Ladislav Špiner mne zaujal u talentových zkoušek v roce 1995 odpovědí na dotaz komise: Co nejsmutnějšího kdy v divadle zažil? „Dnes v noci zemřel Eduard Cupák.“ Měl přitom v očích slzy. Nevěděla jsem, zda-li je to herecká etuda, Láďa byl přesvědčivý. Druhá moje osobní zkušenost s Láďovým vztahem k divadlu o několik let později… Štědrý večer LP 2000. Zvoní telefon. U aparátu Ladislav: „Paní ředitelko, já bych vám chtěl poděkovat za to, že jsem se mohl stát hercem.“ Nastalo hrobové ticho. Čekala jsem, co bude následovat. Budou to výčitky, že je na oblasti v Opavě, že nemá příležitost zahrát si v seriálu, ve filmu, v dabingu – jako ti blíže Prahy? Nic takového. Děkoval za možnost hrát v oblastním divadle, za příležitost hrát velké divadelní role. Takové, jaké by v Praze nikdy nedostal. Byla jsem šťastná, protože to bylo jediné poděkování, které dávalo
jemně. Také díky jim vzniklo na škole jedno z nejkrásnějších a nejhlubších představení – Příběh koně (L. N. Tolstoj a M. Rozovskij). K režii byl přizván Oto Ševčík a ve výpravě Jana Duška byla premiéra v Branickém divadle dne 2. února 1999. Dlouho jsem pátrala v paměti, k čemu bych tento školní divadelní počin přirovnala. Sám Ota Ševčík se vyjádřil o studentech velmi pochvalně. Láďa Špiner hrál Mílka (také Bobrinského a Důstojníka). Citace z této hry jakoby předurčovala dnešní dobu, i to, jak málo v ní znamená herecká profese. „Můj, má, mé… Lidé se v životě neřídí skutky, ale slovy. Smluvili se, že vždy jen jeden může o jedné a téže věci říkat „moje“. A ten, kdo může co největšímu počtu věcí říkat „moje“, ten je považován za nejšťastnějšího.“ O to více si stále vážím těch, kteří se pro herectví rozhodnou. Určitě si po
„Chtěl bych Vám poděkovat za to, že jsem se mohl stát hercem…“ ladislav špiner smysl mé práci v uměleckém školství, o kterém jsem někdy vážně pochybovala. Stejně krásný pocit jsem zažívala 26. března 2011, když Ladislav Špiner přebíral cenu Thálie Cenu pro mladého činoherce. Často slýchám, že VOŠ herecká z Michle nemá tu správnou úroveň, protože je příliš tolerantní ke svým studentům. Říkají to studenti sami, a možná mají pravdu. Nebudu se rozepisovat o důvodech, které k tomu mnohdy vedou. Na konci důvodů by ale stejně byl zase jen student. Později absolvent a v nejlepším případě herecká osobnost. Vzpomínám si, jaký byl vlastně student Ladislav a jací byli jeho pedagogové Marie Málková a Jan Vlasák. Mařenka Málková, jak jsem si jí pro sebe pojmenovala, byla velmi náročný pedagog. Obětovala svým studentům celé tři roky naplno. Neodpouštěla lajdáctví vůči vlastnímu talentu. Dokázala studentům ukázat herectví v té nejsyrovější, ale i nejpravdivější podobě. Současně je velmi milovala a žila i jejich soukromá trápení. Myslím, že zůstala náročným pedagogem stále, a když po odchodu svého ročníku dostala nabídku učit na DAMU, přijala ji. Bylo mi po ní smutno, protože svým nekompromisním chováním, jednoznačnými požadavky ke studentům herectví mi (jako ředitelce) velmi usnadňovala po-
Ladislav Špiner – nositel ceny Thálie za rok 2010, studoval obor Herectví a moderování na VOŠH pod vedením dvou významných pedagogů Marie Málkové a Jana Vlasáka v letech 1996–1999. zici. Chtěla totiž po budoucích hercích hodně práce. V kladení požadavků mírnější byl jako pedagog Jan Vlasák, který zůstal na VOŠH ještě dalších 6 let (ve dvojici s Lenkou Termerovou a později Jitkou Smutnou). Ale určitě ani on na svůj první ročník nikdy nezapomene. S Mařenkou Málkovou neměli při společné výuce problém. Respektovali se vzá3 Tajemství poezie na dosah
8
Talk show aneb hosté v Pidivadle
9
letech při přebírání Ceny Thálie vzpomněl Ladislav na svoje první herecké kroky po jevišti v Trojické ulici, v Branickém divadle, nebo ve studiu Rubín. Já sama jsem v tu chvíli byla velmi pyšná na to, že jsem mohla být u zrodu cesty jednoho talentu, který byl od počátku vděčný za každou novou roli v oblastním divadle, protože obohacovala jeho život. V duchu se pomalu s hereckou školou loučím, a tak se nedivte mému lehkému sentimentu v bilancování počátků jedné soukromé školy. Ráda bych na studenty byla přísnější, alespoň tak, jak to dokázala Mařenka Málková. Měla bych se o to alespoň pokusit, protože její pedagogické výsledky jsou (Jan Vlasák promine), alespoň v případě Ladislava Špinera nepřehlédnutelné. Takže jaký byl vlastně Ladislav Špiner, jeden z našich prvních studentů na VOŠH? Pracovitý, s velkým smyslem pro humor, vždycky měl dobrou náladu a byl určitě pokorný vůči svým pedagogům a jak ukázala následná léta v oblastních divadlech – byl pokorný vůči divadlu jako takovému. Věra Kmochová
Den Evropy a Kocourek Modroočko
14
Školní aktivity doma i v zahraničí
ODCHÁZENÍ táni fischerové
Co si myslíte, že by se studenti na herecké škole mohli naučit, eventuálně co odnaučit? Studenti se na herecké škole mají naučit především základní principy, které souvisejí s technikou. Potom musejí dále rozvíjet svůj talent, to znamená poznávat a usměrňovat svoje myšlení a cítění, protože tvorba je práce vědomá. Měli by znát různé styly a mít přehled o různých žánrech. Odnaučit se musí každý vlastním stereotypům vnímání i jednání, v jejichž zajetí jsme všichni. Nemáte pocit, že jste při vaší pedagogické práci narážela na rezervy ve vzdělání studentů z předchozích vzdělávacích institucí (ZŠ a střední škola)? Ne, ten pocit nemám. Alespoň ne v našem ročníku. Myslíte si, že pokora patří k herecké profesi? Mají mladí adepti herectví tuto vlastnost? Ano, pokora je jednou ze základních vlastností, nezbytných k práci u divadla i k životu. Nedostatek pokory blokuje práci. Souvisí to s tím, že studenti většinou nejsou schopni sebehodnocení a nemají, tak jako každý z nás, rádi kritiku. Jenže proces studia je tady právě
2
BULLETIN 2/011
proto, aby upozorňoval na chyby a vedl studenty k pochopení sebe samých a k jejich rozvoji. Nejde o pokoru vůči učiteli, tady je namístě spíše úcta, ale o pokoru k talentu a umění obecně. Ta mladým adeptům většinou schází. Jaký je váš názor na současnou mladou generaci vůbec? Chybí jim něco, co měla vaše „mladá“ generace? Dnešní generace je suverénnější a nemá ráda autority. Většinou nadřazují vlastní dojem nad názor učitele. Starší generace včetně té naší „mladé“ generace měly ke svým učitelům úctu, i když s některými nesouhlasily. Příjímaly princip „kandrdase“, který teprve získává zkušenosti. To dnes většinou schází, je to ale proto, že od malička jsou děti vedeny k soutěživosti a jsou ovlivňovány reklamou a pocitem, že jsou konzumenty, a tudíž jsou rovnocenní s ostatními. To se přenáší do všech oborů. Mohla byste blíže specifikovat „ztráty a nálezy“ z vašeho působení na naší herecké škole? Bylo pro mě přínosem poznat dnešní studenty při prá-
ci a výuce. Určitě to je důležité poznání, včetně vlastních hranic, kdy člověk vidí, že jeho slova nejsou vždy chápána. Přesto se každý z našich žáků posunul nakonec za své vlastní možnosti a vznikla týmová práce, což je pro učitele radost. Takže bych řekla, že „nálezy“ převyšují „ztráty“. Děkuji vám za vaše odpovědi a hlavně chci poděkovat za trpělivost a pochopení, s nimiž jste ke „svým“ studentům vždy přistupovala. Také jste pro mne byla velkou lidskou oporou, spolehlivým pedagogem, který o svých studentech přemýšlí vždy do hloubky a stále hledá cesty, které by jim otevřely branku k herectví. Někdy i proti jejich vůli. Za to vám patří moje velká poklona. Věra Kmochová
dotknout se tajemství poezie Od založení Vyšší odborné školy herecké (dříve to byla Soukromá herecká škola) se na ní učí obor Umělecký přednes. Jak se vůbec definuje tato umělecká disciplina? Slovník ji určuje jako hlasovou realizaci textové předlohy s uměleckým záměrem a cílem. Za hlasovou realizaci textu však můžeme počítat i herectví. Proč se má budoucí herec učit obě umělecké disciplíny? A proč odděleně? Jaký je mezi nimi rozdíl? – To vše se studenti učí v hodinách uměleckého přednesu v prvním a druhém ročníku. Co jim umělecký přednes přináší? Schopnost naučit se zacházet s textem, umět nejen číst, ale i vyčíst z textu veškeré možnosti jeho umělecké realizace – hlasové i pohybové – verbální i nonverbální. Jak využít svého těla, hlasu, myšlení a vnímání, stanoviska, citu a emocí. A věřte, že se velmi dobře pozná, zda mladý herec, který se octne v praxi na divadelní scéně, má či nemá zkušenost s uměleckým přednesem. Ten, kdo o této disciplíně něco ví, něco si i sám vyzkoušel, pochopil a ovládnul její tvůrčí postupy, je bohatší o další rozměr přístupu k textu. Dá se říci, že se mu otevírá nový obzor i v herecké tvorbě. Je výhodou studentů VOŠH, že tento předmět mají. Není tomu tak na všech hereckých školách... To je něco, s čím se nemohu smířit. Co všechno v předmětu umělecký přednes ve dvou letech studia děláme? Postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu. V prvním ročníku jsou to zprávy, publicistika, fejeton, abychom se v praxi naučili správně frázovat, uměli je logicky a smysluplně sdělit, zbavili se streotypu špatného čtení. Pak následuje „zápas“ s pravidelným veršem, který končí tradičním Nerudovským maratonem, přednesem jeho Balad a romancí, kdy už studenti skutečně (a někdy i poprvé) vystoupí před publikem s vlastním pojetím vyprávění příběhu
ve verších. Se školním rokem se loučíme v mateřských školkách vyprávěním pohádek; tam jde o interpretaci prozaického textu s akcentem na kontakt s dětským divákem i na zvládnutí celku s využitím bohatých, někdy až extrémních výrazových prostředků (můžeme využít pohyb, prostor, rekvizity či předměty). Ve druhém ročníku nám jde o zvládnutí volného verše. Tady vzniká kromě možnosti individuálního nastudování básní také možnost zpracovat scénář. Velmi často se nám podařilo takový scénář i nastudovat a vystoupit s pásmem poezie nebo divadlem poezie na veřejnosti. Na konci ročníku se loučíme interpretací prózy, sólovým vystoupením s povídkou. Tady jde nejen o uchopení stylu autora, ale i o přednašečovu osobitost interpretace prozaického textu. Mou ambicí je, aby absolventi VOŠH si jako recitátoři uměli poradit s jakoukoliv textovou předlohou. Až budou jednou vyzváni třeba k tomu, aby v rozhlase přednesli báseň – řekněme Jana Skácela, aby je to zkrátka neskácelo. Aby si uměli sami poradit. Mým přáním je, aby se studenti alespoň dotkli tajemství poezie a vešli do hájemství prózy. Co máme za sebou? Vždy záleželo na zápalu a pracovitosti studentů. Hodiny nebývají „procházkou růžovým sadem“: jsou chvíle, kdy se studentům nedaří, pochybují o sobě i o výsledku. Nebo se jim zvolená předloha znelíbí, „přejí se“... To všechno se musí naučit překonat. Jen trpělivým hledáním, zkoušením, zapojením fantazie a představivosti, ale i vzděláváním se, studiem pramenů a především houževnatou prací lze dojít k dobrým výsledkům. V minulosti se to vícekrát podařilo. Zde malá bilance vystoupení, alternativních představení, poetických pořadů (kromě zmiňovaných návštěv v MŠ každým rokem v červnu, každoročního Nerudovského maratonu a v posledních letech i Povídkového maratonu při ukončení druhého ročníku, nespočtu veřejně nerealizovaných, ale v hodinách výuky nastudovaných scénářů z poezie i prózy): Můžeš si představit lásku (večer poezie, písní a šansonů), Cesta... (scénické
pásmo čínské a japonské poezie), Modlitby z archy (divadlo poezie), S.O.S. – Sedm ozvěn světa (divadlo poezie), Africká housenka (scénické pásmo poezie a písní), Polibky Paříže (scénické pásmo poezie J. Préverta s šansony), V ambitech mé krve (scénické pásmo soudobé poezie), rekonstrukce voicebandů E. F. Buriana Kmotr Matěj a O koze podle Boženy Němcové a další. V hodinách uměleckého přednesu (ale i mimo ně) vznikla také celá řada představení pro děti, různá jednorázová pásma poezie (např. k Vánocům) nebo kombinované večery šansonů a poezie, melodramů, ale i dramatizace pohádkových knížek pro Pidivadlo. V minulosti studenti takto zdramatizovali a nastudovali pohádkovou knížku Zdeňka Svěráka Tatínku, ta se ti povedla, v červnu se ještě hrály Pohádky naší babičky pro samé chytré hlavičky Dagmar Markové. Obě tyto inscenace pracují s výraznými narativními prvky, přičemž studenti se podíleli nejen na dramatizaci textu, ale i na textaci písní a skladbě i nahrávání hudebních partů. Také na poli sólové recitace mají naši studenti úspěch. Získali mnoho cen na Fóru přednesu poezie a prózy Poděbradských dnů poezie, dvakrát se stali i vítězi této česko-slovenské soutěže – v roce 2006 se laureátkou stala Karolína Lišková a v roce 2010 Jana Trojanová, která je i držitelkou prestižní Ceny Karla Högera (za mimořádný výkon myšlenkově a umělecky náročného textu) z roku 2009. Nadstavbou hodin uměleckého přednesu ve spolupráci se Společností Zdeňka Fibicha je nastudování melodramů a účast na Mezinárodní soutěži Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů. Zde má VOŠH za dvanáct let trvání této soutěže taky celou plejádu finalistů (celkem 18!) a také nositele nejvyšších cen. Jsou to Jindra Machačová, Vladimír Jopek, Kristýna Chalupská, Zuzana Pitterová, Karolína Lišková a naposledy Karolína Hlaváčková a Anna Kukuczková. Příští soutěž se bude konat 28.–30. října 2011. Budeme mít zase „želízka v ohni“: Janu Trojanovou, Táňu Krchovovou a možná i Magdu Hniličkovou. Kdo zvítězí tentokrát? A na závěr jeden citát od E. A. Saudka – ten mluví za všechno: „Dokonalá recitace je hra nejprostších prostředků a největšího účinu; tudíž hra ze všech nejsvrchovaMarta Hrachovinová nější.“
BULLETIN 2/011
3
JE TO PRO MĚ VELKÁ PŘÍLEŽITOST V kavárně Pidivadla jsem si s Aničkou Kukuczkovou povídal o ceně ředitelky školy, práci na nové inscenaci a také o příležitostech a tužbách. Aničko, jak se díváte na novou možnost získat ocenění ředitelky školy v podobě nové inscenace. Tato cena je letos udělena vůbec poprvé. Myslím si, že to byl dobrý nápad. Je to jistá forma motivace. Určitě to bude přínosem nejen pro studenty, ale i pro školu. Já, za sebe, jsem velmi ráda, protože moje herecká skupina, na rozdíl od ostatních skupin v ročníku, měla možnost nastudovat pouze dvě absolventské inscenace. Obě vaše absolventské inscenace režíroval Jakub Korčák za asistence Ivany Wojtylové. Díky vašemu ocenění budete mít možnost spolupracovat s dalším režisérem. Můžete nám ho trochu představit a prozradit titul, který jste vybrali? Tím režisérem je Karol Suszka. Je to ředitel České a Polské scény divadla v Českém Těšíně. Zkoušky už začaly a z režiséra jsem nadšená. Po dvou režiích pana Korčáka si budu moci vyzkoušet jiný přístup, jiné postupy a práce bude celkově jiná, než jsem byla doposud zvyklá. Jelikož je post ředitele časově velmi náročný, bude na přípravách spolupracovat Ivana Wojtylová, která pana Suszku v jeho nepřítomnosti zastoupí. Společně jsme vybrali titul Bláha a Vrchlická od Mirka Stiebera. Příběh Bláhy a Vrchlické je příběhem o hledání lásky ve světě, který je krutý a má daleko k romantické idyle. Pokud dobře vím, tak se v představení neobjevíte sama. Ano. Původně jsem dostala od paní ředitelky nabídku dělat monodrama pod režijním vedením Pavla Kheka. Po konzultaci s hereckým pedagogem jsem si nakonec monodrama nevybrala. Stále se hereckému řemeslu učím a myslím si, že je pro mě důležitější zdokonalovat se na jevišti v partnerské souhře. Práce
s partnerem je pro mě důležitější. Proto byl tedy do představení přizván můj spolužák Josef Hlinka. Dovolím si jednu záludnou otázku. Jak se na vaše ocenění a vůbec na vaší příležitost nazkoušet třetí inscenaci dívali vaši kolegové ve skupině. Nevím. Nemluvili jsme o tom. Představení Bláha a Vrchlická zůstane na repertoáru Pidivadla i po ukončení vašeho studia. Máte tedy možnost zvát umělecké šéfy a ředitele divadel i nadále. Jak se vlastně díváte na možnosti angažmá a vaši další budoucnost u divadla?
Momentálně jsem úspěšně složila přijímací zkoušky na HAMU, obor Pantomima. Proto bych teď angažmá nepřijala. Chci se ještě věnovat studiu. Samozřejmě přiznávám, že kdybych přijímačky neudělala, byla bych za angažmá vděčná. Za sebe musím ještě říct, že bych se do budoucna nechtěla věnovat pouze činohře nebo pantomimě, ale ideálně vše propojit a využít vše, co umím, respektive budu umět. Od paní ředitelky jsem dostala za svůj prospěch a docházku kurz dabingu, který mě velmi baví a ráda bych se mu do budoucna věnovala. Není snad troufalé myslet si, že by mohla z těchto kurzů vzniknout nová generace dabérů. Bláha a Vrchlická je vaše představení, vaše ocenění. Třeba byste si tam nějaké pohybové prvky prosadila. Určitě. Ivana zná moje možnosti a nějaký tanec, zpěv, klavír tam propašujeme. Takže budu mít možnost ve větším měřítku zhodnotit, co jsem se naučila, co umím. Do této doby jsem takto velkou příležitost neměla. Jsme připraveni dát do toho všechno. Děkuji za rozhovor. Zlomte vaz.
Karel Pokorný
P. S. Dne 24. 6. 2011 úspěšná premiéra hry Bláha a Vrchlická završila dvouměsíční zkoušení na škole i Pidivadle. Po generální zkoušce, kam přišli studenti střední školy, jsme od nich dostali dopis s poděkováním za krásný umělecký zážitek! 4
BULLETIN 2/011
SEZNAMTE SE: PAVEL KHEK – REŽISÉR
Režisér Pavel KHEK spolupracuje s Vyšší odbornou školou hereckou od roku 2008. V tehdy končícím ročníku režíroval svérázně stylizovanou Commedii dell´arte XXL a vzápětí ještě připravil Nowrovu Noc bláznů. Zatímco na první inscenaci pracoval v tandemu s Radimem Vizvárym, pro druhou přizval herce Tomáše Petříka. Právě s ním pak dostal možnost vybrat si při přijímacích zkouškách svou V jednom rozhovoru s vámi jsem četla, že jste se o divadlo začal zajímat až v dospělosti. Dříve než režii na DAMU jste studoval divadelní vědu. Je všeobecně známo, že studenti uměleckých škol mají k teoretickým předmětům spíše odpor. Jak to vidíte vy? Je pravda, že do 20-21 let jsem o divadlo vůbec nestál, a asi jsem byl ten pubertální divák, které dneska proklínám. Pro mě byla zlomem inscenace muzikálu Jesus Christ Superstar, kterou jsem viděl ve Spirále na sklonku 90. let. Tehdy jsem si řekl, že něco takového by mě bavilo tvořit. Přihlásil jsem se na DAMU, ale i když jsem se dvakrát dostal do nejužšího kola, přijatý jsem byl až napotřetí. Mezi tím jsem studoval divadelní vědu v Olomouci a taky v Praze, ale touha spíše divadlo dělat, nežli o něm psát, tam byla od začátku. Nicméně z věcí, které jsem studoval na divadelní vědě, dodnes čerpám. Když to srovnám s DAMU, šlo to podstatně víc do hloubky v dějinách, i v teorii a slouží mi to pořád. Říkám studentům, že představa, že budu dobrý herec a nebudu o tom svém oboru nic vědět, je iluzorní. Já jsem v prváku, když jsem ty své ovečky dostal, dělal jakýsi znalostní test a po půlroce ještě jednou, ale výsledky jsou dost tristní. Připadá mi to, jako by chtěl chirurg operovat a neměl znalost anatomie. V tom případě by nebyl schopen tu operaci udělat. U divadla to samozřejmě není tak přímočaré - panuje názor, že člověk má nebo nemá talent, a tím to hasne. Ale já jsem přesvědčen, že to tak není. Talent je sice předpoklad, aby člověk vů-
hereckou skupinu. Ta je dnes v druhém ročníku a připravuje se ,na vstup do Pidivadla. Mezitím Pavel ještě stačil s třet áky připravit hru současné německé dramatičky Ingrid Lausundové Hysterikon. Na to, že režisér pracuje pravidelně v nejrůznějších profesionálních divadlech po celé republice (Mladá Boleslav, Kladno, Zlín), stihnul toho v rámci VOŠH docela dost.
HYSTERIKON
bec mohl vylézt na jeviště, ale to ostatní je práce a vzdělávání, ať v oblasti teorie, historie, tak i samotného herectví. Myslím, že v tomhle smyslu by na ně škola měla tlačit podstatně víc. Ale takhle to vidím dnes. Když si vzpomenu na sebe v době studií, tak jsem na tu teorii taky neměl čas. U uměleckých disciplin je problém, že se vlastně nedají naučit. Byli na DAMU někteří pedagogové, kteří vás ovlivnili? Myslím, že jsem měl na DAMU opravdu štěstí na pedagogy. Vedoucím ročníku byl režisér Karel Kříž, kterého si velmi vážím za jeho přístup i za jeho lidské postoje, a zároveň za to, že nás během těch čtyř let učil hlavně divadelní řemeslo. Myslím, že je to dost dobrá cesta. Protože, jak to divadlo pak děláte, záleží na vás samotných a na vašich vnitřních věcech, ale moc se to naučit nedá. Takže jsem Karlovi vděčný, že nás nevedl direktivně – tak a tak to musíte dělat, ale nechal nám obrovskou svobodu. Co jsem si od něj odnesl, to je právě řemeslo. Hodně mě také ovlivnila Jarka Adamová, která vedla s Ladislavem Mrkvičkou herecký ročník. Pro mě byla zjevení, člověk, který dělá věci strašlivě poctivě, tak, jak to dneska už vůbec neznáme. Na hereckých často nepustila především holky přes první slovo, dokud to nebylo tak, jak ona si myslí, že to má být. Byl to trošku teror, holky chodily s brekem, ale naučily se tam, že role musí být udělaná do posledního šroubečku, A já se snažím, i když mě herci občas proklínají, dělat totéž. Hodně na mě zapůsobil také Vladimír Franz, který učí hudební dramaturgii a ukázal nám úplně nový přístup k hudbě. Doslova nám otevřel oči – například v tom, že muzika není v inscenaci náhodná, jak se mi to líbí, ale má vývoj, vnitřní napětí. Navíc mě fascinuje jeho obrovská dostředivá energie. Když se na něco soustředí, jako by nic jiného na světě neexistovalo. BULLETIN 2/011
5
NŮŽKY POKRAČOVÁNÍ NA DRŮBEŽ ROZHOVORU S REŽISÉREM PAVLEM KHEKEM ,
Vrat me se ale k vašemu působení na VOŠH. Vy jste se tedy stal nejprve režisérem, a poté hereckým pedagogem. To bylo před čtyřmi roky. Ke spolupráci na absolventské inscenaci skupiny, která se ocitla bez hereckého vedení, se na mě obrátil jejich pohybový pedagog Radim Vizváry, s kterým jsem předtím dělal na takovém zvláštním představení Mesdames & messieurs, Deburau. Udělali jsme s nimi Comedii dell´arte XXL a následovala ještě Noc bláznů. K té jsem naopak já jako režisér přizval herce Tomáše Petříka, protože si myslím, že pro studenty je ideální, když je vede někdo, kdo na to umí kouknout z vnějšku, to znamená režisér nebo dramaturg, a herec, tedy člověk, který tomu studentovi může poradit ze své vnitřní optiky. Tomáš tehdy velmi ostýchavě dorazil, napřed valil oči, ale pak ho to chytlo a byl při zkoušení Noci bláznů denně na zkouškách, plynule vplul do toho „učení“. Myslím, že ten titul byl pro školu dobrý, role jsou vyrovnané, děcka se vyblbla. Byl tam problém, že ta skupina byla evidentně rozhašená, a my jsme se jim snažili ukázat, že to může na scéně fungovat jenom tehdy, když se dají dohromady. To je podle mě jediná šance studentských představení, že se začnou sčítat energie mladých lidí. Pokud se ty energie dobře nasměrují a sečtou, tak studentské divadlo může mít oproti profesionálním divadlům obrovskou sílu. To znamená nechat stranou všechny animozity a táhnout za jeden provaz. Myslím, že se to v tomto případě podařilo, z inscenace jsme měli dobrý pocit. Následovala nabídka být u přijímaček a vybrat si další běh, což jsme s Tomášem udělali, a teď jsme před vstupem do Pidivadla s druhým ročníkem. Vybrali jste si u nás neznámou hru Fausta Paravidina Nůžky na drůbež. Přiznám se, že po jejím přečtení si moc nedovedu představit, jak ji ve skupině s jedním klukem a spoustou holek uděláte? Je to trošku sázka do loterie, což je ale vždycky... Já jsem jim hned na začátku řekl, aby si vymysleli téma, které by je zajímalo, o čem by chtěli vypovídat. Četli jsme těch her nakonec pětadvacet, ale vždycky jsme narazili na problém neobsaditelnosti hry. Nicméně, začala se rýsovat zajímavá témata. Hlavně téma nějakého pocitu manipulace, kdy člověk má možnost být svobodný, ale přitom se svobodný necítí. V té době jsem někde objevil Nůžky na drůbež. Zážitek z prvního čtení byl takový, že se nám to 6
BULLETIN 2/011
všem zalíbilo, takže už nebyl problém, co budeme dělat, ale jak. Hra splňovala naše základní kritéria – je neznámá, takže se nemusíme bát srovnání, a vážné téma (které vzdáleně připomíná Kafkův Proces) je podáno komediálně. Vzhledem ke složení skupiny, kde je jeden kluk a zbytek holek, jsme se rozhodli, že se pokusíme mužské postavy přepsat do ženského gardu, a tím přibude další výrazné téma. Hlavní hrdina Marko žije v podivném pokrouceném světě, je doslova “uvězněn“ ve světě žen. Takže z advokáta je tedy advokátka, z pánů doktorů jsou mladé sebevědomé lékařky, které nastoupily do zaměstnání a chtějí se předvést. U postavy bachaře budeme muset zvolit výraznou grotesknost. Zdá se mi, že dnes je tohle téma ve vzduchu – tradiční archetypální role muže a ženy jsou hodně pokroucené, a je těžké se v tom vyznat. Takže jakési převrácení rolí, jako chceme udělat v Nůžkách na drůbež, není tak úplně nepravděpodobné. O každé mladé generaci se tvrdí, že je horší než ta předchozí, ale určitě se to nedá takhle bagatelizovat. Jak vy vidíte tuhle nejmladší hereckou líheň? Co by jim podle vás měli pedagogové předat? Přiznám se, že s tou nejmladší generací mám trochu problém, úplně jim nerozumím. Nejsem sice ještě tak starý, ale zažil jsem ještě kousek socialismu. Dnešní „-náctiletí” jsou chytří, pokud jde o moderní technologie, ale zdá se mi, jako by se vytrácela sociální inteligence. Myslím, že se hodně stydí projevit cit, být pate-
tičtí, aby se jim někdo nesmál. Myslím, že bychom se měli pokusit naše studenty otevírat. Protože herci prostě pracují s city, jinak to nejde. Druhá věc je to, že divadlo se nedá dělat napůl. Koltés prý řekl, že divadlo je zbytečné, a proto se musí dělat dokonale. Kdyby zavřeli divadla, svět by fungoval dál. V každém případě je divadlo exkluzivní záležitost a aby obhájilo svou existenci, mělo by být co nejlepší. To se tedy snažím studentům říct – že je to řehole, oddání se tomu, přesvědčení. Normální pracovní doba má osm hodin, a jestli my zkoušíme čtyři hodiny, znamená to, že bychom ten další čas měli využít k přemýšlení nad rolí, přípravě. Abychom dokázali přijít s něčím novým, něco si o té roli myslet. Právě tenhle pocit by si asi měli studenti ze školy odnést. Motivace jednotlivců není stejná, a ten, kdo to nebere vážně, může velmi lehce strhnout ostatní. Ale ani talentovaní a pracovití lidi nemají jisté, že se u divadla chytnou. Protože to je vždycky taková alchymie, hra náhody, koho potkají, kam se dostanou. Stane se i to, že lidi, kteří měli v prváku náskok, usnou na vavřínech, a na konci studia jsou najednou až za těmi, kteří na začátku neuměli nic. Když člověk nemá nějaký vnitřní motor být lepší, tak stagnuje a ostatní ho předběhnou. Rozhovor připravila Jana Soprová
ŠKOLA JE TAKOVÁ, JAKOU SI JI UDĚLÁTE...
l
Minulý týden se mi dostaly do ruky dotazníky z loňského roku, ve kterých se studenti vyjadřují ke kvalitě školy. Odpovědi byly vcelku lichotivé, našlo se ale několik věcí, které byly vytýkány téměř v každém dotazníku. Ústředním problémem skupinová a kolektivní prái mezi studenty se překva- ce. Je velmi těžké studenty pivě projevila docházka nutit k docházení do školy, studentů do výuky. Pominu vždyť mluvíme o již dospěstížnosti na administrativní lých jedincích. Bohužel ale vedení absencí a povinnost narážím stále více na neostudentů vést absenční listy – chotu respektovat jakákoliv evidenci docházky škole pravidla a nezodpovědnost ukládá Školský zákon a je vůči plnění povinností, což to věc, která administrativ- nepovažuji za znak vyzráně vedle studentů zatěžuje lého člověka. Samozřejmě i studijní oddělení. Nicmé- chápu, že například vedení ně vedení docházky je proto absencí není záživná čintřeba brát jako naši povin- nost a asi se nestane ničím nost vůči poskytovateli dota- koníčkem, chápu i, že její cí a povinnost studentů vůči opodstatnění se většinou škole. Co mne – jako nově jeví jen mizivě. Na druhé příchozího – ale zarazilo, straně jsem ale nečekala, byla skutečnost, že sami stu- že laxnost vůči základním denti se ohrazují vůči slabé povinnostem ke studijnímu docházce svých spolužáků. oddělení (jako např. včasné Většina studentů přichází odevzdání indexů) se stane na tuto školu splnit si dávný tak závažným problémem sen. Jaký je to ale sen, když pro takové množství stuho opouštíme, sotva se vydá- dentů. me na cestu k jeho naplnění? Nemluvě o důsledcích, Za slabou docházku nelze které má slabá docházka na samozřejmě spílat všem stusamotnou výuku, která je dentům, najde se i mnoho z většiny koncipována jako výjimek. Buďme konkrétní
– například téměř všichni studenti prvního ročníku, loutkáři a 2DA si stojí nadmíru dobře. Pokud zatím nedokážeme přinutit studenty, aby do školy chodili více, tak alespoň můžeme ocenit ty jedince, kteří pracují nejlépe. Třeba se pak i ti „propadlíci“ zamyslí a zjistí, co vše mohli získat, kdyby se více zajímali. Proto od letošního roku škola přistoupila k několika motivačním programům. Bylo nově zavedeno prospěchové stipendium, které je udělováno vždy na konci školního roku, a to třem studentům s nejvyšším počtem bodů. Body se sbírají na základě docházky a dobrých studijních výsledků za obě studijní období. Za dobrou docházku v zimním semestru bylo 12 nejlepších studentů školy odměněno kurzem dabingu. Dabing je nadstandardní služba, kterou škola poskytuje téměř od začátku svého vzniku. Zájemci si kurz dabingu ale do letošního roku museli částečně hradit sami, letos byly finanční náklady plně hrazeny školou. Po dlouhých letech, kdy kurz vedl absolvent VOŠH Michal Michálek, se do školy vrací její bývalá pedagožka Eva Miláčková, která si na pomoc přivedla herce a výborného dabéra Gustava Bubníka. Pro příští semestr se opět pouze pro skupinu těch nejlepších připravuje kurz šansonu, který s největší pravděpodobností povede naše přední šan-
soniérka Marta Balejová a korepetitor Petr Ožana. Pod jejich taktovkou vzniklo již několik šansonových večerů, které naši studenti a absolventi pravidelně provozují v Salmovské literární kavárně. Ve školním roce 2010-2011 byla také poprvé udělena Cena ředitelky školy – nenárokové motivační ohodnocení pro studenty, kteří v průběhu studia prokazují dobré studijní výsledky a mimořádný talent. Prvním nositelem této ceny se stala Anna Kukuczková, která za svůj přístup ke studiu získala odměnu ve formě nastudování vlastní inscenace. Anička k projektu přizvala svého spolužáka Josefa Hlinku a z pedagogického vedení Ivanu Wojtylovou. Premiéra se uskutečnila v Pidivadle a inscenace zůstane na jeho repertoáru i poté, co Anička přestane být studentkou VOŠH. I vy ostatní máte šanci získat jakýkoli z uvedených bonusů a rozvíjet tak svoje schopnosti a dovednosti, které nejen obohatí vaši osobnost, ale také vám pomohou při uplatnění na trhu práce. Vaše studium bude takové, jaké si je uděláte. A my na studijním oddělení pak budeme hrdě sledovat vaši kariéru, která - jak jste se na začátku dočetli – může dosáhnout i těch nejvyšších divadelních cen. Bc. Iva Vomelová, DiS. studijní referentka VOŠH
BULLETIN 2/011
7
TALK-SHOW V PIDIVADLE V letošním školním roce Vyšší odborná škola herecká začala připravovat moderátorské večery v Pidivadle, na které si studenti moderování zvali různé slavné osobnosti z oboru. Tyto talk-show vedli pedagogové moderování –
Jitka Sedláčková a Jaroslav Koller. Diskuse probíhala formou otázek a odpovědí. Svou práci tak studenti odevzdávali přímo před publikem.
ZPOVĚDNICE POD VEDENÍM JARDY KOLLERA Zpovědnice s Alešem Cibulkou v Pidivadle dne 2. května 2011 byla inspirativní. Aleš Cibulka krásně prokázal svou moderátorskou pohotovost, bystrost a inteligenci a nás (publikum) potěšila jeho otevřenost, vtip a pohodovost, s jakou se dívá na svět. Jako náš absolvent z let 1995–1998 s úsměvem zavzpomínal na své pedagogy – Veroniku Žilkovou, Oldřicha Víznera a Evu Jurinovou. Těšíme se, že nebyl naším hostem naposledy. Určitě všechny překvapilo, co dokázal v tak krátkém čase – jeho knihy o hercích z první poloviny minulého století jsou stále rozebrané a mají vysokou výpovědní historickou i uměleckou hodnotu. Večer se vydařil. Škoda, že vám nezbyl čas a nepřišli jste taky pobejt.
STÁLÁ SCÉNA VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY HERECKÉ
V Pidivadle vstoupil do Zpovědnice také například imitátor Petr Jablonský a známý herec a moderátor Jan Čenský. V prostorách Vyšší odborné školy herecké vstoupil do Zpovědnice Jan Rosák a náš bývalý absolvent Mirek Šimůnek.
8
BULLETIN 2/011
ČERVENÝ KOBEREC POD VEDENÍM JITKY SEDLÁČKOVÉ
Jitka Sedláčková si se svými studenty přivedla do Pidivadla například herečku Kláru Issovou a režiséra Zdeňka Trošku. Fotografie napoví více…
DEN EVROPY 9. 5. 2011 NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ
astoupení Evropské komise v České republice uspořádalo oslavu výročí založení Evropské unie a 7. výročí rozšíření Evropské unie “Den Evropy”. Již 4. ročník tohoto multižánrového festivalu proběhl 9. května 2011, a to hned na dvou místech v ČR: na tradičním místě, Staroměstském náměstí v Praze, a poprvé i na Jiráskově náměstí (Kuřím rynku) v Ostravě. Festival se konal pod záštitou premiéra Petra Nečase a primátora Ostravy Petra Kajnara.
Z
V rámci těchto oslav vystoupila VOŠH se svými studenty a pohádkou Kocourek Modroočko.
Den Evropy 9. května 2011 na Staroměstském náměstí v Praze
Dne 9. května 1950 Robert Schuman položil základy Evropské unie tak, jak ji známe dnes, a vyzval k tomu, aby Evropa byla vystavěna na opravdové solidaritě a konkrétních výsledcích. Na počest Schumanovy Deklarace Evropský parlament pořádá spolu s dalšími EU institucemi festival Evropy ve všech 27 členských státech.
KOCOUREK MODROOČKO Josef Kolář/Petr Prchal/Marek Eben Tereza Ludvíková režie Alžběta Hanzlová scéna a kostýmy Marek Eben hudba Petr Prchal dramatizace Galla Macků pěvecká spolupráce Katarína Rampáčková pohybová spolupráce Měsíc na nebi dorůstá a na střeše se scházejí krásné kočky, rošťácká koťata, bojem ošlehaní kocouři i šviháčtí mackové. A mezi nimi modrooký rozumbrada – kocourek Modroočko, který si o svých dobrodružstvích vede tajný deník. Přijďte do něj nahlédnout!
PŘÍLOHA 2011
KOCOUREK MODROOČKO (pohádkový muzikál) patřil na prknech Pidivadla k nejúspěšnějším dětským představením. Není náhodné, že jej pořadatelé tak významné akce, jako je Den Evropy, vybrali na Staroměstské náměstí. V kulisách historických paláců a Týnského chrámu byl najednou pohádkový rozverný Modroočko o něco důstojnější. Kolemjdoucí se zastavovali a projevovali zájem a zejména dětem „přirostly“ nožky ke kamenné dlažbě Staroměstského náměstí. Byl krásný den, a tak oslavy byly ještě barevnější, až cizincům přecházel zrak.
Stálá scéna Vyšší odborné školy herecké Letohradská 44, Praha 7-Letná tel./fax: 233 375 706, mobil: 603 414 753 e-mail:
[email protected], www.pidivadlo.cz
l
Spojení: tramvaje č. 1, 8, 15, 25, 26 zastávka Letenské náměstí metro A – Hradčanská, metro C – Vltavská Orientační bod: Technické muzeum
Kocourek Modroočko zůstává na repertoáru Pidivadla i v nové divadelní sezoně 2011/2012 VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA HERECKÁ
Hadovitá 1023/7, 141 00 Praha 4 tel.: +420 241 482 422, fax: 241 480 239 e-mail:
[email protected] www.vosherecka.cz
Zpráva o účasti VOŠH na 57. Hviezdoslavově Kubíně na Slovensku
Ve dnech 22.-25. června 2011 se konal na Slovensku v oravském Dolném Kubíně již 57. tradiční festival – celostátní postupová soutěž a přehlídka dětského a uměleckého přednesu poezie a prózy, tvorby dětských recitačních kolektivů a divadel poezie pro dospělé, Hviezdoslavův Kubín. Festival, který zahrnuje tvorbu amatérskou i studentskou, individuální i kolektivní, od dětského věku až k ročníkům věkově nejstarším. Na základě úspěšného vystoupení studentů VOŠH, skupiny II. DA na 49. Poděbradských dnech poezie s inscenovaným pásmem veršů (ON)A, které se studenty Dominikou Danosovou, Magdalénou Hniličkovou, Evou Hronkovou, Taťánou Krchovovou, Šimonem Knápkem, Lindou Svobodovou a Lenkou Vacvalovou připravila Marta Hrachovinová v hodinách
uměleckého přednesu, bylo toto scénické pásmo poezie na věčné téma vztahu muž – žena, žena – muž zařazeno jako inspirativní představení významného slovenského festivalu. Studenti VOŠH tak dostali šanci nejen reprezentovat VOŠH a její práci, ale také možnost konfrontovat své umění s ostatními zahraničními účastníky. Přímo v místě se seznámili se slovenskou školou uměleckého přednesu, která vychází z jiných kořenů (sledovali soutěž v přednesu prózy a měli možnost vidět i jedno divadlo poezie a práci dětských kolektivů), je odlišná od naší české školy, a zároveň je pro nás velmi inspirativní. Dne 24. 6. od 19.30 byla na programu festivalu prezentace práce uměleckých škol z Čech a Slovenska. Hosty jsme byli my a studenti Konzervatória Košice. Sál
Městského kulturného strediska v Kubíně je obrovský, s rozměrným jevištěm a hledištěm pro cca 500 diváků. Přesto jsme se rozhodli postavit scénu našeho vystoupení na forbínu před oponu, a nikoli do arény na jevišti. Bylo to šťastné rozhodnutí. Zatažená opona posloužila jeko efektní horizont, který barevně ladil s židlemi, které k představení používáme. Za pomoci místních techniků se podařilo prostor nasvítit tak, aby vzbuzoval pocit komornosti. Zároveň se však museli studenti vypořádat s obrovským hledištěm, obsáhnout je jak akusticky, tak také energií. To se mimořádně zdařilo. Už s prvními verši navázali s publikem kontakt, diváci skvěle reagovali, chápali jak textovou rovinu, tak také poslání našeho vystoupení. Výkony studentů byly přesvědčivé, svěží, bohaté na výrazoBULLETIN 2/011
13
vé prostředky. Aplaus byl vřelý a dlouhotrvající. Nová zkušenost, kdy se studenti po realizaci pásma (ON)A v komorním prostředí školní učebny, Zámeckého biografu v Poděbradech i prostoru Pelléovy vily museli vypořádat s prostorem diametrálně odlišným, přizpůsobit se mu a neztratit kontaktnost a kvalitu výpovědi přednesu, byla rozhodně velkým přínosem. MgA. Marta Hrachovinová
l
l
Mezinárodní tvůrčí dílna V rámci programu Hviezdoslavova Kubína tentýž večer vedla Marta Hrachovinová pro účastníky festivalu Tvůrčí dílnu melodramu, které se zúčastnili naši studenti jako úspěšní demonstrátoři. Cílem bylo získat pro tento mezioborový hudebněliterární žánr, který je v Čechách již znovuobjeven a kterému se věnují studenti VOŠH v rámci uměleckého přednesu, zájemce ze Slovenska.
14
BULLETIN 2/011
VOŠH, Hadovitá 1023/7, 141 00 Praha 4
„Vyšší odborná škola herecká realizuje nad rámec svého vzdělávacího programu pro naše studenty aktivity, které směřují k jejich umělecké přípravě na budoucí povolání herce. Těmito aktivitami se studenti přibližují divákovi, komunikují s ním, rozšiřují si možnosti své vlastní prezentace, ale i školy, která je podporuje v hledání vlastního uměleckého výrazu v rámci procesu zveřejnění. Studenti jsou často nadšenými iniciátory těchto aktivit a jsme tak za Vyšší odbornou školu hereckou rádi, že naši studenti potvrzují, že myslí svou budoucí profesi vážně.“
Festival Setkání-Stretnutie studentů herectví ve Zlíně
Stává se už téměř tradicí, že se Vyšší odborná škola herecká účastní se svými pohádkami festivalu Setkání/Stretnutie ve Zlíně. Podoba festivalu je již řadu let dána vyhraněnou dramaturgickou koncepcí, které dominuje orientace na konfrontaci a podporu původní dramatické a inscenační tvorby, především v Česku a na Slovensku. Festival je ve středoevropském kontextu ojedinělý dramaturgickou orientací na divadelní novinky – původní hry, adaptace, nové překlady v českých a slovenských premiérách. Festival má charakter nesoutěžní, inspirativní a iniciační. Návštěvníci festivalu mají možnost posoudit, jakými tématy či formálními tendencemi se ubírají ta divadla, která nechtějí sázet na jistotu osvědčených titulů, ale vydávají se cestou neprobádanou, cestou objevitelskou. Ve dnech 22.–23. 5. 2011 se studenti prvního ročníku Vyšší odborné školy herecké zúčastnili Setkání-stretnutie studentů a pedagogů soukromých a vyšších odborných škol, specializujících se na herectví. Studenti 1DB zde vystoupili se svou studentskou prezentací “Biomechanická cvičení” pod vedením doc. Aleše Bergmana. Setkání se uskutečnilo v Městském divadle Zlín jako předprogram hlavního programu festivalu. V roce 2011 jsme ve Zlíně vystoupili s pohádkou Malá čarodějnice od Otfrieda Preusslera. Pohádkový příběh o tom, jak je důležité Režie: Hana Zezulová mít věrného přítele. Jak je důležité mít Scéna a loutky: Renata Lhotáková někoho, kdo dokáže poradit, ale také vy- Hudba: Pavel Jurkovič nadat, když něco pokazíte – o tom je volná Dramatizace a překlad: Jan Novák adaptace známé pohádkové knížky „Malá Pohybová spolupráce: Katarína čarodějnice“ od Otfrieda Preusslera. Rampáčková
49. Poděbradské dny poezie a studenti VOŠH Od 28. dubna do prvomájové neděle se konaly již 49. Poděbradské dny poezie, tentokrát ve znamení vzpomínek na jejich spoluzakladatele a autora jejich současné podoby, Vladimíra Justla. Poctě významnému literárnímu vědci, editoru a dlouholetému vedoucímu legendární poetické vinárny Viola, který zemřel v červnu loňského roku, byl věnován především jedinečný úvodní večer, který připravil Miloš Horanský. Vedle Otakara Brouska, Marty Hrachovinové a Rudolfa Kvíze v něm účinkovala studentka 2. ročníku Jana Trojanová, která na poděbradském festivalu v minulých letech již získala jak nejvyšší Cenu laureáta PDP, tak i prestižní Cenu Karla Högera za mimořádný interpretační výkon myšlenkově a umělecky náročného textu. Součástí tradičního festivalu přednesu poezie a prózy byla nejen soutěž studen-
tů hereckých škol z Čech a Slovenska, ve které studentka 1. ročníku Adéla Koutná získala za přednes dramaturgicky cenné koláže z knihy Chucka Palahniuka O holce z plakátu Cenu Vydavateľstva Tatran, ale také celá řada dalších doprovodných programů, které připravili studenti hereckých škol jako vizitky své
práce v oboru uměleckého přednesu na poli inscenované poezie. Zde se studenti vepsali do přízně diváků i přítomných odborníků provedením scénického pásma (On)a na věčné téma vztahu muž – žena, žena – muž z poezie Johany Lee Fialové, Věry Chase, Wisľawy Szymborské, Charlese Bukowského a Oldřicha Mikuláška v režii Marty Hrachovinové. Svěží výpověď mladých interpretů ze 2. ročníku, skupiny DA (Dominika Danosová, Magdaléna Hniličková, Ewa Hronková, Taťána Krchovová, Šimon Knápek, Linda Svobodová, Lenka Vacvalová) jim vynesla pozvání k hostování na slovenském Hviezdoslavově Kubíně v závěru letošního června. Největší úspěch na 49. Poděbradských dnech poezie však zažili studenti a absolventi VOŠH u dětských diváků, kteří přišli v počtu 440 (!) na představeBULLETIN 2/011
15
ní muzikálu z tajného deníku rozumbrady Kocourka Modroočka v režii absolventky VOŠH Terezy Ludvíkové. Alena Bílková, Karolína Hlaváčková, Josef Hlinka, Šimon Knápek, Vít Levinský, Ondřej Pšenička, Anna Stropnická a Adam Vacula zažili, jaké to je hrát na rozlehlém jevišti pro početné publikum. Potlesk nadšených diváků jim byl bohatou odměnou.
Oslavy 120. výročí slavnostního otevření historické budovy NM
Ve středu 18. května. 2011 jste měli ojedinělou příležitost zažít muzeum z přelomu 19. a 20. století. Historií a běžně nepřístupnými prostory historické budovy vás provedli – zakladatel muzea Kašpar Štern-berk, otec národa František Palacký, architekt Josef Schulz, paleontolog Joachim Barrande, stavitel a
mecenáš Josef Hlávka, malíř Julius Mařák, tehdejší ředitel muzea Antonín Frič a zakladatel archeologické sbírky historik Josef Ladislav Píč, všichni v podání studentů prvního ročníku VOŠH: Patrika Šimůnka, Filipa Kráčmara, Martina Čarného, Philippa Kraiczyho, Adama Vaculy, Dominika Rykra, Saši Andrejse a Karla Byczanského. Aby byla atmosféra dokonalá, v dobových oděvech návštěvníky doprovázely i naše studentky Eliška Dohnalová, Tereza Kaucká, Nikola Rejlová a Lucie Rusiňáková. Součástí programu byla také série přednášek Karla Ksandra, dlouholetého památkového garanta historické budovy a bývalého
náměstka generálního ředitele Národního muzea, současného generálního ředitele Národního technického muzea.
Svatojánská pouť 14. 5. Karlovo náměstí Vyšší odborná škola herecká vystoupila na IV. ročníku Svatojánské poutě na Karlově náměstí dne 14. května 2011 s pohádkou Malá čarodějnice. Představení se hrálo v Jezuitské zahradě (vchod ze strany kostela, Ječná 2 na Praze 2) od 14.00 hodin. Tuto akci moderovala studentka druhého ročníku Michaela Jadrná. Nad poutí převzala záštitu Městská část Praha 2 a finančně ji podpořilo i Ministerstvo kultury České republiky. Tento multikulturní festival je vnímán jako setkání lidí bez rozdílu věku, inteligence, ras či náboženství. Svatojánská pouť se koná na Karlově náměstí, kde nás spojuje duchovní most mezi sv. Ignácem (kostel jezuitů) a sv. Janem Nepomuckým (kostel na Skalce), patronem pouti. Návštěvníky čekal bohatý program, ve kterém vystoupili jak profesionální, tak i amatérští umělci. Zahrála řada kapel mnoha žánrů, mimo jiné jazzový Bridge Band, romská kapela Pharamis, slovenská folklorní Limbora, vietnamská skupina Sapa, countryová 16
BULLETIN 2/011
kapela Muzeumband nebo mladé seskupení Juicy Freak. Židovské písně v jidiš zazněly v provedení Hanky Frejky a pestrost vystupujících završil Vokalklub, složený z nevidomých hudebníků a zpěváků. Nechyběly ani koncerty vážné hudby, duchovní pro-
Michaela Jadrná, studentka 2. ročníku
gram, tvořivé dílny pro rodiny s dětmi, soutěže, pouťové atrakce a ukázky mezinárodní kuchyně.
Na této pouti vystoupilo Divadlo V Ječné, Divadlo Matky Vackové, Pidivadlo – scéna Vyšší odborné školy herecké, nebo Divadlo duší spřízněných. Zvláštní pozornost si zasloužila Prodaná nevěsta v podání Státní opery Praha dětem a scénické čtení z cyklu LiStOVáNí nazvané Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti. Autorem a hlavním protagonistou je herec Lukáš Hejlík. Třešničkou na dortu bylo večerní vyprávění o hvězdách s Ondřejem Randákem. Ten je autorem výstavy Vesmír, která bude instalována ve věži kostela sv. Ignáce.
Anička, 5 let
umělecký přednes
Na poli sólové recitace mají naši studenti úspěch. Získali mnoho cen na Fóru přednesu poezie a prózy Poděbradských dnů poezie, dvakrát se stali absolutními vítězi této československé prestižní soutěže studentů hereckých škol – v roce 2006 se laureátkou stala Karolína Lišková a v roce 2010 Jana Trojanová, která je i držitelkou prestižní Ceny Kala Högera (za mimořádný výkon myšlenkově a umělecky náročného textu) z roku 2009. V roce 2011 získala studentka 1. ročníku Adéla Koutná Cenu Vydavaelstva Tatran. Nadstavbou hodin uměleckého přednesu ve spolupráci se Společností Zdeňka Fibicha je nastudování melodramů a účast na náročné tříkolové Mezinárodní soutěži Zdeňka
Fibicha v interpretaci melodramů, jediné svého druhu na světě. Zde má VOŠH za dvanáct let trvání této soutěže od roku 199 rovněž celou plejádu finalistů (celkem 18!) a také vítěze nejvyšších cen. Jsou to Jindra Machačová (1. cena v roce 1999, 3. cena v roce 2000), Vladimír Jopek (1. cena v roce 1999, 2. cena v roce 2000, 3. cena v roce 2002), Kristýna Chalupská (3. cena v roce 2001), Karolína Lišková (3. cena v roce 2005, 2. cena v roce 2006), Zuzana Pitterová (2. cena v roce 2007) a naposledy Karolína Hlaváčková a Anna Kukuczková (obě 3. cena v roce 2009). Příští soutěž se bude konat 28.-30. října 2011. Za VOŠH budou soutěžit: Jana Trojanová, Taťána Krchovová, Magdaléna Hniličková a Michaela Jardná.
Se školním rokem se vždy loučíme v mateřských školkách vyprávěním pohádek. Jde o klasifikovaný zápočet z uměleckého přednesu v 1. ročníku (interpretaci prozaického textu s akcentem na kontakt s dětským divákem a zvládnutí uměleckého celku s využitím bohatých výrazových prostředků). Spolupracujeme s MŠ Táborská, Ohradní, Masná, Boleslavova a Mendíků. Děti se na naše studenty každoročně těší, často zpracují pohádky jako kresby či výkresy. Pro studenty VOŠH je tato zkušenost velikým přínosem pro poznání a pochopení dětského publika. Mnoho našich absolventů našlo uplatnění v oblasti dramatické tvorby pro děti. Všechny tyto aktivity jsou významné pro možnosti vyšší uplatnitelnosti našich absolventů na trhu práce, jelikož takto získané dovednosti směřují k vysoké umělecké kvalitě budoucích herců a loutkoherců.
VOŠH pokračuje ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví V letošním roce navazujeme na dřívější spolupráci s Památníkem národního písemnictví. Dne 19. května 2011 v 10.00 hodin studenti představili v Pelléově vile své scénické pásmo ON(A) na věčné téma vztahu muž – žena, žena – muž z poezie Johany Lee Fialové, Věry Chase, Wisľawy Szymborské, Charlese Bukowského a Oldřicha Mikuláška, které připravili v hodinách uměleckého přednesu pod vedením Marty Hrachovinové. Svěží výpověď mladých interpretů ze skupiny DA 2. ročníku Dominiky Danosové, Magdalény Hniličkové, Evy Hronkové, Taťány Krchovové, Šimona Knápka, Lindy Svobodové a Lenky Vacvalové byla doplněna besedou o významu poezie v životě mladých lidí i o studiu na herecké škole v zahradě Pelléovy vily.
Na Strahově v sále Boženy Němcové se malí i velcí návštěvníci mohli potěšit pohádkami Miloše Macourka a Ester Staré v podání studentů 1. ročníku VOŠH v rámci minifestivalu Děti, čtěte!, který se konal dne 3. června 2011 od 12.00 hodin. Studenti tak zde (kromě pražských mateřských škol) prezentovali svou semestrální práci v uměleckém přednesu. Festival a s ním spojenou výstavu zahájila paní Livie Klausová.
Vydává Vyšší odborná škola herecká s. r. o., Hadovitá 1023/7, Praha 4, tel.: +420/241 482 422, fax: 241 480 239, e-mail:
[email protected], www.vosherecka.cz, www.pidivadlo.cz. redakce: Věra Kmochová, Ing. Lenka Kopecká, Karel Pokorný, předtisková příprava: Fortuna-Type, s. r. o., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, maketa: Grafos,
[email protected], tisk: Sprint Servis, Pekařova 4, 180 00 Praha 8
BULLETIN 2/011
17
…DERNIÉRY DĚTSKÝCH PŘEDSTAVENÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2010/2011 „Na kouzelné půdě pohádky se hrají, děti v kouzla věří, loutky ožívají.“
POHÁDKY NAŠÍ BABIČKY PRO SAMÉ CHYTRÉ HLAVIČKY
TŘI NEZBEDNÉ POHÁDKY BARBORA ČERVENKOVÁ Režie: Jakub HUBERT, Vít BRUKNER a kolektiv Výprava: Dušan SOTÁK a Naďa SOTÁKOVÁ Hudba: Jan VESELÝ Text písní: Barbora ČERVENKOVÁ „Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát“
Dvě kamarádky se setkávají na hřišti a hrají své oblíbené hry, ale co když je jednoho dne omrzí? Díky jejich fantazii se dostaneme do pohádek O kohoutkovi a slepičce, O třech prasátkách a O zvířátkách a loupežnících. Jedno hřiště, dvě děti, tři pohádky a spousta fantazie.
DAGMAR MARKOVÁ Režie: Marta HRACHOVINOVÁ Úprava: Marta HRACHOVINOVÁ, Lukáš KŘIŠŤAN Hudba: Vilém BERNÁČEK, Lucie JUNKOVÁ Pěvecká spolupráce: Ivanka ŠTRÉBLOVÁ Scéna: Michal LUTTERER Návrh a výroba loutek: Václav KRČÁL Práce s loutkou: Bohuslav ŠULC
Jednoho krásného dne za sedmero paneláky a sedmero silnicemi našla Marta Hrachovinová knihu pohádek Dagmar Markové. I zalíbily se jí velice, tak běžela za Lukášem Křišťanem. Vybrali pohádku Kouzelný mlýnek a O lakomém mlynáři. Ani chvíli nelenili a dali se ihned do psaní a brzy byl na světě scénář k nové divadelní pohádce. Když ho pak druhého dne
četli studentům ve škole, všichni byli tak nadšení, že nakonec vzniklo krásné představení pro samé chytré hlavičky.
…DERNIÉRY VEČERNÍCH PŘEDSTAVENÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2010/2011
SHAKESPEARIÁDA CITYBANKA Samuel NEDUHA ANEB JAK TŘÁSTI Námět: Dramaturgie: Tomáš POLENSKÝ HRUŠKOU
TŘI SESTRY ANEB PROČ JE TO TAK, PROČ?
WILLIAM SHAKESPEARE
A. P. ČECHOV
Překlad: Martin HILSKÝ Režie: Karel KŘÍŽ Koláž ze slavných Shakespearových her Jindřich V., Marná lásky snaha, Richard II., Večer tříkrálový, Richard III., Mnoho povyku pro nic, Zimní pohádka a Jak se vám líbí.
Režie a choreografie: Radim VIZVÁRY Výtvarná spolupráce: Anna SEITLOVÁ Hudba: Dr. NOOG Projekce: Eman MACOUN a Tomáš POLENSKÝ Scéna: Martin NEDUHA Realizace kostýmů: Květa MALÁ a Barbora Červenková Zvláštní poděkování: Štěpán COUFAL
Proč je to tak, že sotva začnem žít, že jsou z nás nudní, šediví, nezajímaví, líní, lhostejní, zbyteční a nešťastní lidé... Scénické variace na motivy Hry snů Augusta Strindberga
HRA SNŮ AUGUST STRINDBERG
Po světové krizi se všichni báli, že nastane další světová válka. Nastalo však něco daleko hrůzostrašnějšího. Systém, jak dostat lidi z finanční ochablosti. Bohužel na úkor jejich vlastní přirozenosti, za cenu toho nejcennějšího, co kdy měli…
Překlad: Zbyněk ČERNÍK Scéna a kostýmy: Agnieszka PÁTÁ 18
BULLETIN 2/011
Hudební konzultace: Zbyněk MATĚJŮ Pohybová spolupráce: Milan MIKULČÍK DCERA Lidé si zaslouží politování. ADVOKÁT Slyším padající kapky... DCERA To jsou slzy plačících lidí... Co ještě slyšíš? ADVOKÁT Vzdechy... kvílení... bědování... DCERA Až sem doléhá nářek smrtelníků... Copak v životě neexistuje žádná radost? ADVOKÁT Ale ano, to nejsladší i nejtrpčí: láska!
Překlad: Leoš SUCHAŘÍPA Režie: Jan KAČER Pedagogické vedení: Táňa FISCHEROVÁ Hlasová příprava: Eva HODINOVÁ
Naše město už existuje dvě stě let, má sto tisíc obyvatel, ale není mezi nimi žádný, kdo by se nepodobal ostatním, žádný hrdina ani v minulosti ani v přítomnosti, žádný
vědec, žádný umělec, žádný aspoň trochu pozoruhodný člověk, který by vzbuzoval závist nebo vášnivou touhu jít v jeho stopách... Všichni jenom jedí, pijí, spí a aby se nudou nezbláznili, zpestřují si život hnusnými drby, vodkou, kartami, vedou malicherné soudní pře a ženy podvádějí své muže a muži lžou, tváří se, že nic nevidí, že nic neslyší, a drtivá sprostota působí zhoubně na děti, jiskra boží v nich uhasíná a stávají se z nich stejně ubohé tuctové mrtvoly,
REJ ARTHUR SCHNITZLER Režie, úprava a pedagogické vedení: Jakub Korčák a Ivana Wojtylová Překlad: Josef Balvín Výprava: Petra Kluzáková Zvláštní poděkování: Zuzaně Ježkové a Milanu Mikulčíkovi
jako jsou jejich otcové a matky...
HEREČKA: Já nemám tušení, proč žiju. Hrabě: Ale jděte slečno! Slavná... obdivovaná... Herečka: A to je snad štěstí?
HRABĚ: Štěstí. Prosím vás, slečno, štěstí přece neexistuje! Vůbec ty věci, o kterých se nejvíc mluví, neexistují... například láska. S tou je to taky tak. Požitek... opojení... to je cosi reálného. Teď si užívám... vím, že si užívám. Ale když to pomine, je to zkrátka to tam! Jakmile se člověk neoddá cele okamžiku, myslí tedy na to, co bude nebo co bylo... hned to všechno pomine. Co bude potom... to je smutné, co bylo, je pochybné... HEREČKA: A jak je to s tou láskou?
HRABĚ: Když člověk na ni věří, najde se vždycky nějaká, která ho utěší.
…DERNIÉRY VEČERNÍCH PŘEDSTAVENÍ ZAČÁTKEM DIVADELNÍ SEZONY 2011/2012
OSTROVSKIJ
Překlad: Vladislav ČEJCHAN Texty písní: Vlasta ŽEHROVÁ Hudba: Václav HÁLEK Nahrávka hudby: Petra BÍLKOVÁ Pěvecká spolupráce: Ivana ŠTRÉBLOVÁ Choreografie: Jindřiška KŘIVÁNKOVÁ Výprava: ¼ubica BÁBKOVÁ Realizace kostýmů: Vlasta PLÍHALOVÁ
KABARET LÁSKA ANEB VY NEMÁTE ŽÍZEŇ?
V chudobě se život vleče ten, kdo hledá, najde popros třeba osud v kleče, čert s úpisem zajde. Svědomí chceš mít? A čisté? Blázen
seš, to už je jisté. Prachy, prachy, prachy, prachy. Many, many, many, many. Rubl, Ojro, Libra, Kačka – mít je! Život pak je hračka.
APOLENA VYNOHRADNYKOVÁ A KOL. Režie: Apolena VYNOHRADNYKOVÁ VYNOHRADNYKOVÁ Hudba: David HLAVÁČ a Čeněk KOLIÁŠ Pohybová spolupráce: Výprava: Apolena Jindřiška KŘIVÁNKOVÁ
ŽENITBA BALZAMINOVA ALEXANDR NIKOLAJEVIČ
…REPERTOÁR DĚTSKÝCH PŘEDSTAVENÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2011/2012 MALÁ ČARODĚJNICE OTFRIED PREUSSLER Překlad: Jan Novák Režie: Hana Zezulová Scéna: Renata Lhotáková Hudba: Pavel Jurkovič Pedagogické vedení: Karel Vostárek Loutky: Renata Lhotáková
STRAŠIDÝLKA Režie: Perla Kotmelová Scéna a loutky: Eva Bláhová Hudba: Pavel Bělík Choreografie: Lucie Albrecht
MARTA DIETRICH DVORSKÁ Pohádku plnou strašidýlek o tom, že se i strašidýlka můžou bát a jaká dobrodružství mohou spolu zažít. Přijďte se podívat do Pidivadla, třeba zjistíte, že nějaké to strašidlo máte doma i vy.
Pohádkový příběh o tom, jak je důležité mít věrného přítele. Jak je důležité mít někoho, kdo dokáže poradit, ale také vynadat, když něco pokazíte - o tom je volná adaptace známé pohádkové knížky „Malá čarodějnice“ od Otfrieda Preusslera.
„Do rána vás chci bavit, dámy, vypadáte tak opuštěně. Jako malej jsem chtěl bejt komik, než jsem pochopil, že o černej humor dneska není zájem. Lidi jsou moc vyděšený… a smutný.“ Genderově laděná inscenace vzniklá v rámci výuky 2. ročníku VOŠH vychází z autobiografických příspěvků studentů. Vynohradnyková v ní zpracovává téma vztahů a mozaikovitě strukturovaný text obsahuje kromě klasických dialogů také autorčinu poezii. Hudbu k představení i šansonově laděné písně napsal studentům na míru David Hlaváč, který v inscenaci také živě hraje.
…REPERTOÁR VEČERNÍCH INSCENACÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2011/2012
NŮŽKY NA DRŮBEŽ FAUSTO PARAVIDINO Překlad: Kateřina Bohadlová Režie: Pavel Khek Výprava Michal Syrový
Jedno zazvonění u dveří změní Markovi Parodimu celý život. Nezvaný host, Paolo Ferri, se u Marka BULLETIN 2/011
19
chová jako doma, nechá si uvařit kávu a hlavně – je to vrah. Když u Markových dveří zazvoní druhý nezvaný host, Paolo Ferri ho nemilosrdně zastřelí, zatímco mu Marko připravuje v kuchyni kávu. Mrtvola na podlaze, a vrah fuč.
TANEC NA KONCI LÉTA BRIAN FRIEL Překlad: Otto Ornest Režie: Kateřina Macháčková Výprava: Helena Zmatlíková Pedagogické vedení: Jitka Sedláčková a David Vejražka Průvodce příběhem nás zavádí do r. 1936 do malého domku v zapadlém vesnickém údolí na „smaragdovém“ ostrově, do doby, kdy byl sám malým chlapcem Michaelem, který žil se svou neprovdanou matkou Chris a jejími sestrami, jež den co den sváděly prostý, nehrdinský a nepatetický zápas o přežití v končinách, kde chyběly příležitosti jak pro lásku, tak i pro práci.
PANIKA RAFAEL SPREGELBURD
HYSTERIKON INGRID LAUSUND Překlad: Tereza Durdilová-Synková Režie: Pavel Khek Scéna: Michal Syrový Pedagogické vedení: Karel Kříž a Táňa Fischerová Kupovat a být koupen, prodávat a být prodán. To vše a mnohé další v našem supermarketu Svět.“
LÁSKA ČI LOGIKA ANEB ČTYŘIKRÁT CAMI PIERRE-HENRI CAMI Překlad: Jiří Konůpek Režie, dramaturgie textu, výprava: Karel Vostárek Pedagogická spolupráce: Hana Zezulová Milé dámy, také drazí páni, tklivé historie máme tu. Naslouchejte proto našim písním, co budeme pro vás hráti tu. Palestinou projdem křížem krážem, do pralesa vstoupíme a hned. Lásku synovskou vám tu ukážem, nehynoucí věrnost jakbysmet.
BLÁHA A VRCHLICKÁ MIRKO STIEBER Režie: Ivana WojtylováMikulčíková, Milan Mikulčík Režijní dozor: Karol Šustka Výtvarná spolupráce: Zita Miklošová Hudba: Alexander Kaška Komedie Bláha a Vrchlická je příběhem muže a ženy, ke kterým osud nebyl příliš milostivý, ale oni přesto neztrácejí naději.
Překlad: Martina Černá Režie: Zuzana Páleníková Výprava: Karel Vlček a Zuzana Páleníková Pedagogické vedení: Karel Vlček a Hana Seidlová
DNES VEČER: LOLA BLAU
I mrtví mají strach, strach z toho osudného okamžiku náhlého prozření, kdy pochopí, že jsou mrtví a že mrtvými zůstanou navždycky. A živí se jednoduše bojí všeho. Všeho. Bez preferencí a bez jistot.
Překlad: Luboš Šterc, Ivo Fischer Režie: Rita Jasinská Výprava: Rita Jasinská Textová spolupráce: Ivo Fischer Choreografie: Lucie Albrecht
BULLETIN 2/011
GEORG KREISLER
Klavírní doprovod, korepetice: Zdeněk Dočekal
a organizační talent taky přijdou ke slovu, tím si můžeme být jisti stejně jako délkou Dlouhého, bystrým okem Bystrozrakého a zavalitostí Širokého. Premiéra: listopad 2011
Režie: Perla Kotmelová Scéna: Ivan Antoš, Rudolf Jirek Loutky: Václav Krčál Choreografie: Lucie Albrecht Hudba: Vítězslav Hádl
HRANÍ O ČERVENÉ KARKULCE
„Našla se stará skříň a v ní loutky. Karkulka, vlk, myslivec.… Ale jak ta pohádka vlastně je? Pomůžete nám, děti?“
Pavel Polák
Premiéra: prosinec 2011
Hrají: Kateřina Pindejová j.h. a Karel Pokorný j.h. Komorní muzikál vypráví kabaretní formou a mrazivě naivním stylem o tom úseku 20. století, po němž už svět nemohl být stejný jako předtím.
…NOVĚ
KOCOUREK MODROOČKO JOSEF KOLÁŘ/ PETR PRCHAL/MAREK EBEN Režie: Tereza Ludvíková Scéna: Alžběta Hanzlová Kostýmy: Alžběta Hanzlová Hudba: Marek Eben Dramatizace: Petr Prchal Pěvecká spolupráce: Galla Macků Pohybová spolupráce: Katarína Rampáčková Obnovená premiéra: 2. 10. 2011 v 15.00
PREMIÉRY POHÁDEK PRO DĚTI
O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém a taky Kašpárkovi Karel Jaromír Erben – Karel Makonj Režie: Hana Zezulová Pedagogické vedení: Karel Vostárek Scéna a loutky: Ivan Antoš Klasická česká pohádka, klasické „pimprlové“ divadlo s českými marionetami a klasickou figurou loutkového divadla -Kašpárkem- se budou podílet na známém vyprávění o třech podivuhodných braších, jejichž um pomůže princi osvobodit princeznu ze zakletí zlého čaroděje. A že Kašpárkův důvtip
…PREMIÉRY VEČERNÍCH INSCENACÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2011/2012 Rodinná záležitost Ray Cooney Překlad: Břetislav Hodek Režie: Zuzana Páleníková Pedagogické vedení: Karel Vlček a Hana Seidlová Tato bláznivá komedie se odehrává v londýnské nemocnici svatého Ondřeje pár dnů před Štědrým dnem. Přináší nepřeberné množství komických situací a gejzír humoru. Premiéra: 30. 9. 2011 v 19.00
TULENÍ ŽENA Sue Glover Překlad: David Drozd Režie: Lucie Málková Pedagogické vedení: Tomáš Petřík, Pavel Khek „vždy budou lovci a vždy budou jejich pronásledované oběti“ Tulení žena je poměrně komorní hrou, která zachycuje osudy několika podivínů žijících v izolaci průmyslového pobřeží – mimo normální společnost. Glover velmi rafinovaně zasadila postoje k lidskému soužití s přírodou do prostředí znečištěné pláže, na které není ani písek, odkud jsou z vysoké zdi vidět průmyslové věže a odkud hlavní hrdinové prchají na
svatý ostrov přírodu nejen pozorovat, ale i ničit. Premiéra: 27. 10. 2011 v 19:00
ROZMARNÝ DUCH Noel Coward Překlad: Kateřina Benešová Režie: Zuzana Páleníková Pedagogické vedení: Jitka Sedláčková, David Vejražka Líbezná anglická duchařská komedie o tom, že není radno zahrávat si s okultními vědami, zvlášť když hlavní médium je poněkud potrhlé povahy. Premiéra: 2. 12. 2011
LYSISTRATA Na motivy Aristofanes: Lysistrata Režie: Rita Jasinská Překlad: Vladimír Šrámek Úprava: Rita Jasinská Hudba: Zdeněk Dočekal Text písní: Robin Král Výprava: Natálie Matvijenko Choreografie: Lucie Albrecht Premiéra: leden 2012
