Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra technické a informační výchovy
Praktické činnosti 2
Ing. Gabriela Štěpánová
2008
1
Cílem předmětu je získání základních vědomostí a dovedností při práci s přírodními a technickými materiály a získání inspirace pro pracovní činnosti předškolních dětí v návaznosti na Rámcově vzdělávací program pro předškolní vzdělávání.
Obsah •
Textilní techniky – textilní koláž (Seznámení s druhy textilií s cílem probudit tvarovou, barevnou a strukturální fantazii.)
•
)áměty z textilu – šaty dělají člověka (Zjednodušené figurky, kombinace různých druhů materiálů, určování materiálů vhodných na léto, zimu, na sport, na slavnostní příležitosti apod.)
•
)áměty z textilu – bytový textil – ubrousek, prostírání (Cvičení jemné motoriky prstů při třepení prostírání, barevné členění plochy pomocí bramborového tiskátka.)
•
)áměty z textilu - ozdobné šňůry, panáčci (Naměření a nastříhání přízí, obratnost při jejich svazování.)
•
)áměty z materiálů a věcí používaných v domácnosti (Potraviny – koření, brambory, ovoce, luštěniny, těstoviny aj., kuchyňské náčiní a možnosti jeho využití.)
•
Využití netradičních druhů materiálů (Sklo, plasty, železo, guma, výrobky ze slaného a sladkého těsta, využití umělecké a zednické sádry, modelovací hmoty.)
•
Kombinace materiálů (Kombinace netradičních druhů materiálů s ostatními materiály, nejčastější obtíže a chyby dětí při práci s netradičními materiály a věcmi používanými v domácnosti, praktické ukázky) 2
•
)áměty ze dřeva a plastů (Vlastnosti dřeva, vlastnosti plastů, význam těchto materiálů pro výuku praktických činností, polotovary ze dřeva a plastů, jejich použitelnost a dosažitelnost, stavebnice a hry z dřeva a plastů.)
•
Modelářství (Historie a současné místo modelářství v praktických činnostech a aktivitách volného času, automodelářství, letecké, lodní a železniční modely, papírové modely a jejich význam pro rozvoj jemné motoriky dětí předškolního věku.)
•
Seznámení s počítačem, využití osobního počítače (Co je osobní počítač, z čeho se skládá, základní dělení počítačů, periferie PC – monitor, tiskárna, programy na počítači – základní dělení, ovládání počítače, ukládání dat na PC, přehled programového vybavení PC, internet, hledání na internetu, programy a www stránky pro učení i zábavu, nebezpečí internetu.)
•
Technické zobrazování (Metody pravoúhlého promítání, zobrazování geometrických a složených těles, pravidla pro zobrazování na výkresech, pohledy, řezy a průřezy, zjednodušené zobrazování.)
•
Elektrotechnika - stavebnice (Možnosti využití elektrotechnických, event. elektronických stavebnic v předškolním vzdělávání.)
3
1. Textilní techniky – textilní koláž Vyrobit něco vlastníma rukama z textilních materiálů přináší nejenom pocit uspokojení, ale také zajímavé citové vjemy. Děti se dotýkají různých textilních materiálů, které mohou být jemné, hrubé, pružné, pevné, s drsným nebo hladkým povrchem, mohou navozovat pocit chladu nebo tepla, prožívají vzrušení při výběru materiálu, vzoru, barvy.
Cíl Cílem je probudit u dětí tvarovou, barevnou a strukturální fantazii. Vyrobit něco vlastníma rukama z textilních materiálů přináší nejen pocit uspokojení, ale také zajímavé citové vjemy. Děti se při tvorbě koláže dotýkají různých textilních materiálů, které mohou být na omak různě příjemné, mohou kombinovat vzory i barvy materiálů.
1.1. Popis techniky nebo výrobku Koláž jako výtvarná technika se rozvinula až ve 20. století. Slovo je francouzského původu (collage = lepení) a označuje se jím technika nalepování různých materiálů (nejen textilních) do neobvyklých kompozic. Je možné kombinovat různé odpadové materiály jak textilního charakteru (např. tkaniny, pleteniny, kůže, krajky, provázky), tak i různé druhy papíru, staniolu, celofánu, plastů, apod., z nichž se dají vytvořit zajímavé kompozice.
Koláží vyjadřujeme značnou myšlenkovou činnost a kombinační i pozorovací schopnosti. Při výběru materiálů je třeba dbát na barevné ladění, strukturu materiálů, tvarové hledisko i kompozici. Důležité je vnímat estetické vlastnosti textilních materiálů. Jejich vzhled je určován materiálovým složením (bavlna, vlna, len, atd.), vazbou (plátnová, keprová, atlasová), vybarvením, leskem, vzorem nebo strukturou.
4
1.1.1. Tvorba projektu •
Zvolit jednoduchý námět, např. ryba, květina, pták.
•
Nakreslit dětem obrys námětu na výkresový papír.
•
Vybrat škálu barevných textilních odstřižků (vybrat tenké odstřižky, např. bavlna nebo len, aby se dětem snadno stříhaly).
•
Barvy nemusí být totožné s přírodní předlohou, nechat dětem volný výběr.
•
Děti nastříhají menší různorodé tvary, které pastózním lepidlem nalepují na danou předlohu a vytváří tak barevné i tvarové řešení dané předlohy.
•
Obměnou u menších dětí může být volné lepení textilií bez předkresleného námětu, tvoří tak pouze barevně a strukturálně zajímavé tvary.
5
2. Náměty z textilu – šaty dělají člověka Cíl Cílem je probudit u dětí zájem o estetiku odívání a naučit je kombinovat jednotlivé části oděvu a oděvní doplňky.
2.1. Popis techniky nebo výrobku Odívání je nedílnou součástí kulturního projevu člověka. Z historického hlediska není oděv jen ryze funkční záležitostí, ale je mnohovýznamovým činitelem, jehož symbolika se pohybuje v širokém společensko-kulturním rámci.
Z historického rozboru odívání vyplývá, že lze všechny oděvy rozdělit na čtyři typy: •
ovinovací – jeden kus tkaniny je ovinut okolo těla (Řecko, Řím)
•
límcový – jeden kus materiálu s otvorem pro hlavu (poncho)
•
košilový – v obdélníku je proříznut otvor pro hlavu a po délce je obdélník sešitý, později připojeny i rukávy (oděv románský, gotický, atd.)
•
kaftanový – zhotovený z několika dílů tkaniny, kde přední díl je rozstřižen a překládá se přes sebe jako kabát (Asie)
Oděv se v poslední době dělí podle určitých hledisek, např. podle účelu použití (vycházkový, sportovní, pracovní, společenský, apod.), podle pohlaví (ženský, mužský, dětský), podle tvaru (přiléhavý, polopřiléhavý, volný, rovný, atd.), podle způsobu výroby (zakázkový, konfekční). Krejčí a švadleny se odjakživa považovali za umělce. Spolu s nimi také obuvníci, modistky nebo rukavičkáři. V současné době se mnozí výtvarníci zabývají návrhy oděvů a jejich doplňků. Těmto výtvarníkům se říká módní návrháři nebo módní designéři. Pracují pro oděvní průmysl a někteří z nich vytvářejí výjimečné autorské modely pro módní přehlídky.
6
2.1.1. Tvorba projektu •
Do předkreslených zjednodušených figur budou děti vlepovat a kombinovat odstřižky látek.
•
V první fázi budou děti kombinovat dvě látky jednobarevné, v další fázi pak látky vzorované nebo se strukturou.
•
Dále budou děti určovat vhodný materiál na léto a zimu, pro sport a slavnostní příležitost.
•
Nakonec budou děti navrhovat různé části oděvů (kalhoty, šaty, trička, bundy, apod.).
7
3. Náměty z textilu – bytový textil – ubrousek, prostírání Cíl Cílem je naučit děti vnímat a tvořit estetické prostředí domova, procvičit na tvorbě prostírání jemnou motoriku prstů a barevně členit danou plochu.
3.1. Popis techniky nebo výrobku Třepení okrajů tkaných textilií – drhání (macramé) je pravděpodobně jednou z nejstarších textilních technik. Jedná se o svazování osnovních nebo útkových nití při tkaní, aby se vazba zpevnila. Drhat znamená vázat uzlíky z jedné či více nití. Dalším možným způsobem je zajištění osnovních nití na tkanině, čímž vznikají třásně. Tak zabráníme uvolnění posledních útkových nití. Tyto třásně daly vzniknout celé této technice. Různorodost uzlů s sebou nese netušené možnosti při návrhu vzoru. Pracovním materiálem může být buď provázek nebo (v našem případě výroby prostírání) řídká textilie ze lnu nebo bavlny (nejlépe v plátnové vazbě – pravidelné střídání osnovní a útkové nitě). Tuto techniku vládali obyvatelé Babylónie již několik tisíc let před naším letopočtem. Postupně se uplatnila v Egyptě, Řecku i Římě. Ve 20. století tato technika prožila velké znovuobjevení a její použití je i dnes velmi široké (např. prostírání, polštáře, pásky, náramky, dekorativní bytové závěsy, dělící stěny, tapiserie).
3.1.1. Tvorba projektu •
Ustřihnout požadovanou velikost prostírání.
•
Děti vytřepí osnovní i útkové nitě nejméně v šířce 1 cm.
8
•
Děti tiskátkem (bramborovým nebo gumovým) natisknou textilní barvou na prostírání daný tvar, který umístí do plochy prostírání.
•
Obměna: děti mohou používat více barev tiskátka a tvořit na prostírání kompozice.
9
4. Náměty z textilu - ozdobné šňůry, panáčci Cíl Děti se naučí měřit a stříhat stejné délky příze a učí se obratnosti při jejich svazování
4.1. Popis techniky nebo výrobku Oděvní textilie jsou plošné (např. tkanina, pletenina) nebo délkové (např. šicí nitě nebo příze). Tyto útvary jsou zpracované z různých druhů textilních vláken. Textilní vlákna jsou nejjednodušší textilní útvary.
Podle původu rozeznáváme vlákna přírodní, chemická a hutnická: Přírodní:
- rostlinná
- ze semen (bavlna) - ze stonků (len, konopí) - z listů (sisal) - z plodů (kokos)
- živočišná
- ze srsti (vlna ovčí, kašmírová, velbloudí) - z výměšků (pravé hedvábí)
Chemická:
- z přírodních polymerů (viskóza, acetát) - ze syntetických polymerů (polyamidová, polyesterová, polypropylenová, atd.)
Hutnická:
- z kovů (měď, hliník) - z nekovů (skleněná)
10
4.2. Nejpoužívanější vlákna a jejich vlastnosti Bavlna Patří mezi nejpoužívanější a nejstarší textilní suroviny; je dobře tvárná, má dobrou navlhavost, snáší vysokou teplotu, má hebký omak, vysokou srážlivost a mačkavost. Bavlna má všestranné použití jak u oděvních výrobků, tak i bytových a technických textilií.
Len Patří také k nejstarším textilním surovinám, má chladivý omak, vysokou tepelnou odolnost, malý oděr, vysokou srážlivost a mačkavost. Díky svým vlastnostem je vhodný na ložní prádlo, utěrky nebo ručníky.
Vlna Je nejvýznamnějším textilním vláknem živočišného původu; nejčastěji se používá ovčí vlna, nejvýznamnějšími vlastnostmi jsou její pružnost, tvárnost, nasákavost, izolační vlastnosti (hřejivost) a jako jediné vlákno se plstí. Čistá vlna nebo její směsi se syntetickými vlákny se používají při výrobě šatových, oblekových a plášťových tkanin a pletených oděvů.
Přírodní hedvábí Je výměškem bource morušového, jehož domovem je Čína; má značnou pevnost, pružnost, chladivý omak, nemačká se. Používá se na dámské šatovky nebo šátky.
Chemická vlákna Vyrábí se od počátku 20. století a používají se převážně ve formě hedvábí.
Syntetická vlákna Vyrábí se od 40. let 20. století, mají řadu výhod (trvanlivost, malá hmotnost, snadná údržba, stálost tvaru), ale i nevýhod (malá nasákavost, méně příjemný omak, elektrostatický náboj, alergické reakce).
11
4.3. Tvorba projektu Šňůra: •
Nastříhat požadovanou délku šňůry.
•
Přízi navléknout na pevný předmět na jednom konci a na druhém konci zavázat uzel.
•
Před uzel vsunout tužku a přízi otáčet.
•
Po zkroucení zavěsíme těžší předmět doprostřed a necháme samovolně stáčet.
•
Na závěr ukončíme na obou stranách uzly.
Střapec, panáček: •
Z tvrdého kartonu vystřihneme obdélníček požadované délky, přízi obtáčíme přes karton.
•
V horní části protáhneme přízi a pevně zavážeme.
•
Karton vytáhneme, opačný konec střapce prostřihneme a omotáme v horní části, u panáčka rozdělíme na jednotlivé končetiny a obtočíme.
Bambule: •
Vystřihneme dvě stejně velká mezikruží a položíme je na sebe.
•
Omotáváme přízí od středu po celém obvodu.
•
Po obvodu přízi prostřihneme a středem pevně svážeme.
•
Hotovou bambuli ještě přistřihneme do požadovaného tvaru.
12
5. Náměty z materiálů a věcí používaných v domácnosti 5.1. Hrajeme si s potravinami Využití domácího koření – na papír nalepujeme a rozmazáváme koření •
Co dětem činí obtíže – dobře nalepit hrubší koření (při přitlačování koření na papír si často dolepí ruce)
Ovoce – náramky ze sušeného ovoce •
Co dětem činí obtíže – odolat touze sníst sušené plody
Ovoce a koření – koření zapíchané v ovoci či zelenině •
Co dětem činí obtíže – dobře zapíchnout koření do ovoce
Těstoviny – náramky z těstovin •
Co dětem činí obtíže -při menším otvoru v těstovinách se hůře navlékají, taktéž nedostatečně vyztužený provázek se ohýbá a hůře provléká těstovinami
Luštěniny a rýže – nalepujeme na papír, výroba hudebních nástrojů •
Co dětem činí potíže – dostatečné přichycení a zabalení krabičky
13
Brambory - zapichujeme předměty •
Co dětem činí potíže – dostatečně zapíchnout předmět do brambory
Kuchyňské náčiní – ozdobené vařečky •
Co dětem činí obtíže – udělat dobrou mašličku či suk na látce
Každý druh materiálu je pro dítě velmi poutavým. O to více je poutavým, čím méně se s ním při práci setkává. Děti mají rády činnosti při nichž uplatňují domácí suroviny – bramborový panáček.
14
6. Využití netradičních druhů materiálů
Za netradiční materiál bychom mohli považovat jakýkoliv materiál, se kterým se ve školce běžně nepracuje - některé druhy modelovacích hmot, sádra, sklo … Velmi poutavou činností pro děti je práce s modelovacími hmotami. Snad nejvíce využívanými modelovacími hmotami jsou plastelína. Její nevýhodou je, že při delším styku s teplým prostředím hůře drží tvar.
Vužití sádry •
nanášení sádry rukou na skleničku
•
zednická nebo modelářská sádra
•
modelářská sádra déle schne
•
nakonec můžeme dozdobit barvami
Využití polystyrenu •
vyřízneme si tvar z polystyrenu
•
do horní části umístíme čajovou svíčku
•
horní díl můžeme natřít barvou
•
boky polepíme vatou
15
7. Kombinace materiálů Za netradiční materiál můžeme považovat jakýkoliv materiál, který běžně nevyužíváme při práci s dětmi. Pro děti je velmi přitažlivý, protože se s ním běžně nesetkávají a o to více je práce může bavit. Pokud tyto druhy materiálu zkombinujeme s běžnými, můžeme ušetřit peníze a také průpravu na motivaci – motivací se stává netradiční materiál.
7.1. Jaké chyby mohou děti dělat? • •
•
nesprávná manipulace s materiálem – děti mohou mít obavy z neúspěchu nebo jim byl nedostatečně vysvětlen postup vysoké požadavky na jemnou motoriku – pokud se nám zdá, že úkol je příliš těžký, je lepší některé pracovní části vypustit či je vyrobit samostatně (nenechávat to na dětech) časová náročnost – zhotovení výrobku můžeme rozvrhnout do více dní
7.2. Praktické příklady MÝDLOVÉ KULIČKY • Hrnek bílých mýdlových vloček (200g) • Lžíce vody • Potravinářské barvivo (záleží na nás, jakou barvu chceme) • Mísa na míchání Ze všech surovin uděláme těsto a z něj následně tvoříme mokrýma rukama mýdlové kuličky. Využití a obměny • jako klasické mýdlo u umyvadla (děti si je sami vyrobí) • vhodný dárek, ozdoba • obměny – přidáváme koření, párátka, přírodniny (ozdobit květy) atd. MOZAIKA • zednická sádra • natrhané kousky barevného papíru • voskovaný papír Umícháme si zednickou sádru s vodou a pak ji naneseme na voskový papír. Do sádry ještě pře ztuhnutím naskládáme různě dle fantazie kousky barevného papíru. Stejně tak můžeme z papíru vytvářet různé obrazce. Jako doplněk můžeme vyčnívající kousky sádry dobarvit.
16
7.3. Literatura VONDROVÁ P: Tvoříme z přírodních materiálů - Malá dětská dílna KYSELOVÁ L.: Dekorování textilu, Computer Press a.s. 2007 WILKESOVÁ A.: Malá kniha her pro každý den, Svojtka TOPP: Figurky z látek do oken a na dveře, Anagram 2007-09 TOPP: Kolíčky pro zapomětlivé hlavičky, Anagram 2007-09 VONDROVÁ: Malá dětská dílna, Computer Press a.s. ,2006
17
8. Náměty ze dřeva a plastů
Vlastnosti dřeva a jeho význam pro obor výuky praktických činností. Polotovary ze dřeva, jejich použitelnost a dosažitelnost. Stavebnice a hry z dřevěných materiálů.
8.1. Lesní prostředí Stromy jehličnaté smrk ztepilý
borovice lesní
modřín evropský
jedle bělokorá
Stromy listnaté: topol černý / osika
buk lesní
dub letní / zimní
jilm habrolistý
javor klen
jasan ztepilý
Lípa srdčitá
habr obecný
Těžba dřeva úmyslná – hospodářské plány
nahodilá – vývraty, polomy
Postup: vyznačení --- kácení --- odvětvování --- odkorňování --- měření hmoty --- odvoz
8.2. Stavba dřeva Dřeň – uprostřed kmene stromu Letokruhy – dřevo tvořeno vrstvami obklopující dřeň Suky – pozůstatky větví Dřeňovité paprsky – lesklé čáry vybíhající z dřeně ke kůře Cévy – drobné otvory Pryskyřičné kanálky – tenké kanálky naplněné pryskyřicí (jehličnany)
18
Vlastnosti dřeva Barva – bělové (světlé), jádrové (tmavé) části dřeva Lesk - paprsky Kresba – rozdílnost jarních a letních přírůstků (letokruhů) Vůně – éterické oleje, pryskyřice, tříslovina Tvrdost Pružnost Houževnatost Hustota Vodivost – tepelná (izolace), zvuková (větší rychlost), elektrická (odpor)
Technologické vlastnosti dřeva Obrobitelnost (možnost opracování – řezání, vrtání, broušení,…) Schopnost držet spojovací prostředky (hřebíky, vruty, …) Odpor proti opotřebení (nátěry, tvrdost dřeva, …) Ohýbatelnost (listnatá, firma TON)
Vady dřeva Suky – místy odkud rostou větve Trhliny - sušení dřeva, mrazy, letokruhová Tvar kmene – křivost, sbíhavost, nádory, zploštění, točivost, , smolníky, … Zapaření Houby
Trvanlivost dřeva Impregnace – napouštení dřeva látkami, zabraňující vsakování vody a chránící dřevo proti houbám, hmyzu a ohni )átěr – laky, barvy, emaily Tmelení – vyrovnávání nerovnosti povrchu dřeva
19
8.3. Řezání materiálu Je jednou z úvodních operací na výrobku.
Ruční řezání používáme pro malé a jednotlivé součásti. Provádíme je ručními nástroji, které jsou konstrukcí určeny pro širokou škálu rozdílných operací
8.3.1. Ruční pily Pily jako nástroje k přeřezávání dřeva, dělíme na několik typů podle druhu řezu. Pro každý druh řezu je určena příslušná pila.
Truhlářské ruční pily se dělí na dva druhy: pily bez rámu (vsazené)
Ocaska Tato pilka slouží k drobnějším pracem, hlavně ke zhotovování tesařských spojů a k vyřezávání z velkoplošných materiálů. Existují dva typy ocasek. Jeden má lichoběžníkový tvar pilového listu a druhý obdélníkový s vyztuženým hřbetem.
Pila čepovka Má jemné ozubení a je určena na přesnější ne příliš hluboké řezy, jako je přeřezávání čepů, kolíků a užších lišt, zejména v pokosnici. Má pilový list 0,7 mm tlustý, 60 mm široký a dlouhý 220 až 250 mm. Na hřbetě je pilový list vyztužen lištou.
Děrovka
20
Má úzký pilový list, který je ukončen téměř hrotem. Jeho tloušťka je až 1,4mm, aby byl list dostatečně pevný. Používá se k vyřezávání přímočarých nebo obloukových řezů z navrtaných otvorů v ploše deskových materiálů.
Lupénková pila Má uzoučký pilový list dlouhý 130mm, který je upnut v čelistech ocelového rámu. Při práci s lupénkovou pilou se používá speciální podložka.
Lupénková pila slouží k vyřezávání zakřivených tvarů z překližek nebo tenčích materiálů. Má jemný pilový list, který je upnut v kovovém rámu. Zuby listu musí při správném upnutí směřovat k rukojeti. Při práci s lupénkovou pilou je třeba
připevnit svěrkou
na okraj
pracovního stolu podložku. Na ni položíme polotovar, na kterém nakreslíme vzor, který chceme vyříznout. Při řezání se pilka drží kolmo k řezanému polotovaru a taháme nahoru a dolů. Polotovar při řezání otáčíme podle naznačené křivky, až vyřízneme daný motiv.
8.4. Rašplování, pilování a broušení dřeva Slouží k dotvoření konečného rozměru a tvaru výrobku, zvláště v místech zaoblených a složitých obrysů.
Podstatou rašplování a pilování je třískové obrábění dřeva při kterém zuby(seky ) rašple, nebo pilníku vnikají do materiálu a odebírají z něho třísky v podobě pilin.
21
Pro hrubší a větší odběry používáme rašple (přesněji struháku), pro jemnější úpravy před broušením použijeme pilník.
Podle účelu použití se vyrábějí nástroje s různě tvarovaným průřezem těla. To je vyrobeno z velmi tvrdé oceli a průřez je obdélníkový, úsečový a kruhový.
Různé tvary průřezů těla rašplí a pilníků a - kruhový b – úsečový c – obdélníkový Pilníky mají jemnější sek, který je veden v úhlu 45o přes celou šířku těla. Při výběru velikosti a tvaru seku se řídíme pravidlem, že pro měkčí dřevo použijeme hrubší sek. Jemnější zuby se měkkým dřevem rychleji zanesou. K čistění nepoužíváme ocelový kartáč, který by rychle tupil zuby. Jako spolehlivý způsob čistění se používá mírného nabobtnání zvlhčením vodou a následného odstranění měkkým kartáčem.
22
Materiál upínáme do vozíků hoblice, menší kusy budeme upínat do kovového svěráku.
Při pilování a rašplování ovládáme nástroj oběma rukama tak, že jedna ruka drží rukojeť a druhá ovládá konec těla držením mezi ukazovákem a palcem. Tím dokážeme udržet pohyb nástroje v žádaném směru. Nástroj mírně tlačíme do materiálu při pohybu dopředu. Pro větší úběry použijeme k tlaku na konec nástroje celou dlaň. Nástroj by měl pokrýt při postupném pohybu celou plochu.
Broušení dřeva je dokončovací
operací při zpracování tvarů a rozměrů dřeva, která
následuje po rašplování a pilování. Broušení je v podstatě obdobou pilování. Řezné hrany zde netvoří zuby pilníku, ale zrnka tvrdých látek s ostrými hranami, nalepená na podklad tvořený z papíru nebo tkaniny. Pro broušení dřeva jsou používána brusná zrna ze skla nebo korundu. Zrnitost brusného papíru se udává číslem na rubu podkladu. Číselný údaj určuje množství brusných zrn na jednotku plochy. Vyšší číslo tedy označuje jemnější brusný materiál.
Vzhledem k tomu, že nejčastější materiál podložky jsou papírové materiály, setkáváme se s názvem brusný papír
Struktura brusného papíru: 1 – podložka, 2 – pojivo, 3 – brusné zrno, 4 – potěr
Pro praktické použití je občas potřeba odebrat z archu brusného papíru potřebné množství. Dělení provedeme tak, že podložku narušíme z rubové strany ostřím nože podle pravítka a snadno odlomíme podle vzniklé rýhy. Potřebné množství nalepíme na hranolek z měkkého dřeva pro lepší přítlak na broušený materiál.
Broušení vnější zaoblené plochy
23
Podle profilu broušené plochy můžeme napnout brusný papír na hranolek stejného tvaru jako je profil broušeného tvaru.
Broušení tvarovaným hranolkem
Požadovanou jakost broušené plochy dosáhneme použitím postupně jemnějších brusných materiálů, kdy jemnější materiál zjemňuje povrch od předchozího broušení hrubším materiálem.
Brousit můžeme podél nebo napříč vláken materiálu.
Broušení rovinné plochy podél vlákna
Větší plochy brousíme pro snadnější dosažení hladkého povrchu ve směru podél vláken. Broušení napříč vláken zaručuje vyrovnání povrchu.
24
9. Modelářství •
Modelářství, jeho historie a současné místo v praktických činnostech a aktivitách volného času.
•
Automodelářství, letecké, lodní a železniční modely.
• Papírové modely a jejich význam pro rozvoj jemné motoriky dětí předškolního věku. Dostávají se Vám do rukou papírová vystřihovánky, které představují hlavní typy konstrukcí letadel. Všechny modely mohou létat i základní akrobacii (jsou schopny létat přemet).
S modely můžete dělat i soutěže: •
V čistotě a barevném provedení
•
V délce letu na čase
•
V letu na vzdálenost
Vybarvit modely je možné popisovačem, fixem. Pro hezčí vzhled modelu je možné nenaznačit na povrchu pohyblivé části, jako třeba křidélka, panely, nýty potahu apod.
Modely je třeba ochránit před vlhkem a při létání venku.
Legenda: jednotlivé čáry znamenají tyto druhy zpracování: •
________
vystřihnout
•
______
ohnout
•
_._._._
přeložit
•
.........
nalepit
•
------
těžiště
Materiál: •
kladívkový papír A4
•
lepidlo na papír (disperzní)
25
)ářadí: •
nůžky
•
nůž
•
pravítko
•
tužka
Pracovní postup Vystřihneme jednotlivé části po obvodě plných čar. Čárkované čáry uvnitř opatrně vyryjeme tupou stranou nože podle pravítka.
Jednotlivé díly přeložíme a ohneme podle příslušných čár. Při lepení svinutého trupu nám pomůže na zmáčknutí tužka vsunuta dovnitř.
Křídlo, výškovku a směrovku při lepení zatížíme.
26
27
Vlaštovka •
Použijeme běžný kancelářský papír
•
Levý horní roh přeložíme na pravou hranu
•
Vrátíme zpět a zůstane ohyb
•
Pravý horní roh přeložíme na levou hranu
•
Vrátíme zpět, zůstanou dva ohyby
•
Podle ohybů složíme harmonikovitě špici
•
Boční horní rohy špice přeložíme do vrcholu
•
Ještě jednou přeložíme, nalevo je označen ohyb, napravo je hotový
•
Papír rozvineme zpět, zůstanou ohyby
•
Operaci 8 provedeme stejným způsobem od vrcholu špice
•
Sklad rozvineme, zůstanou ohyby
•
Z bočních rohů vytvoříme zobáčky, budoucí příď vlaštovky a přeložíme
•
Přední část špice zahneme dolů a vyznačíme si podélný ohyb
•
Provedeme podélný ohyb a jednoduše dokončíme vlaštovku.
Vlaštovka je hotová a připravená ke startu. Má překvapivě dobrý kluz, je až neuvěřitelně stabilní, má velmi slušnou pronikavost proti větru a rychlost tak akorát – ani malou, ano velkou.
28
Seznámení s počítačem, využití osobního počítače
Co je osobní počítač, z čeho se skládá, základní dělení počítačů, periferie PC – monitor, tiskárna, …, programy na počítači – základní dělení, ovládání počítače, ukládání dat na PC, … Přehled programového vybavení PC, Internet, hledání na internetu, programy a www stránky pro učení i zábavu, nebezpečí Internetu, …
9.1. Základy práce s PC Co to je počítač? PC – personal computer – osobní počítač? •
Technické zařízení – přístroj
•
Usnadňuje práci
•
Prostředek pro vzdělávání a poznávání
• Komunikační prostředek a nástroj zábavy
Počítač je pouze stroj, který slouží a významně pomáhá lidem.
Aby svou funkci pomocníka plnil spolehlivě a co nejdéle, je třeba o něj pečovat. •
Dobrým umístěním a správným přístupem si šetříte zdraví také vy.
•
Pokažený počítač je možné vyměnit – lidské tělo nikoliv.
29
9.2. Jak chránit počítač Opravu počítače svěřte odborníkům! Neodborným zásahem můžete počítači ještě více uškodit. •
Odcházíte-li od počítače na krátkou dobu, nevypínejte jej.
•
Neumísťujte počítač do míst s velkými teplotními rozdíly. Nevhodné jsou také prostory s vysokou vlhkostí vzduchu.
•
Počítač umístěte na pevném stole.
•
Do zásuvky s počítačem nezapínejte další elektrické spotřebiče (el. konvice apod.).
•
Počítači nesvědčí prašné prostředí.
•
Při zapínání počítače nejprve zapněte všechny periferie (tiskárnu, monitor atd.) a v poslední řadě teprve samotný počítač.
•
Periferie připojujte k počítači ve vypnutém stavu nebo se držte manuálu.
9.3. Jak chránit sebe Zátěž práce s počítačem na lidský organismus je poměrně velká. •
Monitor by měl splňovat normy vyzařování škodlivých emisí.
•
Obraz by měl být ostrý a zřetelný.
•
Nekvalitní monitor velmi zatěžuje oči a způsobuje bolesti hlavy.
•
Dodržujte doporučenou vzdálenost od monitoru.
•
Jestliže opisujete text mějte jej umístěn v úrovni monitoru.
•
Na monitor by nemělo dopadat přímé ani odražené světlo. (slunce)
•
Při práci s počítačem používejte ergonomickou židli a podložku pod myš.
•
Při práci s počítačem si dělejte krátké přestávky.
30
9.4. Oblasti využití počítačů •
Kanceláře
•
Databáze
•
Komunikace
•
Grafika
•
Řízení
•
Programování
•
Výzkum
•
Vzdělávání
•
Zábava
9.5. Základy práce s PC •
Zapnutí PC (hlavní tlačítko vpředu poč. skříně, vypínač napájení zezadu na zdroji)
•
Restart PC (tvrdý – tlačítko RESET, sw – přes klávesnici či operační systém)
•
Vypnutí PC (tlačítkem nebo z operačního systému)
•
Rozložení a práce s klávesnicí (základní prvky klávesnice, rozložení kláves)
•
Ovládání myši (tlačítka a pohyb kurzoru po obrazovce)
9.6. Historie počítačů Abakus
3000 př. n. l.
„Počítač lépe počítá něž člověk!“
1812
IBM
1924
Pevný disk
1956
Modem
1960
Myš
1962
Disketa
1967
Počítač do domácnosti
1969
Počítačová hra
1972
Microsoft
1975
CD
1980
3D zobrazení
1991
31
9.7. PC - jiné )otebook Malé přenosné a poměrně lehké počítače o velikostí kufříku. Umí vše co velké resp. klasické stolní počítače a obsahují také všechny běžné součástky podobně jako klasické počítače. Notebook je mobilní zařízení, je tedy možné pracovat s ním doslova kdykoliv a kdekoliv.
Kapesní počítač V poslední době velmi populární. Jejich rozměry jsou úctyhodně malé – cca 7 x 10 cm, šířka cca 1 cm. Nejedná se o „čistokrevné“ počítače v pravém slova smyslu a zdaleka nejsou tak výkonné jako běžné stolní počítače. Obvykle nedisponují žádnou klávesnicí a ovládají se pomocí dotykové obrazovky.
Sálové počítače a superpočítače Určeny zejména pro vědecké nebo vojenské účely. Vyznačují se především velkým výpočetním výkonem, kterého je dosaženo speciální konstrukcí. Jsou nejen velmi výkonné, ale také velké. Zabírají až několik místností.
9.8. Data, jednotky informace, kapacita DATA – informace vložená do počítače BIT - základní jednotka informace (0, 1) BYTE – osm BITŮ = znak – B (256 kombinací) dopis/ obrázek = znaky = byty = bity
H a rd d is k - G B 20 40 80 160 320 640
RAM - M B 32 64 128 256 512 1024
d is k e ta - M B 1 ,4 4
CD - M B 650 700
1kB 1MB 1GB
DVD - GB 4 ,7 8 ,5 9 ,4 17
1000B 1024B (znaků) 1000kB 1024kB (znaků) 1000MB 1024MB (znaků)
USB - M B 32 64 128 256 512 1024 2048
32
9.9. Hardware Technické vybavení počítače - Hard“ – tvrdé, „ware“ zboží
9.10. Počítačová sestava: •
Základní jednotka – skříň
•
Monitor
•
Klávesnice (alfanumerická a numerická část)
•
Myš
•
Ostatní periferie
9.10.1.
Základní jednotka – skříň počítače
Základní jednotkou je ona „bedna“, resp. skříň, v níž jsou umístěny všechny potřebné součástky k tomu, aby počítač mohl správně pracovat.
Právě uvnitř skříně se odehrávají veškeré výpočty a operace, které počítač zpracovává. Každá skříň má zepředu ovládací prvky – tlačítko pro zapnutí a vypnutí počítače, tlačítko pro restart a obvykle dvě diody.
Na zadní skříni počítače (někdy ale i vepředu) jsou umístěny konektory pro připojení periferií (tzv. porty a rozhraní).
Podle toho, jak je skříň počítače velká a v jaké poloze je umístěna na pracovním stole (nebo na zemi), rozlišujeme desktop, minitower, tower a další. •
Desktop - skříň je umístěna ve vodorovné poloze a většinou je položena na pracovním stole. Na ní bývá postaven monitor.
•
Minitower - (minivěž) je desktop postavený na výšku. Snadno se vejde pod stůl, takže nezabere příliš mnoho místa, a lze jej snadno hardwarově rozšířit.
•
Tower - skříň typu tower (věž) je podobná skříni minitower, ale je větší a prostornější. Prostor je určen k předpokládanému rozšíření hardwarových komponentů.
Desktop – ležící, Tower/ Minitower – stojící
33
Uvnitř skříně se nachází: •
Základní deska = mainboard/ motherboard
•
Procesor – mozek počítače (frekvence, chlazení)
•
RAM – operační pomocná paměť
•
Harddisk – uložené soubory
•
Sloty – přihrádky pro Karty
•
Porty – zásuvky pro různá zařízení
9.10.2.
Monitor
Alternativou klasického monitoru jsou LCD a TFT monitory. Monitor je čistě výstupní zobrazovací zařízení.
Prostřednictvím monitoru s námi počítač komunikuje – sděluje nám potřebné informace, zobrazuje obrázky, pracovní plochu atd.
Monitory je možné vybírat a hodnotit podle různých kategorií: •
velikost úhlopříčky
•
obrazová frekvence (85 – 100 Hz)
•
rozlišení
•
záření
•
rozteč bodů, …
9.10.3.
Klávesnice
Pomocí klávesnice můžeme počítači zadávat data (informace), povely, příkazy, text apod. Mohou být multimediální a také bezdrátové. Klávesnice je čistě vstupní zařízení počítače.
34
9.10.4.
Myš
Není nezbytně nutná pro chod počítače.
Používá se v grafických operačních systémech a programech.
Standardně bývá dvoutlačítková se scroll rollerem (tzv. „kolečkem), může být opět doplněna o tlačítka s multimediálními funkcemi.
Myši mohou být klasické (s „kuličkou“, která převádí pohyb), optické nebo bezdrátové. Myš je čistě vstupní polohovací zařízení počítače.
Přenáší pohyb ruky na podložce na pohyb šipky na monitoru.
9.11. Periferie •
Skener
•
Tiskárna
•
Modem
•
Reproduktory
•
Mikrofon
•
Dataprojektor
•
Interaktivní tabule
9.11.1.
Skener
Zařízení, které slouží ke snímání a digitalizaci obrazu z předlohy do počítače. Jedná o zařízení, které dokáže zaznamenat obrázek, kresbu, fotografii, text či jinou obrazovou informaci do počítače, kde s ní již můžeme dále pracovat v digitální podobě. Skenery lze podle způsobu snímání rozdělit do dvou základních kategorií (stolní a ruční).
35
9.11.2.
Tiskárny
Tiskárna je ryze výstupní zařízení.
Jedním ze základních požadavků na textový editor, tabulkový procesor či jiný program podobného charakteru je možnost vytisknout výsledný dokument na papír.
V současné době je na trhu k dispozici obrovské množství typů tiskáren, přičemž pro běžné uživatele se mezi
nejrozšířenější
řadí
tiskárny inkoustové
a
laserové.
Pro některé účely se ještě používají i tiskárny jehličkové, v běžné kanceláři se ale vyskytují jen zřídka.
Každý typ tiskárny má své výhody a nevýhody.
9.11.3.
Modem
Modem je zařízení schopné přenášet data mezi dvěma počítači pomocí telefonní linky. Samotné slovo modem je zkratkou slovního spojení MOdulátor / DEModulátor a vychází z toho, že základní činností modemu je modulovat signál.
Podle umístění uvnitř nebo vně skříně rozlišujeme externí a interní modemy.
Klasický modem se pro připojení do Internetu používá dnes již zřídka, nahradily jej modernější druhy připojení (xDSL, WiFi, Cabel, …).
36
9.11.4.
Reproduktory Reproduktory jsou čistě výstupní zařízení počítače. Jsou připojeny ke zvukové kartě a převádí výstupní analogový signál na vlnění tak, aby bylo slyšitelné. Namísto reproduktorů je ale možné do výstupu zvukové karty připojit například minivěž nebo jiné zařízení, které může zvuk dále zpracovávat.
K počítačům, které jsou vybaveny kvalitními zvukovými kartami a mají více výstupů, je rovněž možné připojit i dva páry reproduktorů.
9.11.5.
Mikrofon
K počítači je možné připojit i mikrofon, tj. vstupní audiozařízení. Do počítače tak lze snadno nahrát hlasový vstup.
Podobně lze k počítači připojit i jiná audiozařízení, jako je například věž, zesilovač apod.
9.11.6.
Dataprojektor Využívají se v počítačových učebnách, školicích střediscích a všude tam, kde je nutné, aby přednášející prezentoval to, co se objeví na obrazovce počítače.
Jedná se o speciální zařízení, které je připojeno podobně jako monitor k videokartě počítače a tak promítá zvětšený obsah obrazovky počítače na plátno nebo na zeď.
Existuje velké množství typů a konstrukcí dataprojektorů. Vyrábí se dataprojektory, které lze použít ve velkých přednáškových sálech, ale stejně tak je možné sehnat menší dataprojektory určené pro běžné učebny.
37
9.11.7.
Interaktivní tabule
Interaktivní tabule je pokrokový prvek ve výuce a prezentaci. Jedná se o systém pracující podobně jako dataprojektor, ale k dispozici
je
navíc
i
tzv.
interaktivní
ukazovátko. To funguje jako myš na podložce, ale s tím rozdílem, že je možné jím ovládat operace v počítači ukázáním přímo na promítanou plochu.
Přednášející nemusí při výkladu obsluhovat počítač, ale stojí „před tabulí“ a ukazovátkem přímo ovládá dění na pracovní ploše.
9.11.8.
Další hardware počítače
38
9.12. Záznamová média •
Pevný disk (uvnitř PC, řádově až stovky GB)
•
Disketa – 1,44MB (malá kapacita, malá odolnost)
•
CD – 700MB optický disk (audio, data)
•
DVD – 4,7 GB optický disk (video, data)
•
FLASH disk – stovky MB až jednotky GB (moderní odolné a rychlé)
•
Externí pevné disky, ZIP, páskové mechaniky, …, paměťové karty, …
9.13. SOFTWARE Programové vybavení počítače. Veškeré programy a uživatelská data (nemůžeme si na ně „sáhnout“ na rozdíl od HW)
Bez programového vybavení by nám byl počítač k ničemu. Programy využívají hardware pro svůj běh.
Programy tvoří programátoři. Uživatelé programy používají. •
APLIKACE (programy zakoupené, nebo jinak získané a nainstalované na PC)
•
Operační systémy
•
Kancelářský software
•
Internetové aplikace
•
Grafický SW
•
Hry
Uživatelská data (data vytvořená v aplikacích) - dokument ve Wordu, obrázek v Photoshopu,, … Veškerý software je uložen v souborech. Soubory jsou děleny do adresářů a podadresářů
39
9.14. Ukládání dat na PC •
Soubory – název a přípona. Různé typy souborů: Jpg, gif, png, bmp, … Avi, wmv, mpg, mpeg, … Txt, doc, xls, pdf, … Exe, com, bat, … Mp3, wav, wma, midi, …
•
Adresáře (složky)
•
Programy z hlediska licencí
•
Komerční aplikace
•
OEM software
•
Demoverze a zkušební verze
•
Shareware
•
Freeware
•
GNU/GPL a Open Source
Každý program, který je nainstalován na počítači, musí mít platnou licenci. U freeware a programů šířených pod GNU/GPL licencí to je zajištěno automaticky, u ostatních druhů programů
musíme
prokázat
zakoupení
licence.
Programy bývají
chráněny proti
neoprávněnému kopírování jednoznačným sériovým číslem a v poslední době i tzv. aktivací programu
9.14.1. Systémový SW:
Druhy SW v počítači základní nezbytné pro práci na PC programové vybavení.
Operační systém Poskytuje prostředí a služby pro provoz aplikací a jejich přístup k hardware. Většinou grafické rozhraní, ovládání myší a klávesnicí (MS Windows, Linux, Mac OS, …)
40
Aplikační software Jednotlivé programy (MS Word, IE, Solitaire, …) OS MS Windows Operační systém firmy Microsoft Na počítačích PC nejrozšířenější Několik verzí (95, 98, Me, NT, 2000, XP, Vista) Grafické uživatelské rozhraní Víceuživatelský, víceúlohový, … (Instalace OS)
9.15. MS Windows – základní pojmy •
Ikona – grafický symbol aplikace, souboru nebo jiného objektu v PC
•
Pracovní plocha – základní prostor na ploše monitoru
•
Hlavní panel – spuštěné aplikace
•
Nabídka Start – nainstalované aplikace, …
•
Kurzor – poloha myši
•
Okno – spuštěný program nebo nabídka systému, …
9.15.1.
Systémové součásti OS
Ovládací panely a nastavení systému (konfigurace zobrazení, uživatelských účtů, nastavení prostředí, nainstalovaných programů, hardware, …) •
Přihlášení – každý uživatel vlastní nastavení, plochu, dokumenty, …
•
Tento počítač – diskové jednotky v počítači a všechna data
Aplikace dodávané s MS Windows: •
Poznámkový blok a WordPad
•
Kalkulačka
•
Internet Explorer, Outlook Express
•
Hry, Malování
•
Průzkumník
•
Media Player
41
Nejznámější programy na PC •
GRAFIKA
•
ZVUK A VIDEO
•
Adobe Photoshop
•
WinAmp
•
Malování
•
Windows MP
•
Corel Draw
•
PowerDVD
•
Zoner Callisto
•
Audacity
•
Zoner Photostudio
•
Virtual Dub
•
ACDSee
•
Pinnacle Studio
•
IrfanView
•
Blender
•
AutoCAD
•
INTERNET
•
KANCELÁŘ
•
IE
•
MS Office
•
Firefox
•
OpenOffice.org
•
Opera
•
Acrobat Reader
•
Outlook
•
WinZip
•
Thunderbird
•
WinRAR
•
ICQ
•
Total Commander
•
Skype
•
Nero
•
µTorrent
•
BEZPEČNOST
•
Avast
•
AVG
•
NOD
•
Comodo Firewall
•
Sunbelt Kerio Firewall
•
Ad-Aware
•
ZÁBAVA
•
Počítačové hry
42
9.16. Internet Internet – celosvětová počítačová síť •
Využití
•
Informace
•
Zábava
•
Komunikace
•
Práce
•
Finance
9.16.1.
Připojení k Internetu
•
Modem (rychlost 56 kbps)
•
ISDN
•
ADSL
•
Kabel
•
WiFi
•
další ….
Rychlost připojení (download / upload). •
Řádově stovky kbps až jednotky Mbps (i více)
•
Cena
•
Vlastnosti
•
Limity dat, FUP, …
Internet – WWW •
WWW – world wide web
•
Jedna z nejvyužívanějších služeb internetu
•
Obrovské množsví informací
•
Přístup k dalším službám (nákupy, hry, komunikace, bankovnictví, multimédia, katalogy, …)
WWW prohlížeč – browser •
Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera, … Adresa (př.: http://www.google.com) 43
9.16.2.
Internet – e-mail
•
E-mail – elektronická pošta
•
Jedna z nejvyužívanějších služeb Internetu
•
Přenos zpráv i souboru (!velikost)
Přístup k E-mailu •
Přes www rozhraní (seznam.cz, centrum.cz, gmail.cz, …)
•
Přes poštovního klienta (Mozilla Thunderbird, MS Outlook, …) – nastavení POP(IMAP), SMTP
•
Elektronická adresa (
[email protected])
9.16.3.
Internet – další služby
•
Komunikace
•
ICQ, Skype, MSN, …
•
Internetové bankovnictví
•
Internetové obchody
•
FTP – přenos souborů
•
Online Hry
•
Stahování dat
•
Chaty
•
Vyhledávače a centrály
9.16.4.
www prohlížeč a email klient
Ovládání Vyhledávání na Internetu Vyhledávání Katalogové vyhledávání Klíčová slova Specializované oblasti (knihovny, mapy, …)
44
Servery www.google.com www.seznam.cz, www.centrum.cz, …
Jak hledat? •
Vhodný vyhledávač
•
Vhodná klíčová slova – slova či slovní spojení charakterizující co nejlépe to co hledáme
•
Hledání ve více jazycích
9.16.5.
Různé vyhledávače
www.alik.cz
www.moje1noviny.cz
www.a-tom.cz
www.poskolak.cz
www.cojeco.cz
www.zabavnik.cz
www.cdromek.cz
www.foxkids.cz
www.detskyweb.cz
www.radiodomino.cz
www.ezavinac.cz
www.bobrik.cz
www.chiki.cz
www.rozhlas.cz/deti/portal
www.jablko.cz
http://www.detskestranky.cz/
www.jezisek.cz
www.ceskaskola.cz
www.juniorinternet.cz
www.jablko.cz
http://deti.klima.cz/
www.modraplaneta.cz
www.krysa.cz
www.skolahrou.cz
www.majaky.cz
45
9.16.6.
Bezpečnost na internetu
•
Softwarová bezpečnost
•
Bezpečnostní chyby programů
•
Viry a antivirové programy
•
Sociální bezpečnost
•
Firewall
•
Chaty – komu a co sděluji
•
Hoax
•
Přístupnost stránek dětem
•
Spam
•
…
Literatura MCCARTER, J. – SVOJTKA & CO. Můj první počítač. Praha: Praha 2000, 2000. 1. vydání. ROUBAL, P. Počítače pro úplné začátečníky. Praha: ComputerPress, 2002. 220 s. MINASI, M. Windows XP Profesional. Praha: Grada, 800 s. ISBN: 80-247-0326-2 RUŽIČKA, O. Internet pro děti. Praha: ComputerPress 2002, 68 s. ISBN: 80-7226-684-5 PLÁŠEK, R. Kreslíme na počítači se skřítkem Pa. Praha: ComputerPress 2005, 60s. FRANCŮ, M. Počítač pro děti Hrajeme si s texty a obrázky. Praha: ComputerPress 2002 RŮŽIČKA, O. Počítač pro děti s pavoučkem Kloboučkem. Praha: ComputerPress 2002, 76s. ROUBAL, P. Windows XP. Praha: Grada, 216 s. ISBN: 80-247-0256-8 ČEŠKOVÁ, M. První kroky s internetem. 84 s. ISBN: 80-247-0579-6 SLOWÍK, J. 1ebojte se počítače. Grada, 140 s. ISBN: 80-247-1344-6 KRÁL, M. Bezpečnost domácího počítače. 336 s. ISBN: 80-247-1408-6 PECINOVSKÝ, J. Začínáme s počítačem. Praha: Grada, 2001. 1. vydání. 132 s. MULLER, S. Osobní počítač. Praha: ComputerPress, 2001. 12. vydání. 870 s.
46
10. Technické zobrazování Metody pravoúhlého promítání, zobrazování geometrických a složených těles. Pravidla pro zobrazování na výkresech, pohledy, řezy a průřezy, zjednodušené zobrazování .
10.1. Zobrazování a normalizace v technické dokumentaci Pravoúhlé rovnoběžné promítání na několik vzájemně kolmých průměten •
Použití pomocné průmětny
•
Čistě ploché předměty
•
Souměrné součásti
•
Čistě rotační součásti
•
Rovinné plochy v kombinaci s rotačními plochami
•
Čtyřhrany, šestihrany
•
Pravidelně rozmístěné opakující se tvarové podrobnosti
•
Průniky
•
Zaoblené přechody
•
Přerušení obrazu součásti
Pravoúhlé promítání na několik průměten Metoda promítání 1 (metoda promítání v prvním kvadrantu, evropský způsob přiřazování průmětů)
47
značka metody promítání 1
Poloha součásti vzhledem k průmětné •
Je-li součást orientována tak, aby co nejvíce hran a ploch bylo rovnoběžných nebo kolmých k průmětně, vznikne nejjednodušší obraz.
•
Hrany a plochy rovnoběžné s průmětnou se promítají ve skutečných tvarech a rozměrech
•
Hrany rovnoběžné s průmětnou se promítají jako body, rovinné plochy kolmé k průmětně se promítají jako úsečky
Patice žárovkové objímky
Pravoúhlé promítání na několik průměten – základní směry promítán
48
směr shora
směr zprava směr zezadu směr zepředu směr zleva
směr zdola Názvy základních průmětů a jejich umístění na výkrese •
POHLED ZEPŘEDU – základní průmět ve směru promítání zepředu; musí to být ten průmět, který nejlépe charakterizuje; zobrazovaný předmět – obvykle podává o předmětu nejvíce informací
•
POHLED ZLEVA – průmět ve směru promítání zleva; na výkres se kreslí napravo vedle pohledu zepředu
•
POHLED SHORA pohled zepředu
•
POHLED ZPRAVA – průmět ve směru promítání zprava; na výkres se kreslí vlevo vedle pohledu zepředu
•
POHLED ZDOLA pohled zepředu
•
POHLED ZEZADU – průmět ve směru promítání zezadu; na výkres se kreslí vpravo vedle pohledu zleva (nejvíce vpravo)
– průmět ve směru promítání shora; na výkres se kreslí pod
– průmět ve směru promítání zdola; na výkres se kreslí nad
Na technickém výkresu se názvy průmětů neuvádějí
Součásti plně určené menším počtem průmětů – pravidla pro volbu průmětů •
Pohled zepředu je na výkrese nakreslen vždy
•
Pohled shora má přednost před pohledem zdola
•
Pohled zleva má přednost před pohledem zprava
49
Zobrazení dvěma průměty pohled zepředu
Zobrazení třemi průměty pohled zepředu
pohled zleva
pohled sh o r a
pohled sh o r a pohled zepředu
pohled zepředu
pohled zleva
pohled zprava
pohled zleva
50
Čistě ploché předměty •
Kreslí se v jediném obrazu •
Kótuje se tloušťka předmětu buď do obrazu součásti nebo – není-li v ploše dost místa pro popis – na odkazovou čáru
•
Odkazová čára vychází z plochy součásti, hraničící značkou v ploše součásti je tlustá tečka
•
Kótovací text tloušťky začíná písmenem T
Součásti ohýbané z plechu – jednoduchý •
Kreslí se dva sdružené obrazy – rozvinutý tvar a tvar po ohnutí
•
Místo budoucích ohybů se vyznačí tenkou plnou čarou
•
Původní tvar před ohybem se vyznačí tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami
•
Kreslí se rozvinutý tvar a potřebný počet pohledů po ohnutí
•
potřebný počet pohledů po ohnutí
S ohledem na zachování přehlednosti nejsou v tomto příkladu uvedeny kóty
Souměrné součásti
•
Lze nakreslit polovinu obrazu
•
Osa symetrie se označí symbolem || na obou stranách obrazu
•
Na neúplných kótách jsou uvedeny rozměry celé součásti
51
Čistě rotační součásti •
Kreslí se v jediném obrazu
•
Kreslí se osa rotace tenkou čerchovanou čarou
•
Kótovací text začíná symbolem Ø
Kulová plocha
•
Kreslí se osa (dvě na sebe kolmé osy) tenkou čerchovanou čarou
•
Kótovací text začíná symboly SR (SØ)
Rovinné plochy v kombinaci s rotačními plochami •
Vyznačí se úhlopříčkami tenkou plnou čarou
•
Kótovací text představuje vzdálenost dvou protilehlých rovnoběžných stěn čtyřhranu
52
Pravidelné rozmístěné opakující se tvarové podrobnosti •
Kreslí se omezené množství prvků (jeden, lépe dva, tři)
•
Poloha nenakreslených prvků se vyznačí osami nebo polem
•
Při vyznačení polem se obrysová čára kreslí plnou silnou čarou, hranice opakujících se prvků uvnitř součásti se kreslí plnou tenkou čarou
•
Kótuje se tvar jednoho prvku a rozmístění ostatních prvků
Rotační součást
Průniky •
Důležité pro konstrukci a výrobu – konstruují se s požadovanou přesností
•
Souosá rotační tělesa
Válce stejného průměru s různoběžnými (protínajícími se) osami
53
10.2. Zobrazování v řezech a průřezech Základní pravidla •
Označení řezné roviny a obrazu řezu
•
Šrafování ploch řezu
•
Vyznačení úzkých ploch řezu
•
Podélný a příčný řez
•
Části a součásti, které se nešrafují v podélném řezu
•
Poloviční řez
•
Místní řez
•
Rozvinutý řez
•
Průřezy
•
Způsoby kreslení průřezů
•
Řez se kreslí především u dutých součástí, aby bylo možné zobrazit a zakótovat vnitřní podrobnosti
•
Řez prochází nejtenčím místem průřezu
•
V obrazu řezu se zobrazují i hrany a plochy za rovinou řezu
•
Vnitřní původně skryté hrany se v řezu zobrazují tlustou plnou čarou jako viditelné hrany a obrysy
•
Průřez se kreslí, aby bylo možné zobrazit a zakótovat profil materiálu, pokud jej není možné zobrazit a zakótovat v pohledu
•
Průřez zobrazuje pouze hrany a plochy v rovině řezu, hrany a plochy za rovinou řezu se nezobrazují
Řezy – označování •
Řezná rovina se označí tlustými čerchovanými úsečkami, šipkou a písmenem
•
Obraz řezu se označí odpovídajícími písmeny
•
Plocha řezu se šrafuje tenkými plnými čarami, které svírají úhel 45° s hlavními obrysovými hranami a osami
54
Řezy – šrafování •
Plocha řezu se šrafuje tenkými plnými čarami, které svírají úhel 45° s hlavními obrysovými hranami a osami
•
Různé součásti je nutné odlišit opačným sklonem šraf (opět pod úhlem 45°) a hustotou šrafování
•
Různé materiály lze odlišit vzorem šrafování
•
Jedna součást se šrafuje stejným způsobem ve všech řezech, ve kterých je znázorněna
Univerzální vzor, obsahuje-li výkres pouze jednu součást, kovy Plasty Sklo a transparentní materiály Keramika a porcelán
Řez – vyznačení úzkých ploch řezu •
Úzké plochy řezu lze vybarvit
•
U jedné součásti nelze kombinovat vybarvení a šrafování
•
Mezi sousedními vybarvenými plochami je nutné vynechat mezeru
55
Podélný a příčný řez
podélný
příčný
Části a součástu, které se v podélném řezu •
Vložené plné části – kreslí se v pohledu, vnější pohled je pro ně charakterističtější než řez
Plné tyčové součásti, hřídele, podložky, kolíky
Poloviční řez •
Je-li součást symetrická, lze ji nakreslit v polovičním řezu, tj. jednu polovinu obrazu v pohledu a druhou polovinu obrazu v řezu
•
Rozhraním mezi pohledem a řezem je pouze osa symetrie (pokud ovšem má součást v ose hranu, kreslí se hrana)
•
Poloviční řez odpovídá myšlenému vyříznutí čtvrtiny součásti, šrafují se plochy ve směru promítání (červené), zelené plochy se neuvažují (promítají jako úsečky)
•
Vede-li poloviční řez hlavní osou symetrie, není třeba jej označovat
•
Nevede-li poloviční řez hlavní osou symetrie, označuje se stejně jako celkový řez
56
Lomený řez •
Pokud je řezná rovina lomená pouze jedenkrát, musí být úhel lomu větší než 90°
•
Šikmá část řezu se otočí ve směru promítání do jedné roviny
•
V obrazu řezu se zobrazují pouze hrany ve směru promítání
Místní řez •
Řezná rovina prochází pouze částí předmětu
•
Místní řez je od pohledu oddělen nepravidelnou čarou od ruky nebo zigzag
•
U součásti zobrazené jediným obrazem se místní řez neoznačuje
•
U součásti zobrazené více obrazy se místní řez označí v tom obrazu, kde je zřejmý důvod vedení řezu
57
Rozvinutý řez •
Řezná plocha je zakřivená
•
Obraz řezu se rozvine do roviny
Řez a průřez – rozdíl •
ŘEZ – kreslí se plochy a hrany v rovině řezu i za řeznou rovinou
•
PRŮŘEZ – kreslí se pouze plochy a hrany v řezné rovině lze použít pouze pro jedinou souvislou řeznou plochu
ŘEZ – kreslí se i hrany za rovinou řezu
Literatura KLETEČKA, J., FOŘT, P.: Technické kreslení. Brno: CP Books, 2005
58
11. Elektrotechnika - stavebnice 11.1. Elektrotechnické stavebnice
Jsou významnými učebními pomůckami, které jsou využívány ve výuce především technické výchovy a fyziky na základních i speciálních školách či ve výuce nerůznějších odborných teoretických i praktických elektrotechnických předmětů na středních a vysokých školách.
Své plnohodnotné uplatnění nacházejí rovněž i jako prvky herních aktivit ve volnočasových činnostech dětí. Některé elektrotechnické stavebnice (elektronické
stavebnice) jsou
koncipované jako didaktické hračky. Jsou smysluplnou výplní zájmových činností dětí, napomáhají potlačovat negativní jevy v chování. Sestavování elektrických obvodů děti baví a mnoho se i naučí. Získané poznatky a dovednosti využijí zejména ve výuce praktických činností a fyziky.
Kvalitní elektrotechnická stavebnice není jen obyčejnou učební pomůckou pro žáka nebo hrou pro dítě, ale podporuje i samostatné technické myšlení, tvořivost a představivost, logické usuzování, schopnost seberealizace či pomáhá
vytvářet
názor
pro abstraktní jevy a
fyzikální veličiny atd. Jen málokterý z dnešních učitelů si dokáže výuku elektrotechniky bez elektrotechnických stavebnic představit. Jsou tedy již její nedílnou a zcela neodmyslitelnou součástí.
Elektrotechnické stavebnice jsou při výuce využívány nejen v České republice, ale i např. v Německu (zpráva uvedená v německém časopise pro technickou výchovu Unterricht Arbeit+Technik (Heft 29, 2006, ISSN 1438-8987).
Příklad zachycuje využívání jednotlivých typů stavebnic dle ročníku (je nutné uvažovat německý systém vzdělávání): •
Třída 1 - 3: mechanické stavebnice.
•
Třída 4 - 6: mechanické a elektrotechnické stavebnice.
•
Třída 7: stavebnice orientované na školní experimentování.
59
•
Třída 8: stavební části strojů (např. i elektrické zapojení pračky).
•
Třída 9: mechanické stavebnice - části strojů.
•
Třída 10: stavebnice pro elektrotechniku, elektroniku a automatizaci.
Je možné vyvozovat, že využívání elektrotechnických stavebnic ze škol, jen tak nevymizí.
Elektrotechnické stavebnice z historického pohledu Vývoj elektrotechnických stavebnic do podoby v jaké je známe dnes, trval cca padesát let a je od samého počátku těsně spjat s rozvojem obecně technického vzdělávání a technické výchovy v základním školství. Před tím je možné pozorovat využívání pomůcek pro výuku učiva o elektrotechnice na odborných školách, zejména středních, ale i vysokých. Tyto pomůcky se ovšem odlišovaly a dodnes odlišují svým posláním a koncepcí. Kromě sériově vyráběných stavebnic se nadále objevují i elektrotechnické stavebnice amatérské výroby např. Demonstrační souprava pro elektrotechnické práce na ZŠ od učitele J. Lišky ze Znojma.
Podíl jednotlivých typů elektrotechnických stavebnic v inventáři škol Elektrotechnické stavebnice netvoří homogenní skupinu, ale jsou různorodé a vyskytují se v mnoha konstrukčních provedeních. Podívejme se jaké typy elektrotechnických stavebnic se na školách nacházejí. Například:
Elektrotechnická stavebnice 50 v 1 Elektrotechnické stavebnice 50 v 1 přitáhne kvalitním designem především mladší žáky. Je vhodná pro začátečníky, kteří se teprve do světa elektroniky hodlají ponořit. Při opakovaném využívání stavebnic se projeví nevhodná volba materiálu základní desky, na níž jsou součástky seshora umístěny. Lakovaná lepenka, která je užita, je málo odolná.
60
Elektrotechnická stavebnice 75 v 1 Jedná se o další typ stavebnice se součástkami umístěnými na nosné základové desce. Umožňuje sestavit 75 pokusů z oblasti elektroniky, které plně vyhovují požadavkům základní školy. Zapojování obvodů je jednoduché, navíc obsahuje velmi přehledně a názorně zpracovaný návod. Stavebnici lze jednoznačně doporučit pro základní školy.
Voltík I, II, III Sada elektrotechnických stavebnic voltík sestává ze tří na sebe navazujících typů a je příkladem stavebnic, kde jsou elektronické součástky pevně namontovány na základní desce. Stavebnice voltík vhodné pro využití ve volnočasových aktivitách, ale jsou taktéž využitelné i ve výuce technické výchovy na základních školách.
VOLTÍK-I - Se stavebnicí voltík-I lze podle jednoduchých návodů sestavit 35 elektronických modelů (semafor, houkačka, poplašné zařízení, měřič vlhkosti, klavírek atd.) a seznámit se tak se základy elektroniky.
VOLTÍK-II - Stavebnice voltík-II je variabilní stavebnice pro děti od 10 let. Podle podrobných návodů lze sestavit houkačku, telefon, krystalku, radiový přijímač, detektor kovů, metronom, blikač, poplašné zařízení, barevnou hudbu, měřič stisku a dalších více než 40 zapojení.
61
VOLTÍK-III - Elektronická stavebnice voltík-III je určena dětem od 12 let. Podle vyčerpávající příručky lze sestavit více než 50 modelů a proniknout do základů digitální techniky.
Merkur elektronic e2 Elektrotechnická stavebnice Merkur E2 je určena pro děti ve věku od deseti let. Částečně vychází ze všeobecně známé řady konstrukčních stavebnic MERKUR a dokonce některé typické elementy obsahuje, ovšem primárně je zaměřena na oblast slaboproudé elektrotechniky.
Stavebnice LEGO Dacta řady ROBOLAB a e.LAB Obě řady stavebnic LEGO, ROBOLAB i e.LAB, nejsou stavebnicemi elektrotechnickými, nýbrž jsou zaměřeny na oblasti robotiky, automatizace, energií atp. Jelikož jsou ale klasickým elektrotechnickým stavebnicím blízké a nabízejí vhodné využití při výuce technické výchovy, budou alespoň v krátkosti představeny.
62
Pomocí Robolab Softwaru lze ve vizuálním jazyce naprogramovat chování kostky na různé podněty. Software je založen na prostředí LabView firmy National Instruments, které např. použilo NASA v misi Mars Pathfinder k programování sond a robotů. K produktu jsou dodávány manuály k použití softwaru a metodika výuky částečně v češtině, jinak vše zatím anglicky.
Edison Stavebnice Edison není klasickou „součástkovou“ elektrotechnickou stavebnicí, nýbrž stavebnicí simulovanou prostřednictvím počítače. Jedná se vlastně o výukový počítačový program, který umožňuje realizaci elektrických obvodů.
Realizace obvodů se v programu Edison provádí kliknutím na součástku a jejím přetažením pomocí myši na pracovní plochu. Množství a výběr součástek, které jsou k dispozici, odpovídá 2. stupni základních škol (je možná využitelnost u studentů nižších ročníků středních škol).
63
Žákovská elektrotechnická stavebnice od )TL Opět se jedná o stavebnici určenou pro výukové účely, která se vyznačuje vysokou kvalitou. Žákům umožňuje spolehlivou realizaci elektrických obvodů. Pro výuku ji lze jednoznačně doporučit.
A další, např. Stavebnice pro bytové rozvody naleznete na http://logotronic.webzdarma.cz/.
Otázky a úkoly •
Co je koláž?
•
Jak je možné opracovat dřevo?
•
Jak můžeme chránit dítě před nepříznivými vlivy počítače (záření, výška židle, vypínání)?
•
Co je základní deskou počítače?
•
Vyjmenujte alespoň některé periferie počítače.
•
Co je operační systém a k čemu slouží?
•
Co je Internet?
•
Znáte nějaké dětské web stránky?
•
Jak se ubránit virům postihující počítače?
•
Jak nazýváme základní metodu promítání?
•
Jaký je rozdíl mezi řezem a průřezem?
•
K čemu slouží elektronické stavebnice a jaké znáte druhy?
64
