LONDÝN
Odjezd od školy byl ve 12:30, ale autobus měl samozřejmě zpoždění, takže jsme odjížděli v 13:30. Mezitím jsme netrpělivě čekali na autobus. Jen co se v zatáčce objevilo něco žlutého, někdo zakřičel: “Autobus!“ a všichni se valili k autobusu jako vlna tsunami. Děti se cpaly dopředu, aby měly nejlepší místa a chudáci rodiče se za nimi tahali se stokilovými kufry.
Po chvilce: Už jsme seděli v autobuse a mávali a posílali pusinky rodičům. Jen co jsme vyjeli, bylo to samé “juchůů!“ ale Eliška hned volala mamce, že už jsme byli dole v Poniklé. Jako první jsme jeli do Liberce, ale jen co jsme byli pět minut za Poniklou, všichni už křičeli:“ Pusťte televize, my chceme pustit televize!“připadala jsem si jako v Bohnicích. O pár hodin později už jsme míjeli Ještěd a byli jsme v Liberci, kde jsme naložili naši průvodkyni Adél. Poté jsme projeli pár měst a vesnic a ujížděli jsme po dálnici v Německu. To byl také zážitek, protože jen co se objevilo pár cedulí s německými nápisem, někdo začal křičet: „Helé, už jsme v Německu!“ ale někdo jiný křičel: „Nene, ještě nebyly žádné hranice!“ a zase někdo jiný křičel: „Ale jó, už jsme v Německu!“ Přišla mi SMSka: Vítejte v Německu!
I když jsme měli už konečně zapnuté televize, já s Eliškou jsme se na ně nedívaly a místo toho jsme dělaly potrhlé fotky a nebo jsme fotily vrtule, které byly úplně všude, a Eliška z těch vrtulí byla opravdu bez sebe. Zbytek cesty probíhal CELKEM (ne)normálně, teda normálně pro nás, potrhlé školáky ze ZŠ Poniklá, ale učitelům jsme nejspíš museli lézt na nervy. Ještě jsme párkrát zastavili
na benzince, ale potom už se začalo stmívat, všichni vytáhli svoje polštáře nebo plyšáky a začalo se noclehovat. Já s Eliškou jsme se dívaly na divácké zprávy na Primě, protože za chvilku měli dávat Československo má talent. Po dvou hodinách jsme se probudili v Belgii, zastavili jsme na benzince, ale protože jsem byla unavená, zase jsem usnula. Probudila jsem se až po hodině, co jsem si myslela,že jsme na hranicích Belgie a Francie. „ ELí… konečně budeme ve Francii! vzala jsem Elišku za ramena a zatřásla s ní. Ona se tak divně podívala a řekla : „Eeee, jo..,“ Ale potom na mě Lenička: „ Vidíš tu loď, to je asi trajekt! Tím asi pojedeme!?“ A mně hned došlo, že jsme byli celou dobu ve Francii a že ta „hranice“ je jen kontrola pasů, abychom mohli na loď, aby si nemysleli, že jsme uprchlíci. Kontrola naštěstí proběhla v pořádku a my už jsme s autobusem najížděli na loď. Poté jsme se „soukali“ na palubu. Na lodi jsme měli rozchod, takže já, Eliška, Lenička a Kačka jsme hledaly „terasu“, ze které by byl výhled do tmy. Asi po 10 minutách už jsme stály venku u zábradlí a klepaly kosu. Byla strašná zima a tma. Po chvilce se začal trajekt pomalu otáčet a my jsme panikařily (spíše jsme si dělaly legraci a předváděly jsme, že panikaříme). Byl krásný výhled na město, když jsme viděly jen žlutá světýlka. Ale po chvilce jsme musely zalézt dovnitř, protože nám byla zima. Trochu jsme se najedly a čekaly, až bude vycházet slunce. Loď se ale tak houpala, že jsem si připadala jako v letadle, jako malé turbulence, trochu se mi z toho už dělalo špatně. Už pomalu začalo vycházet slunce a my jsme urychleně běžely na terasu.
Východ slunce byl nádherný i fotky, ale po chvilce už jsme musely jít dolů do podpalubí, protože jsme už brzy měly přijet ke břehu Velké Británie. Všichni jsme šli do autobusu. Autobus už vyjížděl z lodi a my jsme uviděli ty krásné britské útesy. Konečně jsme vyrazili „směr Londýn“, ale cesta ještě trvala dvě hodiny (do Londýna). Konečně v Londýně… Už jsme zahlédli London Eye a 30 st Mary Axe neboli londýnskou okurku. Řidič nám zastavil a všichni jsme si vystoupili. Nejdříve jsme šli k Big Benu. Byl tak nádherný, chvilku jsme poslouchali vyprávění o Big Benu a poté jsme přešli London Bridge . Šli jsme těsně vedle Big Benu, odtud byl krásně vidět London Eye. Prohlédli jsme si Big Ben a Westminsterský palác (House of parlament) skoro ze všech stran a pokračovali jsme dál k Buckinghamskému paláci.
Cestou jsme se podívali ještě na jeden palác, kde byla přehlídka stráží na koni. Šli jsme po červené silnici a z dálky už byl vidět kousek Buckinghamského paláce. Dále jsme pokračovali na Trafalgar square, ale protože se tam pořádaly závody na kolech, bylo trochu obtížnější se tam dostat, ale zvládli jsme to. Na Trafalgar square se mi nejvíce líbili lvi.
Chvilku jsme si poslechli krátké vyprávění a šli jsme se podívat do National Gallery (Národní galerie). Obrazy tam byly opravdu nádherné.
Všichni jsme se sešli před Národní galerií a pokračovali jsme do Britského muzea. Nohy už nás opravdu bolely a byli jsme unavení, já jsem spala jen 3 hodiny, ale do Britského muzea jsem došla. V muzeu jsme měli rozchod, takže já, Lenička a Eliška jsme běžely hledat Egypt. Musely jsme se sice ptát na cestu, ale paní nám rozuměla a my jí také, takže jsme naštěstí Egypt našly.
Vyfotily jsme si především mumie, ale nestihly jsme si vyfotit Ramesse a egyptskou kočku, ale i tak jsme si toho prohlédly spoustu a zase se nám to líbilo.
A konečně jsme šli na London Eye. Měli jsme sice strach, ale za ten výhled to stálo. Nejhorší na tom byl vstup a výstup do té skleněné „ koule“, protože se to stále pohybovalo. Celé kolo to objelo asi za půl hodiny, ale mně se zdálo, že to jede celkem rychle. Výhled z London Eye byl neskutečný, viděli jsme i věž, co vypadala jako Eifelova věž. Viděli jsme okurku, Temži, Katedrálu sv. Pavla, Big Ben, Westminsterský palác a všechno možné. Jen jsem pobíhala sem a tam.
Poté, co jsme objeli celé London Eye dokola, už jsme byli vyčerpaní, tak jsme došli k autobusu, který nás odvezl na místo, kde si nás měli vyzvednout „rodiče“. Konečně jsme dorazili na místo, bylo to úmorné čekání, už jsem se těšila na rodinu, ale doufala jsem, že to bude normální anglická rodina. Jako první odjížděly holky Áňa, Sanďa a Terka. Hned poté jsme odjížděly my. Hned nás přivítal milý pán neboli náš taťka. Vzal nám tašky a naskládal je do auta. Cestou si s námi něco trochu povídal a dokonce jsme mu i rozuměly. Jen co jsme přijely k domu, ve kterém jsme měly bydlet, spadla nám pusa až na zem. Dům byl obrovský a nádherný. Vešly jsme dovnitř a hned nás uvítala „naše mamka“ Carolyne a po chvilce přiběhla i naše „sestra a bratr“ – oba v županu, asi
jsme je probudily. „Naši sourozenci“ se jmenovali- Zac (15 let), Amber (16 let), Mimi (21 let), ta měla dceru Lonise a my jsme si myslely, že když řekla Lonise, že je to kluk. A nakonec tam byl manžel Mimi – Josh a náš „ táta“ se jmenoval John. Musím říct, že to byla opravdu rozrostlá rodina, ale všichni byli velmi milí, tedy trošku Zac (náš starší bratr) se nám vyhýbal, radši, ale ani nás nezdravil. Když jsme mu řekly: hi nebo hello, on si nás nevšímal a nic neřekl, ale to tak u sourozenců bývá. Druhý den Ráno bylo normální…. Oblékly jsme se, vyčistily si zuby a šly na snídani. Snídaně byly nejlepší, protože jsme snídaly s koťaty v kuchyni. Po snídani jsme vyrazily. John nás dovezl k autobusu a my jsme přestoupily. Dnes jsme měli jet do školy. Škola byla dobrá, někdy jsme se museli dost smát, protože byla i zábava, ale jinak jsme vyplňovali papíry.
Po škole jsme jeli do Přírodovědného muzea a Vědeckého muzea. První jsme navštívili Přírodovědné muzeum. Protože jsme neměli moc času, všechno jsme si rychle obešli. Nejvíce se nám líbil Tyranosaurus Rex, který se hýbal a vydával zvuky.
Po Přírodovědném muzeu následovalo Vědecké muzeum. Prohlédli jsme si ty nejdůležitější a nejlepší věci, poté jsme se pokoušeli najít místnost s různými experimenty, ale asi jen 15 minut, než jsme se měli sejít před muzeem, jsme tu místnost teprve našli. Také se mi tu moc líbilo, ale moc jsem si to neužila, protože jsme pořád nemohli tu místnost najít.
Potom jsme odjeli do rodin. Doma už nás čekala výborná večeře, pečené brambory se zvláštním, ale dobrým párkem. Po večeři jsme šli do svého pokoje. Maruška už spala, takže jsme musely být potichu, ale najednou se Maruška vzbudila a chtěla kapesník, ale přitom jako spala. Nejdřív se chtěla vysmrkat do mého ručníku, potom si sedla k Leničce a vzala si její bundu a chtěla se do ní vysmrkat, když ji naštěstí Lenička zastavila. A nakonec si sedla k tašce a říkala: „Where is a kapesník…..tedy kde je kapesník?“ S vykulenýma očima jsme na ni zíraly a nevěděly jsme, jestli se máme smát nebo ne, tak jsme radši odešly do koupelny. Když jsme přišly, Maruška už naštěstí spala, tak jsme šly také spát. Třetí den Ráno jsme se probudily, šly se nasnídat s koťaty a zase jsme jely k autobusu a do školy. Ve škole bylo zase vše jako včera. Odpoledne jsme jeli na Greenwich. Navštívili jsme Námořní muzeum, které bylo asi zajímavé, ale trochu mě nebavilo.
Poté jsme šli parkem k nultému poledníku a ke Královské observatoři. Potom jsme už jeli do rodin. Den se mi líbil, nejvíce asi Greenwichský park, observatoř a nultý poledník.
Když jsme dorazily domů, opět už na nás čekala večeře. Měly jsme hranolky s masem. A opět to bylo výborné. Po večeři jsme se rozhodly, že si s rodinou popovídáme. Nevěděly jsme sice o čem, ale nakonec se nám to nějak povedlo a celkem jsme si rozuměli. Rodina byla velmi milá. Čtvrtý den Další den nás čekala škola a výlet do Brightonu. Ve škole jsme vyplňovali různá cvičení a četli příběh. Nakonec jsme si rozdali i certifikáty.
Po škole jsme jeli do Brightonu. Nejdříve jsme šli do Sea Life Centra. Bylo to úžasné, byly tam tak nádherné ryby, jako skaláry, dokonce jsem viděla i mořské koníky, žraloky, karety a rejnoky a sáhla jsem si i na hvězdici.
Poté jsme zašli do centra na nákupy. Cesta byla strašná, protože pršelo a pršelo. Nákupy byly super. Moc se mi líbily, já s Eliškou jsme zašly do Primarku, kde měli hezké oblečení a ani nebylo drahé, všechno bylo super, až na to, co se přihodilo Elišce (ztratila peněženku, pozn.redakce). Aspoň, že si pas dala do batohu. Po nákupech jsme se vydali k moři, už nepršelo a dokonce i vysvitlo sluníčko. Na pláži jsme hledali především mušle a kameny a ti největší blázni se šli koupat do vln.
Moře bylo nádherné a pláž také, nasbírala jsem asi půl batohu mušlí a kamenů z Brightonské pláže. Pak už jsme museli jet do rodin. U naší rodiny jsme měly poslední večeři – pizzu. Po večeři jsme doběhly pro dárky a předaly je rodině. Všichni měli z dárků velikou radost. John si přicvakl na vlasy hvězdu z Rautisu, kterou jsme jim daly na památku. Poté jsme je požádaly o rodinnou fotku, na které jsme byli všichni i Lonise. Dokonce se nás i zeptala, jak se česky řekne sýr, a všichni se snažili vyslovit sýr. Bylo to opravdu vtipné. Ale potom už jsme musely jít do pokoje a balit si věci. Najednou jsme si uvědomily, že nám ta rodina přirostla k srdci, že se nám bude po ní stýskat, vzpomněly jsme si, že když jsme jeli s Johnem domů, tak po nás chtěl, abychom mu zazpívaly něco od One Direction, když jsme takové fanynky. Zazpívaly jsme Drag me down. Johnovi se to opravdu líbilo a dokonce nám řekl: „Excelent English!“ a usmál se. Další den ráno už jsme odjížděli, tak jsme si už kufry museli vzít s sebou. V autě jsme se já s Eliškou málem rozbrečely, protože to byla opravdu úžasná rodina a nám přirostla k srdci. Ale alespoň jsme je požádaly o facebook. U autobusu se s námi John rozloučil, objal nás a odjel, tak jsme šly nastoupit do autobusu.
Poslední den jsme šli na hrad Tower, kde jsme viděli královské klenoty, a z hradeb byl krásně vidět Tower Bridge.
Potom jsme přešli po Tower Bridge na druhou stranu. Podél řeky Temže jsme došli až k Millenium
Bridge, přes který jsme přešli přímo ke katedrále sv. Pavla. V katedrále jsme šli až co nejvýše to šlo, do Golden Gallery. Byla to strašná výška, ale nádherný výhled na okolí, bylo vidět snad až do Francie. A těch schodů nahoru i dolů bylo něco přes tisíc!
Dále jsme šli po břehu Temže až na molo, kde jsme nastoupili na loď. Z lodě se mi nejvíce líbil Tower Bridge zespoda, ale Temže byla hodně špinavá a zakalená.
Vystoupili jsme až na Greenwichi, kde jsme prošli park a nastoupili do autobusu, kterým jsme už jeli domů. O dvě hodiny později…. Už jsme u kanálu La Manche a jedeme vlakem v Eurotunelu. Byl to opravdu zážitek, vůbec jsem nemohla usnout, tak jsem chodila ven a do autobusu, jízda to byla podobná jako v metru. Jen co jsme vyjeli z tunelu, jedeme Francií, Belgií, Německem až domů do Čech do Poniklé, kde jsme se setkali s naší vlastní rodinou.
John Silver zamknul tajemnou truhlu na číselný kód. Podaří se někomu vyluštit přístupový kód? Kdo ho první přinese do ředitelny? Nápověda: když umíral v britském zajetí, mumlal prý španělsky "Grande y Felicísima Armada" ..... Další nápověda je skryta v křížovce:
A na co si ještě vzpomínáme? Byla jsem šťastná, seděla jsem v sedadle. Autobus nastartoval a já uviděla mamku. Slzy tekly, nechtěla jsem brečet, ale nemohla jsem to zastavit, jako by mě něco k mamince poutalo. Klára Šedá Najednou nám Adélka(průvodkyně) řekla rozhlasem, že půjdeme na pasovou kontrolu, a tak jsme šli a já se zamiloval… Říkali jsme jí Číslo 6 a byla to Jamajčanka. Naši konverzaci si pamatuji, jako by to bylo včera: „Hello!“ „Hello!“ „This way.“ „Good bye.“ Petr Novák
V prvním dnu jsme byli na London Eye – úplně nahoře bylo vidět vše, byla to krása, pak na Houses of Parlament a Big Ben a ještě v Britském muzeu. Druhý den se mi líbil nejvíce, byli jsme ve Vědeckém muzeu, kde byla raketa (vodíková), Teslův transformátor, vodní raketa, výroba elektřiny šlapáním, jak funguje vodní elektrárna atd. D. Haase Mates jí tedy zavolal, říkal, že jsme se ztratili a že jsme šli z Trafalgarského náměstí dolů k Big Benu a jsme poblíž nějakého koně. Chvíli jsme čekali a nic. Po chvíli se Matesovi ozve mobil a tam Adéla říkala, že je na Trafalgarském náměstí a Mates říkal: „Musíte jít dolů k Big Benu.“ Položí mobil a stále sedíme a koukáme, jak po silnici jezdí kola a furt tu není. Po chvilce zase zazvoní mobil a Adéla říká, že nás nemůže najít, tak jsem řekl: „Zkus jí říct název zastávky.“ Mates řekl název a už vidíme Adélu, jak k nám jde. R. Kopecký Večer jsme si já a Janča, Eliška a Maruška s naší rodinou povídali o České republice, o Krkonoších, o Poniklé…. Středa 15.9. - jsme měli všichni zase výuku, byla to poslední lekce a všichni jsme dostali certifikát. Odpoledne jsme jeli do Brightonu, tam jsme šli do Sea Life Centre. Bylo tam hrozně moc akvárií a vodních nádrží s rybami, rybičkami, želvami, mořskými koníky, žraloky…. Bylo to tam velmi pěkné, dokonce jsme si mohli i pohladit i mořskou hvězdici... Večer jsme se s holkami rozhodly požádat rodinu o společné foto a předaly jsme jim dárky. Lenka Holubcová Odpoledne jsme jeli do Brightonu, podle mě to byl nejlepší den za celý týden, ta atmosféra a konečně nákupy. Klára Gembická
Cesta na Trafalgarské náměstí byla zajímavá, šla jsem úplně vzadu s Kájou a Káťou a hrály jsme hru. Ta hra byla, že jsme se měly na někoho usmát a když nám to vrátí, tak máme bod. První kolo vyhrála Káťa! Dorazili jsme na Trafalgarské náměstí a skoro všichni jsme vyrazili do Národní galerie, na obraz Leonarda da Vinciho. Bylo neuvěřitelné vidět jeho obraz, byl to takový zvláštní, nepopsatelný pocit. Protože na náměstí byla akce firmy Festina a rozdávaly se tam věci, tak celá naše škola měla na sobě slaměné klobouky Festina. Bylo to fajn. První den jsme zakončili na London Eye. Ó můj bože, naprosto obrovské kolo. A výhled byl úplně bomba. Samozřejmě bychom to nebyli my, kdybychom tam nevytáhli jídlo. Šárka Holubcová Do Londýna jsme přijeli kolem deváté hodiny ranní jejich času. Za celý den jsme navštívili spoustu památek jako např. Big Ben, British Muzeum, Trafalgar Square, National Gallery a nakonec London Eye. Big Ben byl obrovský a prý je v něm ten velký zvon trochu prasklý, proto zní tak prazvláštně. U mě však za celý ten den vyhrál London Eye. Nádherný výhled mě uchvátil a těch selfie na něm! Muzea, která jsme prošli druhý den, byla zajímavá, a přesto, že nejsem typ člověka, co rád chodí do muzea, tak se mi to velice líbilo. I nějaká ta sranda a selfie nesměla chybět! Však nejvíce mě asi pobavila moje večerní hláška. Když jsem mírně skočila na postel a matrace se celá zachvěla, tak z mé pusy vyšlo: „Ty kráso, není to vodní postel?!“ Poté už jsme se jenom smíchy válely po zemi. Sandra Šperlová
….. Já byla v rodině s Týnkou a Betty. Přijel si pro nás pán a jmenoval se Mr. Tree. Měly jsme hodné důchodce, co nás rozmazlovali. Nikola Vrbatová Poslední den jsme navštívili Tower, kde byly veliké diamanty. Jeden měl dokonce 530 karátů…. Štěpán Holubec Prakticky jsem viděl v Británii víc, než jsem očekával. Kdybych to měl vše vypsat, bylo by to nejméně na třicet stránek… David Kozyk
Dokáže někdo vyluštit tento anglický nápis?: 1|= y()u (4|\| r3@d 7#][5, y0|_| /\r3 @ IVI0/\/$+3|2 &33|<
(dokončení příběhu, sci-fi) Oslava patnáctin byla bezva, ale co jsem se dozvěděla potom, mi změnilo život. Rodiče mě zavolali do kuchyně a řekli: "Nyní ti můžeme prozradit okolnosti tvého původu. V lese tenkrát spadl meteorit, šli jsme se tam podívat a našli tě v kráteru v kovové kapsli. Předměty, které byly uvnitř, máš v tomto kufříku!" Šokována jsem utekla do pokoje. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Byl to opravdu divný kufřík. Byly na něm různé symboly, mimo jiné i nakreslená ruka. Položila jsem ji tam a kufřík se otevřel. Bylo v něm mnoho divných věcí. Najednou jsem si vzpomněla na Supermana. Viděla jsem ho tolikrát, že se to nedá ani spočítat. "Že bych měla stejné poslání?" napadlo mě, ale zase jsem to zavrhla, protože mi to přišlo jako nesmysl, ale ... co kdyby? Uvnitř byla kniha, s překvapením jsem zjistila, že je to návod k použití všech předmětů z kufru. Bylo to napsané zvláštním písmem, ale já jsem tomu rozuměla. Nevěděla jsem proč, ale pochopila jsem úplně všechno: TELBAT byl laserový taktický eliminátor, další věci byly meziplanetární přenašeč, pak zbraň, co stříká superlepivé a rychlotvrdnoucí lepidlo, také kuličkomet a šitíčko na drobné opravy. Jedna z nejlepších věcí bylo zmizovadlo, které dokázalo odstranit různé předměty a zneviditelňovač, který mě dokázal zneviditelnit. Jediné, co jsem zatím nevyzkoušela, byl meziplanetární přenašeč. Brzy ráno (asi ve dvě) mě probudil hrozný hluk. Šla jsem se opatrně podívat z okna. Venku byly létající talíře s mimozemšťany. Chvíli jsem si myslela, že spím. Těch talířů tam bylo snad dvacet! Nechápala jsem, co dělají na naší louce. Jedna z věcí, která mě napadla, byla: kdo to po nich bude sekat, když nám to pošlapou? Potom jsem si uvědomila závažnější věc - že to asi budou ti, kteří o mně vědí! Najednou se do pokoje vplížili rodiče. Sedli si se mnou na zem a podali mi krabici se slovy: "Pokus se zachránit Zemi, prosím!" A při odchodu dodali: "Nezapomeň, že umíš létat!" Poté jsem se podívala do krabice, byl tam oblek podobný tomu, co nosil Superman! Po jeho oblečení jsem si z legrace zkusila popoletět. Opravdu jsem se vznášela! Když jsem vyšla ven, tak jsem zapla zneviditelňovač. Byl to dobrý model, protože jsem nebyla hmatatelná, a dokonce jsem nedělala ani stopy. Opatrně jsem se k nim přiblížila. Dozvěděla jsem se kdy a kde chtějí zaútočit. Zítra to měla být Praha, další dny Londýn, New York, Sydney, Rio de Janiero, Paříž, Berlín, Nairobi... V Praze jsem na UFO použila meziplanetární přenašeč. Nastavila jsem cizí galaxii a poslala tam celý létající talíř. Aspoň jednoho jsem se zbavila, ale byl to jen začátek. Další den mě totiž mělo čekat město o dost větší, než Praha, a to Londýn! V Londýně se UFO na mě připravilo. Několik obyvatel z Londýna včetně One Direction a britské královny unesli na špičku mrakodrapu Střep! Kolem zajatců stálo pět mimozemšťanů. Měli děsivě vypadající zbraně. Já se rozhodla použít nejdříve kuličkomet, pak deštník a lepidlovou zbraň. Deštník jsem otevřela, kdyby začali útočit a poté na ně vysřelila lepidlo. Do tří sekund z nich byly sochy. Odnesla jsem zachráněná rukojmí na zem. Další dny jsem zachraňovala v New Yorku, Sydney, Riu, Paříži, Berlíně.... Celkem to byla asi největší záchrana světa v našem životě...
Ve škole... "Slyšeli jste o tom neznámém superhrdinovi, co zachránil Zemi?" řekla Běta. "Ano, dobrý, co?" odpověděl Petr. Já jsem se jen usmála a dál si pročítala sešit...
Lenka Holubcová, 9.třída
IT WAS GREAT IN LONDON! Dear mum, We were on our school trip in London for seven days in September. It was great! We saw lots of famous places! I'd like to write about it. The journey to London was long but not boring. We went there by coach and each of us had a display and headphones . On this display we could watch different movies. Then we went by ferry to the port city in Dover. We watched the sunrise. Betty
On the first day in the morning when we arrived to London, we went to the centre. We visited many beautiful places there. At first we saw the Houses of Parliament and Big Ben. It was nice. We walked over London Bridge on the river Thames. We went to Buckingham Palace. There is a large and beautiful garden around. We saw the guards but we didn´t see the Queen Elisabeth II.. It was a pity! Then we went to Trafalgar Square. … Janča On the Trafalgar Square we visited the National Gallery. We looked at paintings by Leonardo da Vinci. We went past Chinatown to the British Museum. It´s a very large archaeological museum. My friends Janča, Eliška and I were in the room of ancient Egypt. It was very interesting. I liked it. …. Lenča Finally, we went to the London Eye. From there it was a beautiful view of London. Then we went to our London families. Týna, Niky and I stayed at Mr. and Mrs. Three. They were nice but they didn´t cook. We talked about our village Poniklá. … On the second day in the morning we had milk and cornflakes for breakfast. But we had to hurry up. We came late to our coach. We went by coach to school. At school we were divided into three groups. I was in the best group with Filip, Kája, Káťa, Janča, Eliška, Petr and Lenča …. Our teacher was Mary, she was old. The lessons were good but sometimes boring (for example when we read the story of Robin Hood). Betty After the English lessons were over, we went to the Natural History Museum and the Science Museum. We saw a skeleton of a dinosaur, fossils, minerals, the statue of Darwin and so on. In the Science Museum we could see an exhibition of space, steam machines, the landing module Apollo 10. It was very interesting and nice. Lenča For me the Natural History Museum was more interesting and better than the Science Museum. In the evening we were tired and hungry, so we went to our families. Our family cooked for us sausages and roast potatoes. It tasted great. Janča The next day after school we visited Greenwich. We saw the University and the National Maritime Museum. We walked through the park. We came to the Prime Meridian and the Royal Observatory. In the evening we talked with our family about the Czech Republic, Krkonoše and Poniklá. Lenča On the fourth day we were at school for the last time. We got an English Certificate. In the afternoon we went to Brighton. In Brighton we visited the Sea life Centre. When we were going to Churchill Square, it was raining. Janča Then we went shopping to Primark. We were in a shop where everything cost only one pound.
Betty After that we went to the seashore. It was sunny but the water in the sea was cold. On the beach I collected seashells. Janča However Patrik, Dominik, Tom, Tomáš, Týnka, Jirka, Filip and I were all swimming in the sea. It was amazing. Betty On the last day we had to pack our suitcases and put them into the coach. Eliška My friends Janča, Eliška, Maruška and I took last photos of our host family and gave them a gift. Lenča We said goodbye to our families. Then we visited the Tower of London. Eliška The Tower of London was very nice and large. We could see the Crown Jewels there. Then we went over the beautiful Tower Bridge. We visited St. Paul´s Cathedral. Janča We went on the boat to Greenwich and then we walked through the park to our coach. We went back to the Czech Republic. Janča What was the best? Brighton? The Tower of London? The London Eye? I don´t know! But I know that it was the best school trip! Well, that´s all for now, Betty
Vydává ZŠ Poniklá
