Tento text byl v tištěné formě publikován až v roce 2009. Stránkování v tomto dokumentu neodpovídá paginaci publikované verze: viz Práce z dějin vědy, 2009, vol. 21, pp. 457-474.
PRÁCE Z DĚJIN VĚDY, SVAZEK 21, PRAHA 2004
CHITIN A ČAS: POZNÁMKY K DĚJINÁM OBORU ENTOMOLOGIE V ČESKÝCH ZEMÍCH (1900-1950) Karel Kleisner Byl tak dojat, že dlouho nemohl ze sebe vypraviti slova, pouze dvě velké slzy stékaly mu po tvářích; konečně řekl nám tiše: dnes v noci ve snu zjevil se mi duch mé ženy se zářivým obličejem jako světice a utěšoval mne a slíbil, že brouka najdu.1) Představa entomologie jakožto zábavy podivínských individuí, pobíhajících po lukách se smýkadlem, lačných usmrtit každého živého tvora s třemi páry okončin, není a nikdy zcela nebyla na místě. Entomologie je dnes širokým vědním oborem přesahující původní oblast faunistiky a taxonomických zkoumání. Nacházíme interdisciplinární přesahy do ekologie, zoogeografie, evoluční biologie, vývojové genetiky, ale i do aplikací. Takto našlo znalectví hmyzu využití v zemědělství nebo v lesnictví (užitá entomologie), medicínských oborech a parazitologii (lékařská entomologie) a potažmo i v kriminalistice a soudnictví (forenzní entomologie). Entomologie se stala pestrým a diverzifikovaným oborem a zasluhuje tak náležité pozornosti ze strany odborné i širší veřejnosti. Tato práce v žádném případě nepředstavuje ucelené a vyčerpávající poddání dějin oboru entomologie ve sledovaném období. Jedná se pouze o jakýsi nástin dějin entomologie, jehož intence nepřekračuje účel preliminárního soupisu k zamýšleným souborným dějinám entomologie. Práce je rozdělena do tří částí, přičemž první a třetí část je věnována entomologii před a po převratu v roce 1918. Část prostřední tvoří jakési intermezzo charakterizující úlohu amatérské entomologie, která představuje společenský fenomén zasluhující vlastní zhodnocení. Biografické údaje 1) Gustav Meyrink, Zelená tvář, Praha 1991, s. 56-57. (Reprint vydání z roku 1924, přeložil Antonín Bayer.)
473
jsou převzaty převážně z Koleškova mnohaletého díla „Seznam biografií československých entomologů“, které představuje nejrozsáhlejší biografický soupis svého druhu.2) Ve snaze o zhodnocení vývoje entomologických věd byl již podniknut nejeden pokus. Z mnoha prací vztahujících se ke sledovanému období 1900-1950 zde zmiňme aspoň Klapálkovu publikaci „Česká věda entomologická v minulu i v budoucnu“ (1919)3) či Heyrovského vzpomínky „Jak začínala naše generace“(1954)4). Zdrojem cenných informací je i Smetanova práce „Vývoj a současnost publikační činnosti v entomologii v Čechách a na Moravě“(1979).5) Těžké doby, kterými česká entomologie procházela v neblahém období okupačních let 1939-1945, poutavě zpracoval Z. Koleška.6) I. Do roku 1918 Vývoj entomologie ve dvacátém století vykazuje, podobně jako v jiných zoologických vědách, směřování od faunisticky a vlastivědně laděného výzkumu, který je postupně obohacován komplexnějším chápáním taxonomie, ekologických vztahů a bionomie sledované skupiny organismů až po výzkum experimentální, reprezentovaný obory jako smyslová fyziologie nebo embryologie hmyzu. Výrazný vliv na formování řady budoucích zoologů měl v druhé polovině devatenáctého století Antonín Frič (1832-1914), zoolog pocházející ze školy Purkyně a Steina vyznačující se výrazně systematickým zaměřením. Spokojíme se zde s tvrzením, že Antonín Frič vychoval mnoho budoucích odborných kapacit a položil tak dobrý vědecký základ české zoologii. Nadále se budeme zabývat jen těmi, kteří měli bezprostřední vztah k entomologii. Zásadní postavou 2) Zdeněk Koleška, Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící), Zprávy čs. společnosti entomologické (od r. 1993 Klapalekiana) 15-34 (1979-1998). „Seznam biografií“ zahrnuje celou škálu od profesionálů přes amatérské entomology, až po zoology jiných specializací obecně, kteří rozmanitým způsobem přispěli k rozvoji hmyzozpytu u nás. 3) František Klapálek, Česká věda entomologická v minulu i v budoucnu, Časopis Musea Království českého, odd. přírodovědné, 43 (1919), s. 41-48. 4) Leopold Heyrovský, Jak začínala naše generace. (Z mých entomologických vzpomínek.), Časopis Národního muzea, odd. přírodovědné, 123 (1954), s. 5-16, 141-147. 5) Oldřich Smetana, Vývoj a současnost publikační činnosti v entomologii v Čechách a na Moravě, Entomologické problémy, 15 (1979), s. 151-188. 6) Zdeněk Koleška, Česká entomologie v období okupačních let 1939-1945. Sborník z konference Věda v českých zemích za druhé světové války, Práce z dějin akademie věd, ser. C, fasc. 3, 1988, s. 119-127.
474
z okruhu Fričových žáků je František Klapálek (1863-1919)7), který jako jeden z první z českých entomologů dosáhl světového jména8). Snad právě v posunu zaměření od obvyklého regionálního ke globálnímu přístupu tkví příčina jeho světovosti, jejímž praktickým projevem je Klapálkovo znalectví skupiny chrostíků (Trichoptera), síťokřídlých (Neuroptera) nebo pošvatek (Plecoptera). V jeho práci se snoubí systematika a morfologie s přístupem ekologickým i zoogeografickým. Nevyhýbal se ani popularizaci, o čemž svědčí knižní tituly „Ze života hmyzu“ (1908)9) mládeži určená publikace „Obrázky ze života hmyzu“ (1910) a v neposlední řadě i dvoudílný „Atlas brouků středoevropských“ (1903)10), který vyšel na základě 5. vydání Calwerova díla, obohacený o nejnovější literaturu a vlastní zkušenosti autorovy. V rámci „Süßwasserfauna Deutschlands“ zpracoval řády jepic (Ephemeroptera) a pošvatek (Plecoptera); do Jandova „Velkého přírodopisu“ napsal celou kapitolu o hmyzu; a věnoval se i překladatelství. Od Klapálka pochází vůbec první překlad Darwinova „On the origin of species“ do českého jazyka („O vzniku druhů přírodním výběrem“, 1914)11). V roce 1904 byla založena Česká společnost entomologická (ČSE) a její periodikum (Časopis české společnosti entomologické). Byl to právě Fr. Klapálek, kdo stál jako iniciátor, jeden ze zakladatelů a první předseda u zrodu této společnosti12). Na založení ČSE se významně podílel i Emanuel Rádl (1873-1942), který se v rámci entomologie zabýval zejména fyziologií a anatomií smyslových orgánů hmyzu13). Po Klapálkově smrti (1919) byl do funkce předsedy ČSE jednomyslně zvolen Emanuel Lokaj (Lokay) junior (1853-1928), syn významného českého koleopterologa Emanuela Lokaje seniora (1822-1880), jež se vyznamenal především průkopnickým 7) Zdeněk Koleška, Stručné životopisy významných přírodovědců. František Klapálek, Vesmír, 53 (1974), s. 382. 8) Pavel Štys (in verb.) 9) František Klapálek, Ze života hmyzu, Praha 1908, 436 s. 10) František Klapálek, Atlas brouků středoevropských. 1-2, Praha 1903, 462 a 382 s. 11) Charles Darwin, O vzniku druhů přirozeným výběrem čili zachováváním vhodných odrůd v boji o život, Praha 1914. (Přeložil Fr. Klapálek dle 6. přepracovaného posledního anglického vydání). 12) Antonín Wimmer, Prof. Frant. Klapálek, nezapomenutelný předseda a zakladatel naší Č.E.Sp., Časopis České společnosti entomologické, 16 (1919), s. 1-6. 13) Přehled publikací a stručný odborný životopis E. Rádla viz: Tomáš Hermann, Bibliografie prací Emanuela Rádla do roku 1918, Dějiny věd a techniky 35 (2002), s. 1-21.
475
výzkumem myrmekofilních brouků. Právě v tomto ohledu se E. Lokaj junior „potatil“, čehož důkazem je jeho uznávaná práce „Coleoptera myrmecophila Bohemica“ (1905). Značný vliv na entomologickou veřejnost měl i František Vejdovský (1849-1939) žák a později spíše rival zoologa Friče, který je obecně znám prosazováním moderně experimentálního přístupu v zoologických vědách. Vejdovský vytvořil kolem sebe okruh žáků, který svým zaměřením na obecně vývojová, histologická a anatomická témata značně konkuroval a do jisté míry i ubíral významu systematicky a regionálně faunisticky laděným zoologům Fričovy školy. Ze školy Vejdovského vzešla řada vynikajících entomologů a badatelů využívajících hmyzu coby modelového organismu. Byli to například Uzel, Rádl, Janda, Zavřel, Komárek či Mrázek. Nejprve asistent a posléze i ředitel zoologického ústavu Fr. Vejdovského, Alois Mrázek (18681923) se zabýval jak systematickou tak i obecnou zoologií bezobratlých. Na základě svých studiích o sociálním hmyzu, jmenovitě pak díky mravencům, vynikl i v entomologii. Různé druhy mravenců choval sám ve formikáriích a ve své době se tak stal jedním z předních českých myrmekologů. Z prací týkajících se problematiky sociálního hmyzu zmiňme „Myrmekologické poznámky“ (1908), „Vodní hymenoptery“ (1908), „O společnostech mravenčích“ (1919).14) Výzkumem bezkřídlých řádů hmyzu a třásnokřídlých (Thysanoptera) se zabýval chomutovský rodák Jindřich Uzel (1868-1946). Jeho nejvýznamnější díla představují monografie „Šupinušky země České“15) a „Monografie řádu Thysanoptera“16). V roce 1902 získal J. Uzel místo placeného asistenta ředitele na Royal Botanic Gardens v Peredenii na Ceylonu17), kde se věnoval studiu vztahů mezi hmyzem a místními kulturními plodinami. Po převratu (1918) se věnoval praktickým otázkám řepných škůdců, a mimo to se zabýval i přírodní filosofií. 14) Koleška uvádí, že jeho ústřední rozsáhlá studie o mravencích se nedočkala plného vydání a zůstala pouze v rukopise. V roce 1926 ČSE vydala aspoň část z Mrázkovy pozůstalosti pod názvem „Několik kapitol z biologie mravenců“. Kvůli Mrázkově předčasné smrti nedošlo k vydání téměř dokončených prací: „Učebnice všeobecné biologie a zoologie“, „Promorfologie a mikroskopická technika“. Viz Z. Koleška, Seznam biografií, 23 (1987), s. 316. 15) Jindřich Uzel, Šupinušky země České, Věstník Král. české spol. nauk, Praha 1890. 16) Jindřich Uzel, Monografie řádu „Thysanoptera“, Hradec Králové 1895. 17) Zdeněk Koleška, Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící), Klapalekiana, 31 (1995), suppl., s. 646.
476
Nebyli to ovšem pouze zoologové, kteří měli významný vliv na rozvoj entomologie v Českých zemích. Příkladem může být dynastie lékařů a amatérských entomologů Nickerlových. V části námi sledovaného období aktivně působil Otakar Nickerl (1838-1920), syn významného lepidopterologa Františka Antonína Nickerla (1813-1871). Otakar Nickerl založil spolu s K. S. Amerlingem Fysiokratickou společnost (1869), při níž v roce 1872 vznikl i entomologický odbor. O. Nickerl zdědil zájem o hmyz po otci, ale na rozdíl od něj se soustředil, kromě jiných řádů, zejména na sběr a studium brouků. Z. Koleška považuje O. Nickerla18) za prvního entomologa světového formátu u nás vůbec a upozorňuje na jeho četné styky s vědeckými autoritami v zahraničí. Syn O. Nickerla, rovněž Otakar, byl vynikajícím očním lékařem a zabýval se po vzoru svého děda a otce hmyzozpytem, jak bylo ostatně v jejich rodině obvyklé. Otakar Nickerl junior (1873-1904) se věnoval studiu ploštic (Heteroptera). Po jeho předčasné smrti v nedožitých třiceti letech publikoval O. Nickerl senior soupis nalezišť českých ploštic (1905)19) na základě synovy sbírky. Faunistikou a systematikou hemipterních skupin se obíral gymnaziální profesor Ladiskav Duda (1854-1895)20). Významným přínosem entomologickému výzkumu jsou jeho hlavní práce „Soustavný přehled českého hmyzu polokřídlého“ (1892), Analytický přehled českých ploštic vodních – Hydrocorisae (1890). Jako první u nás vyhotovil seznam druhů mer (Psylloidea) zaznamenaných v Čechách „Catalogus Insectorum Faunae Bohemicae, Rhynchota“ (1892).21) Ve své odborné činnosti se Duda neomezoval pouze na hmyz, ale publikoval např. i práce z malakologie. Zpracoval rovněž oddíl věnovaný hmyzu v 9. dílu českého překladu Brehmova života zvířat. Pro zájemce v oblasti hmyzozpytu napsal spolu s H. A. Jouklem, Fr. Klapálkem, P. A. Kubešem, E. Lokayem, K. Šulcem, J. Uzlem, V. Vávrou a A. Wimmerem praktickou příručku „Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz“ (1906)22). Podrobné 18) Z. Koleška, Seznam biografií, 24 (1988), s. 338-339. 19) Otakar Nickerl, Fundorte bömischer Wanzenarten, nach der vom MUDr. Ot. Nickerl jun. hinterlassenen Hemipterensammlung zusamengestellt. Gessellschaft f. Physiokr. in Böhmens. Beiträge zur Insekten-Fauna Böhmens, Bd. II., Prag 1905. 20) Z. Koleška, Seznam biografií, 16 (1980), s. 37. 21) Ladislav Duda, Catalogus insectorum faunae bohemicae. I. Die Schnabelkerfe (Rhynchota) – Heteroptera, Cicadina, Psyllidae Böhmens, Praha 1892. 22) Ladislav Duda – H .A. Joukl – Fr. Klapálek – P.A.Kubes – E. Lokay – K. Šulc – J.Uzel – V. Vávra – A. Wimmer, Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz. Entomologická příručka I. České společnosti entomologické, Praha 1906, 60 s.
477
monografie věnované různým skupinám křísů (Auchenorhyncha) v tomto období vydával lékař a ministeriální úředník Leopold Melichar (18561924). Podobný soupis jako Duda pro hmyz hemipterní sestavil Ferdinand Kowarz (1838-1914) roku 1894 vůbec první seznam českého hmyzu dvoukřídlého (Diptera).23) Tento soupis překonal až v roce 1913 precizní dipterolog se širokým odborným záběrem Antonín Vimmer (1864-1941)24) dílem „Seznam českého hmyzu dvoukřídlého“. Mezi naše první heteropterology vůbec náleží kromě L. Dudy i František Mužík (1861-1927), původem z mlynářské rodiny, působící jako odborný učitel na měšťanské škole. Zabýval se především taxonomií a faunistikou českých ploštic. Zajímavé jsou i práce vídeňského Čecha Františka Sokoláře (1851-1913). Sokolář byl civilním zaměstnáním advokát; v entomologii se pak zabýval kolepterologií zvláště pak carabidologií a jmenovitě systematikou velkých střevlíků rodu Carabus. Na základě zbarvení a skulpturace krovek těchto brouků, pro které vytvořil vzorec analogický zápisu zubní dentice běžně používaného v systematice savců, rozlišoval v rámci geograficky specifických populací jednoho každého druhu různé rasy25). Toto snažení by se dalo označit za rasovou entomologii, jakousi neškodnou obdobu podobných snah o klasifikaci lidských ras v antropologii, které posléze degenerovaly do absurdních rozměrů a aplikací. První rozsáhlejší kompendium věnované broukům u nás zpracoval Josef Kliment (1859-1927). Titul nesoucí název „Čeští brouci“26) vydal vlastním nákladem v roce 1899. Kniha obsahuje 46 obrazových tabulí, které umě zhotovil V. Zoufal. Kliment se nepříliš šťastně pokusil zavést české názvy pro celou broučí zvířenu prezentovanou v jeho díle. Nutno dodat, že nová česká jména se až na výjimky pro svou artificiálnost a neobvyklost neujala. Pravděpodobně nejplodnějším entomologem staré generace žijícím v českých zemích byl moravský Němec Edmunt Reitter (1845-1920), rodištěm v Mohelnici na Moravě. Reitter se obíral sběrem a studiem brouků palearktu. Koleška uvádí27), že do roku 23) Ferdinand Kowarz, Catalogus insectorum faunae bohemicae. II. Die Fliegen (Diptera) Böhmens, Praha 1894. 24) Z. Koleška, Seznam biografií, Klapalekiana, 31 (1995), suppl., s. 671-673. Jan Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750-1650. Práce z dějin AV, ser. B, fasc. 12, 1997, s. 258. 25) František Sokolář, Carabologische Mitteilungen. Sondern-Abdruck aus dem XXIV. Jahrgang (1907) des „Entomologischen Wochenblattes“ (Insekten-Börse), Leipzig 1907, s. 1-58. 26) Josef Kliment, Čeští brouci. Dílo o broucích Čech, Moravy a Slezska. Přírodopis brouků střední Evropy 1-2, Německý Brod 1899. 27) Z. Koleška, Seznam biografií, 26 (1990), s. 440.
478
1915 popsal více než 950 nových rodů a kolem 6.290 druhů brouků, a aby nebylo pochyb o jeho pracovitosti, napsal ještě přes tisíc odborných publikací. Z nepřeberného množství Reitterových spisů zřejmě v povědomí entomologů nejvíce setrvává jeho rozsáhlé pětisvazkové kompendium „Fauna Germanica“ vycházející v letech 1908-191628), které je věnované broučí zvířeně Německa a okolních zemí, české země nevyjímaje. Velkou oblibu si získaly i kvalitní determinační příručky vycházející pod názvem „Bestimmungstabellen der europäischen Koleopteren“. V roce 1881 stál Reitter spolu s dalšími německými entomology (Ganglbauer, Wachtl, ad.) u založení časopisu „Wiener entomologische Zeitung“ a po roce 1894 tento časopis vydával vlastním nákladem. Anatomicko-histologický přístup v entomologii u nás hojně uplatňoval žák Fr. Vejdovského, profesor histologie a embryologie na Vysoké škole veterinární v Brně Karel Šulc (1872-1952). K. Šulc původně studoval medicínu na LF UK v Praze a lékařskou praxi vykonával od r. 1899 až do konce první světové války, kterou – jakožto osoba politicky podezřelá – celou strávil prakticky na bojišti29). Celý svůj odborný život se zaměřoval především na hmyz hemipterní. Z množství jeho prací stojí za zmínku objev pseudovitellu v těle křísů, spojený s průkazem intracelulární dědičnosti symbiotických kvasinek a bakterií „Pseudovitellus und ähnliche Gewebe der Homopteren sind Wohnstätten symbiotischer Saccharomyceten“ (1910). Mycetomatické orgány zkoumal na různých modelových skupinách např. Fulgoromorpha, Coccoidea ad. V rámci studia tracheizace paranotálních lobů u rodu Lepisma řešil i otázky vzniku křídlatého hmyzu z bezkřídlého, zkoumal různé druhy voskových žláz červců, mer a molic apod., a dosáhl tak poměrně slušného světového renomé. Obecnou biologií a experimentální zoologií se na zoologickém ústavu UK zabýval Jaroslav Hahn (1897-1933), kde ponejprv působil jako asistent u profesora Weniga. Z entomologického hlediska se orientoval hlavně na fyziologická a anatomicko-morfologická zkoumání, viz jeho práce „Vliv štítné žlázy savců na vývoj motýlů Vanessa io a brouků Tenebrio molitor“ nebo „Životní prostor a jeho vliv na vývoj Tenebrio molitor“. Za hranicemi pracoval, podobně jako mnoho 28) Edmunt Reitter, Fauna Germanica. Die Käfer des Deutschen Reiches 1-5, Stuttgart 19081916. 29) Z. Koleška, Seznam biografií, Klapalekiana, 31 (1995), suppl., s. 601.
479
našich i zahraničních badatelů, na ruské stanici pro mořskou biologii ve Villefranche-sur-Mer (Francie) a na Helgolandu. II. Amatéři v entomologii (intermezzo) Typickým příkladem nadšenců, kteří se kromě vlastní profese aktivně zabývali entomologií, jsou bratři Fleischerové. Všichni tři věnovali se hmyzozpytu, nejvíce ovšem proslul Antonín Fleischer (1850-1934), z bratrů věkem prostřední, zaměstnáním lékař. Zde můžeme pozorovat výrazný paralelismus se zmíněnou rodinou Nickerlů, kteří byli profese rovněž lékařské a k tomu se amatérsky zabývali hmyzozpytem. V případě bratří Fleischerů se ovšem ve srovnání s dědičnou entomofilií u tří generací Nickerlů jednalo spíše o horizontální sdílení společného zájmu, který pak v další generaci (Zdeněk Fleischer) již nenabýval tak silného výrazu. Je nutno jen dodat, že označení amatér zde ztrácí svůj význam, neboť profesionálních entomologů, tedy univerzitních zoologů, kteří by se zaměřovali výhradně na hmyz, do dvacátých let v českých zemích nebylo. Jistou výjimku představuje koleopterolog Edmund Reitter, který již v osmdesátých letech devatenáctého století vlastnil obchod s entomologickou literaturou ve Vídni. Poté, co v devadesátých letech přesídlil do Paskova na Moravě, založil odborný závod určený k obchodu s hmyzem, entomologickými potřebami a literaturou. O dichotomii entomologie amatérské a profesionální má smysl mluvit vlastně až po vytvoření univerzitní a muzejní entomologie, zastupované profesionály s vysokoškolským vzděláním. Zde se však označení „entomolog amatér“ přidržíme, aby lépe vynikla linie veřejného zájmu o hmyz, která v našich zemích posléze vedla k poměrně mohutnému společenskému fenoménu „amatérské entomologie“, jehož vývoj přesahuje do druhé poloviny dvacátého století a vrcholí někdy v období normalizace. Činnost „raných“ entomologů a posléze i entomologů amatérů často dosahovala úctyhodných výkonů. Pro demonstraci zmiňme jen několik číselných údajů. A. Fleischer publikoval více než 80 vědeckých prací ve třech jazycích a jeho sbírka brouků, která je dnes uložena v depozitáři entomologického oddělení Národního muzea, zahrnuje kolem 130.000 exemplářů.30) Mezi jeho velmi ceněné práce náleží „Přehled 30) Z. Koleška, Seznam biografií, 16 (1980), s. 50-51.
480
fauny brouků československé republiky“ (1927-1930)31), který byl donedávna (1992)32) jediným katalogem řádu Coleoptera pokrývajícím území české republiky. Přátelé hmyzozpytu Fleischerova druhu měli kontakty s věhlasnými entomology doma i v zahraničí a sdružovali se v různých přírodovědeckých spolcích. Jiným významným odborníkem z řad amatérů byl koleopterolog Romuland Formánek (18571927), specialista na čeleď nosatcovitých (Curculionidae). Amatéři se nevyhýbali ani popularizační činnosti, o čemž svědčí například kniha Roberta Hartmanna (1858-1952) „Rok na stráni. Ze života hmyzu“ (1902) jím samým ilustrovaná. Jedním z nejvýznačnějších amatérských entomologů, který si ve svých schopnostech nezadal s nejednou profesionální autoritou, byl Leopold Heyrovský (1892-1976), bratr slavného Jaroslava Heyrovského, který získal Nobelovu cenu za polarografii. Leopold vystudoval práva a v zaměstnání působil jako státní ministerský úředník. V entomologii se zabýval studiem brouků a zejména pak tesaříků (Cerambycidae). Jeho významným dílem, které se dočkalo i reedice ke stému výročí (1992)33) autorova narození, je monografie středoevropských tesaříků „Tesaříkovití – Cerambycidae“(1955), která vyšla v rámci řady Fauna ČSR a pro mnoho entomologů je dodnes populární determinační příručkou. Nakonec snad ani nepřekvapí, že Heyrovského jméno nese jeden z největších brouků světa Xixuthrus heyrovskýi Tippmann, dnes již pravděpodobně vyhubený taxon ze souostroví Fidži. Významným amatérským entomologem, jedním ze zakladatelů České společnosti entomologické byl Napoleon Manuel Kheil (1849-1923). Působil jako vyučující na soukromé obchodní škole, kterou rovněž sám vlastnil34). N. M. Kheil byl nadšeným cestovatelem, jehož oblíbenou lokalitou bylo Španělsko. Věnoval se studiu motýlů (Lepidoptera) a rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera). V lepidopterologii se znamenitě vyznal i akademický malíř a ilustrátor Hynek Alois Joukl (1862-1910). V roce 1910 vydal knihu „Motýlové a housenky střední Evropy“, kterou sám ilustroval. Poskytl tak pevný podklad pro 31) Antonín Fleischer, Přehled brouků fauny Československé republiky, Brno 1927-1930, 483 s. 32) Josef Jelínek (ed.), Seznam československých brouků, Check-list of Czechoslovak insect IV (Coleoptera), Folia Heyrovskyana, suppl. 1., Praha 1993, 172 s. 33) Leopold Heyrovský, Tesaříkovití – Cerambycidae, Zlín 1992. 34) Z. Koleška, Seznam biografií, 19 (1983), s.161.
481
další rozvoj české lepidopterologie. Amatéři rozvíjeli i organizačně zakladatelskou činnost. Vladimír Zoufal (1856-1932) spolu s floristou V. Spitznerem inicioval založení Přírodovědeckého klubu v Prostějově (1897).35) Podobně se roku 1908 stal lékař K. Šulc prvním předsedou Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě. Pro rozvoj české meziválečné lepidopterologie měl nemalý význam amatérský entomolog německého původu Jacob Maria Alfred von Sterneck-Daudlebsky (1868-1941). Zvláště cenné je jeho rozsáhlé dvousvazkové dílo „Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens“. První díl z roku 1929 byl věnován podřádu Macrolepidoptera, díl druhý napsaný ve spoluautorství s F. Zimmermannem vyšel v roce 1933 a zabýval se faunistickým zpracováním podřádu Microlepidoptera. Dále v entomologických kruzích proslul cukrovarnický odborník František Štěrba (1865-1951), aktivní sběratel brouků, jehož zvláštní pozornost se obracela ke studiu střevlíků rodu Carabus. Výsledkem jeho studia střevlíkovitých je „Klíč k určování brouků čeledi Carabidae ČSR a přilehlých zemí. I. Tribus Carabini“36) z roku 1945. Kromě amatérů české a německé národnosti bychom u nás našli i trvale žijící příslušníky jiných národů, významný byl například Charles Haury, člen entomologické sekce Fysiokratické společnosti, zabývající se hlavně studiem líbivých střevlíků rodu Carabus, a v jehož rámci popsal i některé nové druhy. Společně s O. Nickerlem zpracoval „Katalog českých Orthopter“ (Catalogus insectorum faunae bohemicae. VII. Geradflügler – Orthoptera). Entomologem amatérem byl i známý ilustrátor, autor postavy Ferdy mravence a spisovatel dětských knížek Ondřej Sekora (1899-1967). III. Entomologie po převratu „Převrat postavil čes. zoology před nové úkoly, praktická potřeba státu vynutila si u mnohých přeorientování z teoretické discipliny na praktickou a naopak mnozí praktikové byli nuceni obsaditi nové založené obory výzkumné.“37) 35) Jan Janko, Vědy o životě, s. 210. 36) František Štěrba, Klíč k určování brouků čeledi Carabidae (Carabini) Československé republiky a přilehlých zemí. I. Tribus Carabini. Entomologické příručky 19, Vesmír, Praha 1945, 27 s. 37) Jaroslav Hahn, Literatura zoologická, Československá vlastivěda X., Praha 1931, s. 501.
482
Entomologický výzkum na Moravě získává nových možností zejména v důsledku zřízení Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (1919). Ústav zoologický byl jakožto integrální součást Přírodovědecké fakulty MU založen roku 1920 a do jeho čela se postavil entomolog Jan Zavřel (1879-1946)38). Zavřel svou disertační práci věnovanou vývoji temenních očí u vosy vypracovával v laboratoři profesora Fr. Vejdovského na filosofické fakultě pražské univerzity. Hlavní specializací J. Zavřela byl dvoukřídlý hmyz (Diptera), konkrétně se zabýval zejména anatomií, fyziologií, ekologií a systematikou pakomárů (Chironomidae). Prvním asistentem Ústavu zoologického na Masarykově univerzitě se v roce 1921 stal Vladimír Teyrovský (1898-1980)39). K entomologii Teyrovského přivedl F. Klapálek. V rámci tohoto oboru se věnoval systematice a ekologii vodních ploštic (Heteroptera), vážek (Odonata) a dále pak obecným otázkám rozšíření živočichů na Zemi. Habilitoval se na základě svých studií o psychologii kočky (1926). Díky hlubokému zájmu o psychologii zvířat vůbec (viz jeho knižní díla: „Psychologie zvířat“, 1933 a „Pud bojový“, 1938) je obecně považován za průkopníka etologie v Československu. V Brně nachází útočiště i ruský emigrant Dimitrij Jacentkowski (Jacentkovskyj) (1898 – po r. 1945), povoláním lesnický inženýr pracující v Ústavu ochrany lesů lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské, kde se obíral výzkumem dvoukřídlého hmyzu a zvláště pak proslul studiem kuklic (Tachinidae). Poněkud stranou setrvávalo Slovensko a Podkarpatská Rus. Toto anabiotické ustrnutí zoologického výzkumu příznačně charakterizuje Jaroslav Hahn (1931): „Slovensko a Podkarpatská Rus stály ovšem stranou zoologické práce, odborníci maďarští nevěnovali těmto krajům žádné pozornosti ani po stránce přírodovědecké a je dnes 38) František Kubíček – Jaromír Vaňhara (edd.), Zoologie. Dějiny oboru na Masarykově univerzitě v Brně. Folia Historica, 72 (2003), s. 21 39) Tamtéž, s. 22. Koleška uvádí, že V. Teyrovský se od roku 1940 angažoval jako člen výboru Národního souručenství a jako zmocněnec pro ideovou výchovu, pověřený vedením odboru pro věci kulturní.Viz Z. Koleška, Seznam biografií, Klapalekiana, 31 (1995), suppl., s. 618-620. Po válce byl nejprve obviňován z kolaborace, a poté plně rehabilitován. Otázkou zůstává, zda byl rehabilitován právem. Nehledě na Teyrovského působení v souručenství existují ještě některé další indicie jeho přílišné angažovanosti, jako např. jeho působení v politickém cyklu přednášek Českého rozhlasu nazvaném „Co víte o židech?“ kde podal příspěvek nesoucí název „Do Evropy prostě nepatří“. Viz Alois Kříž (ed.), Co víte o židech?, Praha, 1941, s. 21-27.
483
povinností pražské a hlavně brněnské školy dohoniti, co bylo zanedbáno.“40) Existovali pochopitelně tací, kteří na Slovensko odešli a tam neúnavně, zpravidla vedle svých služebních povinností, prozkoumávali tento tehdy ještě s entomologického hlediska málo poznaný kraj. Příkladem takové osobnosti je chudenický rodák Jan Roubal (1880-1971)41), který roku 1919 odešel coby středoškolský profesor služebně na Slovensko do Banské Bystrice, kde vykonával funkci ředitele dívčího gymnázia. Zde setrval až do roku 1938 a poté se v reakci na nové politické události a po vytvoření Slovenského štátu vrátil do Čech. Roubal se zabýval koleopterologií a vyznal se v celé broučí zvířeně, zvláště se specializoval na studium drabčíků (Staphylinidae). Během svého téměř celoživotního studia brouků se hojně věnoval faunistickému průzkumu a systematice, ale řada jeho prací zahrnuje i zoogeografickou a ekologickou tématiku. V tomto ohledu jsou zajímavé i jeho rané práce o myrmekofilním hmyzu42). Významným příspěvkem k poznání broučí fauny je třísvazkový „Katalog Coleopter Slovenska a Podkarpatské Rusi“43), který vycházel v letech 1930-1941. Ještě ve věku sedmdesáti let překvapil své okolí tím, že se přeorientoval na zcela jiný řád hmyzu a začal aktivně studovat ploštice (Heteroptera). Na Slovensku pobýval rovněž biolog a lékař Bohumil Krajník (1895-1966). V letech 1925-1932 působil jako muzejní pracovník ve Slovenském vlastivědném muzeu a jako asistent profesora Babora v biologickém ústavu v Bratislavě. Právě díky své činnosti při Slovenském vlastivědném muzeu se podílel na faunistickém mapování Slovenska a po určité období se jako expert účastnil výzkumu Vysokých Tater44). Vzhledem ke své tehdejší odborné specializaci 40) J. Hahn, Literatura zoologická, s. 502. 41) Roubalův odborný životopis obsahuje práce: Zdeněk Koleška, Přínos profesora Jana Roubala k faunistickému výzkumu Coleopter v Čechách, Práce Slovenské entomologické společnosti 2 (1982). 42) Jan Roubal, Prodromus myrmekophilů českých. Věstník Královské české spol. nauk v Praze. třída mathematicko-přírodovědná, 1905, s. 1-44. Jan Roubal, Některá pozorování na myrmekofilech a jiných hostech mravenců. Časopis ČSE, 4 (1907), s. 65-66. 43) Jan Roubal, Katalog brouků (Coleoptera) Slovenska a Podkarpatské Rusi. 1, Praha 1930, 527 s., 2, Bratislava 1936, 434 s., 3 (Katalog brouků Slovenska a východních Karpat), Praha 1941, 363 s. 44) Z. Koleška, Seznam biografií, 21 (1985), s. 214.
484
v hydrobiologii a fyziologii se jeho entomologický výzkum soustředil zejména na vodní formy hmyzu. Třetí modelovou postavou, v jejímž životě figuruje odchod na Slovensko a opětovný návrat v roce 1938, je Vladimír Balthasar45) (1897-1978). Balthasar se ihned po ukončení studií na přírodovědecké fakultě v Praze přesunul na Slovensko, neboť získal místo kustoda zoologicko-botanického vlastivědného muzea v Bratislavě. Na Slovensku se zabýval mapováním neznámých lokalit a faunistikou brouků (Coleoptera) a ploštic (Heteroptera). Zajímavé je, že V. Balthasar během předešlého období v Praze nejprve úspěšně vystudoval dějiny hudby a estetiku na filosofické fakultě a teprve poté, co napsal několik knih o dějinách hudby, se ve věku 29 let rozhodl z přetrvávající lásky k přírodě nastoupit studia přírodních věd, kde zpracovával disertaci týkající se rozšíření koprofágních Scarabaeidů. Po návratu do Čech v roce 1938 zastával až do roku 1947 funkci vedoucího biologického oddělení Přírodovědeckého studijního ústavu Baťových závodů ve Zlíně. Možná právě důstojné postavení v rámci Baťových závodů skrývá důvody, proč jej po válce někteří nařkli z kolaborace. Představu existence praktické vědy v nově vzniklém státě naplnil Mrázkův asistent později profesor zoologie UK, Julius Komárek (1892-1955), jenž disponoval rozsáhlými znalostmi z oblasti zoologie obecně, jak bylo ostatně pro starou generaci zoologů obvyklé. Jeho těžiště však lze spatřovat spíše v zoologii invertebrátní. Napsal rozsáhlou učebnici „Zoologie bezobratlých“ (1952)46) a dosáhl například světové proslulosti v oblasti studia ploštěnek (Turbellaria). V entomologii se pak zabýval především aplikacemi. Své znalosti uplatňoval v užité entomologii lesnické i lékařské (např: „Anofelismus Čech a Moravy“) a značně se věnoval i problematice boje proti hospodářským škůdcům, a to jak hmyzím tak i obratlovcům (v tomto ohledu je zajímavá publikace „Hubení škodlivé zvěře a ptactva“ která roku 1943 vyšla v rámci sbírky „Boj proti zkáze“47)). V roce 1954 založil Entomologickou laboratoř ČSAV sídlem na PřF UK, která se posléze stala krystalizačním jádrem 45) Zdeněk Koleška, Seznam biografií československých entomologů (entomologové nežijící) II. Dodatky, doplňky a opravy biografických hesel „Seznamu biografií čs. entomologů (entomologové nežijící) I“ ve svazcích 1-15 z let 1979-1995, Klapalekiana, 34 (1998), suppl., s. 7-9. 46) Julius Komárek, Zoologie bezobratlých, Praha 1952, 579 s. 47) Julius Komárek, Hubení škodlivé zvěře a ptactva, sbírka Boj proti zkáze, Praha 1943, 122 s.
485
pro vznik Entomologického ústavu ČSAV. Jedním z žáků profesora J. Komárka na Přírodovědecké fakultě UK v Praze byl Josef Mařan (1905-1978), který již od počátku svých zoologických studií (1925) našel uplatnění na entomologickém oddělení Národního muzea v Praze, kde později převzal vedení tohoto oddělení po odchodu J. Obenbergera. V rámci entomologie se J. Mařan zabýval taxonomií, faunistikou, ekologií a zoogeografií hmyzu. Těžiště jeho odborného zájmu spočívalo ve studiu brouků čeledí Carabidae, Alleculidae a Meloidae, později upřel svou pozornost ke hmyzu rovnokřídlému Orthoptera48). Jan Obenberger (1892-1964) znamená pro českou entomologii asi totéž, co Jan Patočka pro filosofii. J. Obenberger49) roku 1911 nastoupil studium přírodních věd na filosofické fakultě v Praze. Již v roce 1914 byl však povolán na frontu, kde byl zraněn a navrátil se zpět do Prahy. Vysokoškolská studia dokončil v roce 1917 a po splnění vojenské služby v československé armádě získal roku 1920 místo na zoologickém oddělení Národního muzea v Praze. Pravděpodobně díky své průbojnosti a charismatu nastoupil strmou kariéru; roku 1922 inicioval vydávání Sborníku entomologického oddělení Národního muzea a již v roce 1927 se habilitoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, aby se tak stal první docentem entomologie v celém Československu vůbec. Poté, co se v Národním muzeu podařilo vybudovat samostatné Entomologické oddělení, setrval v jeho čele až do roku 1956. Následně odešel na PřF UK, kde působil jako profesor entomologie a současně zastával funkci ředitele Entomologické laboratoře ČSAV. Odborně Obenberger proslul svou specializaci na koleopterologii a krasce (Buprestidae) především. Poznání čeledi krascovitých zvládl v celosvětovém měřítku, publikoval mnoho prací o faunistice a systematice těchto brouků. Za jakési opus magnum jeho celoživotní práce lze považovat rozsáhlé kompendium věnované morfologii, taxonomii a vývoji hmyzu, které vyšlo v rozsahu pěti svazků v letech 1952-1964 pod názvem „Entomologie“ a zůstalo v podstatě nedokončené. Co se týče dalších postav koleopterologie, kovaříky nebo pružníky, jak se těmto broukům z čeledi Elateridae dříve říkalo, sbíral a studoval Emil Jagemann (1903-1968). Střevlíky se zabýval jednak zmíněný Fr. Štěrba a koncem čtyřicátých let představoval 48) Z. Koleška, Seznam biografií, 22 (1986), s. 280-282. 49) Z. Koleška, Seznam biografií, 24 (1988), s. 350-354.
486
významnou iniciační postavu pro nastupující generaci carabidologů Karel Kult (1917-1998) díky své práci „Klíč k určování brouků čeledi Carabidae Československé republiky“50), která vyšla nákladem Čs. spol. entomologické v roce 1947. Od třicátých let rovněž publikoval Antonín Pfeffer (1904-1997) své práce o kůrovcích; a nelze znovu nezmínit rozsáhlé cerambydologické aktivity Lea Heyrovského. Čeští entomologové byli mezi válkami zásobováni i hmyzem z exotických krajů. Například v průběhu dvacátých let obohatil pražské Národní muzeum svými sběry brazilského hmyzu litograf Jaro Mráz (1880-1927). Celkový počet hmyzu původem z Mrázových sběrů dnes údajně čítá úctyhodných 300 tisíc vypreparovaných exemplářů.51) Jiným dodavatelem – a to nejen hmyzu, ale i etnografických objektů – byl v průběhu třicátých let africký cestovatel Bedřich Machulka (18751954). Podobně na výzvu J. Obenbergera sbírala zakladatelka české nemocnice v Bagdadu Vlasta Kálalová-di Lottiová (1896-1971). Do pražského Národního muzea se tak díky ní dostalo až 30 tisíc exemplářů hmyzu sebraných v Iráku. Experimentální zoologii se věnoval Viktor Janda (1880-1964); pro entomologii jsou významné jeho studie věnované zejména fyziologii a vývoji hmyzu: např.: „O vývoji a spotřebě kyslíku izolovaných částí těla kukel potemníka moučného Tenebrio molitor, I.“ (1933) nebo „Nové zprávy o barvoměně hmyzu“ (1934); svým zaměřením na analogické jevy v přírodě je obzvláště zajímavá práce „O některých zjevech konvergence ve stavbě křídel pernatušek (Pterophoridae) a ptačích per“ (1938-39). Užitou entomologií se zabýval Jaromír Šámal (19001942)52), který rovněž pocházel z líhně profesora Mrázka a rostl i pod odborným vlivem Mrázkova asistenta J. Komárka. Po složení doktorátu se stal asistentem profesora Weniga. Entomologii přednášel na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT. V entomologii systematické navázal přímo na Fr. Klapálka svým zájmem o studium pošvatek (Plecoptera) a jepic (Ephemeroptera). V důsledku neblahých 50) Karel Kult, Klíč k určování brouků čeledi Carabidae Československé republiky, Entomologické příručky 20, Čs. spol. entomol., Praha 1947, 199 s. 51) Z. Koleška, Seznam biografií, 23 (1987), s. 314. 52) Z. Koleška, Seznam biografií, Klapalekiana, 31 (1995), suppl., s. 564-565. Zdeněk Koleška, Český entomolog prof. RNDr. Jaromír Šámal. Sborník Vysoké školy zemědělské v Praze, řada A, 1973, s. 299-304.
487
dějinných událostí po uzavření českých vysokých škol (1939) byl profesor Šámal nejprve nucen odejít do ústraní. Po atentátu na Heydricha byl J. Šámal za svou odbojovou činnost německými nacisty zatčen a posléze popraven. Podobně se v letech 1936-1950 užitou a lesnickou entomologií a rostlinnou fytopatologií zabýval Bohumil Starý (19081988). Do popředí entomologického zájmu B. Starého patřil výzkum primitivnějších čeledí velikostně drobných motýlů (Microlepidoptera). V roce 1943 vyšla jeho popularizačně významná kniha „Naši motýli“. Přestože byl B. Starý zdatným ilustrátorem, obrazovou část té to knihy zajistil akademický malíř O. Zejbrlík. Faunistice řádu Lepidoptera na území Československa se věnoval Karel Hrubý (1910-1962), významný český genetik, jehož k hmyzím modelům přivedly práce týkající se polymorfismu. Zpracoval „Prodromus Lepidoter Slovenska“, který vyšel až po jeho smrti v roce 1964. Vynikajícím amatérským hymenopterologem, který kolem sebe soustředil skupinu lidí, z nichž se posléze pod jeho vlivem vyvinuli významní odborníci, byl Oldřich Šustera (1879-1971); zpočátku se věnoval hmyzu dvoukřídlému (Diptera), poté ovšem přimkl k blanokřídlým (Hymenoptera), v kterých posléze vynikl. Zejména pionýrskou prací „Die paläarktischen Gattungen der Familie Psammocharidae (Pompilidae)“(1912) věnovanou palearktickým hrabalkám. V rámci spolupráce s Entomologickým oddělením Národního muzea se v průběhu let 1937-1947 aktivně podílel na pracích kolem kompletování osmidílného „Prodromu blanokřídlého hmyzu ČSR“. Mezi lidmi, které Šustera kolem sebe soustředil, bylo mnoho pozdějších autorit jako Hoffer, Zavadil, Šnoflák, Baťa, Balthasar, Gregor apod. Je příznačné, že hymenopterologové se zachovali analogicky jako objekt jejich zkoumání (sociální hmyz) při stavbě hnízda, a byli nakonec schopni vyprodukovat kolektivní dílo, jakým je „Prodromus“, na kterém se jmenovitě podíleli Balthasar, Gregor, Hoffer, Kratochvíl, Špaček, Šustera, Záleský a Zavadil.53) Středoškolský učitel Jan Šnoflák (1891-1954) padl za první světové války (1917) do ruského zajetí a v roce 1926 se vrátil do vlasti jako příslušník ruských legií54). Jeho nejvýznamnější a dodnes ceněnou hymenopterologickou práci představuje monogra53) Jan Janko, Vědy o životě, s. 400 54) Z. Koleška, Seznam biografií, Klapalekiana, 31 (1995), s. 580.
488
fie „Kutilky (Sphecidae) Československé republiky“ (1948),55) kterou vypracoval ve spolupráci s jiným významným hymenopterologem V. Zavadilem. Středoškolský profesor Vilém Zavadil (1876-1953) se původně zajímal o brouky, později se však přeorientoval na blanokřídlé a v této specializaci zaznamenal nemalé úspěchy. Kromě zmíněné monografie o kutilkách z jeho pera vzešel například „Klíč k určování rodů českých včel“(1898) nebo „Příspěvek rozšíření Hymenoptera aculeata v republice Československé“ (1932). Znalec nadčeledi Chalcidoidea Augustin Hoffer (1910-1981) stál v roce 1937 spolu s F. Gregorem, J. Kratochvílem a J. Rozsypalem u založení moravského entomologického časopisu Entomologické listy (Folia Entomologica). Myrmekologická zkoumání kvetla zejména na Moravě, v letech dvacátých hlavně díky postavě Štěpána Soudka (1889-1936)56), který podal první moderní monografii o mravencích (1920). Později, na přelomu dvacátých a třicátých let, prováděl Miloš Záleský (1900-1944) myrmekologické výzkumy na Podkarpatské Rusi. Organizačně výraznou postavou brněnské zoologie byl Josef Kratochvíl (1909-1992), později známý akademik ČSAV. V počátku své vědecké činnosti se zaměřoval převážně na studium pavouků a pavoukovců obecně. S postupem času se začal věnovat i entomologii a soustředil se zejména na hmyz dvoukřídlý (Diptera), blanokřídlý (Hymenoptera) se zvláštním zájmem o mravence, ale studoval i třásněnky (Thysanoptera) a škvory (Dermaptera). Těsně po válce byl ještě roku 1945 jmenován profesorem užité entomologie na Vysoké škole zemědělské v Brně57), kde se oddával boji proti hospodářským škůdcům (viz např. knižní publikace „Chrousti a boj s nimi“).58) Gymnaziální profesor František Gregor (1896-1942) ponejprv studoval širopasé hymenoptery (Symphyta), zvláště se pak zajímal o faunistiku pilatek (Tenthredinoidea). Později mezi své odborné zájmy připojil i rozsáhlou skupinu lumků (Ichneumonidae) a bravurně ji ovládl. Jakožto skvělý pedagog a popularizátor dokonce účinkoval v rozhlasových pořadech o hmyzu. Již v počátcích okupace vstoupil do odboje a angažoval se ve 55) Vilém Zavadil – Jan Šnoflák, Kutilky (Sphecidae) Československé republiky. Entomologické příručky Entomologických listů 13, Vyškov 1948, 179 s. 56) Jan Janko, Vědy o životě, s. 400. 57) Z. Koleška, Seznam biografií II. Dodatky, Klapalekiana, 34 (1998), suppl., s. 145-147. 58) Josef Kratochvíl, Chrousti a boj s nimi, Praha 1953.
489
skupině, která připravovala obnovu zavřených vysokých škol. V roce 1941 byla jeho činnost odhalena, načež byl vězněn a následně odvezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde tragicky zahynul.59) V první polovině dvacátého století se českým entomologům úspěšně podařilo získat faunistické znalosti o rozšíření hmyzu nejen u nás, ale v nemalé míře i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Poslední dvě jmenovaná území byla našimi odborníky vůbec poprvé systematicky zpracována z hlediska zoologického výzkumu. Rozvinulo se ovšem i poznání týkající se znalostí kolem fyziologie a ontogeneze hmyzu často využívající experimentální metody k dosažení svých výsledku, která se tímto zdokonalila a poskytovala mocný nástroj k odhalovaní vnitřního světa hmyzích smyslů nebo k provázanosti hormonální regulace s ontogenetickým vývojem hmyzu. I přes nepříznivé časy okupačních let, kdy mnoho českých entomologů nemohlo vykonávat svou práci, bylo po válce na co navázat. Dokonce i během komunistické periody se ve srovnání s jinými obory podařilo udržet a v podstatě i rozvinout některé oblasti entomologického bádání. Česká entomologie má tak díky badatelům z historie i současnosti své slunné místo na světovém poli. A nelze než dodat: pokud hmyzu bude, její odkaz nezhyne.
59) Dalibor Povolný, František Gregor, entomolog světového významu, Vesmír, 76 (1997), s. 643.
490
Notes to the History of the Science of Entomology in Bohemia, 1900-1950. Resume Contemporary entomological science represents strongly diversified branch of zoological knowledge. Besides the traditional faunistic and taxonomical base of research the plethora of specializations with interdisciplinary connections and applications to medicine, agriculture, forestry, and even judgment have arisen during the first half of twentieth century. Therefore the historical appreciation of development in entomology is needed. This article is dealing with the history o Czech entomology between the years 1900 and 1950. The paper is divided to the three parts: 1) the development of Czech entomology until 1918, 2) the significance of amateurs in entomology (intermezzo) and 3) the development of Czech entomology after the revolution in 1918.
491
