CHODÍCÍ KATEDRÁLA WALKING CATHEDRAL OBSAZENÍ CAST

CHODÍCÍ KATEDRÁLA

WALKING CATHEDRAL CAST

OBSAZENÍ

LAYLA MINER, member of the English gentry class CLIFF MINER, her husband BIFF MINER, their son KAREN BELFRY, granddaughter of the local aristocracy LADY BELFRY, the local aristocracy BELL RINGER GERMAN PILOT VICAR

LAYLA HORNÍKOVÁ, příslušnice anglické niţší šlechty CLIFF HORNÍK, její manţel BIFF HORNÍK, jejich syn KAREN BELFRYOVÁ, vnučka místní šlechty LADY BELFRYOVÁ, místní šlechta ZVONÍK NĚMECKÝ PILOT VIKÁŘ

Europe is on the eve of war – again. The Miners are sitting at a table in their garden and sipping tea. Son Biff looks uncomfortable.

V Evropě se schyluje k válce - opět. Horníkové sedí u stolu ve své zahradě a popíjejí čaj. Jejich syn Biff vypadá roztrpčeně.

MRS. MINER: But darling, it’s not fair. Why can’t I have a new hat if you can have a new car?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale drahoušku, to není fér. Proč já nemůţu dostat nový klobouk, kdyţ ty můţeš mít nové auto?

MR. MINER: Because a new car is practical. It’s something for the whole family. You want a new hat just to keep up with the Joneses.

PAN HORNÍK: Protoţe nové auto je praktické. Je to něco pro celou rodinu. Ty chceš nový klobouk jen proto, abys neztratila krok s Jonesovými.

MRS. MINER: Not with the Joneses, dear, with the Belfrys. Their flower show is coming up and I simply can’t go to it wearing the same old hat as last year. Not this year.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne s Jonesovými, drahý, s Belfryovými. Výstava květin se blíţí a já na ni prostě nemohu jít s tím samým starým kloboukem jako loni. Ne letos.

MR. MINER: What’s so important about this year’s show? The Belfry rose always wins, year in, year out.

PAN HORNÍK: Co je tak důleţitého na letošní výstavě? Růţe od Belfryů vţdycky vyhraje, rok sem, rok tam.

BIFF: That’s because no other roses are allowed in the contest. The Belfrys have seen to that.

BIFF: To proto, ţe jiné růţe soutěţit nesmějí. Belfryové se o to postarali.

MRS. MINER: That’s not true, Biff. The contest has always been open to the public. It’s just that the Belfry roses were always so good that nobody saw any reason to compete with them.

PANÍ HORNÍKOVÁ: To není pravda, Biffe. Soutěţ je a vţdy byla otevřena veřejnosti. Je to proto, ţe růţe od Belfryů byly vţdy tak dobré, ţe nikdo neviděl důvod, proč by s nimi měl soupeřit.

BIFF: Oh, mother, you’re so naïve. Their roses are no better than any others. Ordinary people won’t enter their own roses because they’re afraid to. Afraid members of their own class will jeer at them for stepping out of line.

BIFF: Ach mami, ty jsi tak naivní. Jejich růţe nejsou o nic lepší neţ jiné. Obyčejní lidé svoje růţe nepřihlásí, protoţe se bojí. Ustrašení příslušníci jejich vlastní třídy by se jim posmívali za to, ţe vybočují z řady.

MR. MINER: What’s got into you?

PAN HORNÍK: Co to do tebe vjelo?

BIFF: Don’t you see, Father? England is still ruled by a medieval class system that insists the Belfrys have better blood than the rest of us. They would have us think since their blood is better, their roses must naturally be better as well.

BIFF: Copak to nevidíš, otče? Anglii stále ovládá středověký třídní systém, podle něhoţ mají Belfryovi lepší krev neţ my ostatní. To nás nutí myslet si, ţe jelikoţ jejich krev je lepší, jejich růţe musí být přirozeně taky lepší.

MR. MINER: And have you ever been to one of their flower contests? Do you even know what you’re talking about?

PAN HORNÍK: A uţ jsi někdy byl na jejich soutěţi květin? Víš vůbec, o čem to mluvíš?

BIFF: You’re not going to find me at one of those decadent orgies.

BIFF: Na ţádné z těch dekadentních orgií mne nepotkáš.

MRS. MINER: Biff, watch your language.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Dej si pozor na jazyk, Biffe.

BIFF: I’m sorry, mother, but a flower contest in this day and age is pure decadence. Decadence from the ruling class, much the way your hat and father’s car are decadence of the bourgeois class.

BIFF: Promiň, mami, ale soutěţ květin je v těchto dnech čirá dekadence. Dekadence ze strany vládnoucí třídy, podobně jako je tvůj klobouk a otcovo auto dekadence burţoazní třídy.

MRS. MINER: How can you talk that way to us?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jak s námi můţeš takto mluvit?

BIFF: It’s not your fault, Mother. You and father just don’t know any better.

BIFF: Není to tvá chyba, mami. Ty a otec prostě jen neznáte nic lepšího.

Walking Cathedral – Darren Baker

Page 2

MR. MINER: And you do?

PAN HORNÍK: A ty ano?

BIFF: Well, yes and no. Yes, I know more about it than you do, and no, I really know nothing at all.

BIFF: No, jak se to vezme. Ano, vím toho o tom více neţ vy - a ne, ve skutečnosti nevím zhola nic.

MR. MINER: Lay, what’s he talking about?

PAN HORNÍK: Lay, o čem to mluví?

MRS. MINER: I think he just called himself an idiot and us worse.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe se právě prohlásil za idiota a nás za ještě něco horšího.

BIFF: I don’t mean it like that, Mother. You see, the most important thing I learned at Oxford was that I knew nothing at all. Once I knew that, I was able to open my eyes up to the real world. And the first thing I saw was all the injustice around us.

BIFF: Takhle to nemyslím, mami. Víš, to nejdůleţitější, co jsem se v Oxfordu naučil bylo, ţe nevím vůbec nic. Jakmile jsem to zjistil, otevřely se mi oči a já spatřil skutečný svět. A první, co jsem uviděl, byla všechna ta nespravedlnost kolem nás.

MR. MINER: And what do you propose to do about it? I didn’t need Oxford to open my eyes to the injustice I saw in the mines where my father worked. But I didn’t sit around in a garden like you are now complaining about it. I did something about it.

PAN HORNÍK: A co s tím hodláš dělat? Já nepotřeboval Oxford na to, abych viděl všechnu tu nespravedlnost v dolech, kde můj otec pracoval. Ale já jsem si neseděl v zahradě jako teď ty a jenom si stěţoval. Já jsem s tím něco dělal.

BIFF: (Excited) Really, Father? Did you organize a strike for better pay and working conditions?

BIFF: (Vzrušeně) Opravdu, otče? Zorganizoval jsi stávku za lepší platy a pracovní podmínky?

MR. MINER: Well, actually…

PAN HORNÍK: No, vlastně...

BIFF: Or did you dump coal on the doorsteps of the mine owners? Maybe you flogged their scabs as they tried to cross the strike line.

BIFF: Nebo jsi vysypal uhlí na schody před dveřmi vlastníků dolu? Moţná jsi napráskal těm stávkokazům, kteří se snaţili překročit stávkovou linii.

MR. MINER: I’m not as dramatic as you are. No, I decided I wasn’t going to be a miner like my father was and so I learned to be an architect instead.

PAN HORNÍK: Nejsem tak radikální jako ty. Ne, rozhodl jsem se, ţe se nestanu horníkem jako můj otec a místo toho jsem se stal architektem.


Page 3

BIFF: (Sits back in his chair disappointed) Is that all?

BIFF: (Zklamaně se posadí zpátky na židli) To je všechno?

MR. MINER: What do you mean “Is that all?” If I hadn’t done that, you’d be hunched over in a coalmine right now with soot in your eyes.

PAN HORNÍK: Co tím myslíš, „to je všechno?“ Kdybych to nebyl udělal, krčil by ses teď v uhelném dole se sazemi v očích.

BIFF: I’m not belittling what you did, Father. It’s just that I want to go out and help other people first before I help myself. That’s why I’ve decided to spend the rest of the summer slumming down in London.

BIFF: Já neznevaţuji, co jsi udělal, otče. Prostě jen chci jít a pomoci nejdřív ostatním lidem, neţ pomůţu sám sobě. Proto jsem se rozhodl strávit zbytek léta v chudinských čtvrtích Londýna.

MRS. MINER: Slumming? Oh, Biff, no. You just got back from Oxford and the weather has been so nice this summer. Why, it’s rained barely half the time.

PANÍ HORNÍKOVÁ: V chudinských čtvrtích? Ach Biffe, to ne. Zrovna ses vrátil z Oxfordu a počasí je letos tak hezké. Vţdyť pršelo sotva polovinu celé té doby.

BIFF: I’m sorry, Mother, but there may not be much time left for me to help people. I fear war between us and Germany is imminent. When it comes, I will be called to slaughter people in defence of our class system. So I must go now.

BIFF: Je mi líto, mami, ale moţná uţ mi na to, abych pomohl druhým, moc času nezbývá. Obávám se, ţe válka mezi námi a Německem je na spadnutí. Aţ přijde, budu povolán k vraţdění lidí v obraně našeho třídního systému. Takţe musím jít teď.

MR. MINER: And has it ever occurred to you that you will be called instead to defend some nice things about England?

PAN HORNÍK: A uţ tě někdy napadlo, ţe budeš povolán spíše k obraně toho, co je na Anglii dobrého?

BIFF: Surely you’re not talking about that wretched flower contest, Father.

BIFF: Jistě nemluvíš o té ubohé soutěţi květin, otče.

MR. MINER: No, I mean our way of life. Our freedom to speak out against the system whenever we want to, the way you are now, and our freedom to worship whatever we please, be it religion or consumerism. None of these things exist in Germany any more.

PAN HORNÍK: Ne, myslím náš způsob ţivota. Naši svobodu kdykoli nahlas kritizovat náš systém, jako to teď děláš ty, a naši svobodu uctívat, co se nám zlíbí, ať uţ je to náboţenství nebo konzumní přístup k ţivotu. Nic z toho uţ v Německu neexistuje.


Page 4

BIFF: I don’t disagree with you, Father, that the Germans are completely mad right now. And of course we’ll have to stop them. It’s just too bad somebody didn’t stop us when we were doing the same.

BIFF: Ne, ţe bych s tebou nesouhlasil, otče, Němci jsou právě teď úplně šílení. A samozřejmě je budeme muset zastavit. Jenom říkám, ţe je škoda, ţe nikdo nezastavil nás, kdyţ jsme dělali totéţ.

MR. MINER: Layla, make a note to send our other two children to Cambridge when the time comes.

PAN HORNÍK: Laylo, poznamenej si, abychom naše další dvě děti poslali do Cambridge, aţ přijde čas.

MRS. MINER: I think you’re both right. Biff, I too want to make our society more just and equal and Cliff, I’m ready to do something about it. That’s why I simply must have that hat. (They are startled to see Karen make her entrance by climbing the garden wall. The men stand up.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe máte oba pravdu. Biffe, já taky chci, aby byla naše společnost spravedlivější a lidé si v ní byli víc rovni a Cliffe, jsem připravena s tím něco dělat. Proto prostě musím mít ten klobouk. (Všichni se vyděsí, když Karen přeleze zahradní zeď. Muži se postaví.)

MR. MINER: Can I help you, young lady?

PAN HORNÍK: Mohu vám nějak pomoci, mladá dámo?

KAREN: Hello, excuse me for intruding like this, but nobody came to the door when I knocked.

KAREN: Zdravím vás. Promiňte, ţe jsem se sem tak vetřela, ale nikdo nepřišel ke dveřím, kdyţ jsem klepala.

MRS. MINER: Sorry, dear, we were having a lively conversation.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Promiňte, zlatíčko, měli jsme tady ţivou debatu.

KAREN: Yes, I heard your voices and that’s why I thought I would try to catch you in your garden. My name is Karen Belfry, I’m the granddaughter of Lady Belfry.

KAREN: Ano, zaslechla jsem vaše hlasy, a proto jsem si myslela, ţe vás zastihnu v zahradě. Jmenuji se Karen Belfryová, jsem vnučka Lady Belfryové.

MRS. MINER: Oh, I didn’t even know Lady Belfry had a granddaughter.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ach, netušila jsem, ţe Lady Belfryová má vnučku.

KAREN: Funny, isn’t it? We’ve been neighbours all these years and we never had a chance to meet.

KAREN: Legrační, viďte? Celé ty roky jsme sousedi a nikdy jsme neměli moţnost se setkat.


Page 5

MRS. MINER: Well, I’m Layla Miner.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Inu, já jsem Layla Horníková.

KAREN: How do you do.

KAREN: Těší mne.

MRS. MINER: And this is my husband Cliff.

PANÍ HORNÍKOVÁ: A to je můj manţel Cliff.

KAREN: How do you do.

KAREN: Těší mne.

MR. MINER: The pleasure is mine, young lady.

PAN HORNÍK: Potěšení na mé straně, mladá dámo.

MRS. MINER: And this is our son, Biff.

PANÍ HORNÍKOVÁ: A to je náš syn, Biff.

KAREN: Hello.

KAREN: Ahoj.

BIFF: Hello. I never would’ve expected Lady Belfry to have such a charming granddaughter. It’s a shame the class system in this country prevented us from getting to know one another before.

BIFF: Ahoj. Nikdy by mě nenapadlo, ţe má Lady Belfryová takovou okouzlující vnučku. Je to hanba, ţe nám třídní systém v této zemi zabránil seznámit se jiţ dříve.

KAREN: Excuse me?

KAREN: Pardon?

MR. MINER: Don’t mind him. He’s just down from Oxford.

PAN HORNÍK: Nevšímejte si ho. Zrovna se vrátil z Oxfordu.

MRS. MINER: Won’t you sit down? (They all sit.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Neposadíte se? (Všichni si sednou)

KAREN: I don’t want to interrupt your teatime, but I just had to talk to you, Mrs. Miner.

KAREN: Nechci vás rušit u čaje, ale prostě s vámi musím mluvit, paní Horníková.

MRS. MINER: Me?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Se mnou?

KAREN: Yes, you see, the cathedral bell ringer has shocked all of us by entering one of his roses in this year’s flower contest. (Biff

KAREN: Ano, víte, zvoník z katedrály nás všechny zaskočil tím, ţe přihlásil jednu ze svých růţí do letošní soutěţe květin. (Biff se


Page 6

smirks. Karen gives him an unpleasant look.) My grandmother has always won the award for best rose, in part because there was never any competition. Now she’s quite old and I’m afraid the stress of having to compete might take its toll on her.

ušklíbne. Karen na něj nepřátelsky pohlédne.) Moje babička doposud vţdy vyhrála cenu za nejlepší růţi částečně proto, ţe nikdy neměla ţádného soupeře. Teď uţ je dost stará a bojím se, ţe ten stres z toho, ţe musí soupeřit, by ji mohl poznamenat.

MR. MINER: What has any of this to do with us?

PAN HORNÍK: Co má tohle všechno společného s námi?

MRS. MINER: Well, that was the big news I’ve been trying to tell you, dear. I met the bell ringer on my way home from London yesterday. He asked me if he could show me something from under his coat. He was giving me such a queer look that I hesitated, but he took it out beautiful roses I had ever seen. He told me he not only planned to enter it in the contest, but also asked if I would sponsor it for him.

PANÍ HORNÍKOVÁ: No, to je ta velká novina, kterou jsem se ti snaţila říct, drahý. Potkala jsem toho zvoníka včera cestou z Londýna. Zeptal se mě, jestli by mi mohl ukázat něco, co měl pod kabátem. Díval se na mě tak divně, aţ jsem zaváhala, ale on to stejně vytáhl. Byla to ta nejkrásnější růţe, jakou jsem kdy viděla. Nejenţe mi řekl, ţe má v úmyslu ji přihlásit do soutěţe, ale také se zeptal, jestli bych jej nemohla podpořit.

KAREN: That’s why I’ve come to you, Mrs. Miner. I thought maybe you could persuade him not to enter his rose, at least not while my grandmother is still among us. Once she has departed, he can win all the contests he feels like.

KAREN: A proto jsem za vámi přišla, paní Horníková. Myslela jsem, ţe byste ho moţná mohla přesvědčit, aby růţi nepřihlásil, alespoň dokud je moje babička stále mezi námi. Jakmile jednou odejde, můţe zvoník vyhrát všechny soutěţe, které se mu zlíbí.

MRS. MINER: But, my dear, I’ve already told him I would. And the bell ringer is quite old himself. I’m not sure he’ll outlast your grandmother.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jenţe, drahoušku, já uţ mu řekla, ţe jej podpořím. A zvoník je sám dost starý. Nejsem si jistá, ţe vaši babičku přeţije.

KAREN: I know, but her roses mean so much to her. I don’t know why the bell ringer has to go off and make such trouble when there’s already trouble enough in the world.

KAREN: Já vím, ale její růţe pro ni tolik znamenají. Nevím, proč zvoník musí dělat takové potíţe, kdyţ uţ je ve světě tolik jiných problémů.

BIFF: I’ll tell you why, Miss Belfry. Because that old man has been yanking that bell all his life for your and our pleasure. Now all he wants is a little pleasure for himself but the aristocratic Belfrys are determined to keep it all for themselves.

BIFF: Povím vám proč, slečno Belfryová. Protoţe onen starý muţ tahal za ten zvon celý svůj ţivot pro vaše a naše potěšení. Jediné, co teď chce, je dopřát nějaké potěšení i sobě, ale aristokratičtí Belfryovi jsou rozhodnuti nechat si vše pro sebe.


Page 7

KAREN: I beg your pardon?

KAREN: Prosím?

BIFF: Oh, come now, Miss Belfry. I know the game here. Your grandmother sent you down here to do her bidding because she refuses to wallow with the likes of us ordinary people, is that it?

BIFF: Ale běţte, slečno Belfryová. Vím, o co tady jde. Vaše babička vás sem poslala, abyste to vyřídila za ni, protoţe se odmítá špinit s obyčejnými lidmi, jako jsme my, není to tak?

MR. MINER: Biff, nobody wallows in this house.

PAN HORNÍK: Biffe, v tomto domě se nikdo nešpiní.

KAREN: It’s true my grandmother doesn’t like to wallow, Mr. Miner, but I do. That’s why I’ve spent the past few summers doing handy work in the slums of London.

KAREN: Je pravda, ţe moje babička se nerada špiní, pane Horníku, ale já ano. Proto jsem poslední roky několikrát trávila léto v chudinských čtvrtích Londýna a pracovala rukama.

BIFF: Really? You go slumming in London?

BIFF: Opravdu? Vy v chudinských čtvrtích Londýna?

KAREN: Yes. I grew up with aristocratic pretensions all my life and, well, now I find them to be a burden in this modern age. Slumming is a way for me to help people and get to know my real self at the same time.

KAREN: Ano, od dětství mi vštěpovali mé aristokratické nároky, no, a myslím, ţe v dnešní moderní době jsou jen přítěţí. Práce v chudinských čtvrtích je pro mě způsob, jak pomoci lidem a zároveň poznat sebe samotnou.

MRS. MINER: And how does your grandmother feel about you going to the slums?

PANÍ HORNÍKOVÁ: A co si myslí vaše babička o tom, ţe pracujete v chudinských čtvrtích?

KAREN: She’s not thrilled about it, but understands I will do what I want anyway. (Looking at Biff) But to answer your cutting remark a moment ago, Mr. Miner, she does not know I’m here. I’m on my way to the slums at this very instant and I thought I would drop by because, well, she is my grandmother and I hate to see her heart broken. In any event, I will respect your wishes.

KAREN: Není z toho nadšená, ale je jí jasné, ţe si stejně budu dělat, co chci. (Hledí na Biffa) Ale abych odpověděla na vaši jedovatou poznámku, pane Horník, ona neví, ţe jsem tady. Jsem právě na cestě do chudinských čtvrtí a napadlo mě, ţe se tu stavím, protoţe, no, je to moje babička a nerada ji vidím se zlomeným srdcem. V kaţdém případě budu respektovat vaše přání.


Page 8

MRS. MINER: Thank you, my dear. Maybe I will talk to the bell ringer and see if we can’t find a way to please everybody involved.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Děkuji vám, drahoušku. Moţná si se zvoníkem promluvím a uvidíme, jestli se najde způsob, jak by mohli být spokojení všichni.

KAREN: I would appreciate that. Thank you for your time. Now if you will excuse me, I must catch my train for the slums. Goodbye. (She stands and the men stand up as well.)

KAREN: To vám budu vděčná. Děkuji, ţe jste si na mě udělali čas. Teď kdybyste mě omluvili, musím chytit vlak do chudinských čtvrtí. Nashledanou. (Postaví se a muži se postaví také.)

BIFF: Miss Belfry? I know you probably think I was out of line a moment ago, but could I ask you…that is to say, I would be honoured to accompany you to the slums. I mean, it was my plan to go anyway, next week, but since you’re going that way now I thought…

BIFF: Slečno Belfryová? Vím, ţe si asi myslíte, ţe jsem se před chvílí choval nepřístojně, ale mohl bych se vás zeptat...chci říct, bylo by mi ctí doprovodit vás do chudinských čtvrtí. Víte, chtěl jsem tam jet stejně, příští týden, ale jelikoţ jedete teď, myslel jsem...

KAREN: And have you ever been to the slums before?

KAREN: A uţ jste někdy v chudinské čtvrti byl?

BIFF: No, I only read about them up at Oxford. That’s why I thought you could show me around at first, sort of help me get started.

BIFF: Ne, jen jsem o nich četl v Oxfordu. Proto mě napadlo, ţe byste mě mohla nejprve trochu provést, prostě mi pomoci začít.

KAREN: I would be glad to, Mr. Miner.

KAREN: Ráda, pane Horník.

BIFF: Please, call me Biff.

BIFF: Říkejte mi Biff, prosím.

KAREN: Okay, Biff. But we really must get started.

KAREN: Fajn, Biffe. Ale musíme uţ opravdu vyrazit.

BIFF: I’ll go pack.

BIFF: Půjdu se sbalit.

MRS. MINER: But Biff, you only just arrived.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale Biffe, vţdyť jsi zrovna přijel.

BIFF: Sorry, mother, but duty to my fellow man calls.

BIFF: Promiň, mami, ale povinnost k mým bliţním volá.


Page 9

KAREN: Please, you shouldn’t pack anything. It’ll only be stolen the minute we reach the slums. We’ll simply go there as we are.

KAREN: Prosím tě, raději si nic nebal. Ukradou ti to, jen co tam dorazíme. Půjdeme tam prostě tak, jak jsme.

MRS. MINER: But what about a change of…socks?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale jak si vymění...ponoţky?

KAREN: That won’t be necessary. Everything will be taken care of for us there.

KAREN: To nebude třeba. Oni se tam o nás uţ postarají.

BIFF: Great. Well, we’re off. Bye, Mother. (Kisses her)

BIFF: Skvělé. Tak, my jdem. Ahoj, mami. (Políbí ji)

MRS. MINER: Goodbye, son.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Nashledanou, synu.

BIFF: Goodbye, Father. (Shakes his hand)

BIFF: Nashledanou, otče. (Potřese mu rukou)

MR. MINER: (He stands) Goodbye, son. Don’t bring back any diseases with you.

PAN HORNÍK: (Postaví se) Nashledanou, synu. Nepřines si odtamtud ţádnou nemoc.

MRS. MINER: Cliff.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Cliffe.

KAREN: Goodbye now. It’s been such a pleasure for me to meet you, folks. Don’t worry, I’ll look after your son for you.

KAREN: Prozatím nashledanou. Bylo mi potěšením se s vámi seznámit, lidičky. Nebojte se, o vašeho syna se vám postarám.

MRS. MINER: (Standing) Thank you. Take care. Goodbye. (Biff and Karen exit.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: (Stojí) Děkuji. Dejte na sebe pozor. Nashledanou. (Biff a Karen odejdou)

MR. MINER: Goodbye. (They sit down.)

PAN HORNÍK: Nashledanou. (Posadí se)

MRS. MINER: How do you like the nerve of that girl. She comes in here, tries to dissuade me from sponsoring the bell ringer, then runs off with our son to the slums. Talk about aristocratic pretensions.

PANÍ HORNÍKOVÁ: To děvče má ale nervy, co říkáš? Přijde si sem, snaţí se mě odradit od podporování zvoníka a pak uteče s naším synem do chudinské čtvrti. Povídej mi o nějakých aristokratických nárocích.


Page 10

MR. MINER: By the way, dear, what exactly does sponsoring the bell ringer involve?

PAN HORNÍK: Mimochodem, drahá, co přesně taková podpora zvoníka zahrnuje?

MRS. MINER: Oh, nothing really. Just that I show up looking my best before the judges. He said he asked me to do it because I have such good taste in style.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ach, v podstatě nic. Jen to, ţe se předvedu před porotci v nejlepším světle. Říkal, ţe mě o to poţádal proto, ţe mám takový dobrý vkus.

MR. MINER: That you do. But do you think you can talk him into forgoing the contest, at least for this year?

PAN HORNÍK: To máš. Ale myslíš, ţe jej dokáţeš přemluvit, aby se vzdal účasti v soutěţi, alespoň letos?

MRS. MINER: I think so, although it might take a new hat to get the point across to him. (She reaches under the table, pulls out a hat and places it on her head. The hat is flat black, shaped like a bell with feathers sprouting from the top.) Do you like it, dear?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe ano, i kdyţ vysvětlit mu to bude moţná vyţadovat nový klobouk. (Sáhne pod stůl, vytáhne klobouk a posadí si jej na hlavu. Klobouk je matně černý, má tvar zvonu a z vrcholu mu trčí pera.) Líbí se ti, drahý?


Page 11

Scene Two

Výstup druhý

The Miner garden, this time with Mrs. Miner sitting alone and sipping tea. Gunfire can be heard off in the distance. She is disturbed by the abrupt entrance of Lady Belfry.

Horníkovic zahrada, tentokrát jen paní Horníková sedí sama a popíjí čaj. V pozadí je slyšet dělostřeleckou palbu. Je vyrušena náhlým příchodem Lady Belfryové.

LADY BELFRY: Are you Mrs. Miner?

LADY BELFRYOVÁ: Jste paní Horníková?

MRS. MINER: Why, Lady Belfry, how nice to see you.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale, Lady Belfryová, moc ráda vás vidím.

LADY BELFRY: I should wonder when nobody answers your door. I’ve been standing out there banging on it for five minutes.

LADY BELFRYOVÁ: Nevím, proč u vás nikdo neotevírá. Stála jsem venku a bušila na dveře pět minut.

MRS. MINER: I’m terribly sorry. I’ve been sitting here in my garden listening to the war from afar.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Moc mě to mrzí. Seděla jsem tady ve své zahradě a poslouchala zpovzdálí válku.

LADY BELFRY: Haven’t you better things to do with your time?

LADY BELFRYOVÁ: To nemáte nic lepšího na práci?

MRS. MINER: Of course. It’s just that my husband and son have been away some time now and well, naturally, I’m worried.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Samozřejmě. Jenţe můj manţel a syn jsou uţ dlouho pryč, no, a přirozeně, mám o ně starost.

LADY BELFRY: And what about servants? Haven’t you any servants to open the door for you?

LADY BELFRYOVÁ: A co sluţebnictvo? To nemáte ţádné sluţebnictvo, aby za vás otevíralo dveře?

MRS. MINER: I’m afraid we had to dismiss them. We simply couldn’t afford to keep them now that we’re feeling the effects of the war.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Bohuţel jsme je museli propustit. Nemohli jsme si je prostě dovolit drţet, kdyţ teď pociťujeme dopady války.

LADY BELFRY: In what sense?

LADY BELFRYOVÁ: V jakém smyslu?


Page 12

MRS. MINER: Well, there’s been very little work for my husband lately. He’s an architect and people don’t want to be building things when there are bombs dropping around us day and night.

PANÍ HORNÍKOVÁ: No, můj muţ měl v poslední době velmi málo práce. Je architekt a lidé nechtějí stavět, kdyţ kolem nás denodenně padají bomby.

LADY BELFRY: Ach, those wretched Germans. You wait until we pay them back in kind, that’ll teach them for listening to that pathetic little man with the Charlie Chaplin moustache. And where is your husband now?

LADY BELFRYOVÁ: Ach ti mizerní Němci. Počkejte, aţ jim splatíme stejnou mincí, to je naučí poslouchat toho ţalostného malého muţe s knírkem jako Charlie Chaplin. A kde je váš manţel teď?

MRS. MINER: He’s the captain of one of the local patrol units. He’s out now because a German pilot was seen parachuting a few days ago in this area and they’re looking for him.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Je kapitánem jedné z místních hlídek. Teď je pryč, protoţe před několika dny v této oblasti viděli seskočit německého pilota s padákem, a tak ho hledají.

LADY BELFRY: I’d like to see this pilot try to walk into my house. I’ll set my dogs on him in no time. But all this is beside the point. Mrs. Miner, I’ve come to discuss a very important matter that concerns the both of us.

LADY BELFRYOVÁ: Jenom ať si tenhle pilot zkusí vkročit do mého domu. Okamţitě na něj pošlu psy. Ale to všechno je teď vedlejší. Paní Horníková, přišla jsem s vámi vyřešit jednu velice důleţitou věc, která se dotýká nás obou.

MRS. MINER: Won’t you sit down? (They both sit.) I know why you’ve come. I’ve even been expecting your visit.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Neposadila byste se? (Obě si sednou.) Vím, proč jste přišla. Vlastně jsem čekala, ţe přijdete.

LADY BELFRY: In that case, why haven’t you called upon me instead of forcing me to have to make the trip to see you? I am, after all, a bit older than you.

LADY BELFRYOVÁ: Proč jste v tom případě nepřišla vy za mnou, a neušetřila mě toho, abych se k vám musela trmácet sama? Jsem koneckonců o trochu starší neţ vy.

MRS. MINER: Excuse me, Lady Belfry, but I wanted to make sure I had done my research before paying you a call.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Promiňte, Lady Belfryová, ale chtěla jsem si být jistá, ţe jsem nashromáţdila dostatek informací, neţ za vámi zajdu.

LADY BELFRY: Research? Why on earth would you need to do research before coming to see me? I’m not all that difficult to figure out, am I?

LADY BELFRYOVÁ: Informací? Proč byste prosím vás, předtím, neţ mě navštívíte, musela shromaţďovat nějaké informace? Není snad tak těţké mě pochopit, nebo ano?


Page 13

MRS. MINER: No, but it is a very important matter and it’s best if we put all the facts on the table.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne, ale je to velice důleţitá záleţitost a bude nejlepší, kdyţ vyloţíme na stůl všechna fakta.

LADY BELFRY: I couldn’t agree more. So let’s have it then: What has your research turned up about me?

LADY BELFRYOVÁ: Nemohu neţ souhlasit. Tak pojdme na to: Co všechno jste si tedy o mě zjistila?

MRS. MINER: There was the small point about Belfry wives being married off at an early age.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Je tu další maličkost, a to, ţe ţeny u Belfryů bývají provdány v raném věku.

LADY BELFRY: I beg your pardon. We were not married off as if we were livestock being sold at an auction. Breeding is very important in the best families, that’s all. I myself got married at fifteen because my husband was a soldier and at that time he was on his way to Africa. There was always the chance he might not return. And he didn’t.

LADY BELFRYOVÁ: No dovolte. My nejsme provdávány, jako kdyţ se prodává dobytek na draţbě. Potomstvo je v nejlepších rodinách velmi důleţité, toť vše. Já sama se vdávala v patnácti, protoţe můj manţel byl voják a byl v té době na cestě do Afriky. Vţdycky se mohlo stát, ţe uţ se nevrátí. A nevrátil se.

MRS. MINER: I’m terribly sorry, Lady Belfry. I didn’t mean to insinuate…

PANÍ HORNÍKOVÁ: Moc se omlouvám, Lady Belfryová. Nechtěla jsem naznačit...

LADY BELFRY: Well, you did. And frankly, I don’t see how any of this is connected to the matter at hand.

LADY BELFRYOVÁ: No, udělala jste to. A abych pravdu řekla, nevím, co to má společného s naší záleţitostí.

MRS. MINER: It’s just that the circumstances seem so familiar. Young girl and boy in love, boy going off to war. You better than most people should understand how they feel.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Já jen, ţe ty okolnosti jsou tolik podobné. Mladá zamilovaná dívka s chlapcem, chlapec odcházející do války. Vy byste měla lépe, neţ kdo jiný, vědět, jak se cítí.

LADY BELFRY: Mrs. Miner, will you please tell me what it is you’re talking about? I came here to discuss our cathedral’s bell ringer trying to subvert my flower contest.

LADY BELFRYOVÁ: Paní Horníková, mohla byste mi, prosím vás, říci, o čem to mluvíte? Přišla jsem si s vámi pohovořit o našem zvoníkovi z katedrály, který chce rozvrátit moji soutěţ květin.

MRS. MINER: The flower contest? Oh dear, I thought we were talking about Karen and Biff’s plans to get married.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Soutěţ květin? Ach jéje, myslela jsem, ţe mluvíme o tom, ţe Karen a Biff se chtějí vzít.


Page 14

LADY BELFRY: Well, there you go. More proof that the classes of England need more than just a common language to be able to communicate with one another.

LADY BELFRYOVÁ: Inu, tak vidíte. To je další důkaz toho, ţe jednotlivé třídy v Anglii potřebují více neţ jen společný jazyk, aby spolu byly schopny komunikovat.

MRS. MINER: So then you already know about their intentions?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Takţe uţ tedy o jejich záměrech víte.

LADY BELFRY: Of course.

LADY BELFRYOVÁ: Samozřejmě.

MRS. MINER: And you’re not against the marriage?

PANÍ HORNÍKOVÁ: A vy tedy nejste proti sňatku?

LADY BELFRY: I certainly am, but I came here to discuss my flower contest.

LADY BELFRYOVÁ: To rozhodně jsem, ale přišla jsem sem vyřešit tu soutěţ květin.

MRS. MINER: Yes, how can I be of assistance?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, jak vám v tom mohu být nápomocna?

LADY BELFRY: Easy. Have that dreadful little bell ringer withdraw his flower. Word has come to me that he planned to enter a rose in last year’s contest, but that you had persuaded him not to. Now, I would like you to do the same for this year’s contest.

LADY BELFRYOVÁ: Jednoduše. Přimějte toho příšerného bezvýznamného zvoníka, aby odhlásil svou květinu. Doslechla jsem se, ţe měl v úmyslu přihlásit růţi do soutěţe uţ vloni, ale ţe jste jej přesvědčila, aby to nedělal. Takţe bych po vás chtěla, abyste letos udělala totéţ.

MRS. MINER: I don’t know if that will be possible, Lady Belfry. You see, last year the war broke out right before the contest and, well, he agreed there were more important things to take care of at that time.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Nevím, jestli to bude moţné, Lady Belfryová. Víte, loni vypukla válka právě před soutěţí a, no, on tehdy souhlasil s tím, ţe je třeba se zabývat důleţitějšími věcmi.

LADY BELFRY: Are you suggesting that my flower contest is frivolous? I didn’t cancel it last year for the same reason I’m not cancelling it this year. I’m not going to let those impudent Germans turn life upside down here.

LADY BELFRYOVÁ: Chcete tím naznačit, ţe moje soutěţ květin je snad nějaká lehkováţnost? Nezrušila jsem ji loni ze stejného důvodu, z jakého ji nezruším ani letos. Nehodlám dopustit, aby tady ti nestydatí Němci obrátili všechno vzhůru nohama.


Page 15

MRS. MINER: Of course, your contest isn’t frivolous. In fact, it’s very important to many people here, including the bell ringer.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ovšem, ţe vaše soutěţ není ţádná lehkováţnost. Ve skutečnosti je velmi důleţitá pro mnoho zdejších lidí včetně zvoníka.

LADY BELFRY: So why does he insist on ruining it by competing with me? The thought of a Belfry rose standing alongside a bell ringer’s rose…

LADY BELFRYOVÁ: Tak proč ji chce zničit tím, ţe se mnou bude soupeřit? To pomyšlení, ţe by růţe Belfryů stála vedle zvoníkovy růţe...

MRS. MINER: His roses are quite nice. Are you afraid you might lose?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jeho růţe jsou docela hezké. Bojíte se, ţe byste mohla prohrát?

LADY BELFRY: Certainly not. The judges work for me. They wouldn’t dare see things any other way.

LADY BELFRYOVÁ: Rozhodně ne. Porotci jsou na mé straně. Neodváţili by se dopustit, aby to dopadlo jinak.

MRS. MINER: There you go. As for myself I…(Looking over Lady Belfry’s shoulder)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Tak vidíte. Co se mě týče, já... (Dívá se přes rameno Lady Belfryové)

LADY BELFRY: Well, what is it then?

LADY BELFRYOVÁ: No, co tedy?

MRS. MINER: I believe I see the bell ringer coming now and he’s with…good lord, is that a German pilot? (Standing)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe právě vidím přicházet zvoníka a s ním...dobrý boţe, je to snad německý pilot? (Vstává)

LADY BELFRY: What? (Looking behind her. The bell ringer enters holding a gun at the pilot.)

LADY BELFRYOVÁ: Coţe? (Ohlíží se. Vstupuje zvoník, míří zbraní na pilota.)

BELL RINGER: Good afternoon, Mrs. Miner. Good afternoon, my Lady. I’m honoured to meet you here.

ZVONÍK: Dobré odpoledne, paní Horníková. Dobré odpoledne, má paní. Je mi ctí se tady s vámi setkat.

LADY BELFRY: I can’t say it’s the same honour for me, Bell Ringer. What on earth did you bring that pilot here for?

LADY BELFRYOVÁ: Nemohu říct, ţe by mně bylo stejnou ctí, zvoníku. Proč jste sem proboha přivedl toho pilota?


Page 16

BELL RINGER: I found him in the weeds down there by the river. I thought we could call for the home guard from your place, Mrs. Miner.

ZVONÍK: Našel jsem ho v křoví támhle dole u řeky. Napadlo mě, ţe bychom od vás mohli zavolat hlídku domobrany, paní Horníková.

MRS. MINER: Certainly. (She stands there gazing at the pilot.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jistě. (Stojí a zírá na pilota)

LADY BELFRY: Well, what are standing there for? Are you going to call the home guard or are you going to invite this wretched gentleman to tea?

LADY BELFRYOVÁ: No, proč tu tak stojíte? Chystáte se zavolat hlídku nebo hodláte pozvat tohoto mizerného gentlemana na čaj?

MRS. MINER: It’s strange, but I would swear he resembles our own vicar quite a bit.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Je to zvláštní, ale přísahala bych, ţe trochu připomíná našeho vikáře.

BELL RINGER: Right you are, Ma’am. I thought the same thing when I picked him up out of them weeds.

ZVONÍK: Máte pravdu, paní. Myslel jsem si totéţ, kdyţ jsem ho vytáhl z toho křoví.

LADY BELFRY: Oh nonsense. The resemblance is slight at the most. In any case, it doesn’t answer the question as to what you were doing in those weeds in the first place. You wouldn’t happen to have been snooping in on our conversation, would you?

LADY BELFRYOVÁ: Ale nesmysl. Podobnost je přinejlepším nepatrná. V kaţdém případě nám to nezodpoví otázku, co jste předtím dělal v tom křoví. Snad jste tam neslídil a neposlouchal náš rozhovor?

BELL RINGER: Of course not, my Lady. I’m on river patrol right now.

ZVONÍK: Samozřejmě, ţe ne, má paní. Jsem právě na hlídce u řeky.

LADY BELFRY: I see. Well since we have you here, Bell Ringer, there is something Mrs. Miner and I have to ask you.

LADY BELFRYOVÁ: Aha. No, kdyţ uţ vás tu máme, zvoníku, paní Horníková a já bychom se vás chtěly na něco zeptat.

MRS. MINER: Lady Belfry, don’t you think we should call the home guard now?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Nemyslíte, ţe bychom měli zavolat hlídku?


Page 17

LADY BELFRY: You had your chance. Now it will have to wait. Besides, let the German sit with us a while, maybe he will learn a thing or two about manners in the process. Now, Bell Ringer, do you insist on entering your rose alongside mine in the flower contest? (The bell ringer, pilot and Mrs. Miner take their seats.)

LADY BELFRYOVÁ: Na to uţ jste měla příleţitost. Teď to bude muset počkat. Ostatně, nechte toho Němce, ať tu s námi chvíli posedí, moţná se naučí něco o tom, jak se chovat. Takţe, zvoníku, trváte na tom, ţe přihlásíte svou růţi do soutěţe květin proti mojí? (Zvoník, pilot a paní Horníková se posadí.)

BELL RINGER: With your permission, my Lady.

ZVONÍK: S vaším svolením, má paní.

LADY BELFRY: Well, you don’t need my permission. We live in a free country, don’t we? But what I would like to know is why must it be now, when we’re in the middle of a war with these barbarians here?

LADY BELFRYOVÁ: No, nepotřebujete mé svolení. Ţijeme ve svobodné zemi, ne? Mě by ale zajímalo, proč to musíte dělat teď, kdyţ jsme uprostřed války tady s těmi barbary?

BELL RINGER: You’re quite right, my Lady. But I’m an old man and I fear I won’t outlive this war.

ZVONÍK: Máte úplnou pravdu, má paní. Ale jsem jiţ starý muţ a obávám se, ţe tuto válku nepřeţiju.

LADY BELFRY: I’m not so young myself, but you don’t see me upsetting tradition.

LADY BELFRYOVÁ: Ani já uţ nejsem tak mladá, ale přesto nevidíte, ţe bych porušovala tradice.

MRS. MINER: Bell Ringer, tell Lady Belfry why your rose is so important to you. Maybe it can help explain things.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Zvoníku, řekněte Lady Belfryové, proč je pro vás vaše růţe tak důleţitá. Moţná to pomůţe vše vysvětlit.

BELL RINGER: You see, my Lady, when I was a young boy, I once came across this beautiful rose. So beautiful she was there in the morning light, and yet a nasty impulse made me want to pick it. So I did and the rose pricked me badly, as well it should have. And from that day on I’ve tried and tried to grow a rose as beautiful as that one I picked so many years ago. Now I think I finally got it, but who’s going to visit a lonely bell ringer to see it? I thought maybe if I enter it in your contest, well, others could appreciate its beauty as well.

ZVONÍK: Víte, má paní, kdyţ jsem byl mladý chlapec, narazil jsem jednou na tuto krásnou růţi. Byla tak krásná v tom ranním světle, a přece jsem pocítil zvrácenou touhu ji utrhnout. Udělal jsem to a růţe mě ošklivě popíchala, tak, jak měla. A od té doby jsem se pořád snaţil vypěstovat růţi tak krásnou, jako byla ta, kterou jsem před tolika lety utrhnul. Teď myslím, ţe se mi to konečně podařilo, ale kdo by se na ni chodil dívat k osamělému zvoníkovi? Napadlo mě, ţe kdybych se zúčastnil vaší soutěţe, inu, jiní by její krásu taky mohli ocenit.


Page 18

LADY BELFRY: That’s not a bad story. How true it is I’m not sure, but in any case…(The pilot raises his head and starts reciting.)

LADY BELFRYOVÁ: To není špatný příběh. Nejsem si jistá, nakolik je pravdivý, ale kaţdopádně... (Pilot zvedne hlavu a začne recitovat.)

PILOT: „Half ihr doch kein Weh und Ach, musst es eben leiden, Röslein, Röslein, Röslein rot, Röslein auf der Heiden.“

PILOT: „Half ihr doch kein Weh und Ach, musst es eben leiden, Röslein, Röslein, Röslein rot, Röslein auf der Heiden.“

MRS. MINER: (After a short pause) Why, it sounded like a poem.

PANÍ HORNÍKOVÁ: (Po krátké pauze) Vţdyť to znělo jako báseň.

BELL RINGER: Yes, indeed.

ZVONÍK: Ano, opravdu.

LADY BELFRY: Ach, the nerve of these Germans. What their bombs don’t kill, their poetry will.

LADY BELFRYOVÁ: Ach, ţe ti Němci mají ale drzost. Co nezabijou jejich bomby, zabije jejich poezie.

BELL RINGER: I don’t know me German, of course…

ZVONÍK: Já neumím německy, samozřejmě...

LADY BELFRY: And well you shouldn’t. Dreadful language. Just listening to it should be inspiration for us all to win this war.

LADY BELFRYOVÁ: A ani byste neměl. Hrozný jazyk. Uţ to, ţe ho slyšíme, by nás všechny mělo inspirovat k tomu, abychom tuhle válku vyhráli.

MRS. MINER: I wonder what it was about.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Zajímalo by mě, o čem to bylo.

BELL RINGER: Like I said, I don’t know me German, of course…

ZVONÍK: Jak jsem řekl, neumím samozřejmě německy...

LADY BELFRY: It probably has something to do with how many homes they’ve destroyed so far.

LADY BELFRYOVÁ: Mělo to pravděpodobně co dočinění s tím, kolik domovů jiţ zničili.

PILOT: I beg your pardon, Madame. That was a poem of Goethe’s called the Rose on the Common. It describes a situation similar to what our guard here was saying about himself and the rose.

PILOT: Promiňte, madam. To byla Goethova báseň 'Růţička'. Popisuje situaci podobnou té, kterou vyprávěl tady náš stráţce o sobě a o růţi.

BELL RINGER: Why, he speaks English.

ZVONÍK: Jakţe, on umí anglicky.


Page 19

PILOT: Yes, as well as any of you, you can be sure. I studied at Oxford before the war broke out.

PILOT: Ano, stejně dobře jako kdokoli z vás, tím si můţete být jisti. Studoval jsem v Oxfordu, neţ vypukla válka.

LADY BELFRY: A lot of good it did you. Just look at yourself now. Filthy and wet, shivering like a dog that’s just had its bath.

LADY BELFRYOVÁ: Nepřineslo vám to mnoho dobrého. Jen se na sebe podívejte. Jste špinavý a mokrý, třesete se jako právě vykoupaný pes.

MRS. MINER: Oh, dear, I’ll go get him a change of clothes. (She exits.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Pro pána, donesu mu něco na převlečení. (Odejde.)

LADY BELFRY: Oh, let him shiver. He deserves no kindness from us. I don’t know why you just didn’t throw him in the river, Bell Ringer.

LADY BELFRYOVÁ: Ach jen ať se třese. Nezaslouţí si od nás ţádnou laskavost. Nevím, proč jste jej prostě neshodil do řeky, zvoníku.

BELL RINGER: My Lady, that would be inhuman.

ZVONÍK: Má paní, to by bylo nelidské.

LADY BELFRY: Well, what of it? You think the British Empire was founded on little niceties? At every turn of the road our men had to face the most barbaric creatures who knew nothing at all about conducting a gentlemen’s war. It wasn’t enough for the Zulus to merely spear Lord Belfry, they had to hack him up as well. That’s why he’s still buried on that deplorable continent instead of lying reposed in our family cemetery.

LADY BELFRYOVÁ: No a co na tom? Myslíte si, ţe Britská říše byla zaloţena na samých laskavostech? Na kaţdém kroku museli naši muţi čelit těm nejbarbarštějším tvorům, kteří nevěděli zhola nic o tom, jak se vede válka mezi gentlemany. Zuluům nestačilo Lorda Belfryho jen probodnout, museli ho ještě rozsekat. Proto je stále pohřben na tom ohavném kontinentu, místo aby spočíval na našem rodinném hřbitově.

PILOT: Excuse me, Madame. Your husband was the Lord Belfry, one of the British commanders at the Battle of Islandlhwana?

PILOT: Promiňte, madam. Váš manţel byl Lord Belfry, jeden z britských velitelů v bitvě u Islandlhwana?

LADY BELFRY: Well, there’s some hope for the savages of the world. You’ve heard of him then?

LADY BELFRYOVÁ: Nu, přeci jen ještě na světě existuje pro barbary nějaká naděje. Takţe jste o něm uţ slyšel?

PILOT: Jawohl, we studied that battle during our military training.

PILOT: Jawohl, studovali jsme tu bitvu během našeho vojenského výcviku.


Page 20

LADY BELFRY: But you’re a pilot. That battle was fought on the plains of Africa over sixty years ago, well before there were any planes.

LADY BELFRYOVÁ: Ale vy jste pilot. Ta bitva se odehrála na afrických pláních před více neţ šedesáti lety, mnohem dříve, neţ vůbec byla nějaká letadla.

PILOT: We’ve studied lots of battles from history, for their tactical purposes.

PILOT: Studoval jsem mnoho bitev z historie z jejich taktického hlediska.

LADY BELFRY: I see. And what did you learn about my husband’s leadership at the battle of… I could never pronounce that awful word.

LADY BELFRYOVÁ: Aha. A co jste se dozvěděl o velení mého muţe v bitvě u... Nikdy nedokáţu vyslovit to strašné slovo.

PILOT: That he was a complete dumkopf.

PILOT: Ţe to byl naprostý pitomec.

LADY BELFRY: (Indignant) How dare you talk that way about Lord Belfry!

LADY BELFRYOVÁ: (Rozhořčeně) Jak se opovaţujete mluvit takto o Lordu Belfryovi!

PILOT: I’m sorry, Madame, but the fact is he stretched his line of defence too thin. A tighter formation could have probably kept the Zulus at bay, at least until reinforcements arrived.

PILOT: Omlouvám se, madam, ale fakt je, ţe svou obrannou linii postavil příliš tenkou. Pevnější formace by pravděpodobně Zuluy udrţela alespoň do té doby, dokud by nedorazily posily.

BELL RINGER: I never knew that.

ZVONÍK: To jsem nevěděl.

LADY BELFRY: Of course not. It’s all rubbish. The Germans have devised this fictionalised account of the battle simply to belittle our glorious military history.

LADY BELFRYOVÁ: Jistěţe ne. Jsou to nesmysly. Němci si vymysleli tento fiktivní popis prostě proto, aby zneváţili naši slavnou vojenskou historii.

PILOT: Quite the contrary, Madame. I have the utmost esteem for your military leaders, like Churchill and Wellington.

PILOT: Zcela naopak, madam. Chovám nejvyšší úctu k vašim vojenským vůdcům jako jsou Churchill a Wellington.

BELL RINGER: How do you like that? The German here likes our own Winston.

ZVONÍK: Co řeknete na tohle? Němec, a má rád našeho vlastního Winstona.


Page 21

PILOT: Not that Churchill. I mean John Churchill, the Duke of Marlborough. Your Winston is as big a dumkopf as Lord Belfry was.

PILOT: Ne toho Churchilla. Mám na mysli Johna Churchilla, vévodu z Marlborough. Váš Winston je stejný pitomec, jako byl Lord Belfry.

LADY BELFRY: I’ve had enough of your insults about my husband! (She stands and hits him over the head with her handbag.) Take that, you Hun! (The Bell Ringer restrains her. Mrs. Miner comes in with the clothes, some bread and a bottle of milk.)

LADY BELFRYOVÁ: Uţ mám dost těch vašich uráţek mého manţela! (Postaví se a uhodí ho po hlavě kabelkou.) Tumáš, fricku jeden! (Zvoník ji krotí. Přichází paní Horníková s oblečením, chlebem a lahví mléka.)

MRS. MINER: Lady Belfry, what’s going on here? (They all sit.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, co se tady děje? (Všichni si sednou.)

LADY BELFRY: This insolate German has insulted the honour of Lord Belfry, so I gave him what he deserves. Did you call the home guard?

LADY BELFRYOVÁ: Tento drzý Němec urazil čest Lorda Belfryho, tak jsem mu dala, co si zaslouţí. Zavolala jste tu hlídku?

MRS. MINER: Yes, they’re on their way. My husband’s with them.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, jsou na cestě. Je s nimi můj manţel.

LADY BELFRY: Good, I’d like to see you try to insult Mrs. Miner’s husband as well, in his own garden. He’ll show you.

LADY BELFRYOVÁ: Dobře, ráda bych viděla, jestli byste zkusil urazit i manţela paní Horníkové v jeho vlastní zahradě. Ten by vám ukázal.

MRS. MINER: (To the pilot) Here, you must be hungry. Take this.

PANÍ HORNÍKOVÁ: (Pilotovi) Musíte být hladový. Vezměte si.

LADY BELFRY: Ach, such kindness to these people I can’t understand.

LADY BELFRYOVÁ: Ach, takový projev laskavosti k těmto lidem prostě nepochopím.

PILOT: Thank you. (He takes the bread and rips a bite out of it.)

PILOT: Děkuji. (Vezme si chleba a utrhne si z něj sousto.)

LADY BELFRY: He even eats like an animal. (The pilot drinks eagerly from the bottle of milk and part of it spills over his uniform.) Oh, this is disgusting! To think we’re losing the war to these brutes. Keep a tight guard on him there, Bell Ringer.

LADY BELFRYOVÁ: On dokonce jí jako zvíře. (Pilot se nedočkavě napije z láhve mléka a trochu ho vylije na svou uniformu.) Ach, to je odporné. Kdyţ si pomyslím, ţe prohráváme válku s těmito zvířaty. Pořádně jej hlídejte, zvoníku.


Page 22

BELL RINGER: I will, my Lady.

ZVONÍK: Budu, má paní.

MRS. MINER: Please, I want to ask you: What was that poem you recited about?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Prosím vás, chci se zeptat. O čem byla ta báseň, kterou jste recitoval?

PILOT: (Swallowing) It is about a boy who sees a beautiful rose. Although he admires it, he maliciously tells it that he will pick it. The rose warns him not to pick it, else it will prick him. But the boy does so anyway.

PILOT: (Polkne) Byla o chlapci, který spatří krásnou růţi. Ačkoli ji obdivuje, zlomyslně jí říká, ţe ji utrhne. Růţe jej varuje, aby ji netrhal, jinak ţe ho popíchá. Chlapec to stejně udělá.

LADY BELFRY: As I suspected. It is only a passing reference to the bell ringer’s story. Its real purpose is to put their poetry to work in the service of crushing one nation after another.

LADY BELFRYOVÁ: To jsem tušila. Je to jen povrchní naráţka na zvoníkův příběh. Jejím skutečným účelem je zneuţít jejich poezii k rozdrcení jednoho národa za druhým.

BELL RINGER: I’m not sure that’s how I understood it, my Lady.

ZVONÍK: Nejsem si jistý, ţe jsem tomu rozuměl takto, má paní.

MRS. MINER: Me neither.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ani já ne.

Lady Belfry: Ach, what dreadful little people you are. Can’t you see he’s trying to justify their barbaric war with this bit of poetry? (She stands and hits him over the head again with her handbag.) Take that, you Hun! (Mrs. Miner and the Bell Ringer restrain her. In the ensuing scuffle, the pilot takes the Bell Ringer’s gun.)

LADY BELFRYOVÁ: Ach jak strašně omezení lidé to jste. Nevidíte, ţe se snaţí ospravedlnit svou barbarskou válku touto trochou poezie? (Postaví se a znovu jej uhodí do hlavy svou kabelkou.) Tumáš, fricku jeden! (Paní Horníková a zvoník ji krotí. V tahanici, která následuje, vezme pilot zvoníkovi zbraň.)

MRS. MINER: Oh, dear.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Proboha.

PILOT: Now everybody sit down and relax. (They sit down, the pilot remains standing.) I’ve enjoyed our afternoon conversation, but I really must be going now. I’m a little disappointed that the prim and proper English didn’t offer me a bit of tea, but I thank you just the same for the food and clothes. I’ll see you get them back,

PILOT: Teď se všichni posaďte a uklidněte. (Posadí se, pilot zůstane stát.) Náš odpolední rozhovor se mi líbil, ale uţ opravdu musím jít. Jsem trochu zklamaný, ţe mi praví a uhlazení Angličané nenabídli trochu čaje, ale stejně vám děkuji za jídlo a oblečení. Budu se snaţit vám je vrátit, madam, dovolí-li to okolnosti. A nyní sbohem, moţná


Page 23

Madame, if circumstances permit. I bid you all adieu and may we meet again after the peace treaty. (The pilot exits over the wall.)

se po mírové dohodě opět setkáme. (Pilot přeleze přes zeď.)

MRS. MINER: Oh, dear, what shall we do now?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Proboha, co teď budeme dělat?

LADY BELFRY: Why, it’s obvious. After him, Bell Ringer!

LADY BELFRYOVÁ: Vţdyť je to jasné. Za ním, zvoníku!

BELL RINGER: But my Lady, he took my gun.

ZVONÍK: Ale má paní, on vzal mou zbraň.

LADY BELFRY: Well, next time don’t be derelict in your duty. (Mr. Miner enters. He runs up and hugs Mrs. Miner.)

LADY BELFRYOVÁ: No, příště nebuďte ve sluţbě nepozorný. (Vejde pan Horník. Přiběhne a obejme paní Horníkovou.)

MR. MINER: Dear, are you all right? Where is he?

PAN HORNÍK: Drahá, jsi v pořádku? Kde je?

MRS. MINER: Yes, I’m all right, but I’m afraid the pilot got away. He leapt over our wall there.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, jsem v pořádku, ale obávám se, ţe pilot utekl. Skočil támhle přes naši zeď.

MR. MINER: Don’t worry, we’ll get him. (He turns to leave.)

PAN HORNÍK: Ţádný strach, my jej dostaneme. (Otočí se k odchodu.)

LADY BELFRY: Mr. Miner, aren’t you forgetting your manners?

LADY BELFRYOVÁ: Pane Horník, nezapomínáte na dobré způsoby?

MR. MINER: (Stops short) I’m terribly sorry. Good day, Lady Belfry.

PAN HORNÍK: (Krátce se zastaví) Moc se omlouvám. Dobrý den, Lady Belfryová.

LADY BELFRY: Good day. (Mr. Miner leaves as Mrs. Miner looks after him.)

LADY BELFRYOVÁ: Dobrý den. (Pan Horník odchází, paní Horníková se za ním dívá.)

BELL RINGER: I do hope they catch him.

ZVONÍK: Doufám, ţe ho chytí.

LADY BELFRY: You’d better, Bell Ringer. It wouldn’t do for the judges at the flower contest to find out that one of the contestants had let a German run free in their midst, now would it?

LADY BELFRYOVÁ: To byste měl, zvoníku. Nevypadalo by to před porotci na soutěţi květin dobře, kdyby zjistili, ţe jeden ze soutěţících nechal utéct Němce přímo v jejich obci, viďte?


Page 24

Scene Three

Výstup třetí

The Belfry garden, which looks an awful lot like the Miner garden. It’s the flower contest and Lady Belfry is sitting impatiently next to the Miners.

Zahrada Belfryů, která až příliš připomíná zahradu Horníků. Probíhá soutěž květin a Lady Belfryová netrpělivě sedí vedle Horníků.

LADY BELFRY: Confound those judges, what’s taking them so long? And where are Karen and her new husband? She told me they would be here in time for the awards.

LADY BELFRYOVÁ: Čert vem ty porotce, co jim trvá tak dlouho? A kde je Karen se svým novým manţelem? Říkala mi, ţe dorazí včas na předávání cen.

MRS. MINER: They’ll be here, Lady Belfry. It’s a long way from Scotland and you know how trains run during wartime.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Však oni dorazí, Lady Belfryová. Ze Skotska je to daleko a víte, jak špatně teď za války vlaky jezdí.

LADY BELFRY: Wartime nothing. They run poorly all the time. Mr. Churchill should be reminded from time to time that running a country involves more than just waging a war.

LADY BELFRYOVÁ: Válkou to není. Jezdí mizerně pořád. Panu Churchillovi by měl někdo čas od času připomenout, ţe řídit zemi znamená více neţ jen vést válku.

MR. MINER: Lady Belfry, I must ask you again to call off the show. It’s too dangerous.

PAN HORNÍK: Lady Belfryová, musím vás opět poţádat, abyste přehlídku odvolala. Je to příliš nebezpečné.

LADY BELFRY: Call off the show? Are you mad? The weather is absolutely perfect today. It could be months before the sun shines this gloriously again.

LADY BELFRYOVÁ: Odvolat přehlídku? Jste blázen? Počasí je dneska naprosto dokonalé. Můţe to trvat měsíce, neţ bude opět tak úţasně svítit slunce.

MR. MINER: That’s precisely my point, Lady Belfry. It’s perfect weather for an air raid and you can bet the Germans will take advantage of it.

PAN HORNÍK: To je přesně to, co mám na mysli, Lady Belfryová. Počasí je pro nálet jako stvořené a můţete se vsadit, ţe Němci toho vyuţijí.

LADY BELFRY: If you’re so worried, Mr. Miner, why aren’t you on patrol looking for that dastardly German pilot who got away from the bell ringer?

LADY BELFRYOVÁ: Kdyţ se tak bojíte, pane Horník, proč nejste na obchůzce a nehledáte toho zbabělého německého pilota, který utekl zvoníkovi?


Page 25

MR. MINER: Oh, I’ve got plenty of patrols out looking for him, don’t you worry. They’ll find him.

PAN HORNÍK: Ach, mám venku spoustu hlídek, které ho hledají, nebojte se. Najdou ho.

LADY BELFRY: I do hope the Bell Ringer is among them. After all, he’s the one who let him get away.

LADY BELFRYOVÁ: Doufám, ţe zvoník je mezi nimi. Je to koneckonců on, kdo ho nechal utéct.

MR. MINER: To be honest, Lady Belfry… (The bell ringer enters holding his rose.)

PAN HORNÍK: Abych pravdu řekl, Lady Belfryová... (Vstoupí zvoník a drží svou růži.)

BELL RINGER: Good afternoon all. Good afternoon, my Lady.

ZVONÍK: Dobré odpoledne všem. Dobré odpoledne, má paní.

LADY BELFRY: Well, I’ll say. Why are you here, Bell Ringer, and not out there looking for that pilot?

LADY BELFRYOVÁ: To jsem si mohla myslet. Proč jste tady, zvoníku, a nehledáte venku toho pilota?

BELL RINGER: I was, my Lady. But Mr. Miner here told me to turn over my patrol and get here on the double with my rose.

ZVONÍK: Já ho hledal, má paní. Ale pan Horník mi řekl, abych si s někým vyměnil hlídku a přinesl svou růţi sem.

LADY BELFRY: (Looking at the Miners) He did, did he? (Back to the bell ringer) Confounded, man, what are you standing there for? Put your rose up there so the judges can have a look at it.

LADY BELFRYOVÁ: (Dívá se na Horníkovy) Tak takhle je to? (Opět ke zvoníkovi) Zatracený chlape, co tu tak stojíte? Odneste tam tu růţi, ať se na ni mohou porotci podívat.

BELL RINGER: Of course, my Lady. (The bell ringer exits.)

ZVONÍK: Ovšem, má paní. (Zvoník odejde.)

MRS. MINER: Lady Belfry, try to understand…

PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, snaţte se pochopit...

LADY BELFRY: You needn’t explain, Mrs. Miner. It’s all very clear to me. There’s a conspiracy at work here.

LADY BELFRYOVÁ: Nemusíte nic vysvětlovat, paní Horníková. Je mi to všechno úplně jasné. Je tu proti mě zosnováno spiknutí.

MR. MINER: Lady Belfry…

PAN HORNÍK: Lady Belfryová...

LADY BELFRY: A conspiracy by the Miner family to undermine the prestige and dignity of the Belfrys.

LADY BELFRYOVÁ: Spiknutí vedené rodinou Horníků, které má podkopat postavení a důstojnost Belfryů.


Page 26

MRS. MINER: Really, Lady Belfry…

PANÍ HORNÍK: Opravdu, Lady Belfryová...

LADY BELFRY: First, my granddaughter marries your son, an ordinary commoner and an upstart one at that, then you work behind my back to have that wretched little man take the award for best rose from me. Well, if it’s a fight you want, it’s a fight you shall have. (She stands up and exits.)

LADY BELFRYOVÁ: Nejprve si moje vnučka vezme vašeho syna, prostého neurozeného člověka a k tomu kariéristu, potom za mými zády usilujete o to, aby mě ten mizerný sprostý muţík připravil o cenu za nejlepší růţi. Dobrá, chtěli jste boj, máte ho mít. (Postaví se a odejde.)

MRS. MINER: Cliff, what was that all about?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Cliffe, o co tady šlo?

MR. MINER: I don’t know, dear. But since we’re enemies now, I will go ahead and close down the show on my own authority.

PAN HORNÍK: Já nevím, drahá. Ale jelikoţ jsme teď nepřátelé, půjdu a ukončím přehlídku ze své pravomoci.

MRS. MINER: Don’t do that. Didn’t you see the bell ringer’s rose? It’s an absolute beauty. It would mean so much to him to have the people here admire it. Besides, look, there’s Biff and Karen coming. Surely if there was sign of an air raid, Biff would have been called to his unit by now.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Nedělej to. Coţpak jsi neviděl zvoníkovu růţi? To je dokonalá krása. Znamenalo by to pro něj tolik, kdyby ji zdejší lidé obdivovali. Krom toho, podívej, tamhle přichází Biff a Karen. Kdyby byly známky náletu, Biff by byl jistě povolán ke své jednotce.

MR. MINER: I suppose you’re right. (A uniformed Biff and his new bride Karen enter.)

PAN HORNÍK: Doufám, ţe máš pravdu. (Vstoupí Biff v uniformě a jeho nová žena Karen.)

MRS. MINER/MR. MINER: Hello Karen, Biff.

PANÍ HORNÍKOVÁ/PAN HORNÍK: Ahoj Karen, ahoj Biffe.

BIFF/KAREN: Hello, Mum, Dad.

BIFF/KAREN: Ahoj mami, tati.

MRS. MINER: How was your honeymoon?

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jaké byly líbánky?

BIFF: Just wonderful. It rained the whole time.

BIFF: Prostě nádherné. Celou dobu pršelo.


Page 27

KAREN: It was such a mess getting back here on the train, I was worried we wouldn’t be in time for the flower show. Where’s my grandmother?

KAREN: Ta cesta zpátky vlakem byla plná zmatků, aţ jsem se bála, ţe přehlídku květin ani nestihneme. Kde je babička?

MRS. MINER: She went to have a look at the flowers. Come, sit and tell me all about your trip.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Šla se podívat na květiny. Pojď, posaď se sem a vyprávěj mi o vaší cestě.

MR. MINER: Yeah, Biff, let’s go help ourselves to some punch while the women talk.

PAN HORNÍK: No, Biffe, pojďme si dát punč, neţ si ţenské popovídají.

BIFF: Okay, Father. (They exit.)

BIFF: Dobře, tati. (Odejdou.)

KAREN: (Looking after Biff) Oh, Mum, doesn’t he look magnificent in his uniform?

KAREN: (Dívá se za Biffem) Ach mami, nevypadá v té uniformě úţasně?

MRS. MINER: Yes, he’s grown up to be quite the young hero I imagined he would be.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, vyrostl z něho přesně takový mladý hrdina, jakého jsem si představovala.

KAREN: Yes, he’s already shot down six enemy planes. (Looking at Mrs. Miner with tears in her eyes) Oh, Mum. (She collapses in her lap crying.) I love him so much. There’s always the chance when he goes up that, well, I might not ever see him again. But I’m prepared for it. My grandmother lost her husband in action just after they were married, when she was as young as I am now. For sixty years she’s had to live the life of a war widow. Honoured by all until…until the next war came along and the new widows took her place. After that, nobody much cared to hear her stories of her husband, how he gave his life for the empire. She’s had such a bitter and cruel life, Mum. And if the same fate should befall me…

KAREN: Ano, sestřelil uţ šest nepřátelských letadel. (Se slzami v očích se dívá na paní Horníkovou) Ach, mami. (Padne jí plačíc do klína.) Já ho tolik miluji. Vţdycky, kdyţ se chystá tam nahoru, se můţe stát, no, ţe ho uţ neuvidím. Ale jsem na to připravená. Moje babička ztratila svého muţe v akci hned poté, co se vzali, kdyţ byla tak mladá jako já teď. Po šedesát let musela ţít ţivot válečné vdovy. Všemi uctívaná, dokud...dokud nepřišla další válka a na její místo přišly nové vdovy. Potom uţ nikdo příliš nestál o to poslouchat příběhy o jejím muţi a o tom, jak padl za říši. Měla tak hořký a krutý ţivot, mami. A kdyby měl stejný osud postihnout mě...

MRS. MINER: Karen, don’t think like that.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Karen, takhle neuvaţuj.


Page 28

KAREN: But I must. I must. And I’ll go ahead and say it. If Biff should die, well…let’s just say he doesn’t want me to suffer like my grandmother has all these years.

KAREN: Ale já musím, já musím. A já to prostě řeknu. Kdyby měl Biff zemřít, no...řekněme, ţe nechce, abych trpěla jako moje babička celé ty roky.

MRS. MINER: You mean you will marry again? Oh, Karen, don’t talk about such things. The weather is absolutely gorgeous today, we have all these beautiful flowers around us. The war is a million miles away.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslíš tím, ţe by ses znovu vdala? Ach Karen, nemluv o takových věcech. Počasí je dnes absolutně nádherné, máme kolem sebe všechny ty krásné květiny. Válka je odtud milion mil.

KAREN: Yes, you’re right, Mum. I’m so happy now, so truly happy. That’s all that matters.

KAREN: Ano, máš pravdu, mami. Jsem teď tak šťastná, tak opravdu šťastná. To je jediné, na čem záleţí.

MRS. MINER: Of course, dear. (They give each other an English peck on the cheek. Lady Belfry enters.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jistě, drahá. (Vzájemně se po anglicku políbí na líčko. Vstoupá Lady Belfryová.)

KAREN: Grandmother, how nice to see you. (She greets her also with an English peck.)

KAREN: Babičko, jak ráda tě vidím. (Pozdraví se s ní rovněž anglickým polibkem.)

LADY BELFRY: I’m glad you’re home, my dear. Frankly, I don’t know why you had to travel so far as Scotland for your honeymoon. The Belfry manor was good enough for me and the lord.

LADY BELFRYOVÁ: Jsem ráda, ţe jsi doma, má drahá. Abych pravdu řekla, nevím, proč jste na líbánky museli jet aţ do Skotska. Pro mě a pro lorda bylo panství Belfryů dosti dobré.

KAREN: But it’s so beautiful up there, Grandmother. As we were looking out over the moors, Biff got all choked up and said he finally understood why such a land is worth dying for.

KAREN: Ale tam nahoře je tak krásně, babičko. Kdyţ jsme se tak dívali přes blata, Biff byl úplně dojatý a řekl, ţe konečně chápe, ţe pro takovou zemi stojí za to zemřít.

LADY BELFRY: You should tell him not to be talking too much about death. Lord Belfry did it all through our honeymoon and look where it got us. Where is your young warrior anyway? They’re going to start announcing the winners any minute.

LADY BELFRYOVÁ: Měla bys mu říct, aby o smrti tolik nemluvil. Lord Belfry to dělal celé naše líbánky a podívej, kam nás to dostalo. Kde je vůbec tvůj mladý válečník? Vyhlašování výsledků začne kaţdou chvíli.


Page 29

KAREN: He’s over by the punch bowl. I’ll go get him. (She dashes off.)

KAREN: Je támhle u mísy s punčem. Doběhnu pro něj. (Zmizí.)

LADY BELFRY: You needn’t bother. (There’s an awkward silence between Lady Belfry and Mrs. Miner.)

LADY BELFRYOVÁ: Nemusíš se obtěţovat. (Mezi Lady Belfryovou a paní Horníkovou se rozhostí trapné ticho.)

MRS. MINER: Karen looks lovely, Lady Belfry.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Karen vypadá rozkošně, Lady Belfryová.

LADY BELFRY: Naturally. It comes with good breeding.

LADY BELFRYOVÁ: Přirozeně. To je správným rodokmenem.

MRS. MINER: She seems so happy. (The voice of the Vicar can be heard starting the announcement of the winners.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Vypadá tak šťastná. (Je slyšet hlas vikáře, který začíná vyhlašovat vítěze.)

VICAR OFF-STAGE: And now we’ll begin the announcement of the winners of this year’s Belfry Flower Contest. For the best Chrysanthemum, the winner is….

VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: A nyní začne vyhlašování vítězů letošní Belfryovy květinové soutěţe. Cenu za nejlepší chryzantému získává...

MRS. MINER: I only wished there was a way…well…a way to…perhaps…

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jen bych způsob...no...způsob, jak...snad...

LADY BELFRY: Well, out with it.

LADY BELFRYOVÁ: Notak, ven s tím.

MRS. MINER: A way to make you happy as well.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Způsob, jak vás učinit také šťastnou.

LADY BELFRY: Of all the nerve. Are you suggesting I’m unhappy?

LADY BELFRYOVÁ: To je ale drzost. Chcete říct, ţe jsem nešťastná?

MRS. MINER: Not in so many words, but…

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne aţ tak, ale...

LADY BELFRY: Mrs. Miner, you seem to be going out of your way to get on my bad side.

LADY BELFRYOVÁ: Paní Horníková, zdá se, ţe jste na své cestě stát se mým nepřítelem poněkud sešla z cesty.


si

přála,

aby

existoval

Page 30

MRS. MINER: But I’m not really. I want us to be friends. After all, we are family now.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale to já opravdu nechci. Chtěla bych, abychom byli přátelé. Koneckonců jsme teď rodina.

LADY BELFRY: And what family. If my Karen had followed my advice, I wouldn’t have to sit here and subject myself to your conspiracies and insults.

LADY BELFRYOVÁ: A jaká rodina. Kdyby má Karen dala na mou radu, nemusela bych tady teď sedět a vystavovat se vašim komplotům a uráţkám.

VICAR OFF-STAGE: For the best aster, the winner is….

VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: Cenu za nejlepší astru získává...

MRS. MINER: Lady Belfry, all I’m saying is that your happiness is now my concern as well.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, já chci jen říct, ţe vaše štěstí se mě teď také dotýká.

LADY BELFRY: There you go again insinuating I’m not happy.

LADY BELFRYOVÁ: To stále naznačujete, ţe nejsem šťastná.

MRS. MINER: What I’m saying is I see no reason why you shouldn’t win the award for best rose this year. Your rose is as beautiful as the bell ringer’s rose.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Říkám, ţe nevidím důvod, proč byste letos neměla vyhrát cenu za nejlepší růţi. Vaše růţe je stejně krásná jako zvoníkova růţe.

LADY BELFRY: You just don’t know when to give up, do you? What you mean to say is his rose is as beautiful as mine, and if anyone will get a sympathy vote it will be the Bell Ringer.

LADY BELFRYOVÁ: Vy prostě nevíte, kdy to vzdát, viďte? Chcete říct, ţe jeho růţe je stejně krásná jako moje a kdyby měl někdo dostat cenu za sympatii, byl by to zvoník.

MRS. MINER: Of course, that’s what I’m saying. You and the Bell Ringer should both win the award.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Přesně to jsem chtěla říct. Tu cenu byste měli získat vy i zvoník.

LADY BELFRY: Have you gone mad? Do you really expect me to stand up there and grip the trophy together with the bell ringer?

LADY BELFRYOVÁ: Zbláznila jste se? Opravdu čekáte, ţe se tam postavím a uchopím trofej spolu s tím zvoníkem?

MRS. MINER: I wouldn’t put it past you.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ani bych se nedivila.


Page 31

LADY BELFRY: Well, do so because it’s not going to happen. And quit giving me that queer look of yours. (Karen, Biff and Mr. Miner enter.)

LADY BELFRYOVÁ: No, to byste měla, protoţe to se nestane. A přestaňte se na mě tak divně dívat. (Vstoupí Karen, Biff a pan Horník.)

VICAR OFF-STAGE: For the best daisy, the winner is….

VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: Cenu za nejlepší kopretinu získává...

KAREN: Oh, Grandmother, I just had a look at your rose. It’s so beautiful.

KAREN: Ach babičko, právě jsem se byla podívat na tvou růţi. Je tak krásná.

LADY BELFRY: Thank you, dear. I’m glad to see someone here hasn’t lost her manners.

LADY BELFRYOVÁ: Děkuji ti, drahá. Ráda vidím, ţe se ještě najde někdo, kdo neztratil dobré způsoby.

BIFF: Yes, Grandmother, it’s quite a nice rose.

BIFF: Ano, babičko, je to váţně pěkná růţe.

LADY BELFRY: I’m not your grandmother, young man, but I’ll take your compliment just the same.

LADY BELFRYOVÁ: Nejsem tvoje babička, mladý muţi, ale tvůj kompliment přijímám i tak.

BIFF: Of course, the bell ringer’s rose is also quite nice. I wouldn’t want to be one of those judges right now.

BIFF: Samozřejmě zvoníkova růţe je taky moc pěkná. Nechtěl bych teď být jedním z porotců.

LADY BELFRY: Rest assured you never will be.

LADY BELFRYOVÁ: Můţeš být klidný, ty jím nikdy nebudeš.

BIFF: You’re probably right. I’ve always had a problem accepting orders. Sometimes I think my flight commander would ground me if there were more pilots. (A slight chuckle from the others.)

BIFF: Máte asi pravdu. Vţdycky mi dělalo problém podřizovat se příkazům. Někdy si myslím, ţe by mi můj velitel zakázal létat, kdyby bylo více pilotů. (Ostatní se lehce zachichotají.)

LADY BELFRY: Are you suggesting this contest is rigged? That I give the orders as to who wins and who doesn’t?

LADY BELFRYOVÁ: Chceš tím říct, ţe tato soutěţ je zmanipulovaná? Ţe dávám příkazy ohledně toho, kdo vyhraje a kdo ne?

KAREN: He didn’t mean that, did you, Biff?

KAREN: Tak to nemyslel, ţe ne, Biffe?

MRS. MINER: Of course, he didn’t.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Samozřejmě, ţe ne.


Page 32

MR. MINER: Sure he didn’t.

PAN HORNÍK: Jistě, ţe ne.

LADY BELFRY: Then what did he mean by it?

LADY BELFRYOVÁ: Tak co tím tedy myslel?

BIFF: I only meant, Lady Belfry, that the people here are going to think the contest is rigged simply because they are not used to competition. Just the thought of the bell ringer challenging you makes a lot of them angry.

BIFF: Myslel jsem tím pouze, Lady Belfryová, ţe lidé tady si budou myslet, ţe je zmanipulovaná prostě proto, ţe nejsou na soupeření zvyklí. Uţ jen ta představa, ţe vás zvoník vyzývá, mnohé z nich rozzlobí.

LADY BELFRY: That’s why I asked the vicar to not only announce the winners, but to serve as one of the judges as well. Surely you wouldn’t accuse him of corruption.

Lady Belfryová: PROTO JSEM POŢÁDALA VIKÁŘE, ABY nejen vyhlásil výsledky, ale aby se také stal jedním z porotců. Jeho bys jistě neobvinil z korupce.

BIFF: I’m not accusing anyone of corruption. It’s just that a new day has dawned here today and who knows what it will bring.

BIFF: Já nikoho z korupce neobviňuji. Jen říkám, ţe s dneškem započalo něco nového a kdo ví, co to přinese.

LADY BELFRY: A good deal of my impatience, I can assure you all that. I don’t know why that vicar is dragging this thing out.

LADY BELFRYOVÁ: Notnou dávku mé netrpělivosti, to vás mohu ujistit. Nevím, proč to ten vikář tak protahuje.

MR. MINER: Yes, it’s much too dangerous under these conditions.

PAN HORNÍK: Ano, je to za těchto podmínek příliš nebezpečné.

LADY BELFRY: Oh, stop it, Mr. Miner. Those wretched Germans wouldn’t dare bomb my flower contest.

LADY BELFRYOVÁ: Ach přestaňte, pane Horník. Ti mizerní Němci se neodváţí bombardovat mou květinovou soutěţ.

VICAR OFF-STAGE: For the best sunflower, the winner is…. (The bell ringer enters with a note.)

VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: Cenu za nejlepší slunečnici získává... (Vstoupí zvoník se vzkazem.)

BELL RINGER: My Lady, the good vicar asked me to bring you this note with the winner of the best rose. He says he wanted you to see it before he made the announcement.

ZVONÍK: Má paní, vikář mě poţádal, abych vám donesl tento vzkaz, na kterém je vítěz soutěţe o nejlepší růţi. Říkal, ţe chce, abyste jej viděla dříve, neţ to oznámí.


Page 33

BELL RINGER: On my word, my Lady, I didn’t. He only asked me to bring it because I normally run all his chores for him.

LADY BELFRYOVÁ: Proč o to poţádal zrovna vás? Podíval jste se na to? ZVONÍK: Čestné slovo, má paní, ţe ne. Poţádal mě, abych to přinesl, jen proto, ţe pro něj obvykle obstarávám všechny běţné práce.

LADY BELFRY: (With a smirk) I wonder. (She opens the note and looks at it.) Very well, Bell Ringer, you may return to the vicar. (The bell ringer exits, the others are staring at Lady Belfry.) What are you all gawking at? It’s my contest, so it’s only right that I know the winner in advance. The rest of you will just have to wait for the announcement. (She puts the note in her bag.)

LADY BELFRYOVÁ: (S úšklebkem) No, uvidíme. (Otevře vzkaz a podíva se na něj.) Výborně, zvoníku, můţete se vrátit k vikářovi. (Zvoník odejde, ostatní zírají na Lady Belfryovou.) Co všichni tak civíte? Je to má soutěţ, takţe je jen správné, ţe znám vítěze předem. Vy ostatní budete prostě muset počkat na vyhlášení. (Schová vzkaz do tašky.)

KAREN: We’re all behind you, Grandmother.

KAREN: Stojíme všichni za tebou, babičko.

MRS. MINER: Yes, of course we are. (Lady Belfry smirks again. The vicar enters, standing before the others.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, samozřejmě. (Lady Belfryová se opět ušklíbne. Vstoupí vikář a postaví se před ostatní.)

VICAR: For the announcement of the winner of the best rose, I would like to share a word or two with you beforehand. (Lady Belfry and Mr. Miner show their discomfort.) There has been a lot of controversy surrounding this year’s selection of the best rose. I fear it has come to such a head that we’re reliving the Wars of the Roses all over again. (Slight chuckle from the crowd. Lady Belfry doesn’t find it amusing at all.) Of course, we are not. We are living through another war right now, but I needn’t remind you of that fact. Instead I would only like to remind you that roses have always shared a special place in the human heart. Let us remember that no matter which rose walks away with the prize today, the other one will smell just as sweet. And now for the best rose, the winner is…our very own bell ringer. (The Miners are pleasantly surprised, Karen shows no emotion, Lady Belfry is seething. The bell ringer enters to receive his cup. Lady Belfry jumps up.)

VIKÁŘ: Před vyhlášením vítěze za nejlepší růţi bych vám chtěl nejprve říci pár slov. (Lady Belfryová a pan Horník dávají najevo neklid.) Kolem letošní volby nejlepší růţe se vyskytlo mnoho sporů. Obávám se, ţe to zašlo tak daleko, ţe znovu proţíváme Válku růţí. (Ozve se zachichotání. Lady Belfryové to vůbec nepřipadá zábavné.) Samozřejmě, ţe tomu tak není. Právě proţíváme jinou válku, ale to vám nemusím připomínat. Chtěl bych vám místo toho připomenout, ţe růţe měly v srdci člověka vţdy výjimečné postavení. Nezapomeňme, ţe nezáleţí na tom, která růţe dnes obdrţí cenu, ta druhá bude vonět stejně sladce. A cenu za nejlepší růţi získává...náš milý zvoník. (Horníkovi jsou mile překvapeni, Karen na sobě nedává nic znát, Lady Belfryová vře. Přichází zvoník převzít svůj pohár. Lady Belfryová vyskočí.)

LADY BELFRY: Why did he ask you to bring it? Did you look at it?


Page 34

LADY BELFRY: What is the meaning of this, Vicar?

Vicar: LADY BELFRYOVÁ: Co to má znamenat, vikáři?

VICAR: I don’t understand, Lady Belfry. What do you mean?

VIKÁŘ: Nerozumím vám, Lady Belfryová. Co máte na mysli?

LADY BELFRY: You know perfectly well what I mean. Barely a moment ago the bell ringer brought me a note that stated my rose been judged the best. (She reaches into her bag for the note. Air sirens go up. The others jump up out of their seats.)

LADY BELFRYOVÁ: Vy víte moc dobře, co mám na mysli. Teprve před chvílí mi zvoník přinesl vzkaz, kde bylo napsáno, ţe má růţe byla zvolena jako nejlepší. (Sáhne do tašky pro vzkaz. Rozezní se sirény. Ostatní vyskočí ze svých židlí.)

MR. MINER: I knew it. Come, everybody, we must get to safety.

PAN HORNÍK: Já to věděl. Pojďte všichni, musíme se dostat do bezpečí.

BIFF: I better get to my unit. (He starts to leave.)

BIFF: Měl bych jít ke své jednotce. (Má se k odchodu.)

KAREN: Biff, don’t I even get a kiss?

KAREN: Biffe, to nedostanu ani pusu?

BIFF: Oh, sorry. (He kisses Karen.) Bye, darling. (He kisses his mother.) Bye, Mum. Bye, Father. Don’t worry about me. (He exits.)

BIFF: Ach, odpusť. (Políbí Karen.) Ahoj, miláčku. (Políbí svou matku.) Ahoj, mami. Ahoj, otče. Nebojte se o mě. (Odejde.)

MRS. MINER: Bye, Biff. Be careful.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ahoj, Biffe. Buď opatrný.

MR. MINER: Bye, Son. All right everyone. Follow me.

PAN HORNÍK: Ahoj, synu. Takţe dobrá. Pojďte všichni za mnou.

LADY BELFRY: (Still searching for the note) I’m not going anywhere. Not until I find that note.

LADY BELFRYOVÁ: (Stále hledá vzkaz.) Já nikam nejdu. Ne, dokud nenajdu ten vzkaz.

MR. MINER: But, Lady Belfry, we’re in danger out here in the open.

PAN HORNÍK: Ale, Lady Belfryová, tady venku jsme v nebezpečí.

LADY BELFRY: I don’t care. Somebody is trying to make a fool out of me here and I won’t have it.

LADY BELFRYOVÁ: To mě nezajímá. Někdo se tady ze mě snaţí udělat blázna a já to tak nenechám.


Page 35

VICAR: Lady Belfry, I apologise if there was some kind of mix up with the announcement of the winner. But really, we must take shelter now. (He attempts to move her along, but she won’t budge. The roar of planes gets louder.)

VIKÁŘ: Lady Belfryová, omlouvám se, jestli byl při vyhlašování výsledků nějaký zmatek. Ale teď se opravdu musíme jít schovat. (Pokouší se jí odtáhnout, ale ona se ani nehne. Řev letadel je stále hlasitější.)

LADY BELFRY: Confounded, where is that piece of paper! Bell Ringer, did I give it back to you?

LADY BELFRYOVÁ: Zatraceně, kde je ten kus papíru! Zvoníku, dávala jsem vám jej zpátky?

BELL RINGER: On my word, my Lady, no.

ZVONÍK: Čestné slovo, ţe ne, má paní.

KAREN: Grandmother, we must go!

KAREN: Babičko, musíme jít!

MRS. MINER: Please, Lady Belfry!

PANÍ HORNÍKOVÁ: Prosím vás, Lady Belfryová!

MR. MINER: There’s no time. (He attempts to grab her by the arm.)

PAN HORNÍK: Není čas. (Pokouší se jí popadnout za ruku.)

VICAR: Lady Belfry, as a man of God, I can assure you…(Machine gun fire suddenly strafes the flower show. All the characters go down. The lights go off and bombs are heard exploding. Smoke fills the air. The explosions continue until the next scene is ready to open.)

VIKÁŘ: Lady Belfryová, já jako člověk Boţí vás mohu ujistit... (Náhle zasype přehlídku květin palba z kulometu. Všichni padnou na zem. Zhasnou světla a je slyšet vybuchovat bomby. Vzduch se plní kouřem. Stále je slyšet výbuchy, dokud není připravena další scéna.)


Page 36

SCENE FOUR

Výstup čtvrtý

The scene opens inside a half-destroyed cathedral. Two aisles of three chairs each are set on the right side of the stage. A pulpit stands on the left. The Miner family is standing in front of the chairs farthest from the audience.

Ocitáme se uprostřed polozničené katedrály. Na pravé straně jeviště jsou dvě řady po třech židlích. Vlevo stojí kazatelna. Před židlemi, nejdále od hlediště, stojí rodina Horníků.

MR. MINER: It’s my fault, my fault, my fault.

PAN HORNÍK: Je to moje chyba, moje chyba, moje chyba.

MRS. MINER: No, it’s not, Cliff.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne, není, Cliffe.

MR. MINER: Yes, yes it is. I should’ve closed down the flower show while there was still time.

PAN HORNÍK: Ale je, je. Měl jsem nechat soutěţ květin zavřít, dokud byl čas.

MRS. MINER: You did what you could, darling.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Dělal jsi, co jsi mohl, drahý.

BIFF: She’s right, Father. The blame is all mine. If I had been at my station, ready to go up at a moment’s notice, then Karen would be alive today.

BIFF: Má pravdu, otče. Je to všechno moje vina. Kdybych byl na svém místě, připraven jít okamţitě do vzduchu, byla by dnes Karen naţivu.

MRS. MINER: But, Biff, you couldn’t have known that the early warning radar system would be down that afternoon.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale Biffe, nemohl jsi vědět, ţe zrovna to odpoledne nefungoval varovný radarový systém.

BIFF: The fact is, Mother, I had no business being at a flower show in the middle of a war.

BIFF: Pravda je, matko, ţe jsem neměl co dělat na výstavě květin uprostřed války.

MR. MINER: None of us had any business being there on such a beautiful day.

PAN HORNÍK: Nikdo z nás tam neměl co dělat, kdyţ byl tak krásný den.

MRS. MINER: You’re both being too hard on yourselves. Let us worry now about how we can help Lady Belfry. The poor woman

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jste na sebe oba moc přísní. Pojďme si lámat hlavu s tím, jak pomoci Lady Belfryové. Ta nebohá ţena je úplně


Page 37

is all alone. Biff, after the vicar escorts her to her pew, go to sit beside her. In a way, you’re the only family she has left now.

sama. Biffe, aţ ji vikář doprovodí do lavice, běţ si sednout vedle ní. Jsi svým způsobem jediný z rodiny, kdo jí zbyl.

BIFF: Of course, Mother. (A silence ensues.)

BIFF: Jistě, matko. (Následuje ticho.)

MRS. MINER: How terribly quiet it seems here without the bells ringing anymore.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Jaké je tu strašné ticho, kdyţ zvony uţ nezvoní.

MR. MINER: Don’t you worry, Layla. We’re going to rebuild this cathedral. It’ll take some doing to get the bells up again, but they will ring once more before this war is up.

PAN HORNÍK: Neboj, Laylo. My tuhle katedrálu postavíme znovu. Nebude to snadné dostat zvony opět nahoru, ale neţ tahle válka skončí, budou znovu zvonit.

MRS. MINER: I know, dear. And yet somehow it will never seem the same again without the bell ringer ringing them. (Lady Belfry enters leaning on the arm of the vicar. She stands before a chair on the opposite side. Biff goes over and stands next to her. They look at each other without emotion. The vicar takes his place before the pulpit. The cast take their seats.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Já vím, drahý. A stejně uţ to nikdy nebude stejné, kdyţ uţ na ně nebude zvonit zvoník. (Vstoupí Lady Belfryová opírajíc se o vikáře. Zastaví se před židlí na opačné straně. Biff jde k ní a postaví se vedle. Bez emocí se na sebe podívají. Vikář jde na své místo před kazatelnu. Ostatní se posadí.)

VICAR: I will read to you from Psalm 37: “Consider the blameless, observe the upright; there is a future for the man of peace. The salvation of the righteous comes from the lord; he is their stronghold in time of trouble.” My friends, we have suffered the loss of many who were dear to us. Our own bell ringer, who only moments before his untimely domain had shared with us the fruit of his life’s work, an exquisite rose that now adorns his final resting place. And all of us have wept with the families of Karen Miner, who was married here, then buried here, in less than a fortnight. An old man and a young girl, the casualties of war. Why must they be sacrificed? I’ll tell you why: Because we too must now pay for the cost of war with the lives of our innocents. We too must now wage a war of the people.

VIKÁŘ: Přečtu vám z Ţalmu 37: „Přidrţuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muţ bude mít potomstvo. Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas souţení jim bývá.“


Přátelé moji, trpíme ztrátou mnoha těch, kteří nám byli drazí. Náš milý zvoník, jenţ s námi jen chvíli před svým předčasným odchodem sdílel ovoce své celoţivotní práce, překrásnou růţi, která nyní zdobí místo jeho posledního odpočinku. A všichni z nás plakali spolu s rodinami Karen Horníkové, jeţ se zde vdala a poté zde byla pohřbena během necelých čtrnácti dní. Starý muţ, mladá dívka, oběti války. Proč museli přinést tu obět? Řeknu vám, proč: Protoţe nyní musíme zaplatit tuto daň války ţivoty našich nevinných. Také my musíme vést válku národů. Page 38

But we lack the experience of our brother nations to wage such a war, for it demands that it be fought in the heart with a resolve to subject everything to its final victory. As I look upon you today, I see a congregation full of stiff upper lips. When our own Lady Belfry mourned for her husband in this cathedral sixty years ago, what was wanted from her was that stiff upper lip. That she has done admirably. And since our cathedral now lies in ruins, she has become, in a sense, our new cathedral, a walking cathedral. We shall carry on with war in place of ordinary life. As for the rest of us, I’m afraid we can no longer afford to be so stoic, else more old men and young girls will die. We must loosen our upper lips! We must do that one thing which has always been forbidden in our society. We must let our feelings out! We must cry when it hurts, like it hurts now, and only then will we show ourselves up to the task of winning this new and terrible kind of war. So please, let us stand, and let us cry. (The Miners look at one another confused, then at Lady Belfry. Anger is coming over her.) Please, let us stand. (Lady Belfry stands, the other follow suit.)

Schází nám však zkušenosti našich bratrských národů s vedením takové války, neboť to vyţaduje bojovat ji v srdci s předsevzetím podřídit vše konečnému vítězství. Kdyţ se na vás dnes podívám, vidím shromáţdění lidí, kteří na sobě nedají nic znát. Kdyţ naše Lady Belfryová před šedesáti lety v této katedrále truchlila pro svého manţela, ţádalo se od ní, aby na sobě nedala nic znát. To dokázala obdivuhodně. A jelikoţ naše katedrála nyní leţí v troskách, stala se Lady Belfryová svým způsobem naší novou katedrálou, chodící katedrálou. A my musíme jít dál, ale obyčejný ţivot teď vystřídá válka. Obávám se, ţe my ostatní uţ si dál nemůţeme dovolit nedat na sobě nic znát, jinak budou umírat další starci a mladé dívky. Musíme projevit své city! Musíme udělat to, co bylo v naší společnosti vţdy zakázáno. Musíme nechat naše pocity vyplynout na povrch! Musíme plakat, kdyţ nás něco bolí, tak jako teď, a jedině potom budeme schopni čelit úkolu zvítězit v této nové, strašné válce. Takţe prosím, postavme se a plačme. (Horníkovi se zmateně podívají jeden na druhého, poté na Lady Belfryovou. Ta začíná zuřit.) Prosím, postavme se. (Lady Belfryová se postaví, ostatní následují příkladu.)

LADY BELFRY: Vicar, what on earth are you talking about? Do you really expect us to start blubbering here?

LADY BELFRYOVÁ: Vikáři, o čem to proboha mluvíte? Opravdu očekáváte, ţe tady začneme brečet?

VICAR: Not you, Lady Belfry. You are our walking cathedral. You must keep your stiff upper lip. The others in our congregation are being asked to make this sacrifice. They must do it for the war effort.

VIKÁŘ: Ne vy, Lady Belfryová. Vy jste chodící katedrála. Vy nesmíte dát nic znát. Ostatní v našem shromáţdění ţádám, aby přinesli tuto oběť. Musí to udělat kvůli této válce.

LADY BELFRY: They mustn’t do anything of the kind. We’ve come this far with our empire because we never succumbed to our emotions as you suggest we do.

LADY BELFRYOVÁ: Nic takového dělat nemusejí. Naše říše se dostala tak daleko jen proto, ţe jsme nikdy nepodléhali svým emocím, jak nám tady teď navrhujete.


Page 39

VICAR: Of course, Lady Belfry, and the stoicism of you and all the other war widows was the rock upon which our empire was built. But now it is the widows themselves who are under attack.

VIKÁŘ: Jistě, Lady Belfryová, a vyrovnanost vaše a všech ostatních válečných vdov je onou skálou, na níţ byla naše říše vybudována. Ale nyní jsou to samotné vdovy, kdo byl napaden.

LADY BELFRY: But the rock won’t crumble, so long as we maintain our composure and everyone knows his place. You would do well to show yourself a good example of that now, Vicar.

LADY BELFRYOVÁ: Ale ta skála se nerozpadne, jestliţe si zachováme svou vyrovnanost a kaţdý bude vědět, kam patří. Udělal byste nejlépe, kdybyste nyní byl toho příkladem, vikáři.

VICAR: All I’m saying is we have a new challenge that we are ill equipped to meet. Won’t you help us meet that challenge?

VIKÁŘ: Říkám jen, ţe zde vyvstala výzva, na niţ jsme špatně připraveni. Nepomůţete nám čelit té výzvě?

LADY BELFRY: I certainly will, but not at the expense of being quintessentially English.

LADY BELFRYOVÁ: Rozhodně ano, ale ne na úkor nejčistší angličnosti.

VICAR: Mrs. Miner, you have shown remarkable composure in this hour of sorrow. Surely, there are feelings inside you about to burst forth.

VIKÁŘ: Paní Horníková, vy jste ukázala v této hodině zármutku pozoruhodnou vyrovnanost. Jistě ve vás jsou pocity, které se derou ven.

LADY BELFRY: On my word, you leave that poor woman alone.

LADY BELFRYOVÁ: Zapřísahám vás, nechte tu nebohou ţenu být.

VICAR: Mrs. Miner?

VIKÁŘ: Paní Horníková?

LADY BELFRY: Vicar!

LADY BELFRYOVÁ: Vikáři!

MRS. MINER: Lady Belfry, you have been such an inspiration to our community. You are truly indeed a walking cathedral among us and I would never do anything to hurt or disappoint you. But…whenever I think of Karen lying in those dahlias, I…I…(she starts sobbing) I just can’t help myself. (Mr. Miner hugs her. The vicar approaches and puts his arm on her shoulder.)

PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, byla jste pro naši společnost vţdy takovým zdrojem inspirace. Jste vskutku chodící katedrálou mezi námi a nikdy bych neudělala nic, čím bych vám ublíţila, nebo vás rozhněvala. Ale...kdykoli si vzpomenu na Karen, jak leţí v těch jiřinkách, já...já... (Začne vzlykat) Já si prostě nemůţu pomoci. (Pan Horník ji obejme. Přijde k ní vikář a položí jí ruku na rameno.)


Page 40

LADY BELFRY: Compose yourself, Mrs. Miner. We’ve a war to fight, a war we will fight as we have fought all our wars. With our eyes dry and chins up high! What the vicar is saying is complete nonsense.

LADY BELFRYOVÁ: Seberte se, paní Horníková. Máme zde válku, kterou musíme vybojovat, válku, kterou vybojujeme stejně, jako všechny naše války. Se suchýma očima a hlavou vzpřímenou! To, co říká vikář, je naprostý nesmysl.

VICAR: There you go, Mrs. Miner. Let it out. (Her crying intensifies.)

VIKÁŘ: No tak, paní Horníková. Pusťte to ven. (Její pláč zesílí.)

LADY BELFRY: Mr. Miner, control your wife. We’re in the cathedral, for God’s sake.

LADY BELFRYOVÁ: Pane Horník, hlídejte si svou ţenu. Jsme v katedrále, proboha.

MR. MINER: I’m sorry, Lady Belfry. But it’s all my fault for not closing down your flower show. (He starts crying into his wife’s hairdo.)

PAN HORNÍK: Omlouvám se, Lady Belfryová. Ale je to všechno moje chyba, ţe jsem nenechal zavřít vaši výstavu květin. (Rozpláče se své ženě do vlasů.)

LADY BELFRY: Well, I never! This is disgraceful!

LADY BELFRYOVÁ: No tohle! To je nehoráznost!

VICAR: That’s it, Mr. Miner. We’re here for you.

VIKÁŘ: To je ono, pane Horník. Jsme tady pro vás.

LADY BELFRY: (Pushing Biff) Young man, get over there and knock some sense into your parents. You’re a warrior. Show them how to behave properly.

LADY BELFRYOVÁ: (Strká do Biffa) Mladý muţi, jděte a přiveďte své rodiče k rozumu. Jste válečník. Ukaţte jim, jak se mají chovat.

BIFF: (Biff starts to them, then turns back around to Lady Belfry.) Oh, Grandmother! (He wraps his arms around Lady Belfry, who uses all her might to push him off.)

BIFF: (Vykročí k nim, pak se otočí k Lady Belfryové.) Ach, babičko! (Obejme Lady Belfryovou, která se jej vší silou snaží odtlačit.)

LADY BELFRY: Get off of me, you snivelling sop! Ach! What my granddaughter could have seen in you defies all reason. (He limps over to his parents to cry with them.)

LADY BELFRYOVÁ: Vypadni ode mě, ty usmrkaný strašpytle! Ach! Co na tobě mohla moje vnučka vidět, to se vymyká rozumu. (Biff se odbelhá ke své rodině a pláče s nimi.)


Page 41

VICAR: It’s not just the Miners, Lady Belfry. The whole congregation has taken up this new call to arms. (Lady Belfry turns around and is aghast to see the entire congregation crying.)

VIKÁŘ: Nejsou to jen Horníkovi, Lady Belfryová. Celé shromáţdění si vzalo mou výzvu k srdci. (Lady Belfryová se otočí a zděsí se, když vidí, že celé shromáždění pláče)

LADY BELFRY: Well…! Stop it! All of you stop this bawling right now! Do you hear me?!

LADY BELFRYOVÁ: No...! Přestaňte! Všichni přestaňte s tím řvaním hned teď! Slyšíte mě?!

VICAR: Please, Lady Belfry, this is for the good of the nation.

VIKÁŘ: Prosím vás, Lady Belfryová, je to pro národ dobré.

LADY BELFRY: I beg to differ. It’s treason, plain and simple, and I shall report you to the archbishop. I don’t know what has possessed you, Vicar, to put on this revolting spectacle. There is something amiss here.

LADY BELFRYOVÁ: Kdyţ dovolíte, mám jiný názor. Tohle je zrada, očividná a jasná zrada. Měla bych vás nahlásit na arcibiskupství. Nevím, co vás to posedlo, vikáři, nastrojit tuto odpornou podívanou. Něco je tu špatně.

VICAR: Lady Belfry, try to understand…(He puts his hand on her arm, she pulls it away.)

VIKÁŘ: Lady Belfryová, snaţte se pochopit... (Položí jí ruku na rameno a ona ji odstrčí.)

LADY BELFRY: Take your hands off me. I…(looking him hard in the eyes) Now I see what’s going on here. You’re not the vicar at all. Why, you’re that insolent German pilot the bell ringer found! The one who kept insulting my husband in Mrs. Miner’s garden.

LADY BELFRYOVÁ: Dejte ty ruce pryč. Já... (Podívá se mu tvrdě do očí) Uţ vím, o co tady jde. Vy vůbec nejste vikář. Vţdyť vy jste ten nestoudný německý pilot, co ho zvoník našel! Ten, který stále uráţel mého manţela v zahradě paní Horníkové.

VICAR: Please, Lady Belfry…

VIKÁŘ: Prosím vás, Lady Belfryová...

LADY BELFRY: Mr. Miner, Mrs. Miner, young man. It’s him. It’s that German pilot. Seize him, take him away! Quickly!

LADY BELFRYOVÁ: Pane Horník, paní Horníková, mladý muţi. To je on. To je ten německý pilot. Chyťte ho, odveďte ho! Rychle!

MR. MINER: (Looking up and wiping his eyes) What is it, Lady Belfry?

PAN HORNÍK: (Zvedne hlavu a otře si slzy) Co se děje, Lady Belfryová?


Page 42

LADY BELFRY: The vicar! He’s not the vicar. He’s that German pilot. Mrs. Miner, you yourself said how much that pilot resembled our own vicar.

LADY BELFRYOVÁ: Ten vikář! To není vikář! Je to ten německý pilot. Paní Horníková, vy sama jste říkala, jak je ten pilot podobný našemu vikáři.

MRS. MINER: (Wiping her eyes) I’m sorry, Lady Belfry. What’s the problem?

PANÍ HORNÍKOVÁ: (Utírá si oči) Promiňte, Lady Belfryová. Copak se děje?

LADY BELFRY: For the love of God! This man is not the vicar! He probably killed our vicar and took his place. This is nothing less than an act of espionage!

LADY BELFRYOVÁ: Můj boţe! Tento muţ není vikář! Pravděpodobně zabil našeho vikáře a nastoupil na jeho místo. Není to nic jiného neţ špionáţní čin!

VICAR: Please, good people, Lady Belfry has suffered a tremendous shock this week. First she lost the flower contest and then her granddaughter. She’s not happy. Won’t you help her to her manor?

VIKÁŘ: Prosím vás, dobří lidé, Lady Belfryová tento týden zaţila obrovský šok. Nejprve přišla o prvenství na své soutěţi květin a poté o svou vnučku. Je nešťastná. Nepomohli byste jí do jejího sídla?

LADY BELFRY: How dare you imply I’m not happy! (She hits him over the head with her handbag.) Take that, you Hun! (The Miners restrain her.) Take your hands off me. He’s a German spy I’m telling you!

LADY BELFRYOVÁ: Jak se opovaţujete naznačovat, ţe jsem nešťastná! Nebo ţe se trápím! (Uhodí jej po hlavě kabelkou.) Tumáš, fricku jeden! (Horníkovi ji krotí.) Dejte ze mě ruce pryč. Říkám vám, ţe je to německý špión!

MR. MINER: Biff, take her out to her car. Darling, go with them to calm her down.

PAN HORNÍK: Biffe, odveď ji ven do jejího auta. Drahoušku, běţ s nimi a uklidni ji.

MRS. MINER: Yes, dear. Come now, Lady Belfry.

PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, drahý. Pojďte, Lady Belfryová.

LADY BELFRY: You fools! Don’t let him get away. (She keeps wailing away as Biff and Mrs. Miner escort her off the stage.)

LADY BELFRYOVÁ: Vy hlupáci! Nenechte ho utéct! (Stále kvílí, zatímco ji Biff a paní Horníková odvádějí z jeviště.)

MR. MINER: I’m terribly sorry about that, Vicar.

PAN HORNÍK: Moc se omlouvám, vikáři.


Page 43

VICAR: It’s all right, Mr. Miner. She’s had such a long, tragic life.

VIKÁŘ: Je to v pořádku, pane Horník. Ona měl zkrátka velmi dlouhý a ţalostný ţivot.

MR. MINER: They say she never really got over the loss of her husband all those years ago in Africa.

PAN HORNÍK: Říká se, ţe se nikdy nevzpamatovala ze ztráty svého muţe tehdy před lety v Africe.

VICAR: Yes, at Islandlwhanna.

VIKÁŘ: Ano, u Islandlwhanna.

MR. MINER: Oh, you know the battle then?

PAN HORNÍK: Ach, takţe vy tu bitvu znáte?

VICAR: We learned something about it at Oxford. Now, if you’ll take your seat, we’ll commence with the Lord’s Prayer. (Mr. Miner goes to sit down as the vicar opens the Bible. Curtain.)

VIKÁŘ: Něco jsme se o ní učili v Oxfordu. Teď kdybyste se posadil, začneme s modlitbou Páně. (Pan Horník si jde sednout, zatímco vikář otevírá Bibli. Opona.)


Page 44

CHODÍCÍ KATEDRÁLA WALKING CATHEDRAL OBSAZENÍ CAST

Recommend Documents