Chov bažanta obecného (Phasianus colchicus) Chov bažanta obecného (Phasianus colchicus) .............................................................. 1 Taxonomie.................................................................................................................. 2 Historie a rozšíření ..................................................................................................... 2 Negativní vlivy: ...................................................................................................... 3 Legislativa .................................................................................................................. 4 Doba lovu ............................................................................................................... 4 Zoologie a ekologie .................................................................................................... 4 Základy mysliveckého chovu ..................................................................................... 5 Choroby vyskytující se v chovech bažantů ................................................................ 8 Pseudomor drůbeže (Newcastelská choroba) ......................................................... 8 Salmonelóza ........................................................................................................... 8 Tuberkulóza............................................................................................................ 9 Cholera drůbeže...................................................................................................... 9 Aspergilóza............................................................................................................. 9 Kokcidióza.............................................................................................................. 9 Syngamóza ........................................................................................................... 10 Bažant královský (Syrmaticus reevesii) ....................................................................... 10 Taxonomie................................................................................................................ 10 Doba lovu ............................................................................................................. 10 Krocan divoký (Meleagri sgalopavo) ........................................................................... 11 Taxonomie................................................................................................................ 11 Doba lovu ............................................................................................................. 11 Orebice ......................................................................................................................... 12
1
Taxonomie Třída: ptáci (Aves) Řád: hrabaví (Galliformes) Čeleď: bažantovití (Phasianidae). Druhy:bažant obecný (Phasianus colchicus) (bažant pestrý (P. versicolor))
Historie a rozšíření Rod Phasianus obsahuje jeden nebo dva druhy, což závisí na autorovi, zda řadí bažanta pestrého (zeleného) mezi podruhy bažanta obecného, nebo ho považuje za samostatný druh. Bažant obecný je po celém světě zastoupen 33 až 42 poddruhy. Do českých zemí byly postupně introdukovány následující poddruhy: a)
Phasianus colchicus colchicus – bažant obecný bezobojkový (kolchidský) tzv. „český“ (Zakavkazsko),
b)
Phasianus colchicus torguatus - bažant obecný obojkový (Čína),
c)
Phasianus colchicus mongolicus - bažant obecný sedmiříčský (Mongolsko),
d)
Phasianus
colchicus
versicolor
-
bažant
obecný
pestrý
(Japonsko). Dále k nám byly také introdukovány vyšlechtěné variety bažanta obecného bezobojkového. Jedná se o bažanta temného (P. c. c. var. tenebrosus) a bažanta plavého (P. c. c. var. isabellinum).
Z historického hlediska náleží bažant mezi významné a neopomenutelné druhy evropské a naší fauny. Přestože patří mezi druhy introdukované, historie výskytu bažanta na evropském kontinentu se datuje více jak 2000 let zpět, kdy byl z Kavkazu dovezen bažant obecný bezobojkový. První nálezy kosterních pozůstatků bažanta na území našeho státu sahají již do doby Velkomoravské říše. Nicméně první záznamy o skutečném chovu bažantů pocházejí z roku 1336, kdy Karel IV. založil bažantnici v Počáplích u Králova Dvora. Výše uvedená historická vsuvka poukazuje na dlouhodobý historický význam, který byl přisuzován chovu bažanta na území celé Evropy. 2
Mezi státy s vyhlášeným chovem bažantů patřily české země, z tohoto důvodu byl bažant obecný bezobojkový označován na evropském kontinentu jako bažant „český“. Pravděpodobně do 16. století se v Evropě vyskytoval pouze bažant obecný bezobojkový.
Z roku 1742 pocházejí první informace o bažantu obecném
obojkovém. V průběhu 19. století byli postupně introdukováni bažant obecný pestrý a bažant obecný sedmiříčský. Díky introdukci dalších poddruhů došlo k postupnému křížení. V současnosti se na většině území České republiky vyskytují hybridi bažanta obecného bezobojkového, bažanta obecného obojkového a bažanta obecného sedmiříčského. Původní poddruh bažanta obecného bezobojkového („českého“) se dnes ve volné přírodě téměř nevyskytuje. Z krátkého historického přehledu vyplývá, že bažant si i dnes zasluhuje pozornost, jež mu byla věnována v minulosti a je potřeba si uvědomit jeho neoddiskutovatelnou příslušnost k české fauně.
V průběhu 20. století, zvláště po 2. světové válce, docházelo výraznému rozšiřování divoké populace bažanta obecného. Výsledkem byl postupně se zvyšující odlov, který kulminoval v roce 1973. V průběhu 70. let se začaly projevovat faktory, jež působily negativně na volně žijící populace bažantí zvěře.
Negativní vlivy: narušení struktury krajiny vlivem velkoplošného zemědělství úbytek vhodných biotopů, zvýšené využívání pesticidů, nové technologie v zemědělské výrobě, znečišťování prostředí, nárůst abundance predátorů, kompenzace úbytku divoké populace vypouštěním velkého množství jedinců z voliérových chovů, atd. 3
Započatý sestupný trend v početnosti pokračoval dále v 80. a 90. letech. Celkový úbytek divoké populace je do jisté míry zastíněn vypouštěním velkého množství uměle odchovaných jedinců pro účely lovu.
Obr. č. 1. Rozšíření bažanta obecného v Evropě a na území ČR.
Legislativa Doba lovu Volné honitby: kohout (16. října – 31. prosince) Bažantnice: kohout, slepice (16. října – 31. ledna)
Zoologie a ekologie Náš „nejtypičtější“ samec bažanta obecného má na těle bronzové zbarvení, hlava je tmavomodrá s kovovým leskem a nad světly se nachází červené poušky. Převážná většina našich bažantů má na krku obojek, nebo jeho náznak, „původní český“ bezobojkový bažant se v české přírodě téměř nevyskytuje. Bažanti se vyznačují dlouhým klínem, jehož délka se pohybuje mezi 40 – 50cm (♀ 30cm). Dospělý kohout dosahuje hmotnosti od 1 do 1,8kg (♀ 0,8 – 1,4kg). Slepice je zbarvena šedohnědě s četnými tmavými skvrnami po těle. Křídlo u kohouta měří až 27cm (♀ 23cm). Období toku začíná v průběhu března a trvá rámcově dva měsíce. V této době se kohouti hlasitě ozývají v průběhu celého dne a obhajují si teritorium před ostatními soky. Na jednoho kohouta obvykle připadá 3 – 6 slepic, což se odvíjí od populační 4
hustoty bažantů v dané lokalitě. Během dubna začínají slepice vytvářet hnízda a snášet vejce. Hnízdo, které se zpravidla nachází v porostech pícnin, na okrajích cest, lesů, v zarostlých neobdělávaných pozemcích atd., má podobu vyhrabaného mělkého důlku. Snůška čítá okolo 8 – 14 vajec s inkubační dobou 23 – 25 dní. V případě, že dojde ke zničení snůšky, zakládá slepice novou, avšak s polovičním počtem vajec. V potravě kuřat převládá živočišná bílkovina (převážně hmyz a jeho larvy), kterou postupem času stále více doplňuje rostlinná potrava. Kuřata ve druhém týdnu začínají poletovat a v šestém týdnu již létají. Koncem léta se bažantí rodinky postupně rozpadají. Složení potravy bažantů je ovlivněno věkem, obdobím roku a dostupností potravy. Na rozdíl od kuřat u dospělých jedinců převládá rostlinná potrava. V potravě je možné najít: semena trav, obilí, hlízy brambor, různé plody, larvy hmyzu, drobné hlodavce, plže, plazy atd. Z výčtu je patrné, že potrava bažantů je velmi pestrá. Vhodným biotopem pro bažanta jsou nížiny a pahorkatiny do výšky cca 500m n. m., kde se střídají drobné lesíky s poli. Přestože bažant patří mezi ptáky přizpůsobivé k lidským činnostem, nevyhovuje mu současný způsob zemědělské velkovýroby, kdy je agrární krajina rozčleněna rozsáhlými půdními bloky a rostlinná výroba je orientována na několik málo ekonomicky zajímavých plodin. Často tedy dochází k paradoxu, že v okolí velkých měst, kde se nachází neobdělávané pozemku (zpravidla plochy pro budoucí výstavbu), jsou vysoké stavy divoké populace bažantů a v agrární krajině je početnost výrazně nižší.
Základy mysliveckého chovu Podobně jako u ostatních druhů pernaté zvěře lze v zásadě chov provádět třemi způsoby: 1) divoký Převážná většina chovů bažantů na území tehdejšího Československa byla do počátku 70. let divokých. Postupem času vlivem civilizačních změn převládl a dodnes převládá krotký chov. V honitbách, které mají relativně vhodné podmínky pro chov bažantů, by měl být cíl myslivců se opět zaměřit na divoký chov a omezit každoroční vypouštění uměle odchovaných jedinců bez dlouhodobějšího pozitivního vlivu na 5
volně žijící populaci. V honitbách, kde se dlouhodobě nedaří zvýšit divokou populaci, určitě nedosáhneme lepších výsledků pouhým vypouštěním uměle odchovaných jedinců, bez toho aniž bychom neprovedli pozitivní změny životního prostředí bažantů. Při divokém chovu bychom se měli zaměřit na stávající divokou populaci a cílenými úpravami životního prostředí eliminovat negativní vlivy na populaci, přičemž je vždy nezbytné vycházet z ekologických nároků daného druhu. Jakékoliv zásahy do prostředí z hlediska mysliveckého managementu jsou samozřejmě limitovány majetkoprávními vztahy a je tedy nutné vycházet ze souhlasů, či nájemců dotčených pozemků. Možnosti zlepšení životního prostředí zvěře: zlepšování potravní nabídky – políčka pro zvěř, biopásy, navrácení rozptýlené zeleně do zemědělské krajiny a zachovat stávající, rekonstrukce současných často nevyhovujících remízů (př. přestárlé smrkové remízy), na území ČR na honebních pozemcích cca 181 tis. ha ostatních ploch => potenciální plochy pro výsadbu remízů, pokud možno upřednostnit při výsadbě domácí dřeviny, hloh, trnka, smrk (kryt, popř. hřadovací možnosti), dub, jeřáb, ptačí zob, bez černý, jeřáb, třešeň, jabloň, hrušeň, janovec metlatý, růže šípková, pámelník, vrba, osika atd., zakládat dočasné remízy – slunečnice, topinanbur, kukuřice, zajistit dostatek vodních zdrojů v krajině – výstavba nových rybníků, umělá napajedla, rozptýlená zeleň v krajině by měla tvořit vyvážený kompromis mezi funkcemi krytovými, potravními, hnízdními, hřadovacími atd., remízy by měly být kontinuálně udržovány, aby stále plnily svoji funkci, udržovat v souladu se zákonem početnost predátorů na přijatelné úrovni, řádné přikrmování v období nouze, využívat dotační tituly, které by měly kladný vliv na životní prostředí zvěře, 6
atd.
2) polodivoký Při tomto způsobu chovu se soustředíme na líhnutí vajec odebraných ve volné přírodě. Jedná se o snůšky buď vysečené, nebo lze odebírat vejce v průběhu snůšky. Tímto způsobem dosáhneme větší produkce vajec. Vylíhnutá kuřata se následně vypouštějí do honitby. V dnešních podmínkách patří tento způsob chovu mezi okrajové záležitosti.
3) krotký Tento druh chovu v sobě skrývá mnohá pozitiva, ale i negativa. K záporům patří bezpochyby jistá forma domestifikace bažantů, nákladnost na provoz a údržbu celého areálu (krmiva, personál, líhně, ostruhárny…), stálý veterinární dohled, problém s následným vypouštěním bažantů do volné přírody a jejich „zdivočením“ (vysoké ztráty a relativně nízká slovitelnost). Mezi klady je možné zařadit vysokou produkci zvěře, kterou by nebylo možné ve volné honitbě odchovat. To se týká hlavně bažantnic, které se v současných podmínkách bez krotkého chovu neobejdou. Členění umělého odchovu 1) Získání chovného hejna odchyt jedinců koncem zimy z volné přírody (nejpřirozenější způsob) zakomorovaní jedinci z předcházejícího roku nákup, nebo výměna 2) Držení chovného hejna bez komorovacího zařízení – v případě odchytu chovného hejna koncem zima z volnosti s komorovacím zařízením – dočasná, trvalá zařízení 3) Chov bažantů v ostruhárnách rozdělení dle konstrukce - trvalé, dočasné
7
zařízení, ve kterém dochází k vlastní reprodukci a odebírání vajec pro líheň 4) Provoz líhně po sběru vajec v ostruhárnách: ošetření a třídění vajec → skladování vajec → dezinfekce → inkubace → prohlídky vajec → třídění a expedice kuřat 5) Odchov kuřat přirozený (biologický) – odchov probíhá pod kvočnami umělý v odchovnách – přenosné a trvalé 6) Vypouštění kuřat do přírody a úprava životního prostředí přímé vypuštění – volné vypuštění, nebo s pomocí kvočen prostřednictvím vypouštěcích voliér – trvalé a přenosné
Choroby vyskytující se v chovech bažantů
Obecně je možné konstatovat, že níže zmíněné choroby mají větší vliv v intenzivních chovech. Na těchto místech dochází k vysoké koncentraci zvěře, a je zde tudíž vhodnější prostředí pro vznik a šíření chorob, a proto je důležité dodržovat základní hygienická opatření a přísný veterinární dohled. Podcenění příznaků onemocnění může mít mnohdy závažné ekonomické důsledky pro chov.
Pseudomor drůbeže (Newcastelská choroba) Velmi nakažlivé virové onemocnění, které se projevuje dýchacími, nervovými poruchami, křečemi končetin, poklesem snůšky a vodnatým průjmem. Nemoc je rozšířena po celém světě. Nejčastěji dochází k nákazám při přesunech drůbeže z oblasti nákazy. Při propuknutí onemocnění mohou ztráty dosáhnout až 100 %. Ochrana spočívá v evidenci ložisek nákazy, kontrole převozu drůbeže, očkování. Po propuknutí se u nakažených jedinců léčba neprovádí. Salmonelóza Patří mezi infekční nakažlivé bakteriální onemocnění, které se projevuje průjmem, nekoordinovanými pohyby, výtoky z očí a hromadnými úhyny. Toto 8
onemocnění se vyskytuje v chovech relativně často a má výrazný vliv na úhyny a zdravotní závadnost zvěřiny. Bakterie z rodu Salmonella mají schopnost přežívat poměrně dlouho, a proto dalším zdrojem nákazy mohou být dospělí jedinci, u kterých onemocnění může probíhat latentně. K základním opatřením patří prevence (kontrola ložisek onemocnění, nákup ve zdravých chovech, dezinfekce prostředí). Po propuknutí onemocnění se u nakažených jedinců léčba neprovádí. Tuberkulóza Jedná se o infekční, bakteriální a přenosné onemocnění (přenosná i na jiné druhy, včetně člověka). Projevuje se převážně u starších jedinců úbytkem svaloviny, chřadnutím, kulháním, průjmy, popřípadě úhyny. Léčba se neprovádí a v chovech se omezujeme na důslednou prevenci. Cholera drůbeže Může propuknout u všech druhů divokého ptactva. Častěji se vyskytuje v teplejších oblastech. Projevuje se ochablostí zvěře, ztmavnutím neopeřených částí kůže a úhyny. V přírodě se zárodky choroby vyskytují i u zdravé zvěře a propuknutí je odvislé od celkového zdravotního stavu. Aspergilóza Patří mezi plísňová onemocnění tělních orgánů pernaté zvěře. Projevuje se vytvářením plísňových uzlíků na plicích či vzdušných vacích. K nákaze dochází vdechnutím spor z krmiva nebo podestýlky. Ochrana spočívá především v udržení hygieny podestýlky a krmiva. Kokcidióza Parazitární onemocnění střev způsobené prvoky. Největší škody způsobuje v intenzivních chovech, kde se objevuje pravidelně a může způsobit značné ztráty. Kokcidie se vylučují trusem a k nákaze dochází přímým kontaktem. Mezi příznaky patří ospalost, nechutenství, hubnutí a vyhledávání tepelného zdroje. Možná je komplexní léčba sulfonamidy ve spojení s vitamíny, preventivně lze použít antikokcidika.
9
Syngamóza Onemocnění způsobené srostlicí trvalou. Červi se vyskytují v dýchací trubici a jsou červeně zbarveni, neboť se živí krví. Zdrojem onemocnění jsou děšťovky a plži. K symptomům patří dýchací problémy. Lze účinně léčit (např. thibenzol), prevencí je pravidelná dezinfekce ploch.
Tasemnice Způsobuje vyhublost a zažívací problémy. Prevencí je řádná asanace výběhů a omezení přístupu k mezihostitelům (plži), kontrola trusu. K léčbě je možné využít Helmirazin. Čmelík: roztoč způsobující v nočních hodinách sání krve Vápenka: způsobena zákožkou (vznik bělavých vrstev na stojácích)
Bažant královský (Syrmaticus reevesii)
Taxonomie Třída: ptáci (Aves) Řád: hrabaví (Galliformes) Čeleď: bažantovití (Phasianidae). Druh: bažant královský (Syrmaticus reevesii)
Doba lovu Volné honitby: kohout (16. října – 15. března) Bažantnice: kohout (16. října – 15. března) slepice (16. října – 31. prosince) Tělo je podobné velikosti jako u bažanta obecného. Vyznačuje se výrazně delším klínem, který v závislosti na stáří dosahuje délky přes 1,5m. Opeření kohouta je na hlavě bílé s černými pruhy, na těle hnědé a zlaté a na klínu se střídají černé a 10
bílé pruhy. Slepice je hnědě zbarvená, od slepice bažanta obecného se odlišuje delším klínem a pestřejším zbarvením. Jeho domovinou jsou horské oblasti střední Číny, odkud byl v roce dovezen 1831 do Evropy. Do českých zemí se dostal rovněž v průběhu 19. století. Podobně jako ve svém přirozeném areálu výskytu vyhledává lesnatý biotop s křovinatým a bylinným podrostem, kde nachází krytové a hnízdní příležitosti. Potřebuje vzrostlé stromy pro hřadování a rozvolněné osluněné plochy pro úspěšný odchov kuřat. V českých zemích se od 30. let 20. století vyskytovaly izolované volně žijící populace. V současnosti se jeho význam převážně omezuje na krotký chov v bažantnicích, kde zpestřuje lovecké vyžití.
Krocan divoký (Meleagri sgalopavo)
Taxonomie Třída: ptáci (Aves) Řád: hrabaví (Galliformes) Čeleď: krocanovití (Meleagrididae). Druh: Krocan divoký (Meleagri sgalopavo)
Doba lovu Krocan: 1. října – 31. prosince a 15. března – 15. dubna Krůta: 1. října – 31. prosince Krocani dosahují hmotnosti 9 – 16kg (♀ 4,5 – 7kg), zbarvení těla je podobné domácímu krocanovi. Na hlavě se nacházejí typické červené laloky. Samci se vyznačují štětkou na hrudi, která se s věkem zvětšuje (krůta ji má podstatně menší). Tok začíná v průběhu února, kdy samci bojují o krůty. Krocan patří mezi polygamní ptáky. Průměrná snůška čítá 11 vajec (inkubační doba 28 dní). Jedním z důvodu, proč není introdukce v českých zemích příliš úspěšná (od 19. století), je to, že kuřata jsou extrémně choulostivá na chlad a vlhko. Vzhledem k ranému období toku je 11
vyvádění kuřat situováno do nepříznivých klimatických podmínek. V našich chovech také docházelo ke křížení s domácími krůtami, což má za následek nižší plachost a snadnější predaci krůt. Ve své domovině (Severní Amerika) je krocan divoký vázán na podrostlé lesy, které přechází do otevřené polní krajiny, kde je schopen nalézt dostatek potravy. Po období rozmnožování vytvářejí krůty s mláďaty hejna až o 100 jedincích, podobně tak krocani, i když pouze o 5 – 18 kusech. Na území ČR dosud nedošlo k dlouhodobější úspěšné introdukci, při které by se, i bez vypouštění uměle odchovaných jedinců, populace sama přirozeně reprodukovala. Chovy jsou u nás praktikovány pouze v některých bažantnicích a oborách jako zpestření lovecké nabídky.
Orebice Třída: ptáci (Aves) Řád: hrabaví (Galliformes) Čeleď: bažantovití (Phasianidae). Druhy:orebice horská (Alectoris graeca) – v ČR nemá stanovenu dobu lovu orebice rudá (Alectoris rufa) – v ČR není klasifikována jako zvěř Pokusy o introdukci obou druhů do naší fauny skončily vždy neúspěchem. Jak orebice rudá, tak orebice horská se nedokázaly aklimatizovat a docílit přirozené reprodukce. Význam byl omezen pouze na bažantnice, kde docházelo ke krotkému chovu orebice horské. Od vstupu ČR do Evropské unie přestala mít stanovenou dobu lovu. Z dnešního mysliveckého hlediska se jedná o málo důležité druhy.
Citovaná a doporučená literatura: ANDRESKA, Jiří – ANDRESKOVÁ, Erika. Tisíc let myslivosti. 1. vydání. Vimperk: TINA, 1993. 444 s. ISBN 80-85618-12-5. BEKLOVÁ, M. - PIKULA, J. - VITULA, F. Lovná pernatá zvěř - ekologie, chov, choroby a veterinární zajištění chovu. 1. vydání. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 1998. 171 s. ISBN 80-85114-32-1.
12
BEKLOVÁ, M. et al. Bažant obecný. In Biologie lovné zvěře. Vybrané výsledky z řešení kontrolovatelné etapy hlavního úkolu SPZV č.: VI-1-6 "Základní předpoklady optimalizace hospodaření s některými druhy lovné zvěře" za období 1986-1989. Brno: Ústav systematické a ekologické biologie ČSAV, 1989. 71-110 s. ČERVENÝ, Jaroslav. Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 591 s. ISBN 80-7181-901-8 FELIX, Jiří. Zvířata celého světa. Bažanti a ostatní hrabaví. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s. HANUŠ, Václav – FIŠER, Zdeněk. Bažant. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 196 s. HAVRÁNEK, František – PINTÍŘ, Jan. Chov bažantů pro posílení přírodních populací. In Pernatá zvěř 2001. Sborník referátů z celostátní konference s mezinárodní účastí. Praha: Česká lesnická společnost, 2001. 9-13 s. ISBN 80-02-01445-6. HROMAS, Josef et al. Myslivost. Písek: Matice lesnická, 2000. 492 s. JOHNSGARD, Paul A. Pheasants of the Word. Shrewsbury (England): Swan Hill Press, 1999. 398 s. ISBN 1 84037 129 3. RAKUŠAN, Ctirad. K historii chovu Bažantů. In Pernatá zvěř 2001. Sborník referátů
z celostátní konference s mezinárodní účastí.
Praha: Česká lesnická společnost, 2001. 9-13 s. ISBN 80-02-01445-6. TRUBAČ, Luboš. Chov bažantů na Lesním závodě Konopiště. In Pernatá zvěř 2001. Sborník referátů z celostátní konference s mezinárodní účastí. Praha: Česká lesnická společnost, 2001. 9-13 s. ISBN 80-02-01445-6. VACH, Miloslav et al. Myslivost. Uhlířské Janovice: Silvestris, 1999. 368 s.
13
