vyplnit více odpovědí.

44

A. Obecné charakteristiky 1. Jsem: Graf č. 1: Současné ekonomické postavení respondentů (%).

Současné ekonomické postavení respondetnů (%). 15% 27%

Student střední školy 58%

Student vysoké školy Nejsem student

Zdroj: vlastní zpracování.

Z celkového počtu 93 respondentů bylo 58% studentů ze středních škol, 27% studentů z vysokých škol a 15% jiţ zaměstnaných osob (podrobné tabulky viz příloha č. 15). V tomto grafu jsou respondenti rozděleni dle ekonomického postavení, tzn. studenti středních a vysokých škol jsou zde ekonomicky neaktivní a zaměstnaní jsou ekonomicky aktivní. Jak je patrné z grafu, největší zastoupení měli středoškolští studenti. Tento typ respondentů byl vybrán účelově z důvodu zjištění vnímání krajiny nadcházejících generací. Z větší části byli respondenti z Gymnázia a Střední odborné školy zdravotnické a zemědělsko-ekonomické ve Vyškově, jakoţto největší střední školy v tomto správním obvodu.

45

2. Bydlím: Graf č. 2: trvalé bydliště respondentů (%).

Trvalé bydliště respondentů (%).

48% 52%

Ve Vyškově Ve správním obvodu ORP Vyškov

Zdroj: vlastní zpracování.

Jak lze vidět počet dotázaných ve městě a ve správním obvodu je téměř stejný. Trvalé bydliště má ve Vyškově 52% dotázaných, ve správním obvodu 48% (podrobné tabulky viz příloha č. 16). Oproti předchozí otázce, kdy byli dotázaní víceméně účelově vybráni, měla tato otázka zjistit, zda se liší vnímání krajiny obyvatel podle toho, kde bydlí. Obecně lze říci, ţe zainteresovanost do vnímání čehokoli je dána především osobním vztahem aktérů k tomu danému tématu, v tomto dotazníku je tímto tématem myšlena krajina. Jednoduše řečeno, jestliţe například já ţiji v Pustiměři, budu mít největší přehled a zájem o krajinný ráz v okolí této obce. Avšak v tomto dotazníkovém šetření bylo zjištěno, ţe trvalé bydliště nemá vliv na přehled o krajině a krajinném rázu. Dle mého názoru je to způsobeno především tím, ţe Vyškov je sice největší město ve správním obvodu, ale stále je to spíše „větší dědina“ (jak říkají místní obyvatelé – kaţdý zná kaţdého a přes dva lidi jsou všichni příbuzní) a jeho obyvatelé mají příbuzné rozesety po celém okolí ORP, tudíţ nejsou občané fixovaní jen na Vyškov, ale jsou schopni a zvyklí sledovat i okolní krajinu.

46

B. Vnímání krajiny 1. Části reliéfu krajiny, které povaţujeme za nejvíce vnímané obyvateli obce Graf č. 3: Podíly výskytu jevu (%).

Počet dotázaných (%)

Podíly výskytu jevu v celkovém počtu zpracovaných dotazníků (%) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Celkový výskyt město Vyškov správní obvod ORP Vyškov oboje

Jev

Zdroj: vlastní zpracování.

Z grafu je patrné, ţe nejvíce odpovědí se týkalo částí reliéfu mimo území města Vyškova, coţ hodnotím jako pozitivní, jelikoţ území města se rozkládá víceméně na rovinatém území s minimálním převýšením. Nejvíce vnímané jsou vrchy, kopce a hřbety, oproti tomu nejméně jsou to projevy poddolování a jiné výrazné terénní úpravy. Výrazné vrchy, kopce a hřbety slovně specifikovali pouze 4,3% dotázaných, přičemţ se všechny odpovědi lišily (Nemojany, liliová hora Luleč, Chocholík v Drnovicích a Zouvalka). Výrazné svahy a stráně byly slovně určeny jako Šmudlák v Pustiměři a Luleč. Údolí, rokle a stráţe byly specifikovány na Rakovecké údolí. Jak lze vidět z výše uvedeného popisu primární struktury krajiny, byla správně určena Drahanská vrchovina jako členitý, kopcovitý terén a oproti tomu Vyškovská a Ivanovická brána jako rovinatý terén. Krasový reliéf určili 2,1% dotázaných jako moravský kras a Krásensko, přičemţ první se v SO ORP nenachází. Jako výrazný lom hodnotili dotázaní kamenolom v Lulči.

47

Největší negativní odezvu měly lomy, těţební porosty, haldy a odvaly a výrazné projevy sesuvů. Oproti tomu nejvíce pozitivně vnímají obyvatelé krasové části reliéfu a rovinatý terén (podrobné tabulky viz příloha č. 17).

2. Části (prvky) krajiny, které povaţujeme za nejvíce vnímané obyvateli obce Graf č. 4a: Části krajiny, nejvíce vnímané obyvateli obce (%).

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Části krajiny

Stromořadí, aleje:

Větrolamy:

Sady maloplošné:

Sady velkoplošné:

Zahrádkové kolonie se…

Zahrádky:

Vinné sklepy:

Vinice maloplošné:

Vinice velkoplošné:

Členěné plochy orné půdy:

Rozsáhlé plochy orné půdy:

Květnaté louky a pastviny:

Louky (hospodářské) a pastevní…

Významné stromy, skupiny stromů:

Lesy – izolované porosty, remízy:

Lesy – rozsáhlé souvislé porosty:

Poldry, nádrže na zadržení…

Přehrady:

Rybníky, jezera:

Negativní hodnocení

Řeky, potoky, náhony:

Počet dotázaných (%)

Části krajiny, nejvíce vnímané obyvateli (%).

Jev Zdroj: vlastní zpracování.

Zjištěné výsledky ohledně částí krajiny, které povaţují obyvatelé obce za nejvíce vnímané, byly rozděleny do dvou grafů po 20-ti jevech. Z celkových 40 moţných odpovědí, které byly v dotazníku nabídnuty, byly nejčetněji vybrány za vnímanou část krajiny, a zároveň nejméně negativní, řeky, potoky a náhony, přičemţ slovně je nejvíce ohodnocena řeka Haná a Rakovický potok. Vysoce vnímané jsou i rybníky, jezera (Pístovice, Kačák, Chobot) a přehrady (Opatovická přehrada). Respondenti tedy kladou velký důraz na vodní prvky v krajině a jejich vnímání. Vodní prvky nemají vliv pouze na vnímání krajiny, ale mají i význam pro

48

funkci krajiny (estetickou, rekreační, protipovodňovou, akumulační, zásobovací) i krajinný ráz.Velký počet respondentů vnímá i lesy a to jak rozsáhlé souvislé porosty (okolí Opatovické přehrady, Luleč, Vojenský újezd Březina), tak i izolované souvislé porosty (podél potoků), dále rozsáhlé plochy orné půdy (celé okolí Vyškova, Pustiměř, okolí Zouvalky) a zahrádkové kolonie se zahradními domy a chatami. Dotázaní hodnotili poldry a větrolamy, spolu s maloplošnými i velkoplošnými sady, za nejvíce negativní, avšak naprosté minimum z nich je dokázalo slovně pojmenovat (podrobné tabulky viz příloha č. 18).

Graf č. 4b: Části krajiny, nejvíce vnímané obyvateli obce (%).

Části krajiny, nejvíce vnímané obyvateli (%). 60 50 40 30 20 10 0

Dřeviny kolem vodních toků a… Jiné liniové porosty dřevin: Opuštěné zarůstající… Ladem ležící pozemky bez … Ladem ležící pozemky… Chatové osady, chatové… Objekty nákupních center: Objekty skladů, výroby: Zemědělské areály: Výrazné komunikace a jiné… Stožáry nadzemních vedení… Stožáry mobilních operátorů: Větrné elektrárny: Fotovoltaické elektrárny: Poutní kostely, kaple, křížové… Hrady, tvrze, zříceniny: Rozhledny, věže: Drobné stavby v krajině: Jiné pohledově významné…

Počet dotázaných (%)

70

Části krajiny Negativní hodnocení

Jev Zdroj: vlastní zpracování.

Je záhodno říci, ţe v předchozích grafech se dotázaní zaměřovali spíše na krajinu mimo okolí města Vyškov, avšak graf č. 4b nám ukazuje i vnímání krajiny tohoto města. Jedná se především o negativní hodnocení objektů nákupních center a objektů skladů výroby, které byly nejčastěji slovně popsány jako nově vznikající nákupní centra u autobusového nádraţí (Kaufland, Albert supermarket, Lidl a v nedávné době i Tesco) a stále se rozšiřující Vyškovská průmyslová zóna Sochorova. Negativně 49

jsou dále hodnoceny výrazné komunikace, stoţáry nadzemních vedení a mobilních operátorů a ladem leţící pozemky. Největší negativní ohodnocení získaly fotovoltaické elektrárny, které v posledních letech zaplavily celou Českou republiku, avšak i zde chybí slovní ohodnocení, kde se v krajině nachází (podrobné tabulky viz příloha č. 18). 3. Významná a zajímavá místa v krajině okolí obce Graf č. 5: Podíly výskytu jevu (%).

Počet dotázaných (%)

Podíly výskytu jevu v celkovém počtu zpracovaných dotazníků (%) 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

celkový výskyt město Vyškov správní obvod ORP Vyškov oboje

Jev Zdroj: vlastní zpracování.

Ve výše uvedeném grafu jsou uvedeny relativní četnosti výskytu jednotlivých významných a zajímavých míst tak, jak je vnímají obyvatelé. Místa významných rozhledů označilo celkem 86% dotázaných a 21,5% z nich tuto poloţku slovně ohodnotilo. Nejčastěji byly zmiňovány Drnovice, Luleč a Zouvalka. Místa významných historických událostí označilo 77,4% dotázaných, z toho 9,7% Slavkovské bojiště, dále pak Hamiltony – poutní místo Cyrila a Metoděje, místo osvobození Vyškova od německých vojsk (která na Letišti Marchanice měla během druhé světové války svoji základnu) a Pustiměř se zříceninou Melice. Místa častých shromaţďování byla dotázanými vtipně označena jako bary a hospody (10,8% dotázaných), pouze 2,1% uvedlo náměstí ve Vyškově. Stejně jako u významných historických událostí i u cílu častých vycházek odpovědělo 77,4% osob, zde byly slovní odpovědi velmi různorodé: 50

park Vyškov, Opatovická přehrada, Pístovický rybník, rozhledna v Drnovicích, Nemojanský kostel sv. Martina, cyklostezky. Jako místa pro rekreaci a poznávání byly uvedeny Melice v Pustiměři, park ve Vyškově, sportovní centra, aqvaparky, stadion ve Vyškově, Dinoparky se zookoutkem, hvězdárna Marchanice (podrobné tabulky viz příloha č. 19).

4. Co se nám líbí na celkovém obraze krajiny okolí obce: Tabulka č. 2: Podíly obliby celkového obrazu krajiny (%). Počet obyvatel Důvody obliby celkového obrazu krajiny okolí

z vyplněných dotazníků (%)

Celkové uspořádání části krajiny.

87,10

Krajina bez významných technických děl.

61,29

Krajina s pohledově dominantním prvkem.

77,42

Krajina výrazně přehledná.

47,31

Krajina přehledná s mnoţstvím drobných krajinotvorných prvků.

61,29

Krajina pohledově rozčleněná, méně přehledná.

49,46

Jiná charakteristika obrazu krajiny – popište.

1,08

Zdroj: vlastní zpracování.

Na začátku komentáře je nutné uvést, ţe dotázaní mohli označit více odpovědí. Ve většině případů se odpovědi doplňovali, tím mám na mysli například celkové uspořádání krajiny spolu s krajinou s pohledově dominantním prvkem (dotázaný v předchozích odpovědích uvedl Drnovický Choholík s rozhlednou jako místo významných rozhledů i jako výrazný vrch, kopec, hřbet). Celkové uspořádání krajiny v okolí se líbí 87,1% dotázaných, krajinu bez významných technických děl preferuje 61,3% osob, krajinu s pohledově dominantním prvkem 77,4%. Krajina výrazně přehledná se líbí 47,3% lidí, coţ je téměř stejný počet jako u krajiny pohledově rozčleněné a méně přehledné (49,5%). Krajina přehledná s mnoţstvím drobných krajinotvorných prvků se líbí 61,3% lidí (podrobné tabulky viz příloha č. 20).

51

5. Přístupnost a prostupnost krajiny okolí obce, informovanost o částech krajiny Tabulka č. 3: Relativní četnost přístupnosti a prostupnosti okolí obce (%). Počet obyvatel z vyplněných dotazníků (%) Jev (poloţka dotazníku)

Ano,

Částečně,

Ne, velmi

Bez

většinou

omezeně

omezeně

odpovědi

20,43

12,90

5,38

29,03

3,23

16,13

51,61

8,60

1,08

32,26

3,23

6,45

10,75

61,29

2,15

Vnímané zajímavé části krajiny jsou 61,29 přístupné pro cyklisty. Volná krajina okolí obce je dostatečně 51,61 prostupná sítí cest pro pěší a cyklisty. Zastavěná část obce je dobře napojena 38,71 na volnou krajinu cestami pro pěší a cyklisty. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou 58,06 dostupné v místě zajímavosti. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou 25,81 dostupné na webových stránkách obce. Zdroj: vlastní zpracování.

Z tabulky lze vyčíst, jak dotázaní hodnotí přístupnost a prostupnost krajiny okolí obce. Více jak polovina dotázaných hodnotí pozitivně přístupnost krajiny pro cyklisty i pěší, avšak jiţ o něco méně pozitivně hodnotí napojení zastavěného území na volnou krajinu. Dále 58% osob ohodnotilo informace o zajímavostech okolí obce v místě zajímavosti jako dostatečné. Nejvíce negativně byly ohodnoceny dostupné informace o zajímavostech na webech jednotlivých obcí. Z celkového počtu dotázaných si 61,3% myslí, ţe jsou tyto údaje velmi omezeně přístupné (podrobné tabulky viz příloha č. 21).

52

C. Přání a poţadavky pro dosaţení cílové charakteristiky krajiny, týkající se charakteristických rysů krajiny Graf č. 6: Přání a požadavky obyvatel pro dosažení cílové charakteristiky krajiny (%).

Jiné – uveďte:

Stavby pro volný…

Obnova drobných…

Obnova významného místa:

Obnova či realizace…

Rekultivace brownfields[1]:

Rekultivace skládky:

Rekultivace těţebního…

Realizace biocentra či…

Revitalizace – zpřírodnění…

Realizace rybníku:

Realizace…

Protierozní patření:

Zatravnění:

Výsadba jednotlivých …

Výsadba doprovodných …

procentuál ní podíl dotázaných

Zalesnění:

Počet dotázaných (%)

Přání a poţadavky obyvatel (%). 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Jev Zdroj: vlastní zpracování.

Z hlediska přání a poţadavků pro dosaţení cílové charakteristiky krajiny byly nejvíce uváděny stavby pro volný čas, rekreaci a rozvoj cestovního ruchu (77,4%), dále obyvatelé vnímají jako důleţitou výsadbu doprovodných dřevin, obnovu či realizace polních cest, pěšin a cyklostezek. Poměrně četné byly i poţadavky na zalesnění, rekultivaci skládek, rekultivaci brownfields nebo například realizaci rybníku. Nejméně poţadované pro obyvatele je realizace protipovodňových opatření a obnova drobných sakrálních staveb (podrobné tabulky viz příloha č. 22).

53

D. Problematika rozvoje území a jeho plánování Vás: Graf č. 7: Podíl zainteresovanosti obyvatel pro rozvoj území (%). Jiná odpověď. 0%

Nezajímá. 8% Zajímá aktivně. 0%

Zainteresovanost dotázaných (%).

Nezajímá. 13%

Zajímá okrajově. 55%

Zajímá pasivně. 24%

Zdroj: vlastní zpracování.

Z celkového počtu 93 dotázaných odpověděli na tuto otázku všichni. Byla to jediná otázka z dotazníku, při které všichni zatrhli pouze jednu odpověď. Celkem 55% dotázaných se o problematiku zajímá pouze okrajově, jelikoţ se s problematikou nedostává do kontaktu. Přehled v problematice a přijímání informací, tedy pasivní zájem má 24% dotázaných. Nezájem o problematiku projevilo 21% osob, přičemţ 13% z nich má pocit, ţe dění nemůţe ovlivnit a 8% je naprosto lhostejných a zabývá se jinými činnostmi (podrobné tabulky viz příloha č. 23).

54

6 DISKUZE

Kapitola diskuze se zaměřuje především na sumarizaci poznatků, které plynou z předchozích

částí

práce.

Zhodnocuje

současný

stav

vymezování

cílových

charakteristik krajiny v ZÚR jednotlivých krajích, rozlišení jejich shodných a odlišných bodů a formulací doporučení pro jejich lepší vyuţití nejen na krajské, ale i na místní úrovni. Dále zde budou potvrzeny či popřeny hypotézy, vyplívající z předchozí kapitoly. Podkladem práce je teoretická část, která analyzuje územní plánování, jeho historický a současný vývoj, jeho cíle, úkoly a nástroje. Dále poukazuje na účast veřejnosti, jakoţto důleţitého aktéra při změnách území. Taktéţ obecně popisuje Zásady územního rozvoje, jakoţto nástroje krajského územního plánování a konkrétněji se zabývá cílovými charakteristikami krajiny. Aby byly dodrţeny souvislosti z hlediska plánování krajiny, je zde obsaţena i kapitola krajinné plánování, soustředěná na obecné i uţší pojetí tohoto pojmu. Jsou zde také popsána různá pojetí typologie krajiny, od botanické typizace přes typologii dle Evropské agentury pro ţivotní prostředí v Kodani (Europe’s Environment – The Dobříš Assessment) aţ po Löwa a spol. a jeho sjednocení a pochycení širších vztahů jednotlivých typů krajin v České republice. Definoval 3 rámcové krajinné typy v kontextu s Evropskou úmluvou o krajině, a to rámcové sídelní typy, typy dle vyuţití a dle reliéfu. Tento systém hodnocení popisuje komplexně celou krajinu České republiky a dle mého názoru by měl být podkladem pro zpracování cílových charakteristik krajiny v Zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů. Stěţejní součást práce je aplikační části. V kapitole 5.1 (Vymezení cílových charakteristik krajiny v jednotlivých Zásadách územního rozvoje) byly shrnuty cílové charakteristiky krajiny tak, jak je vymezili zpracovatelé v Zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů. Jejich zpracování sice není postaveno na jednotném metodickém postupu, jsou však uplatňovány meziregionální souvislosti a jsou taktéţ postaveny na podobných principech. Poslední dvě části hypotézy byly v některých případech potvrzeny, tito zpracovatelé opravdu zahrnuli meziregionální souvislosti do vymezení CCHK (například oblast Kokořínska byla zahrnuta v ZÚR kraje Libereckého i Ústeckého). Všechny Zásady jsou metodologicky postaveny na stejných principech, jako je ochrana krajinného rázu, územně diferencovaná péče o krajinu nebo zásady pro 55

rozhodování o změnách v území, avšak první část tvrzení nebyla prokázána. Poţadavky, které pro zpracování a vymezení cílových charakteristik krajiny definuje Evropská úmluva o krajině, nebyly do jisté míry naplněny. Ve všech Zásadách se týkají CCHK charakteristických rysů krajiny, avšak v ţádném z krajů nedošlo k jejich formulování na základě přání a poţadavků dotčené veřejnosti. Jednalo se především o kooperaci zpracovatelů s odborníky a kompetentními veřejnými orgány. V Evropské úmluvě o krajině je sice pojem CCHK jasně definován, nicméně ani úmluva a ani zákonné předpisy České republiky (např. zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu) se jiţ dále nezabývají metodami ani způsobem jejich vymezení/vyhodnocení. V rámci analýzy dostupných informací bylo zjištěno, ţe neexistuje ţádná jednotná metodika, která by dávala vzor pro takovéto vypracování. V praxi se tedy, ţe se vymezení CCHK v jednotlivých krajských Zásadách poměrně liší, čímţ je stíţená i orientace v nich.

Tabulka č. 3: Podobnost ve zpracování cílových charakteristik krajiny v jednotlivých Zásadách územního rozvoje. Vymezení cílových charakteristik krajiny Krajinné celky

Ústecké, Liberecké

Krajinný ráz a krajinné typy

Jihočeské, Moravskoslezské, Liberecké

Krajinný ráz

Plzeňské

Krajinné typy Vlastní zpracování

Zásady územního rozvoje

Královehradecké, Vysočina, Zlínské, Karlovarské, Pardubické, Jihomoravské Středočeské, hl. město Praha Zdroj: vlastní zpracování.

Nejprve by mělo být zdůrazněno, ţe se hlavní město Praha, vzhledem k zaměření této práce, výrazně odlišuje od zbylých krajů republiky a to především proto, ţe se jedná o silně urbanizované území. Kapitola Vymezení cílových charakteristik krajiny se v Zásadách územního rozvoje hl. města Prahy zaměřuje v zásadě pouze na jejich ochranu a jiţ nepočítá s následným urbanistickým vyuţitím či zastavěním tohoto území.

56

Při analýze informací ostatních krajských Zásad byly (oproti hl. městu Praha) CCHK vţdy popsány, a zároveň byla mezi některými z nich zjištěna podobnost, jak lze vidět ve výše uvedené tabulce. Je také nutné říci, ţe některé Zásady byly zpracovány stejnými společnostmi (např. Atelier T-plan: kraj Ústecký, Jihomoravský, Zlínský, Moravskoslezský; AURS, spol. s. r. o.: kraj Středočeský, Pardubický, Vysočina) a ačkoli by se dalo předpokládat, ţe si tedy budou tyto Zásady velmi podobné, ve věcném zaměření tomu tak není. Dle mého názoru jsou nejpřehledněji zpracované CCHK v Zásadách kraje Vysočina. Krajský úřad vydal Příručku „Zásady územního rozvoje Kraje Vysočina“, kde jsou laicky a srozumitelně popsány všechny části Zásad i s nimi souvisejícími mapami (obrázky), včetně kapitoly Vymezení cílových charakteristik krajiny. Zpracovatelé stanovili 7 typů krajin se stejnou charakteristikou. Při tomto vymezení upřednostnili aspekt cílového vyuţití území, který odrazil jak historické, tak i přírodní charakteristiky krajiny. Dále stanovili zásady pro činnost v území a rozhodování o změnách v území v jednotlivých krajinných typech. Jednotlivé Zásady jsou zpracovány kvalitně a podrobně. Jasně z nich vyplívá, co má být řešeno, ale i přesto by bylo pro jejich další aktualizaci lepší, kdyby se buďto vytvořila jednotná metodika, nebo se upřednostnila jedna ze stávajících a ta byla následně stěţejním zdrojem a podkladem pro zpracovatele při vymezení cílových charakteristik krajiny. Zlehčilo by to nejen případné mezikrajské srovnávání, ale i orientaci široké veřejnosti, která by se měla na vymezení CCHK podílet (dle Evropské úmluvy o krajině). Zásady

územního

rozvoje

Jihomoravského

kraje

jsou

stěţejním

metodickým návodem, který vymezí CCHK. V územních plánech jednotlivých obcí ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností však nejsou následně konkrétně specifikovány. Jedním z důvodů můţe být i problém se schválením těchto Zásad, který stále není vyřešen. Jak je jiţ výše uvedeno, zpracovatelé vyuţili poznatků z územní studie JMK a spolu s odborníky poté aplikovali výsledky do ZÚR. Lze tedy říci, ţe vymezení CCHK je v Zásadách JMK obecné, relativně dobře srozumitelné a logicky uspořádané. Jediné, co by se dalo vytknout tomuto zpracování, je podíl veřejnosti na jejich vymezení. Dotazníkového šetření se zúčastnili pouze zástupci obcí (především starostové), ne široká veřejnost. Dle mého názoru tento postup není chybný. Je logické, ţe pokud by se tohoto šetření zúčastnila i veřejnost, musely by být ZÚR zpracovány v mnohem větším rozsahu, neţli jsou nyní a i ochrana přírody a krajiny je mnohem 57

účinněji realizovatelná na místní úrovni. Avšak v Zásadách by měla být jasně uvedená linie, po které budou postupovat úřady na niţších úrovních státní správy a samosprávy. Tedy pokud odborníci a zástupci zpracovali CCHK pro celý kraj, pro správní obvod by měly být vymezeny konkrétněji a zde by jiţ měla být zapojena i veřejnost se zaměřiením na specifické oblasti, jejich ochranu či limity vyuţití tohoto území. Zapojení veřejnosti by bylo uskutečnitelné i za pomoci podobného dotazníkového šetření, avšak s jiţ konkrétnějším zaměřením na správní obvod, popřípadě obce a jejich krajinu a mělo by vycházet z výsledků, zjištěných při zpracování ZÚR kraje. Dotazníkové šetření nastínilo, jakým způsobem obyvatelé správního obvodu Vyškov krajinu vnímají a následně byly zformulovány jejich přání a poţadavky na případné změny charakteristických rysů krajiny. Zjišťování poţadavků veřejnosti bylo zajištěno na několika úrovních, ne však s odpovídající volbou obtíţnosti a srozumitelností formulací. V dotazníku bylo vyuţito typologické pojetí krajiny a zde skvěle obsaţeny veškeré aspekty krajiny. Byl také správně zaměřen nejprve na vnímání krajiny, a to z hlediska tvaru reliéfu a prvků krajiny (v pozitivním i negativním smyslu), dále pak z hlediska výskytu významných a zajímavých míst nebo moţností přístupnosti a prostupnosti krajiny či stavu informovanosti obyvatel o zajímavých částech krajiny. Následně se dotazník zaměřil také na přání a poţadavky obyvatel pro dosaţení cílových charakteristik krajiny. Jednalo se především o činnosti a procesy, které obyvatele povaţují za hlavní a důleţité. Z výsledku tohoto šetření vyplynula řada poznatků o vnímání krajiny jejími obyvateli. Z hlediska reliéfu jsou nejvíce vnímané výrazné vrchy, kopce a hřbety a následně rovinatý terén. Je to dáno především rozloţením správního obvodu Vyškov na dva větší celky a to Drahanskou vrchovinu se spíše kopcovitým terénem a vysokým stupněm zalesnění a Vyškovskou (případně Ivanovickou) bránu, která se vyznačuje rovinatým reliéfem s velkými lány polí a častými remízy. Tyto dva jevy doplňují zvlněný terén, členitý kopcovitý terén a výrazné svahy a stráně, patrné především při přechodu Drahanské vrchoviny a Vyškovské brány. Z negativně vnímaných forem reliéfu byly uváděny zejména výrazné projevy sesuvů a poddolování, dále výrazné lomy, těţební porosty, haldy a odvaly. Méně negativně pak byly hodnoceny velkoplošné zemědělské terasy, kterých se nachází na Vyškovsku velké mnoţství.

58

Za nejvíce vnímané z hlediska dalších krajinotvorných prvků lze povaţovat vodní prvky krajiny, tedy řeky potoky, náhony, rybníky (Pístovice, Ivanovice, Švábenice), jezera a přehrady (Opatovice). Vysoce vnímané jsou také lesy, a to jak rozsáhlé souvislé porosty Drahanské vrchoviny, tak i izolované porosty a remízy v okolí vodních toků. Obyvatelé Vyškovska povaţují za velmi vnímané také rozsáhlé plochy orné půdy (90% zemědělské půdy na Vyškovsku) nebo například zahrádkové kolonie (Pístovice, Luleč, Pařezovice). Jako negativně vnímané krajinotvorné prvky byly nejčetněji hodnoceny fotovoltaické elektrárny, které se v posledních letech rozmohly v celé České republice, dále pak větrolamy, poldry, stavby, umístěné na význačném či důleţitém místě – stoţáry nadzemních vedení a mobilních operátorů. Hovoříme-li dále o negativně vnímaných částech krajiny, musíme také zdůraznit objekty nákupních center (u autobusového nádraţí ve Vyškově), skladů, výroby (průmyslová zóna Vyškov), zemědělské areály (téměř v kaţdé obci) a ladem leţící pozemky. Z hlediska významných a zajímavých míst v krajině okolí obcí byla zmiňována zejména

místa

významných

rozhledů

(Chocholík

v Drnovicích,

rozhledna

v Nemojanech, Zelená hora), místa významných historických událostí (bitva Tří císařů u Slavkova) a místa častých vycházek (rozhledny, parky, cyklostezky, rybníky, přehrada). Největší procento dotázaných ohodnotilo celkové uspořádání krajiny jako hlavní důvod obliby celkového obrazu krajiny, dále je velmi oblíbená krajina s pohledově dominantním prvkem a krajina bez významných technických děl, ale s mnoţstvím drobných krajinotvorných prvků. Přístupnost a prostupnost krajiny byla většinou vnímána jako dostatečná, stejně jako dostupnost údajů o zajímavostech okolí obce v místě zajímavosti. Za o něco méně dostatečnou byla povaţována napojenost zastavěné části obce na volnou krajinu. Za velmi omezenou vnímají obyvatelé dostupnost údajů o zajímavostech okolé obce na webových stránkách. V další části hodnotili respondenti přání a poţadavky pro dosaţení cílové charakteristiky krajiny. Největší procento z nich by si přálo nové stavby pro volný čas, rekreaci a rozvoj turistického ruchu, překvapivě i obnovu významného místa a výsadbu doprovodných dřevin v okolí infrastruktury. Méně respondentů by si pak přálo rekultivaci skládek, zalesnění, realizaci rybníku a rekultivaci brownfields. Nejmenší 59

zájem byl o realizaci biocenter a biokoridorů a také o protipovodňová opatření, coţ je hodnoceno pozitivně, jelikoţ se na území správního obvodu nenachází významné vodstvo, které by mohlo způsobit rozsáhlé povodně. Případová studie měla za úkol nejen formulovat přání a poţadavky obyvatel správního obvodu na krajinu, ale i zjistit, zda je takováto forma dotazníku srozumitelná pro různé věkové skupiny obyvatel. Jiţ z tváří respondentů na stření škole se dal vyčíst lehký zmatek, avšak po jednoduchém vysvětlení otázek a uvedení příkladů se pustili do vyplňování a dle mého názoru to většina z nich splnila naprosto korektně. Se srozumitelností dotazníku měli však problém i ostatní skupiny, pouze od dvou lidí přišla odpověď, ţe dotazník byl naprosto jednoznačný a lehký (oba studenti FRRMS). Pro další šetření je tedy nutné dotazníky lépe specifikovat a formulovat a dbát především na to, aby byla zajištěna srozumitelnost, a aby byly výsledky předány na několika úrovních (dle vzdělání, věku, pohlaví) a s odpovídající obtíţností. Během provádění dotazníkového šetření byl velkým předpokladem nezájem veřejnosti o okolní krajinu a laxnost v přístupu k řešení problémových částí krajiny. Při zpracování bylo velmi překvapivé vidět, kolik lidí se zapojilo (i přes přílišnou nesrozumitelnost dotazníku) a kolika lidem není okolní krajina lhostejná. Největším problémem bylo, ţe se dotázaní s problematikou nedostávají do kontaktu. Proto však Evropská úmluva o krajině přišla s cílovými charakteristikami krajiny - aby se promítly přání a poţadavky obyvatel do řízení územního a krajinného plánování. Pokud se budou plnit závazky, které Česká republika přijala spolu s podepsáním této úmluvy, měly by občané více rozhodovat o krajině, o její ochraně a vyuţití a tento pocit respondentů by měl pomalu vymizet.

60

7 ZÁVĚR

V diplomové práci bylo hlavním cílem shrnutí teoretických poznatků z oblasti územního a krajinného plánování, coţ bylo podrobně rozebráno v teoretické části práce. Z hlediska zaměření této práce, zde byly nejdůleţitější kapitoly účast veřejnosti, typologie krajiny a udrţitelný rozvoj. Na tuto část práce poté navázala aplikační část, zaměřená na zhodnocení metodického základu vymezení cílových charakteristik krajiny v Zásadách územního rozvoje jednotlivých krajů a případová studie, konkrétně dotazníkové šetření, aplikované na správní obvod obce s rozšířenou působností Vyškov. Následná diskuze odhalila nedostatky v metodologickém vymezení jednotlivých cílových charakteristik krajiny. Největším problémem byla odlišnost vymezení v jednotlivých Zásadách, a to především z důvodu neexistence jakékoli obecné metodiky, který by vymezila postup při jejich určení. Dalšími problémy byla jejich přílišná obecnost a nezahrnutí přání a poţadavků veřejnosti. Navrţená řešení vyplynula z těchto poznatků. Cílové charakteristiky by měly být obecně popsány na úrovni krajů (tak se tedy nyní i děje), avšak konkrétně specifikovány na úrovni správních obvodů, popřípadě obcí, aby byla moţná kontrolovatelnost jejich plnění a lepší uchopitelnost. V následném dotazníkovém šetření se respondenti vyjádřili, jak vnímají okolní krajinu a jaké jsou jejich přání a poţadavky, týkající se jejího dalšího rozvoje a plánování. Výsledky byly zaznamenány do tabulek a grafů a výsledky následně diskutovány v komentářích. Hlavním nedostatkem byla nesrozumitelnost otázek a odpovědí, oproti tomu neočekávaným výsledkem byl víceméně pozitivní přístup k okolní krajině a zájem respondentů o své okolí.

61

8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

Kniţní zdroje a publikace: BÍNA, J. Kompendium Evropské unie o systémech, politikách a zásadách územního plánování: studie regionálního rozvoje. Brno: Ústav územního rozvoje, 2000, 191 s. FORMAN, R. T., GORDON, M. Krajinná ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1993, 583 s. ISBN 80-200-0464-5. HEIDE, VAN DER, M. C. The Economic value of landscapes. 1. vyd. Routledge, 2012, 360 s. ISBN 978-1-13512-511-0. KOVÁŘ, P. Ekosystémová a krajinná ekologie. 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Kraolinium, 2012. 166s. ISBN 978-80-246-2044-2. KUBOŇOVÁ, K. Zásady územního rozvoje. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita. Právnická fakulta. Katedra práva ţivotního prostředí a pozemkového práva, 2011. Vedoucí práce JUDr. Ivana Průchová, Csc. LIPSKÝ, Z. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 129 s. ISBN 80-7184-545-0. MAIER, K. Územní plánování. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 2000. 85 s. ISBN 80-903093-0-5. MAIER, K. Územní plánování a udržitelný rozvoj. 1. vyd. Praha: ABF - Arch, 2008, 100 s. ISBN 978-80-86905-47-1. MÍCHAL I.: Ekologický generel ČSR. Textová část studie pro SKVTRI Praha – Brno, Terplan, Geografický ústav ČSAV, 1985. MIKLÓS, L., IZAKOVIČOVÁ, Z. (1997): Krajina ako geosystém. Veda, Bratislava, 152 s. MIKULIČOVÁ, A. Územní plánování a ochrana vlastnických práv. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita. Právnická fakulta. Katedra práva ţivotního prostředí a pozemkového práva, 2010.

62

MORRIS, P., THERIVEL, R. Methods of Environmental Impact Assessment. 3. vyd. Routledge, 2009, 562 s. ISBN 978-0-415-44175-9. SAZOVSKÝ, P. Územní a strategické plánování: na příkladu Valašského meziříčí. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta. Katedra Regionální ekonomie a správy, 2009. Vedoucí práce Mgr. Petr Tonev. SELMAN, P. H. Sustainable landscape planning – The Reconnection agenda. 1. vyd. Routledge, 2012, 166 s. ISBN 978-1-84971-262-0. SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Naděţda Skleničková, 2003, 321 s. ISBN 80-903206-1-9. SOBKOVÁ, V. Krajinný plán jako nástroj územního plánování. Bakalářské práce. Brno: Masarykova Univerzita. Ekonomicko-správní fakulta. Katedra regionální ekonomie a správy, 2010. Vedoucí práce: Mgr. Petr Tonev. ŠENKOVÁ, B. Charakteristika krajiny v okolí Vyškova a její využití pro výuku. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Přírodovědecká fakulta. Katedra geografie, 2011. Vedoucí práce Mgr. Blanka Loučková, Ph.D. STAVEBNÍ ZÁKON (ÚZ, č. 922). Ostrava: Sagit, 2012. 96 s. ISBN: 978-80-7208-9451. VOREL, I., BUKÁČEK, R., a kol. Metodické posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Praha: Nakladatelství Naděţda Skleničková, 2004, ISBN 80-903206-3-5. ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (ÚZ, č. 912). Ostrava: Sagit, 2012. 656 s. ISBN: 978-80-7208935-2.

63

Internetové zdroje a publikace: [1] TICHÁ, T. a kol. Slovník pojmů užívaných v právu životního prostředí. [online] 2012

[cit.

8.

10.

2012].

Dostupné

z WWW:

<

http://www.uur.cz/slovnik2/default.asp?action=hl_retezec>. [2] Principy a pravidla územního rozvoje. [online] 2012 [cit. 8. 10. 2012]. Dostupné z WWW:


prezentace/principy-a-pravidla-uzemniho-planovani/kapitolaD-2011/D120101213.pdf>. [3] Evropská úmluva o krajině. [online] 2009 [cit. 8. 10. 2012]. Dostupné z WWW: . [4] Jak probíhá pořizování zásad územního rozvoje? [online] 2008 [cit. 11. 12. 2012]. Dostupné z WWW: < http://zurjmk.cz/co-to-je/porizovani-zasad>. [5] Co je a kde se vzala Evropská úmluva o krajině. [online] 2005 [cit. 13. 2. 2013]. Dostupné z WWW: < www.czp.cuni.cz/enviwikidata/hk/Krajina> [6] Strategické versus územní plánování. [online] 2009 [cit. 13. 2. 2013]. Dostupné z WWW: < www.uur.cz/images/publikace/uur/2009/2009.../02_strategicke.pdf> [7] LÖW, J a NOVÁK, J. Urbanismus a územní rozvoj – ročník XI – číslo 6/2008 Typologické členění krajin České republiky. [online] 2008 [cit. 28. 3. 2013]. Dostupné z WWW: <www.uur.cz/images/publikace/uur/2008/2008.../06_typologicke.pdf> [8] Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: [9] Zásady územního rozvoje Středočeského kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z WWW: . [10] Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné

z WWW:


jihocesky.cz/files/TEXTOVA%20CAST_FINAL.pdf>. [11] Zásady územního rozvoje Karlovarského kraje. [online] 2010 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné

z WWW: 64


karlovarsky.cz/download/VUC/ZUR_2010/I_ZUR_KK%5Ctexty/ZUR_KK_N_text_fin al.pdf>. [12] Zásady územního rozvoje Olomouckého kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné

z WWW:

. [13] Zásady územního rozvoje Moravskoslezského kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013].

Dostupné

z WWW:

<

http://verejna-sprava.kr-

moravskoslezsky.cz/zip/01_textzur_pdf/01_f_krajina.pdf>. [14] Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. [online] 2012 [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné

z WWW:

<

http://www.kr-

jihomoravsky.cz/archiv/oupsr/navrh_na_vydani_zur_jmk/navrh_zur_jmk/WEBOVA_P REZENTACE/TEXTOVA_CAST/NAVRH/09_F_KRAJINA.pdf>. [16] COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Corine Land Cover. [online]

1995

[cit.

19.

5.

2013].

Dostupné

.

65

z

WWW:

9 PŘÍLOHY

Mapové přílohy ...................................................................................................... 68 Příloha č. 1: Mapa rámcových typů sídelních krajin. ............................................ 68 Příloha č. 2: Mapa rámcových typů krajin dle způsobu vyuţití území. ................. 69 Příloha č. 3: Mapa rámcových typů krajin dle reliéfu. .......................................... 70 Příloha č. 4: Mapa geologické struktury území ORP Vyškov. .............................. 71 Příloha č. 5: Mapa potenciální přirozené vegetace ORP Vyškov. ......................... 72 Příloha č. 6: Mapa typologie české krajiny podle vyuţití – ORP Vyškov. ............ 73 Příloha č. 7: Land cover SO ORP Vyškov – CORINE 2006. ................................ 74 Příloha č. 8: Mapa chráněných území přírody ORP Vyškov. ................................ 75 Obrázkové přílohy ................................................................................................. 76 Příloha č. 9: Větrný mlýn v Ruprechtově. ............................................................ 76 Příloha č. 10: Liliová hora a kostel sv. Martina v Lulči ........................................ 76 Příloha č. 11: Kostel sv. Michaela ve Švábenicích ............................................... 77 Příloha č. 12: Selský dům s ţudrem v Rostěnicích. .............................................. 77 Příloha č. 13: Došková chalupa v Ruprechtově .................................................... 77 Dotazník ................................................................................................................. 78 Příloha č. 14: Dotazník ........................................................................................ 78 Tabulkové přílohy ................................................................................................. 83 Příloha č. 15: A. Obecné charakteristiky - otázka č. 1. ......................................... 83 Příloha č. 16: A. Obecné charakteristiky - otázka č. 2. ......................................... 83 Příloha č. 17: B. Vnímání krajiny – otázka č. 1. ................................................... 83 Příloha č. 18: B. Vnímání krajiny – otázka č. 2. ................................................... 85 Příloha č. 19: B. Vnímání krajiny – otázka č. 3. ................................................... 88 Příloha č. 20: B. Vnímání krajiny – otázka č. 4. ................................................... 89 Příloha č. 21: B. Vnímání krajiny – otázka č. 5. ................................................... 89 66

Příloha č. 22: C. Přání a poţadavky pro dosaţení cílové charakteristiky krajiny, týkající se charakteristických rysů krajiny. ........................................................... 90 Příloha č. 23: D. Problematika rozvoje území a jeho plánování Vás: .................... 91

67

Mapové přílohy Příloha č. 1: Mapa rámcových typů sídelních krajin.

Zdroj: Löw (2008)

68

Příloha č. 2: Mapa rámcových typů krajin dle způsobu vyuţití území.

Zdroj: Löw (2008)

69

Příloha č. 3: Mapa rámcových typů krajin dle reliéfu.

Zdroj: Löw (2008)

70

Příloha č. 4: Mapa geologické struktury území ORP Vyškov.

Zdroj: vyskov-město.cz

71

Příloha č. 5: Mapa potenciální přirozené vegetace ORP Vyškov.

Legenda:

Zdroj: geoportal.gov.cz

72

Příloha č. 6: Mapa typologie české krajiny podle vyuţití – ORP Vyškov.

Legenda:

Zdroj: geoportal.gov.cz

73

Příloha č. 7: Land cover SO ORP Vyškov – CORINE 2006.

Legenda:

Zdroj: geoportal.gov.cz

74

Příloha č. 8: Mapa chráněných území přírody ORP Vyškov.

75

Obrázkové přílohy Příloha č. 9: Větrný mlýn v Ruprechtově.

Zdroj: mlynruprechtov.cz

Příloha č. 10: Liliová hora a kostel sv. Martina v Lulči

Zdroj: Kostelka Tomáš

76

Příloha č. 11: Kostel sv. Michaela ve Švábenicích

Zdroj: mistopisy.cz

Příloha č. 12: Selský dům s ţudrem v Rostěnicích.

Zdroj: chatar-chalupar.cz

Příloha č. 13: Došková chalupa v Ruprechtově

Zdroj: foto.mapy.cz

77

Dotazník Příloha č. 14: Dotazník Formulace cílových charakteristik krajiny ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Vyškov. Dobrý den, jmenuji se Bc. Monika Bonczková, jsem studentkou druhého ročníku navazujícího magisterského studia na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy Univerzity v Brně a chtěla bych Vás tímto poţádat o vyplnění dotazníku k mé diplomové práci na téma „Cílové charakteristiky krajiny v zásadách územního rozvoje“. Dotazník je anonymní a jeho vyplnění Vám zabere zhruba 15 minut. Pokyny k vyplnění dotazníku Cílem dotazníku je shromáţdit nejdůleţitější a zásadní informace o vnímání krajiny jejími obyvateli. Účelem není vyplnit kompletní dotazník, ale zaměřit se především na nejvíce vnímané oblasti ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Vyškov (dále jen SO ORP Vyškov). A. Obecné charakteristiky 1. Jsem: student střední školy, student vysoké školy, nejsem student. 2. Bydlím: v ORP Vyškov, ve správním obvodu ORP Vyškov.

78

B. Vnímání krajiny B.1 Části reliéfu krajiny, které povaţujeme za nejvíce vnímané obyvateli obce (Hodící se zatrhněte, popřípadě za dvojtečku uveďte název lokace, 1. město Vyškov, 2. SO ORP Vyškov, 3. Vnímáno negativně) 1. 2. 3. Výrazný vrch, kopec, hřbet: Výrazný svah, stráň: Výrazné údolí, rokle, stráţ: Široké, rovinaté dno údolí, údolní niva: Členitý, kopcovitý terén (reliéf): Zvlněný terén (reliéf): Rovinatý terén (reliéf): Skály, skalní věţe, suťoviska: Krasový reliéf (závrty, propasti, jeskyně apod.) Výrazné projevy sesuvů: Výrazné projevy poddolování (propady, …): Velkoplošné zemědělské terasy: Výrazné meze: Výrazné lomy, těţební porosty, haldy, odvaly: Jiné výrazné terénní tvary (náspy, zářezy apod.):

B.2 Části (prvky) krajiny, které povaţujeme za nejvíce vnímané obyvateli obce (Hodící se zatrhněte, popřípadě za dvojtečku uveďte název lokace, 1. Město Vyškov, 2. SO ORP Vyškov, 3. Vnímáno negativně) 1. 2. 3. Řeky, potoky, náhony: Rybníky, jezera: Přehrady: Poldry27, nádrţe na zachycení přívalových vod: Lesy – rozsáhlé souvislé porosty: Lesy – izolované porosty, remízy: Významné stromy, skupiny stromů: Louky (hospodářské) a pastevní areály: Květnaté louky a pastviny: Rozsáhlé plochy orné půdy: Členěné plochy orné půdy (dřevinami, vodními toky, komunikacemi apod.): Vinice velkoplošné: Vinice maloplošné: Vinné sklepy: Zahrádky: Zahrádkové kolonie se zahradními domy, chatami: 27

Poldry – území, na kterém je kontrolována úroveň vodní hladiny; země, které není zatopená, avšak nachází se pod úrovní vodní hladiny (např. pobřeţí Nizozemí)

79

Sady velkoplošné: Sady maloplošné: Větrolamy: Stromořadí, aleje: Dřeviny kolem vodních toků a vodních ploch: Jiné liniové porosty dřevin (např. na mezích…) Opuštěné zarůstající lomy, těţební porosty, haldy: Ladem leţící pozemky bez dřevin: Ladem leţící pozemky s dřevinami (příp. náletem dřevin): Chatové osady, chatové kolonie, chaty (neoplocené): Objekty nákupních center: Objekty skladů, výroby: Zemědělské areály: Výrazné komunikace a jiné dopravní stavby: Stoţáry nadzemních vedení (el. sítě): Stoţáry mobilních operátorů: Větrné elektrárny: Fotovoltaické elektrárny: Poutní kostely, kaple, kříţové cesty: Hrady, tvrze, zříceniny: Rozhledny, věţe: Drobné stavby v krajině (např. kaple, kříţ, pomník, památník): Jiné pohledově významné stavby: Jiné významné části krajiny – uveďte:

B.3 Významná a zajímavá místa v krajině okolí obce (Hodící se zatrhněte, popřípadě za dvojtečku uveďte název lokace, 1. Město Vyškov, 2. SO ORP Vyškov) 1. 2. Místa významných rozhledů: Místa významných historických událostí: Místa častých shromaţďování: Místa (cíl) častých vycházek: Místa vyuţívaná či vyuţitelná pro trávení volného času, rekreace, poznávání: Potenciálně významná místa:

80

B.4 Co se nám líbí na celkovém obraze krajiny okolí obce (Hodící se zatrhněte, 1. Město Vyškov, 2. SO ORP Vyškov) 1. 2. Celkové uspořádání (kompozice) části krajiny. Krajina bez významných technických děl (dopravní stavby, stoţáry el. vedení). Krajina s pohledově dominantním prvkem (např. s hradem, poutním kostelem). Krajina výrazně přehlední (rovinatý či mírně zvlněný reliéf,…). Krajina přehledná (pohledově otevřená) s mnoţstvím drobných krajinotvorných prvků (jednotlivé výrazné stromy, či jejich skupiny, menší remízy, plochy, …). Krajina pohledově rozčleněná, méně přehledná (reliéf kopců, pásy dřevin v doprovodu komunikací a vodních toků, větší lesní porosty). Jiná charakteristika obrazu krajiny – popište:

B.5 Přístupnost a prostupnost krajiny okolí obce, informovanost o částech krajiny (Hodící se zatrhněte, 1. Ano, většinou, 2. Částečně, omezeně, 3. Ne, velmi omezeně) 1. 2. 3. Vnímané zajímavé části krajiny jsou přístupné pro cyklisty. Volná krajina okolí obce je dostatečně prostupná sítí cest pro pěší a cyklisty. Zastavěná část obce je dobře napojena na volnou krajinu cestami pro pěší a cyklisty. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou dostupné v místě zajímavosti (inform. tabule, plánek). Údaje o zajímavostech okolí obce jsou dostupné na webových stránkách obce. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou snadno dostupné na jiných webových stránkách. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou dostupné obtíţně nebo vůbec.

C. Přání a poţadavky pro dosaţení cílové charakteristiky krajiny, týkající se charakteristických rysů krajiny (Hodící se zatrhněte, popřípadě za dvojtečku uveďte název lokace) Zalesnění: Výsadba doprovodných dřevin (např, alejí, mezí, vodních toků a ploch): Výsadba jednotlivých dřevin či skupin v pohledově významných polohách: Zatravnění: Protierozní patření (travnaté pásy – průlety, protierozní meze, …): Realizace protipovodňových opatření (poldry, hráze, …): Realizace rybníku: Revitalizace – zpřírodnění vodních toků: Realizace biocentra či biokoridorů: 81

Rekultivace skládky: Rekultivace těţebního prostoru: Rekultivace brownfields28: Obnova či realizace polních cest, pěšin, cyklostezek: Obnova významného místa: Obnova drobných sakrálních staveb: Stavby pro volný čas, rekreaci, rozvoj turistického ruchu: Jiné – uveďte: D. Problematika rozvoje území a jeho plánování Vás: (Hodící se zatrhněte.) Zajímá okrajově (s problematikou se nedostávám do kontaktu). Zajímá pasivně (mám přehled v problematice, přijímám informace). Zajímá aktivně (mám přehled v problematice, vyhledávám informace, aktivně se účastním plánovacích procesů či o tom uvaţuji). Nezajímá (zabývám se jinými činnostmi). Nezajímá (mám pocit, ţe dění nemohu ovlivnit). Jiná odpověď:

28

Brownfields – označení lokalit, které ztratily svoji původní funkci a jsou buďto zcela nebo zčásti

opuštěné, např. rozpadajícími se obytné budovy, nevyuţívané průmyslové zóny, dopravní stavby (území podél řeky Svitavy v Brně)

82

Tabulkové přílohy Příloha č. 15: A. Obecné charakteristiky - otázka č. 1. Jsem:

Student střední školy

Četnost výskytu 54

Procentuální podíl 58,07

Student vysoké školy

25

26,88

Nejsem student

14

15,05

93 Zdroj: vlastní zpracování.

Celkem

100

Příloha č. 16: A. Obecné charakteristiky - otázka č. 2. Bydlím:

Ve Vyškově

Četnost výskytu 48

Procentuální podíl 51,61

45

48,39

Ve správním obvodu ORP Vyškov

93 Zdroj: vlastní zpracování.

Celkem

100

Příloha č. 17: B. Vnímání krajiny – otázka č. 1. Části reliéfu krajiny, které povaţujeme za nejvíce vnímané obyvateli obce. Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost. Výskyt dotazníku (počet dotázaných) Jev (poloţka dotazníku)

celkový výskyt

město Vyškov

z toho správní obvod ORP Vyškov

Způsob prostorové specifikace jevu (počet dotázaných)

oboje

nespecifi kován

slovně specifiko ván

Negativní vnímání jevu (počet dotázanýc h)

Výrazný vrch, kopec, hřbet: Výrazný svah, stráň:

87

33

54

0

83

4

6

44

12

32

0

29

4

6

Výrazné údolí, rokle, stráţ: Široké, rovinaté dno údolí, údolní niva: Členitý, kopcovitý terén:

39

9

30

0

37

2

5

38

18

30

0

38

0

5

44

9

35

0

43

1

6

Zvlněný terén:

48

18

30

0

48

0

5

83

Rovinatý terén:

48

18

30

0

46

2

3

Skály, skalní věţe, suťoviska: Krasový reliéf :

40

2

38

0

40

0

4

17

2

15

0

15

2

2

Výrazné projevy sesuvů:

14

2

12

0

14

0

11

Výrazné projevy poddolování: Velkoplošné zem. terasy:

12

7

4

1

12

0

8

26

4

22

0

22

4

5

Výrazné meze:

26

4

22

0

26

0

4

Výrazné lomy, těţební porosty, haldy, odvaly: Jiné výrazné terénní tvary:

42

5

36

1

30

12

20

7

4

3

0

7

0

0

Zdroj: vlastní zpracování.

Výskyt jevu dle procentuálního podílu – relativní četnost. Podíly výskytu jevu v celkovém počtu zpracovaných dotazníků (%) Jev (poloţka dotazníku) celkový výskyt

město Vyškov

z toho správní obvod ORP Vyškov

Podíly způsobu prostorové specifikace jevu na jeho celkovém výskytu (%)

oboje

nespecifi kován

slovně specifiko ván

Podíly negativní vnímání jevu (%)

Výrazný vrch, kopec, hřbet: Výrazný svah, stráň:

93, 55

35,48

58,07

0

95,40

4,60

6,90

47, 31

12,90

34,41

0

65,91

9,09

13,64

Výrazné údolí, rokle, stráţ: Široké, rovinaté dno údolí, údolní niva: Členitý, kopcovitý terén:

41, 94

9,68

32,26

0

94,87

5,13

12,82

40, 43

19,15

31,92

0

100,00

0,00

13,16

47, 31

9,68

37,63

0

97,73

2,27

13,64

Zvlněný terén:

50, 53

18,95

31,58

0

100,00

0,00

10,42

Rovinatý terén:

51, 61

19,35

32,26

0

95,83

4,17

6,25

Skály, skalní věţe, suťoviska: Krasový reliéf :

41, 67

2,08

39,58

0

100,00

0,00

10,00

18, 28

2,15

16,13

0

88,24

11,76

11,76

Výrazné projevy sesuvů:

14, 43

2,06

12,37

0

100,00

0,00

78,57

Výrazné projevy poddolování: Velkoplošné zem. terasy:

12, 90

7,53

4,30

1,08

100,00

0,00

66,67

26, 53

4,08

22,45

0

84,62

15,38

19,23

Výrazné meze:

27, 96

4,30

23,66

0

100,00

0,00

15,38

Výrazné lomy, těţební porosty, haldy, odvaly: Jiné výrazné terénní tvary:

42, 42

5,05

36,36

1,01

71,43

28,57

47,62

7, 57

4,30

3,23

0

100,00

0,00

0,00

Zdroj: vlastní zpracování.

84

Příloha č. 18: B. Vnímání krajiny – otázka č. 2. Části (prvky) krajiny, které povaţujeme za nejvíce vnímané obyvateli obce. Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost. Výskyt dotazníku (počet obyvatel) Jev (poloţka dotazníku)

Způsob prostorové specifikace jevu (počet obyvatel)

Negativní vnímání jevu (počet obyvatel)

Řeky, potoky, náhony:

87

56

z toho správní obvod ORP Vyškov 27

Rybníky, jezera:

72

30

42

0

54

18

3

Přehrady:

56

18

38

0

44

12

0

24

4

20

0

23

1

8

56

17

38

1

49

7

0

44

22

22

0

39

5

2

18

9

9

0

16

2

3

24

6

18

0

24

0

4

32

14

18

0

32

0

5

Rozsáhlé plochy orné půdy: Členěné plochy orné půdy: Vinice velkoplošné:

56

18

38

0

51

5

10

28

10

18

0

27

1

5

10

2

8

0

10

0

0

Vinice maloplošné:

28

8

20

0

25

3

5

Vinné sklepy:

16

4

12

0

16

0

2

Zahrádky:

28

18

10

0

27

1

5

56

10

46

0

46

10

8

24

2

22

0

24

0

6

Sady maloplošné:

24

6

18

0

23

1

6

Větrolamy:

24

8

16

0

24

0

10

Stromořadí, aleje:

38

16

22

0

37

1

2

Dřeviny kolem vodních toků a vodních ploch: Jiné liniové porosty dřevin: Opuštěné zarůstající lomy, těţební porosty, haldy:

34

18

16

0

34

0

4

18

2

16

0

18

0

14

24

6

18

0

18

6

12

celkový výskyt

město Vyškov

oboje

nespecifi kován

slovně specifiko ván

4

69

18

0

29

Poldry , nádrţe na zachycení přívalových vod: Lesy – rozsáhlé souvislé porosty: Lesy – izolované porosty, remízy: Významné stromy, skupiny stromů: Louky (hospodářské) a pastevní areály: Květnaté louky a pastviny:

Zahrádkové kolonie se zahradními domy, chatami: Sady velkoplošné:

29

Poldry – území, na kterém je kontrolována úroveň vodní hladiny; země, které není zatopená, avšak nachází se pod úrovní vodní hladiny (např. pobřeţí Nizozemí)

85

Ladem leţící pozemky bez dřevin: Ladem leţící pozemky s dřevinami: Chatové osady, chatové kolonie, chaty: Objekty nákupních center:

24

6

18

0

24

0

22

24

4

19

1

24

0

14

38

4

34

0

28

10

14

56

46

9

1

30

26

26

Objekty skladů, výroby:

56

44

11

1

36

20

20

Zemědělské areály:

56

18

37

1

46

10

10

Výrazné komunikace a jiné dopravní stavby: Stoţáry nadzemních vedení (el. sítě): Stoţáry mobilních operátorů: Větrné elektrárny:

38

30

8

0

28

10

20

38

18

20

1

38

0

20

38

9

27

2

36

2

14

16

4

12

0

16

0

2

Fotovoltaické elektrárny:

56

44

12

0

54

2

60

Poutní kostely, kaple, kříţové cesty: Hrady, tvrze, zříceniny:

44

14

30

0

36

8

2

38

8

30

0

34

4

6

Rozhledny, věţe:

56

15

30

1

41

15

0

Drobné stavby v krajině:

48

18

30

0

48

0

0

Jiné pohledově významné stavby: Jiné významné části krajiny – uveďte:

26

8

18

0

20

6

6

14

4

10

0

14

0

12

Zdroj: vlastní zpracování.

Výskyt jevu dle procentuálního podílu – relativní četnost. Podíly výskytu jevu v celkovém počtu zpracovaných dotazníků (%) Jev (poloţka dotazníku)

Podíly způsobu prostorové specifikace jevu na jeho celkovém výskytu (%) slovně specifiko nespecifi ván kován město Vyškov 79,31 20,69

Podíly negativníh o vnímání jevu (%)

celk. výskyt

město Vyškov

Řeky, potoky, náhony:

93,55

60,22

z toho správní obvod ORP Vyškov 29,03

Rybníky, jezera:

77,42

32,26

45,16

0,00

75,00

25,00

4,17

Přehrady:

60,22

19,35

40,86

0,00

78,57

21,43

0,00

Poldry, nádrţe na zachycení přívalových vod: Lesy – rozsáhlé souvislé porosty: Lesy – izolované porosty, remízy: Významné stromy, skupiny stromů:

25,81

4,30

21,51

0,00

95,83

4,17

33,33

60,22

18,28

40,86

1,08

87,50

12,50

0,00

47,31

23,66

23,66

0,00

88,64

11,36

4,55

19,35

9,68

9,68

0,00

88,89

11,11

16,67

86

oboje

4,30

0,00

Louky (hospodářské) a pastevní areály: Květnaté louky a pastviny:

25,81

6,45

19,35

0,00

100,00

0,00

16,67

34,41

15,05

19,35

0,00

100,00

0,00

15,63

Rozsáhlé plochy orné půdy:

60,22

19,35

40,86

0,00

91,07

8,93

17,86

Členěné plochy orné půdy:

30,11

10,75

19,35

0,00

96,43

3,57

17,86

Vinice velkoplošné:

10,75

2,15

8,60

0,00

100,00

0,00

0,00

Vinice maloplošné:

30,11

8,60

21,51

0,00

89,29

10,71

17,86

Vinné sklepy:

17,20

4,30

12,90

0,00

100,00

0,00

12,50

Zahrádky:

30,11

19,35

10,75

0,00

96,43

3,57

17,86

Zahrádkové kolonie se zahradními domy, chatami: Sady velkoplošné:

60,22

10,75

49,46

0,00

82,14

17,86

14,29

25,81

2,15

23,66

0,00

100,00

0,00

25,00

Sady maloplošné:

25,81

6,45

19,35

0,00

95,83

4,17

25,00

Větrolamy:

25,81

8,60

17,20

0,00

100,00

0,00

41,67

Stromořadí, aleje:

40,86

17,20

23,66

0,00

97,37

2,63

5,26

Dřeviny kolem vodních toků a vodních ploch: Jiné liniové porosty dřevin:

36,56

19,35

17,20

0,00

100,00

0,00

11,76

19,35

2,15

17,20

0,00

100,00

0,00

77,78

Opuštěné zarůstající lomy, těţební porosty, haldy: Ladem leţící pozemky bez dřevin: Ladem leţící pozemky s dřevinami: Chatové osady, chatové kolonie, chaty: Objekty nákupních center:

25,81

6,45

19,35

0,00

75,00

25,00

50,00

25,81

6,45

19,35

0,00

100,00

0,00

91,67

25,81

4,30

20,43

1,08

100,00

0,00

58,33

40,86

4,30

36,56

0,00

73,68

26,32

36,84

60,22

49,46

9,68

1,08

53,57

46,43

46,43

Objekty skladů, výroby:

60,22

47,31

11,83

1,08

64,29

35,71

35,71

Zemědělské areály:

60,22

19,35

39,78

1,08

82,14

17,86

17,86

Výrazné komunikace a jiné dopravní stavby: Stoţáry nadzemních vedení (el. sítě): Stoţáry mobilních operátorů: Větrné elektrárny:

40,86

32,26

8,60

0,00

73,68

26,32

52,63

40,86

19,35

21,51

1,08

100,00

0,00

52,63

40,86

9,68

29,03

2,15

94,74

5,26

36,84

17,20

4,30

12,90

0,00

100,00

0,00

12,50

Fotovoltaické elektrárny:

60,22

47,31

12,90

0,00

96,43

3,57

107,14

Poutní kostely, kaple, kříţové cesty: Hrady, tvrze, zříceniny:

47,31

15,05

32,26

0,00

81,82

18,18

4,55

40,86

8,60

32,26

0,00

89,47

10,53

15,79

Rozhledny, věţe:

60,22

16,13

32,26

1,08

73,21

26,79

0,00

Drobné stavby v krajině:

51,61

19,35

32,26

0,00

100,00

0,00

0,00

Jiné pohledově významné stavby: Jiné významné části krajiny – uveďte:

27,96

8,60

19,35

0,00

76,92

23,08

23,08

15,05

4,30

10,75

0,00

100,00

0,00

85,71

Zdroj: vlastní zpracování.

87

Příloha č. 19: B. Vnímání krajiny – otázka č. 3. Významná a zajímavá místa v krajině okolí obce Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost. Výskyt dotazníku (počet obyvatel) Jev (poloţka dotazníku)

Místa významných rozhledů: Místa významných historických událostí: Místa častých shromaţďování: Místa (cíl) častých vycházek: Místa vyuţívaná či vyuţitelná pro trávení volného času, rekreace, poznávání: Potenciálně významná místa:

město Vyškov

z toho správní obvod ORP Vyškov

80

12

72

Způsob prostorové specifikace jevu (počet obyvatel)

oboje

nespecifi kován

slovně specifiko ván

68

0

60

20

11

59

2

60

12

56

38

18

0

44

12

72

11

59

2

60

12

56

29

25

2

44

12

32

24

6

0

31

1

celkový výskyt

Zdroj: vlastní zpracování.

Výskyt jevu dle procentuálního podílu – relativní četnost. Podíly výskytu jevu v celkovém počtu zpracovaných dotazníků (%) Jev (poloţka dotazníku)

86,02

12,90

z toho správní obvod ORP Vyškov 73,12

77,42

11,83

63,44

2,15

83,33

16,67

60,22

40,86

19,35

0,00

78,57

21,43

77,42

11,83

63,44

2,15

83,33

16,67

60,22

31,18

26,88

2,15

78,57

21,43

34,41

25,81

6,45

0,00

96,88

3,13

celkový výskyt Místa významných rozhledů: Místa významných historických událostí: Místa častých shromaţďování: Místa (cíl) častých vycházek: Místa vyuţívaná či vyuţitelná pro trávení volného času, rekreace, poznávání: Potenciálně významná místa:

Podíly způsobu prostorové specifikace jevu na jeho celkovém výskytu (%) slovně specifiko nespecifi ván kován město Vyškov 75,00 25,00

město Vyškov

Zdroj: vlastní zpracování.

88

oboje

0,00

Příloha č. 20: B. Vnímání krajiny – otázka č. 4. Co se nám líbí na celkovém obraze krajiny okolí obce: Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost. Počet obyvatel z vyplněných dotazníků 81

Důvody obliby celkového obrazu krajiny okolí Celkové uspořádání části krajiny. Krajina bez významných technických děl.

57

Krajina s pohledově dominantním prvkem.

72

Krajina výrazně přehledná.

44

Krajina přehledná s mnoţstvím drobných krajinotvorných prvků.

57

Krajina pohledově rozčleněná, méně přehledná.

46

Jiná charakteristika obrazu krajiny – popište.

1

Zdroj: vlastní zpracování.

Příloha č. 21: B. Vnímání krajiny – otázka č. 5. Přístupnost a prostupnost krajiny okolí obce, informovanost o částech krajiny Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost Jev (poloţka dotazníku)

Počet obyvatel z vyplněných dotazníků Ano, Částečně, Ne, velmi Bez většinou omezeně omezeně odpovědi

Vnímané zajímavé části krajiny jsou 57 přístupné pro cyklisty. Volná krajina okolí obce je dostatečně 48 prostupná sítí cest pro pěší a cyklisty. Zastavěná část obce je dobře napojena 36 na volnou krajinu cestami pro pěší a cyklisty. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou 54 dostupné v místě zajímavosti. Údaje o zajímavostech okolí obce jsou 24 dostupné na webových stránkách obce. Zdroj: vlastní zpracování.

89

19

12

5

27

3

15

48

8

1

30

3

6

10

57

2

Příloha č. 22: C. Přání a poţadavky pro dosaţení cílové charakteristiky krajiny, týkající se charakteristických rysů krajiny. Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost. Počet obyvatel z vyplněných dotazníků 30

Přání a poţadavky Zalesnění: Výsadba doprovodných dřevin:

57

Výsadba jednotlivých dřevin či skupin v pohledově významných polohách: Zatravnění:

24

Protierozní patření:

21

Realizace protipovodňových opatření:

2

Realizace rybníku:

30

Revitalizace – zpřírodnění vodních toků:

24

Realizace biocentra či biokoridorů:

2

Rekultivace skládky:

32

Rekultivace těţebního prostoru:

21

6

30

Rekultivace brownfields :

30

Obnova či realizace polních cest, pěšin, cyklostezek:

57

Obnova významného místa:

24

Obnova drobných sakrálních staveb:

4

Stavby pro volný čas, rekreaci, rozvoj turistického ruchu:

72

Jiné – uveďte:

0 Zdroj: vlastní zpracování.

Výskyt jevu dle procentuálního podílu – relativní četnost. Počet obyvatel Přání a poţadavky

z vyplněných dotazníků (%)

30

Zalesnění:

32,26

Výsadba doprovodných dřevin:

61,29

Výsadba jednotlivých dřevin či skupin v pohledově významných polohách: Zatravnění:

25,81 22,58

Brownfields – označení lokalit, které ztratily svoji původní funkci a jsou buďto zcela nebo zčásti

opuštěné, např. rozpadajícími se obytné budovy, nevyuţívané průmyslové zóny, dopravní stavby (území podél řeky Svitavy v Brně)

90

Protierozní patření:

22,58

Realizace protipovodňových opatření:

2,15

Realizace rybníku:

32,26

Revitalizace – zpřírodnění vodních toků:

25,81

Realizace biocentra či biokoridorů:

2,15

Rekultivace skládky:

34,41

Rekultivace těţebního prostoru:

6,45

Rekultivace brownfields:

32,26

Obnova či realizace polních cest, pěšin, cyklostezek:

61,29

Obnova významného místa:

25,81

Obnova drobných sakrálních staveb:

4,30

Stavby pro volný čas, rekreaci, rozvoj turistického ruchu:

77,42

Jiné – uveďte:

0,00 Zdroj: vlastní zpracování.

Příloha č. 23: D. Problematika rozvoje území a jeho plánování Vás: Výskyt jevu dle počtu dotázaných – absolutní četnost. Jev (poloţka dotazníku) Zajímá okrajově (s problematikou se nedostávám do kontaktu). Zajímá pasivně (mám přehled v problematice, přijímám informace). Zajímá aktivně (mám přehled v problematice, vyhledávám informace, aktivně se účastním plánovacích procesů či o tom uvaţuji). Nezajímá (zabývám se jinými činnostmi). Nezajímá (mám pocit, ţe dění nemohu ovlivnit). Jiná odpověď: Zdroj: vlastní zpracování.

Počet obyvatel z vyplněných dotazníků 51 22 0 8 12 0

Výskyt jevu dle procentuálního podílu – relativní četnost. Jev (poloţka dotazníku) Zajímá okrajově (s problematikou se nedostávám do kontaktu).

Počet obyvatel z vyplněných dotazníků (%) 54,84

Zajímá pasivně (mám přehled v problematice, přijímám informace).

23,66

Zajímá aktivně (mám přehled v problematice, vyhledávám informace, aktivně se účastním plánovacích procesů či o tom uvaţuji). Nezajímá (zabývám se jinými činnostmi).

0,00

Nezajímá (mám pocit, ţe dění nemohu ovlivnit).

12,90

Jiná odpověď:

0,00 Zdroj: vlastní zpracování.

91

8,60