Kjerag a Gausta (4-6.8. 2009) Od Trolího jazyku jsme se vydali dále na jihozápad ke Stavangeru. Původně jsme se chtěli na zařízlý Lysefjord podívat z obou stran, ale kvůli špatnému počasí a značné turistické profláklosti Prekestolenu („Kazatelna“, 600 metrů nad Lysefjordem) jsme jednu stranu vynechali.
Další turistickou atrakci Kjerag (čti „šerak“) jsme si však už ujít nenechali. Kjerag je skála, která spadá kolmo z výšky 1000 metrů do Lysefjordu, ale také se zde nachází asi nejznámější norský vklíněný balvan.
Balvan Kjerag.
Cesta tam je poněkud zdlouhavá, ale posledních 30 km po úzké silničce vedoucí do Lysebotnu stojí za to. I naše auto si ve strmých úsecích nahoru a dolů na jedničku vyloženě „libovalo“. Největší lahůdku, samotný sjezd o 800 metrů k moři do Lysebotnu, kde Norové postavili elektrárnu, jsme mu však odpustili. Na Kjerag se vyráží ještě před sjezdem k fjordu a není to tedy tolik do kopce. Nahoře u vyhlídkové restaurace je placené parkoviště. My však našli místo daleko lepší, kdy jsme ušetřili pár metrů výstupu a hlavně bylo zadarmo.
Silnice dolů do Lysebotnu.
Zaparkovali jsme kolem půl deváté večer a za krásného počasí vyběhli na Kjerag na západ slunce. Všude se uvádí, že to je výlet na 2 hodiny, tak to bychom mohli do desíti, kdy se slunce schovává za obzor stihnout. Zostra jsme vyšli a užívali si výhledy na žulovou „pustinu“.
Chodník je jen náš.
Okolí Lysefjordu - žula kam až oko dohlédne.
Na druhém výšvihu jsme zahlédli skupinku base jumperů, kteří se připravovali na seskok dolů. Kjerag není oblíben jen turisty ale právě také těmito bláznivými parašutisty a horolezci. Takovou příležitost jsme si nenechali ujít a počkali jsme si na první 3 skoky. Jsou to fakt blázni, ale asi uměli.
Konec Lysefjordu s kempem a basejumpery 1000 metrů nad nim.
Aaa hop… první, druhý…
Padák se jim otevřel a celkem klidně doletěli až do kempu u konce fjordu, kde přistáli. Nás toto zdržení stálo asi 30 minut a tak jsme poslední kilometr doslova běželi, abychom stihli západ slunce. To se nám úplně nepodařilo, ale mohli jsme si užít samotu nahoře na hoře.
Běh po žulových plotnách nad Lysefjordem, ale ještě rychleji utíkající sluníčko.
Kjerag.
Návštěva na Kjeragu při západu slunce, pohled z balvanu dolů do fjordu a balvan sám.
Vyfotili jsme se za šera na balvanu a šli jsme dolů. Po cestě dolů jsme poprvé za celý pobyt v Norsku využili čelovky.
Východ měsíce…
Ovce na obzoru!
Před půlnocí, kdy jsme se dostali dolů už byla docela tma.
Druhý den dopoledne jsme si vše zopakovali. Počasí však už nebylo tak krásné, bylo zataženo a foukalo. Nahoře nebyly base jumepři, ale zato spousta turistů. Předběhli jsme pár největších skupin a za hodinu a půl jsme byli u vklíněného balvanu. To že tam nejste sami má i výhodu. Na samospoušť bychom se oba nevyfotili...
Balvan Kjerag ve dne:).
Pak jsme si ještě prohlédli Lysefjord z kilometrové výšky a šli dolů.
Vysoký posez… v 1000 metrové výšce… … kdo se bojí, musí ležet :).
Útes Kjerag a Lysefjord.
Dobírák (nebo slaňák?) nad Lysefjordem.
Proti nám se stále trousili skupinky lidí. Začalo trochu kapat a my jsme přemýšleli, jak se některým v kraťasech a keckách půjde dolů až namoknou žulové plotny.
Plotny, zatím v „suchu“.
Keříky u auta aneb borůvkářův ráj:).
Pak už následoval přejezd do Rjukanu, kde byl další výletní cíl. Cesta to byla zábavná. Ovce, které jsou všude v Norsku se tady vyskytují v hojném počtu a nějaká auta na silnici je vůbec netrápí. Jedna dokonce jevila o všechna auta velký zájem a každé musela ochutnat. Klakson nepomáhal a nakonec musela Monika vystoupit z auta zahnat je, abych mohl projet.
Manekýnky… Ovčí invaze. Dle praxe v kontrolování aut byla „hlavní“ ovce v minulém životě určitě policistou. Nebo alespoň celníkem:)))
Ovce ležící-spící jsou v Norsku ta lepší (a naštěstí častější) varianta.
Ale hlavně to chce zachovat klid :)). I v stádu koz.
(6.8.2009) Posledním norským výletem byla majestátní hora Gausta nacházející se v oblasti Telemark u městečka Rjukan. Všude píšou, že Gaustatoppen je hora s nejkrásnějším rozhledem v Norsku a za dobrého počasí je možné vidět šestinu Norska. Je to tím, že vrchol v 1883 m.n.m přesahuje všechny blízké okolní hory o 400 metrů. Tento výlet není nikterak náročný, protože výchozí parkoviště je ve výšce 1200 m.n.m. Znovu musím napsat, že naše auto by nesouhlasilo. Při šplhání z Rjukanu v hluboce zařízlém údolí pod Gaustou se ale opět vyznamenalo. Na parkovišti stojící spousta aut a skupinky turistů trousících se nahoru svědčili o velké oblíbenosti této túry.
Na Norské poměry přecpané parkoviště pod Gaustou. Při předbíhání jednotlivých skupin jsme si za chvíli připadali už jak v Tatrách. Vršek Gausty jako jediný kopec široko daleko v mracích.
Jeden jasnější okamžik - chata a vysílač.
Oblačnosti odpovídající „super“ výhled.
A v suťovišti téměř pod chatou.
U chaty, kam to má trvat něco málo přes dvě hodiny jsme byli za hodinku.
Celokamenná chajda Gaustahytta a skupinky lidí svačící před.
U Gaustahytty končí jeden z nejextrémnějších triatlonů na světě. Ne-li úplně nejextrémnější…
Od chaty vede na samotný vrchol ještě pěkný hřebínek, kde se přelézají šutry a je to taková místy exponovaná prolézačka. Tam už většina turistů nechodí.
Hřeben na vrchol Gausty.
Pro lidi se závratěmi dobrý tip - jít na výlet v mlze ;).
Bohužel slibované výhledy jsme si neužili, protože Gausta svou výškou přitahuje mraky a vrchol jimi byl většinu času pohlcen. V mlze jsme dali vrcholové foto a šli jsme si prohlédnout chatu.
Vrcholové foto na hoře s nejhezčím výhledem…:). V Norsku, hlavně více na severu, chatu takhle vysoko skoro nepotkáte. Za odměnu jsme si dali výbornou vafli s marmeládou a šli dolů.
ž
…
Po cestě dolů jsme si při míjení turistů řekli, že to bylo vlastně správně jet nejdříve na sever a pak na jih, protože jsme se postupným nárůstem lidí připravovali na to co nás čeká na výletě v Krkonoších, Alpách či Tatrách.
Gausta - prý také jeden z nejkrásnějších vrcholů nám svou krásu tentokrát neukázal.
